Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
DEU

DEU
 

Komentáře

Last Bronx

DEUDEU
  • PC 60
Asi téměř každý kluk v devadesátkách hrál nějakou hru ve stylu Mortal Kombat. Hru, kde jste si vybrali nějakého osobitého bojovníka s unikátním bojovým stylem a charismatem. Mě paradoxně tento typ her míjel, až jsme s kamarádem na střední škole o několik let po vydání hry narazili na tuto.

Last Bronx je ve srovnání s kteroukoliv hrou Mortal Kombat dost slabým odvarem. Zatímco legendární sága Mortal Kombat si vybudovala status celosvětového fenoménu s i propracovaným příběhem, tento méně známý titul od společnosti Sega rychle zapadl do herního zapomnění. Last Bronx sice ve své době lákal na tehdy populární 3D souboje s tupými zbraněmi, ale scházela mu plynulost, dynamika a především pověstná syrová atmosféra. Absence šokujících zakončovacích úderů, jako jsou populární Fatality, navíc připravila celou hru o jakoukoliv výraznější osobitost.

I přesto jsme se do ní s kamarádem pustili s očekáváním. Náhoda v podstatě rozhodla za mě a vybrali jsme si Zaimoka. Tento urostlý blonďatý Japonec drží v ruce po celou dobu zápasů masivní dřevěnou palici. Jelikož trvalo několik hodin než jsme přišli na klávesu pro krytí se, skončila hezká kvanta jeho krajanů zbitá jako žito. Během mlácení s onou palicí Zaimoku řve na celé kolo. Hlášky ve stylu: "Huuureee!", "Yaaa." a masivní mávání palicí a hulákání "Ho ho hóóó." po vítězném duelu slyším v hlavě dodnes. Pamatuji si, že jsme se u toho s kamarádem solidně nalili a po vítězných duelech Zaimoka i napodobovali. Jiné postavy jsme nevyzkoušeli. Kamarád jej ještě pokřtil na "Johnyho z kotelny." Bylo to prostě maso a ten večer někdy v roce 2001 vypadal fakt krutě.

Hra pobavila a dodnes se směju, když si vzpomenu, jak jsme u ní v tehdejších pubertálních letech řádili. Už tehdy ale kazil hru viditelný PC port z konzole. Konzolové zvuky, UI, celková arcade atmosféra z ní dělala možná i hru do automatů na peníze. Nejde o hru, u které strávíte dlouhé hodiny hraní. Zde šlo o pár hodin vyblbnutí se na split screenu nebo na střídačku v turnajových duelech. Takže "Záguraš kunru!!!" :D

Pro: Zaimoku a jeho ikonické řvaní jednoduchých hlášek, nezapomenutelný večer u kamaráda ze střední

Proti: topornost, viditelný port z konzole vypadající jako hra z arcade automatu, jiné postavy jsme ani nevyzkoušeli, nemá smysl hrát ve střízlivém stavu

+8

Panelak

DEUDEU
Dohráno
  • PC 70
V českém hororu z pohledu první osoby vás čeká pořádná socialistická králíkárna, která se z nějakého důvodu nachází uprostřed lesa. To je přesně ten moment, kdy by normální člověk otočil auto a jel domů. Vy se však rozhodnete pomoci muži volajícímu o pomoc a vydáváte se dovnitř. Brzy zjistíte, že panelák má vlastní pravidla, která je rozhodně dobré dodržovat, protože sousedské vztahy zde nefungují úplně podle běžných měřítek. Hra tak kombinuje průzkum, řešení hádanek, hledání předmětů a především snahu přežít to, co se uvnitř ukrývá. A to vše zabalené do typického českého humoru.

Největším plusem hry je právě atmosféra a humor. Pokud jste někdy bydleli v českém nebo slovenském paneláku, možná vás při hraní přepadne zvláštní pocit nostalgie, který se velmi rychle promění v otázku, proč jste se vlastně nikdy neodstěhovali. Šedivé chodby, zašlé byty, podivné zvuky a celkové retro zpracování vytvářejí velmi povedenou atmosféru, ve které funguje především pocit nejistoty. Panelák navíc není klasickým hororem založeným pouze na lekačkách. Často spíše nevíte, co se bude dít dál, a postupně zjišťujete, že zdánlivě obyčejné prostředí má k obyčejnosti hodně daleko. Povedené je také zvukové zpracování a český dabing, který k celému prostředí překvapivě dobře sedí.

Hratelnost je založena především na průzkumu, hledání předmětů, jednoduchých logických hádankách a schovávání se před nebezpečím. Pokud vás něco začne pronásledovat, nejlepší strategií není vytáhnout bouchačku, ale vzpomenout si, kde jste naposledy viděli nějakou skříň. Některé úkoly nabízejí více možných řešení a hra vás tak nenutí postupovat vždy jedním jediným způsobem. Občas ovšem může být trochu problém zjistit, co po vás hra vlastně chce, a několik minut tak můžete strávit pobíháním po paneláku a hledáním věci, kterou jste před chvílí měli přímo pod nosem. Naštěstí je hra poměrně krátká, takže se tento systém nestihne výrazně omrzet.

Celkově je Panelak povedeným českým hororem, který dokazuje, že k vytvoření nepříjemné atmosféry není potřeba opuštěný ostrov, psychiatrická léčebna ani strašidelný les. Někdy úplně stačí panelák, několik podivných pravidel a vědomí, že za dveřmi bytu se může stát prakticky cokoliv. Hra sice není nijak dlouhá a nenabízí hluboké ani komplikované herní mechaniky, ale během své krátké herní doby dokáže nabídnout zajímavé prostředí, několik napínavých momentů a především originální český nádech. Pokud máte rádi kratší horory a chcete si zahrát něco, co působí trochu jinak než většina indie hororů, hru rozhodně doporučuji.

Pro: atmosféra, české prostředí, socialistický panelák, český dabing, logické hádanky, více řešení, retro styl, průzkum, humor

Proti: krátká herní doba, občas nejasný postup, některé hádanky mohou potrápit, jednodušší hratelnost, místy méně děsivé, než by mohlo být

+13

Amenti

DEUDEU
Dohráno
  • PC 70
V prozatím poslední krátké hororovce od Darkphobie tentokrát zavítáte do hlubin starověkého Egypta. Jako historik a fotograf se vydáváte prozkoumat nově objevenou hrobku faraona Rudamona, ukrytou hluboko pod povrchem. Vaším úkolem není pouze procházet temnými chodbami a odhalovat tajemství tohoto dávného místa, ale také fotografovat různé artefakty a hledat stopy, které vám pomohou pochopit, co se zde vlastně odehrálo. Zpočátku jde především o průzkum a objevování, postupně se však poklidné archeologické dobrodružství mění v podstatně nepříjemnější zážitek.

Jedním z největších plusů Amenti je jednoznačně atmosféra. Temné chodby, starověké hrobky, hieroglyfy a všudypřítomná tma vytvářejí velmi působivé prostředí, které společně s kvalitním ozvučením dokáže navodit pocit, že jste skutečně hluboko pod zemí a sami na místě, kam by se člověk raději vůbec nevydával. Velmi dobře funguje také fotografování, které není pouze obyčejným doplňkem, ale je přímo součástí průzkumu. Hra navíc dokáže několikrát překvapit a nabídne i několik dobře načasovaných lekaček. Grafické zpracování je na poměry krátké indie hororovky rovněž velmi povedené a celé prostředí působí místy téměř filmovým dojmem.

Za slabší stránku považuji paradoxně samotnou hratelnost. Amenti je ve své podstatě především atmosférický walking simulator, ve kterém většinu času prozkoumáváte prostředí, hledáte předměty, stopy a řešíte poměrně jednoduché hádanky. Některé úkoly mohou na chvíli zdržet, ale rozhodně nečekejte žádné komplikované hlavolamy, které by vás donutily dlouze přemýšlet. Hra je také poměrně krátká a podle zkušeností hráčů ji lze dokončit přibližně za hodinu až dvě, takže pokud hledáte dlouhý horor, Amenti vás pravděpodobně neuspokojí.

Celkově je však povedenou krátkou hororovou jednohubkou, která staví především na netradičním prostředí starověkého Egypta, atmosféře, grafice a zvuku. Nečekejte desítky hodin hraní ani propracované logické hádanky, ale spíše krátkou výpravu do temných prostor, během které budete prozkoumávat okolí, fotografovat podivné nálezy a postupně odhalovat tajemství ukrytá hluboko pod zemí. Pokud máte rádi kratší hororové hry, které lze bez problémů dokončit během jednoho večera, a zároveň vás láká prostředí starověkého Egypta, Amenti rozhodně vyzkoušejte.

Pro: atmosféra, starověký Egypt, grafické zpracování, ozvučení, fotografování, prostředí hrobek, lekačky

Proti: extrémně krátké, jednoduché hádanky, omezená variabilita hratelnosti, občas nejasný postup

+4

The Forest

DEUDEU
Dohráno
  • PC 80
The Forest je hororová hra o přežití z pohledu první osoby od studia Endnight Games, který kombinuje otevřený svět, budování základny, průzkum a boj o přežití. Hráč se ujímá role muže, který po letecké havárii uvízne na odlehlém poloostrově a musí se vypořádat s nehostinným prostředím. Kromě hledání svého syna se snaží zajistit základní potřeby, obstarat si jídlo, vyrobit potřebné nástroje a najít bezpečné místo k přenocování. Brzy však zjistí, že místní lesy nejsou tak opuštěné, jak se na první pohled zdá, a že největší nebezpečí představují jejich děsiví obyvatelé. Hra nabízí kombinaci přežívání, hororu a průzkumu, která dokáže hráče pohltit na dlouhé hodiny.

Největší předností hry je výborná atmosféra, která dokáže být během dne poklidná, ale po setmění se mění v neustálý boj s vlastním strachem. Velmi dobře funguje umělá inteligence kanibalů, kteří hráče pozorují, testují jeho obranu a někdy raději ustoupí, než aby se bezhlavě vrhli do útoku. Rozsáhlé možnosti stavění umožňují vytvářet vlastní základny, pasti, opevnění a další prostředky k ochraně před nepřáteli. Průzkum jeskyní přináší cenné vybavení, nové poznatky i některé z nejnapínavějších momentů celé hry. Velkou výhodou je také možnost hrát v kooperaci, díky které lze společně budovat, prozkoumávat ostrov a čelit nebezpečím, která by o samotě působila mnohem děsivěji.

Hratelnost nabízí dostatek svobody a hráče nijak výrazně nenutí postupovat jedním konkrétním způsobem. Někdo může dát přednost budování rozsáhlé pevnosti, jiný se zaměří na průzkum, výrobu vybavení nebo postupné odhalování tajemství ostrova. Příběh je zpočátku vyprávěn především prostřednictvím prostředí, nalezených předmětů a nenápadných vodítek, takže si hráč musí řadu souvislostí poskládat sám. Právě kontrast mezi každodenním sháněním potravy a postupným odhalováním znepokojivých tajemství dává hře osobitý charakter. The Forest tak dokáže nabídnout nejen napínavé přežívání, ale také dostatečnou motivaci k prozkoumávání míst, kterým by se člověk za normálních okolností raději vyhnul.

Ani The Forest se však nevyhnul některým nedostatkům, mezi které neohrabané ovládání, méně přehledné stavění složitějších konstrukcí a nepříjemné bugy. Hru bohužel dokáže spolehlivě zruinovat situace, kdy při pohybu s vozíkem plného materiálu vás hra vystřelí do vzduchu a po následném pádu jste samozřejmě mrtví. Identická situace nastala při souboji s jedním z těžších mutantů, kdy byla má postava také odhozena několik desítek metrů a nakonec skončila také pod drnem. I přes tyto nedostatky však The Forest zůstává výborným survival hororem, který vyniká svobodou, napětím a pocitem neustálého ohrožení a který si zaslouží pozornost každého fanouška žánru.

Pro: výborná hororová atmosféra, inteligentní chování kanibalů, rozsáhlé možnosti stavění, průzkum jeskyní, napínavé souboje, zajímavý příběh a tajemství ostrova, svoboda přežívání, kooperativní režim

Proti: nepřehledné stavění, bugy, opakující se činnosti, zdlouhavé shánění surovin, méně přehledné stavění složitějších konstrukcí

+7

Homeless

DEUDEU
Dohráno
  • PC 60
V další z krátkých psychologických hororů, které lze bez problémů dokončit během jednoho, maximálně dvou večerů, se ujmete role Alberta, nočního hlídače v brooklynské stanici metra. Během jedné z běžných kontrol bezpečnostních kamer si Albert všimne podivné postavy pohybující se v zakázané části kolejiště. Zpočátku to vypadá jen na obyčejného bezdomovce, který se nějakým způsobem dostal tam, kam nemá. Postupně se však během noční směny začnou dít podivné věci a z rutinní práce se stává stále nepříjemnější zážitek.

Jedním z největších kladů hry je bezpochyby její atmosféra. Temná stanice metra, opuštěné okolí a ponuré zpracování New Yorku 90. let vytvářejí velmi uvěřitelné prostředí pro psychologický horor. Hra navíc dobře pracuje se zvuky a tichem, takže i obyčejná kontrola kamer nebo obcházení stanice může být překvapivě napínavá. Postupně začínáte mít pocit, že něco není v pořádku, a nikdy si nemůžete být úplně jistí, co vás čeká za dalšími dveřmi nebo na záznamu další kamery.

Hratelnost je poměrně jednoduchá a skládá se především z průzkumu, kontroly bezpečnostních kamer, vyšetřování podezřelých situací, menších hádanek a v některých momentech také přestřelek. Líbí se mi, že hra se nesnaží hráče zahltit množstvím komplikovaných mechanik a místo toho se soustředí na samotnou práci nočního hlídače. Většinu času tak skutečně kontrolujete stanici, procházíte její jednotlivé části a snažíte se zjistit, co se kolem vás děje. Občas sice není úplně jasné, co máte udělat dál, ale většinou nejde o nic, co by vás dokázalo zastavit na dlouhou dobu.

Největší slabinou je, podobně jako u řady dalších hororových jednohubek, především krátká herní doba. Homeless lze dohrát během několika hodin, takže od hry rozhodně nečekejte desítky hodin hraní ani propracované hádanky. Celkově jde o povedený psychologický horor, který stojí především na prostředí, zvuku, průzkumu a postupně narůstajícím napětí. Pokud máte rádi kratší hororové hry, které si můžete zahrát během jednoho večera, Homeless rozhodně stojí za vyzkoušení.

Pro: atmosféra, New York 90. let, prostředí metra, práce s kamerami, ozvučení, průzkum, jednoduché, ale funkční mechaniky

Proti: krátká herní doba, jednodušší hádanky, občas nejasný postup, menší variabilita hratelnosti

+4

Graveyard Shift

DEUDEU
Dohráno
  • PC 60
V herní prvotině od Darkphobie se ocitnete během noční směny na hřbitově. Vaším úkolem je starat se o místní hřbitov, provádět jednotlivé úkoly a především se postarat o to, aby vše probíhalo tak, jak má. Zpočátku se zdá, že vás čeká jen poněkud netradiční, ale v zásadě poklidná noční práce. Jakmile se však začne stmívat a na hřbitově se začnou dít podivné věci, postupně zjišťujete, že tahle směna rozhodně nebude tak obyčejná, jak se na první pohled zdálo.

Největším plusem hry je jednoznačně její atmosféra. Temný hřbitov, noc, mlha, všudypřítomné ticho a zvuky okolního prostředí vytvářejí velmi příjemně nepříjemnou atmosféru, která dokáže člověka udržovat v napětí i během zdánlivě obyčejných činností. Hra navíc velmi dobře pracuje s očekáváním, takže si nikdy nejste úplně jistí, zda vás za dalším rohem něco čeká, nebo zda vás pouze vyděsil vlastní stín. Lekaček je zde několik a některé dokážou překvapit právě díky tomu, že přicházejí ve chvíli, kdy už začínáte mít pocit, že se vlastně nic neděje.

Za největší slabinu považuji extrémně krátkou herní dobu. Jestli vám The Lightkeeper přišel délkou na jedno, dvě odpoledne krátký, Graveyard Shift zvládnete po večeních zprávách během hodiny. Většinu času prozkoumáváte okolí hřbitova, plníte jednotlivé úkoly a postupně odhalujete, co se zde vlastně děje. Občas může být trochu nejasné, co přesně po vás hra chce, ale většinou nejde o nic, co by vás dokázalo zastavit na příliš dlouhou dobu. Na druhou stranu díky krátké délce zůstává atmosféra hry až do jejího konce.

Celkově je Graveyard Shift povedenou krátkou hororovou jednohubkou, která sází především na atmosféru, prostředí a postupně narůstající pocit, že během své noční směny rozhodně nejste sami. Nečekejte dlouhé hodiny hraní, propracované hádanky ani rozsáhlý příběh, ale spíše průzkum, napětí a občasná leknutí. Pokud máte rádi kratší hororové hry, které si můžete zahrát během jednoho večera a nechcete u nich trávit desítky hodin, Graveyard Shift rozhodně stojí za vyzkoušení.

Pro: atmosféra, prostředí, ozvučení, lekačky, jednoduchá hratelnost

Proti: extrémní krátkost, méně hádanek, občas nejasné úkoly, příběh mohl být propracovanější

+6

The Lightkeeper

DEUDEU
Dohráno
  • PC 75
V další z hororových jednohubek na jedno, maximálně dvě odpoledne zavítáte na opuštěný ostrov. Jakožto bývalý voják zde přijmete práci obsluhy majáku. Kolem vás je jen ostrov, voda, racci a nekonečný zvuk vln omývajících pobřeží ostrova. Zpočátku hra působí jako poměrně obyčejná rutina, kdy se staráte o to, aby v noci svítila světla majáku a v případě mlhy burácela místní siréna. Postupem času ale začnete přicházet na to, že s ostrovem není něco v pořádku a poklidná služba se pomalu mění v něco podstatně nepříjemnějšího.

Jednoznačně největším plusem hry je atmosféra, grafické zpracování a její ozvučení. Zpracování ostrova, jeho okolí a všeho kolem je na velmi vysoké úrovni a společně se zvuky moře, větru a majáku vytváří velmi uvěřitelnou atmosféru opuštěného místa. Časem se začnou se dít nevysvětlitelné věci a najednou nevíte, zda sníte, či bdíte. Lekaček je ve hře docela dost a slabším povahám nedoporučuji hrát hru v noci, ideálně ještě se sluchátky. Často totiž něco řešíte v naprostém tichu a najednou na vás něco nebo někdo vybafne za doprovodu náhlého vysokého tónu.

Za špatnou stránku hry považuji její krátkost. Hra se dá bez větších problémů dohrát během pár hodin, aniž byste se museli nějak přehnaně snažit. Logických hádanek ve hře moc není a většinu času spíše prozkoumáváte okolí, plníte jednotlivé úkoly a snažíte se přijít na to, co po vás hra vlastně chce. Občas se může stát, že něco nebudete moci chvíli najít, což vás zdrží více než samotné hádanky. Na druhou stranu krátká herní doba znamená, že hra se nestihne výrazně vyčerpat a její atmosféra zůstává po celou dobu poměrně silná.

Celkově je The Lightkeeper povedenou hororovkou, která stojí především na atmosféře, prostředí a zvuku. Nečekejte desítky hodin hraní ani komplikované logické úkoly, ale spíše několik hodin postupně houstnoucího napětí a občasného leknutí. Příběh sice není nijak rozsáhlý, ale dokáže udržet zvědavost a postupně odhaluje, že na tomto zdánlivě opuštěném ostrově není všechno takové, jak se na první pohled zdá. Pokud máte rádi kratší hororové hry, které lze bez problémů dokončit během jednoho večera, The Lightkeeper rozhodně stojí za vyzkoušení.

Pro: atmosféra, grafické zpracování, ozvučení, prostředí opuštěného ostrova, povedené lekačky, jednoduché a nenáročné hraní

Proti: velmi krátká herní doba, minimum logických hádanek, občas není jasné, co máte hledat nebo kam jít, poměrně jednoduchá hratelnostm příběh mohl být propracovanější

+4

Diablo IV: Lord of Hatred

DEUDEU
Dohráno
  • PC 85
Po Vessel of Hatred jsem měl pocit, že Diablo IV konečně našlo správný směr, a Lord of Hatred tento dojem ještě posiluje. Tentokrát už nejde pouze o další přídavek, ale o vyvrcholení příběhové linie kolem Mephista a jeho návratu do Sanctuary. Zavítáme do dosud neprozkoumaného Skovosu, pradávné domoviny první civilizace spojené s Lilith a Inariem. Nová oblast je povedená a díky sopečné krajině, ruinám, lesům a pobřeží působí dostatečně odlišně od Nahantu. Potěšilo mě, že Blizzard pracuje s pocitem velkého finále a Mephisto zde konečně dostává odpovídající prostor. Příběh sice není bez slabších míst, ale jako další kapitola Diabla IV funguje velmi dobře.

Herních novinek je tentokrát opravdu hodně. K Paladinovi, který potěší především veterány dvojky, se přidává také Warlock a obě třídy výrazně rozšiřují možnosti tvorby postavy. Přepracování se dočkaly schopnosti, itemizace i crafting, takže budování postavy už nepůsobí pouze jako hledání dalšího o něco lepšího předmětu. Velmi vítaným návratem je Horadric Cube a novinkou Talisman, který přidává další možnosti práce s vybavením. Potěší také Loot Filter, tedy přesně ten typ praktické funkce, u které si člověk říká, proč nebyla ve hře už dávno. Po několika hodinách je tak znát, že Blizzard tentokrát skutečně zapracoval na některých dlouhodobých výtkách hráčů.

Ještě větší změnou prošel endgame. War Plans umožňují sestavit si vlastní sled aktivit a upravovat jejich průběh pomocí různých modifikátorů, takže už nejde jen bezmyšlenkovitě opakovat jednu činnost pořád dokola. Přidává se také Echoing Hatred, změny Pitů, nové úrovně obtížnosti a další možnosti rozvoje postavy. Diablo IV tak konečně mnohem lépe vysvětluje, proč pokračovat i dlouho po dokončení příběhu. Základ žánru se samozřejmě nemění - stále budete zabíjet hordy démonů, sbírat kořist a vylepšovat build. Tentokrát však máte větší kontrolu nad tím, co chcete dělat a kam svou postavu posouvat. Právě zde Lord of Hatred završuje několikaletou snahu udělat z Diabla IV skutečně dlouhodobé akční RPG.

Když si vzpomenu na stav, v jakém Diablo IV vyšlo, je až překvapivé, kam se hra během několika let dostala. Z titulu, který mě po dokončení příběhu nechal poměrně chladným, je nyní propracované akční RPG s obrovským množstvím možností a důvodem se pravidelně vracet. Lord of Hatred přináší nový region, pokračování příběhu, dvě nové třídy, Horadric Cube, přepracovanou itemizaci i výrazně bohatší endgame. Nejvíce mě těší, že Blizzard nepřidával pouze další obsah, ale postupně opravoval i samotné základy čtyřky. Pokud jsem měl u původního Diabla IV pocit, že série potřebuje pořádný krok vpřed, dnes už tento problém rozhodně necítím v takové míře. Lord of Hatred je tak podle mě datadiskem, který měl přijít – nejen další porcí Diabla, ale završením cesty, kterou čtyřka od svého startu urazila.

Pro: Paladin a Warlock, Skovos, Mephisto, povedené pokračování příběhu, Horadric Cube, Talisman, přepracovaný endgame, War Plans, Loot Filter, lepší možnosti tvorby buildů

Proti: některé endgame aktivity se časem opakují, příběh má slabší místa, část změn působí spíše jako opravy dlouhodobých nedostatků než skutečné novinky

+10

Diablo IV: Vessel of Hatred

DEUDEU
Dohráno
  • PC 75
Diablo IV při svém vydání dokázalo nadchnout především návratem k temné atmosféře, světem a zpracováním, ale s postupem času se začaly stále více ukazovat jeho limity. Vessel of Hatred naopak nepůsobí jen jako další kapitola příběhu, ale jako poměrně výrazné rozšíření. Největší novinkou je bezpochyby nová hratelná třída Spiritborn, která do Diabla přináší svěží styl boje a vlastní mechaniky. Pokud už máte za sebou desítky či stovky hodin s původními postavami, právě Spiritborn je velmi dobrým důvodem začít znovu od začátku a vyzkoušet něco úplně jiného.

Velkým tahákem je samozřejmě také nový region Nahantu, který se od prostředí základní hry výrazně odlišuje. Hustá džungle, starobylé ruiny, domorodé kmeny a celkově tajemnější atmosféra dávají světu Sanctuary zase trochu jinou tvář. Veteráni série konečně zavzpomínají na Diablo II. Návrat do Kurastu fungoval nejen jako příjemná nostalgická připomínka, ale jako zvýšení atmosféry, kterou jsem ve hře postrádal. Potěší samozřejmě i setkání se známými postavami, například Ormusem. Nová příběhová linie samozřejmě navazuje na události základní hry a na několik hodin poskytne další porci démonického řádění.

Ještě důležitější je ale množství obsahu, který čeká po dokončení kampaně. Blizzard tentokrát výrazně zapracoval na endgame a nabízí mnohem více možností, jak pokračovat v rozvoji postav. Princip Diabla se pochopitelně nemění, ale nových aktivit je dost na to, aby člověk neměl po dohrání pocit, že už nemá co dělat. A právě zde je největší rozdíl oproti stavu, v jakém Diablo IV působilo krátce po vydání. Tentokrát je důvod zůstat v Sanctuary podstatně silnější a desítky dalších hodin nejsou žádný problém.

Vessel of Hatred tak funguje hned v několika směrech. Přináší novou postavu, nový region, pokračování příběhu, návrat několika známých prvků z minulosti a především podstatně bohatší endgame. Nejvíce mě ale potěšilo, že se Blizzard alespoň částí datadisku dokázal vrátit k pocitu, který měla série v době Diabla II - především díky Kurastu a celkovému pojetí Nahantu. Pokud vás základní Diablo IV bavilo, ale po čase jste nevěděli, proč u něj dál zůstávat, Vessel of Hatred tento problém řeší poměrně elegantně. A pokud jste od čtyřky odešli právě kvůli nedostatku obsahu, tady už důvod dát jí druhou šanci rozhodně je.

Pro: spiritborn, návrat do Kurastu, atmosféra připomínající Diablo II, nový region Nahantu, pokračování příběhu, výrazně bohatší endgame, spousta aktivit, povedená atmosféra

Proti: některé aktivity se časem začnou opakovat, příběh mohl být delší, bez základního Diabla IV nedává datadisk příliš smysl

+8

Industria

DEUDEU
Dohráno
  • PC 70
Příběhová střílečka z pohledu první osoby s adventurními prvky kombinující alternativní historii, sci-fi a temnou atmosféru opuštěného města? Proč ne. Probouzíte se v pozici mladé vědkyně Nory v Berlíně v dobách, kdy právě padá Berlínská zeď. Právě zvoní telefon a na jeho druhém konci je kolega z práce Walter, který v práci odhalil závažné narušení bezpečnosti. Po krátkém vysvětlení, odmítnutí pomoci a zjištění, že Stasi už je na cestě celý projekt uzavřít, se okamžitě vydáváte zpět do práce.

Nejsilnějšími prvky hry je celková atmosféra hry. Budete prozkoumávat opuštěné budovy, továrny, sklady, temné chodby nebo například nádraží ve mně dokázaly vyvolat nepříjemný pocit izolace, ale zároveň jsem měl potřebu každé další místo pořádně prozkoumat. Svět hodně čerpá z doby průmyslové revoluce ve Velké Británii nebo Julese Verna. Velmi mě bavilo postupné odhalování světa, protože hra mě nepůsobila dojmem, že mi chce všechno okamžitě naservírovat. K tomu si přidejte vědecké experimenty, retrofuturistické prvky ve steampunkovém stylu s příběhem plným napětí a máte koktejl, který vás donutí se minimálně zamyslet co vás čeká a nemine a o co ve hře vlastně jde.

Samotná střelba na mě už tak silně nezapůsobila a místy jsem měl pocit, že hra mohla být v soubojích mnohem propracovanější. Do ruky se vám dostane sekera, pistole, samopal, brokovnice a nakonec i odstřelovací puška. Zbraně působí poměrně jednoduše, ale pokud hledáte hlubší FPS, můžete být v tomto směru zklamaní. Mně osobně souboje nakonec tolik nevadily - bral jsem je jako prostředek k posunu v příběhu a k dalšímu průzkumu. Potěšili mě i celkem jednoduché hádanky nebo hledání různých předmětů. Hra na mě udělala výrazně větší dojem, než jsem od projektu studia o dvou lidech a hodnocení hry očekával. Příběh plyne poměrně pomalu a čas hráče netlačí. Nicméně jak jsem se dostal ke hranici města, zmocnil se mě depresivní pocit jak moc blízko jsou domy a průmyslové oblasti vedle sebe.

Samozřejmě jsem si během hraní několikrát říkal, že některé věci mohly být propracovanější. Například železniční most, za jehož koncem trať klesá pod úhlem 45 stupňů, vrata železničního depa, které procházejí kolejemi, tunely, který zasahují do okolních baráků na obou stranách a podobně. Hezky vypadající svět mohl být víc detailní a nestát se s jeho posunem trochu stereotypní. Pokud se ale zaměříte spíš na atmosféru, až na konkrétní prvky si nedostatečností nevšimnete. Dalším problémem je, že hra lze ručně ukládat jen v místech, kde je psací stroj. Někde v polovině hry je pasáž, kde musíte navštívit dvě poměrně dobře bráněná místa a zejména lovci trofejí zde budou trnout. I tak jsem si ale hru užil dosyta a ve slevě na Steamu ji mohu jen doporučit. Jde o příjemné zpestření dvou i více odpolední.

Pro: atmosféra, originální svět, osobní dojem, zajímavý příběh, hádanky, správně depresivní prostředí a pocit izolace, tma

Proti: jednodušší střelba, kratší herní doba, místy stereotypní prostředí, nelogičnosti v level designu, omezené ruční ukládání, pomalejší tempo nemusí sednout každému

+6

Machinarium

DEUDEU
Dohráno
  • PC 90
Machinarium je jedna z těch adventur, které nestárnou ani po letech. Příběh malého robota je poměrně jednoduchý, téměř beze slov, ale díky výbornému vizuálnímu zpracování, animacím a hudbě dokáže hra vytvořit překvapivě silnou atmosféru. Ručně kreslený svět působí špinavě, rezavě a melancholicky, zároveň je ale plný humoru a drobných detailů. Jednotlivé lokace nejsou rozsáhlé, přesto téměř každá nabízí něco zajímavého k prozkoumání a prostředí dokáže samo vyprávět příběh bez dlouhých dialogů nebo vysvětlování.

Základem hry jsou klasické adventurní hádanky založené na hledání předmětů, jejich kombinování a správném pořadí jednotlivých úkonů. Většina rébusů je povedená a jejich řešení dává smysl, občas se ale objeví situace, kdy je postup zbytečně překombinovaný nebo stojí na přehlédnutí malého interaktivního prvku. Příjemným prvkem je zabudovaná nápověda, která sice řešení přímo neprozradí bez malé překážky, ale dokáže zabránit úplnému zaseknutí.

Největší síla však není v samotných hádankách, ale v osobitém stylu hry. Hudba perfektně doplňuje melancholickou atmosféru robotického města a společně s grafikou vytváří prostředí, které si člověk snadno zapamatuje. Hra má navíc příjemný nenásilný humor a sympatické postavy, přestože prakticky nikdo nemluví. Slabší stránkou je kratší délka a několik méně intuitivních hádanek, kvůli kterým může tempo občas zbytečně zpomalit.

Ve výsledku jde o mimořádně stylovou adventuru, která ukazuje, že k vytvoření dobrého příběhu nejsou potřeba dlouhé dialogy ani filmové sekvence. Stačí osobitá grafika, skvělá hudba, nápadité hádanky a svět, který má vlastní charakter. I po letech jde o jednu z nejvýraznějších českých adventur a zároveň hru, ke které se dá díky její atmosféře vrátit.

Pro: krásné ručně kreslené zpracování, skvělá hudba, výborná atmosféra, nápadité hádanky, sympatický humor, příběh fungující téměř beze slov

Proti: kratší herní doba, několik méně intuitivních hádanek, občasné hledání drobných interaktivních prvků

+24

Brno Transit

DEUDEU
Dohráno
  • PC 70
Jde o hru odehrávající se v alternativní realitě zasazené do fiktivní linky brněnského metra. V roli nového strojvedoucího zažíváte sérii bizarních událostí, které výborně balancují mezi hororem, surrealismem a typicky českým humorem. Největší předností je samotné prostředí v podobě procházení stanic, zákoutí a podzemních chodeb. Průzkum mě bavil možná ještě víc než příběh, protože téměř všude lze narazit na nějakou drobnost, vtípek nebo podivnost. Spytihněv navíc skvěle zachytil českého humorného ducha. Zejména scénka z řeznictví, kdy tamní řezník Krkovička po naporcování prasečí hlavy jde "profesionálně" odebírat krev dárcům, likvidace pavouka v soupravě metra, průjem po pozření párku v rohlíku nebo neustále útočně se chovající pes se vývojáři skutečně povedli. Jakožto člověk trpící arachnofóbií, a který nemá rád jehly, jsem si kapánek užil. :)

Samotné řízení metra je jednoduché, ale překvapivě přísné. Do stanic je potřeba přijet v poměrně těsném časovém limitu a zároveň přesně zastavit, což zpočátku působí skoro nemožně. Po chvíli se ovládání dostane do ruky natolik, že lze zvládnout i trofej za příjezd bez použití brzdy. Škoda jen, že samotného řízení je v příběhu poměrně málo a delší trasu absolvujete prakticky jen jednou. Hra naštěstí případné chyby nijak zásadně netrestá, takže není potřeba honit perfektní reputaci a lze si celý bizarní výlet užívat v klidu.

Největším problémem je jednoznačně délka. Získání všech trofejí mi zabralo jen asi 4 hodiny a první hraní skončilo po zhruba 3 hodinách právě ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že se hra teprve pořádně rozjíždí. Konec přijde až překvapivě náhle a čistě příběhovým postupem lze navíc minout skoro polovinu obsahu, Několik dalších vedlejších úkolů, více práce strojvedoucího nebo větší využití prázdnějších stanic by hře bez problémů přidalo hodiny, aniž by bylo nutné vytvářet úplně nové lokace.

Hra je tedy velmi krátkou, ale zároveň velmi povedenou jednohubkou, u které jsem měl po skončení především pocit, že hra skončila příliš brzy. Od hry tohoto typu jsem samozřejmě nečekal desítky hodin, ale přál bych si podzemím Brna jezdit podstatně déle. Nedávno přidaná Volná jízda alespoň trochu rozšiřuje možnosti a snad nebude posledním novým obsahem. Pokud někdy vznikne pokračování, klidně bych se vydal i do stanice Bratislavská. Brno si svého "krtka" totiž rozhodně zaslouží!

Pro: originální český humor, výborná kombinace hororu a absurdity, povedená atmosféra podzemí, zábavný průzkum stanic, spousta drobných vtípků a detailů, jednoduché, ale uspokojivé řízení metra, výrazná autorská identita

Proti: velmi krátká herní doba, náhlý konec, málo samotného řízení, příběh využije jen část stanic, některé lokace působí prázdněji, chybí více vedlejšího obsahu

+11

Still Wakes the Deep

DEUDEU
Dohráno
  • PC 85
Still Wakes the Deep je příběhový survival horor od studia The Chinese Room, zasazený na ropnou plošinu Beira D uprostřed Severního moře v 70. letech. Hráč se ujímá jednoho z pracovníků plošiny, jehož běžná směna se během krátké chvíle změní v holý boj o přežití. Na plošině dojde k vážné katastrofě, která postupně zasahuje stále větší část celého komplexu. Hra kombinuje průzkum prostředí, lezení, útěky, stealth pasáže a silně příběhově orientované sekvence. Výsledkem je poměrně krátký, ale velmi intenzivní hororový zážitek založený především na atmosféře a postupně rostoucím napětí.

Největší předností hry je mimořádně silná atmosféra a originální prostředí izolované ropné plošiny. Déšť, bouře, vrzající kovové konstrukce, zaplavující se prostory a neustálý hluk okolního moře vytvářejí velmi přesvědčivý pocit nebezpečí. Výbornou práci odvádí také zvuk, hudba a především dabing, díky kterému působí jednotlivé postavy přirozeně a uvěřitelně. Grafické zpracování dokáže být místy velmi působivé, zejména díky práci se světlem, počasím, vodou a postupně se měnícím prostředím plošiny. Hra navíc velmi dobře využívá omezený prostor tak, aby známá místa při dalších návštěvách působila úplně jiným a nebezpečnějším dojmem.

Jednou z nejsilnějších stránek hry je způsob, jakým postupně stupňuje rozsah celé katastrofy. Čím dále hráč příběhem postupuje, tím více vidí její následky a postupně přibývají také oběti mezi kolegy, které během hry potkává. Z počáteční snahy přežít se postupně stává stále beznadějnější boj proti situaci, která se neustále zhoršuje. Hráč si čím dál více uvědomuje, že dostat se z plošiny nemusí být vůbec samozřejmostí a že bezpečné místo prakticky nemusí existovat. Právě postupně narůstající pocit naprosté beznaděje patří k nejsilnějším prvkům celého zážitku a výrazně prohlubuje hororovou atmosféru.

Slabinou hry je především velmi jednoduchá a silně lineární hratelnost, protože většinu času hráč postupuje předem určenou cestou, šplhá, otevírá dveře, aktivuje mechanismy nebo se vyhýbá nebezpečí. Stealth a únikové sekvence se po určité době začnou opakovat a hra nenabízí příliš komplexních hádanek ani větší možnosti svobodného průzkumu. Některé herní mechanismy jsou poměrně jednoduché a zkušenější hráči mohou místy získat pocit, že pouze postupují od jedné předem připravené sekvence ke druhé. Relativně krátká herní doba také znamená, že některé postavy a části prostředí nemohly dostat více prostoru. Přes tyto nedostatky však Still Wakes the Deep funguje velmi dobře jako atmosférický příběhový horor, který spoléhá především na prostředí, zvuk, napětí a postupně narůstající pocit bezvýchodnosti.

Pro: výborná atmosféra ropné plošiny, skvělý zvuk a dabing, působivé grafické zpracování, originální prostředí, postupně rostoucí napětí, silný pocit izolace a beznaděje, uvěřitelné postavy

Proti: silná linearita, jednoduchá hratelnost, opakující se stealth a únikové pasáže, minimum komplexnějších hádanek, omezený průzkum, kratší herní doba, některé mechanismy se po čase opakují

+9

Eternal Threads

DEUDEU
Dohráno
  • PC 75
Eternal Threads je příběhová logická adventura, která staví na neobvyklém konceptu manipulace s časem a událostmi. Hráč se ujímá role agenta vyslaného do minulosti, aby zabránil tragickému požáru domu, při němž zahynulo šest lidí. Místo přímého zásahu však sleduje události z několika předchozích dnů a postupně mění rozhodnutí jednotlivých postav. Každá změna může ovlivnit další události a otevřít nové možnosti, jak se k celé tragédii postavit. Hra tak připomíná kombinaci detektivky, interaktivního filmu a časové skládačky.

Největší předností Eternal Threads je právě způsob, jakým pracuje s časovou osou a vzájemně propojenými rozhodnutími. Jednotlivé události lze sledovat v různém pořadí a hráč postupně odhaluje vztahy, problémy i motivace obyvatel domu. Změna jednoho zdánlivě nepodstatného rozhodnutí může ovlivnit několik dalších scén a někdy úplně změnit osud určité postavy. Velmi dobře funguje také postupné skládání celého příběhu, kdy hráč zpočátku zná jen útržky a teprve později chápe jejich skutečný význam. Díky tomu hra nabízí něco poměrně originálního a odlišuje se od většiny klasických příběhových adventur.

Silnou stránkou hry jsou také samotné postavy, které nejsou prezentovány pouze jako prostředek k vyřešení hádanky, ale postupně dostávají vlastní charakter a osobní příběhy. Při sledování jejich rozhovorů začíná být jasné, že řada problémů má hlubší příčiny a neexistuje vždy jednoznačné správné rozhodnutí. Hráč je proto motivován experimentovat, vracet se k již viděným scénám a zkoušet, jak změna jedné události ovlivní zbytek časové osy. Tento systém dokáže být velmi návykový, zejména ve chvíli, kdy se podaří objevit novou větev příběhu nebo odemknout dříve nepřístupnou událost. Eternal Threads tak nejlépe funguje jako pomalá detektivní skládačka, u které je důležitější pozornost a trpělivost než rychlost.

Hra však rozhodně není bez problémů a technické zpracování místy působí poměrně zastarale. Objevit se může například bug, kdy nelze otevřít dveře a postava projde skrz strukturu. Grafická stránka je spíše průměrná, prostředí domu začne po delší době působit jednotvárně a lepší animace postav nebo detailnější zpracování by atmosféře výrazně pomohly. Po několika hodinách se navíc může dostavit určitý stereotyp, protože hráč opakovaně prochází stejné místnosti, sleduje podobné scény a hledá drobné změny na časové ose. Pokud se někdo rozhodne získat všechny trofeje, obtížnost výrazně stoupne, protože je nutné velmi pečlivě kombinovat jednotlivá rozhodnutí a některé požadavky bez návodu působí extrémně komplikovaně.

Pro: originální práce s časovou osou, zajímavý příběh, dobře napsané postavy, propojená rozhodnutí, detektivní atmosféra, motivace experimentovat s různými výsledky

Proti: slabší grafické zpracování, bug s neotevíráním dveří, opakování stejných lokací a scén, postupný stereotyp, náročné získání všech trofejí

+5

RoboCop: Rogue City

DEUDEU
Dohráno
  • PC 75
RoboCop: Rogue City je střílečka z pohledu první osoby od studia Teyon, která překvapivě věrně převádí atmosféru původních filmů do podoby moderní videohry. Dějově se hra odehrává mezi druhým a třetím filmem a přímo navazuje na události známé především z prvních dvou dílů série. Velkým lákadlem je návrat Petera Wellera, který RoboCopovi propůjčil nejen hlas, ale také svou podobu. Vývojáři očividně čerpali především z prvního filmu, což je znát na brutalitě, černém humoru, satirických televizních reklamách i celkovém obrazu rozpadajícího se Detroitu. Nechybí známé zbraně, především ikonická pistole Auto-9, ani společnosti OCP, policejní stanice nebo narážky na ED-209 a další prvky filmového univerza. RoboCop se navíc pohybuje pomalu a těžkopádně, takže místo klasické rychlé FPS působí spíše jako nezastavitelný obrněný stroj postupující proti přesile. Právě respekt k filmové předloze je jednou z nejsilnějších stránek celé hry a fanoušek RoboCopa zde dostává pravděpodobně nejvěrnější herní adaptaci této značky.

Jednotlivé mise střídají rozsáhlejší přestřelky s pomalejšími pasážemi, během nichž RoboCop vyšetřuje zločiny, vyslýchá svědky nebo jednoduše hlídkuje v ulicích Detroitu. Samotné město není otevřeným světem, ale hra nabízí několik větších lokací, do kterých se v průběhu příběhu opakovaně vracíme a postupně v nich objevujeme nové problémy a úkoly. Město působí špinavě, zanedbaně a nebezpečně, což přesně odpovídá dystopické představě známé z filmů. Zajímavé jsou především civilnější momenty na policejní stanici, kde lze hovořit s kolegy, řešit jejich osobní problémy a sledovat, jak se jejich vztah k RoboCopovi během hry mění. Vedle známé Anne Lewis se objevuje řada nových postav, přičemž některé jsou záměrně přehnané a karikaturní podobně jako postavy ve filmové předloze. Lokace jako sklady, továrny, ulice, nemocnice nebo sídla OCP sice někdy působí trochu jednoduše, ale díky výborné atmosféře a množství drobných detailů to většinou příliš nevadí. Hra navíc velmi dobře pracuje s kontrastem mezi brutálními přestřelkami a absurdní každodenností policisty, který musí chvíli likvidovat gang a o několik minut později třeba řešit špatně zaparkované auto.

Obtížnost lze nastavit tak, aby si hru užil jak hráč hledající spíše příběhový zážitek, tak někdo, kdo chce být během přestřelek nucen využívat schopnosti, krytí a okolní prostředí. RoboCop sice vydrží obrovské množství zásahů, ale rozhodně není nesmrtelný a zejména pozdější nepřátelé dokážou jeho pancíř velmi rychle poškodit. Hlavní příběhové úkoly tvoří páteř celé hry a často kombinují průzkum, vyšetřování, dialogy a rozsáhlé bojové sekvence. Vedlejší úkoly jsou překvapivě důležitou součástí hry a nejde pouze o jednoduché hledání předmětů nebo likvidaci několika nepřátel. Často obsahují vlastní malé příběhy, morální rozhodnutí nebo možnost zvolit mezi doslovným dodržováním zákona a lidštějším přístupem, což dobře vystihuje Murphyho vnitřní konflikt mezi člověkem a strojem. Za plnění úkolů a získávání zkušeností lze postupně vylepšovat například bojové schopnosti, psychologii, dedukci, technické dovednosti nebo odolnost RoboCopa. Přestože se struktura některých misí postupem času opakuje, kombinace hlavních a vedlejších aktivit vytváří příjemné tempo a motivuje hráče prozkoumávat prostředí místo bezhlavého běhu od jedné přestřelky ke druhé.

Hru kazí především neplynule působící engine, jehož technická topornost se připomíná téměř na každém kroku. Způsob jízdy automobilů, mimika obličejů postav i celkový dojem z města často připomínají titul starý patnáct nebo dvacet let, přičemž interiéry i exteriéry zdejšího Detroitu navíc působí až příliš prázdně – a je to veliká škoda, protože samotné město rozhodně má potenciál. Nedotaženě působí také umělá inteligence nepřátel, kteří většinou postupují přímo proti RoboCopovi jako ovce na porážku a s výjimkou pozdějších misí nebývá větší problém je jednoho po druhém odstřelit. Ještě nepříjemnější jsou občasné chyby schopné přímo narušit hraní, například když se sebraná zbraň začne sama od sebe střílet nebo po upuštění odletí několik metrů pryč a následně ji už ne vždy je možné najít. Někomu může po několika hodinách lézt na nervy také prakticky nekonečný kovový klapot RoboCopových kroků, který doprovází téměř každý jeho pohyb. Přes všechny technické nedostatky ale Rogue City stále představuje dobrou zábavu na několik odpolední, zvlášť pokud člověk od hry neočekává moderní technologickou špičku. Především jde totiž o velmi poctivou poklonu filmovému RoboCopovi, jehož příběh, brutalitu, humor i unikátní atmosféru se vývojářům podařilo zachovat podstatně lépe než technickou stránku samotné hry.

Pro: atmoséra původních filmů, město, Peter Weller, přestřelky, ikonická Auto-9, černý humor, vedlejší úkoly, morální rozhodnutí, vylepšování

Proti: topornost, zastaralost, chování vozidel, mimika, slabší AI, málo protivníků, opakující se souboje, hru kazící bugy, kovový klapot Robocopa

+13

The Neverhood

DEUDEU
Dohráno
  • PC 90
Zcela jistě jedna z nejšílenějších her, kterou jsem kdy hrál. Možná vůbec nejšílenější. Probouzíte se jako panáček kdesi v malé místnosti netušíce, co se vlastně stalo. Podíváte se tedy z okna a vidíte svět vymodelovaný z plastelíny. A já si řekl proč ne?

Neverhood je klasickou klikací adventurou, kde chodíte, máte interakce s okolními předměty a snažíte se vyřešit logické hádanky pro další postup. Během putování tedy otevřete nejedny dveře, zatáhnete za nejednu páčku a budete provádět celou řadu dalších úkonů. A ty budou často doprovázené vtipnými gesty hlavního hrdiny. Například po zmáčknutí tlačítka na vás z krabice vyletí pěst a přesným direktem vás uzemní. A podobných legrácek si ve hře užijete dosyta - během miniher, putování světem a podobně. Cílem hry je přijít na to, kdo jste a co se ve světě Neverhood stalo.

K tomu vám během putování dopomůžou zejména diskety, které po cestě seberete a jejich obsah si můžete pustit v přístoji podobnému prahistorickým herním konzolím. Jak bylo řečeno na začátku, svět je celý vymodelovaný z plastelíny. A budete překvapeni jak je veliký. Vedle různých typů budov s rozdílnou funkčností a jejich případnými obyvateli se například setkáte i s místní faunou. Z nejzajímavějších míst je na místě zmínit zejména tamní strom poskytující zajímavé "plody", nervydrásající chodbu, která zabere snad půlku hry, vozítko vznášející se na kraji světa a úplně na závěr gigantického robota. Potěšila i možnost střílet z kanónu, nebo přijímat poštu hned od dvou herních postav. Hra je docela výzva - některé logické hádanky lze například řešit až časem a po vyřešení jiných.

K jediným negativům hry se dá připočítat relativní krátkost a jisté nelogičnosti hry. Víc nic. Hra byla viditelně dělána srdcem a traduje se, že soundtrack a ozvučení vznikaly, když byli autoři hry pod vlivem. Zvuky tomu rozhodně napovídají. Hra v lecčem předběhla dobu - také i v tom, že lze zvolit z více konců.

Pro: atmosféra, příběh, tajemno, logické hádanky, legrace, více konců

Proti: relativní krátkost a některé drobnosti

+22

Detroit: Become Human

DEUDEU
Dohráno
  • PC 90
Detroit: Become Human se odehrává v roce 2038, kdy lidstvo dosáhlo výrazného pokroku v oblasti robotiky a umělé inteligence. Stroje, které byly dříve pouze jednoduchými pomocníky, výrazně pokročily a staly se běžnou součástí každodenního života. Nejenže převzaly mnoho činností, které lidé vykonávat nechtějí, ale staly se například i pečovateli, doktory, policisty, rozvozy a další obsluhou zejména v rutinních pracech. Na první pohled působí vše jako technologický ráj, ale postupně se ukazuje, že ne vše je dokonalé jak na první pohled vypadá.

Hráč sleduje osudy tří androidů – Connora, Kary a Marcuse. Každý z nich nabízí odlišný pohled na svět lidí a androidů, vlastní příběh i morální dilemata. Rozhodnutí hráče mají zásadní vliv na další vývoj děje i osudy jednotlivých postav. Connor se jako policejní vyšetřovatel snaží dopadnout androidy, kteří se vymkli kontrole, zatímco Kara se pokouší ochránit malou dívku a najít bezpečný domov. Marcus se stará o osamělého starého umělce Carla, který se k němu nechová jen jako ke stroji, ale bere jej jako sobě rovného a člena rodiny. I díky tomuto hra neustále staví hráče před těžká rozhodnutí, u kterých často není jasné, co je správné a co špatné.

Filmové zpracování hry je na velmi vysoké úrovni. Grafika, fyzika, rozhovory i rozmanitá hudba vytvářejí silnou atmosféru a často máte pocit, že sledujete interaktivní sci-fi film spíše než klasickou videohru. Detailně zpracované prostředí futuristického Detroitu působí živě a uvěřitelně. Jak v luxusních čtvrtích nebo high-end mrakodrapech, ale i během běžného procházení ulicemi. Velmi povedené jsou také animace obličejů, mimika a hlas, kdy vše působí nanejvýš realisticky. Silný dojem zanechávají i filmové kamerové záběry během akčních scén a důležitých rozhodnutí, které dokážou hráče vtáhnout přímo do děje.

Z mého pohledu je nejvýraznějším nedostatkem naprosto nešťastně zvolený systém pohybu v kombinaci s rotací kamery. Hráč musí často držet pravé tlačítko myši a pohybovat kamerou tak, aby se dostala přímo za záda postavy. Přitom by stačilo použít klasické ovládání kamery známé z většiny TPS her. Chvíli mi také trvalo pochopit, že nestačí pouze kliknout na ikonu interakce, ale je potřeba provést pohyb myší podle zobrazeného symbolu. Dále už lze zmínit jen občasné bugy, kdy nebylo možné vykonat potřebnou akci a pomohl až restart od posledního kontrolního bodu. Hra překonala mé očekávání a řadím ji mezi jedny z nejlepších co se týče atmosféry, napětí a morálních dilemat. Jde svým způsobem o odraz některých minulých, současných i možných budoucích problémů, se kterými může být nejen severoamerický kontinent spojený.

Pro: atmosféra, napětí, grafická stránka města, postav, exteriérů, interiérů, interakce mezi postavami, morální dilemata, inspirace v minulosti a v současných problémech západního světa

Proti: hratelnost co se týče ovládání postav, interakce s prostředím pomocí kláves, bugy

+14

Nobody Wants to Die

DEUDEU
Dohráno
  • PC 75
Filmově zpracovaná hra z pohledu první osoby s adventurními, mysteriozními a hororovými prvky se odehrává několik stovek let v budoucnosti. Lidstvo přišlo na způsob, jak zůstat nesmrtelné a po tomto kroku samozřejmě následovaly problémy. S raketově narůstající populací výrazně narostl smog, kyselé deště a muselo se ještě víc stavět do výšky. Původní zástavba se změnila v obrovské slumy, kde žijí převážně chudí a lidé na okraji společnosti.

Hlavním tahákem hry je její filmové zpracování a temná atmosféra. Svět se pod tíhou okolností pomalu rozpadá, ve městech dochází k protestům, stoupá zločin a vzhledem k velkému byznysu s nesmrtelností jsme svědky i podezřelých obchodů. Hrajete za detektiva Jamese - poctivého policisty ze staré školy, který je samozřejmě vydatně cítit samohonkou a nejde pro ostrá slova a sarkasmus daleko. No, a samozřejmě právě jemu se dostane do rukou případ série vražd bohatých lidí.

Vyšetřování samotné probíhá v uzavřených prostorách. Používáte technologie jako například pro zjištění stop krve, prohlížíte si okolní předměty a na základě získaných důkazů můžete pomocí speciálního předmětu "rekonstruovat", co se na místě činu stalo. Pochopit, co se v jednotlivých případech stalo, není na první pohled jednoduché. Celá hra je jakýmsi průvodcem mezi realitou, sny, vzpomínkami z minulosti, i halucinacemi. Postupem času se příběh solidně zamotává a vaše rozhodnutí mají i vliv jakým způsobem bude hra dál pokračovat.

Za slabší považuji právě interiéry, které jsou vždy velmi temné, nepřehledné a rekonstrukce vyšetřování, které je podle mě někdy i dost chaotické. Naopak například Váš byt, vozidlo nebo exteriéry města jsou zpracovány moc hezky a pomáhají navnadit správnou atmosféru. Ozvučení je taktéž ve správném noir-stylu, což dobře dokresluje i doprovodná jazzová hudba. Hra je zpočátku poměrně pomalá, ale její tempo se pomalu zvyšuje a ke konci nabere poměrně zajímavý spád. Hra se jinak hraje dobře, nejste pod tlakem času s výjimkou konverzací a díky možnosti více rozuzlení nabízí i znovuhratelnost.

Pro: atmosféra, správně temný rozpadající se svět, ozvučení a hudební doprovod, rozhovory, psychologický nátlak

Proti: celkem solidní zmatek ohledně toho, co se vlastně děje, interiéry, kde probíhá vyšetřování, někdy příliš rozhovorů

+10

DOOM + DOOM II

DEUDEU
Dohráno
  • PC 80
Remasterovat původní DOOM a navrch ještě druhý díl? Proč ne? Jedná se o herní legendu ve svém žánru, která navíc dostala celou řadu nového fanouškovského obsahu. Za mě se jedná o vzdání holdu originálu. Vedle již zmíněných prvních dvou dílů navíc hráči dostanou ještě dalších šest zaměření. Hra tímto necílí pouze na nostalgickou stránku, ale přidává i jistou výzvu formou více obsahu.

Šest kampaní nad rámec původních dvou dílů nabízí rozsáhlejší a komplexnější mapy a pokud budete hrát na vyšší obtížnost, čeká vás hustota zalidnění mobů asi jako někde v Japonsku nebo Jižní Koreji. Mapy jsou větší, ale také v nich naleznete užší prostory a úzké chodby. Vedle roztahávání nepřátel bude hráč nucen i ustupovat a postupně se vracet zpět. Zejména nejnovější kampaň a hlavní tahák hry Legacy of Rust vám notně zatopí. Jedná se o nejtěžší úrovně, které jsem v rámci starého DOOM světa kdy hrál. Už první epizoda je hotové peklo, kde na Ultra-Violence bude málo munice a lékárniček. Druhá epizoda je ještě o úroveň výš a často jsem byl nucen použít metodu pokusu omylu nebo postupného vykukování na nepřátele a jejich systematickou likvidaci.

Co rozhodně potěší je šestice nových nepřátel. Jeden je lehčí varianta Lost Soula, další po zabití nebezpečně exploduje. Potkáte i menší verzi obávaného velkého pavouka a rovněž zmenšenou variantu Kyberdémona. Naprostou novinkou je velký upír, jehož útoky vás zapálí a v podstatě váš klon, který po vás metá plazmu. Zejména klony mi dělaly problémy jejich rychlostí pohybu a střelby. Došlo také k úpravě zbraňového arzenálu. Místo plazmové pušky nosíte plamenomet a místo ikonického BFG plamennou kuš. Obě zbraně způsobují devastující poškození a zejména plamenomet jsem používal hodně. Na větší vzdálenost spolehlivě vše poměrně rychle obrátí v prach. Jen pozor, abyste při střelbě na velmi blízké cíle nezapálili i sebe.

Negativa? Ano, i v remasteru legendy kalibru DOOMa se nějaká najdou. Méně zručné nepotěší výrazně vyšší obtížnost zejména Legacy of Rust, především na Ultra-Violence. Za největší neduh ale považuji, že je hra i přes evidentně vylepšenou grafiku stále přikována k půlce devadesátek, kdy oba dva díly vyšly. Dále je standardem již roky například míření pomocí myši, ale zde stále můžete hýbat obrazovkou jen v horizontální rovině. Už alespoň lze otáčet se pomocí myši a klávesami WASD chodit. Přitom například modifikace Brutal Doom nebo Doom II Ray Traced ukazuje, kam autoři mohli a možná i měli hru směřovat co do grafického kabátku, efektů a ovládání myší. Možná jsem vůči autorům až příliš náročný, ale je rok 2024. Proto jsem dohrál pouze Legacy of Rust - dnes už čekám od her jiný standard než nabízely před 30 lety. Fanoušci ale budou nadšení.

Pro: přepracované původní dva díly DOOMu plus dalších šest balíků misí, zbrusu nová kampaň Legacy of Rust, jiná paleta zbraní, noví nepřátelé, větší obtížnost v podobě více nepřátel na menším prostoru,

Proti: hra je graficky přikovaná k půlce devadesátek, míření stále jen v horizontální rovině, celkově působí zastarale na dnešní dobu

+17

Samson

DEUDEU
  • PC 60
Hra Samson byla vytvořena menším nezávislým studiem, které se zaměřuje na atmosférické akční tituly s důrazem na příběh a prostředí. Už na první pohled je jasné, že nejde o klasickou mainstreamovou produkci, ale spíše o autorský projekt s osobitým stylem. Vývojáři vsadili na temnou estetiku a minimalistické vyprávění, které hráče nutí skládat si příběh postupně. Hra je především městskou akcí z pohledu třetí osoby, kde pro pohyb využíváte automobil. Celkově působí jako ambiciózní projekt, který má vizi, ale zatím ji nedokáže naplnit.

Město, ve kterém se hra odehrává, je ponuré, poloprázdné a zahalené do neustálého šera. Ulice jsou úzké, často zničené a plné opuštěných budov vyvolávajících pocit neklidu. Architektura kombinuje industriální prvky s rozpadajícími se obytnými bloky, což vytváří jedinečnou vizuální identitu. Hráč při průzkumu narazí na různé části města, od chátrajících továren až po kdysi živá náměstí. Město působí jako živý organismus, který sice umírá, ale stále má co vyprávět.

Hlavní postavou je bývalý i současný kriminálník, který se dostal do vážných problémů kvůli svým minulým rozhodnutím. V minulosti se zapletl do nebezpečných obchodů a udělal chyby, které ho stály svobodu i finanční stabilitu. Po sérii špatných rozhodnutí skončil s obrovským dluhem, který ho neustále tlačí ke dnu. Nyní se snaží svou situaci napravit a postupně splatit, co dluží, i za cenu riskantních akcí. Jeho cesta je plná morálních dilemat a nebezpečných střetů s lidmi, kteří mu rozhodně nechtějí nic odpustit.

Hra má bohužel řadu výrazných nedostatků kazících zážitek. Největším problémem jsou časté poklesy FPS, zejména v náročnějších lokacích nebo při větším počtu nepřátel. Dalším mínusem jsou opakující se úkoly, které po čase ztrácejí na zajímavosti a působí stereotypně. Omezení pouze na zbraně na blízko může být pro některé hráče zklamáním, protože snižuje variabilitu soubojů. Autoři už ale pracují na aktualizacích, takže je naděje na zlepšení.

Pro: silná atmosféra a temný vizuální styl, originální autorský přístup nezávislého studia, zajímavě zpracované ponuré město s detailním prostředím, postupně odhalovaný příběh, motivace hlavní postavy a její osobní příběh

Proti: výrazné poklesy FPS, opakující se a stereotypní úkoly, omezení pouze na zbraně na blízko, nedostatečná optimalizace, ne zcela naplněný potenciál hry

+9

The Crew Motorfest

DEUDEU
  • PC 80
Arkádová hra ve stylu Forzy Horizon se odehrává na havajském ostrově Oahu. Nutno říct, že mapa se autorům velmi povedla. Naleznete zde vilové čtvrti, kondomináty, široké ulice, úzké uličky, dálnice, odvodňovací kanály, ale také serpentýny do prudkých kopců, mosty a nádherné přírodní scenérie v podobě například chrlící sopky, deštných pralesů, řek, jezer, moří, pláží a podobných. Ostrov je velmi podmanivý a autoři si s jeho vizualizací skutečně vyhráli. Velikostí je mapa sice výrazně menší než například ve dvojce, ale za mě naprosto dostačující.

Hra se točí okolo tzv. Playlistů. Jde o tematické závody, kde budete prohánět několik typů aut na různých površích, v rámci určitého historického období a hra vás dále překvapí i závody na vodě nebo ve vzduchu. Čekají vás auta z širokého spektra - historické, klasické, terénní, supersporty, či dokonce moster trucky, motorky a hra vás čas od času posadí i do lodi nebo za knipl letadla. Vozidla se dají kupovat buď přímo na trhu nebo v rámci vámi vybraných playlistů. Někdy dokonce máte možnost koupit si balíček více aut za výhodnější cenu. Dokončení playlistů vám přihraje konkrétní cenný vůz jako odměnu. V oněch playlistech nebudete jen závodit, ale například i driftovat nebo se jen tak projíždět v rámci vyhlídkových jízd.

Musím se přiznat, že jsem příjemně překvapen celkovým zpracováním vozidel. Vizuálním, ozvučením a i arkádovou fyzikou, která je nadprůměrná. Aut je ve hře přes pět set a vedle výše uvedených budete moci řídit například i dodávky, SUV, buginy a další. Vozidla si můžete samozřejmě upravit dle libosti - vzhledem, i výkonem. Ozvučení je skvělé nejen v rámci ostrova, ale i hudebně a formou vypravěčů. Soundtrack nabízí oficiální známé interprety a vypravěči vám vedle informací o ostrově poskytnou i rady do závodu a někdy i vtipně zareagují na situace vzniklé během závodu. Dále lze sbírat například poklady, plnit různé výzvy jako například slalomy, nechat se vyfotit radarem při porušování rychlosti, fotit scenérie a další. Ve hře jsou i trofeje, které stojí za to splnit. I ve hře více hráčů. 

Negativem hry pro mě osobně jsou paradoxně právě závody člunů a letadel. Oba typy dopravních prostředků se totiž ovládají značně toporně a zvítězit v těchto typech závodů je celkem těžké. Arkádovost hry dostala svým způsobem tak trochu na frak možností přepínat mezi typy vozidel. Můžete se tedy z letadla přepnout například do motorky a seskokem nad řeku následně také do lodi. Tím, na druhou stranu vznikají, nové možnosti průzkumu jinak nedostupných míst. Motorfest hodně čerpá z Forzy Horizon a ve slevě na Steamu stojí za příjemné arkádové odpolední poježdění. Lze hrát i v partě a hru toto posouvá zábavností na vyšší úroveň.

Pro: kvanta závodů a dalších výzev, stovky aut různých druhů, rozmanité tratě a typy závodů, nádherně zpracovaný ostrov, ozvučení aut, hudba, vypravěči, zábava při hraní s kamarády

Proti: závody lodí a letadel, někdy přehnaná arkádovost, auta nelze prodávat ani se jich zbavit

+12

Ready Or Not: Boiling Point

DEUDEU
Dohráno
  • PC 85
Boiling Point je po Home Invasion a Dark Waters třetím DLC. Los Sueños zachvátila i vlivem nedávných událostí rozsáhlá politická a zejména bezpečnostní krize. Ve městě došlo k velikému teroristickému útoku, který značně nahlodal klid a zejména důvěru veřejnosti ve složky státu. Extremistické skupiny, které se neštítí absolutně ničeho, pod tíhou aktuální doby nabývají na síle a jejich metody se stávají brutálnější než kdy dříve.

Vy a váš SWAT tým budete opět "vnášet řád do míst, která zachvátil chaos". Jenže tentokrát bude vše mnohem těžší. Budete vysláni nejprve do zábavního parku, poté do jedné z bank a na závěr do vyšších pater vládní budovy. Obtížností se zejména závěrečná mise rovná těm nejtěžším, které jsem v rámci Ready Or Not hrál, a její splnění vám zabere hezkou řádku času. Jako odměnu opět dostanete kvanta kosmetiky, zbraní a trofejí.

Jak budete postupovat a řešit jednotlivé konflikty, postupem času si začnete klást otázku, kdo že je vlastně dobrý a kdo špatný. Atmosféra a brutalita v jednotlivých misí směle atakuje mise z vanilla verze hry Neon Tomb a Relapse. Počet mrtvých a způsob, jakým byli zbaveni života, je daleko za hranou. Přiznám se, že jsem měl místy husí kůži, protože vývojáři absolutně nehrají na politickou korektnost a klidně vám servírují velmi krajní situace.

Přestože opět dostáváme jen tři mise, jejich obtížnost je vyvážením jejich nízkého počtu. Tentokrát v mém případě jde o zábavu na více než jedno odpoledne. Vyeskalované násilí proti vám totiž staví velmi agrasivní protivníky s profesionální výbavou a tréninkem. Vyvolané nepokoje budou postupem času zintenzivňovat, až přejdou v otevřenou občanskou válku. Z mého pohledu se jedná o nejlepší z dosavadních DLC.

Pro: nové miste, vyšší obtížnost, velmi vysoká úroveň atmosféry a brutality, morální zápletka, nová kosmetika, zbraně, trofeje

Proti: opět jen tři mise, vysoká obtížnost může odradit

+10
Zobrazit další komentáře