Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Day of Infamy

23.03.2017
79
13 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Day of Infamy byl původně mod pro Insurgency, předchozí hru od New World Interactive. Day of Infamy vychází ze hry Day of Defeat: Source, také běží na Source Enginu a kromě toho mají tvůrci i požehnání od Valve. Stále se tak jedná o druhoválečnou střílečku s hlavním důrazem na zabírání bodů či přetahování se o ně v rámci konfliktu mezi Spojenci (UK & USA) a Třetí říší.

Z Insurgency si hra ponechala systém vybavování vojáka, kdy si vybavení můžete upravit dle potřeby, vyměnit granáty za sekundární zbraň nebo rádio pro přivolávání palebné podpory. Stejně tak i chybějící HP, kdy stačí jediná kulka nebo bajonet v ledvinách.

Kromě klasického multiplayeru pro 32 hráčů hra nabízí i coop mise pro 8 hráčů, případně i hru pro sólisty.


Poslední diskuzní příspěvek

Ta hra mě po více než 15 odehraných hodinách baví čím dál víc. A to jsem zpočátku umíral o stošest. Ta atmosféra je zde vážně unikátní.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Day of Infamy, původně mod pro Insurgency, se konečně vyplazil ze zákopů early accesu rovnou do pekla vydaných her.

Primárně multiplayerová Druhoválečná střílečka se hratelností nachází někde mezi Day of Defeat: Source a Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, přičemž je opravdu svá. Kromě MP obsahuje i SP (s boty proti botům) a Coop (S lidma proti botům), ale to jsem nikdy neměl nutkání zkoušet.

Hra zatím obsahuje kolem 10 map, které se v táhnou od Kréty až k zasněženým Ardenám a hráč si může vybrat z 9 povolání, od velitele, přes radistu, kulometčíka, inžinýra až po plamenometčíka, z nich každé má vlastní speciální věci, které nikdo nemá k dostání.

Day of Infamy používá systém výbavy podobně jako Insurgency, kde je člověk omezen váhou vybavení a 'nákupem' vybavení za Supply Pointy. Dobré je, že SP se zvedají obsazováním objectivů a za každých 5 killů/Assistů, takže je pak možné vylepšit zbraně, vyměnit je za lepší (dražší), nebo si přikoupit pistoli, granáty nebo dalekohled...

Zbraně jsou velmi dobře zpracované a střelba z nich je zábavná a přitom vyžaduje určitý skill, byť mám určité výhrady vůči plamenometu (stačí když mě s ním líznou a už planu, kdežto já s ním peru do maníka ze tří metrů a nic mu to neudělá = noobismus) a bazooky/panzerfausty, které mi příjde k užití proti pěchotě naprosto... zvrhlé.

Pokud chcete MP střílečku z druhé světové, kde stačí jedna-dvě rány, kulomety střílí skrz tenké stěny a přestřelka dvou samopalníků pálících v místnosti od pasu vypadá jako film od Tarantina, kdy všude odletují kousky zdí a prachu a těl, tak DoI je dobrá volba. Pokud chcete novější Day of Defeat, tak se podívejte jinde, stejně tak, pokud chcete další Red Orchestru. DoI je někde mezi a je fajn.

Pro: Přestřelky, zbraně, přezbrojování, autentičnost...

Proti: Kombinace některých MP módů a map, raketomety a plamenomet...

+10
  • PC 80
Day of Infamy byl prapůvodně mód pro hru Insurgency, ale nakonec vyšel jako samostatná hra. Jde o střílečku z pohledu první osoby, primárně zaměřenou na multiplayerové bitvy odehrávající se na bojištích druhé světové války. Hra se obtížností nachází někde okolo Rising Storm: Vietnam 2. Je o něco lehčí než Hell Let Loose a výrazně než Post Scriptum.

Ve hře je okolo 10 map odehrávajících se na západní frontě. Budete bojovat například na Krétě, v Ardenách, na Sicílii, nebo se účastníte ikonické Operace Overlord na Omaha Beach. A čekají vás skutečně tuhé boje jejichž atmosféru jsem u druhoválečné FPS už hodně dlouho neviděl. Váš voják bude na bojišti omezen vahou nesených předmětů. Výhodou je, že jak ve hře postupujete a zabíráte nepřátelské body, dostáváte dodatečně tzv. Supply Pointy za které si můžete vylepšit stávající zbraně nebo například přikoupit zbraně nové či munici. Zbraně fungují poměrně realisticky a docela dost kopou, zejména během střílení od boku. Mně se nejvíce zalíbil plamenomet, se kterým jsem ugriloval už víc než sto protivníků. Lehký kulomet musíte pro přesnou střelbu samozřejmě položit na zem. Každá z devíti herních tříd má to své a je pro kvalitní bitevní vřavu neméně důležitá. A je jedno, zda hrajete za kulometčíka, odstřelovače, radistu, ženistu, velitele či plamenometčíka.

Pokud jste znechuceni posledním Battlefieldem, Day of Infamy pro vás může být jedna z voleb. Nejde ale o arkádovou záležitost, protože zde stačí jeden až dva zásahy a jste tuzí. Rovněž vás může protivník rozstřílet skrz slabší, zejména dřevěné, zdi. Pokud oželíte chybějící vojenskou techniku a překonáte prvotní opravdu velmi časté umírání, začnete se s hrou sžívat víc a nakonec si ji dost pravděpodobně i oblíbíte. Osobně doporučuji přeběhlíkům z Battlefield bojišť začít proti botům a trochu si hru osahat. Zpočátku budete totiž umírat opravdu HODNĚ. Samozřejmě, hra není bezchybným počinem - velmi mě štve občasné zasekávání ve dveřích nebo o venku stojící sloupy či zídky, občasná nemožnost proskočit oknem a neustálé chcípání po zásazích protitankovými zbraněmi. Také mi přijde, že přežití palebné podpory soupeře je spíš o štestí než o správně zvoleném krytí. Nebo jsem jediný, komu se stalo, že nálet propadl skrz několik vrstev betonu až dolů do bunkru? Hra vám nedá vůbec nic zadarmo, ale pocit, když se vám začne dařit, je nepopsatelný. Nemluvě o autentičnosti hry. Žádní hipsteři na bojišti, ženské s kovovými rucemi a cenzurovaní náckové, navíc s černochy ve svých řadách.

Pro: atmosféra, relistické zbraně, obtížnost, autenticita, unikátnost herních tříd, mapy, ozvučení a mluva vojáků

Proti: chybějící vojenská technika, zasekávání ve dveřích nebo o zídky, propadávající palebná podpora

+10
  • PC 80
Po skvělém, ale trochu "prázdném" Insurgency přišla z amerického indie studia další válečná kooperativní řežba, tentokrát zasazená na slavná bojiště druhé světové války.

Herní systém a engine hry, jsou téměř totožné, ale vylepšení znát jsou. Přibyl třeba systém levelování postavy (který nijak, než poctivým sbíráním zkušenostních bodů neovlivníte) a opravdu maličký náznak personifikace vašeho vojáka - hra vám náhodně odemyká skiny pro vaši postavu. Každý skin je zároveň i reprezentací jednotky, u které vaše postava „slouží“. Pokud ale nechcete čekat, než se k vám dostane kýžený skin, můžete si ho zakoupit na komunitním trhu a okamžitě u Bastogne pobíhat v uniformě 101. výsadkové .

Hra dosáhla změn i co se týče obtížnosti. Jestli vám první Insurgency připadalo těžké, Day of Infamy budete ze začátku nenávidět. Hra postrádá neprůstřelné vesty a používá silných ráží (tvůrci chorobně bazírují na výkonnostních statistikách daného náboje), při kterých jeden zásah, znamená jeden mrtvý. Jen občas se stane, že ustojíte zásah nepřátelské kulky, nebo šrapnelu. Krom toho pro vás bude ze začátku možná hodně obtížné rozeznat nepřítele od vlastních spolubojovníků a „friendly fire“ bude častou začátečnickou chybou. A jelikož vám hra opravdu moc nedaruje, budete zpočátku trochu frustrovaní, protože prostě budete neustále umírat. Někoho to ihned odradí, ale ten kdo vytrvá, dostane se mu velikého uspokojení a skvělých zážitků.

Postupně totiž začnete získávat bojové zkušenosti, osaháte si zbraně, které vám padnou do vašeho herního stylu (mně nejvíce sedl MG42 se kterým se mi daří dávat více headshotů, než průměrnému odstřelovači) a naučíte se v bitevních vřavách přežívat. Smrtí bude najednou méně, splněných zadání přibude a především se bude dostavovat pocit uspokojení, že „jste to přežili“ a vyhráli mapu.

V té chvíli hře zcela propadnete a už jako mazáci si jí budete patřičně užívat. Přesto umírat budete dál a HODNĚ. Když navíc narazíte na partu spolubojovníků, co jsou leví, hrají sólo na svém písečku bez spolupráce s vaším družstvem, nebo jen začne váznout komunikace, stanou se z bitev jatka, kde nemáte šanci přežít déle, jak dvě minuty. A raději zvolíte jiný server. Pokud ale narazíte na spoluhráče, co jsou rozumní, či sehraní, je to ukázka úžasné týmové hry, kdy celou mapu projdete, jako skuteční profesionální vojáci – a to se naštěstí děje poměrně často, neboť svou obtížností hra odpuzuje (DÍKY HERNÍMU BOHU) všechny „casual“ kovboje z Battlefieldových válčišť, neboť tu nenajdou ani lyže, co jezdí po koberci a do šotolinového kopce, ani autoheal, ani kolimátor ze Spitfiru na jejich MP-40. A nenajdete tu ani žádné kindrsáky z Večerních pevností. To činí hru vyzrálou, byť nekompromisní.

Avšak i ona má nedostatků poměrně dost. Když nepočítám, že se občas zaseknete ve futrech dveří, nebo na okraji kamenné zídky (což může být smrtelné), či špatné spawnování botů, kdy se objeví přímo za vašimi zády, či rovnou drze před vašima očima kde nikdo před vteřinou nebyl (rovněž smrtelné situace), vadí mi hodně, že hra občas bez pardónů cheatuje – nepřítel na vás zavolá štuku a vy jako správný suprák zdrháte do nejbližšího a co možná nejhlubšího kamenného krytu a čekáte, až dravec shodí svůj náklad. A ejhle… jste na srač… jste mrtví. Naštve to zejména na Omaze, kde máte k dispozici bunkr, co má TŘI vrstvy železobetonových stropů a bomba jím stejně pronikne až dolů! Proč??? Tohle hodně kazí dojem jinak veliké realističnosti, na které se tvůrci snaží stavět. V té chvíli opravdu sprostě nadáváte, neboť si uvědomíte, že přežít nepřátelský nálet je jen o štěstí, ať jste krytí čímkoliv. Takových situací, kdy hra nepokrytě nadržuje nepříteli, je mnohem více. Například občasný aimbot protivníka, kdy vás z ohromné dálky zasáhne přesně mířená dávka ze samopalu. Ve vašem případě dílo náhody, v případě počítačového protivníka zívačka.
Ve hře můžete hrát za tři národy – Angličany, Američany a Němce(!). Ale chybí mi zde sovětská frakce a s tím spojená absence východní fronty. Hra se zaměřuje jen na západní frontu a tak vás nemine Omaha beach, Dunkerk, nebo třeba již zmíněná Bastogne - všechno ikonická bojiště, které si užijete, ale nečekejte žádný Stalingrad, Sevastopol, nebo Kursk. Je to škoda, kterou snad tvůrci napraví v příštím(?) Day of Infamy.

Některé zbraně tu za nic nestojí. Například pistole byli v Insurgency skvělé a účinné pomocnice, zde jsou celkem k ničemu. To samé samopaly. Vůbec je nepoužívám, když nemusím. Jsou slabé, přehnaně kopou a od deseti metrů s nimi skoro nic netrefíte – zvláště, když to něco běží. To mi přijde hodně přehnané s poddimenzované. Další nepříjemnou věcí je, že hra má problém započítávat vaše „akce“. Pokud totiž patříte k těm, co pokořují všechny achievementy, obrňte se trpělivostí. Hra totiž dost často úspěšné akce nepřičte. Ve statistikách mám, že jsem granátem zabil dosud dva panáky. Vím ale, že jich bylo minimálně deset, teď už možná i dvacet, ale stále mám ve svých zářezích jen ty dvě duše. A to je hodně špatná optimalizace, jinak velice povedené a sympatické hardcore hry.

Za mně však rozhodně ANO, hra mně baví, nabízí skvělou výzvu a přes nedostatky zůstává jedna z nejlepších.

Pro: Pocit ze zbraní, optimální výzva, dospělá komunita

Proti: Občasný cheaterský aimbot nepřátel, málo map, Flakturm

+7