Když vyšla tato legendární česká hra, která slavila nejeden úspěch i za hranicemi naší malé zemičky, bylo mi osmnáct let. Šlo o jeden z důvodů, proč jsem strávil několik měsíců brigádničením a šetřením na svůj první PC koupený za své. První Mafia není jen ledajaká hra. Tehdejší tvůrci stvořili defakto na koleně skvost, kterému se v mých očích co do kvality zpracování příběhu vyrovnaly snad jen první Vietcong a Red Dead Redemption 2. Mafia totiž působí nejen jako hra, ale často připomíná spíš film, kterého jste vy díky možnost hrát sami účastníkem. Autoři hru dělali výhradně srdcem a výsledek je vidět na každém kroku.

Co dalšího dělá tuto hru i dnes legendou je celkové zpracování. Dobová grafika samozřejmě zaostává za dnešními hrami, ale zpracování města, které žije po všech stránkách, dobové ozvučení, hudba, kvanta vozidel, které můžete ovládat, krást, vybourat, nastoupit do tramvaje nebo nadzemky a nechat se svézt a dále. Všude ve městě číhá policie, jak ve formě pochůzkářů, tak i hlídek v autech. A v případě jakéhokoliv přestupku hned půjde po vás. Stačí projet červenou, s někým se poprat, nabourat, překročit rychlost, nebo napadnout policistu. Dle vážnosti dostanete buď pokutu, zatknou vás, nebo se bude rovnou střílet a pak už bude jen na vás, jestli dokážete policii setřást. Co do vysoké kvality hry nesmím zapomenout na fantastický český dabing v podání Marka Vašuta, Petra Rychlého, Luďka Čtvrtlíka, Antonína Molčíka (budiž mu země lehká), ale i méně známých dabérů Zdeňka Hrušky a dalších, bez kterých by nikdy tento skvost nebyl skvostem.

Teď k příběhu samotnému. Bylo by zbytečné se rozepisovat jak se Tommy dostal do Salieriho rodiny. Přejdu tedy rovnou k misím. Drtivou většinu hry strávíte ježděním po městě, což mě osobně vůbec nevadilo. Hru jsem dohrál snad pětkrát a pokaždé s omezovačem rychlosti s výjimkou misí, kdy musíte ujíždět policii nebo nepřátelskému gangu. Atmosféra třicátých let na mě ve hře dýchla okamžitě a omezovač jsem zapnul tak nějak automaticky. Užíval jsem si tu nádhernou pohodovou a klidnou jízdu. Během prvního hraní jsem snad dokonce stavěl i na červených. Mise jsou zpočátku spíš takové fušky ve stylu támhle nás dovez, společně někomu nakopeme prdel, nebo vybereme výpalné. Postupem času se ale mise stávají drsnějšími, kdy například musíte vyhodit do vzduchu hotel, zastřelit radního, či dokonce zlikvidovat člena mafiánské rodiny, který porušil zákon mlčení. Ke konci už jde o nefalšovanou válku gangů. Zbraně jsou rovněž dobové. Používáte různé kolty, pistole, brokovnici, nejoblíbenější typický Thompson s kulatými zásobníky, ale třímat v rukou můžete i boxer, nůž nebo basebalovou pálku. V krajní nouzi můžete použít i pěsti. K vysokému realismu a autentičnosti hry přispívá i fakt, že u sebe můžete mít vždy jednu primární zbraň a druhou sekundární. Nemůžete tedy nosit například brokovnici, Thompson nebo odstrelovací pušku najednou, ale jen jednu z těchto plus pistoli/kolt. S granáty nebo molotovými koktejly se ve hře setkáte spíš výjimečně.

Něco málo k negativům hry. Vždy mě vadilo, že seskokem do vody jste automaticky zemřeli. Chyběla mi ve hře větší role peněz, autobusy a větší interakce s policií. V tomto mě naopak uspokojila dvojka, kde jste mohli policii uplatit buď osobně nebo po telefonu. Extrémní jízda je vyloženě opruz a Jízda vás po čase přestane bavit, protože není kam stoupat vzhledem ke stavu konta. Toto vše jsou ale naprosté triviálnosti, které jakožto dobrovolné módy hru nikterak nekazí. Protože oproti tomu zde máme detaily jako například možnost střílet z auta za jízdy, možnost prostřelit pneumatiky, nádrž s následkem výbuchu vozu, nastavitelnou manuální převodovku nebo nutnost tankovat. Auta jsou samozřejmě dobově těžkopádná, můžete řídit náklaďáky a podobně. Nemluvě o vedlejších příběhových misích a rozmanitosti těch hlavních. Hra je těžká a nedá vám nic zadarmo. Nikam vás nepovede za ručičku, naopak bude na vás, jestli cestu najdete nebo ne. Mise jsou těžké a v některých vás protivníci pořádně potrápí. Hra nelze ukládat manuálně, ale čas od času se vám hra sama uloží po dosažení určité oblasti. Mafia je i dnes stále stejně dobrá a v mých očích se na ní příliš nepodepsal ani grafický zub času. Jakobych si pustil film Dvanáct rozhněvaných mužů. Dan Vávra se svým týmem tehdy trefili do černého.