Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

Rust

  • PC 85
Na začátku této extrémní online survival hry se probouzíte jako naháč v podstatě na úrovni rané doby kamenné. Kdesi v divočině máte k dispozici pouze kámen a pochodeň a nekonečné nervydrásající putování může začít. Takže popadnete onen kámen a začnete těžit dřevo. Vyrobíte si alespoň dřevěné kopí, posbíráte nějaké lesní plody a postavíte do začátku alespoň základní primitivnější obydlí, které postupně vylepšíte. Dřevo nahradíte kamenem, kámen později železem a tak dále. Cílem hry totiž není nic jiného než PŘEŽÍT.

Vaše postava má tři základní atributy, které je víc než záhodno udržovat na co nejvyšší hodnotě. Jsou jimy zdraví, žízeň a hlad. Udržujte hodnotu všech tří nahoře a postava bude silná, zdravá a rychlá. Naopak, dostane-li se jejich hodnota dolů, očekávejte pravý opak. Dalším důležitým faktorem je mít odolnosti vůči venkovnímu prostředí. Hodí se tedy nějaké oblečení do mrazu nebo například i oblek proti radiaci. Rovněž je na místě vyhnout se kontaktu s vodou v prostředí, kde je sníh a jakýmkoliv seskokům z větší výšky. Taktéž je dobré si dávat pozor na zvířata okolo. Potkat medvěda, který na vás skočí ze skály nebo mít vlka zakouslého do krku zezadu docela zabolí. Smrt je v této hře něco, čemu byste se měli za každou cenu vyhnout, jelikož její následky bývají často fatální. Ať už jde o ztrátu těžce získaného cenného materiálu, zbraní nebo jen velkého množství i například materiálu méně cenného. Pro materiál se chodí na místa jako jsou elektrárny, benzínové pumpy, kamenolomy, ropné plošiny a další. Čas od času pluje blízko pobřeží tanker naložený cennostmi nebo si můžete shodit drop letadlem. Tak či tak to bude pro hráče záminka pro přepad.

Nejlepší obrana je, že o vás nebude nikdo vědět. Je tedy naprosto na místě stavět vaši bázi v místech, kde není příliš rušno a kde je velmi malá šance na vaše odhalení. A ideálně si ještě někde udělat tajné skrýše materiálu či rovnou bázi záložní a úplně nejlépe oboje. Prim zde totiž hrají tzv. offline raidy. Ty nespočívají v ničem jiném, než, že vaši protivníci jednoduše počkají až se odhlásíte ze hry a poté si pro vás přijdou. Toto se při jejich extrémním herním vytížení, kdy se často střídají hráči na bázích (a možná i dokonce na Steam účtech) přičemž mají ve hře nahrány i více než dvě stovky hodin za danou měsíční sezónu, brání opravdu jen velmi, velmi těžko. Prostě se připravte na to, že budete čelit magorům, kteří srostli se židlemi a nedělají nic jiného než, že hrají Rust. Navíc nikdy nevíte, co vás čeká za pár sekund, natožto minut či v ještě pozdější době. Budete podnikat výlety pro materiál, kdy se vám nad hlavou objeví nepřátelská helikoptéra, plavby lodí a přestřelky na nich, kdy jen tak tak uniknete smrti, souboje na ostří nože na malém prostoru uvnitř budov, kde budete dostávat brokovnicemi do zad, nebo noční bitvy, kdy jedna strana bude mít baterky a druhá noční vidění. Adrenalin, nekonečné napětí, strach a zejména na nočních šichtách i hororová atmosféra sálá ze hry na každém kroku.

Největším neduhem Rustu je extrémně toxická komunita. Uvedu pár příkladů - povede se vám zezadu zabít protivníka, který právě kácí strom. On je plně vybavený, vy jste o několik levelů pod ním. Zabijete jej tedy zezadu, protože v boji muže proti muži nemáte žádnou šanci. Okamžitě se na vás spustí vlna těch nejhorších nadávek, které si leckdy ani nedovedete představit a které zde opravdu publikovat nebudu. Slovo po**ra je ještě jedno z hodně slušných. Nebo potkáte gang, který pro zábavu loví naháče, a ještě se jim vysmívá jací jsou to noobové, před jejich mrtvolami provádí urážlivá klekací gesta a podobně. Další smrtící faktor, který hodně hráčů odradí, je nelítostnost hry. Například se probudíte jako naháč a vedle vás je vlk nebo medvěd. Nemáte tedy absolutně žádnou šanci na přežití a do několika sekund je po vás. Probudíte se tedy znova, na jiném místě, a někdo vás po deseti minutách putování sejme sniperkou na půl kilometru. Zkusíte to tedy potřetí a probudíte se v místech, kde není žádná potrava a minimum surovin. Budete hladovět, bude vám třeba i zima a ve spěchu někde uklouznete a spadnete z výšky. Zraníte se a nakonec zemřete, jelikož budete zpomalení, nebo například ještě spadnete do vody, budete mokří, bude vám zima a taktéž nakonec zemřete.

Toto není hate hry, ale konstatování co vás čeká a nemine, rozhodnete-li se Rust hrát. Obrňte se víc než svatou trpělivostí a počítejte, že budete umírat a ztrácet cenné komodity, které jste sbírali třeba 50 herních hodin i více. A úplně na závěr ještě jedna dost důležitá věc. Důrazně doporučuji začátečníkům hrát jedině v partě a ideálně s lidmi, které znáte. Sami nemáte proti nepřátelským partičkám a zkušenějším hráčům absolutně žádnou šanci. Hraní této hry dobře zvažte - může vás královsky pobavit, ale také brutálně potrápit a znechutit. A voice chat je zde naprostou nutností. Bez něho hru ani neinstalujte.

Pro: napětí a adrenalin na každém kroku, škála zbraní, stavění obydlí, kvanta komodit, kraftování, pocit po vyhraných soubojích jako nikde jinde

Proti: extrémně toxická komunita plná ukřičených dětí, případně psychicky narušených jedinců staršího věku, hráči, co mají symbiózy se židlemi, extrémně nelítostná a často i nespravedlivá hra

+10

Day of Infamy

  • PC 80
Day of Infamy byl prapůvodně mód pro hru Insurgency, ale nakonec vyšel jako samostatná hra. Jde o střílečku z pohledu první osoby, primárně zaměřenou na multiplayerové bitvy odehrávající se na bojištích druhé světové války. Hra se obtížností nachází někde okolo Rising Storm: Vietnam 2. Je o něco lehčí než Hell Let Loose a výrazně než Post Scriptum.

Ve hře je okolo 10 map odehrávajících se na západní frontě. Budete bojovat například na Krétě, v Ardenách, na Sicílii, nebo se účastníte ikonické Operace Overlord na Omaha Beach. A čekají vás skutečně tuhé boje jejichž atmosféru jsem u druhoválečné FPS už hodně dlouho neviděl. Váš voják bude na bojišti omezen vahou nesených předmětů. Výhodou je, že jak ve hře postupujete a zabíráte nepřátelské body, dostáváte dodatečně tzv. Supply Pointy za které si můžete vylepšit stávající zbraně nebo například přikoupit zbraně nové či munici. Zbraně fungují poměrně realisticky a docela dost kopou, zejména během střílení od boku. Mně se nejvíce zalíbil plamenomet, se kterým jsem ugriloval už víc než sto protivníků. Lehký kulomet musíte pro přesnou střelbu samozřejmě položit na zem. Každá z devíti herních tříd má to své a je pro kvalitní bitevní vřavu neméně důležitá. A je jedno, zda hrajete za kulometčíka, odstřelovače, radistu, ženistu, velitele či plamenometčíka.

Pokud jste znechuceni posledním Battlefieldem, Day of Infamy pro vás může být jedna z voleb. Nejde ale o arkádovou záležitost, protože zde stačí jeden až dva zásahy a jste tuzí. Rovněž vás může protivník rozstřílet skrz slabší, zejména dřevěné, zdi. Pokud oželíte chybějící vojenskou techniku a překonáte prvotní opravdu velmi časté umírání, začnete se s hrou sžívat víc a nakonec si ji dost pravděpodobně i oblíbíte. Osobně doporučuji přeběhlíkům z Battlefield bojišť začít proti botům a trochu si hru osahat. Zpočátku budete totiž umírat opravdu HODNĚ. Samozřejmě, hra není bezchybným počinem - velmi mě štve občasné zasekávání ve dveřích nebo o venku stojící sloupy či zídky, občasná nemožnost proskočit oknem a neustálé chcípání po zásazích protitankovými zbraněmi. Také mi přijde, že přežití palebné podpory soupeře je spíš o štestí než o správně zvoleném krytí. Nebo jsem jediný, komu se stalo, že nálet propadl skrz několik vrstev betonu až dolů do bunkru? Hra vám nedá vůbec nic zadarmo, ale pocit, když se vám začne dařit, je nepopsatelný. Nemluvě o autentičnosti hry. Žádní hipsteři na bojišti, ženské s kovovými rucemi a cenzurovaní náckové, navíc s černochy ve svých řadách.

Pro: atmosféra, relistické zbraně, obtížnost, autenticita, unikátnost herních tříd, mapy, ozvučení a mluva vojáků

Proti: chybějící vojenská technika, zasekávání ve dveřích nebo o zídky, propadávající palebná podpora

+10

Desperados III

  • PC 90
Druhá RTS z dílny Mimimi navazuje na svého předchůdce Shadow Tactics: Blades of the Shogun a nutno podotknout, že víc než dobře. Troufnu si tvrdit, že jej dokonce překonává. Ve srovnání s předešlým japonským titulem šlo ve třetích Desperádos téměř vše nahoru. Vylepšila se grafika, hratelnost, zvedla se obtížnost zejména při plnění medailí a podobně. Do hry jsem vložil přes 100 hodin, přičemž se mi povedlo odemknout všechny achievementy (některé s návody, ale většinu bez nich) a s výjimkou poslední mise všechny dohrát na obtížnost Desperado. Tato nejvyšší obtížnost se rovná obtížnosti prvního dílu. Nižší obtížnosti jsou ideální na speedruny, případně plnění odznaků.

Teď už ale ke hře samotné. Z vyzkoušeného dema jsem pochopil, že začínáte v pozici Johna Coopera když byl ještě mladé ucho a spolu s taťkou Jamesem lovíte místního desperáta Franka. Po odehrání první tréninkové mise se posunete v čase směrem tak o dvacet let dopředu a už si to dospělý Cooper štráduje vlakem do Flagstone. Cestou je ale vlak přepaden bandity a dobrodružství může začít. Nejprve potkáte Doca McCoye, s jeho pomocí vystřílíte přepadený vlak a dostanete se do Flagstone. V tamním baru jste surově napadeni muži patřící magnátovi DeVittovi, přičemž vás zachrání v okolí respektovaný ranař Hector Mendoza. S ním se dostanete z obklíčeného baru a... Zde končí demoverze hry a dále už příběh prozrazovat příliš nebudu. Misí je ve hře celkem 16 a každá je úplně jiná. Tu bráníte přepadený vlak, tu odoláváte nájezdům na ranč, překazíte svatbu, hledáte kamarády po propařené noci, vyhazujete do vzduchu hnízdo v močálech, utíkáte ze zajetí v dolech a nakonec jdete proti hlavnímu padouchovi do jeho doupěte. Navíc po dohrání příběhu vás bude ještě oslovovat tajemný Baron a dostanete sice stejné levely k odehrání, ale s jinými nepřáteli a úkoly. Ohledně hudby - paráda. Téměř v každé westernové hře jakoby měl v jejím hudebním doprovodu prsty nedávno zesnulý maestro Moriccone nebo již dříve zesnulý Jerry Goldsmith.

V podstatě už během dema jsem vypozoroval vylepšení oproti dřívějšku. Vámi ovládané postavy dovedou sami vyhodnotit kudy se nejkratší cestou dostat na místo určení. Sami od sebe například použijí žebřík nebo vyšplhají po živém plotě zeď. Velikou novinkou je, že se v některých městských misích můžete pohybovat v takzvané civilní zóně, kde vás ozbrojení nepřátelé budou ignorovat. Můžete si tedy procházet v klidu město a plánovat akce. Z prvního dílu máte k dispozici Johna Coopera, Doca McCoye a Kate O'Harra. Jejich schopnosti se od předešlého dílu dost liší. Cooper nemá například hodinky, ale háže falešné mince, Doc láká nepřátele na chemikáliemi plně naloženou tašku a Kate místo zrcátka oslepuje nepřátele hozeným parfémem. Místo ranaře Sancheze zaujal neméně zdatný Hector Mendoza, který si libuje zejména v medvědích pastech, sekerách a brokovnicích. Asi nejzajímavější postavou je poslední nováček - Isabelle Moreau. Voodoo šamanka, která se k vám přidá někde v polovině hry, vládne sakra zabijácké černé voodoo magii. Dokáže například ovládnout mysl nepřítele a přinutit ho zastřelit kamaráda, dále umí propojit mysl dvou nepřátel, kdy osud jednoho potká i toho druhého. V neposlední řadě její věrná parťačka kočka Stella odvede pozornost nepřítele a vám umožní nepozorovaně proklouznout.

Nepřátel je ve hře několik typů. Máme klasické, kteří se nechají nalákat téměř na všechno. Ty vyřídíte poměrně snadno. Dalším typem jsou takzvaná "Poncha". Ti se například nenechají nalákat na Hectorovo zapískání nebo Docovu tašku chemikálií. Nejobávanější protivníci jsou Long Coats. Tyto velmi nepříjemnými puškami vybavené drsňáky dokáže tváří v tvář zabít pouze Hector. Ostatní je dovedou poslat do věčných lovišť jen pokud je předtím někdo jiný paralyzuje. Na závěr máme ještě hrdiny, kteří jsou kapitolou sami pro sebe a civilisty, kterým může Kate krást převlek. Civilisté na vás zavolají ozbrojené hlídky, takže je lepší se jim vyhnout, případně je omráčit. Někteří civilisté jsou neutrální a i když vás uvidí dělat neplechu, alarm nevyvolají. Zpátky se vrátilo svazování, přičemž ne všichni toto dovedou. Přemisťovat mrtvoly už dovedou všichni, ale každý jinak. Hector dovede běhat i se dvěma těly a dokonce je házet, Cooper a Isabelle dokáží nosit jedno tělo ve stoje. A na závěr Doc a Kate umí pouze vláčet pomalu po zemi, ale zase bezpečně mimo dosah nepřátelských očí.

Hra samozřejmě není bezchybná, ale mně osobně výčet chyb příliš nevadil. Lokace se prvotně opět načítají příliš dlouho, občas i tak vylepšený pathfinding nevyhodnotí situaci nejlépe, stále mizí mrtvoly pohozené do křoví nebo dveří a čas od času se zasekne vaše postava o překážku či kolegu z týmu. Cooldown na zbraních také není nejrealističtější, stejně jako nereagování nepřátel na střelbu probíhající padesát metrů od nich. Co mi ale ve hře ve srovnání s prvním dílem dost chybí jsou filmečky. Ty prvnímu dílu dodaly neuvěřitelnou šťávu a zvedly atmosféru o úroveň výš. Zde máte pouze záběry ze hry, což je u takto kvalitního titulu škoda. Westernové herní tituly si zaslouží pořádně okořeněnou atmosféru, viz Red Dead Redemption 2. Dále jsem ve hře citelně postrádal Sama. Jeho puška a zejména dynamit ve hře dost chybí. Stejně jako jeho osobitost. A to se, prosím, jedná o černocha. I tak ale hru i přes vysokou cenu rozhodně doporučuji a koupě nelituji. Je to po sakra dlouhém čekání víc než kvalitní přídavek.

Pro: vylepšená grafika, hudba, nové postavy v týmu, rozmanité mise, novinky v ovládání, hierarchie nepřátel, civilisté, svazování, dodatečné mise od Barona

Proti: absence animací, mizející mrtvoly, zadrhávání o překážky a parťáky, nelogicky reagující nepřátelé, chybějící Sam

+23

Shadow Tactics: Blades of the Shogun

  • PC 80
Je to už něco málo přes týden, co vyšly třetí Desperados. Než se tak stalo, rozhodl jsem se zkrátit čekání hraním jeho přímého předchůdce od stejných tvůrců. Nejprve jsem o této hře slyšel se zpožděním více než tří let. Po vyzkoušení dema jsem neváhal a hru ve výrazné slevě na Steamu koupil. Tento herní žánr v posledních deseti letech výrazně poklesl. Hlavním důvodem je vysoká obtížnost ve srovnání s hrami, které určují dnešní trend a absence klasického multiplayeru proti jiným hráčům. Ale taktické RTS nejsou o bezduchém zabíjení ve stylu dnešní DOTy, League of Legends nebo Fortnite. Tyto hry jsou především o používání vašeho mozku. Potřebujete spoustu trpělivosti, vytrvalosti a nervy z oceli. A podle mého názoru je tato hra jako svěží vítr. Alespoň v tomto žánru.

Hra se odehrává v období raného novověku Japonska, které je zpustošeno dlouhými občanskými válkami. Nikdy jsem se nezajímal o japonskou kulturu, spíš jsem ji kvůli anime a podobným infantilnostem vyloženě ignoroval. Tato hra mě ale dostala od samého počátku. Ovládáte pět postav, z nichž každá má jiné schopnosti a dovednosti. Jedni preferují chladnokrevné útoky zezadu pomocí šavlí, jiní kladou pasti, lákají nepřátele pískáním na flétnu, házením kamenů, oslepují je nebo na ně pálí zdálky chirurgicky přesnou puškou. Jedni se pohybují rychleji, druzí unesou dva nepřátele najednou, další se zase dokáží mistrně maskovat v týlu nepřítele. Je jen na vás, abyste správně a efektivně zkombinovali všechny dostupné schopnosti a uvařili vašim nepřátelům smrtící koktejl. Proti vám totiž bude stát tajemný Kage-sama se svými nohsledy. A ti všichni mají veliký zájem, aby období bojů jen tak neskončilo.

Ve hře je celkem třináct misí a každá z nich je úplně jiná. Budete bojovat v nepřátelských chrámech, podnikat přepady konvojů, krást důležité dokumenty, útočit na města, vesnice, tábory, paláce, ale i zachraňovat zajatce a zabíjet něpřátelskéé generály. Zpracování jednotlivých misí odpovídá jejich nastavení a zejména je v nich krásně vyobrazena krajina. Kromě toho můžete pomocí různých interaktivních prvků skrýt jak své postavy, tak zabité či omráčené nepřátele. Mám na mysli keře, sudy, dveře, studny nebo útesy. Než se však vydáte na cestu k úspěšnému dokončení jednotlivých misí, čekají vás desítky Quicksavů a zejména Quickloadů. Jejich počet se bude zvyšovat s hraním na nejvyšší obtížnost a zejména v posledních misích hry. Obtížnosti jsou ve hře celkem tři. První je pouze pro začátečníky, druhá je minimální pro ty, kteří někdy hráli podobné hry, a poslední je povinností pro všechny, kdo tento herní žánr milují. Navíc v případě opravdu brutálních pasáží můžete použít takzvaný Shadow Mode. Nejde o nic jiného než ekvivalent Quick Action z Desperados, kdy zadáte více postavám úkoly a po stisku jedné klávesy jste obvykle svědky masakru.

Hra je ozvučena velmi dobře - každá z misí má svůj ikonický hudební doprovod a autorům se rozhodně povedlo styl hudby napasovat do atmosféry misí, jejich prostředí, ale například i pokud je den nebo noc. Když zavřete oči, jako byste se vrátili v čase přímo do srdce Šogůnovi říše. Samozřejmě existují také změny hudby v důsledku gradace nebo naopak uklidnění atmosféry na bojišti. Japonský dabing je o několik úrovní nad anglickým a ikdyž znám jen slova Hei a Arigato, nikdy mě nenapadlo přepnout na angličtinu. To by totiž okamžitě snížilo skvělou atmosféru hry. Shadow Tactics samozřejmě není bezchybná hra, ale fatální omyly ve hře nejsou žádné a drobné chyby ve hře se po seznámení se hratelností budete spíš ignorovat. Mě osobně nejvíc otravovalo prvotní načítání nové mapy, které i na SSD disku trvalo klidně i do deseti sekund. Hra mi rovněž i několikrát spadla, zejména při Quickloadech, nebo i při častém mačkání Alt+Tab. Ohledně chyb ve hratelnosti - mizející mrtvoly nejsou nejšťastnější řešení, které hru podle mě dost zlehčuje a ubírá realismu. Osobně mi chybělo klasické častější odhazování těl do zejména dveří či ostatních interaktivních prvků zmíněných v odstavci výše. Ženské postavy jsou na můj vkus extrémně brutální - možná by mohly zabíjet buď jedem, nebo jedna z nich jen omračovat. Úplně na závěr mi ve hře chybělo svazování omráčených a chladnokrevné vraždění nebohých civilistů rozhodně nepatří mezi mé oblíbené kratochvíle. Na druhou stranu, jsme v raném japonském novověku, hned po konci středověku. A úplně poslední nedostatek může být příliš vykreslená grafika i na dobu vydání hry.

Po prvním Desperadosu tu ale i tak máme konečně po drahmých letech velmi obtížné taktické RTS, což si určitě zaslouží nejvyšší hodnocení. Hra je rozhodně o více průchodech, chcete-li vyzkoušet více obtížností a zejména lovit odznaky a achievementy. Nebýt mnou zmínených chyb, je to minimálně devadesátková hra. Já jsem v ní i tak strávil 75 hodin a rozhodně nelituji. A teď hurá na Desperados III.

Pro: atmosféra raného japonského novověku, příběh, postavy, mapy, zápletka, ozvučení a japonština

Proti: vysoká obtížnost, dlouhý loading při nahrávání nové mapy, kurzor občas klikne jinam než chcete a občasné problémy při pathfindingu

+17

Someday You'll Return

  • PC 80
O této hře jsem se dozvěděl pouhý měsíc před jejím plánovaným vydáním. Adventury dnes patří mezi nepříliš vyhledávané herní žánry. Přece jen v posledních letech hraje prim rychlejší a jednodušší herní model než pomalý herní styl, který navíc potrápí vaše mozkové závity. Já jsem ale stará škola a například MOBA nebo Battle Royale mě absolutně nic neříká. Stále ještě pokukuji po hrách, které mají především kvalitní hru jednoho hráče, jako měli kdysi například první dvě Mafie, Vietcong nebo svého času klenoty od Blizzard Entertainment. Hra jednoho hráče totiž rozhodně není mrtvá, ač zejména herní mainstream v kombinaci s mladými hráči tvrdí opak. Po přečtení prvotních informací a zhlédnutí snad dvou trailerů jsem neváhal ani vteřinu a tento český projekt bez váhání podpořil.

Příběh hry nás zavede do kůže Daniela. Chlápek ve středním věku se vydává hledat svoji ztracenou dceru do míst, kam se kdysi zapřísáhl už nikdy nevrátit. Po sjezdu ze silnice, zastavení před závorou a snaze o její zvednutí se náhle utrhne ze stromu větem... A po jejím pádu přímo na auto může vše začít. Jak již bylo zmíněno, jedná se o adventuru, tedy o dnes již téměř mrtvý žánr plný logických hádanek, přemýšlení, hledání informací, postupů a podobně. Zpočátku hra působí jako simulátor procházení českými luhy a háji. Prostředí je zpracováno vskutku věrohodně a při vašem hledání se dostanete i na skutečná místa, která v České republice skutečně najdete. Krajina je zpracována opravdu na výbornou a při vaší cestě se dostanete na místa jako je hřbitov, tábořiště, skalní vyhlídky, podzemní bunkr, elektrárnu, mosty přes řeku či potok a podobně. Samozřejmostí je interakce s vámi vybranými předměty, přičemž některé použijete jen jednou, jiné opakovaně a některé musíte skombinovat s jinými a vytvořit z nich nový předmět potřebný pro případný postup hrou dále.

Kdo čeká snadný koridor, kdy vám hra bude ukazovat kam máte jít, zbývající vzdálenost a podobné asistenty, bude zklamán. Toto není single player v Battlefieldech, ale částečně i walking simulátor. Své znalosti zde opráší ti, co v dětských letech jezdili na tábory, chodili do skauta a podobně. Budete se tedy pohybovat po turistických trasách, jejichž značky naleznete na stromech, skalách, dále rozcestníky, mapy na klíčových stanovištích a podobně. Na automapu, kde budete mít všechno jak na zlatém podnose, taktéž zapomeňte. Jedinou pomůckou vám bude mobil hlavního hrdiny a mapy v něm, ale ve značně omezené míře. Klíčem k orientaci ve hře a neztrácení se tak bude především váš orientační smysl. Postupem času navíc hra začne nabírat na temnotě, zpočátku přátelksé a pozitivní postavy v příběhu se stanou nevyzpytatelnými a nebudete vědět, zdali jste v realitě, nebo se vám všechno náhodou jen nezdá. Jak putování postupuje, dříve docela hezká malebná česká krajina najednou začně jakoby uvadat a ve finále budete stát na pokraji úplně jiného světa. Nechci zde vyzrazovat příběh, proto se o něm nebudu dál příliš rozepisovat. Co však ve hře rozhodně stojí za zmínku je sběr bylin a sběratelských předmětů. Byliny využijete na tvorbu lektvarů nutných pro leckdy správný postup ve hře a sběratelské předměty, které osobně v ostaních hrách ignoruji, mě zde víc než potěšily. Sbíráte totiž například QR kódy vámi navštívených míst, skautské odznaky, táborové písně a v neposlední řadě čistíte les od poházených papírků od bonbónů. Častokrát mě ve hře přepadly vzpomínky z dětských let, které jsem strávil ve skautském oddíle a v temnějších herních pasážích jsem si připadal jako na stezce odvahy. Atmosféra hry je to, co mě u ní udrželo od začátku až do konce bez velkých pauz. Další je skvělá folková a táborová hudba, které ale mohlo být ve hře o něco víc a dále ozvučení reagující na změny prostředí.

Nejedná se o klasický horor, ale spíš o filmově zpracovanou adventuru s prvky dramatu a občas hororovými vložkami. Hra se rozhodně povedla a nedokážu uvěřit, že na ní pracovali pouze dva a na jejím konci tři lidé. Kvalita příběhu je nesmírná, hra je dělaná naplno a především srdcem. Není to zabijácká adventura jako například Gooka, kde něco v polovině příběhu zapomenete sebrat, hra vám o tom neřekne a po několika hodinách se zaseknete ve slepé uličce o které samozřejmě nevíte a dál hledáte něco, co neexistuje. Musím ale přiznat, že u některých úkolů jsem se i jako stará hráčská škola zapotil a uvědomil si, jak jsou dnešní zejména AAA hry neskutečně primitivní a dělají z hráčů nemyslící stáda. Someday vám nedá nic zadarmo, ale zase vás nebude dusit jak přísedící u maturitní zkoušky. Chce to jen nebýt líný přemýšlet a obrnit se trpělivostí. Hra má samozřejmě pár chyb - nefunguje klávesa ESC v hlavním menu, občas se hra zasekla a bylo nutné nahrát poslední pozici, některé stealth pasáže jsou na můj vkus zbytečně zdlouhavé a protivníci vás vidí i když vy je ne a v neposlední řadě mi ve hře citelně chybí český dabing na kterém ale tvůrci usilovně pracují. Až vyjde, dám si repete v rodném jazyce. Ta hra totiž působí jako solidní dvanáctidílný thriller a zaslouží si opáčko. Navíc musím ještě vyčistit les od všech papírků od bonbonů...

Pro: příběh, detaily zpracování krajiny a její rozmanitost, dobře zpracované změny atmosféry během hraní, logické hádanky, collectibles, dějové zápletky

Proti: nefunkční ESC v hlavním menu, záseky, stealth pasáže, chybějící český dabing

+16

Doom

  • PC 90
Před vydáním čtvrtého dílu nám autoři slibovali návrat ke kořenům původních dílů Dooma. Asi málokdo mohl očekávat, že hra plně naváže na ikony série z roků 1993 a 1994. Čtvrtý díl se však po spíše hororové trojce a jejímu pokračovateli Doom 3: Resurrection of Evil vrací zpět k dřívějším jatkám, kde monstra kosíte po tunách a krev teče v jednotkách hektolitrů. Čili reboot hry se rozhodně povedl.

Už jen úvod do hry, kdy strháváte za minutu dvanáct okovy, zabijete první zombie a poté zjistíte, že jste leželi na pitevním stole... Nyní vám už nic nebrání obléct se do ikonického brnění, helmy, rukavic a vyrazit do bojů. Hra naštěstí šetří animacemi a situací, kdy čekáte na konec videosekvence, je během vašeho putování pomálu. V prvních misích se pohybujete víceméně v jedné rovině s občasnými výskoky na vyvýšené plošiny. Ale už snad ve čtvrtém levelu naberou levely na komplexnosti, kde vám orientaci v nich usnadní prostorová představivost. Budete se totiž pohybovat v několika patrech, občas se i vracet přes místa, která jste už prošli. Levely na sebe hezky navazují a dodávají hře patřičnou šťávu. Jediný, který mě vyloženě nebavil, byl Argent Tower. Museli jste zde skákat po plošinách a využívat dvojitého skoku získaného na začátku mapy. Připadal jsem si zde jako Supermario. Součástí levelů jsou i sběratelské kousky, tajné levely, secrety, vylepšování vašeho brnění, zbraní a získávání run. Toto vše vám výrazně usnadní likvidaci nepřátel a je víc než nutností na vyšších obtížnostech. Doporučuji oblek, zbraně a runy všechno vylepšit vše na nejvyšší úroveň.

Zbraně, které v rukou třímáte si nic nezadají se zbraněmi z původních dílů Dooma. I Doom Marine musí jít s dobou a tak dostal do vínku ještě Gauss Cannon a Heavy Assault Rifle. Osobně jsem nejčastěji využíval tříštivé granáty na jednoduché brokovnici, zejména pro souboje na dálku a odstraňování skupinek lehčích nepřátel. Nejraději jsem ale měl dvojhlavňovou brokovnici, to je prostě legendární zbraň série. Bohužel nábojů je ve hře poměrně málo a musíte přistupovat na systém jejich získávání stvořený autory hry. Tím je motorová pila, jejíž použití vám doplní chybějící munici ve všech ostatních zbraních. Pila je naprosto ultimátní zbraň schopná poslat dolů kohokoliv kromě bossů. Bohužel je nutné ji doplňovat benzín to lze pouze ze sebraných kanistrů. Ve hře tím citelně chybí nekonečné porcování nebohých zombíků, alespoň pro mě. Podobně jako náboje pomocí pily lze získávat zdraví. Nepřítele je totiž možné po jejich omráčení dorazit tzv. Glory Kills. Těch lze provádět několik typů a čím víc zdraví vám chybí, tím víc vám jej doplní. Častokrát se jedná o záchrannou brzdu před smrtí, zejména na nejvyšších obtížnostech.

Těch je ve hře celkem pět, přičemž poslední se odemkne až s dohráním hry. I’m Too Young To Die je vyloženě pro absolutní začátečníky videoher a odrazový můstek je druhý stupeň Hurt Me Plenty, pro jehož dohrání údajně potřebujete „rovnováhu soustředění, agresivity a nebojácnosti“. Další stupeň Ultra-Violence je určena pro hráče, kteří chtějí výzvu a Nightmare je hotové peklo. Monstra jsou extrémně tuhá, prokombinovaná, aby vám jejich útoky skutečně zavařily a čeká vás i několik smrtí a znovunačtení bitev. No a poslední Ultra-Nightmare je absolutní hardcore. Jde o obtížnost Nightmare, ale jen na jeden život. Smrt znamená konec v aktuálním putování. Toto je pouze pro totální fanatiky hry a znalce každého pixelu v každém levelu.

Co se týče nepřátel, zpracováni jsou víc než parádně. Graficky, jejich chováním na bojišti a inovací jejich schopností. Takový Imp běhá rychle sem a tam, skáče a metá po vás ohnivé koule na desítky metrů s chirurgickou přesností. Hell Knight na vás skočí, ubere vám tím dost života, omráčí vás, a následně ještě udělí další poškození. Revenanti mají jetpacky, mohou se vám objevit nic netušíc v zádech a velice nepříjemně vás zasáhnout do týla. Dále tu máme Lost Souly, kteří se na vás vrhnou v hororovém řevu a popálí vás. Mancubus střílí dvojí rakety a nově skáče na vyvýšené prostory. Cacodémoni létají jako za starých časů a plivou po vás velice poškozující ohnivé koule a takový Baron of Hell je skutečným postrachem, zejména na vysokých obtížnostech. Vydrží opravdu hodně a jeho útoky na dálku a zejména na blízko jsou smrtící. Hotovým peklem je nutnost čelit kombinaci nepřátel Baron of Hell, Cacodemon, Mancubus a Imp v posledních misích. Nejhorší pro mě byl osobně Pinkey, který vydržel nemožné a jeho sprint a náraz do vás se rovnal kolizí s náklaďákem. Hra vám monstra dávkuje postupně a pomalu zvyšuje jejich obtížnost a počty. Epické jsou potom souboje s bossy, kteři jsou ve hře tři, respektive vlastně čtyři ;)

Návrat ke kořenům se z mého pohledu rozhodně povedl. Mám ke hře sice pár výhrad - nemusím příliš systém sběratelství, v některých místech se nedá vrátit zpět a nutnost používat pilu a Glorry kills mě dost otravovalo. Hra má pro mě ale větší chytlavost a atmosféru než poslední Doom Eternal, jehož hraní jsem dokonce přerušil. Čtyřku jsem oproti tomu dohrál dvakrát a v obou případech bez větších pauz. Doom Eternal jsem dosud nedohrál a to jsem jej pořídil pár dní po datu vydání. Co se týče hry více hráčů, ta mě v Doom sérii naprosto míjí s výjimkou Doom 95 a pařeb ve škole. Hodnotím tedy jen hru jednoho hráče. Čtyřka zraje jako víno - určite se k ní ještě nekdy vrátím.

Pro: grafika, atmosféra, jatka, nepřátele, zbraně, leve design, různá vylepšování, tajné levely

Proti: skoky, omezená pila, Glorry kills

+23

Doom 3

  • PC 80
Přiznám se, že třetí díl slavné série se mi do ruky dostal až letos. Během hraní Doom Eternal jsem začal mít místy až přehnaného arkádového skákání docela dost a napadlo mě proč si nevyzkoušet tuto hru. Věděl jsem, že jde o příběh mimo hlavní dějovou linii, ale právě až tento díl mi dopřál, co jsem v posledních dvou hrách série a zejména v Doom Eternal postrádal. Tedy hororovou atmosféru, strach na každém kroku a i většinou hráčů proklínanou tmu.

Kdo tento díl dosud nehrál a očekává podobná nekonečná jatka posledních dvou dílů, bude zklamán. Hra má skutečně spíše prvky hororu a často jste nuceni likvidovat nepřátele takticky a postupně. Boje v úzkých a temných chodbách komplexu UEC jsou často strašidelné a za zády se vám objevující nepřátelé vás během krátké chvilky několika málo zásahy spolehlivě sejmou. A to zejména na vyšších obtížnostech, kdy jste nuceni si v temných zákoutích svítit baterkou, protože vůbec nic nevidíte. Co je ale velkým mínusem hry je nemožnost právě svítit si baterkou a současně střílet - alespoň, když jste v držení jednoruční zbraně.

I dnes, po více než patnácti letech, se hra může pochlubit líbivou grafikou. Ve své době byla její grafická úroveň nad možnostmi tehdejší doby a vyžadovala hodně nabroušená železa. Samozřejmě, dnes už herní engine dokáže vykreslit zejména stíny na nejvyšší úrovni a objekty zde působí méně prostorově. Nicméně při uvědomění si, že se jedná o hru z roku 2004, tato svým grafickým zpracováním hravě strčí do kapsy nejeden herní titul i z posledních deseti let. Kampaň obsahuje 27 úrovní, přičemž většina z nich se odehrává v úzkých potemnělých chodbách. Nejednou jsem si během hraní vzpomněl na Aliens versus Predator a nervydrásající putování s Mariňákem. Příběh by vám neměl zabrat víc než nějakých 20-25 hodin, podle stylu hraní. Monstra jsou zpracována velmi dobře a mě, jakožto arachnofobikovi, zejména pavouci v noci docela dost děsili.

Hra nevypadá jako klasický Doom, spíš jako kombinace Quake, Half-Life, Kingpin: Life of Crime, Max Payne a podobných stříleček z přelomu tisíciletí. Už nyní se ale těším na Doom 3: Resurrection of Evil, případně na The Lost Missions, protože mě atmosféra tohoto dílu prostě a jednoduše dostala.

Pro: zbraně, zpracování monster, děsivá, místy až hororová atmosféra, souboje, videosekvence

Proti: někomu může vadit tma, monstra objevující se za vašimi zády a že se nedá střílet a zároveň svítit

+32

Doom Eternal

  • PC 75
Na pokračování čtyřky z roku 2016 jsem se těšil, ale vzhledem k neustávajícímu hypu raději zůstal nohama na zemi. A dobře jsem udělal. Doom Eternal je pořád stále ta samá poctivá řežba, kde tečou hektolitry krve a démoni umírají po tunách jak na běžícím pásu. Bohužel mě ale po víc než výživném čtyři roky starém dílu přepadl během hraní takový divný pocit, který se pokusím popsat níže.

Hra na mě působí přehnaně arkádovitě. Skoky v předešlém díle mě nevadily, i Doom Slayer se musí koneckonců upgradovat. Jenže zde mám pocit, že hraji spíš Supermaria. Tu skok, tu dvojí skok v kombinaci s několikanásoobným "dashem". Támhle vyšplhej po zdi a zase to samé. Větším problémem ale pro mě je, že jste vyloženě nuceni střídat zbraně a zejména na vyšší obtížnosti je nutností k úspěšnému postupu hrou povinnost dodělávat monstra skrz Glory kills, řezat pěšáky motorovou pilou, podpalovat nebo zmrazovat je a používat hák na dvojhlavňové brokovnici s následnou střelbou. Mně osobně jako old school hráči toto vůbec nevyhovuje, protože bych si rád podával monstra tu raketometem, tu plazmovou puškou, tu dvouhlavňovou brokárnou a ne jak nakazuje hra.

Dále souhlasím s kolegou Garretem, že lokace mi vůbec nezapadají do prostředí Doomu. Spíše jsem měl pocit, že hraji pokračování Aliens vs Predator. Než jsem si zvykl na loď, kde se připravujete na mise, také to chvilku trvalo. Co se ale autorům opravdu povedlo, jsou noví nepřátelé. Takový Arachnotron už v prvních misích dokáže notně zatopit. Je rychlý a jeho kanón sakra přesný. Výhodou je možnost nepřátelům část jejich vybavení odstřelit například tříštivými granáty pomocí brokovnice. O soundtracku taktéž není nutné se dlouhosáhle bavit. Hra jen potvrzuje, proč jsem měl už od základky blízko k Metallice a poté se ze mě stal hardrocker.

Jatka démonů pokračují a rozhodně se povedla. Nechci, aby moje recenze vypadala jako hate hry. Mám prostě trochu jiné nároky než se zde objevily. Hru jsem tudíž znovurozjel na nejnižší obtížnost a hraji ji na pohodu, protože na obtížnost Nightmare jsem už ve druhém levelu měl několikrát co dělat. Nechci se držet striktní linie pila, Glory kills, mrazák, oheň a hák s dvojhlavňovou brokovnicí, takže toto je pro mě jediná rozumná varianta. Nicméně ti, kterým nevadí striktní šablona zbraní, budou nadšení. Atmosféra, ozvučení a zejména optimalizace hry je na vysoké úrovni. Úplně v pohodě si vystačíte s i5 a 1050 Ti na mix vysokých, středních i nízkých detailů při nějakých 45-50 FPS. I přestože Doom byl, alespoň pro mě, lepší, Doom Eternal rozhodně doporučuji. Je to neskutečná řežba.

Pro: nekonečná jatka, atmosféra, soundtrack, zvuky, nová monstra, fast travel

Proti: nutnost používat konkrétní zbraně v určitých situacích, velmi těžké, design levelů, absence klasického multiplayeru

+15

Wolcen: Lords of Mayhem

  • PC 70
Hru dosud nikdo neohodnotil, tak mám tu čest být jejím prvním recenzentem já. Wolcena jsem zakoupil už v betě někdy na podzim roku 2018, ale víc jsem se mu začal věnovat až někdy loni na jaře. Autoři slibovali to nejlepší z Diabla III a Path of Exile, tudíž mi po dohrání příběhu Grim Dawn již nic nebránilo se přemístit sem. Vybral jsem si tedy svoji oblíbenenou lučištnici a vydal se kosit nepřátele.

A úvod hry je skutečně povedený. Intro, v němž se autoři zjevně inspirovali scénami z Pána prstenů, vás do hry solidně navnadí a úvodní boje odehrávající se na útesech atmosféru jen přiživují. Hra je doprovázena herními cutscénami vysvětlujícími příběh a zapeklitou interakci s vašimi spojenci. Výhodou je, že se dají v případě nezájmu je sledovat přeskočit. Příběh a hra samotná hodně připomíná interfacem, grafikou a celkovým zpracováním třetí díl Diabla. Na čem autoři zapracovali je systém skillů, pasivních dovedností, craftování a podobně.

Přestože jsem byl předem obeznámen, že hra obsahuje krátce po vydání bugy a není vybalancovaná, všiml jsem si za necelých dvacet hodin hraní snad jen dvou propadů FPS, jednoho bugu v podobě pozdě zmizelého zabitého moba a jednoho pádu hry ve třetím aktu. Zklamání ale bohužel nastalo, možná trochu překvapivě, z přílišné linearity, zbytečné podobnosti lokací, jejich krátkostí, absencí širších map a zejména častým vykrádáním zejména Diabla III. A to především designem bossů, minibossů a herních lokací. Navíc mi přijde, že autoři šetřili s počtem mobů.

Marně jsem během prvního aktu čekal na moment, kdy příběh nabere spád. Přišlo mi, že hraji mobilní Hack&Slash hru ve stylu Anima a vůbec ne temnou rubačku. A myslím, že je to veliká škoda, protože Wolcen rozhodně měl a má na víc. Vím, že hra má celkem tři akty plus endgame a ve třetím aktu se hra rozjela a lokace jsou o něco větší. Pomohlo i překopání kláves, kdy jsem skilly z čísel přesunul na ASDFC a lahve na YX. Hra mě začala výrazně víc bavit, ale pořád se nemohu ubránit dojmu, že měla být udělána především výrazně temněji a ponuřeji. Hudební doprovod nezklamal, ale ani nenadchl. Vše je takové neslané, nemastné, jakoby spíchnuté horkou jehlou a nedodělané. Za mě velká škoda nevyužitého potenciálu.

Pro: úvod do hry, animace, příběh, zápletky a zvraty v příběhu

Proti: vypadá to spíš jako hra na mobily, krátké a totožně koncipované lokace, málo nepřátel, vykradení Diabla III

+12

Grim Dawn

  • PC 85
Této hře jsem dlouho odolával. Zejména, protože jsem dennodenně visel na Path of Exile. I tato, podle mě, v dnešní době nejkvalitnější Hack&Slash hra mě ale po více jak třech tisících odehraných hodinách omrzela a potřeboval jsem změnu. Zcela logicky tedy následoval čekatel na wish listu Steamu.

Už samotný úvod, kdy jen o vlásek uniknete smrti, je víc než netradiční. Prvotní putování připomíná první akt druhého a třetího Diabla. Procházíte temné lesy, hvozdy, křoviska a občas i nějaká ta opuštěná obydlí. Na každém kroku je cítit ponurost, zoufalství, zmar, smrt a zkáza. Toto jsem u všech dřívějších Hack&Slash mimo druhého a prvního Diabla postrádal. Čas od času vstoupíte i do jeskyní. Během vaší cesty plníte hlavní příběhové mise, ale i ty vedlejší. Častokrát se stane, že dostanete na výběr jak se zachovat a podle toho si buď naděláte nové přátele, nebo nepřátele. A samozřejmě si u stávajících spojenců vylepšíte nebo naopak pošramotíte pověst. Ano, ve hře se vyskytuje několik frakcí, se kterými buď kooperujete, jste na válečné stezce, či si můžete vybrat, jaký vztah s nimi budete mít. Podle toho dostáváte například přijatelnější ceny ve městě, případně proti hodně znepřáteleným protivníkům čelíte jejich nejsilnějším armádám a hrdinům.

Po vyčištění východního břehu jezera ve světě Cairn se přesunete na západ. Tamní prostředí na mě působilo o něco živěji, nicméně boje ve sluncem spálených píscích značně připomínaly druhý akt opět druhého a třetího Diabla. Naštěstí je prostředí namíchané i s podnebím mírného pásu. Akt postupně graduje a výhoda je, že i vaši NPC spojenci se při dobytí určitého území v něm opevní a nemusíte se tedy vracet zpět přes celou vámi uraženou cestu. K pohybu po mapě slouží tzv. Rift Gates, což je obdoba waypointů. Druhý akt zakončíte vyčištěním pohřebiště a podzemní nekropole.

Zde končí Vanilla verze hry a nastupuje první DLC Grim Dawn: Ashes of Malmouth. Po útoku na první město se vám totiž otevře cesta dál na severovýchod, do smrtí opanovaného města Malmouth. Tentokrát procházíte různé džungle, močály, ukrytá města a podzemní katakomby. Mapy jsou od počátku hry velmi rozsáhlé a často vám zabere i několik hodin než se probijete přes hordy nepřátel. Jelikož jsem právě na cestě sem, nebudu zatím příliš dál hodnotit. Co vím, poslední akt v podobě druhého DLC Grim Dawn: Forgotten Gods se nachází na neznámém místě, někde v bohem zapomenutých pouštích.

Hra mě dokázala odtrhnout od Path of Exile, takže rozhodně nabízí víc než dost. Především onu temnost, ponurost a zmar. Momentálně si dávám nedobrovolnou přestávku z důvodu opravy notebooku. Zatím jsem nevyzkoušel hru více hráčů, ale to vše se změní po návratu ke hraní někdy v březnu. Hru rozhodně můžu doporučit všem, příběh je víc než povedený. A to i přes zjevnou inspiraci autorů nejen v jiných Hack&Slash hrách. Zatím jediná výtka z mého pohledu je trochu chaotické skladování craftovacího materiálu. Uvítal bych podobnou záložku, či záložky, jako v Path of Exile.
+27

World War 3

  • PC 70
Battlefield a Call of Duty mají v tématickém zaměření na moderní válku velmi zdatnou konkurenci. Polští vývojáři sázejí především na obtížnost - nejde o klasickou arkádu jako o jejich více známější konkurenty, ale také zatím vyloženě ne o simulaci.

Bojujete buď za Polsko nebo Rusko a k dispozici jsou části měst jako Varšava, Smolensk, Berlín nebo Moskva. Hrát můžete módy podobné Conquestu, kdy zabírate body na mapě, kradete je nepříteli, nebo se je snažíte udržet. Novinkou je, že tickety dostáváte jen v případě, když držíte oba body se stejným počátečním písmenem - musejí být propojeny. Tento mód nese název Warzone. Další možnost je klasický Team Deathmatch, přičemž vás čeká série na tři vítězné duely. Tým, který jako první dosáhne počtu padesáti zabití nebo jich má víc po vypršení pětiminutového časového limitu, je vítěz.

K dispozici jsou reálné zbraně, uniformy, tanky, lehká obrněná a transportní vozidla, pálebná podpora, UAV, sebevražedné drony, a další různé vychytávky. Hra má potenciál sesadit Battlefield a Call of Duty z trůnu v módech Modern Warfare. Zatím ale nemá dostatek hráčů a servery vesměs zejí prázdnotou. Rovněž se čeká na více obsahu a případná vydatná kampaň by hře taktéž jen prospěla. A to výrazně. Hratelnost je ale intenzivní už nyní a dává vzpomínat na zlaté časy strávené zejména u Battlefield 3 a 4.
+10

Hell Let Loose

  • PC 80
Battlefield V má vedle Post Scriptum dalšího konkurenta a to víc než zdatného. Tato další střílečka z pohledu první osoby je, dalo by se říct, mezistupněm mezi BV a PS. Obtížnost je podle mého názoru někde na úrovni Rising Storm 2: Vietnam.

Ve hře jsou zatím jen dva herní režimy Warfare a Offensive. V obou případech je mapa rozdělena na sektory. Warfare je v podstatě Conquest, kde se oba týmy přetahují o body na mapě a Offensive je obdoba Conquest Assault, kde jakožto útočníci se snažíte zabrat všechny body soupeře a jakožto obránce je udržet.

Na každé straně spolu bojuje až 100 lidí rozdělených do dvou týmů. Můžete používat i vozidla, i když v omezené míře. Zásahy jsou realistické a obvykle jste minimálně vážně zranění nebo rovnou mrtví. Mapy jsou z míst skutečně zasažených boji. Čeká vás tedy například vylodění v Normandii nebo boje ve francouzském vnitrozemí. Hra je stále v předběžném přístupu, čili obsahu je zatím poskrovnu. Realismus a především brutalita na bojišti je ale už nyní dechberoucí. Například po zásahu od granátu přijde voják o končetinu a pokud jej trefí tank, jeho tělo skončí na dvě půlky. Doufejme, že vývojáři se hrou uspějí, komunita je už nyní početná a především netoxická. Hlasová komunikace je pro hraní naprosto nezbytná.

Pro: realismus, autenticita a hlavně brutalita, mapy z míst skutečně zasaženými boji, obtížnost, komunita

Proti: zatím málo obsahu, vysoká obtížnost

+8 +9 −1

Verdun

  • PC --
Tato strilecka z pohledu prvni osoby zasazena do boju prvni svetove valky si zaklada na realisticnosti. Zapomente na arkadove silenosti z Battlefield 1, tady se vede skutecna zakopova valka. Hra je vyrazne pomalejsi nez jine FPS a to predevsim diky sve vysoke obtiznosti. Obvykle se totiz jeden zasah rovna smrti, pripadne vaznemu zraneni vyzadujicimu okazite osetreni. Paradni je take atmosfera, kdy zasazeni vojaci okolo vas krici, pripadne vidite jejich zasazena tela.

Pilotnim hernim modem jsou Frontlines, kde bojujete o zakopy a drzeni pozic. Dale muzete hrat Squad Defence, kde se snazite pozice udrzet, Attrition, kde fungujete temer identicky jako v Team Deathmatchi a Rifle Deathmatch, kde dochazi na souboje sniperskych pusek. Co potesi, je moznost vytvorit si vlastni hru s upravenymi pravidly.

Hra ma samozrejme jakozto indie sve nedostatky. Osobne mi citelne chybi zejmena vozidla a dale absence hry pro jednoho hrace. Vyzivny Storyline odehravajici se at uz u Verdunu nebo nekde pobliz by hru vic nez ozivil. Hra me osobne z tohoto duvodu zacala po case nudit.

Pro: relismus a autenticita, zakopova valka, realisticke zbrane a lokace

Proti: kvuli malemu obsahu rychle omrzi

+10 +12 −2

Post Scriptum

  • PC 80
Jakozto hrac FPS a predevsim serie Battlefield jsem otraveny z jejiho smerovani v poslednich dvou dilech zamerenych na obe dve svetove valky. Hledal jsem tedy po vydani petky tematickou alternativu, ktera nabizi zejmena autenticitu a historickou presnost. Byl jsem ochotny ozelet i kolosalni konflikty v rezimech Conquest a Operations a samozrejme i grafickou stranku.

Zatim mam odehrano teprve par hodin, ale Post Scriptum i behem nich dalo zapomenout na politicky korektni, genderove vyvazeny a rasove neutralni lonsky paskvil z dilny DICE. Hra je stale jeste ve vyvoji a momentálně bojujete predevsim na uzemi Holandska. Jedna se o jednu z nejtezsich FPS, kterou jsem kdy hral. Obtiznosti prekonava i velmi tezkou Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad nebo Rising Storm 2: Vietnam. Je nezbytne dodrzovat taktiku videt a nebyt viden, nebo co nejmene. Musite se tedy kryt za prekazkami, vykukovat z roku a zase zakukovat, plazit se, schovavat se v rosti a podobne. Bez voice chatu se hra neda vubec hrat z duvodu absolutní nutnosti kooperace. Jeden zasah zdalky se rovna zraneni, s vyjmkou snipera, ktery je automatickou smrti. Ostatni zasahy zblizka jsou rovnez okamzitou smrti. Ze zraneni vas muze vylecit medik, dale muzete svym spolubojovnikum hazet munici, lecit je, pouzivat nekolik typu granatu, navadet palebnou podporu, pouzivat bojova a transportni vozidla a podobne.

Hra sice nenabizi siroke spektrum vojenske techniky jako Battlefield V, ale autenticitou, historickou presnosti a obtiznosti jej valcuje o nekolik zaoceanskych lodi velikosti Titanicu. Autori do hry pridavaji zdarma i dalsi obsah, coz nyni splnili v podobe boju o Francii. Jelikoz je hra stale jeste ve vyvoji, neni optimalizovana a obcas se objevi bugy, kdy napriklad nelze preskocit plot, prolezt dvermi nebo oknem a podobne. Hra ma rozhodne velky potencial a zaslouzila by si vice obsahu, hutny pribeh a vice hráčů v multiplayer. Neni to zadna blazniva arkada, ale naopak celkem zdarily valecny simulator. I zvuky zbrani mi prisly realnejsi nez v podobnych AAA titulech.

Pro: vysoka obtiznost je skutecna vyzva, autenticita a historicka presnost, obsah zdarma, realisticke zvuky

Proti: vysoka obtiznost, horsi grafika, neoptimalizovana hra a bugy

+12

Red Dead Redemption 2

  • PC 95
Dohrano za temer mesic z duvodu mene casu na hrani. Za me jde jednoznacne o hru roku 2019 na PC. Jakozto milovnik westernu jsem si tento skvost nemohl nechat ujit. Tento zanr byl vzdy ve hrach na okraji zajmu, ale kdyz uz nejaka takto zamerena hra vysla, vetsinou slo o skvost. No jen si pripomenme - Outlaws, Desperados: Wanted Dead or Alive a pozdejsi dily. Uprimne, uz si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy hral hru s takto neuveritelne prospikovanou pribehovou slozkou. Rockstar si dal skutecne velmi zalezet a zpusob jejiho zpracovani muze smele souperit i napriklad s prvni Mafii.

Nebudu se zde dlouhosahle rozepisovat o pribehu, jelikoz jsem predchozi dily nikdy nehral a zaroven nechci vyzrazovat dej potencialnim novym hracum. Postaci, ze vase banda je po neuspesne bankovni loupezi ve meste Blackwater donucena prezivat v divoke krajine americkeho stredozapadu. V kuzi Arthura Morgana prochazite spolecne s jeho kumpany a ostatnimi cleny bandy pribehem. Misi je ve hre opravdu kvanta - hlavnich i vedlejsich. Budete hledat mista pro taboreni, ukryty pred snehovymi bouremi, prepadavat vlaky, osvobozovat uveznene kamarady, rvat se po hospodach, vybirat dluhy, krast dobytek, bojovat s konkurencnimi bandami, ale i chodit lovit zvirata, rybarit, sbirat byliny a pripadne pomahat slabsim, nebo je naopak okradat, pripadne i zabijet. Bude ciste na vas, jak se v nekterych situacich zachovate. Samozrejmosti je, ze pokud provedete zavazny zlocin, sjedou se na vas strazci zakona i z vice oblasti a vy jim budete muset utikat na mile daleko. Samozrejmosti je i interakce se zviraty, ktera muzete po uloveni stahnout z kuze, odvezt do tabora a uskladnit na pozdeji. V tabore muzete prispivat penezi nebo vecnymi dary do spolecne pokladnicky, ze ktere muzete spolecne uspory pouzit pro vylepseni kvality vasich zasob, jejich dokoupeni, zakoupeni staji a nebo i lode pro rybolov. Muzete i neco vydelat nebo prodelat hranim pokeru a dokonce i z pozice psance pomoci strazcum zakona v boji proti jinym psancum.

Co se tyce krajiny, je zpracovana naprosto uchvatne. Autori se zjevne inspirovali zejmena uspesnymi westernovymi filmy a ve hre tedy najdete i mista, ktera jsou podobna skutecnym utvarum v USA. Napriklad jsem si vsiml skalistych utvaru podobnym Monument Valley. Otevreny svet v RDR2 je skutecne obrovsky a obsahuje veskere prvky, ktere ve hre muzete mit. At uz krajinne rozdily, kdy se budete plahocit ve snehem zasypanych horach, prolezat zamrzle reky a jezera, nebo naopak pri pobytu v teplejsim pasmu prochazet smisene lesy, kolem zurcicich vodopadu, velkych jezer jak nekde v Pokladu na Stribrnem jezere, na kterych budete moci samozrejme rybarit, kolem strmych skal a samozrejme nechybi ani typicka mesta te doby vyuzivajici zeleznici. Ta mista se hodne podobaji napriklad filmum Tenkrat na zapade, Hombre ci jinym filmovym skvostum.

Nedilnou soucasti hry je interakce s konmi. Musite si k nim vypestovat vztah, aby vas kun poslouchal na slovo a byl na nej spoleh zejmena, kdyz budete potrebovat jeho rychlost pri okamzitem uteku. Takze jej nezapomente pravidelne krmit, kartacovat a poplacavat jej. Tim vam bude i vic verit. Koni je ve hre cela rada a kazdy je vhodny do jineho prostredi. Muzete je i krast a prodavat ve meste, ale pozor, abyste neskoncili na sibenici. Ve meste muzete i zajit do hospody, za serifem, na postu zaplatit pokuty za prekracovani zakona, nebo si koupit jizdenky na vlak, prodat ukradene dostavniky plne zbozi a financne vyhodne, ale nekdy i nevyhodne inerakce. Navic po dohrani pribehu bude toto mozne i ve volne hre a navic diky hre online i souboje na ostri kolty s online protihraci. O soundtracku nemluve - jako kdybych slysel Morriconeho nebo Goldsmitha. Cely pribeh pusobi jako filmy od Sergia Leoneho. Skutecne jsem mel chvilemi pocit, ze ovladam bezejmenneho pistolnika, ktereho hraje Clint Eastwood.

Hra ma samozrejme jako port z konzole dost chyb. Ovladani na controlleru je oproti klavesnici odlisne, takze napriklad budete casto i v menu odkazani pouzivat klavesy namisto mysi. Dalsi veci je optimalizace, ktere zejmena na procesorech Intel a grafickych kartach NVIDIA neni nejlepsi. O hardwaru se nema cenu bavit - na 60 FPS pri nejvyssich detailech budete potrebovat sakra zainvestovat temer do vseho a zejmena do poradne vykonne graficke karty. Hra ale v mem pripade vypada i na na mem dva roky starem notebooku pri mixu strednich a vysokych detailu na prumernych 32 FPS vic nez nadherne. Stejne tak kun, na kterem se obcas budete tocit do kola a casto z nej nesmyslne spadnete.

Suma sumarum - port RDR2 z konzole se rozhodne povedl a hra si zaslouzi ta nejvyssi hodnoceni. Rockstar je zrejme posledni AAA studio, ktere jeste jakz-takz mysli na hrace a ne jen a pouze na svoji kapsu. Tato hra je i pres neduhy jednoznacne klenotem a bude se o ni jeste za par let mluvit v superlativech. Toto je pro me skutecne AAA hra a ne ty reskinovane sragoroviny, co kazdorocne vypousti zejmena EA. Snad se dockame i nejakeho pokracovani...
+17 +18 −1

Battlefield 3

  • PC 80
Battlefield s poradovym cislem tri si od zacatku na sebe pletl bic. Navazoval totiz ciselne na druhy dil, ktery zejmena old school Battlefield kominuta povazuje za ze vsech nejpovedenejsi a dale predchudce Battlefield: Bad Company 2 spolu se svym DLC z valky ve Vietnamu svym zejmena multiplayerovym zpracovanim vystavilo autory do neprijemne pozice. Vytvorit nastupce, ktery se vyrovna obema temto predeslym titulum bylo pro DICE nelehke.

Nejvyraznejsi zmenou byl bezpochyby graficky skok diky novemu enginu Frostbite 2. Battlefield 3 byl nejnarocnejsi hrou roku 2011 a na svem starem pocitaci jsem jej musel hrat na nejnizsi detaily. Nutno podotknout, ze i na tomto stupni vypadala hra nadherne. Co me vsak ve srovnani s predeslym dilem zklamalo, byla hra jednoho hrace. Kampan byla vyrazne zjednodusena a i na nejtezsi obtiznost jsem ji mel za jedno odpoledne hotovou. Co me v ni rozhodne chybelo, byly mise v prirode. Zde jste stravili vsechen cas v mestskych oblastech. I presto jsem se nenechal odradit a hlavniho padoucha nakonec dostihl a sejmul. Singleplayer chvilemi pripominal tazeni ve stylu agenta 007 odeneho do vojenskeho munduru. Boje se odehravaly napriklad v Parizi, Teheranu ci dalsich mestech.

Uplnou novinkou hry jsou COOP mise, kdy s kamaradem bojujete proti AI. Je jich sice jen sest, ale projit je muzete ve trech stupnich obtiznosti. Bud drzite spolecne pozice, z vrtulniku sestrelujete nepratele, eskortujete ozbrojeny konvoj nebo pomahate policii proti teroristum. Tento druh COOPu zabavi, ale prilis dlouho u nej nevydrzite. Presunete se tedy logicky do Multiplayeru, kde vas cekaji stare zname herni mody. Kdo si chce zastrilet, pujde hrat bud znamy Squad Deathmatch ci navrativsi se Team Deathmatch. Potencial Battlefieldu 3 ale tkvi v modech Rush a Conquest, kde na bojisti vyuzijete veskerou dostupnou techniku. Predplatitele sluzby Premium mohli rok od vydani puvodni hry hrat na celkem az na 29 mapach. Prvni DLC Return to Karkand vam do hry pridalo nejoblibenejsi mapy z druheho dilu (napr. Gulf of Oman, Strike at Karkand), druhe Close Quarters nejvice docenili vyznavaci boju na blizko trimajici v rukou zejmena brokovnice. Treti DLC Armored Kill pridalo do hry nova vozidla, letadla a dosud nejvetsi mapu v Battlefield serii vubec. Ve ctvrtem rozsireni Aftermath jste se vratili na blizky vychod do oblasti zasazene zemetresenim a v samem zaveru jste v Endgame kradli vlajky na terennich motorkach. Behem vydavani DLC vysly do hry i ctyri nove mody: Coquest Assault, Gun Master, Tank Superiority, Scavanger a Capture the Flag. Osobne jsem dlouho vydrzel snad jen u Conquest Assault. Scavanger lze povazovat za svym zpusobem castecneho predchudce dnesniho Battle Royale. Klasy doznaly ve srovani s Battlefield: Bad Company 2 nekolika zmen. Bednu s munici dostal drivejsi medik s lehkymi kulomety a prave jeho lekarnicka putovala k pechote. Sniper dostal k senzoru pohybu jeste MAV letaci dron fungujici rovnez jako senzor a majak pro respawn spolubojovniku. C4 mohl pouzivat uz jen Support, ale brokovnice, pistole a nove PDW zbrane byly dostupne vsem. Zbrane se nyni nove levelily a jejich prislusenstvi se odemykala na kazde zvlast dle poctu zabiti.

Osobne se mi nejvice libily mapy z puvodni hry a z tankoveho DLC Armored Kill. Jedine mapy, ktere jsem opravdu rad nemel, byly Operation Metro, Teheran Highway a vsechny z DLC Closed Quarters. Oproti tomu na tankove bitvy na Caspian Border, Kharg Island, Operation Firestorm a zejmena na Bandar Desert dodnes vzpominam s nostalgii a i slzami v ocich. Na Albrotz Mountain jsem pro zmenu vladl s mobilni artillerii. Kolik vrtulniku a stihacek slo po mych zasazich dolu si uz ani nepamatuji. Behem hrani jsme s kamarady opet vymysleli bezpocet hlasek. Napriklad Kharg Island jsme po jedne z dost drsnych bitev prejmenovali na "Jatka". Pamatuji se, ze jsme na teto mape s kamaradem neskutecne vladli. On byl se skore 16:0 best player a ja s 13:1 hned za nim. Pred zacatkem mise jsme se vzdycky hecovali slovy: "Dame jim!" a podobne. Legrace jsme si uzili dosytosti. V teto hre jsem vsehovsudy zanechal temer 1000 hodin.

Hra mela ale dost nedostatku. Spoustet se dodnes musi pres webovou stranku www.battlelog.com a skrz tehdy nove vydaneho klienta Origin. To mame prvni otravu. Druha otrava byla, ze v dobe vydani hry jeste nebyli rozsirene SSD disky a nacitani hry trvalo i na rychlych strojich dele nez minutu. Treti otrava byla, ze jsem se castokrat stal nedobrovolnym sberatelem kill assistu ve vysi 95+. Tehdy se jeste kill assisty 80+ nezapocitavaly jako fragy, takze jste mohli palit sebelepe, ale pri smule jste pouze sbirali assisty. A otrava cislo ctyri byli samotni hraci a servery. Ignorance napriklad padakovani snipery na jeraby, spawncampeni, nevybalancovane servery bez sniper limitu a autobalance. Spoluhraci nehrajici pro tym, ale za kazdou cenu sbirajici fragy. Toto vsechno hru obcas kazilo, ale nikdy ji uplne nezkazilo. Na tento dil dodnes vzpominam a cas od casu si jej, stejne jako Battlefield: Bad Company 2, z nostalgie zahraji a zavzpominam.

Pro: obrovsky graficky boost, kvanta novych map a hernich modu, nove zbrane, zpusob jejich leveleni, poupravene klasy,

Proti: nutnost se pripojovat webovy prohlizec, Origin klient, predlouhy loading map, kill assisty 95+, netymovi spoluhraci a hackeri

+12

Wolfenstein 3D

  • PC 80
K teto hre jsem se dostal prekvapive pozdeji, nez jejimu nasledovnikovi Spear of Destiny. Dohral jsem ji ale o vice nez dekadu drive, nekdy po roce 2000. Na hrani jsem si dal zalezet a vsech sest kapitol dotahl do konce na 100% zabiti, tajnych mistnosti a pokladu. Jedinou vyjimkou byla druha epizoda, kde se v jednom z jejich poslednich levelu nachazi nervydrasajici labyrint. Ten bohuzel neni technicky mozne projit tak, abyste dosahli maxima 100% ve vsech trech kategoriich. Samozrejmosti byla hra na nejtezsti ctvrty stupen obtiznosti.

Wolenstein 3D je v porovnani se svym nasledovnikem delsi, kdy se vsemi tajnymi urovnemi cita az 60 pater. Obtiznost postupne vzrusta, ale ne linearne. Napriklad po velmi jednoduche prvni kapitole, kdy utecete z hradu Wolfenstein, se vydate lovit doktora zodpovedneho za vyvinuti nacistickych mutantu a ti se svym rychlym strilenim jsou nejvetsimi vasimi neprateli. Ostatni nepratele jsou stejni pokracujiciho dilu, tedy hnedi pesaci, modri SS, bili dustojnici a v zaveru treti kapitoly dokonce samotni duchove nacistickeho vudce Adolfa Hitlera. Hra mela puvodne pouze tri kapitoly a koncila zabitim samotneho vudce. S verzi 1.4 ale autori pridali dalsi tri kapitoly. Ctvrta a pata byly dost podobne, kdy obe obsahovaly stredne velke a rozsahle mapy. A sesta kapitola byla jeste tezsi, jelikoz mapy byly vetsi a hustota nepratel vyrazne stoupla. A najit vsechny nepratele, tajne mistnosti a poklady dalo notne zabrat. Nakonec se mi to ale povedlo, i kdyz objizdeni mapy a zurive mackani klavesy pro otevirani dveri cim dal vic iritovalo.

Tuto hru, ktera se s nejvetsi pravdepodobnosti hranicici takrka s jistotou stala praotcem vsech budoucich FPS titulu bych doporucil zahrat si kazdemu. Samozrejme ma hra i sve neduhy, ktere spatruji predevsim v nevyvazenem poctu rozmistenych lekarnicek a naboju. V nekterych urovnich je za sebou nechavate po tunach, jinde se jich absolutne nedostava. Paradoxne jsou ve hre kvuli tomuto i tezsi patra nez ta, kde bojujete s bossy. Dale muze nekoho po case iritovat nekonecny system bludist v jedne rovine a nakonec smrt v situaci, kdy jste predtim hru neulozili pul hodiny a vice. Na toto zejmena pozor!

Pro: dnes jiz herni klasika plna tajnych mistnosti, tun nepratel, pokladu a sesti bossu, delsi nez druhy dil

Proti: lehci nez druhy dil, na svoji dobu dost brutalni, casto se ztratite, obtizne

+23

Battlefield 1

  • PC 40
Co rici k dnes jiz temer dva a pul roku stare hre? Battlefield 1 se vydal cestou prvni svetove valky, ale predesilam, ze pouze co se tyce grafickeho zpracovani. Co se tyce valecnych taktik, necekejte zadnou zakopovou valku. Budete zasazeni do stejnych chaotickych arkadovych bitev jako ve vsech predchazejicich dilech teto serie. I presto, ze hru hodnotim pomerne nizko, nechal jsem v ni stovky hodin. Bavil me zejmena vlajkovy mod Operations, novinka tohoto dilu. V kombinaci s temer nezabugovanym multiplayerem jde dle me o jediny faktor, ktery vas ve hre muze dlouhodobe udrzet. Ted jiz ale k hodnoceni hry.

Singleplayer je rozdelen na ctyri kratke, na sobe nezavisle, pribehy. Tato dobra myslenka ale bohuzel vzala alespon v mem pripade rychle za sve, protoze na dohrani vsech ctyr pribehu vam bez problemu bude stacit jedno jedine odpoledne. Kazdy z pribehu je tak kratky, ze se s kazdou z hlavnich postav nedokazete szit a temer kazda mise (s vyjimkou letecke kampane) bude ve stealth zamereni. Vazne otrava. Obtiznost je i na nejvyssi stupen trapne jednoducha. Navic vas hra neustale vede za rucicku a rika vam, co mate delat. Motivace dohrat hru jednoho hrace je pouze v odemceni Codexu. Navic je cely storyline prolezly neolevicovou propagandou v podobe genderove vyvazenosti, historicky nepresny, nerku-li rovnou cilene lzivy. Fuj.

Multiplayer, to je jina kava. Musite si ale odmyslet absenci jednak historicke presnosti, nerealne prvky v podobe chyb ve vozidlech a zbranich, na kterych jsou moderni kolminatory. Tanky, ktere tehdy jezdili snad maximalne pet kilometru za hodinu se po polich prohani rychlosti, za kterou by se nemusely stydet tanky vyrobene v nekolika poslednich letech. Nebo drtiva vetsina pusek, ktere maji na sobe opricke zamerovace a na bojistich vetsina behajici s poloautomaty. Co se ale autorum jako vzdy povedlo jsou mapy. Budete bojovat na francouzskych planich, ve vesnickach, na stredozemnim pobrezi, v afickych a arabskych poustich, o pruplavy a podobne. Mapy jsou obrovske a uzijete si je zejmena v novem modu Operations.

V nem se z pozice utocniku snazite dobyt vsechny tri body naraz a z pozice obrancu je samozrejme udrzet. Dobytim vsech bodu na dane pozici se posunete na dalsi az zaberete celou mapu a bojiste se presune dal. Pokud to same zopakujete i na dalsi mape, jste vitez. Z pozice obrancu vam bude stacit odrazit tri utoky o celkovem poctu 750 nepratel. Herni doba jedne Operation se klidne muze protahnout i na jednu hodinu. Zalezi zejmena na schopnostech vasich spoluhraci a protihracu, ale bohuzel take na poctu hracu. Castokrat se mi stavalo, ze jsme hrali oslabeni klidne o petinu lidi a to se sutecne vyhrat neda. Autobalance bohuzel neexistoval a to same plati pro sniper limit. Vetsina lidi se snazi hrat za snipery a sbirat killy, misto aby i treba na ukor kladneho KD hrala pro tym a plnila objectivy. V Operations se take snad jako v jedinem hernim modu objevuje autenticita, jelikoz se valci na mistech, kde se behem prvni svetove valky skutecne bojovalo. Takto nejak autenticky meli autori zpracovat i hru jednoho hrace. Co se tyce ostatnich modu z predeslych dilu, jsou zde pritomne ty hlavni a nejhranejsi. Conquest, Rush, Team Deathmatch. Pribyly i mody War Pidgeon, kde bojujete o holuba odesilajiciho souradnice pro palebnou podporu. Tento rezim ale temer nikdo nehraje, osobne jsem jej zkusil jen jednou.

Do hry vysly celkem ctyri DLC. They Shall Not Pass odehravajici se u Verdunu a v nizinach reky Mass, ruske In the Name of Tsar, kde bojujete s Rakousko Uherskem nebo s Rudou Armadou, Galipolli, kde svedli bitvu spojenci s Osmany a na zaver Apocalypce odehravajici se na uzemi dnesniho Beneluxu, kde se spolu utkali Nemci a Britove. Osobne se mi nejvice libila ruska mapa Lupkow Pass a pote francouzske s vyjimkou For de Vaux, coz se rovna Operation Locker 2. Ruske mapy jsou vsechny plne snehu a obrovske zimy, na francouzskych planich vsude rostou vlci maky. Na Galipolli se bojuje ve vedrem a suchem zkrousenych poustich a Apocalypse uz sam nazev o sobe vic nez vypovida. Stretnete se v mistech, ktere byly srovnany se zemi na lehly popelem. Do kazdeho DLC pribyly nove herni mody. Frontlines, kde se snazite obsazovanim bodu zatlacit nepritele k jeho telegrafum a ty pote vyhodit do vzduchu, Supply Drop, kde bojujete o shozene zasoby, Assault Conquest, kde bud dobyvate obsazene body a nebo se je snazite zuby nehty udrzet a na zaver Air Assault, kde v letadlech a vzducholodich bojujete o Londyn.

Hra mela obrovsky potencial stat se kralem, ale misto toho je prospikovana politickou korektnosti a historickymi nepresnostmi. Jeji podprumerne hodnoceni jeste o neco navysuje multiplayer bez bugu a vlajkovy mod Operations. Bohuzel, jak muzeme dnes videt z BF5, toto byl jeste slaby odvar. Dalsi serie pod tihou SJW propagandy jde do kopru. I tak bych ale toto doporucil pred BF5. Tam autori uletli jeste mnohem vic.

Sekce proti je vypsana nize, protoze v kolonce pro ni urcenou neni dostatek mista:

- politicka korektnost kam se podivas
- cernossti sniperi v nemecke armade se rovnaji herezi
- primitivni single player plny stealth misi od hlavy az k pate
- tanky maji rychlost jak ve 21. stoleti a napriklad francouzsky Chammond se bezostysne muze prohanet behem ruske revoluce
- zbrane maji opticke priblizovace, ktere se v drtive vetsine pouzivaly az na konci konfliktu a pouze na par puskach
- neni autobalance a sniper limit
- vetsina hracu hraje bud mediky se semi auto puskami a nebo snipery s odstrelovackmi typu Gewehr 98 Sniper
- vetsinou jde o kolosalni bitevni chaos a radnych bitev svedete v Operations pramalo.

Pro: paradni grafika, hezky vykreslena prvni svetova, francouzske a ruske mapy, Operations, dobre odladeny multiplayer, ktery je prakticky bez bugu

Proti: v zaveru komentare z duvodu nedostatku mista zde

+12 +13 −1

Path of Exile

  • PC 90
K teto hre jsem se dostal predloni touto dobou diky znamemu. Chtel jsem po stovkach hodin stravenych v Diablu 3 vyzkouset ARPG, ktere nabizi skutecnou vyzvu a je bohate na obsah, ktery je zaroven pestry. A PoE toto nejenze bezpochyby splnilo, ba primo nekolikanasobne prekonalo. Autori jsou byvali hraci Diabla 2, kterym vadilo kam se serie ubira po vydani tretiho dilu a rozhodli se vytvorit konkurenci.

A hra je zpracovana vic nez dobre. Graficky, tematicky a predevsim je velmi, ale skutecne velmi tezka. Na vyber je sedm postav - Duelist, Marauder, Ranger, Scion, Shadow, Templar a Witch. Vybral jsem si Rangerku, ktera je nejblizsi Daemon Hunterce z Diabla 3 a vyrazil na lov. Probudil jsem se kdesi na plazi jeste s kolegou. Byli jsme poslani do vyhnanstvi na demony zamoreny ostrov Wraeclast. On bohuzel hned prvni setkani s demony neprezil a byl zakousnut. Ja ho pomstil a vydal se dal na cestu. Hra nabizi celkem deset aktu, tedy spravne receno 2x5. Po splneni pateho, ktery byl do hry pridan relativne nedavno, se totiz vracite zpet a vsech pet aktu jedete znovu. Pravda, prochazite jine lokace, ale neceka vas nic prevratne noveho. Tento system se mi prilis nelibi a tvrdim, ze puvodni schema ctyrech aktu o trojim pruchodu ve trech ruznych obtiznostech bylo lepsi. Autori mozna mohli v patem aktu udelat finalni souboj s Kitavou a ne, ze se s ni pouze potkate. Ale budiz. Na druhou stranu, potkate kvanta unikatnich bossu a souboje s nimi jsou misty velmi vyzivne. Napriklad takove dve sestry Lunaris a Solaris se autorum velmi povedly. Nebo kralovna vsech pavouku Arakali. V poslednim desatem aktu vrcholi storyline soubojem s finalnim bossem, ktery uvrhl obyvatele Oriathu do nekonecneho hladomoru a jedine vy dokazate utrpeni mistnich ukoncit. Celkove je hra zpracovana vic nez zdarile a je z ni citit inspirace zejmena ve staroveke Antice a Rime.

Dokoncenim pribehu hra nekonci, ale naopak zacina. Potkate Zanu a dostanete pristup k Atlasu. Ten obsahuje aktualne 159 unikatnich lokaci zvanych mapy. K jejich otevreni je potreba pouzit tzv. map token v Map Device. Pote jiz vam nic nebrani se pustit do kompletace Atlasu. K tomu je ale potreba mapy spravne upravit. Mame mapy bile, zlute a cervene a kazda z barev ma pet stupnu a posedni dokonce sest (1-5, 6-10 a 11-16). Pocet map v kazdem stupni se lisi a cas od casu se cely Atlas prekope. Ohledne uprav map pro kompletaci - bile je potreba vylepsit na magic, zlute na rare a cervene na rare corrupted. K tomu slouzi orby - transmutation, alchemy a vaal. Ekonomika vubec je v PoE uplne jina nez v jinych ARPG. Mate pouze prave orby nebo svitky na presun ci identifikaci, pripadne dalsi komodity urcene na vylepsovani kvality danych predmetu. Zlato se s vyjimkou interakce s Cadiro Perandus ve hre nevyskytuje. Nez jsem pochopil ekonomiku hry a jak co funguje, uteklo nekolik desitek, spis stovek hodin. To same nez jsem se naucil hrat hru efektivne, efektivne utracet a smenovat komodity a efektivne hrat endgame. Hra nekonci ani po zabiti sameho vladce Atalasu. V jeho pozadi se totiz vynori nekdo dalsi. To bych ale uz prilis vyzrazoval dej hry a odrazoval od ni nove potencialni hrace... Hra je momentalne ve stavu, ze je v ni tuna obsahu. A opravdu ne pouze nekolik malo moznosti, kam chodit farmit jako v Diablu 3 (Bounties, Nephalem Rifty, Greater Rifty, Keywarden a farmeni zlata k Lakote nebo do Cow levelu, kteretoz anglicke nazvy lokaci jsem uz po letech nehrani D3 zapomnel). Je ale potreba pocitat s tim, ze prvni desitky ci stovky hodin budete umirat. Budete umirat a to hodne. Tu vas sejme urcity mob jednou danou na dalku, protoze nemate zapnute flasky a stojite, tu vbehnete do Chaos Cloud a behem vteriny bude po vas, nebo neuhnete utoku bosse, ubere vam pulku HP, dostanete stun, Damage Overtime a bez sance na cokoliv budete sledovat, jak vam padaji HP na nulu. Dale tu mame pasti, zejmena v Labyrintu, ktery je nutny pro zvyseni vasi damage, strongboxy, ktere se daji craftovat stejne jako predmety a take vas mohou sejmout, kdyz si nedate bacha, dale Rogue Exiles, kteri se dali na stranu zla a pujdou po vas, kdyz je potkate. A nekteri jsou vazne tuzi, to mi verte. Kdyz si date za cil dostat vasi postav na stovku, budete zejmena v poslednich deseti levelech poznavat jak tenka hranice muze but mezi milovanim a nenavidenim teto hry. Penalizace za smrt v podobe ztraty 10% expu se muze rovnat i nekolika hodinam hrani. Nicmene pocit po dosazeni stovky je nepopsatelny. Hra na Hardcore je bez absolutni znalosti mechanik hry a zejmena vsech bossu vlhky sen. Kdo zacne na HC, bude rad, kdyz dokonci vubec prvni akt. Makro pro odhlasovani je zde absolutni nutnost a stejne jsou situace, kdy vam bude na prd. Malou naplasti na smrt vasi postavy bude jeji presun do Standard League.

Kdyz srovname PoE s Diablem 3, PoE jej prekonava absolutne na vsech frontach. Je to jako byste srovnavali lyzovani nekde v Cechach za kopcem s lyzovanim v rakouskych Alpach. Staci porovnat co pridava Blizzard do novych sezon Diabla 3 a GGG do novych Lig v Poe. Ve srovnani s Diablem 3 je PoE mnohem vic nez dobra hra. Storyline je nedilnou soucasti hry, obtiznost je vzhledem k neexistujicim ozivovacim pasivkam velmi vysoka, variace buildu, ktere muzete hrat je prakticky nekonecna diky stromu dovednosti, ekonimika orbu a system obchodu s ostatnimi hraci, vytvareni vlastnich magickych a rare veci, map. A to posledni jsem si nechal na konec - chovani GGG. Autori hru kazde tri mesice rozsiri o novy pridavek. Velikost byt jedineho obsahu je vetsi nez co Blizzardi dodali do Diabla 3 od jeho vzniku. A nejen to - vyvojari komunikuji s hraci na forech a vyzaduji od nich zpetnou vazbu. A na zaklade ni pak obsah ve hre nechaji, pripadne jej poupravi, nebo jej pripadne ze hry vyradi, pokud vylozene zklame. Takto si predstavuji vyvoj produktu pro koncoveho spotrebitele. Zadne delani ze svych hracu blbce ve stylu "You guys don't have phones?" a podobnych blbovin. Volitelnou slozkou jsou mikrotransakce. Muzete nakupovat ruzne skiny - vzhled obleceni, zbrani, efektu kouzel, vasich stop a ruznych dalsich serepeticek jako veci do vaseho ukrytu a podobne. I ja jakozto dlouholety odpurce tohoto zpusobu utraceni penez jsem v pripade GGG udelal vyjimku a venoval jim za jeden Armor Set, ramecek, skill efect a 550 hernich bodu navic 60$ na budouci vyvoj. Blizzard z hlediska vyvoje ARPG her tezce zaspal dobu a treti dil Diabla hraji uz jen skalni fandove ze setrvacnosti nebo protoze jsou proste a jednoduse zaslepeni (bez urazky). PoE ukazuje, kam se Diablo 3 melo ubrat. Jde o vic nez zdarily spin-off. Hra neni samozrejme bez chyby, ale jeji neduhy se daji spocitat na prstech jedne ruky.

Pro: dle me nejlepsi izometricke ARPG soucasnosti - zejmena diky obsahu, ktery kazde tri mesice autori do hry pridavaji a dale jejich vztahu k hracum, celkove nastaveni hry z hlediska obtiznosti, ekonomiky, posloupnosti od pribehu az do endgame

Proti: reset instanci po kratke dobe, mobi vas prakticky nepronasleduji, maly rozhled (rekneme do 15-20 m) ma za nasledek, ze vas nekteri mobi mohou sundat pres obrazovku, caste lagy, odpojeni a padani hry

+13

Diablo III

  • PC 60
Na treti dil jsme cekali neuveritelnych jedenact let. Byli jsme neskutecne nateseni a spravne nabuzeni do hrani. Kdyz vysla Beta verze, kde jste v prvnim aktu meli pristup az k ozivlemu Skeleton Kingovi, nadseni a nateseni jeste souplo a my, Diablo fanatici, jsme doslova strihali metr jako na vojne. Magicke datum 15.5.2012 vsak vsechny natesence razne usadilo. Hra totiz neustale padala, odhlasovala se a podobne. Toto byla prvni eskapada, ktera predznamenala pad slavne znacky, ale nepredbihejme.

Po vyladeni problemu s ruznymi typy chyb jsem se konecne pustil do hrani. Vzal jsem si Daemon Hunterku a vyrazil na lov. A zpocatku hra pusobila vic nez dobre. Lepsi grafika, ozvuceni stejne kvalitni jako ve dvojce, zajimavy pribeh, ktery navazal dejove dvacet let po padu Worldstone. Hra se hrala dobre a i dobre odsejpala. Pamatuji, ze v prvnich mesicich slo o skutecnou zkousku ohnem, kterou na nejtezsi obtiznost dohralo jen par vyvolenych. Ja jsem cely storyline dokoncil az nekdy po trech mesicich hrani a vicemene i diky stesti. Nejvetsi problemy mi delal boss Iskatu na zacatku ctvrteho aktu. Ty byly opet ctyri. V prvnim jste bojovali v takzvanem New Tristramu. Slo o presunute puvodni mestecko a prostredi boju bylo podobne prvnimu aktu dvojky. Tedy huste lesy mirneho pasma, obcas tunely a na zaver zamecek. I druhy akt co se tyce prostredi v podstate kopiroval stejny akt predesleho dilu. Takze opet nekonecna poust. Treti akt nebyla dzungle, ale pevnost a jeji okoli. Nejprve jste se vydali do katakomb pod pevnosti a pote do samotneho rozpaleneho podzemi, umisteneho v okoli pevnosti. V poslednim aktu vas cekal opet samotny Diablo, ale tentokrat ne v horoucich peklech, ale v nebeskych vysinach. Obtiznosti byli ctyri: Normal, Nightmare, Hell a ultimatni Inferno.

Jak jiz bylo receno vys - hra byla v prvnich mesicich ultimatne tezka na dohrani. Veci, ktere by vam jeji zdarny konec ulehcily, padaly velmi malo a kdyz uz neco zajimaveho padlo, hned sla vec do tzv. Auction House. Zde jste mohli kseftovat za herni, ale i za realnou menu. Stavalo se, ze hraci hrali hru kvuli Aukcni sini a ne kvuli hrani. Po trech mesicich byla hra zlehcena a od te doby to s ni zacalo jit pomalu z kopce. Jeste si vzpominam, ze maximalni level postav byl 60 a po pul roce od vydani hry jste dostali dalsich 100 Paragon Levelu, diky kterym jste si mohli pridat ke sve postave dalsi extra silu. Dosahnuti maximalniho levelu se rovnalo dosazeni levelu 99 v Diablu 2. Dale se jeste chodili Monster Power 1-10. Slo o predzvest ke zmene poctu obtiznosti ve hre, ktera nasledovala dva roky od vydani puvodni hry.

Koncem brezna 2014 vysel prvni a s nejvetsi pravdepodobnosti i jediny datadisk Diablo III: Reaper of Souls. Ten pridal do hry znacne temny a depresivni paty akt Westmarch. Jeho dej se odehraval v nuznem sedem meste krizaku, vecne skrapenym nekonecnymi desti. Krizak byl take sestou hratelnou postavou a doplnil puvodni petici: Barbarian, Daemon Hunter, Monk, Witch Doctor a Wizard. Dale doslo k prekopani obtiznosti, kdy puvodni ctyri a Monster Power nahradilo novych deset stupnu: Normal, Hard, Expert, Master a Torment I-VI. Dale byla zrusena Aukcni sin a loot nastaveny, aby padali vyhradne veci urcene aktualni postave. A v neposledni rade se vasim postavam zvysila maximalni uroven na 70 a pribyla cela rada pasivnich schopnosti, kdy prim hraly ty ozivovaci. Westmarch me osobne dost zklamal, jednak vyse uvedenym depresivnim vzhledem a tim, ze s vyjimkou lokace Battlefields of Eternity v zaveru aktu jste se celou dobu probijeli uzkymi chodbami a hra byla tedy dost nudna a pomala. Finalovy souboj s padlym andelem Malthaelem rovnez neslany nemastny. Pri jeho zabijeni jsem mel opakovane strach o svuj zrak z duvodu bile zare. Hra uz pred vydanim datadisku postradala zabavny endgame, ale vydany Adventure Mode ji rozhodne nenasmeroval spravnym smerem. Endgame v podobe chozeni Bounties a nasledne Nephalem Riftu pramalo souvisel s puvodnim pribehem a ze hry se stala honena tabulek. Hraci pomerovali pindiky, kdo ma vetsi Paragon level. Ten prosel behem vydani datadisku zmenami, kdy jste nyni sbirali levely rychleji a bez omezeni na maximalni uroven. Jeste vic se ze hry stalo honeni tabulek s koncem srpna 2014, kdy Blizzard spustil takzvane Sezony. Jde o cca trimesicni udalost, kdy zacinate uplne od nuly, oddelene od vseho predesleho. Spolecne s prvni sezonou take odstartovaly tzv. Greater rifty. Ty vam daly moznost dobyvat lokace s vyrazne tezsimi monstry nez na urovni Torment VI. Limitem vam byl pouze vas charakter. Bohuzel toto vse dostalo hru do jine roviny, kdy drtiva vetsina lidi chodila jen Sezony a jedinym smyslem hrani se stalo umistit se co nejvyse v zebricku Greater riftu. Co si pamatuji, v 6. sezone jsem se svym Daemon Hunterem skoncil na 50. miste v Season Hardcore Solo. A to jsem mel odehrano pouhych 300 hodin a nejsem zadny superhrac. Po skonceni sezony jsem si uvedomil, ze se hra nikam neposouva a prestal jsem ji postupne hrat. Co vim, doslo k pridani dalsich sedmi stupnu obtiznosti Torment v rozpeti VII-XIII. Hra je dnes z hlediska jakehokoli vyvoje mrtva. Prim hraji streameri, kteri si na sezonu koupi botovaci program na sber klicu do Greater Riftu, nafarmi skrz nej tisice klicu a pote dobyvaji zebricky. Greater rifty se pri dobyvani nejvyssich pater z 95% ukoncuji hned po zahajeni, protoze spatna mapa. Po konci sezony je Blizzard zabanuje pro poruseni pravidel, ale oni si koupi na novou sezonu novou hru, novy aktualizovany botovaci program a takto jedou uz nekolik sezon po sobe.

Od brezna 2014 do hry nevysel zadny novy herni obsah s vyjimkou nove postavy Necromancera. A to je na mamuti firmu jako je Blizzard Entertainment zatracene malo. A Challenge rifty to vazne nevytrhnou. Protoze hrat nesmyslne poskladane buildy na urovni postav vytazenych z klobouku vazne bavit dlouhodobe nebude. Old school hraci se uz po par mesicich vratili k druhemu dilu nebo se rozprchli ke konkurencnim ARPG. Hru, ktera je dnes tak jednoducha, ze uz ani jednodussi byt nemuze, uz hraji bud jen decka, nebo ostatni ze setrvacnosti a protoze jde o Diablo 3 od Blizzardu. Mit hra jine jmeno, podle me by ji hrala tak petina soucasnych hracu. O jakemkoliv dalsim obsahovem pridavku s vyjimkou pripadnych novych postav (zrejme Assassin a Druid - inspirovano v Diablu 2) si muzou nechat hraci jen zdat. Blizzard, ktery uz dnes defakto neexistuje a funguje plne pod Activision se rozhodl jit cestou reskinovane cinske mobilni hry pod nazvem Diablo Immortal a poslednim z komunity old school hracu tak otevrene naplival do obliceje. Activision v minulosti umrtvili nekolik studii a Blizzard Entertainment mozna bude dalsi. Jeste, ze mame alternativy v podobe Path of Exile, Grim Dawn, Wolcen a nebo Diablo 2. A bez region locku.

Pro: grafika, ozvuceni, atmosfera single playeru, multiplayer s prateli

Proti: spatne zvoleny zpusob endgame, neustale zjednodusovani hry, autori pouze zvysuji udelovane poskozeni, nulova podpora moderu, zadny system trade jako v predeslem dilu, mrtva hra co se vyvoje tyce

+16 +18 −2

Diablo II

  • PC 85
Ctyri roky jsme my, hraci Diabla ze stare skoly, museli cekat na vydani druheho dilu. A autorum z Blizzard North se skutecne povedl. Jedna se o jednu z mala hernich serii, ktera svym druhym dilem predcila dil prvni. Druhy dil je ve srovnani s prvnim mnohem delsi, lepe ozvucen, rozmanitejsi, nabizi dvakrat tolik postav a jeho atmosfera je stejne dobra jako v prvnim dile.

Dej hry se odehrava po zabiti Diabla, ktere se az zase tak uplne nepovedlo. Predchozi hrdina jej sice zabil, ale neodolal vabeni a namisto zniceni Diablova soulstone si jej vrazil do hlavy. Diablo jej pote snadno ovladl a pri svem uteku z Tristramu jej srovnal se zemi. To bylo videt hned v uvodnim intru, kde doslo k vypaleni hospody. Nasledne jste se ocitli v kuzi vami zvoleneho noveho hrdiny kdesi v divocine v Tabore tulacek. Prvni akt byl tedy vyhradne zamereny na putovani po okoli Tristramu. Prochazeli jste zejmena zelene lesy pasu mirneho podnebi, obcas nejakou tu jeskyni az do klastera, kde jste kuchli prvniho finalniho bosse - Andariel. Ta byla zodpovedna za zniceni sesterskeho radu, kdy spoustu z nich svedla na zcesti. Ve druhem aktu jste se premistili do mnohem tropictejsich mist, konkretne do poustniho mesta Lut Gholein. Zde nastaly s prichodem Temneho poutnika rovnez problemy a po dunach se zacali pohybovat ruzni prerostli cervi, brouci, mumie a dalsi podivne krvelacne kreatury. Ale to byste to nebyli vy, kdybyste vsechny mistni problemy nezarazili. Treti kapitola se odehravala v Kurastu. Pristavni mesto ukryte v hluboke dzungli predstavovalo idealni misto pro Mephista. Toho spolecne s vami hledali i Diablo s Baalem a pri jejich pronasledovani vas cekaly hodry monster. Putovani dzungli bylo vic nez dlouhe a vycerpavajici, ale nakonec jste po probiti se i pres radu starsich tretiho bosse nasli a zabili. Posledni ctvrty akt byl kratsi, ale nemene vydareny. Rozhodne byl nejtemnejsi, jelikoz se nachazel v samem nitru pekla. A cesta k samemu panu pekel byla strastiplna. Plahoceni popelem a zabijeni demonu pusobilo znacne depresivne, samozrejme okorenene stylovou muzikou. Po tuhem boji nakonec ale padl i Pan pekel a vy jste mohli slavit.

Vyhodou hry je jeji znovuhratelnost a obtiznost. I dnes, po temer dvaceti letech je druhy dil stale stejne dobry. Ac graficky jiz nestaci na novejsi ARPG, vsim ostatnim spoustu dnesnich titulu muze ucit. Po dohrani storyline jste si jej mohli vyzkouset na dalsi dve obtiznosti, kdy prvni na prvni Normal navazala Nightmare a pote Hell. Nejvetsi bomba ale vybuchla rok po vydani v roce 2001. Vysel datadisk Diablo II: Lord of Destruction, ktery do hry pridal paty akt odehravajici se ve meste barbaru Harrogatu. Baal se totiz snazil znicit Worldstone a jediny, kdo mu v tom mohl zabranit, jste byli samozrejme vy. K jiz existujicim charum: Amazon, Barbar, Necromancer, Paladin a Sorcerer pribyli dalsi dva - Assassin a Druid, hra vam zpristupnila runy. Ty dokazaly z predmetu udelat ty nejsilnejsi veci ve hre. Potesil i graficky narust rozliseni na tehdejsich 800x600. Z Diabla 2 se diky LoD stala jeste navykovejsi ARPG a old school hraci se k nemu po silenostech ve tretim dilu snad po pul roce vratili a nekteri jej hraji dodnes.

A ted k neduhum, kterych ale moc neni. Mne osobne nevyhovoval system ukladani v kombinaci s dumyslne ukrytymi waypointy. Casto mi trvalo, ze jsem waypoint nemohl najit treba i tri ctvrte hodiny. Navic pri umrti jste vsechny vase veci museli jit vyzvednout s holou postavou, coz byl zejmena na posledni obtiznosti temer nerealny ukol. Postava byla totiz extremne zranitelna. Nejradeji jsem se potuloval po prvnim a tretim aktu, kde me fascinovala zejmena tamni hudba, ale i zelene huste lesy. Poustni akt me prilis nebavil, i kdyz zpracovany byl diky inspiraci v egypstke kulture rozhodne nejlepe. A posledni paty akt byl vylozene nejnudnejsi. Nez jsem prosel uvodni dve masivne dlouhe lokace, uplynulo hodne casu. Spad nabral az ve sve druhe polovine. Nejoblibenejsimi postavami byli Necromancer, Paladin a Druid. Hra na Hardcore byla skutecne hardcore a dostal jsem se nejdal k Diablovi do Nightmare obtiznosti, kde jsem zdechl. A nemluve o PK idiotech, kteri me zabili i podvodne, kdyz mi 1v1 vyhlasili hostilitu v dungeonu. I tak ale Diablo 2 je vrcholem serie a nedivim se, ze old school hraci se k ni po par mesicich hrani trojky vratili.

Pro: znovuhratelnost, pet aktu, tri obtiznosti, sedm postav, horadricka kostka, runova slova, krasne zpracovane a odlisne lokace, paradni ozvuceni

Proti: system waypointu v kombinaci s ukladanim

+20

Diablo

  • PC 80
Pri vzpomince na tuto legendarni hru se mi vybavi zakladni skola a sesta trida. S kamaradem jsme tehdy na PC jeho taty nainstalovali demo teto hry a po prulezu snad prvnich dvou pater byl konec. Samozrejme jsme si jakozto fandove hry Draci doupe sehnali plnou verzi a hrali. On si vzal Warriora a ja lucistnici.

Diablo je prvni, troufnu si rict akcni hra z izometrickeho pohledu s RPG prvky od spolecnosti Blizzard North. Vyberete si jednu ze tri postav a vydate se do podzemi kosit hordy nepratel. V dobe vydani jsem byl naprosto fascinovan tehdejsim zpracovanim. Po uvodnim do hry vice nez spravne navnazujicim intru se ocitnete za mestem zvanym Tristram. Tedy jedna se spis o vesnici o par baracich. Pote, co dorazite do jejiho stredu a promluvite si s nekolika postavami, dostanete instrukce a putovani muze zacit. Vydate se patrat po predeslem hrdinovi, ktery dostal ukol v podzemi najit a zabit sameho pana pekel - Diabla, ale nepodarilo se mu vratit. Jeste k mestu a jeho obyvatelich. U kovare si muzete kupovat zbrane, brneni, prsteny, Decard Cain vam identifikuje nalezene magicke ci unikatni predmety, proda svitky na portaly a u kouzelnice sezenete svitky, kouzelne knihy a podobne magicke veci.

Ve hre si zvolite jednu ze tri postav. Warrior je valecnik, ktery bojuje vyhradne nablizko. Takze mece, sekery, stity. Rogue je lucistnice, kterou vyuzijete, pokud se bojite kontaktniho boje. Nicmene musite pocitat s o neco mensim poskozenim nez za Warriora. A posledni do party je Sorcerer, coz je kouzelnik. Takze pokud radi sesilate kouzla a kletby, je pro vas spravnou volbou on. A co vas na vasem putovani ceka? Celkem sestnact podzemnich pater, rozdelenych na ctyri rozdilne stupne. Zacinate v katedrale, ve kterych potkate sarkofagy, schody a kamenne podlahy. Je z nich nejvice citit pritomnost cloveka. Jak ale postupujete hloubeji a hloubeji, pritomnost lidi se vytraci a vy se citite stale temneji. Dalsi ctyri patra tvori katakomby pripominajici mucirny. Tenke zdi vystridaji masivni sloupy a pilire a barva lokaci je tmavsi. I nepratele jsou tuzsi a temnejsi, kdy kostlivce, zombie a vriskajici caparty vystridaji netopyri a mizici zombie. Treti ctyrpatro tvori jeskyne. Vsude je lava, nepratele po vas lavu take strili a celit budete gargoylum plivajicim ohne, demonum a podobnym. No a posledni ctyri patra tvori samo peklo. Peklo, ve kterem uz budete celit demonickymi silami ovladnutym nepratelum. Cekaji vas zkazeni rytiri, magove a podobni. A nakonec i samotny Temny pan. Po ceste jeste potkate nekolik specialnich bossu a lokaci - napriklad otraveny zrdoj vody, Reznika, krale Leorica, komnatu kosti a dalsi.

Hudebni doprovod ma atmosferu, kterou podle me dodnes zadny dalsi dil Diabla neprekonal. Ne, zeby byly dalsi dily spatne, ale zde se potvrdilo, ze mene je vice. Ctyri zpusoby ozvuceni sedly ke kazde z lokaci jako prdel na hrnec a to vcetne hudebnimu doprovodu mesta. Hru jsem hral ve svych trinacti letech a zejmena v katedrale a pozdeji v pekle hra behem hrani ve vecernich hodinach mela diky autentickemu ozvuceni az prvky hororu. Atmosfericky jde jednoznacne o nejlepsi dil ze serie a hratelnostne o druhy nejlepsi. Jeho jedina nevyhoda dnes je zub casu a kratkost. Tehdy se ale hry takto delali. Za me legenda, ktera otevrela herni trh pozdejsim ARPG titulum.

Pro: atmosfera, ozvuceni, odlisnost jednotlivych lokaci a jejich paradni hudebni doprovod, rozdilni nepratele, souboje s bossy behem putovani, odlisne chary, za ktere lze hrat

Proti: po dohrani se vytrati motivace pokracovat

+22

Spear of Destiny

  • PC 75
Spear of Destiny se ke mne poprve dostala nekdy kolem roku 1994 a jeste pred puvodnim Wolfenstein 3D. Osobne povazuji tyto dve hry za legendy FPS zanru a jeho prukopniky. V tehdejsich deseti letech pro me byla hra velmi tezka i na nejlehci obtiznost a pamatuji si, ze jsem se zasekl v 16. levelu a musel pouzit cheat. Zmackl jsem tedy kombinaci MIL a prosel dvermi, ke kterym jsem zaboha nemohl najit klic. Pokracoval jsem dal, hru dokoncil a od te doby o ni neslysel. Az nyni, po temer ctvrt stoleti, jsem si na ni vzpomnel diky tomuto webu, sehnal si ji a dohral ji. Na nejvyssi obtiznost a 100% zabiti, 100% tajnych mistnosti a 100% pokladu. A byla to takova pekelna fuska, ze jsem musel ve druhem tajnem levelu pouzit navod, protoze tamni tajne chodby byly brutalne zapeklite. Po serii nekolika pokusu, kdy jsem se vzdy zabarikadoval a musel restartovat cely level, mne dosla trpelivost a otevrel jsem internet s mapou levelu. Ostatni levely jsem ale splnil poctive sam. Secrety neni az tak tezke najit, pokud hrajete verzi hry s mapou a seznamem chybejicich veci. Smekam ale pred temi, kteri zvladli splnit vse na 100% v puvodni verzi hry.

Ke hre samotne. Jde o vic nez vydarene pokracovani puvodniho Wolfenstein 3D. Opet kosite tuny nacku, hledate klice, vychody do dalsich pater, po ceste sbirate poklady, a snazite se najit tajne chodby a vse, co skryvaji. Nepratel je cela rada pocinaje nacku v hnede uniforme, dale psu - nemeckych ovcaku, esesaku v modrych uniformach s blond vlasy, dale v bilych uniformach behajici oficiri a zejmena ve druhe pulce hry a v tajnych levelech potkate i postrach cele hry - zelene mutanty. Prvni typ nepratel potkavate nejcasteji a jde o nejjednodussiho protivnika. Prilis nevydrzi a take nerozdava nikterak moc poskozeni. Zatopit vam muze, pokud jich potkate vic naraz, dostane-li se vam jich vetsi pocet najednou do zad, nebo kdyz je podcenite. Zato modry esesak uz vas muze nekolika malo vystrely sejmout jako nic. Jeho samopal je vic nez ucinny a potkat jich vic najednou se rovna taktickemu ustupu do uzsich mist. Bily dustojnik je o neco snazsi protivnik, ale je nejrychlejsi ze vsech nepratel. Casto vam tedy utece a budete jej nahanet v zapeklitych chodbach. Nejhorsi nepratele jsou beze sporu mutanti. Jsou sice pomali, ale jednak davaji smrtici poskozeni a navic neuveritelne rychle strili. Neni problem umrit po dvou zasazich od nich. Casto jsou hned za rohem a okazite po vas pali. Ve hre je i nekolik bossu, kazdy je charismaticky a zejmena Ubermutant a finalni boss jsou vic nez pekni. Prislo mi ale tezsi se k nim dostat pres hordy poskoku nez samotne boje s nimi. Zbrane jsou ctyri. Nuz, ktery jse pouzival pouze pokud mi dosly naboje. Pistolka se hodi na likvidaci zejmena psu, kdy posetrite naboje. Nejcastejsi zbrani je samopal, jehoz pomer kadence/efektivita se vyplati nejvic. Lehky kulomet se hodi na likvidaci hord nepratel, predevsim jsou-li za sebou a proti bossum.

Kdyz porovnam hru se svym predchudcem, sla nahoru obtiznost a v nekterych levelech pomerne vyrazne. Hustota zalidneni levelu je vyrazne vyssi a pribyla krabice s munici, ktera vam prida hned 25 naboju. Mise jsou rozmanite a nektere opravdu velmi obtizne. Budete totiz castokrat celit hordam v otevrenych velkych mistnostech a moznosti roztahat si nepratele tedy prilis nebude. Zklamany jsem byl hudebnim doprovodem, ktery vyjima uvodnich ctyrech levelu, jednoho ze zaverecnych a jednoho tajneho, jsou ostatni mise ozvuceny doprovodem z predesleho titulu. Rovnez fakt, ze vas protivnik muze bez problemu sejmout skrz otevirajici nebo zavirajici se dvere castokrat znacne fustruje. Hru ale hodnotim vic nez pozitivne.

Pro: vyborny pridavek, ktery cerpa vse z predesleho titulu, vyssi obtiznost, 21 novych misi, novi bossove, nova krabice se 25 naboji, nova hudba

Proti: vetsina hudebiho ozvuceni je prevzata z predesleho dilu, smrt skrz dvere

+20

Battlefield: Bad Company 2 - Vietnam

  • PC 85
Stejne jako v pripade puvodni hry, i zde jsem predchozi recenzi odflakl. Prikladam tedy reparat cislo dva. Tento stahovatelny obsah pridava do hry Battlefield: Bad Company 2 valku ve Vietnamu. Tehdejsi cena tri stovky se mi zpocatku zdala prehnana, ale jakmile jsem se dostal do hry, byl jsem nadseny a penez ani na vterinu nelitoval.

Loadovaci obrazovka puvodni hry se zmenila z moderni na vietnamskou a uvitala vas dobova muzika v podobe Creedence Clearwater Revival - Fortunate Son. Ve srovnani s poslednimi dvema BF se jedna o historicky vyrazne presnejsi Battlefield, i kdyz za svym predchudcem Battlefield Vietnam samozrejme zaostava. Herni klasy jsou stejne, tedy Assault, Engineer, Medic a Recon a kazda ma k dispozici tri dobove zbrane, tanky, jeepy, lode a vrtulnik. Takze si zastrilite napriklad z M16, AK-47, M14, PPSh-41, Uzi, M60, RPK, SVD, M40 a z dalsich. Je ale skoda, ze zbrane nejsou striktne zamcene pro danou frakci. Muzete tedy za NVA strilet z americkych zbrani a naopak, coz ubira hre na autenticnosti. Takova mala drobnost - mensi bug vam na spolecnych zbranich prenese killy a medaile z BFBC2 i naopak. Konkterne napriklad na zbranich 870, RPG, 1911 a M60 napriklad. A zamerovani bylo zpocatku drsne, jelikoz s vyjimkou Recona nemate pristup k zadnym kolminatorum.

Mapy jsou o neco mensi nez v BFBC2, ale zpracovane jsou suprove. Dodnes pamatuji na dobyvani kopce Hill 137 a na tankove bitvy na Operation Hastings. Tyto dve mapy me osobne bavily nejvic, zbyle tri uz mene. Zejmena na Phu Bai Valley byl neskutecne otravny vrtulnik, ktery se dal velmi spatne sestrelit. Cao Son Temple a Vantage Point ubiralo, ze mely obe dve pouze tri obsazovaci body. Na Vantage Point jsem strasne rad behal mezi baraky s plamenometem a podnikal "BBQ vylety" :D. Ze vsech map ale drsna vietnamska valka okamzite dychla. Uz jen loading okoreneny dobovym radio komentarem a muzikou poradne navnadil do boju. Hra se dodnes hraje, i kdyz jen na dvou, trech serverech. Mozna skoda, ze nevysla samostatne s alespon stejne kvalitnim storylinem puvodniho BFBC2, rozhodne by si ho zaslouzila. Dodnes si ale drzi vysokou kvalitu, prestoze se jedna o titul vydany primarne pro konzole. Pokud ale hledate autenticitu, pripadne realisticnost, sahnete spis po Rising Storm 2: Vietnam.

Pro: atmosfera, ozvuceni, Creedence, vietnamske autenticke zbrane a vojenstka technika, design map a jejich rozdilnost

Proti: vyssi cena, chybejici storyline, nediverzni frakce, nevyvazene mapy z hledicka poctu obsazovacich bodu

+10

Battlefield: Bad Company 2

  • PC 80
Puvodni recenzi jsem znacne odflakl, takze pisi reparat. Tento Battlefield byl mym uplne prvnim, ktery jsem kdy hral, takze jeho hodnoceni bude znacne zkreslene. Nicmene jej i dnes po temer deviti letech od vydani povazuji z nejlepsi od roku 2010 dosud. Vyrovnanym souperem mu je pouze DLC Battlefield: Bad Company 2 - Vietnam, ktere pridalo do hry "pouze" multiplayerovou slozku z prostredi teto valky. Ostatni dily s cisly 4, 3, 1 a V uz cim dal vice, dalo by se rici az exponencialne, zaostavaji a to ve vsem.

Pustil jsem tedy Singleplayer, abych si pred multiplayerovou vravou alespon trochu osahal ovladani a naucil se alespon zaklady pohybu. Mam rad vyzvy a zvolil jsem nejvyssi obtiznost. A musim rict, ze jsem byl misty i docela v ouzkych, jelikoz nektere pasaze byly skutecne tezke na zdolani. Zejmena mise v pousti, kdy jsem musel chovany v chramu zneskodnit vrtulnik pomoci RPG jsem dokoncil snad az napopadesate. Vubec me prekvapila rozmanitost misi, ktere se odehravaji po celem svete. Zacinate v minulosti, abyste se posleze presunuli do pritomnosti. Jednou dobyvate ostrov, pote ujizdite pres horske prusmyky pred stihajicim vrtulnikem, bojujete s nepritelem ve vyse zminene pousti, utikate jihoamerickou dzungli do vesnice, branite radioprijimacku v horach a podobne... Pametnici starsich dilu budou urcite namitat, ze Singleplayer byl o nicem, ale ja nemohu porovnavat s predeslymi dily a ac jde o koridor, ktery vas vede za rucicku, v ramci moznosti jsem si jej uzil. Co bychom v pozdejsich dilech za alespon takto zpracovany storyline dali. V zive pameti mam misi, kdy se v horach zmenilo pocasi a vy jste museli prchat dolu, pricemz se vam nejprve zamlzovaly a pote zamrzaly bryle a snizovala se viditelnost. Navic byla silena zima, takze bud jste zabehli nekam do baraku ke krbu se ohrat nebo s vami byl amen.

Prava rezba ale zacala az s prechodem do multiplayeru. Nez jsem se stacil rozkoukat, byl jsem nekolikrat nemilosrdne zabit protivniky a takto to pokracovalo prvnich snad 200 hodin meho hrani. Vzpominam si, ze jsem nekolikrat behem hrani chtel hru odinstalovat, protoze skore 5:14, 10:18, 9:16 a podobne me opravdu frustrovali. Nicmene jsem vydrzel a nakonec jsem se po nejakych snad 600 odehranych hodinach prehoupnul do plusu a uz v nem i zustal na hodnote nejakych 1.10. Vetsinu casu jsem stravil paradoxne na Team Deathmatchich, ale nakonec se prece jen presunul na Conquest. Mapy ve hre jsou super. Co jsme se teto hry s kamarady na hrali... Vymysleli jsme pojmenovani pro baraky na Isle - rozestavenej, zelenej, pod tankem, nad rozestavenym a jine. Na Lagune jsme kopeckum rikali nas, stredovej a horkej - ten nejblize prehrade. Tyto dve mapy a pote jeste sniping na Arica Harbour jsme hrali nejcasteji. Pote dalsi sniping na Harvest Day. Nejlepsi mapou ale byl dle me Heavymetal, ktery me osobne bavil nejvice zejmena diky clenite krajine a neustalym tankovym najezdum. S jejim vydanim vzaly za sve boje na Port Valdez, Atacama Desert a Laguna Alta. Oproti tomu nocni sichty na Nelson Bay a silenosti ve snehu na Cold War a zejmena na White Pass, kde neustale letaly nad vasimi hlavami stihacky dodnes ma sve kouzlo.

K dispozici byla ctyri povolani. Assault trimal v rukou utocne pusky, podvesne granatomety, podvesne brokovnice, strilel kourove granaty a doplnoval munici. Medic, ktery ozbrojen lehkymi kulomety kosil a potlacoval vse, co se hybe, hazel lekarnicky, ozivoval a fungoval spis jako support. Engineer, ktery se svymi SMG utocil casto nepozorovan a byl kvuli opravarske sade nejvyuzivanejsi klasou v Conquestech. A na zaver samozrejme Recon, ktery se zakempil a snajproval a navadel palebnou podporu pekne zdali. Vsechna povolani mohla nosit i jakekoliv pistole, brokovnice a C4. Mymi nejoblibenejsimi zbranemi byly AN94-Abakan, na nekterych serverech zakazany, M416, 9A91 Avtomat a UMP, MG36, M24 a GOL, pripadne pekne potichoucku SVU. Nesmim zapomenout na emotivne velmi dobre zpracovany voiceover vsech jednotek. A rustina ve hre - famozni. Diky jiste podobnosti s cestinou jsem necemu rozumel hned a dalsi hlasky si odvodil, nebo dohledal. Autenticita a atmosfera z multiplayeru salala na kilometry. Moznost srovnat na mape cele vesnice se zemi byla do te doby ve hre nevidanou.

Hra mela samozrejme i nejake ty neduhy. Cas od casu spadly servery, potkavali jste zoufale aimbotery a zejmena nemoznost zalehnuti ve hre dost chybela. Na druhou stranu sniperi v hejkal oblecich byli casto ukryti ve stromech a hodne spatne dohledatelni, zejmena na Hardcore serverech, kde chybela killcam a na jednu ranu bylo po vas. Tuto hru radim v online FPS hodne vysoko a jelikoz jde serie Battlefield do haje, asi se k ni vratim, budu-li si jeste nekdy chtit toto zahrat. Toto je jistojiste jeden z klenotu DICE, kdo mohl vedet, ze s nejvetsi pravdepodobnosti mozna i posledni...

Pro: ruznorode mise v singleplayeru, atmosfera, znicitelnost prostredi, kdy muzete temer vse srovnat se zemi, tuny zbrani, bomb, vozidel, plavidel, helikopter, stacionarnich zbrani

Proti: koridor single vede za rucicku, pro novacky byl multiplayer brutalni, neda se zalehnout, noobove pouzivaji aimboty nebo do vas strili jednu raketu za druhou

+19

Battlefield V

  • PC 25
Po zkusenostech s predeslym Battlefield 1, ktery mel s prvni svetovou valkou spolecnou maximalne grafiku, jsem se rozhodl s koupi Battlefield V pockat. A dobre jsem udelal, jelikoz tahle hra je neskutecny brak. Nikdo od toho neocekava obtiznost ve stylu Red Orchestry nebo simulaci valky ala Arma, nicmene pokud zde mame hru na motivy WW2, mela by se drzet historickych faktu a ne si nejvetsi valecny konflikt historie lidstva upravovat, jak se to hodi dnesni politicky korektni a genderove vyvazene propagande. Tedy zadne moderni kolminatory na zbranich, ktere skoro vubec nekopou, zenske behajici s umelyma rukama, cenzurovani naciste a podobne.

War Stories jsou jedna velka komedie plna polopravd, historickych nepresnosti a vicemene i lzi. Kazda z misi vam zabere maximalne deset minut a i na nejvyssi hardcore obtiznost jde o neskutecne jednoduchy koridor. Za me ztrata casu. Hry Battlefield jsou ale o multiplayeru a ten se hraje opet skvele. Grafika je paradni, stejne i ozvuceni, nove mapy jsou nadherne a Grand Operations, ktere jsme si mohli vyzkouset uz v Bete, se hraji opravdu velmi dobre. Nicmene ani toto u me nema zadnou sanci prevazit propagandisticke pojeti hry, ktera je navic opet jen reskinem puvodnich titulu. Navic mi neprijde, ze by pocet bugu ve srovnani s Betou ubyl. Letajici zbrane ci mrtvoly podivne se kroutici jsou ve hre porad. Stejne jako spojujici se obrazovkova herniho HUDu s HUDem pauznute hry, ktera casto zmeni hru na nehratelnou.

Nicmene decka, kterym to papinkove koupili jako predcasny darek k Vanocum budou nadsena. Ty se chteji vyblbnout, hrat za vojaky s vizazi hipsteru, mit hromadu skinu a podobne. O tom, co se ve skutecnosti ve druhe svetove delo, nemaji ani tuseni a tak budou tento paskvil brat jako dokument. A spouste z nich je to i ukradene. Historie v teto hre sla na mnohem vetsi vandr nez v Battlefield 1, ale hlavne ze mame ve hre politickou korektnost, genderovou vyrovnanost. Jeste by mohli pridat pozitivni diskriminaci. Hra misto vzdelavani siri dezinformace a cilene indoktrinuje. To je pro me naprosto neprijatelne. Cili - pokud vam jde pouze o grafiku, ozvuceni, hru si kupte - oboji je paradni. Pokud hledate hru, ktera bude autentickym vyjadrenim druhe svetove valky, ruce pryc a utikejte kilometry daleko. Hra krome grafiky nenabizi absolutne nic noveho snad s vyjimkou Grand Operations.

Tenhle na druhou svetovou valku si hrajici ksindl odmitam kupovat. A uz vubec ne za nekrestanskych trinact stovek. To bych mel vetsi uzitek je hodit do kamen a nechat je v nich shoret. Koupi bych totiz souhlasil s politikou EA a to ani z minima nesouhlasim. DICE si pod sebou timto vytvorem kopou vlastni hrob.

Sekce proti nebyla dostatecne dlouha, takze ji davam sem:

Proti:

- reskin puvodniho BF1
- neolevicova propaganda (politicka korektnost, genderova rovnost) v jeste vetsi intenzite nez v BF1 a napriklad v misi za senegalske vojaky i vedome lhani se smyslenym rasismem
- kvanta historickych nepresnosti (zbrane maji moderni kolminatory, ktere jeste nekolik desitek let neexistovaly, smyslene neexistujici uniformy, tanky, ktere byly nasazeny az koncem valky a podobne)
- multiplayer je plny bugu (spojeni herniho a pauznuteho HUD, mizici HUD, nezapocitavaji se Assignmenty, musite kazdy Assignment plnit zvlast)
- neexistuje autobalance a sniper limit (stejne jako v BF1)
- dodnes chybi Battle Royale a podpora Ray Tracing
- hra je nedodelana a uz tyden po vydani byla ve 25% sleve
- vsichni kvuli neexistujicimu bullet-dropu hraji za snipery a davaji vam headshoty klidne na kilometr

Mohl bych pokracovat, ale neminim timhle druhou svetovou parodujicim neolevicove propagandistickym ksindlem ztracet jakykoliv dalsi cas. Tahle hra musi byt hrobem DICE.

Pro: grafika, ozvuceni a mod Grand Operations, alfa a omega teto hry

Proti: negativa v komentari, protoze se sem nevejdou

+13 +24 −11

UEFA Euro 2004 Portugal

  • PC 75
Podle meho nazoru po velmi spatne nastavenem hernim AI v predesle FIFA Football 2004, kdy padalo kvanta golu z dalky a z nulovych uhlu, doslo v oficialnim pridavku pro tehdejsi Mistrovstvi Evropy v Portugalsku k prekopani herniho engine a k odstraneni techto neduh. Jak uz nazev UEFA Euro 2004 Portugal napovida, jde o hru k tomuto turnaji a k dispozici tedy jsou pouze narodni muzstva. Vedle co nejaktualnejsich soupisek te doby, realnych tvari hvezd a kvante oficialnich portugalskych stadionu je k dispozici i par stadionu nejuspesnejsich klubu te doby mimo Portugalsko. Hra graficky vypada temer stejne, ale jelikoz tou dobou jiz FIFA dostavala na frak od Pro Evolution Soccer, byla nucena zmenit ovladani a chovani hracu. Pribyla prihravka do behu, identicka te z Pro Evolution Soccer 3, coz byla dle meho nazoru nejvyraznejsi zmena ve hre. Co se tyce ostatniho, ve hre zustalo. I kdyz po letech si nejsem jisty, zdali byl odstranen i mod Off the Ball.

Co se tyce hernich modu - alfou a omegou teto hry byl turnajovy mod Euro. Vzal jsem si samozrejme Cechy, kteri tou dobou ve fotbale patrili ke svetovym velmocem a na nejvyssi obtiznost s nimi dosel skrz kvalifikaci az k poharu. Nejvetsi nervy jsem zazil ve finale, ktere jsem byl nucen si protrpet az do penaltoveho rozstrelu. I tak jsem ale Holandanum vratil porazku z kvalifikacni skupiny a mohl slavit. Po letech si uz nejsem jisty, zdali byla podminka se na Euro uspesne kvalifikovat, abyste si ho mohli "odemknout". Jiste je, ze samotny turnaj jste si mohli rozehrat bud dle realneho rozlosovani skupin, nebo jimi zamichat a vytvorit si vlastni. Ohledne sestav - Cesi maji sice spravne hrace, ale se spatnymi cisly. A konkretne takovy Bolf je s celkovym hodnocenim 48 hodne podhodnoceny. A hraci Holandska ve hre kvuli problemu s licencemi jsou pouze ve forme No.1 a dale. Stahl jsem si tedy patch, ktery toto napravil a pridal i aktualni dresy pro vsechny tymy, co se na turnaj dostaly. Behem kvalifikace vas navic hra zasobuje informacemi o vasich hracich. Pred startem jsem se napriklad dozvedel, ze Patrik Berger ukoncil reprezentacni karieru, ze se nektery z mych hracu zranil a podobne. Dale vedle kvalifikacnich zapasu odehrajete i pratelske, coz samotnou kvaifikaci sice vice priblizi realite, ale me osobne tato vsuvka spis zrdzovala. V ostatnich hernich modech jste si mohli vyzkouset penalty, dat pratelacek, nebo si pripravit scenar daneho zapasu - nastavit skore, aktualni minutu, pocet vyloucenych a pokusit se zapas bud preklopit na svoji stranu nebo zuby nehty uhajit cennou vyhru. Komentar obstarava osvedcena dvojice let predeslych John Motson a Ally McCoist.

UEFA Euro 2004 Portugal alespon u me rozhodne napravila posramocenou povest predesle FIFy 2004 a 2002 FIFA World Cup a zabavila me na nekolik desitek hodin. Osobne jej radim spolecne s FIFA 2002 hned za FIFA 98 RTWC.

Pro: paradne zpracovane EURO 2004, vylepseny herni engine a odstranene chyby z FIFA 2004,

Proti: pouze absence aktualnich soupisek tehdejsi doby a dresu u nekterych tymu

+8

FIFA Football 2004

  • PC 70
Jedenacty dil prinesl opet lepsi grafiku, novy system rozehravani primych kopu a rohu, ktery me osobne vubec nevyhovoval a dale mnohem vice realnych tvari fotbalistu. Prevratnou novinkou ale byl Career Mode, kde jste se ujali vami oblibeneho tymu a behem nasledujicich peti sezon jste jej mohli vyrazne pozvednout, nebo naopak poslat do rise pekel. Diky implementaci tymu z nizsich soutezi jste se mohli ze druhe ligy prokousat az k poharu pro viteze Champions League, vyhrat nejvyssi soutez, pohar a podobne. Klidne i vse dohromady. Podepisovali jste smlouvy, kupovali posily, prodavali nepotrebne hrace a ve velmi zjednodusenem formatu se starali o rozpocet klubu. Hraci se behem jednotlivych sezon zlepsovali i zhorsovali. Ovladani Off the Ball, ktere bylo dalsi novinkou tohoto dilu, bylo dobrou myslenou, ale v podstate se z nej stal zejmena pri centrech skript, jak dosahnout jistojiste golu. Ohledne intra na vas vybafli Del Piero, Ronaldinho a Henry. Mne osobne se hrane intro s helikopterami nad stadionem prilis nelibilo, ovsem soundtrack na tehdejsi dobu rozhodne nezklamal. Co se mi ale libilo, byly zabery publika, ktere se radovalo pri nekterym z golu vaseho tymu.

Co me ale vylozene iritovalo, byly golmani. Dokazali chytit nemozne, ale zdalky opakovane propousteli propagacni strely. Vubec diky novemu systemu zahravani standardnich situaci padalo hodne golu z vice jak 25 metru. Dalsi veci byly nerealne brankarske zakroky. Golmani se misto ocekavanych robinzonad skladali k tycim velmi pomalu a spise si k nim lehali aby se nereklo. Padalo tedy i hodne golu z nulovych uhlu. Nastesti opet nekdo kreativni vytvoril realistic patch, ktery tyto neduhy opravil a z FIFA 2004 se stala paradni hra. Dalsi bug zpusobil, ze jste do skupiny Ligy mistru dostali tym ze stejne zeme a ligy a navic s nim hrali po sobe hned ctyrikrat. Dvakrat v Lize mistru, jednou v lize a jednou v domacim poharu. Vazne otrava. Toto bohuzel realistic patch opravit neumel. Dale absence treninku, penalt a editoru.

I presto se FIFA 2004 hrala velmi dobre. Ja si vzal Dortmund s Rosou a Kollerem a vyhral co se dalo. Diky realistic patchi tento dil povazuji za nejzabavnejsi z tech, co meli Career Mode. V pozdejsich dilech obsahoval 3x tolik sezon a to me po nejake pulce prestalo bavit. Pet sezon bylo akorat. Hodnoceni bez realistic patche - 60%.

Pro: Lepsi grafika, vyborny soundtrack, Career mode o peti sezonach, zapasy ligy, LM, domaciho poharu, nizsi souteze

Proti: prilis golu z dalky, Off the Ball byl skript, intro nic moc, bug, kdy jste hrali ctyri zapasy po sobe proti tymu z vasi ligy

+6

FIFA Football 2003

  • PC 70
FIFA 2003 sla oproti predeslym dilum zejmena graficky o hodne vys. Toto se dalo vytusit jiz od uvodniho intra, ktere bylo po letech opet hrane a v hlavni roli se v nem predstavily hvezdy tehdejsi doby - Roberto Carlos valici za Real Madrid, Edgar Davids z Juventusu a Ryan Giggs, ktery je dodnes legendou Manchesteru United. To vse za audiodoprovodu Tima Maase - Down to Get Down.

Atmosfera behem zapasu byla na vyborne urovni. Fanousci bubnovali, skandovali po cely zapas. Dokonce premierove pri golu hosti bylo na stadionu ticho. Hraci meli opet sve realne obliceje ale ne vsechny reprezentace byly plne obsazene. Takoveho Ronalda (myslim skutecneho Ronalda, nikoliv portugalskou Kristynu) jste si museli do hry zkopirovat pres editor. Novinkou byly znaky tymu na hraci plose, stejne jako aktualni stav skore. Rozdil mezi 2002 FIFA World Cup a touto hrou v grafice byl opravdu markantni a byl nutny upgrade pocitace. Divaci se autorum povedli. Sice byli stale placati, ale jejich skandovani a letajici konfety vypadaly vic nez dobre. Pamatuji si, ze jsme si s kamaradem stahli do hry Czech Super Patch ze dnes jiz neexistujicich stranek fifacz.com a vyrazili za Spartu dobyt ceskou ligu. Hodne komicky byl zapas v Blsanech, kde nas uvital ve svech praskajici stotisicovy chram. To jsem malem upadl smichy ze zidle, protoze i Old Trafford ve srovnani s nim vypadal jako stadionek odnekud z predmesti :D

Pro prekonavani obran souperu jste se museli naucit precizne prihravat. Pokud jste ale meli rychleho hrace, stacilo se dostat k poslednimu obranci a v kombinaci s klavesou pro sprint a Space jste si predkopavali mic a pote mohli jit i sami na golmana. Prime kopy se zahravaly nove. Kulaty kurzor jste umistili do mist, kam jste chteli strilet a pote jste se museli trefit do zeleneho pole sipkou hybajici se ve stylu metronomu, ale asi 10x rychlejsi.

Jako zasadni chyby povazuji podivne chovani obrancu, kteri se casto pohybovali dost neprirozene. Z toho pramenily chyby ve spatnem postaveni a nepokryti napriklad prihravek nebo hracu samotnych. Dale nemoznost dat gol hlavou z rohu, ktera byla opet nahrazena efektnimi nuzkami. A poprve absenci Ingame Editoru, ktery nahradilo externi Creation Centre. Dale pomerne fadni casomira, menu hry v nizkem rozliseni a podobne.

Pro: markantni graficky skok nahoru oproti predeslym dilum, atmosfera behem zapasu, hrane intro a stale paradni soundtrack

Proti: jednoduchy ingame editor nahradilo prilis komplikovane Creation Centre, mic prehnane odskakuje od nohy, hlavni menu stale ve velmi nizkem rozliseni

+7

2002 FIFA World Cup

  • PC 70
Po FIFA 2001 podle me druhy nejhorsi dil teto serie. Kdyz opomenu vylepsenou grafiku oproti predchozimu dilu, kdy velka vetsina hvezd dostala konecne realne obliceje, za sve vzala absolutne hratelnost. Duvodem bylo, ze protivnik byl na nejvyssi obtiznost prakticky neporazitelny a strojove neuveritelne presny. Odebiral mice naprosto ve sto procentech pripadu, zatimco vy jste obrancem slapli vedle, nebo jste jeste navic upadli a pote chybeli. Prihravky sli kazda druha na nohu soupere. Dalsi kravinou byly strely hvezd, ktere neuveritelne rotovaly a mic mel za sebou jakysi plamen, pripominajici kouli vystrelenou z dela. NASTESTI jsem tehdy nekde na internetu narazil na realistic patch, ktery hru vratil do puvodniho engine FIFy 2002. Jo, to bylo potom neco jineho. Vsechny predchozi vyjmenovane nesmysly byly pryc a ze hry se stal razem opet realny fotbal. Zustaly samozrejme chyby s chirurgicky presnymi centry a narazeckami, ale nesmyslne vybehy vasich golmanu do zeme nikoho a goly z pulky byly pryc.

Turnaj jako takovy se ve hre povedl. Vsech 32 ucastniku bylo nalosovanych ve svych skupinach a dokonce byla moznost do hry dosadit v kvalifikaci neuspesne tymy. Vzal jsem tedy Cesko a probil se az k poharu. Dvakrat jsem musel postupovat az pres penaltovy rozstrel. Skoda, ze neslo zamichat rozlosovanim skupin a nebyla ve hre kvalifikace. I tak se ale s aplikovanim realistic patche stala hra tim, cim mela byt uz od zacatku. Pokud jste vyhrali MS za tym z kazde oblasti, odemla vam hra bonusove tymy dle vitezneho tymu MS. Hodnoceni bez realistic patche - pouhych 40%.

Pro: paradni atmosfera turnaje, realne obliceje, moznost hrat i za neuspesne kvalifikanty, bonus materials - nejaka videa z fandu MS

Proti: bez realistic patche nema cenu hrat - pocitac je strojovne presny, vasi hraci naopak nepresni a prakticky neni sance jej porazit, nesmyslne sajtle, ohnivy mic, naskriptovane goly z rozehravky nebo z rohu

+7

FIFA Football 2002

  • PC 75
Po suverenne nejhorsim dile cele serie v podobe FIFA 2001 prisla dalo by se rict simulacni revoluce. Dil s poradovou cislovkou 2002 prinesl kompletne prekopany herni engine. Zacneme u prihravek, kdy bylo nove potreba dobou stisku urcit jejich silu, ale sipkami i jejich smer. Snadna naskriptovana prekonavani obran byly dikybodu ta tam a k prekonavani protivniku jste tedy museli precizne zvladat prave prihravky a dale narazecky.

Pred aktualnim MS v roce 2002 v tomto dile navic vyrazne pribyly narodni muzstva. Byla totiz moznost odehrat kvalifikace temer v celem svete. Po jejich zdarnem dokonceni se vam odemkly dalsi souteze. MS jako takove ve hre chybelo, ale jeho absenci vyresila moznost si jej vytvorit svepomoci pres Custom Tournament. Samozrejmosti byl i integrovany editor tymu, soupisek, techno soundtrack stale na vyborne urovni.

Bohuzel, hra mela i dost chyb. Zejmena strojove presne hrajici pocitac, kteremu bylo prakticky nemozne sebrat balon. Jeho chirurgicky presne vzdusne nakopy do kridel a leckdy i do sanci a dale stoprocentne presne narazecky dosti otravovaly. I tak se ale dal pocitac porazit, zejmena po serii prihravek a strel z oblasti vapna. Pokud jste ale prepalili ukazatel do cerveneho, mic letel i z jasne sance vysoko do oblak. Dalsim neduhem byly nerealna jmena u mene znamych reprezentaci, nebo rovnou jmena ve stylu napriklad No. 9 pro hrace napriklad Malty. Nadsenci ale opet soupisky aktualizovavaly, tudiz nebyl problem sehnat plne licence. Cas od casu nektery z lepsich hracu zavesil z pulky.

Ac slo i kvuli neprilis vylepsene grafice o rozporuplny dil, realisticnosti se nejvice podobal krali serie FIFA: Road to the World Cup 98. Ja mam tuhle FIFu spojenou s predelavanim Sparty do tehdejsich soupisek s Petrem Cechem, Vlado Labantem, Jirkou Novotnym, Lukasem Hartigem a ostatnimi z dob, kdy letensti valeli v Lize mistru a napriklad budouci vitez Poharu UEFa Feyenoord Rotterdam zde vyfasoval 4:0 a FC Porto 2:0. A samozrejme nejslavnejsi zapas posledni dvacetiletky s Realem Madrid 2:3.

Pro: kompletne prekopany herni engine, novy styl prihravek, strel, editor, kvanta kvalifikaci, atmosfera behem hrani

Proti: strojove presny PC na nejvyssi obtiznost, chybejici licence u mene znamych reprezentaci

+7

UEFA Euro 2000

  • PC 75
Za me se jedna spolecne s World Cup 98 o nejlepsi vedlejsi hru serie FIFA. UEFA Euro 2000 smele navazalo na FIFA 2000. Jde o samostatnou hru, ktera se ale tvari spis jako DLC. Uz dle nazvu je jasne, ze mate k dispozici pouze narodni tymy. Grafika byla vicemene stejna jako predesla FIFA, nicmene obtiznost jsem osobne pocitoval zvysenou. Hra obsahovala celkem ctyri mody - Euro 2000, Challenge, Golden Goal a Skill Drill. Osobne jsem posledni tri nikdy nevyzkousel, protoze alfou a omegou cele hry byl prvni mod Euro 2000. Mohli jste hrat kvalifikaci, kde bylo mozne realne rozlosovane skupiny predelat a pokud se vam povedlo postoupit na zaverecny turnaj, utkali jste se o mistra Evropy. Uz si po letech nepamatuji, zdali bylo nutne napoprve kvalifikaci projit a az pote se vam od zacatku odemlk zaverecny turnaj, nebo ne. Hru jsem prosel na nejtezsi obtiznost za Cechy az k poharu a cestou ztratil jedine dva body po domaci remize se Skotskem. Atmosfera hry vyborne vystihla aktualni Euro. Samozrejmosti byly co nejblizsi soupisky, ktere se startem turnaje nekdo zaktualizoval a dal volne ke stazeni z internetu. Pamatuji si, ze jsme si to s kamarady posilali pres diskety, protoze jsme tehdy jeste nemeli internet. Soundtrack z dilny Paula Oakenfolda opet vyborny. Dily teto vedlejsi serie samozrejme s koncem mistrovstvi vzdy upadnou v zapomneni, ale na tento si cas od casu vzpomenu, protoze se jednoduse povedl. Vytka smeruje k prilis mnoha golum po centrech po efektnim zakoncenim z prvni, ktere se nasledne stalo skriptem ve FIFA 2001 a ke dvojimu metru sudich. Je videt, ze engine prevzaty z predesleho dilu autori neopravili.

Pro: paradne zpracovane dobove mistrovstvi Evropy, kvalifikace, soundtack, opet vyssi obtiznost

Proti: pouze reprezentace, hra na par tydnu behem realneho turnaje, stejne chyby v engine jako ve FIFA 2000

+7