Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heretic

Heretic: Shadow of the Serpent Riders

23.12.1994
77
202 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Jako hlavní hrdina musíte prozkoumat město prokletých a místo, kde staří mniši provedli tajemný rituál. Byl otevřen portál do jiného světa, jediná možnost, jak ho zase zavřít, je pouze z druhé strany.

Známá hra Heretic běžící na upraveném Doom enginu byla jedna z prvních FPS, která dovolovala používat inventář a rozhlížet se nahoru a dolů. Jako zbraně vám poslouží hůlky střílející krystaly, kuše, magické rukavice či kouzelné hole. Prostředí je převážně staré, středověké, proti vám půjdou golemové, gargoylové, nemrtví válečníci či skutečně velká monstra.

Původně Heretic vyšel v shareware verzi s obsahem první epizody „City of the Damned“, čítající devět levelů. Začátkem roku 1995 byla tato verze nabízena masově v prodejnách a později, v témže roce, byla u distributorů shareware k dispozici plná verze. Ta nabízela celkově tři epizody, kromě té první i druhou „Hell's Maw“ a třetí „The Dome of D'Sparil“. Následně 22. března 1996 vývojáři z Raven Software hru rozšířili, a to dalšími dvěmi epizodami! Čtvrtou „The Ossuary“ a pátou s názvem „The Stagnant Demesne“, ve formě patche 1.3. Tím dostal Heretic i nový, oficiální podtitul „Shadow of the Serpent Riders“, který má dodnes.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Heretica jsem si zahrál v rámci "doplňování znalostí" týkajících se starých her. Obecně můžu říct, že střílečky z poloviny 90. let mě baví asi nejvíc a nejinak tomu bylo i u Heretica. Ke hře jsem se sice dostal kdysi dávno, ještě v minulém tisíciletí, ale nějak jsem jí nevěnoval pozornost. Od začátku do konce jsem ji zahrál až v roce 2013. Nejedná se tedy o nějaké nostalgické vzpomínání jak obloha byla modřejší, trávička zelenější a hry zábavnější.

Hra stojí na enginu hry Doom a je to na ní celkem znát. Naštěstí byl původní engine notně modifikovaný a nové schopnosti jako je inventář apod ji oživují. Co se týká zbraní tak tady mi to přišlo, jak kdyby autoři vzali zbraně z DOOMa a převlékli je do středověkého kabátu. Celkem jasně je vidět, která zbraň je místo pistole, brokovnice, rotačáku nebo motorové pily. To ale nebránilo tomu, abych se se zbraněmi velice rychle sžil a výtečně se s nimi vyřádil na nepřátelích. Zbraně doplňuje inventář, který obsahuje předměty na doplnění zdraví nebo levitaci, ale i pro alternativní mód střelby.

Levely jsou klasicky po staru rozsáhlé, spletité a barevné. Postavené jsou na klasickém systému hledání klíčů, které otevřou další části levelu. Naštěstí je Heretic z doby, kdy se ještě používaly mapy a občas byly i potřebné. Dokonce jeden z předmětů zobrazí celou mapu i se secrety a ty je potom jednodušší najít. Nepřátelé jsou různorodí, od nejjednodušších létavic až po nebezpečné lebky, které po mně házely tornáda. Jen je škoda, že autoři nedali více unikátních a výrazných bosů. Pamatuju si jen jednoho, možná jich ale bylo víc.

Troufale řeknu, že Heretic je pro fanoušky původního DOOMu povinností. Připadal jsem si tam jako doma, všechno mi bylo tak nějak povědomé, ale zároveň dost odlišné natolik abych se nenudil. Hru jsem spouštěl přes ZDaemon, který ji hodil do vysokého rozlišení a zlidštil zastaralé ovládání. To jsem zkoušel i původní, ale otáčení pomocí šipek už není nic pro mě. Musím zkonstatovat, že hra obstála na výbornou i v roce 2013.
+29
  • PC 80
Nedlouho po odehrání prvního Dooma se mi do rukou dostal i Heretic, ve kterém se jako v jedné z mála doomovek poprvé vyskytoval inventář. Já jeho služeb však moc nevyužíval, protože jsem pořádně nevěděl jak se do něj dostanu.

Co jsem ale využíval hojně byla většina zbraní. Pomocí elfí hole střílející krystaly, jejíž náboje se válely téměř všude, éterické kuše či speciálních rukavic, jsem zabíjel vše od Gargoyly až po Golema, který mi nevím proč připadal jako panáček Michelin.

Občas jsem se přitom prolétl vzduchem, nebo se má postava stala neviditelnou, či dokonce nesmrtelnou. Díky těmto výše zmíněným činnostem a také díky skvělému hudebnímu doprovodu, se mi Heretic vryl do paměti, kde mu navždy bude patřit čestné místo.

Pro: atmosféra, zbraně, hudba, artefakty na vylepšování vlastností, Golem

Proti: neexistence remaku

+25
  • PC 85
Parádní „doomovka“ těžící z osvědčených postupů přímočaré, relativně rychlé a svěží akce. Heretic kopíruje hráčsky atraktivní jádro Dooma a obaluje jej do nového gothic kabátku, což je velice sympatické. Tehdy nikdo neřešil, že krystal je vlastně pistolka, kuš brokovnice, rukavička rotační kulomet a jakýsi okřídlený kyj představuje raketomet. Vypadalo to originálně a pocit z hraní byl rázem jiný, resp. nový. Také příšery se ve své podstatě od Dooma tolik nelišily, a přesto by se nikdo neodvážil Heretica nařknout z plagiátorství…

Design prostředí působil skvěle, středověké, vyzdobené chodby i potemnělé komnaty se základními světelnými efekty byly ve své době originální. Doom (2) se snažil v mnohém evokovat realitu, ale Heretic byl skutečná fantasy – tedy alespoň pro nezkušené hráče, kteří nedokázali vydržet u Dungeon Mastera déle než 5 minut.

Vzpomínám, že i Heretic si na mě připravil nejeden strašidelný moment, což je zpětně trochu absurdní, protože Heretic byl přeci jen malinko odlehčenější než Doom. Určitě by hře prospělo, kdyby obsahovala nějaký epický souboj s nekonečnými hordami mumií, či megalomanského bosse. Sečteno a podtrženo pro mě jedna z (nej)lepších pařeb na 486 a chytlavější hra než Hexen.

HW: Minimum: 486DX 33 MHZ, 4 MB RAM / Doporučeno: 486 66 MHZ, 8 MB RAM
+25
  • PC 75
Doom ve středověkém fantasy hávu, tak to byla kdysi voda na můj mlýn. Přes původní shareware a jiné nechutně osekané verze jsem se časem, neznámo jak, propracoval až ke konečné edici o všech pěti epizodách pod názvem "Shadow of the Serpent Riders". Po mnoha letech jsem se tedy konečně dobelhal k možnosti dokončit první Heretic zcela kompletně. Co si pamatuji, nakonec mi to netrvalo více než dva dny pohodového střílení.

To prostředí a ozvučení mě svého času bralo a děsilo mnohem více než oba dva díly Doomu dohromady. A to už pak vůbec nemluvím o přímo-nepřímém pokračování HeXen: Beyond Heretic. Zábava společně s nadšením se stupňovala každým dalším odehraným levelem a nově nalezenou zbraní. Nejvíce si ale stejně vybavuji základní hůlku nebo kuši se zelenými projektily. Nepřátelské jednotky mě řádně děsily a někdy i možná jenom tím, že jsem je kvůli stařičké kostičkované grafice spatřil až na poslední chvíli. To vše se ale někdy ke konci čtvrté epizody změnilo a hra mě v tu chvíli začínala malinko nudit. Důvod byl jednoduchý, veškeré protivníky a zbraně už člověk znal a hra tím pádem již, krom dalších a dalších bludišťátek, nepřinášela nic nového.

Level design mi celkem seděl, s procházením jednotlivých lokací jsem moc problémů neměl, akorát sem tam došlo k párminutovému záseku kvůli fikaně schovanému klíči nebo páce. Velkým plusem budiž něco jako inventář, ve kterém ale stejně jako dítě beztak nikdo neuměl listovat (já tedy určitě ně) a s tím související pomocné předměty. Lahvičky se zdravím mi určitě více než několikrát zachránily život.

Druhý díl, který vyšel až o čtyři roky později, mi tenkrát díky svému 3rd person pohledu už tolik nesedl, ale své kvality dozajista měl. Ty jsem ocenil až mnohem později a v budoucnu popíši v samostatném komentáři. Jednička si ode mě vysloužila pěkných 75%. (cca 85 kdysi, cca 65 dnes = průměr 75).

Pro: středověká atmosféra, zbraně, inventář a předměty, ozvučení

Proti: malá nabídka zbraní, v pozdějších fázích už nelze čekat nic nového = stereotyp

+25
  • PC 90
Strčit Dooma do fantasy prostředí nebyl špatný nápad a celkem se podařil. Stačí narvat hráči magickou kuši místo brokovnice, kouzelnou hůlku místo raketometu a nepřátelské zombie a démony nahradit temnými rytíři a mágy. Proč ne? On je Heretic dokonce natolik podobný doomovi, že má shodný počet map (3 epizody 8 map v každé z nich + 1 tajná) a počet zbraní (8) - samozřejmě když pomineme Ultimate Doom a Shadow of the Serpent Riders.

Jinak jako hra sama o sobě byla v několika věcech zcela revoluční a dokonce přemýšlím, zda to nenacpat do zdejších zajímavostí, ale je to vůbec první doomovka, ve které byl inventář. Proč by taky hráč měl využít lékárničky (léčivé lektvary) hned a ne až to potřebuje? Nebo proč by si nemohl nechat dočasnou nesmrtelnost na později? Nebo neviditelnost?
Předmětů je sice málo, ale docela stojí zato. Když třeba seberete vajíčko, můžete ho vystřelit na nepřátelé a oni se dočasně promění ve slepice (i hráč se může cheatem proměnit ve slepici:) nebo je tu ještě předmět, který se jmenuje Tome of Power, který dá zbraním alternativní mod útoku.

To je vlastně další revoluční věc. Vždyť alternativní mod střelby se objevil i v pozdějších hrách (Half-life, Unreal, Blood, Shadow Warrior) i když k tomu nebylo potřeba kniha. Myslím, že Heretic jak inventářem tak i alternativním modem střelby udal směr dalších několika doomovek do budoucna - aspoň podle mého názoru.

A poslední revoluční novinka ve světě pc her, kterou Heretic přinesl, bylo rozhlížení se nahorů a dolů, což jsem sice nikdy nevyužil, ale je to zajímavé, ne? Podobně zajímavý je také vítr, což je v Doom Engine trochu novinka - na některých místech fouká silný vítr a ovlivňuje výstřely jak potvor, tak hráče. Případně může shodit z úzkého mostu.

Dost o tom, co Heretic přinesl a teď spíše o jeho hratelnosti. Heretic má poměrně krátké mapy, počet nepřátel téměř nikdy nepřesáhne dvě stovky, secrety se dají bez problémů najít (a v každém levelu se dá někde najít svítek, který je zobrazí na mapě), i na nejtěžší obtížnost se to dá v pohodě dohrát, munice i zdraví je víc, než dost a celkově bych to nazval spíše “odechovou hrou”.
Možná mi celou hru také ulehčilo to, že jsem to hrál na novějším engine (zandronum), kde jsem měl spuštěný always run, každopádně jsem každou mapu dohrál na 100% na nejtěžší obtížnost. S vyjímkou levelu e4m7, protože je tam secret, který se otevře pouze jednou, a pak se do něj už nedá dostat.

Tím se dostávám k datadisku Shadow of the Serpent Riders, který přináší dvě nové epizody. Na rovinu - bylo pro mě trochu zklamáním, neboť jsou podle mého názoru odfláklé. Prvním problémem je, že nejsou nijak tématicky zaměřené (první epizoda se odehrávala v různých městských částech, druhá zase byla samá láva a třetí naopak samá voda…), druhý je, že v nich není nic nového - ani nové monstrum, ani nové zbraně, ani nové textury… nic… Díky tomu velice rychle přijde stereotyp… Co se týče textur, těch má obecně Heretic dost málo, což jsem pocítil, když jsem si zkoušel v Doom Builderu pro něj stvořit jednu mapu. A hned na to jsem pochopil, proč většina map v posledních dvou epizodách působí “podobně” První tři epizody prostě vyčerpaly atraktivitu prostředí na maximum…
I design map v posledních dvou epizodách trochu klesá. Není to špatné, ale kupříkladu mapa e4m9 je fakt nepřehledná a nic moc. Tvůrci měli taky potřebu cpát do každé mapy bosse z první epizody (taková ta lebka), který je ovšem velice otravný (hlavně ty jeho víry, které plive) a to ani nemluvím o tom, že v mapách je plno secretů, které ovšem nejsou secrety. Tím mám na mysli to, že jsem třeba otevřel tajnou stěnu a našel tam nějaký předmět, ale místnost se jako secret nezapočítala…

Nedávno mi jeden známý říkal, že nemá rád čtvrtou epizodu v Doomu jedničce a že podle něj má první doom prostě jen 3 epizody a ta čtvrtá pro něj neexistuje. Pro mě má první Heretic jen tři epizody a basta…

Jinak kdyby mi mělo v Heretickovi ještě něco vadit, je to asi absence pořádné zbraně. Něco jako BFG nebo tak… prostě silná mega zbraň, na kterou si vzpomenu, když uvidím bosse… Nejsilnější je asi Phoenix Rod, ale to je tak vše…

Když zavřu obě oči před posledními dvěmi epizodami, které podle mě mohly aspoň přinést nějakou tu novinku, je Heretic stále nadprůměrnou hrou. Temná fantasy sice není tak temná, jako v pozdějším Hexenovi, ale stále je to má “srdcová záležitost”.
+22