Partisans 1941

Po loňském comebacku divokého západu v podobě třetích Desperados, kterými jejich tvůrci navázali na pět let staré boje v raném japonském novověku, tu máme po drahmých letech opět bitvy na polích druhé světové války. Nikoliv od Mimimi, ale od ruských vývojářů z Alter Games, pod jejichž taktovkou budeme bojovat na východní frontě v kůži sovětských partizánů. Bojovníků, kteří často přišli o všechno a jejich jedinou šancí bylo se spojit s kolegy s podobným krutým osudem. Osobně jsem uvítal toto tematické zaměření, které jsem bral minimálně jako příjemnou změnu po bojích ve spojeneckých řadách.

Děj hry se odehrává zejména na podzim roku 1941, kdy nacistické Německo již nějaký čas dobývá Sovětský svaz. Hned v úvodu se seznamujete s hlavním hrdinou, kterým je Alexej Zorin. Jde o vojáka, kterému nacisté zastřelili velitele a umístili jej společně s dalšími jeho spolubojovníky do koncentračního tábora. Po prostořekém rozhovoru s nacistickými dozorci je váš hrdina vydán vstříc téměř jisté smrti zastřelením, jenže by to nebyl správný sovětský bohatýr, aby neutekl hrobníkovi z lopaty. Po přeprání střáže následně utečete i z koncentračního tábora a partyzánské tažení může začít. Záhy po úteku potkáváte další dva partyzány a nalézáte útočiště v provizorním táboře kdesi v hustých ruských lesích, ze kterého budete vysílat své partyzány na mise. Bojovat budete jak v nekonečně zarostlých lesích, tak i ve městech, na polích, ve vesnicích (častokrát nemilosrdně vypálených nacisty), na vlakových nádražích, věznicích, vyhazovat do vzduchu železniční mosty, sabotovat nepřátelské konvoje a podobně. Jak budete postupovat příběhem, partyzánů ve vašich řadách bude přibývat. Nakonec budete mít na výběr snad z deseti postav z nichž každá z nich se hodí na něco jiného. Chlapi ranaři si vezmou na starost samopaly, brokovnice, lehké kulomety a oproti tomu křehčí pohlaví se zaměří spíš na pistole, omračování a léčení zraněných spolubojovníků.

Hra si bere to nejlepší ze série Commandos a hry Robin Hood: Legenda Sherwoodu. Během vašeho tažení budete plnit tedy primárně hlavní mise, ale rovněž se starat o aktivitu mimo ně ve vašem táboře. V něm budete mít za úkol zejména obstarání potravy a dřeva z lesa a rovněž, stejně jako v Sherwoodském lese, podnikat záškodnické výpady na nepřátele pohybující se v blízkosti místa vašeho tábořiště. Odměnou za jejich úspěšné dokončení budou ukořistěné suroviny nebo zbraně. Dále budete moci navštěvovat i místní vesničany a vaší přítomností, řečnictvím a především činy si zvyšovat morálku a vaši bitevní reputaci. Ta bude mít vliv na vaše celkové působení na bojišti, kdy s její nejvyšší úrovní budete rychlí, přesní, odolní a v případě nejnižší úrovně morálky úplně bezradní. Dále budete moci v táboře postavit budovy, které vám zvýší produkci jídla skrz například jeho tepelnou úpravu nebo rybolov. Ve hře je novinkou RPG systém, kdy každému partizánovi přibývají za plnění misí a přepadových misí body do jejich technologického postupu. Každá z postav má unikátní schopnosti, které se jiná nemůže naučit, ale zároveň mají možnost se některé schopnosti naučit všichni. Například jeden partyzán vládne brokovnicím, druhý samopalům, třetí nožům, další umí briskně léčit a podobně.

Grafika hry mi na dobu vydání nepřijde nikterak ohromující. V podstatě se jedná o stejnou kvalitu jako z před pěti let, kdy někteří z vás usilovali o bránění šogůnovi říše v Shadow Tactics. Tedy její kvalita vyloženě nezklame, ale ani nenadchne a troufnu si, že v roce 2020 mohla být lepší. Ještě horší je hratelnost, zejména během přestřelek, nebo když se snažíte uniknout pronásledovatlům skrz hustý les. Přestřelky mi přijdou dost nešťastně řešené, kdy vás protivník prakticky nemá šanci zasáhnout, když jste krytí za překážkami (a to ani odstřelovači) a naopak vás v podstatě sejme na jednu, dvě rány, když se nekryjete a to i když jste schovaní v křoví. Ohledně ústupu z boje budete proklínat terénní nerovnosti nebo husté stromy. Častokrát se totiž zaseknete a postava si sama vhodnou cestu prostě a jednoduše nenajde, ale budete muset sami opětovně klikat myší. Opět platí, že alfou a omegou hraní je krytí, jinak bude po vás velice rychle. Také po vás nepřátelé budou házet granáty a před těmi opravdu ihned utečte, jinak je po vás. Poslední věc, která mě osobně hodně vytáčela, byla kvanta nasbíraných předmětů, které postupem hrou nejenže vaši partyzáni (které jste si na každou misi mohli zvolit maximálně tři) nebyli schopni všechny pobrat, ale i přes objemné skladiště v táboře je nebylo později kam dávat. Nemluvě o grafice, kdy je kvanta vašich věcí vyobrazena jen bílými obrysy. Správa ukořistěných zbraní a munice se kvůli tomu stává značně otravnou. Ovládání také není nejpřátelštější a působí značně toporně. V úplném závěru mě namíchla cenzura, kdy místo vlajek se svastikami vidíte ve hře vlajky s kříži.

I přes zmíněné neduhy jsem se u hry krásně bavil. V celkem patnácti misích jsem si vyzkoušel všemožné bojové taktiky čítající například i nastražování výbušných pastí, min, kropení nepřátel salvou ze samopalu ze zálohy, odlákávání nepřátel pomocí pískání, převleků a podobně. Ruští vývojáři se pochlapili a Commandos má rozhodně zdatného nástupce a jakmile si zvyknete na výše zmíněné herní nedostatky, začnete je víceméně ignorovat a boje na východní frontě si užijete, protože kampaň je zpracovaná opravdu dobře. Oproti například třetím Desperados totiž ve hře zhlédnete vyprávění událostí formou dobových dokumentárních (barevných) reportáží. Občas budete svědky i nějakého toho filmečku, i když zde spíše záběry ze hry. Pokud máte rádi druhou světovou a chcete si zabojovat na východní frontě, Partisans 1941 mohou pro vás být správnou volbou. I přes některé nedostatky jde o stále nadprůměrnou hru, která vás zabaví na desítky hodin. A pro autentický zážitek doporučuji nastavit dabing na ruský, protože jakýmkoliv jiným se připravíte o atmosféru ze hry. Pro ty, co nevládnou angličtinou je možnost nastavit si češtinu alespoň na textový doprovod a v menu.