Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Amnesia: A Machine for Pigs

10.09.2013
22.11.2016
31.08.2018
12.09.2019
kompatibilní
70
118 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Příběh druhé Amnesie začíná na Silvestra roku 1899 ve viktoriánském Londýně. Středem vyprávění je bohatý řemeslník jménem Oswald Mandus. Ten se právě vrátil z katastrofální expedice do Mexika. Sužován horečkami mívá časté sny o tajemném stroji, které ho děsí dokud neprocitne. Tentokrát však procitá do oživlé noční můry, když i ve stavu bdělosti slyší řev motoru, který značí, že stroj z jeho zlých snů je zapnut.

Hra je hororová adventura, viděná z pohledu první osoby. Některé prvky z prvního dílu byly odstraněny, jiné zase přidány. Level design byl pozměněn, prostory jsou větší a byla přidána venkovní prostředí. Změn k lepšímu doznala také umělá inteligence, aby už hráči nemohli využívat děr v AI monster tak, jako v předešlém díle. Jádro atmosféry však zůstalo zachováno. Zásadnější změnou zůstává zrušení inventáře a větší důraz na exploraci ve stylu walking simulátorů. Už si tedy nemůžete do zásoby schovávat olej a sirky.

Pokračování strašidelné adventury Amnesia: The Dark Descent (2010) s podtitulem A Machine for Pigs mělo být původně vydáno jako experimentální počin, během vývoje se však hra vyvinula v plnohodnotné pokračování. Experimenty jsou tak znát hlavně v proplétání dějů. Některé se odehrávají v minulosti, některé v přítomnosti, některé působí reálně a některé snově.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Delirické blouznění muže, jen chce změnit svět. Vykrojit ránu. Nakrmit prasata prasaty. Zamezit nástupu nadcházejícího století svým strojem.

A Machine for Pigs přichází, a ukazuje své přednosti, tedy kvalitu psaného slova a scénář, jehož vyústění, prakticky začínající od poloviny hry až po zakončení, nechává hráče napnutého a očekávajícího velkolepé finále. Které se také, po vzoru Dear Esther, dostaví a zanechá z již tak povedeného zážitku adepta mezi to nejkvalitnější, co v daném žánru doposud vzniklo. Budování očekávaní ve videoherním formátu Dan Pinchbeck zvládl perfektně.

S čímž také souvisí omezení interaktivity na minimum – jinak by to však vzhledem k zaměření nešlo. Přesto však několik přítomných úkolů je implementací dále, než jak tomu bylo u původní Amnesie. Ani jedna akce se častěji neopakuje, aktivita je vzhledem k prostředí logická, a nejde tak jen a pouze o zdržení hráče, sloužící k prodloužení výsledného času.

Londýn, konec viktoriánského období a industriální nástup jsou ideálním tématem, jak se hráči mohli již přesvědčit. A design tvůrců z The Chinese Room v tom pokračuje, dokonce je hráč vytažen i do ulic. Temných, prázdných a propadajícím se zmaru. Grafika, již mírně zastaralá (oproti Dear Esther), je však až za zvukovým projevem titulu. Ty jsou zvládnuty prvotřídně, o což se i postarali ve Frictional. Hudba byla však svěřena Jessice Curry a výsledek je fantastický.

A že někdo očekával horor? A Machine for Pigs sazí na elegantní a vkusný způsob, kdy nepřátele střetnete prakticky dvakrát, třikrát. Nutný ústupek v podobě možnosti „zemřít“ byl však nevyhnutelný, vzhledem k fanouškům The Dark Descent. Jinak však, naštěstí, s tímto titulem nemá projekt britských The Chinese Room moc společného.

Fonografem nabízené střípky události, zajímavé loadingové obrazovky nebo dostatečně dramatický dabing, dotvořují celkový mix, jenž již není tak ucelený a znovuhratelný jako Dear Esther, ale tvorbu Dana Pinchbeck posunuje na další úroveň. Bohužel ale finální, protože po Everybody's Gone to the Rapture studio ukončilo činnost.

Pro: scénář, monolgy, hudba, design úkolů a prostředí, ideální délka

Proti: nic

+35
  • PC 90
Dal jsem tomu nakonec 90%, a to hlavně za velmi zajímavý námět, skvělé vizuální zpracování, netradiční prostředí, hutnou atmosféru, hudbu, vyprávění příběhu a za strašidelnost. Přiznám se, že původní Amnesii jsem nehrál. Respektive hrál jen chvíli, abych pak zjistil, že středověké hrady mě vážně moc neberou. Ovšem v případě Machine for Pigs má pro mě ono období technické revoluce a století páry zkrátka neodolatelné kouzlo. Snad jen škoda, že to nebylo o trošku delší.

Možná tam pro někoho těch strašidelných scén a hrůzu nahánějících momentů není tolik, kolik by se od takové hry čekalo. Ale já jsem popravdě rád, že autoři šli vlastní cestou a připravili tak pro méně zkušené hráče klidnější průběh. Ono to i tak bohatě stačí. A protože nejsem nijak ovlivněn úspěchem prvního dílu, hodnotím tedy vyšší známkou. Vřele doporučuji všem, kdo chtějí zažít nevšední zážitek, který je hrou, hororem i interaktivní povídkou v jednom ;-)

Pro: Atmosféra, prostředí, příběh atd...

Proti: Relativně krátké...

+30
  • PC 65
Dohráno za cca 2-3 hodiny

Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.

Hráli jste první Amnesii a čekáte její pokračování? Pomalé otevírání dveří, nahlížení za roh, hlídání si petroleje v lucerně a nadbytek děsivé zábavy? A ono to tam není, co...

Ani být nemělo. Pro mnohé je to zklamání, jiní v tom vidí určitý potenciál. Co se ale zachovalo je velkolepý příběh, který zde graduje do vyšších míst než-li jeho předchůdce. Na konci by člověka napadlo, že by z toho šel udělat i film. Možná je to ale právě proto i problém. A proč?

Volné pokračování tohoto titulu je značně zjednodušené. Svítilna svítí imrvére, srdce ani mozek nemají tendenci stagnovat po spatření obludností a značně Vám hra ušetří i ušní bubínky. Puzzly se zde opakují ve frázi "přines tohle, dej to sem". Dle mého názoru autoři mohli ušetřit na spoustě zbytečností, jako je plnění kanystru, nošení součástek nebo dokonce toho zdlouhavého úseku, kde musíte pokaždé ve stejném pořadí zmáčknout určitou kombinaci páček, což má nejspíše klást důraz na složitost probíhajícího systému, ale v konečném důsledku to pouze prodlužuje hrací dobu.

A ano, hrací doba je velice krátká. Ve chvíli, kdy si zvyknete před mutanty utíkat namísto se před nimi schovávat, Vás hra prožene tak rychle, že se zastavíte až na jejím konci a s vyvrcholením velkolepého příběhu si zároveň vzdychnete, jak to rychle skončilo. Nepřátel zde moc nepotkáte. Spíše mi přišly jako znepříjemnění z dojmu hry, protože vždy došlo na stejný scénář "proběhni, zmáčkni, uteč".

Celkově, když bych na chvíli zapomenul, že kdy byla jiná Amnesie, pořád mi zde chybí daleko větší interakce s prostředím. Vzít ze všeho nábytku pouze židli, kterou v celé hře nepoužiji, mi hold nestačí. To samé platí pro mutanty, spíše než nepřátele bych je viděl raději pouze jako zlo, které Vás chce vyvést z cesty za svým cílem. Očekával jsem i více zapojení člověka se hrou. Více hádanek a řešení, zajímavých úkolů a napětí. Příběh napětí má, hratelnost jako taková za ní ale tiše kráčí.

Pro: Větší a různorodější prostředí, příběh, zjednodušení, jiný směr hry

Proti: Nepřátelé, délka hry, stereotypní úkoly, nevyužitý potenciál

+27 +28 −1
  • PC 40
Tak to si Humble Store klidně mohl nechat. Původní Amnesii jsem si velmi užil, byla to vůbec první hra, u níž jsem se legitimně bál - se sluchátky a v noci to opravdu nebyl "příjemný" zážitek, zato byl ale nezapomenutelný.
Machine for Pigs, od týmu Chinese Room (jejich předchozí Dear Esther se mi docela líbilo) na mě ale bohužel nefungovalo. Důvod je nasnadě - 80% hry sestává z chození po lineárních, vizuálně dokonale nezajímavých copy + paste koridorech, puzzly jsou tak triviální, že bych jim tak ani neříkal, a co je nejhorší...Machine for Pigs na mě vůbec nepůsobilo děsivě. Za první dvě hodiny hraní jsem snad nepotkal žádné nebezpečí, a když se pak konečně začalo občas něco objevovat, už to nijak nezapůsobilo. On ani ten monster design není nijak děsivý, narozdíl od prvního dílu. Herní design je také velmi streamlined, neexistuje zde inventář, lucerna svítí stylem perpetuum mobile, sanity systém je pryč, monstrům utéct je jednoduchou záležitostí.

Přesto mě to ze začátku bavilo, zajímal mě příběh a atmosféru to, hlavně díky opravdu skvělému sound designu, mělo příjemně opresivní. Ale ke konci už jsem to chtěl mít za sebou. Ve vyprávění se pár zajímavých myšlenek našlo, ale jeho zpracování bylo tak neosobní, že ve mne žádnou emoci vzbudit nedokázalo.
Nicméně nyní poslouchám soundtrack, ten byl vynikající. Jessica Curry má talent a je škoda, že nedělá soundtracky do her častěji.
+26
  • PC 90
Zažívat u hraní PC her stavy určité úzkosti a strachu se patrně stalo mým koníčkem, a proto druhý díl adventury Amnesia, jejíž název zněl velmi nadějně, sliboval, že bych si tak mohl přijít na své. Podařilo se!

Pravda ovšem je, že zmiňovaný strach tu není v tak hojné míře, v jaké byl v mojí hitovce Outlast, ovšem z hlediska atmosféry hra rozhodně nepokulhává. Již při procházení liduprázdným a rozlehlým domem jsem se v roli hlavní postavy cítil všelijak a mix reality s pouhými představami ve mně začínala vyvolávat příjemné mrazení v zádech. Menší uklidnění následovalo v lokacích venkovních, ale ani tam jsem si nebyl jistý, jakým směrem se děj ubere a zda-li se patřičně nezvrtne. Asi nejemotivnějším zážitkem se pro mě stal kostel, kde jsem dokonce na chvíli přestal plnit úkol a procházel se po všech jeho zákoutích a nasával nevšední atmosféru, kterou můžu jen velmi těžko popisovat. Vrcholem se pak stalo podzemí, kde se ve spoře osvětlených místech pocity úzkosti velmi rychle vrátily, čemuž dopomohla kombinace běžných i nevšedních zvuků čehokoliv.

Jakožto nepříliš adventurám nakloněný hráč jsem uvítal plnění úkolů, které by zarytým fanouškům tohoto žánru mohlo připadat relativně chudé. Inventář chybí, stejně tak sestrojování předmětů, bez nichž by se průchod hrou stal nemožným. A přesně tohle bylo tím, co mi naprosto vyhovovalo a v jiných adventurách neskutečně otravovalo. V téhle hře opravdu stačí se v dané lokaci rozhlédnout, nepříliš piplavě ji prozkoumat a cesta k vyřešení úkolu se tak nestávala zbytečně trnitou.

Poslední zmínku věnuji nepřátelům, s nimiž se poměrně vzácně ve hře setkáme. Občasné útěky před nimi rozhodně nepostrádají dávku adrenalinu, avšak jejich samotná podoba se autorům opravdu nepovedla a jejich vzezření je spíše jak z nepříliš povedené pohádky.

Co dodat? Druhý díl Amnesie se do mého vkusu trefil skvěle. Herní doba by se možná mohla o trochu prodloužit, ale nic to nemění na tom, že u závěrečných titulků jsem nad hrou uznale pokýval hlavou a málem i zatleskal.

Pro: atmosféra, hratelnost, úkoly

Proti: podoba nepřátel, kratší herní doba

+24