Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Quake II

Quake 2

79
258 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
09.12.1997 PC
30.09.1999 PS1
09.10.2002 Amiga
18.11.2005 X360
Vývojáři:
id Software, Hyperion Entertainment (Amiga verze), HammerHead (PS1 verze), Brian Harris (X360 verze)
Quake II je 3D akční hra, klasická FPS. Překvapivě, vzhledem ke svému názvu, to není přímé pokračování původního Quake - Q2 se odehrává v jiném světě a má kompletně jiný příběh.

Ujímáte se role mariňáka jménem Bitterman, bojujícího proti rase Strogg a jejich vůdci, Makronovi. Vaší herní náplní je, se prostřílet zhruba čtyřicítkou úrovní, splnit mnoho úkolů, nalézt přístupové karty a klíče. Nebo si trochu zapřemýšlet, objevovat a zpřístupňovat tajné lokace. V poutavě ztrávněné SP kampani, jdoucí ve šlépějích ostatních FPS té doby. Na níž navazují dva oficiální mission packy, The Reckoning a Ground Zero.

Hra měla silný multiplayer, jež se z nemalé části zasloužil o velký úspěch - Q2 se prodalo přes milion kopií. Tomu také pomohla výborná podpora 3Dfx karet, které vylepšily už tak velice dobrou grafiku. Quake II se dočkal pokračování ve hře Quake III Arena, která se ale zaměřovala pouze na multiplayer, a pak hlavně Quake 4, který pokračoval v příběhu dvojky.

Mission Packů má druhý díl této 3D akční série rovných šest, viz také neoficiální Juggernaut a Zaero z roku 1998. Zatímco zbylá dvojice Oblivion a Unseen vyšla akorát skrze mod komunitu, ačkoli se svojí kvalitou dotahovala na The Reckoning , Ground Zero a Zaero.


Poslední diskuzní příspěvek

Garret: no však to nevadí že mladi to hrát nebudou, ja bych klidně koupil i remake quaka 1cky i 4ky, kdyz sem ted potreti koupil doom 1,2 i 3…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Nikdy to po stránce hratelnosti nebylo nic echtovního nebo zapamatování hodného. Neměl jsem přísné měřítka jako dnes, neměl jsem nahráno tolik her jako dnes a neměl jsem odvahu si přiznat, že Quake II přeci jen taková bomba nebyla. Především pak ve srovnání s Duke Nukemem, který ukazoval mnohem atraktivnější cestu. I přesto jsem se ke QII vrátil v rámci dohánění vzdělání s prvním Quakem a dohrál ho s chutí znovu. Přeci jen na zvuk dvouhlavňové brokovnice, vyrovnanost a klid při jejím dřímání v rukou se jen tak nezapomíná.

Ovšem jako jedna z prvních MP her, které jsem vyzkoušel, by měl získat větší kredit, než jaký mu přiznávám. To hraní na školních počítačích v malém okýnku, vždy připraven na alt+tab kvůli podlým vpádům učitelů, kteří rychle prolítli celou učebnou a čekovali monitory všech přísedících, to bylo prostě kouzelné období. Hlavně epické pátky odpoledne, s následnými večerními návraty domů s hlavou plnou fragů...
+22
  • PC 100
Keby mi raz niekto povedal:
"Opíš mi túto hru 11 slovami, z ktorých ti nebudem rozumieť ani písmeno", povedal by som len "No story, no character development but I have a fucking gun!"

Presne tieto slová vystihujú tento počin od id Softu asi najlepšie, pretože o nič iné tu ani nejde. A to je len dobre.

Ako všetci iste vedia, druhý diel s tým prvým nemá mnoho spoločné. Keďže príbeh tu nehrá prvé (ani druhé alebo tretie) husle, nič strašné sa nedeje. Osobne si myslím, že hardcore sci-fi prostredie sa k tejto sérii hodí viac ako ten mix fantasy a sci-fi z dejstva prvého.

Keďže príbeh je rozpísaný hore v popise hry, môžem prejsť rovno do sekcie hrateľnosť. Tá je typicky "doomovská", tzn. nájdi kartu, vystrieľaj celú miestnosť, nájdi druhú kartu, vystrieľaj druhú miestnosť, prestrieľaj sa k počítaču, vyhoď ho do vzduchu a potom zase všetko postrieľaj... a takto stále dookola.
Na papieri (vlastne na monitore) to môže vyzerať repetívne, no v reále som sa stále bavil. Možno to bolo rozmanitosťou oponentov, ktorých je myslím celkom slušný sortiment, možno parádnym výberom zbraní, ktorý je k dispozícii a možno len chuť po dlhom čase si len tak nezáväzne zastrieľať.

Je ťažké hodnotiť technickú stránku tak starej hry, ale aspoň stručne.
Zbrane vyzerajú nebezpečne, nepriatelia desivo a prostredie tak trochu monotónne. Keďže sa mi hru nepodarilo rozbehať cez 3DFX, musel som ju hrať pod OpenGL ale aj tak vyzerala celkom slušne.

Čo dodať? Ako ste si z predchádzajúcich odstavcov mohli všimnúť, druhý diel Quaka mám veľmi rád. Istý veľmi malý podiel na tom má určite aj nostalgia, veď išlo o jeden z mojich prvých kontaktov s FPS žánrom, no najväčšiu zásluhu na tom má samotná hrateľnosť.
Síce nemá také premyslené herné mechanizmy ako Half-Life, alebo prelomovú grafiku ako Unreal a hlavný hrdina netrúsi jednu pikantnú hlášku za druhou ako slávny Duke ale ide o remeselne, poctivo a s citom pre akciu spracovanú FPS.

Druhý diel už u mňa neprekonal ani Quake 3, ani štvrtý diel a myslím že ho už neprekoná ani prípadný piaty diel.
Ako raz povedal jeden náhodný okoloidúci: "Aj Everest je len jeden".

Pro: hrateľnosť, rozmanitosť nepriateľov, zbraní, herná doba

Proti: miestami monotónne prostredie

+21
  • PC 85
Z odstupem času je jasné, že v devadesátkách určoval směr vývoje FPS žánru hlavně ID software. Ať už to bylo s Wolfensteinem, Doomem nebo Quakem. Někdo může namítnout, že Duke Nukem nebo Blood byli lepší. Možná byli. Jejich směrem se ale vývoj žánru neposouval. Teď nemyslím přímo grafiku, ale celkovou hratelnost. Rychlost, dynamika, styl ovládání, pocit ze střelby. To prostě nemělo konkurenci. Až do příchodu Unrealu a hlavně Half-Lifu, který ale z Quaka stylem hodně vycházel.

Rychlost byla bohužel v Quakovi II trochu ubrána. Po dohrání prvního dílu jsem si musel chvíli zvykat na pomalou brokovnici. Ani mi úplně tolik nesedl při střelbě zvedající se samopal. Naopak z dvouhlavňové brokovnice se konečně stal ultimátní kanón na blízko, který najde uplatnění po celou hru. Narozdíl od některých jiných zbraní. Blaster, granáty nebo jednoduchá brokovnice bohužel hodně brzo ztratí smysl. Proč bych měl sakra střílet ze samopalu, když mám rotačák ze stejnou municí?

Stroggové jsou skvěle děsivý nepřátelé. Škoda, že jejich bizarní augumentace nemohli být v té době trochu detailnější. Co jiného rozstřílet na kusy, než emzáky sestavené z lidských těl. Líbilo se mi na nich model zakrvacení při zásahu. Stejně tak mouchy obletující jejich těla. Postupem času přijdou jejich čím dál větší a lepší variace.

Hra od začátku rozhodně nepůsobí jako kdovíjaký ultimátní nářez. Prostředí je pořád stejné. Pryč je pěkná gotická architektura z prvního dílu. Často se někam vrací, nepřátelé jsou často schovaní za rohem, nebo na vás střílí z patra. Level design pro mě byl v některých částech dost rozporuplný. V druhé polovině se to ale naštěstí zlepší a to především z nástupem velkých a silných nepřátel. Hra je hned o dost zábavnější a hlavní boss dostatečně nebezpečný.

To byly časy, kdy jsem ho poprvé porazil u bratrance na počítačí s Voodoo 2 12mb. Quake II je pomalejší a o něco horší, než první díl. Má ale své skvělé chvíle a hlavně ke konci je to skvělá hra.

A dá se taky krčit a skákat z raketometem.

Pro: stroggové, druhá polovina hry, pocit ze střelby

Proti: nevyvážené a některé zbytečné zbraně, rozpačitý začátek, ubráno na rychlosti, fádní prostředí

+20
  • PC 100
Rozhodně snad nejpamětnější FPS, jakou jsem kdy hrál. Quake 2 má pro mě vyšší hodnotu než všechny Half-Lify dohromady a tak k němu budu zákonnitě i přistupovat.

Už recenze 1. Kváka časopisu Score a Level nastínily, kam se jejich příští verdikty pro sérii Quake budou ubírat, takže zatímco si Score požitek s Quakeho 2 hýčkalo, v Levelu už to tak vítězně nevypadalo. A v podstatě celou dobu tvůrčí činnosti firmy Id se trh a kritika v tomto štěpí na dva díly. Jeden jejich hry bezmezně miluje, druhý v nich ono kouzlo tolik anebo i absolutně - nevidí.

Pro mě je Quake 2 zábavou v nejčistší formě, jedna z mála FPS, kterou jsem měl prolezlou ve všech koutech, kde s každou další místností hry jsem šel najisto nejen k aktuálnímu cíli, ale i k jednotlivým nepřátelům tak, abych je co nejefektivnější formou popravil..A to od začátku hry, do jejího posledního sladkého videa. Tolik mě ta hra bavila. A nestál za tím příběh (i když ta prachbídná myšlenka ztroskotance a zbloudilce na planetě stroggů, vůbec špatná nebyla), ani úkoly, ani nic hlubšího..

Hra mě dostala svým tempem, dynamikou, vynikajícími zbraněmi a vyvážením mezi nimi, kdy každá měla specifické využití pro specifického nepřítele, každý ze senzačních protivníků tak potřeboval jiný způsob taktiky, každý z protivníků byla tak úplně jiná zkušenost. Byla to poslední hra, kterou jsem na svém Pentiu 200 s Voodoo 2 bez problému rozjel..Pozdější Unreal takové štěstí neměl..Přesto mě nikdy tolik nebavil, jako Kvák..Kvák 2 je mistrovsky zvládlá akce, která dělá jen čest svému prvnímu dílu a ted, ze zpětného pohledu několika let, musím prohlásit..Že mi quake 2 stále připadá jako moderní hra, se spádem drsné akce, byť, v "trochu" již zaprášeném kabátku:-)..

Každopádně milník mého hraní a vzpomínka skutečně - na vždycky..

Pro: zbraně a s nimi rozdílné taktizování (tohle nikdo jako Id Software neumí), dynamika hry, nepřátelé, drsné ozvučení, atmosféra, brutalita, multák, "techno" design prostředí mě osobně sednul a samozřejmě revoluční engine své doby..

Proti: Někdo řekne nápady, ale jen ten co nechápe a nechce chápat podstatu Id Sofťáckých her..

+18
  • PC 85
Poprvé jsem tento díl, v původní verzi, přešel v roce 2006. K jeho rozehrání došlo ale již koncem roku 2005, po dohrání tehdejší novinky od Monolithu a nainstalování dílu čtvrtého. Který mě moc neoslovil a já si uvědomil, že je jen otázka času, kdy Quake II přejdu a zjistím, co byl vlastně zač. Nyní už to dávno vím, nejen proto, že jej mám dvakrát dohraný, spolu s bezpočtem modifikací, ale i času u něj stráveném a získaným dojmům z něj.

Bez pochyby mě kdysi bavil, zábavou, herní dobou a dalšími důvěrně známými věcmi. Za to grafickou stránkou mě tenkrát neoslnil vůbec, a když už měla akční část grády, tak z výše uvedených důvodů neposkytovala stoprocentní požitek. V součtu mého starého monitoru, nevýrazné palety barev a velké tmavosti hry s brrightness na max, opravdu chabé. To se změnilo až s novým monitorem a vylepšenou grafikou, rázem to byla úplně jiná káva! Jenž mne poměrně oslnila a o to více se mi hraní zamlouvalo.

Zábava jela v zajetých kolejích, naštěstí představovala motivaci hrát dále a čelit výzvám jí nastolených. Kromě bezduchého střílení, nalézání účinnějších zbraní a doplňování power-uppů, spočívala herní náplň i v mnohých úkolech. Tu něco aktivovat, vyřadit, zpřístupnit a podobně. Ty bývaly, sice odjakživa, obsaženy ve skoro každé FPS a nechyběly ani zde. Přesto, dokázaly občas úkoly zaujmout a umocnit atmosféru. Samotné kosení nepřátel a bossů rovněž nezklamalo, ani napodruhé. Ve spojitosti pokročilých voleb obtížnosti se ukázal můj záměr, vybrat si tu třetí - pojmenovanou Hard, jako správný. Přiměřeně odolní protivníci to dávali znát. Jenže to by na ně musela být uplatněna jiná taktika, než používání zbraní a nábojů s rozvahou. Čímž mi nikdy nedošly a má výzbroj se stala mou nejmenší starostí.

Znamenitý design levelů si po celou dobu držel vysokou úroveň. Ukazující rovněž to, v čem byla architektura řady map propracovaná. Např. dovedně umístěné tajné lokace a levely, několikeré vchody do téže úrovně nebo „patrovost“. Řada map tímto umožňovala se rozmyslet, zda jít doleva, doprava nebo skočit dolů, popř. se vydat hořejškem. Výjimkou nebyla ani situace v jedné z map, v níž bylo zdánlivě znemožněno jít dále. Stačilo jen chvíli zkoušet některé postupy a normálně, bez použití cheatu se šlo, s mírným úbytkem životů, dál dostat. Shodou okolností ke vstupu do dalšího levelu. Nicméně mi došlo, že zmíněným experimentováním nebyla ona úroveň regulérně přešlá celá, a mé kroky tedy směrovaly zpět, pokračujíce obvyklou cestou.

Let má tato gameska za sebou hodně. Naštěstí to vynahradila komunita okolo ní a bez potíží ji šlo omodifikovat. Já proto použil osvědčený Knightmare Engine, s hi-res texturami a modely z prosince 2009, a často típal screenshoty. Projevila se totiž stoupající detailnost a kvalita grafiky, vynikající i v kombinaci widescreeen rozlišení. Rozdíl mezi starým a novým monitorem byl hodně znatelný. Zatímco jsem prvních pár map přešel ještě na starém, dohrál jsem zbytek hry na novém, v rozlišení 1440x900 a vychutnal si skvěle čistý, barvami zářící obraz.

Celkově se tak stal druhý Quake mým oblíbeným až postupem času. Nemalou měrou k tomu přispěla i futuristicky působící prostředí, rozšiřující modifikace a pár neoficiálních mission packů. U nichž dodnes nevím, zda měly status „mod“ nebo ne, konkrétně Zaero a Juggernaut. O obou kdysi psal Bludr a jeden z nich i hrál. Jeho články o této hře, popř. přídavných SP levelech, mě potěšily. Já se na jejich základě dozvěděl mnohé info, a bez váhání si leckterý kousek sám vyzkoušel a zahrál.

Pro: Stále pěkné intro a outro, výborná zábava, skvělý design a mod komunita.

Proti: V původní verzi příliš tmavá a nevýrazná grafika, zřejmě ale záleží jak na tom kterém rendereru.

+15 +16 −1