Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doom

Doom 4

81
198 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
13.05.2016 PCPS4XOne
10.11.2017 Switch
Vývojáři:
id Software, Certain Affinity (sekundární), Escalation Studios (sekundární), Panic Button (Switch verze)
Oficiální stránky:
http://doom.com/en-gb/
Doom (původně znám jako Doom 4) je již čtvrtým dílem a zároveň rebootem legendární série Doom. Tato reinkarnace se na rozdíl od svého temnějšího a hratelností pomalejšího předchůdce hodlá vrátit ke kořenům rychlé a brutální hratelnosti se zástupy nepřátel.

Vývojáři z id Software onen návrat ke kořenům vzali pěkně od základu. To se týká nejen hratelnosti, která mimo jiné zahrnuje brutální zakončovací pohyby, ale i změny ve vzhledu a designu nepřátel. V plné kráse se vrátí oblíbená dvouhlavňová/super brokovnice, motorová pila, jež na jeden zásah udělá z většiny pekelníků dva malé a nehybné, dále pochopitelně nesmí chybět "kurevsky velký kanon" BFG 9000. Též se navrátí staří známí nepřátelé a to včetně pekelného barona "Baron of Hell", jenž ve třetím díle chyběl.

Doom není stereotypem dnešních moderních kolegů v žánru. Proto se zde nenachází mechaniky, jako krycí systém nebo regenerace zdraví. Lékárničky a munice jsou roztroušeny po mapě nebo vypadávají z padlých nepřátel. Multiplayer obsahuje celkem čtyři mody: Deathmatch, Domination, Freeze tag, Clan Arena. . Hráči budou mít též možnost výroby vlastních map a modů díky aplikaci zvané "Doom SnapMap".

Doom pohání šestá verze technologie Id Tech, která byla příznačně nazvána vývojáři jako "Id Tech 666", ten je ve vývoji od července roku 2011.


Poslední diskuzní příspěvek

Dohráno podruhé, tentokrát na nightmare. Dalo mi to docela zabrat, ale opět hodně bavilo a ty levely v pekle jsou zkrátka lahůdka (dost…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Nový, znovuzrozený Doom po dlouholetém očekávání přistál na pultech prodejen a ve složkách elektronických distribučních kanálů. Po mnohahodinovém stahování (k čemu jsou vlastně instalační média, když obsahují jenom 10 GB dat z celkových 55 GB ?) jsem mohl vyvolat zátěžový test mého takřka dva roky starého herního stroje. Přiznám se, že z diskusí ještě před vydáním jsem měl trošku obavy, aby se mojí mašince nezavařily větráčky grafické karty a hlavně, aby Doom běžel plynule. Naštěstí mé obavy byly liché a nový reboot Doomu šlapal až na drobné problémy velice uspokojivě i v HD rozlišení. Je vidět, že i přes odchod technologického guru Johna Carmacka pánové v id Softu programovat nezapomněli.

Hlavním a marketingově zdůrazňovaným trhákem měl být návrat ke kořenům a klasickým elementům prvních Doomů. Vyvstává tedy otázka - navazuje Doom, ročník 2016, na prémiové ročníky 1993 a 1994? Nikoliv. Letošní Doom je aktuální a moderní 3D akcí, která pouze vyzobala universum a mnohé oceňované prvky svých starších vzorů a v ryze aktuálním grafickém provedení nabízí brutální a rychlou akci v současném herním stylu. A ačkoliv jako fanoušek originálů přiznávám, že se jim nic nevyrovná, nemá smysl oplakávat staré modly a časy minulé. Reboot Doomu se zkrátka povedl a Doom Marine se vrací ve výborné formě.

Doom se s ničím nemaže. Bez okolků strháváte okovy, seskakujete z pitevního stolu, zmasakrujete pár zombíků. Nasazujete kultovní brnění a přilbici a vrháte se do akce. Příběh je naštěstí prostý zdržujících dlouhých videosekvencí, neruší a je stylově integrován do hry a podáván prostřednictvím holografických záznamů. Akce jakožto samozřejmý dominující prvek má neskutečnou dynamiku, nepřátelé nejsou dávkováni pomalu a postupně, ale po dosažení klíčového bodu se začnou spawnovat v dané oblasti a Doom se tak v podstatě zvrhává v arénovou řežbu. Dále vás hra nepustí, až dokud nevyčistíte posledního mutanta.

Doom se nebojí brutality a nejenže nepřátele likvidujete za efektních spršek krve a masa, mechanika hry po vás přímo vyžaduje brutální dorážení protivníků - podobné jako fatality v Brutal Doomu. A ani nepotřebujete berserk. Popravy nepřátel za stylové animace rozličných způsobů smrti vám totiž doplňují ztracené zdraví, a tak dříve nebo později je rádi využijete v hektické řeži. Na rozdíl od Brutal Doomu jsou tyto exekuce velice dobře technicky zvládnuté.

Kolekce zbraní odpovídá svým vzorům z původních Doomů. Novinkami jsou gauss kanón a heavy assault rifle, nahrazující rotační kulomet, jenž se nám do rukou dostane až v pozdějších fázích hry. Mým nejmilejším mazlíčkem se stala samozřejmě dvouhlavňová brokovnice, ale v průběhu akce jsem průběžně využíval většinu zbraní, podle situace, vývoje na bojišti a dostupné munice. Trochu jsem byl zklamán systémem použitím motorové pily, která je sice ultimátní zbraní, ale je omezena množstvím benzínu. Nehrozí tak bohužel nekonečné porcování enemáků dle libosti. Jako bonus za ultimátní naporcování protivníka získáte doplnění munice. Musíte tak bohužel přistoupit na stanovená pravidla tvůrců, což hráče trochu omezuje v rozletu.

Masakrům je přizpůsoben design úrovní. Tam, kde očekáváme bojovou scénu, úroveň nabude do prostoru a je jasné, co nás čeká. Bohužel více než ve světě Doomu jsem si připadal jako ve hře Quake III Arena či Quake Live. Bojiště jsou vybaveny různými sloupky, sokly, vyvýšenými body, strategicky umístěnými power upy a hlavně, k úspěšnému boji je vyžadováno skákání, na což jsem si musel delší dobu zvykat. Doom Marine se totiž v předchozích titulech id Softu držel při zemi a zběsilé hopsání po plošinkách mu příliš nesedí. Obtížnost se podařila adekvátně vyladit, hra je výzvou a mnohé souboje jsem musel několikrát opakovat, ale vše se dá zvládnout. Nelze sice manuálně ukládat, ale systém check pointů byl nastaven docela slušně.

Level design přináší komplexní a mnohdy prostorově složité mapy, je třeba mít dobrou představivost, abyste pochopili prostorové zákonitosti levelů a prozkoumali co nejvíce secretů. Trochu jsem prskal zejména u mapy Argent Tower, jež byla zaměřena zejména na pohyb ve výškách. Již když jsem sebral speciální boty umožňující double jump, bylo mi jasné že bude následovat lekce hopsání, což se mi beze zbytku potvrdilo. Pohyb po mostě mi dokonce upomínal hry s Batmanem, a namísto přeskoků přes plošinky by se lépe hodilo Batmanovo lanko. Následovalo pojíždění výtahy a luštění záhady věže, což byla docela nuda. Naštěstí se podobné excesy již neopakují a tento level je výjimkou, ve zbytku hry mi level design vyhovoval a zapadal do světa Doomu.

Velmi pěkně jsou zpracováni naši nepřátelé, a to nejen graficky, ale oproti klasice jsem byl pozitivně překvapen jejich reálným chováním. Klasičtí spritoví pajduláčci jsou oproti modernizovaným mutantům jen neškodnými terči na střelnici. Impové živě poskakují všude možně, vojáci i ostatní protivníci jsou daleko rychlejší, a dokonce i těžkopádný mancubus k mému překvapení za mnou vyskočil na sloupek. Revenanti dokonce přilétají na jet packu. Bossové taky stojí za to a hlavně cyberdémon i spider mastermind se tuze bránili své likvidaci. Zejména finální pavoučí souboj velmi napínal nervy a mou trpělivost. Zbylé duo supermutantů zas tak velké potíže nečinilo a podařilo se mi je pokořit na první sezení. Škoda jen, že originálu nezůstala věrná síla protivníků. Zejména prasata jsou předimenzovaná a stala se pro mě jedním z nejobávanějších nepřátel a neváhal jsem proti nim používat rakety, protože jejich tělesná schránka vydrží opravdu hodně.

Kromě akční složky nám hra nabízí spoustu dalších aktivit a kratochvíli. Průzkum úrovní, hledání nezbytných secretů a sběratelských figurek, upgrady zbraní, které umožňují si je přizpůsobit tak, aby vyhovovaly vašemu hernímu stylu. Vylepšení vašeho brnění, stejně tak jako minihry, ve kterých po vstupu do portálu musíte často v šibeničním časovém limitu splnit zadaný úkol. Díky nim získáváte runy dodávající vaší postavě nové schopnosti a vylepšení. A fanoušky klasiky potěší pečlivě skryté klasické levely, které si po ukončení kampaně můžete rozehrát. Podařilo se mi najít zatím jenom jeden a věřte, s novými atributy nepřátel byl docela tuhý.

Při hře jsem se neubránil občasným pádům hry, což je patrně dáno mým slabším hardwarem, občas na začátku úrovně se projevilo výrazné zpomalení frameratu, ale žádné zásadní problémy jsem nezaznamenal. Zamrzela jen občasná nemožnost zastřelit vznášející se kakodémony čekající na glory kill, ovšem na nedostupných místech, což vyústilo v jejich opětovné oživení, ale nevím, jestli je to bug či přirozená vlastnost hry. V mnohých úrovních se nedá vrátit z určitého bodu zpět, což zamrzí zejména hledače secretů. Ale to jsou jen drobné vady na vytříbené kráse.

Nová reinkarnace Doomu se povedla a originálu nedělá ostudu. Nabízí dlouhou herní dobu, potěší jak mladé perspektivní hráče, tak i ty starší fanoušky původních verzí Doomu. Jeden průchod hrou určitě nestačí a mnoho tajných míst přímo vybízí k opětovné hře.

Komentář se věnuje single player kampani, multiplayer jsem netestoval.
+50 +51 −1
  • PC 90
Začnem mojim prvým pocitom po dohraní - Doom sa vrátil v najlepšej možnej forme a to som mu vôbec neveril. O to viac ma prekvapil.

Najviac som sa z prvých videí bál blikania nepriateľov a častých zakončovacích úderov, akcia sa mi zdala byť pomalá a nezaujímavá, vypadávanie nábojov a lekárničiek z mŕtvych nepriateľov ma odrádzalo tiež. Všetko toto ale funguje pri hraní veľmi dobre. Sám som bol prekvapený, aká rýchla tá akcia nakoniec je, ako veľmi ma tie brutálne finálne údery nepriateľom bavili (moje najobľúbenejšie boli s Pinky Demonom, keď mu hlavný hrdina vytrhol zub a s tým zubom mu podrezal hrdlo alebo mu vytrhol zub a pichol mu ho do oka) a to blikanie ma nakoniec neotravovalo.

Nový Doom je poriadne brutálny a tá brutalita je neskutočne zábavná. V hre je viacero krvavých scén, pri ktorých som sa musel usmievať. Akcia je rýchla, dynamická a vďaka dobrému pocitu zo streľby a úderom aj veľmi návyková. Už dávno som sa tak netešil v FPSke na každú jednu prestrelku. Hral som na normal obtiažnosti a častejšie som začal umierať až ku koncu hry. Preto ak máte radi výzvu, dajte si to hneď na začiatku ťažšie.

Grafika sa mi páčila veľmi, prostredia sú pekne a detailne spravené a nepriatelia sa vydarili tiež. Optimalizácia je na jedničku s hviezdičkou a hra mi išla na mojom priemernom pc na stabilných 60fps na high nastaveniach.

Doom obsahuje aj príbeh, ktorý neurazí, ale mohol byť spracovaný aj lepšie. Každopádne je to ale pravá a nefalšovaná doomovka a tam o ten príbeh nikdy až tak nešlo.

Prekvapilo ma, aké veľké sú jednotlivé úrovne a koľko je skrytých ciest a predmetov. Myslel som, že som v úrovni vyzbieral všetko čo sa dalo a na konci som mal info, že som našiel len polovicu secretov. Páčili sa mi aj zbrane, z ktorých som používal takmer všetky celú hru (okrem slabej pištole). Príjemným osviežením boli aj nepovinné runy, ktoré ponúkajú rôzne krátke mini úrovne s nejakým špeciálnym zadaním (napr. zabi 15 nepriateľov v časovom limite pomocou výbušných sudov).

Rozhodne vydarený piatok 13teho s Doomom. Dohral som ho za jeden deň, trvalo mi to 10 hodín a nenudil som sa ani chvíľu. Rád sa k nemu zase niekedy vrátim. Veľká spokojnosť :)
+41 +42 −1
  • PC 80
Nový Doom je nářez! Je to moderní střílečka se všemi klady i zápory, které jsou s tím spojené. A jako celek to funguje a chutná velmi dobře.

Jako první mě zarazila velikost instalace, která je monumentální - skoro 80 GB. Vzhledem k tomu, že se hra prakticky celá stahuje z internetu, je to darda.

Po spuštění mě naštěstí čekalo milé překvapení. Doom vypadá moc pěkně, grafika je vážně lahůdková. A co víc, není ani moc náročná. Na mé GTX 680 jsem mohl jet všechno kromě textur na ultra a měl jsem po většinu hry 55-60 fps. Jen v misi "I am Vega" mi klesly fps na 25 (ne skokově, ale dlouhodobě), což bylo dost nepříjemné, ale naštěstí to trvalo jen asi 15 minut. Takže za optimalizaci mají ode mě autoři velkou pochvalu. Jen by ještě mohli odstranit postupné doskakování textur a detailů v modelech zbraní - to mě pořádně rušilo.

Příběh na mě zapůsobil pozitivně, a to hlavně proto, že je velmi jednoduchý. Hra příběh dávkuje přes krátké "rozhovory" s postavami, co vlastně nejsou postavy, protože v celé hře je jen jeden "normální" člověk, a to jste vy. Všichni ostatní jsou buď roboti, démoni nebo šáhlí lidi, z čehož plyne, že střílíte do všeho a do všech.

Ke střílení vám hra poskytne postupně arzenál, za který by se nemusela stydět ani armáda ve válce. Začínáte s pistolí a brokovnicí (s tou jsem se dost sžil a byla to jedna z mých oblíbených zbraní), později se propracujete i k lepším kouskům. Vrcholným vybavením je pak BFG, které je tady tak ultimátní, že mi skoro ulítla guma od spoďárů. Po celou hru na vás ve vlnách nabíhají příšeráci od malých "zombie", přes obratné impy, k velkým bestiím jako cacodemon nebo mancubus. Nepřátel je solidní škála a liší se útoky, výdrží i obratností, takže je potřeba trochu měnit svůj styl boje. Základem je ale držení prstu na spoušti.

Úplně mi nesedly některé prvky. Např. sbírání nábojů a životů z nepřátel dost omezuje v rozletu a hráč je neustále nucen měnit zbraně a hledat, ve které ještě náboje jsou a kde už došly. Tím plynulost akce trochu trpí. Také mě zarazila vysoká obtížnost, kdy jsem druhou půlku hry hrál na nejnižší a přesto jsem poměrně dost umíral. A nakonec "RPG systém", který se mi zdál zezačátku zcela zbytečný, na konci už mě tolik neštval. Není to zvládnuté špatně, ale klidně bych se bez nějakého "levelování" obešel. Secrety jsou v levelech velmi dobře ukryté, našel jsem za celou hru jen asi třetinu, a to jsem se občas dost snažil.

Pokud máte rádi násilí, krev, trhání končetin, křupání kostí a podobné radosti, užijete si Dooma dosytosti. Morbidní glory kills jsou kolikrát fakt brutální. Jen je možná škoda, že je musíte používat dost často (získávají se za ně životy), takže se později už okoukají a nemá to ten efekt.

Singleplayerovou kampaň jsem si užil, zejména druhá polovina je fakt nářez. A souboj se závěrečným bossem byl pro mě uspokojující jako už dlouho ne. Následující titulky jsou ty nejlepší, co jsem ve hrách kdy viděl. Jen kdyby ta zábavná část titulků netrvala dvě minuty a pak následuje 10 nebo možná víc minut jen textu. No, to je už jen takový detail.

Multiplayer je sice dobrý, ale tak nějak na půli cesty. Co jsem zkoušel, tak to sice byla zábava, ale nějak to nebylo ono. Možná to bylo tím, že plno hráčů má vysoké levely a byl jsem tak často mrtvý. Jen kvůli MP bych si Dooma určitě nepořizoval.

Dohráno za cca 10 hodin, hrál jsem bez DLC (jen základní hru).

Pro: Grafika a optimalizace, zajímaví nepřátelé a zbraně, boss fighty, rune challenges

Proti: Zbytečné levelování zbraní, doskakování textur, hra nutí do používání glory kills

+33
  • PC --
Mariňák probíhá skrz krvavou spršku rozstříknuvšího se zombíka a s výskokem přistává na kulaté hroudě masa, vytrhává jí jediné oko, odráží se a pokračuje v běsnění seskokem na předpřipraveného impa, jehož lebka je rozdrcena dřív, než bezoký karbanátek padne k zemi. Revenant vypouští střely země-mariňák, úhybným manévrem ale dostává dva laufy do nosu a zbytek jeho existence se rozplyne ve dvojitém výstřelu dvojité brokovnice rychleji, než bys řekl Cacodémon...

Inspirace v Brutal Důmovi byla zřejmá už od prvních videí a hře to rozhodně neubližuje. Souboje pak nepůsobí tak mechanicky, jsou interaktivní a živé, víc "na tělo". Samozřejmě Glory kills člověk může úplně ignorovat, vypnout si blikání nepřátel a prostě jen střílet kolem, ale vytrhnout praseti tesák a zarazit mu ho do oka má něco do sebe. Ačkoli jsem byl mírně pesimistický a všechny ty barevné cukrdlata vyskakující z rozřezaných torz nepřátel mě znepokojovaly, nakonec mi to tolik nevadilo.

Potyčky se většinou odehrávají v arénách s postupným spawnem nepřátel, což může místy působit lacině. Ale akce je zábava a celkově je to takové testosteron-macho-mega-cool. Level-design se hodně soustředí na vertikální pohyb, plošinek je v některých levelech možná víc, než by se na takovou hru slušelo. Jeden otřesný level je vlastně celý jen o šplhání, ale naštěstí je to výjimka.

Po dohrání na UV jsem hru okamžitě rozehrál na Nightmare a musím říct, že posun v obtížnosti je zvířecký. Najednou se z toho stala neskutečná honba za přežitím, kde každá potyčka může být moje poslední. Trochu přehnané jsou některé zranění např. od zombíka, který mi dá pěstičkou za 60hp nebo ohýnek od impa mě srazí na dvě pšouknutí.

Dost vyčnívajícím prvek je hudba, kterou bych označil za... odvážnou. Některé ukruťácké rify dokáží neuvěřitelně vyhecovat a rozhodně potěší nejednoho fandu metalu, jsou tady ale i dost zoufalé psycho random smyčky, které jsem prostě nevydržel poslouchat. Táhnou se celým levelem jako mor a neskutečně mi dokázaly pít krev, až do samotného vypnutí hudby. Hra má problémy s 5.1 zvukem a teprve až po dohrání jsem zjistil, že je potřeba přepnout bedny na 7.1, což problém vyřešilo. Sice pozdě, ale co už... S technických problémů to není vše, protože na mé konfiguraci mi Dům několikrát padl a jednou s sebou vzal i celý Steam. To není stabilita, kterou bych očekával už tříáčkové hry.

Bavilo mě a vlastně ještě stále baví, vyzobávat všechny secrety, plnit čelendže zbraní a runové výzvy. Tajné Classic levely jsou dost obtížné a dohrát je už chce opravdu solidní skill. Nepřátelé jsou nebezpeční a např. takové prase už není jen neškodnou růžovou vší, ale dokáže opravdu potrápit. Nábojů není nikdy dost a na ukládání zapomeňte. Nový Dům rozhodně překvapil. Už dlouho jsem si takhle krásně nezastřílel. Cena krabicovky navíc byla víc než férová, takže i díky tomu to není jen za tři...

Hodnocení: ✰✰✰✰
+26
  • PC 85
Doom je dost možná nejslavnější počítačová hra všech dob, je to legenda, jejíž pokračování by si mělo dát záležet na tom, aby nepošpinilo dobré jméno značky. Na druhou stranu nerad v hodnoceních narážím na dojmologii ohledně toho, co je a co není pravý Doom, jaký by měl Doom být a jak by se měl hrát. Doom 4 je akční řežba z první osoby, která opouští hororové hrátky předchozího dílu a servíruje „klasiku“. Příběh je upozaděn, občas na vás promluví jakýsi robotí hlas, jehož smysl mi po většinu času unikal, snaží se vám něco vysvětlit, ale má to marné. Povedená hororová atmosféra Doomu 3 mě nutila číst i zprávy v PDA, tady texty v podstatě přeskakuji. Nový Doom je o tom někam naběhnout, kosit a nepřestat dokud žádná stěna nezůstane bílá. Herní systém se lehce přibližuje multiplayeru v tom, že je kladen důraz na neustálý pohyb – utíkání po velkých a překvapivě propracovaných místnostech, do kterých se naspawnuje horda nepřátel. Líbí se mi to, je to opravdu chytlavé, vtáhne vás to do hry, protože nesmíte ani na vteřinu ztratit koncentraci. Přijde mi to zábavnější než Painkiller a zároveň méně přímočaré (stupidní?) než Serious Sam.

Ač píšu o hordě nepřátel, ke každému z nich musíte mít patřičný respekt, i obyčejný Imp dokáže nasrat svojí mrštností a třeba klasické prase tady ustojí tak 6 dvojhlavňovek a ubírá více než stovku na jedno žduchnutí. Hratelnost je super, ale stejně jako u dalších aspektů hry mě vždy napadne pár věcí, díky kterým by mohla být ještě lepší. Někdo si stěžuje na „arénovost“ prostředí, někdo na design potvor, který nevyvolává adekvátní hrůzu, já bych možná ocenil větší množství nepřátel atd. Zkrátka drobností by se našlo více, ale žádná zážitek ze hry nekazí.

Grafika je solidní, optimalizace ale žádný zázrak, protože hra je docela náročná, přičemž nevypadá lépe než např. Crysis (3). Design zpočátku v podstatě kopíruje Doom 3 jen s tím rozdílem, že nabízí otevřenější prostory, postupem času se však výrazně zlepší. Levely v pekle jsou parádní, vizuálem odkazují na Dooma 1 a 2 a ve spojení se zdařilým a odvážným soundtrackem dokážou vytvořit i vcelku podmanivou herní atmosféru. Singleplayerovou kampaní jsem strávil úctyhodných 20 hodin a právě díky atmosféře a stupňujícím se řežbám mi bylo líto, že hra skončila. Velice rád bych si zahrál nějaké pokračování i za cenu, že by nepřineslo žádné nové herní prvky. A právě stav, kdy hráč chce více toho samého, je známkou dobře odvedené práce…

Zatímco Doom rozpoutal multiplayerovou revoluci tím, že multiplayer vytvořil, Doom 4 je v tomto ohledu tragický. Z nějakého nepochopitelného důvodu je hra zaměřena pouze na teamplay a to v jakémsi omezeném formátu, kdy začínáte s dvěma zbraněmi a další už najít nemůžete. Přemýšlel jsem, co dělá multiplayerový zážitek z nového Dooma tak fádní a dospěl jsem k tomu, že je to nedomrlý pohyb. V singlu je vše ok, ale v multiplayeru jste jaksi divně pomalí a špatně se vám skáče. Díky tomu vás každý poměrně snadno trefí (např. vyhnout se splashi z rakety, s kterou hraje 90% lidí, je nadlidský úkol). To je pak kompenzováno tím, že zbraně dávají malý damage. Výsledkem je, že máte nejen špatný pocit z vašeho pohybu, ale zdá se vám, že i zbraně stojí za hovno. Vzít si railgun v Quake 2, raketu v Quake 1, anebo dvojhlavňovku v mutliplayeru v Doomu 2 vám dá mnohem větší pocit moci, než jaký můžete zažít tady.

HW: Minimum: C2D 3,3 GHZ, 6 GB RAM, GF GTX 460/Ati 6850 / Doporučeno: Core i5, 8 GB RAM, GF 760/Ati 7870
+25 +27 −2