Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Amnesia: The Dark Descent

Amnesia: Pád do temnoty

83
259 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
08.09.2010 PC
22.11.2016 PS4
Vývojáři:
, (PS4 verze)
Oficiální stránky:
http://www.amnesiagame.com
Nová hra od švédského studia Frictional Games, tvůrců neuvěřitelně atmosferické trilogie Penumbra, se od předchozího projektu týmu příliš neodlišuje. Hra opět používá fyzikální engine, který dělal celou sérii Penumbra jedinečným zážitkem, a obsahuje stejně temnou atmosféru strachu, kterou se podle mnohých podařilo autorům v sérii Penumbra dotáhnout téměř k dokonalosti.

Hlavní hrdina hry se z neznámých důvodů ocitá ve starém hradě z konce 18. století a navíc trpí amnésií. Na cestě za poznáním příčin toho, proč se dostal na toto děsné místo, bude potkávat pekelné nepřátele a bojovat s vlastními halucinacemi... To vše bez možnosti obrany zbraněmi nebo i holými pěstmi.

V roce 2011 vyšlo jediné a velmi krátké DLC Amnesia: Justine, které přichází se zcela novým příběhem. Zbrusu nové, avšak nepřímé pokračování pod názvem Amnesia: A Machine for Pigs, vyšlo v roce 2013.


Poslední diskuzní příspěvek

Oba diely free: https://www.humblebundle.com/store/amnesia-collection

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Tahle hra je pro mě pozoruhodné herní zjevení a to hned ze dvou důvodů.

Amnesia je po celou dobu taková, jaké jsem doufal, že bude i Call of Cthulhu - se kterým toho mimochodem má společného více a ještě o něm bude řeč - totiž prostá přímé akce (a jejího neúměrného hromadění se ke konci), kdy herní náplň tvoří hlavně procházení lokací, pročítání písemných záznamů ve snaze zjistit co nejvíce a překonávání rozličných překážek blokujících další postup (ne, že bych občas nekouknul do návodu - já mám tendence zakysávat u největších maličkostí). Nijak zvlášť si sice nepotrpím na herní fyziku a kvůli hádankám adventury také nehraji, ale co se musí autorům nechat, tak že prostředí funguje skvěle. Efekty nevolnosti na začátku hry mi sice působily, ehm... nevolnost, ale když přešly, hra se dobře rozhýbala. Zmínit tu musím hlavně manipulaci za pomoci gestikulace myší, což sice může působit jako pozlátko, ovšem to jen do té doby, dokud se neocitnete v naléhavé situaci, kdy se vám to trhané kroužení kolem ve snaze urychleně zdvihnout mříž krvavě nevyplatí... Samotní nepřátelé mi jinak občas přišli zbytečně početní a hlavně tedy předvídatelní, skoro až zdržující - to když bylo třeba se často někde krčit a čekat, až ten další zase přejde (žalář). Nicméně na druhou stranu - hra má své děsivé okamžiky a zejména pasáže, kdy se nepřítel jen tak nevzdálí či vás dokonce pronásleduje neznámými temnými chodbami, nepostrádají pořádně silný náboj. V Dark Corners of the Earth jsem se snad ani zpoloviny nebál tolik, jako místy tady.

A když už kopu do toho Cthulhu... druhá věc, co mě zaujala - příběh. Ztráta paměti je sice fakt dost ohraná, ale už zjištění, že to byl záměr bývalého já hlavní postavy, které nechalo tomu současnému i velmi prosté a srozumitelné instrukce - najdi Alexandra, barona hradu a zabij ho - skýtá určitý potenciál. Posléze se ještě přidá něco mytologie nepokrytě vykradené právě od HPL, hlavně se ale zhruba v poslední třetině začne děj lámat opravdu zajímavým směrem. Nepřátel už není zdaleka tolik, o to více však hra získává na působivosti při objevech dalších a dalších záznamů a za když už ne nejděsivější, tak přinejmenším za nejatmosféričtější pokládám právě lokace, kde sice o živáčka (nebo mrtváčka) skoro nezavadíte, místo toho vám však bude dělat společnost nejedno mučící zařízení...

Samotné zakončení sice mohlo být realizováno trochu lépe (tedy hlavně z vizuálního hlediska, abych byl konkrétní), ale jinak jsou rozdílné konce příjemně nedoslovné a nechávají dost prostoru pro vlastní interpretace - já sám měl docela obtíže se rozhodnout a i po dodatečném zhlédnutí dalších závěrů nejsem schopen jednoznačně určit, který mi vlastně sedí více. Jen stěží si dokážu vybavit, kdy jsem hrál naposledy hru, jejíž příběhovou linii bych mohl bez větších výhrad označit za inteligentní jako v případě Amnesie a to přestože má rozsahem blíže spíše k jedné z těch lepších Lovecraftových povídek. (Že někteří považují absenci vlastní fantazie za chybu autorů už je pouze problém dotyčných, vyprávění samotné svůj začátek, prostředek i to důležité na konci rozhodně má.)


Na závěr už jen doplním přání, abych si příště mohl zahrát něco v podobném duchu, jen s možnostmi pobytu v exteriérech a rozhovorů s dalšími charaktery - v kombinaci s kvalitními herním systémem a solidně napsaným příběhem by to totiž vážně mohlo stát za to.
+33+33 / 0
  • PC 85
Amnesia je zvláštní hra. Moc adventur jsem nehrál a ty, které jsem hrál, byly zpravidla 2D point & click adventury. Tenhle kousek mi svou hororovou atmosférou přivodil dost perné chvilky a také pár lekaček, při kterých jsem málem proletěl stropem.

Největší síla hry je ve strachu z toho, čeho se každý bojí nejvíc - z neznáma. Osobně jsem hodně dlouho nevěděl, o co tam vůbec jde a o to víc jsem byl nervózní z každého podivnějšího zvuku. Hra hráče drahnou chvíli nechává nasávat atmosféru opuštěného a poničeného hradu, a potom, když se v uctivé dálce mihne první nepřítel, člověk nemá daleko k výměně spodního prádla.

Celkovému hororovému feelingu nesmírně pomáhá herní mechanismus "Nechoď dlouho ve tmě, nebo se zblázníš-Rozsviť si a něco tě může vidět...a to nechceš". Stejně tak má na tom ohromnou zásluhu ovládání. Dveře se otvírají stylem "stiskni a táhni", ventily se manipuluje stylem "stiskni a toč" a podobně. A ono je to naprosto dokonalé, protože to člověka ještě ve spojení s nervydrásající zvukovou kulisou donutí pečlivě zavírat každé dveře, popřípadě po očku nakukovat z poza rohu, jestli se v chodbě nepotácí nějaký všivák.

A když jsme u toho zvukového doprovodu, ten je naprosto dokonalý. Hrdinu něco vyděsí, okamžitě začne přerývaně dýchat. Když je dlouho ve tmě, slyší divné zvuky, popřípadě po obrazovce začnou lozit brouci (v takové chvíli jsem odešel od počítače, udělat si zdravotní kolečko do zářivě osvětlené kuchyně :)) ). Jakmile se za vámi rozběhne nepřítel, spustí tak odporná hudba, že máte co dělat, abyste se neohlíželi přes rameno v reálu.

Ať je ovšem celý zážitek sebevíc dokonalý, je tu jedna zásadní, vyloženě sravá záležitost. Nevadí mi, že hrdina nemá zbraně a že musí volit taktiku strategického zavření se do co nejmenší krabice v co nejtemnějším rohu; ale vyloženě mě k smrti sere, že jakmile mě zmerčí nepřítel, už nemám šanci mu utéct. Ať se schovám do krabice od bot, ať dělám suchou větev, ať dělám, jako že mám nový lyže. To je snad jediná špatná věc na celém tomhle hororovém dobrodružství.

Kdo má rád horory, pro toho je tahle hra nutností. O strach tu není nouze a o lekačky už vůbec ne. Stačilo mi, když jsem byl zavřený v místnosti a jeden mrtvolák se rozhodnul rozbít dveře zrovna ve chvíli, kdy jsem to nečekal. Jak jsem se leknul, zařval jsem, jak jsem zařval, k smrti jsem vyděsil i vedle sedícího bratra, který začal taky řvát a po chvilce řvaní jsme se museli jít oba vydýchat. Ze zvědavosti jsme si změřili tlak: 140 / 70 :) Pro slabší nátury bych ale Amnesiu nedoporučoval...a upřímně lituji lidi s velkou fantazií, jako mám já - část s mučícími nástroji ve mně vzbuzovala opravdovou nevolnost, protože jsem si ty hnusy hned představil.

Pro: Neuvěřitelně tíživá atmosféra, hrdina beze zbraně, audiovizuální zpracování, systém manipulace s předměty, chvíle regulérní paniky

Proti: Jakmile je hráč spatřen nepřítelem, je prostě v háji

+24+24 / 0
  • PC 90
Hra využívá základních hororových archetypů, takže se v ní cítíte jako doma už od prvního momentu, kdy se probudíte v obrovském temném a tajemném hradě, zlověstně na vás odkudsi kape voda a vy si vůbec nic nepamatujete. Víte, co máte dělat a víte, že to nebude snadné, protože tenhle příběh už znáte. Jak tak postupujete nevlídnými kamennými chodbami a snažíte se najít další stopy, na jednu stranu sdílíte hrdinovu stísněnost, na stranu druhou si to strašně užíváte, protože tohle je Lovecraft jako vyšitý. Máme tu tajuplný hrad, mladého vzdělaného muže, který se zaplete do nadpřirozených nesnází, kontrast racionality a magie, bezohlednou vědu pavědu 19. století, alchymii, touhu po nesmrtelnosti, záporáka s nevraživě německým jménem, jakousi platonickou lásku, nebezpečí exotických zemí a nakonec i dokonalou, neokoukatelnou frankensteinovskou zápletku hrdiny pronásledujícího monstrum, aby nakonec zjistil, že je jím i on sám.

Málem bych zapomněla, že vás při tom všem pátrání sleduje Temnota, která se ztělesňuje třemi druhy nepřátel, z nichž nejpůsobivější je asi humanoidní příšerka jako od Guillerma del Tora. Pokud se jí nenecháte schválně sežrat (zkusit se má všechno), uvidíte z ní většinou jen její procházející holý zadek, neboť se budete zoufale snažit, aby si vás nevšimla. A právě tohle zoufalé schovávání a neustálá nervozita, stupňovaná tím, že si neustále musíte hlídat hrdinovu příčetnost, je vrcholem hry. Povedlo se jí totiž zvukem i obrazem skvěle zachytit a zprostředkovat *pocit* gotického hororu a pokud vás doopravdy vtáhne, bude vám doslova běhat mráz po zádech strachem z neznámého.

Nepřátele nejde zabít a když vás jednou zmerčí, už vám moc naděje nezbývá. A o tom to právě je, jste kořist. Pozitivní je rovněž to, že je v hradě monster poskrovnu - žádné hemžení za každým rohem. Méně je v tomhle případě více, jelikož se jich tím víc leknete, když se najednou objeví. Manipulace s předměty je fajn, asi tak polovinu z nich můžete vzít do ruky, otočit si je, zahodit je nebo z nich vystavět schody. Šmejdění ve všem, co se dá otevřít dává v téhle hře smysl - koneckonců si nic nepamatujete, takže každý útržek papíru dobrý. Řešení úkolů je celkem intuitivní a důležité předměty jsou zvýrazněné, takže se vám nestane, že byste se někde moc zasekávali. Taky se ještě nabízí postěžovat si na neustálou nutnost hledat olej do lampy a sbírat krabičky s troudem, ale to mi zas tak nevadilo, naopak.

Má Amnesia: The Dark Descent vůbec nějakou chybu? Možná trochu náhlý konec, kdy se během jediného okamžiku, kdy je třeba poměrně rychle zareagovat, rozhodne osud hrdiny. Závěrečné setkání rovněž není tak působivé, jak byste mohli čekat.

Pro: ponoření do hororového prostředí, přímočarost úkolů

Proti: urychlený konec

+24+24 / 0
  • PC 90
Amnesia mě zaujala hned, jak jsem na ni viděl první ukázku. Chtěl jsem si po dlouhé době zahrát nějakou hororovou adventuru a právě Amnesia se mi nejvíc zalíbila.
Hru jsem poprvé zkoušel odpoledne, abych si osahal ovládání, ale po 10 minutách jsem hru vypl s tím, že odpoledne to zkrátka není ono a hry tohoto typu se pro nejlepší zážitek musí hrát pod třemi podmínkami: 1. hrát hru večer (nejlépe v noci)
2. hrát sám a v úplně temné místnosti
3. hrát se sluchátky
V noci jsem tedy hru zapl. Začátek byl vcelku poklidný, ale upřímně musím přiznat, že jsem vydržel asi 30 minut, potom jsem naléhavě musel zahodit sluchátka a zhoršit si tak bohužel zážitek. S reproduktory to bylo lepší :D. V tu noc jsem si uvědomil, že jsem právě začal hrát nejstrašidelnější hru, jakou jsem kdy hrál... No dost bylo vlastních pocitů, dostanu se k samotné hře.

Amnesia není postavena ani tak na lekačkách, ale hlavně na obrovské nejistotě a především na zvucích. Zvuky, ty jsou hlavní podstatou strachu v Amnesii. Zvuky vrzání dveří, nemrtvého, foukání větru nebo hlasy umírajících lidí, různé křiky - to dokáže hodně vyděsit. Za nejhnusnější hudbu, jakou jsem kdy slyšel považuji tu, když je na blízku obluda. Pamatuji si, jak jsem vždycky nadával proč nemůžu tu obludu zabít. Nakonec právě tahle věc je spíše klad než zápor,protože ještě dodává na atmosféře. Zkrátka všechny hudby, které jsou v Amnesii ve mně vyvolaly strach. Další věcí je již zmíněná nejistota, kdy nevíte jestli na vás při dalším kroku nevybafne obluda. Atmosféru ještě podtrhuje fakt, že do petrolejové lampy máte omezené množství oleje, a tak se často budete muset potulovat v úplné tmě, ikdyž máte ještě možnost zapálit svíčku nebo pochodeň pomocí křesadla. Jediné místo na krátké vydechnutí je v prosvětlených halách hradu. Musím přiznat, že jsem se na těchto místech držel, jak nejdéle to šlo. Ještě musím poznamenat ovládání, které vám ze začátku bude dělat problémy, ale až si na něj zvyknete, zjistíte že to tvůrci mysleli dobře. Musím pochválit i pěknou grafiku a celkové prostředí hradu, jehož každá místnost a chodba byla pěkně vymyšlená a propracovaná. Hra oplývá také logickými hádankami, které jsou sice jednoduché, ale do hry se perfektně hodí. Málokterá hra má však pouze klady, a to se nepodařilo ani Amnesii ze záporů bych uvedl např. konec, od kterého jsem čekal víc a neustálý pobyt v interiérech. Přidávám 5% díky tomu, že pokud vám tato dávka strachu nestačila, je možné si do hry stáhnout módy a zkusit si zahrát nové příběhy.

Pokud se chcete bát je pro vás Amnesia jako dělaná a já jsem rád, že jsem se tenkrát podíval na net a na tuhle pecku natrefil.

Pro: ATMOSFÉRA, zvuky, nemožnost zabít nepřítele, ovládání, grafika, prostředí, logické hádanky, módy volně na stažení

Proti: konec, stálý pobyt v interiérech

+23+23 / 0
  • PC 85
Wow! Tak takhle jsem se u hry ještě nebál. Popravdě, jednu jistou pasáž bych mohl klidně považovat za nejstrašidelnější věc, co jsem v životě kdy zažil.

Potloukat se sám po opuštěném hradě Brennenburg by ještě samo o sobě nebylo vůbec tak strašné, s takovým námětem si pohrává nejedna hra... film, kniha. Totéž platí o ztrátě paměti či groteskních monstrech, na která čas od času narazíte (nebo naopak doufáte, že nenarazíte). De facto se po hratelnostní stránce jedná o naprosto klasickou horrorovou first person adventuru, která se od ostatních liší snad jen osobitým využitím fyziky, k tomu se ale ještě dostanu.

Co dělá Amnesii tak zatreceně dobrou, je bezpochyby zpracování. Tma je opravdu neproniknutelná a vy si můžete buď posvítit lucernou (ve které ale rychle dochází olej) či zapálit tu a tam nějakou pochodeň nebo svíčku. Vzhledem k tomu, že nemáte vůbec žádnou možnost se bránit, nejste skoro nikde v bezpečí. Právě to je na tom celém nejšílenější. Kdyby Amnesia byla klasická střílečka, lekli byste se možná jednou, dvakrát, pak by vám otrnulo a vy byste si probíjeli cestu celkem bez obtíží. Ne však tady. Kráčíte si pomalu a opatrně temnou chodbou, dáváte si pozor na každý roh, když najednou před sebou uslyšíte chrapot umrlce, v šeru před vámi se cosi mihne. Hladina adrenalinu jde neuvěřitelně rychle nahoru a vy berete nohy na ramena, jen abyste se mohli schovat v nejbližší místnosti. Zabarikádovat dveře židlí a hned si zalézt do skříně (ano, opravdu). Napětí se stupňuje, když slyšíte jak monstrum buší na dveře a škvírou ve skříni pozoruje, kterak se dveře rozlétají a jakási nejasná postava se vztekle pohybuje po místnosti ve snaze vás najít.

Třebaže to nemusí znít tak hrozně, v praxi je to, alespoň pro mě, jeden z nejsilnějších herních zážitků. O to mocnější to bylo, když jsem notnou část hry své pronásledovatele ani pořádně neviděl, jen sem tam nějakou nejasnou siluetu, protože jít blíže jsem se skutečně neodvážil.

Samozřejmě, že hra nenabízí jen a pouze toto. Vedle toho je tu i plno logických úkolů (hádanek, chcete-li), které mají zpravidla velmi logické řešení a krom toho budete též objevovat svou zapomenutou minulost.

Kdybych se měl na hru podívat z technické stránky, tak můžu jen a jen chválit. Někdo by snad mohl říct, že grafika by mohla být lepší a tak, nicméně já jsem s ní naprosto spokojen, na vysoké detaily mi hra na mojí staré plečce jela naprosto plynule, při použití sluchátek je zvuková stránka více než perfektní a za celou dobu hraní jsem nenarazil na jediný bug. Délku hry si netroufám odhadnout, jelikož jsem ji hrál často v docela krátkých kouscích a delším časovém úseku, nicméně pocit, že by to bylo příliš krátké, jsem tedy rozhodně neměl.

Snad poslední věc, která stojí za zmínku je ještě ono využití fyziky. Nejen tedy, že je to potřeba k vyřešení některých úkolů, ale setkáte se s ní třeba i při otevírání dveří. Kliknutím je jakoby uchopíte a poté myší táhnete k sobě nebo od sebe, v závislosti na tom, kam s nimi chcete pohnout. Toto je pak dovedeno k dokonalosti, když vám na záda funí nějaká kreatura a vám nezbývá, než za sebou přibouchávat dveře, které v té vší panice ještě často taháte na opačnou stranu, než byste chtěli a měli.

Takže ve výsledku je to vskutku výborná horrorová adventura s dokonalou atmosférou, jež vás ale, co se příběhu a jeho podání týče, zase úplně do kolen nedostane, nemluvě o tom, že ke konci už to dosti ztrácí grády.

Pro: Atmosféra a STRACH, fyzika, logičnost, zvuk, grafika, bezbugovost, monstra, STRACH!

Proti: Ke konci už to není ono; dabing hlavního hrdiny; vcelku obyčejný námět a příběh

+21+22 / -1