Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doom

Doom 4

13.05.2016
10.11.2017
82
248 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Doom (původně znám jako Doom 4) je již čtvrtým dílem a zároveň rebootem legendární série Doom. Tato reinkarnace se na rozdíl od svého temnějšího a hratelností pomalejšího předchůdce hodlá vrátit ke kořenům rychlé a brutální hratelnosti se zástupy nepřátel.

Vývojáři z id Software onen návrat ke kořenům vzali pěkně od základu. To se týká nejen hratelnosti, která mimo jiné zahrnuje brutální zakončovací pohyby, ale i změny ve vzhledu a designu nepřátel. V plné kráse se vrátí oblíbená dvouhlavňová/super brokovnice, motorová pila, jež na jeden zásah udělá z většiny pekelníků dva malé a nehybné, dále pochopitelně nesmí chybět "kurevsky velký kanon" BFG 9000. Též se navrátí staří známí nepřátelé a to včetně pekelného barona "Baron of Hell", jenž ve třetím díle chyběl.

Doom není stereotypem dnešních moderních kolegů v žánru. Proto se zde nenachází mechaniky, jako krycí systém nebo regenerace zdraví. Lékárničky a munice jsou roztroušeny po mapě nebo vypadávají z padlých nepřátel. Multiplayer obsahuje celkem čtyři mody: Deathmatch, Domination, Freeze tag, Clan Arena. . Hráči budou mít též možnost výroby vlastních map a modů díky aplikaci zvané "Doom SnapMap".

Doom pohání šestá verze technologie Id Tech, která byla příznačně nazvána vývojáři jako "Id Tech 666", ten je ve vývoji od července roku 2011.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Nový, znovuzrozený Doom po dlouholetém očekávání přistál na pultech prodejen a ve složkách elektronických distribučních kanálů. Po mnohahodinovém stahování (k čemu jsou vlastně instalační média, když obsahují jenom 10 GB dat z celkových 55 GB ?) jsem mohl vyvolat zátěžový test mého takřka dva roky starého herního stroje. Přiznám se, že z diskusí ještě před vydáním jsem měl trošku obavy, aby se mojí mašince nezavařily větráčky grafické karty a hlavně, aby Doom běžel plynule. Naštěstí mé obavy byly liché a nový reboot Doomu šlapal až na drobné problémy velice uspokojivě i v HD rozlišení. Je vidět, že i přes odchod technologického guru Johna Carmacka pánové v id Softu programovat nezapomněli.

Hlavním a marketingově zdůrazňovaným trhákem měl být návrat ke kořenům a klasickým elementům prvních Doomů. Vyvstává tedy otázka - navazuje Doom, ročník 2016, na prémiové ročníky 1993 a 1994? Nikoliv. Letošní Doom je aktuální a moderní 3D akcí, která pouze vyzobala universum a mnohé oceňované prvky svých starších vzorů a v ryze aktuálním grafickém provedení nabízí brutální a rychlou akci v současném herním stylu. A ačkoliv jako fanoušek originálů přiznávám, že se jim nic nevyrovná, nemá smysl oplakávat staré modly a časy minulé. Reboot Doomu se zkrátka povedl a Doom Marine se vrací ve výborné formě.

Doom se s ničím nemaže. Bez okolků strháváte okovy, seskakujete z pitevního stolu, zmasakrujete pár zombíků. Nasazujete kultovní brnění a přilbici a vrháte se do akce. Příběh je naštěstí prostý zdržujících dlouhých videosekvencí, neruší a je stylově integrován do hry a podáván prostřednictvím holografických záznamů. Akce jakožto samozřejmý dominující prvek má neskutečnou dynamiku, nepřátelé nejsou dávkováni pomalu a postupně, ale po dosažení klíčového bodu se začnou spawnovat v dané oblasti a Doom se tak v podstatě zvrhává v arénovou řežbu. Dále vás hra nepustí, až dokud nevyčistíte posledního mutanta.

Doom se nebojí brutality a nejenže nepřátele likvidujete za efektních spršek krve a masa, mechanika hry po vás přímo vyžaduje brutální dorážení protivníků - podobné jako fatality v Brutal Doomu. A ani nepotřebujete berserk. Popravy nepřátel za stylové animace rozličných způsobů smrti vám totiž doplňují ztracené zdraví, a tak dříve nebo později je rádi využijete v hektické řeži. Na rozdíl od Brutal Doomu jsou tyto exekuce velice dobře technicky zvládnuté.

Kolekce zbraní odpovídá svým vzorům z původních Doomů. Novinkami jsou gauss kanón a heavy assault rifle, nahrazující rotační kulomet, jenž se nám do rukou dostane až v pozdějších fázích hry. Mým nejmilejším mazlíčkem se stala samozřejmě dvouhlavňová brokovnice, ale v průběhu akce jsem průběžně využíval většinu zbraní, podle situace, vývoje na bojišti a dostupné munice. Trochu jsem byl zklamán systémem použitím motorové pily, která je sice ultimátní zbraní, ale je omezena množstvím benzínu. Nehrozí tak bohužel nekonečné porcování enemáků dle libosti. Jako bonus za ultimátní naporcování protivníka získáte doplnění munice. Musíte tak bohužel přistoupit na stanovená pravidla tvůrců, což hráče trochu omezuje v rozletu.

Masakrům je přizpůsoben design úrovní. Tam, kde očekáváme bojovou scénu, úroveň nabude do prostoru a je jasné, co nás čeká. Bohužel více než ve světě Doomu jsem si připadal jako ve hře Quake III Arena či Quake Live. Bojiště jsou vybaveny různými sloupky, sokly, vyvýšenými body, strategicky umístěnými power upy a hlavně, k úspěšnému boji je vyžadováno skákání, na což jsem si musel delší dobu zvykat. Doom Marine se totiž v předchozích titulech id Softu držel při zemi a zběsilé hopsání po plošinkách mu příliš nesedí. Obtížnost se podařila adekvátně vyladit, hra je výzvou a mnohé souboje jsem musel několikrát opakovat, ale vše se dá zvládnout. Nelze sice manuálně ukládat, ale systém check pointů byl nastaven docela slušně.

Level design přináší komplexní a mnohdy prostorově složité mapy, je třeba mít dobrou představivost, abyste pochopili prostorové zákonitosti levelů a prozkoumali co nejvíce secretů. Trochu jsem prskal zejména u mapy Argent Tower, jež byla zaměřena zejména na pohyb ve výškách. Již když jsem sebral speciální boty umožňující double jump, bylo mi jasné že bude následovat lekce hopsání, což se mi beze zbytku potvrdilo. Pohyb po mostě mi dokonce upomínal hry s Batmanem, a namísto přeskoků přes plošinky by se lépe hodilo Batmanovo lanko. Následovalo pojíždění výtahy a luštění záhady věže, což byla docela nuda. Naštěstí se podobné excesy již neopakují a tento level je výjimkou, ve zbytku hry mi level design vyhovoval a zapadal do světa Doomu.

Velmi pěkně jsou zpracováni naši nepřátelé, a to nejen graficky, ale oproti klasice jsem byl pozitivně překvapen jejich reálným chováním. Klasičtí spritoví pajduláčci jsou oproti modernizovaným mutantům jen neškodnými terči na střelnici. Impové živě poskakují všude možně, vojáci i ostatní protivníci jsou daleko rychlejší, a dokonce i těžkopádný mancubus k mému překvapení za mnou vyskočil na sloupek. Revenanti dokonce přilétají na jet packu. Bossové taky stojí za to a hlavně cyberdémon i spider mastermind se tuze bránili své likvidaci. Zejména finální pavoučí souboj velmi napínal nervy a mou trpělivost. Zbylé duo supermutantů zas tak velké potíže nečinilo a podařilo se mi je pokořit na první sezení. Škoda jen, že originálu nezůstala věrná síla protivníků. Zejména prasata jsou předimenzovaná a stala se pro mě jedním z nejobávanějších nepřátel a neváhal jsem proti nim používat rakety, protože jejich tělesná schránka vydrží opravdu hodně.

Kromě akční složky nám hra nabízí spoustu dalších aktivit a kratochvíli. Průzkum úrovní, hledání nezbytných secretů a sběratelských figurek, upgrady zbraní, které umožňují si je přizpůsobit tak, aby vyhovovaly vašemu hernímu stylu. Vylepšení vašeho brnění, stejně tak jako minihry, ve kterých po vstupu do portálu musíte často v šibeničním časovém limitu splnit zadaný úkol. Díky nim získáváte runy dodávající vaší postavě nové schopnosti a vylepšení. A fanoušky klasiky potěší pečlivě skryté klasické levely, které si po ukončení kampaně můžete rozehrát. Podařilo se mi najít zatím jenom jeden a věřte, s novými atributy nepřátel byl docela tuhý.

Při hře jsem se neubránil občasným pádům hry, což je patrně dáno mým slabším hardwarem, občas na začátku úrovně se projevilo výrazné zpomalení frameratu, ale žádné zásadní problémy jsem nezaznamenal. Zamrzela jen občasná nemožnost zastřelit vznášející se kakodémony čekající na glory kill, ovšem na nedostupných místech, což vyústilo v jejich opětovné oživení, ale nevím, jestli je to bug či přirozená vlastnost hry. V mnohých úrovních se nedá vrátit z určitého bodu zpět, což zamrzí zejména hledače secretů. Ale to jsou jen drobné vady na vytříbené kráse.

Nová reinkarnace Doomu se povedla a originálu nedělá ostudu. Nabízí dlouhou herní dobu, potěší jak mladé perspektivní hráče, tak i ty starší fanoušky původních verzí Doomu. Jeden průchod hrou určitě nestačí a mnoho tajných míst přímo vybízí k opětovné hře.

Komentář se věnuje single player kampani, multiplayer jsem netestoval.
+57 +58 −1
  • PC 90
Začnem mojim prvým pocitom po dohraní - Doom sa vrátil v najlepšej možnej forme a to som mu vôbec neveril. O to viac ma prekvapil.

Najviac som sa z prvých videí bál blikania nepriateľov a častých zakončovacích úderov, akcia sa mi zdala byť pomalá a nezaujímavá, vypadávanie nábojov a lekárničiek z mŕtvych nepriateľov ma odrádzalo tiež. Všetko toto ale funguje pri hraní veľmi dobre. Sám som bol prekvapený, aká rýchla tá akcia nakoniec je, ako veľmi ma tie brutálne finálne údery nepriateľom bavili (moje najobľúbenejšie boli s Pinky Demonom, keď mu hlavný hrdina vytrhol zub a s tým zubom mu podrezal hrdlo alebo mu vytrhol zub a pichol mu ho do oka) a to blikanie ma nakoniec neotravovalo.

Nový Doom je poriadne brutálny a tá brutalita je neskutočne zábavná. V hre je viacero krvavých scén, pri ktorých som sa musel usmievať. Akcia je rýchla, dynamická a vďaka dobrému pocitu zo streľby a úderom aj veľmi návyková. Už dávno som sa tak netešil v FPSke na každú jednu prestrelku. Hral som na normal obtiažnosti a častejšie som začal umierať až ku koncu hry. Preto ak máte radi výzvu, dajte si to hneď na začiatku ťažšie.

Grafika sa mi páčila veľmi, prostredia sú pekne a detailne spravené a nepriatelia sa vydarili tiež. Optimalizácia je na jedničku s hviezdičkou a hra mi išla na mojom priemernom pc na stabilných 60fps na high nastaveniach.

Doom obsahuje aj príbeh, ktorý neurazí, ale mohol byť spracovaný aj lepšie. Každopádne je to ale pravá a nefalšovaná doomovka a tam o ten príbeh nikdy až tak nešlo.

Prekvapilo ma, aké veľké sú jednotlivé úrovne a koľko je skrytých ciest a predmetov. Myslel som, že som v úrovni vyzbieral všetko čo sa dalo a na konci som mal info, že som našiel len polovicu secretov. Páčili sa mi aj zbrane, z ktorých som používal takmer všetky celú hru (okrem slabej pištole). Príjemným osviežením boli aj nepovinné runy, ktoré ponúkajú rôzne krátke mini úrovne s nejakým špeciálnym zadaním (napr. zabi 15 nepriateľov v časovom limite pomocou výbušných sudov).

Rozhodne vydarený piatok 13teho s Doomom. Dohral som ho za jeden deň, trvalo mi to 10 hodín a nenudil som sa ani chvíľu. Rád sa k nemu zase niekedy vrátim. Veľká spokojnosť :)
+46 +47 −1
  • PC --
Mariňák probíhá skrz krvavou spršku rozstříknuvšího se zombíka a s výskokem přistává na kulaté hroudě masa, vytrhává jí jediné oko, odráží se a pokračuje v běsnění seskokem na předpřipraveného impa, jehož lebka je rozdrcena dřív, než bezoký karbanátek padne k zemi. Revenant vypouští střely země-mariňák, úhybným manévrem ale dostává dva laufy do nosu a zbytek jeho existence se rozplyne ve dvojitém výstřelu dvojité brokovnice rychleji, než bys řekl Cacodémon...

Inspirace v Brutal Důmovi byla zřejmá už od prvních videí a hře to rozhodně neubližuje. Souboje pak nepůsobí tak mechanicky, jsou interaktivní a živé, víc "na tělo". Samozřejmě Glory kills člověk může úplně ignorovat, vypnout si blikání nepřátel a prostě jen střílet kolem, ale vytrhnout praseti tesák a zarazit mu ho do oka má něco do sebe. Ačkoli jsem byl mírně pesimistický a všechny ty barevné cukrdlata vyskakující z rozřezaných torz nepřátel mě znepokojovaly, nakonec mi to tolik nevadilo.

Potyčky se většinou odehrávají v arénách s postupným spawnem nepřátel, což může místy působit lacině. Ale akce je zábava a celkově je to takové testosteron-macho-mega-cool. Level-design se hodně soustředí na vertikální pohyb, plošinek je v některých levelech možná víc, než by se na takovou hru slušelo. Jeden otřesný level je vlastně celý jen o šplhání, ale naštěstí je to výjimka.

Po dohrání na UV jsem hru okamžitě rozehrál na Nightmare a musím říct, že posun v obtížnosti je zvířecký. Najednou se z toho stala neskutečná honba za přežitím, kde každá potyčka může být moje poslední. Trochu přehnané jsou některé zranění např. od zombíka, který mi dá pěstičkou za 60hp nebo ohýnek od impa mě srazí na dvě pšouknutí.

Dost vyčnívajícím prvek je hudba, kterou bych označil za... odvážnou. Některé ukruťácké rify dokáží neuvěřitelně vyhecovat a rozhodně potěší nejednoho fandu metalu, jsou tady ale i dost zoufalé psycho random smyčky, které jsem prostě nevydržel poslouchat. Táhnou se celým levelem jako mor a neskutečně mi dokázaly pít krev, až do samotného vypnutí hudby. Hra má problémy s 5.1 zvukem a teprve až po dohrání jsem zjistil, že je potřeba přepnout bedny na 7.1, což problém vyřešilo. Sice pozdě, ale co už... S technických problémů to není vše, protože na mé konfiguraci mi Dům několikrát padl a jednou s sebou vzal i celý Steam. To není stabilita, kterou bych očekával už tříáčkové hry.

Bavilo mě a vlastně ještě stále baví, vyzobávat všechny secrety, plnit čelendže zbraní a runové výzvy. Tajné Classic levely jsou dost obtížné a dohrát je už chce opravdu solidní skill. Nepřátelé jsou nebezpeční a např. takové prase už není jen neškodnou růžovou vší, ale dokáže opravdu potrápit. Nábojů není nikdy dost a na ukládání zapomeňte. Nový Dům rozhodně překvapil. Už dlouho jsem si takhle krásně nezastřílel. Cena krabicovky navíc byla víc než férová, takže i díky tomu to není jen za tři...

Hodnocení: ✰✰✰✰
+31
  • PC 80
"Samuel Hayden se ti nabídl, kdybys potřeboval pomoc. Nepotřebuješ. Potřebuješ jenom hromadu nábojů..". I takové popisky na vás čekají při loadingu nové mise. A v podstatě to shrnuje všechno, co se ve hře děje. Popravdě si nepamatuju, kdy jsem se u tak jednoduché FPSky tak královsky bavil.

Doom se nedá brát moc vážně, je to brutální komedie pro dospělé. Nejvíc mě baví, jak vaše postava nedokáže udělat vůbec nic normálně. Vypoj terminál - rozkopne jej nohou, otiskni ruku pro přístup - urve ji mrtvole, otevři dveře - vyrve zámek, stiskni tlačítko - mrdni do něj pěstí.. No a ještě nekompromisněji se chová ke všem možným hnusákům, co po cestě potká. Je to prostě ultra badass motherfucker, který pro ustřelenou hlavu nejde daleko. Myslím si, že kdyby mě u hraní Dooma sledoval nějaký psychiatr, asi by volal rychlou. Pocit čiré euforie - když poprvé rozřežete motorovkou tlustoprda napůl, když v berserker módu roztrhnete impovi hlavu, když s plně upgradovanou dvouhlavňovkou sestřelíte 4 zombíky naráz nebo když prostě odpálíte BFG mezi 10 hnusákama a na oplátku dostanete sprchu končetin a krve - je k nezaplacení. Nevím proč, ale pořád jsem se u toho smál. Super pocit z akce podtrhují i čím dál intenzivnější metalové riffy.

Z předchozích řádků chápete, že Doom se vydal cestou Dooma a ne zbytečně strašidelného hororu, kde je třeba pořád přehazovat baterku se zbraní a pomalu se plížit temnou chodbou. Tady se všechno děje rychle. Zbraně se nepřebíjí, prostě střílíte, než vám dojdou náboje. Jdete dopředu, dojdete do bojové "arény", všechny zmasakrujete a jdete dál. Tady ten painkillerovský gameplay mi vyhovoval. Upgrade zbraní je podle mě vymyšlený dobře, člověk si stejně oblíbí 3-4 zbraně, které si vymazlí do plna a zbytek ho vlastně nezajímá (v posledním levelu jsem měl asi 24 volných bodů). Trošku bych ještě vyladil pocit ze střelby.. čekal bych, že když vystřelím s dvouhlavňovkou, která je tu snad nejsilnější dostupná zbraň, otřese se mi stůl od repráků..

Co se týče prostředí, autoři se snažili to ždímat v rámci možností, ale ke konci přece jen dojde na určitý stereotyp. Díky obřímu tempu se po cestě najde i pár hluchých míst mise s věží je asi největší brzda. A já se chtěl v tom nastaveném tempu udržovat, tudíž jsem se nijak extra nezdržoval s hledáním secrets. Jsou buď dobře ukryté nebo k nim vede cesta, která není zprvu vůbec jasná i podle mapy. Peklo má asi pořád nejlépe zpracovaný Painkiller, tady mi ty lokace úplně nesedly, např. Necropolis mi designově přišel dost špatný..

Co víc psát.. chci pokračování :)
+30
  • PC 80
Doom příjemně překvapil. To je potřeba říct hned zkraje na úvod. I přes novinky si drží hratelnost a dynamičnost. Vzdává hold původní hře jak v narážkách, zbraních či skrytých levelů z původní hry v retro grafice.

Příběh jen slouží k odůvodnění proč zabíjet zástupy démonů na Marsu a jinde. A tak to má být, protože alfou a omegou je tu střílení a mlácení pekelníků. A je to zábava!

Není nad to pohybovat se a drtit nepřátele, vyhýbat se jejich palbě a provádět po jejich oslabení glory kills. Nejen že tyto speciální dorážečky jsou správně brutální, ale dávají hráči trochu zdraví, munice a s určitým vylepšením i zbroj.

Zbraně lze pomocí výzev na mapě vylepšovat a přidávat i alternativní režimy. Zlepšovat lze i mariňácké brnění získáváním kusu z padlých elitních vojáků, kteří jsou různě rozmístění po mapě. Stejně tak pekelné orby které dávají možnost zvýšit zdraví, brnění a množství munice co hráč unese.

Celá tahle pekelná jízda je zabalená v líbivém kabátku podpořená našlapaných soundtrackem, který vždy spustí v té správné chvíli největší řezby. Multiplayer jsem vyzkoušel není špatný, ale trpí menším počtem hráčů.

Hlavním tahákem nového Dooma je ale určitě hra pro jednoho hráče. Zde si přijdou na své jak fanoušci původní hry, tak i noví hráči kteří zde mohou zažít své poprvé s legendou jménem Doom.
+28