Battlefield: Bad Company

Od Bad Company jsem toho tolik nečekal. Nějakou chválu jsem slyšel, ale měl jsem utkvělou představu, že to bude jen další, řemeslně dobře zpracovaná napodobenina Modern Warfare. Jako, že tenhle typ akcí se v roce 2008 dostával těžce do kurzu. Jaké bylo mé překvapení, že Bad Company se dal jiným směrem. Svým osobitým směrem. Battlefield byla vždycky spíše multiplayerová série. Tomu odpovídají i zdejší mapy, které si o mulťák přímo říkají. Nabízí ale i plnohodnotný singl, který je maximálně zábavný.

Se svým potrhlým týmem elitních vojáků tvoříte první linii konfliktu. Duše celé hratelnosti je dobývání nového území. Hra vás vhodí do lineárních, ale členitých misí, které musíte dobýt. Kolikrát je to boj o každý druhý barák, o každý záchytný bod. K dispozici dostanete širokou paletu zbraní a jen jen na vás, jakou taktiku zvolíte. Je libo zdrženlivější postup při prohledávání domů s lehkými samopaly či brokovnicemi? Nebo si vzít do rukou raketomet či tank a budovy srovnat se zemí i s nepřítelem? Nebo střílet do oken pomocí odstřelovacích pušek? Hratelnost na víc způsobů je fajn. Jen ne tak zhurta. Rambo styl se moc nevyplácí.

Ze zbraní je radost střílet. Chovají se tak, jak mají. A vozidla se ovládají tak, že mě to jako hráče vůbec neomezovalo v plynulém zážitku. Bavil jsem se skoro se vším (golfový vozík zase takové terno není) . S helikoptérou se taktéž dalo efektivně a jednoduše bojovat. Nebo s ní můžete jen tak střílet do lesů a kácet je. Model destrukce je výborný. Vzhledem k dobyvačné povaze hry mají nepřátelé nastavené spíše defenzivní chování. Jen s neochotou opouštějí své kryty. V tu chvíli není nic jednoduššího, než přepnout na granátomet a kryt (například zeď baráku) ustřelit. Granátů i raket je dostatek a o zdi není nouze.

Systém léčení je tak někde napůl mezi autohealem a klasickou potřebou lékárniček. Zdraví si musíte hlídat a včas přepnout na adrenalinovou injekci, která se po aplikaci dobíjí. Vzhledem k velké přesnosti nepřátelské palby byly momenty, kdy jsem injekci pomalu nemohl dát z ruky. Někdy jsem si až říkal, že je to zbytečně překombinované. Je to ale rozhodně něco nového a neovlivňuje to zásadně hratelnost. Horší je, když člověk s gamepadem včas nezaměří. Nepřátelé jsou pohotoví a přesní. Možnost asistenta míření tady je, ale je zanedbatelný. A kdo taky chtěl mít střílečku z vlastních očí s asistentem míření? Minimálně já ne. Lepší je, naučit se to. Naštěstí hra za smrt moc nepenalizuje. Jen vás vrátí kousek nazpátek s uloženým postupem.

Moc příjemné není pomalé snímkování. V hektických pasážích se přeci jenom při 30 fps hůř míří. Já jsem ale měl pocit, že to často šlo i pod 30 snímků. Hra by si 60 zasloužila. To by ale také musela nejspíš vypadat o poznání hůře.
Za celou dobu se také skoro nezmění herní prostředí. To už je ale jen takový malý detail. Dobývání nepřátelského území a zlata, v singlu Bad Company, stojí za to.