Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

HeXen: Beyond Heretic

Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
30.10.1995
Vývojáři:
Raven Software
Oficiální stránky:
http://www.ravensoft.com/games/hexen/view-game/
Hexen pokračuje ve šlépějích fantasy 3D akce Heretic. Sotva jste zvítězili nad mocnými silami D'Sparil, už vás čeká další výzva v novém království Cronos, které je pod nadvládou druhého Serpentinového Jezdce, Koraxe. Tři hrdinové jsou vysláni proti němu. Bojovník, Kněz a Mág musí zachránit svět před jeho zničením. A vy se ujímáte jedné z těchto tří postav.

Každá postava má vlastní styl boje, jiné zbraně a dokonce i odlišné fyzické vlastnosti. Bojovník se vyžívá především v souboji se sečnými zbraněmi a je rychlejší a fyzicky odolnější než zbývající dva charaktery. Kněz neboli Duchovní se specializuje ve využívání vlastních sil a kouzel, která mají limitovaný dosah účinnosti. Umí také léčit. Mág je zdatným bojovníkem na dálku a je schopný posílat své kouzelné střely ve velké frekvenci. Patří ale také k nejkřehčím charakterům a moc toho nevydrží.

Hexen jako první hra tohoto charakteru využívá několika dílčích levelů, které je nutné projít a získat v nich nějaký klíč či přepnout páku, abyste vyřešili hlavní puzzle v centrální části levelu. Cestujete tedy napříč sérií úrovní a po jejich zvládnutí se vracíte nazpět, abyste prošli hlavní branou do dalšího kola.

Hra běží na silně modifikovaném Doom enginu. Díky tomu je ve hře možné chodit, běhat a dokonce i létat. Dále se během vašeho putování setkáte se zemětřesením, bortícími se mosty a mlhou zahalenými levely. Multiplayer nabízí zábavu až pro čtyři hráče.

V roce 1997 vyšel druhý díl.

Poslední diskuzní příspěvek

7c
7c

Shoos_T: Skrytá místnost myslím - zpravidla pomůže kontrolovat mapu, jestli se někde pohne výtah.


Nejlépe hodnocené komentáře


Hexena jsem dohrál za všechny postavy, na maximální obtížnost a nikdy mě nepřestal bavit. Asi jeho nejsilnější stránkou je jeho originalita - kde jinde se ve střílečce setkáte s plněním různých hádanek, inventářem, fantasy prostředím nebo propojením levelů? Dokonce je ve hře tajné kolo, které otevřete tajným tlačítkem v uplně jiné epizodě. Hra se pořád mění, přibývají stále noví nepřátelé, takže se nikdy nenudíte. Možná těch zbraní mohlo být víc, na druhou stranu ale máte inventář s širokou škálou itemů, použitelných v boji. Bossové jsou taktéž docela originální a každého musíte vyřídit jiným způsobem. Jen ty hádanky jsou někdy opravdu obtížné a musíte opravdu lítat sem a tam a vracet se do již pročištěných oblastí. Jináč grafika a atmosféra super (na tu dobu), i hudba se mi moc líbí a občas si ty miďáky poslechnu jen tak, dokonce i v mobilu je mám :). Já osobně hraju Hexena přes Zdoom - hra jede pěkně plynule, můžete si nastavit rozlišení, dívat se dolů a nahoru atd.

Pro: Pestrá a dlouhá hra, mnoho lokací, hádanek, nepřátel

Proti: někteří nepřátelé jsou opravdu tupí

+24+24 / 0

Asi se mnou bude tento názor sdílet jen minimum lidí, ale musím říct, že Hexen považuji za vůbec nejlepší hru na Doom enginu, která v mnoha ohledech překonává i proslulý Doom. Přitom moje první seznámení se s Hexenem skončilo někde ve čtvrté úrovni, kde jsem ani za nic nebyl schopen se vypořádat s velkým množstvím pastí. Teprve postupem času jsem se k Hexenu vrátil vyzbrojen trpělivostí a dostatkem času. Ukázalo se, že pokud se do hry zakousnu a jsem připraven na častý save/load, jde o skvělou zábavu.

Jak říká podtitul Hexenu, hra navazuje na události v Hereticu a využívá námět, příběh i řadu předmětů či nestvůr. Hexen v důsledku překonává Heretic na všech frontách – je větší, spletitější, atmosféričtější, zábavnější, těžší… a umožňuje skákat! Zároveň od čisté FPS střílečky klouže k RPG a adventuře. Může to znít divně, ale prvky obou žánrů jsou zastoupeny jen v minimálním měřítku, takže je Hexen nadále především střílečkou, jakou byl i Heretic.

Hexen představuje syrový fantasy svět, který navzdory zastaralé grafice, působí velmi dobře. Tomu napomáhá perfektní ozvučení prostředí jako třeba pískání netopýrů, bublání bažiny, či bouřka. Systém úrovní viděný v Hereticu byl změněn a hra nabízí 5 epizod, přičemž úrovně v epizodě jsou navzájem propojeny sítí portálů. Hráč tak může přecházet z úrovně do úrovně, sbírat další předměty a především otevírat cesty dál. Výsledkem každé epizody je spletitá pavučina úrovní, kterou nedoporučuji procházet jinak než na jeden zátah – jen tak udržíte v hlavě celou epizodu. Hledání klíčů a také toho co a kde se po stisknutí spínače změnilo, je nedílnou součástí Hexenu, avšak není to tak hrozné, jak to vypadá. Spínače jsou hlavně dvojího druhu – jedny mění věci v dané úrovni, druhé mění úroveň jinou a hráč je vždy upozorněn na to, kde se něco změnilo. Stačí být pozorný, využívat mapu a počítat s tím, že důležité věci jsou k nalezení i na místech, které by takový Heretic označil za tajnou oblast. Přesto nemůžu říct, že hráč se bloudění vyhne, protože stačí něco přehlédnout a je průšvih. No, a aby vám při bloudění úrovněmi nebylo smutno, čas od času se pár monster spawne. Tohle považuji za jeden z největších neduhů hry, neboť když pátrám po cestě dál, nechci být neustále rozptylován novými a novými monstry.

Design úrovní nabízí typická prostředí v rámci temné fantasy – jsou tu jeskyně, lesy, hrady, hřbitovy a další. Každá úroveň má jedinečnou tematiku, je líbivá a povětšinou v ní nehrozí nuda. Level design je tak obrovským plusem Hexenu, ale tím je i výběr charakteru…

Hráč se může zhostit role válečníka, klerika a mága, přičemž každý má trochu odlišné vlastnosti, jiné zbraně, jiné funkce některých předmětů a na každého čeká ve světě Hexenu pár odlišností. Navíc každý charakter v průběhu hry sbírá části speciální zbraně, která má skutečně masový potenciál ničení. Díky různým charakterům Hexen vybízí ke znovuhratelnosti anebo k použití cheatu SHADOWCASTER, který změní povolání, přičemž vám nechá všechny předměty. Kvůli velmi malému počtu zbraní (4 pro každého) jsem cheat využíval vždy na počátku kapitoly. Myslím, že by hře neuškodilo, kdyby v každé kapitole a třeba jen a pouze v tajné úrovni, byl k dispozici předmět na změnu charakteru.

Pak tu máme monstra, kterážto jsou velmi pěkně vykreslená, ale těch běžných zmetků budete potkávat asi 10 druhů, což není vzhledem k délce hry mnoho. Na druhou stranu jsou monstra dosti specifická a hlavně na ně platí různá strategie, kterou však ne každý charakter dokáže maximálně aplikovat. Zatímco takovou skupinu kentaurů sundá klerik pomocí zelené lahvičky bez sebemenších obtíží, bojovník bude mít problém, neboť se jim bude muset postavit přímo. Na tomto příkladě je vidět, že z Hexenu se stane královská zábava ve chvíli, kdy seženete dva kamarády na Coop. Bojovník, Klerik a Mág se budou výtečně doplňovat a nebude nouze ani o porci taktiky, neboť předměty na mapě jsou pro všechny společné a třeba takovou zelenou flašku (Flechette) každý charakter využije jinak. Je to divné, ale Hexen je jedna z nejlepších kooperativních her, co znám.

Zaměřím se ještě na jednotlivé postavy a dále na mé dojmy z kapitol… Sice to bude dlouhé, ale co na tom.

Bojovník
Bojovník je patrně druhou nejlepší postavou, která vyniká ve velkém množství brnění, v rychlosti pohybu i ve zdraví. Jeho nevýhodou je druhá zbraň (Timon‘s Axe), která může ublížit jen na malou vzdálenost. Celou první kapitolu tak bojovník čelí nutnosti dostat se nepříteli k tělu, což je u střílejících nepřátel obtížné. Pokud však přetrpíte první kapitolu, seženete výtečné bojové kladivo (Hammer of Retribution), jehož střely jsou velmi účinné a ještě vybuchují. Výhodou bojovníkových zbraní je, že i když jim dojde munice, můžete s nimi útočit na blízko. Na druhou stranu má bojovník jen jednu běžnou střílející zbraň, což bývá problémem. Bojovníkovou speciální zbraní je meč (Quietus) vrhající řadu střel – dobrá, leč na poměry ostatních charakterů nejslabší speciální zbraň.

Klerik
Tuhle postavu považuji za vůbec nejlepší. Jeho druhé zbrani (Serpent Staff), která umožňuje se léčit a navíc spotřebovává jen minimum munice, se máloco vyrovná. Krom toho Klerik má i nejlepší funkci zelených lahví – vypouští plyn, který trvale zraňuje. Klerik v podstatě nemá jedinou výraznou slabinu a díky tomu je nejuniverzálnějším charakterem. Jeho speciální zbraň (Wraithwerge) vypouští duchy, kteří sami vyhledají a zničí nepřítele. Mohou se však obrátit i proti hráči.

Mág
Mág má tu smůlu, že je slabý, pomalý a jeho zbraně hrozně žerou munici. Je zvláštní, že mágova první zbraň (Sapphire Wand) je díky neomezené munici užitečná až do konce hry. Naopak mágova druhá zbraň (Frost Shards) je skoro k ničemu, neboť má ohromný rozptyl a zmrazit obyčejného Ettina vyžaduje cca 3 přímé střely. Speciální mágova zbraň, kterou je magická hůl (Bloodscourge) střílí projektily, jež se zaměřují na nepřítele, což je užitečné. O to horší je mágovo využití zelené lahve, které je totožné s bombou v Hereticu – položí se a po chvilce vybuchne. Hrát za mága bych určitě nedoporučil začátečníkovi, ale pro zkušeného hráče jde o slušnou výzvu.

1. Seven Portals
Už první kapitola, vlastně už první mapa ukáže, že Hexen si zakládá na spoustě pastí, kterými může být padající strop, díry v podlaze, střílny, láva i další věci. Prostředí první kapitoly s těmito věcmi nešetří a tak nebezpečí nespočívá jen v monstrech. Navzdory spoustě spínačů je Seven Portals přehledná kapitolka a to díky velké odlišností mezi úrovněmi. Tajnou úroveň není těžké odhalit a ona samotná nabídne náhled do kapitoly příští a to nejen prostředím, ale též novými monstry a předměty. Vzpomínám, že po nalezení Disc of Repulsion jsem myslel, jakou úžasnou vzácnost to nemám. No a pak to použiji a jediný výsledek je v tom, že jsem odstrčil dotěrného nepřítele… Trochu zamrzí, že na konci epizody není žádný boss, ale oni bossové nejsou zrovna silnou stránkou Hexenu (ostatně jsou jen tři).

2. Shadow Wood
Tuhle kapitolu považuji za nejnepřehlednější a to jednak kvůli velkému množství klíčů, ale též kvůli samotným mapám, které jsou mnohdy spletité a zamotané. Na druhou stranu taková bažina (Darkmere) je skvělá mapka s perfektní atmosférou, kterou netvoří jen nebezpečné bažiny, ale i mlha. Tajná úroveň je specifická nutností rychle zabíjet nepřátele – jen tak má hráč šanci získat bonusy a odemknout tajnou úroveň ve čtvrté kapitole. Boss epizody je něco na způsob létajícího draka. Zatímco za mága a klerika je snadné ho zabít, bojovník bude mít potíže…

3. Heresiarch’s Seminary
Přehledná a pohodová kapitola, která je rozdělena do dvou částí. V té první se sbírá osm drahokamů, v té druhé se hledá devět spínačů. Na konci se opět představí boss a to čaroděj Heresiarch. Tajná úroveň je k dispozici až po zabití bosse, ovšem tentokrát v ní nenajdete nic zvláštního – vypadá jako úplně běžná úroveň.

4. Castle of Grief
Čtvrtou kapitolu považuji za nejslabší. Jednak už tu nejsou žádní noví nepřátelé a pak je kapitola založena na spoustě smrtících pastí, kterým je těžké se vyhnout. Třeba úroveň Gibbet – v jedné místnosti jsem nalezl postel s léčením. Léčení vezmu, ovšem strop se sníží a rozmáčkne mě, přitom nebyla šance, jak tu past odtušit. To samé hned vedle – zmáčknu spínač a pode mnou zmizí podlaha. Tahle kapitola pro mne byla i nejtěžší, co se bloudění týče. Pobíhal jsem tady snad dvě hodiny, než jsem v úrovni Dungeons spadl do bezedné propasti, která však nekončila smrtí, nýbrž portálem do jiné úrovně. Ale koho by to napadlo, vždyť takovéto propasti v 99% končí smrtí. Ještě připomenu, že přístupnost tajné úrovně závisí na dokončení té první a druhé (Bright Crucible a Sacred Grove). Na konci kapitoly je opět boss a opět Heresiarch (autoři nejsou moc originální).

5. Necropolis
Finálová kapitola hned na počátku představí zdánlivě nekonečnou vřavu vinou nového respawnujícího se monstra. Už od počátku je také přístupná tajná úroveň, avšak po chvilce se zavře, takže si hráč musí pospíšit. Jinak se ale kapitola vyznačuje trojicí zajímavých úrovní, na jejímž konci čeká nepřátelská verze hlavních charakterů – Bojovník, Klerik a Mág. Všichni tři využívají své nejlepší zbraně, takže o zábavu není nouze. Finálový boss hry Korax pro mě byl tak trochu zklamáním. On sám zase tak smrtící nebyl, ovšem měnící se prostředí a vlny nepřátel dokázaly pořádně zvednout obtížnost.

Pro: Atmosféra, design úrovní, výběr postavy, velký potenciál coop režimu, mnoho předmětů

Proti: Jen 4 zbraně pro každý charakter, některé pasti, respawn nepřátel

+23+23 / 0

Kvalitní střílečka která ve své době oživila hry na doom enginu. Neboť už nebylo potřeba jen střílet a přímočaře procházet úrovně. Naopak, autoři postavili před hráče důmyslně promyšlené a rozsáhlé epizody, kterými musel procházet, hledat v nich důležité předměty a poté je používat při řešení logických hádanek. Zanedbány přitom nebyly ani souboje s monstry. Jež nabídly adrenalinový zážitek díky používání rozličných středověkých zbraní, nebo třem herním charakterům. Klerik, Mág a Bojovník. Danému charakteru byla uzpůsobená celá hra a nikdy se tak nedělo nic totožně. Jelikož každý z nich používal jinačí zbraně a měl i odlišnou spotřebu many, nutné k používání některých zbraní. Tohle všechno byl Hexen který má co říci i dnes. A to díky mnoha portům umožňujícím jeho spuštění, v o něco lepší grafice než té původní (včetně rozlišení) i na současných PC sestavách.

Pro: Propracované úrovně, dlouhá herní doba, temná atmosféra středověku a dobová hratelnost.

Proti: Občasný respawn nepřátel, zastaralá grafika, nulová AI protivníků a přílišná obtížnost.

+13+13 / 0

Když jsem se dostal k Hexenovi v přibližně v době jeho vzniku, vůbec mě nezaujal, s výjimkou možnosti vybrat si jeden ze tří charakterů. Po vic jak patnácti letech jsem se k němu vrátil a musel jsem změnit názor.

Hexen rozvíjí myšlenku, kterou letmo nakousla vůbec první 3D střílečka Catacomb 3D, a sice systém více levelů vzájemně propojených, do kterých se můžete a někdy i musíte vracet. Komplexnost tohohle systému v Hexenovi jsem jako dítě vůbec neocenil.

Obtížnost je někdy skutečně velká. Jednak často musíte prozkoumávat celou epizodu složenou z X levelů, abyste zjistili, co jste otevřeli, jednak i počet nepřátel je velmi vysoký (a často se znovuobjevující). Zvláště poslední epizoda dá zabrat (hrál jsem na třetí obtížnost).

Oproti Hereticovi je však znatelně slabší hudba, dokonce i grafika mi přišla o něco zastaralejší, než v předchůdci ( (s výjimkou levelů s mlhou, ty jsou působivé). Level design se naopak zvedl a v mých očích se dost možná v některých momentech vyrovná i Doomu 2.

Docela mě mrzelo, že hráč nemá možnost vystřídat jednotlivé charaktery v průběhu hry. Hexen je dost dlouhý a na to, abych ho hrál třikrát, na to nemám nervy. Naštěstí zde existuje malý nevinný cheat shadowcaster, který jsem použil vždy a pouze na začátku epizod, abych si hru užil za všechny charaktery. Protože hrát celou hru jen se čtyřmi zbraněmi, myslím, že by mě zastihl stereotyp. Takhle jsem se bavil až do konce.

Hexen je nejspíš nejkomplexnější doomovka, která kdy vznikla, její největší nevýhodou je zastaralost, neboť 3D střílečky, které vznikaly v její době (Witchaven, Dark Forces), byly minimálně co do grafiky daleko vyspělejší.


dodatek:
Jednotlivé charaktery mi přijdou poměrně hodně vyrovnané, ačkoliv za bojovníka to bylo patrně nejsnažší, neboť jeho zbrojní arzenál je nejvyrovnanější
- dle mého: nejlepší první zbraň má mág (nejslabší klerik), nejlepší druhou zbraň bojovník (nejslabší mág), nejlepší třetí zbraň mág (nejslabší klerik), nejlepší čtvrtou zbraň má klerik (nejslabší mág).
+12+12 / 0

Tohle je má třetí verze komentáře pro Hexena. Sorry, ale když si někdy po sobě čtu některé komentáře s odstupem, říkám si jen NE, NE a NE, mažu je a musím prostě znovu od nuly.

Jenže ouha, teď jsem se zarazil a přiznám se, že nevím, co napsat. Nechce se mi opakovat, že Hexen je prostě suprová dark-fantasy doomovka s adventůrními prvky, pseudo-open-world-feelingem, gloomy-as-fuck atmosférou (Heretic je pro děti!), osobitou hudbou a obtížným herním stylem, ve kterém neexistují žádné nápovědy a hráč musí sám vykoumat, co který spínač dělá a kam který krám přinést. To zní vlastně dost otravně, ale ve své době to mělo kouzlo (a stále má).

Ne ne, kdepak - to psát nechci. Místo toho zmíním, že Hexen se v mým životě zapsal jako vůbec první hra, kterou jsem dohrál. A to jsem byl hodně malý děcko. Dohrál jsem to dokonce dřív, než Dooma a Duke Nukem 3D. Nejenom, že jsem to dohrál, ale já jsem tu hru i dost žral.

Třeba když jsme si ve škole kreslili (asi tak první třída) všichni malovali kočičky a své oblíbené hračky a já nakreslil Herersiarcha (mág, co je napůl démon - druhý boss hry). Musel jsem pak učitelce vysvětlovat, co to vlastně je. Když pochopila, usmála se a řekla, že je to hezké. Nicméně v duchu si určitě pomyslela “chudák kluk, narodil se mentálně retardovaný.”

A už jako malý jsem si představoval vlastní mapy do Hexena. Taky jsem často lítal s klackem po parku a představoval si, že jsem v Hexenovi a ostatní byli monstra. Takže jsem sem tam napadl klackem pár spolužáků a ták. Bylo to vyrovnaný, protože oni si zase představovali, že jsou Space Rangers.

No a nedávno jsem se rozhodl vyrobit vlastní hub pro Hexena. Hub je něco jako úsek složený z několika map, mezi kterými se lze přesunovat a plnit různé úkoly. Už tu není jak v Doomovi nebo Hereticovi, kde je každá mapa samostatná a nemá žádnou spojitost s jinýma. Hubů je v Hexenovi celkem pět, ale mně pro začátek stačí vyrobit jeden.

A tak jsem se do toho pustil - začal jsem tvořit a plnit si tak svůj retardovaný dětský sen.

A to mi umožnilo o Hexenovi jako takovém zjistit spoustu pozoruhodných věcí. První věc - tvůrci vytvořili takový jednoduchý primitivní scriptovací jazyk jménem ACS, který dává hře velké možnosti. V Doomovi jsem stiskl tlačítko a to otevřelo dveře. Kromě otevření těchto dveří nic dalšího udělat nemohlo.

V Hexenovi můžu tlačítko nascriptovat na více fci, čili nejenom, že otevře dveře, ale rozsvítí pochodně na zdech, teleportuje do místnosti libovolná monstrá, zobrazí na obrazovce nějaký nápis a další hromadu věcí. A to všechno naráz.

Nemusí se to dokonce stát ani přímo v mapě, ve které jsem. Můžu nastavit, že se něco stane někde úplně jinde. Scriptování také umožňuje podmínky (něco se stane jen pokud něco jinýho) a cykly (bude se to dít tak dlouho, dokud se nestane něco jinýho). Akorát je všechno omezeno do 255.

255 je maximální rychlost (např. rychlost výtahu, rychlost otvírání dveří).
255 je maximální možný počet scriptů, které lze použít v jedné mapě.
255 je maximální možný posun plošiny směrem nahoru nebo dolů (lze vynásobit osmy příkazem “ByValue8”).
255 je maximální možná světlost.
atd.

Tady je vidět, proč původní Hexen měl spíše menší mapy a se scripty se krapet šetřilo.

Jazyk ACS je každopádně celkem schopný a není divu, že ho vzal a rozšířil i moderní Zdoom engine. Akorát by se tam nemusely úhly zadávat v bitech (např. 128 bitů je 180 stupňů) a časové intervaly v tzv. “ticích” (jeden tic má asi 1/35 sekundy), to kapku otrava :))

Ale zpět k Hexenovi jako ke hře. Při tvorbě map jsem si všiml, že Hexen má celkem velký nedostatek monster. A většina jich jen střílí nějaký fireball a hotovo. Nejoriginálnější je nejspíše bishop (myšleno chováním, ne designem). Chybí tu ale něco opravdu netradičního - něco jako byl Arch-vile v Doom 2. Chybí tu nějaký tuhý zmetek, kterého se nedá jen tak zbavit. Sice se na to dá využít bossů jako je Heresiarch a pták ohnivák (jehož letový dráhy se musí přesně nadefinovat, jinak bude sedět na prdeli a nic nedělat), ale stejně… Je tu málo potvor :(

A stejně tak je tu málo zbraní. Jen čtyři? Fakt? To bych radši jednu postavu a více zbraní, než tři postavy a čtyři zbraně.

Díky tomu dochází velice rychle ke stereotypu a to je taky důvod, proč jeden hub stačí víc, než bohatě.

Jediné, čeho Hexen nemá nedostatek, jsou textury. Aspoň z pohledu tématického. Lze vyrobit prostředí temných hradů, chrámů, kaplí, stejně tak ledových pevností, hřbitovů, stok a bažin.

Když jsem u bažiny… Pomocí ACS se dá dobře budovat atmosféra. Můžu např. definovat bod, na kterém se bude objevovat výpar. A můžu nastavit kterým poletí směrem, jak daleko, jak dlouho a jak často se bude na tom místě respawnovat atd atd. Stejně tak zadám třeba interval, v jakém se bude ozývat výkřik ještěra nebo žblunkání a bublání.

Potom ve hře jdu temnou děsivou bažinou, ozývají se výkřiky, bublání a výpary. Vypadá to prostě hustě. Není divu, že atmosféra je i po tolik letech stále působivá.

Co dodat - Hexen je evidentně hluboce zakořeněný v mém životě. Kromě toho, že jsem pro něj vyrobil hub, tak jsem pro něj rovněž sepsal návod (včetně datadisku) pro Scorpion Cheater. Momentálně jsem ve fázi, kdy hru znám jako své boty a znám každičký script a každý detail. No, každej je nějakej :)
+10+10 / 0