Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heretic

Heretic: Shadow of the Serpent Riders

77
183 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
23.12.1994 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.ravensoftware.com/game
Jako hlavní hrdina musíte prozkoumat město prokletých a místo, kde staří mniši provedli tajemný rituál. Byl otevřen portál do jiného světa, jediná možnost, jak ho zase zavřít, je pouze z druhé strany.

Známá hra Heretic běžící na upraveném Doom enginu byla jedna z prvních FPS, která dovolovala používat inventář a rozhlížet se nahoru a dolů. Jako zbraně vám poslouží hůlky střílející krystaly, kuše, magické rukavice či kouzelné hole. Prostředí je převážně staré, středověké, proti vám půjdou golemové, gargoylové, nemrtví válečníci či skutečně velká monstra.

Původně Heretic vyšel v shareware verzi s obsahem první epizody „City of the Damned“, čítající devět levelů. Začátkem roku 1995 byla tato verze nabízena masově v prodejnách a později, v témže roce, byla u distributorů shareware k dispozici plná verze. Ta nabízela celkově tři epizody, kromě té první i druhou „Hell's Maw“ a třetí „The Dome of D'Sparil“. Následně 22. března 1996 vývojáři z Raven Software hru rozšířili, a to dalšími dvěmi epizodami! Čtvrtou „The Ossuary“ a pátou s názvem „The Stagnant Demesne“, ve formě patche 1.3. Tím dostal Heretic i nový, oficiální podtitul „Shadow of the Serpent Riders“, který má dodnes.


Poslední diskuzní příspěvek

PavelU: Mě se na tom líbí především dvě věci - kupodivu solidní atmosféra (zasněžená pláň, les, lávové jeskyně... navdory stáři Hereticu to…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Heretica jsem si zahrál v rámci "doplňování znalostí" týkajících se starých her. Obecně můžu říct, že střílečky z poloviny 90. let mě baví asi nejvíc a nejinak tomu bylo i u Heretica. Ke hře jsem se sice dostal kdysi dávno, ještě v minulém tisíciletí, ale nějak jsem jí nevěnoval pozornost. Od začátku do konce jsem ji zahrál až v roce 2013. Nejedná se tedy o nějaké nostalgické vzpomínání jak obloha byla modřejší, trávička zelenější a hry zábavnější.

Hra stojí na enginu hry Doom a je to na ní celkem znát. Naštěstí byl původní engine notně modifikovaný a nové schopnosti jako je inventář apod ji oživují. Co se týká zbraní tak tady mi to přišlo, jak kdyby autoři vzali zbraně z DOOMa a převlékli je do středověkého kabátu. Celkem jasně je vidět, která zbraň je místo pistole, brokovnice, rotačáku nebo motorové pily. To ale nebránilo tomu, abych se se zbraněmi velice rychle sžil a výtečně se s nimi vyřádil na nepřátelích. Zbraně doplňuje inventář, který obsahuje předměty na doplnění zdraví nebo levitaci, ale i pro alternativní mód střelby.

Levely jsou klasicky po staru rozsáhlé, spletité a barevné. Postavené jsou na klasickém systému hledání klíčů, které otevřou další části levelu. Naštěstí je Heretic z doby, kdy se ještě používaly mapy a občas byly i potřebné. Dokonce jeden z předmětů zobrazí celou mapu i se secrety a ty je potom jednodušší najít. Nepřátelé jsou různorodí, od nejjednodušších létavic až po nebezpečné lebky, které po mně házely tornáda. Jen je škoda, že autoři nedali více unikátních a výrazných bosů. Pamatuju si jen jednoho, možná jich ale bylo víc.

Troufale řeknu, že Heretic je pro fanoušky původního DOOMu povinností. Připadal jsem si tam jako doma, všechno mi bylo tak nějak povědomé, ale zároveň dost odlišné natolik abych se nenudil. Hru jsem spouštěl přes ZDaemon, který ji hodil do vysokého rozlišení a zlidštil zastaralé ovládání. To jsem zkoušel i původní, ale otáčení pomocí šipek už není nic pro mě. Musím zkonstatovat, že hra obstála na výbornou i v roce 2013.
+26+26 / 0
  • PC 80
Nedlouho po odehrání prvního Dooma se mi do rukou dostal i Heretic, ve kterém se jako v jedné z mála doomovek poprvé vyskytoval inventář. Já jeho služeb však moc nevyužíval, protože jsem pořádně nevěděl jak se do něj dostanu.

Co jsem ale využíval hojně byla většina zbraní. Pomocí elfí hole střílející krystaly, jejíž náboje se válely téměř všude, éterické kuše či speciálních rukavic, jsem zabíjel vše od Gargoyly až po Golema, který mi nevím proč připadal jako panáček Michelin.

Občas jsem se přitom prolétl vzduchem, nebo se má postava stala neviditelnou, či dokonce nesmrtelnou. Díky těmto výše zmíněným činnostem a také díky skvělému hudebnímu doprovodu, se mi Heretic vryl do paměti, kde mu navždy bude patřit čestné místo.

Pro: atmosféra, zbraně, hudba, artefakty na vylepšování vlastností, Golem

Proti: neexistence remaku

+24+24 / 0
  • PC 85
Parádní „doomovka“ těžící z osvědčených postupů přímočaré, relativně rychlé a svěží akce. Heretic kopíruje hráčsky atraktivní jádro Dooma a obaluje jej do nového gothic kabátku, což je velice sympatické. Tehdy nikdo neřešil, že krystal je vlastně pistolka, kuš brokovnice, rukavička rotační kulomet a jakýsi okřídlený kyj představuje raketomet. Vypadalo to originálně a pocit z hraní byl rázem jiný, resp. nový. Také příšery se ve své podstatě od Dooma tolik nelišily, a přesto by se nikdo neodvážil Heretica nařknout z plagiátorství…

Design prostředí působil skvěle, středověké, vyzdobené chodby i potemnělé komnaty se základními světelnými efekty byly ve své době originální. Doom (2) se snažil v mnohém evokovat realitu, ale Heretic byl skutečná fantasy – tedy alespoň pro nezkušené hráče, kteří nedokázali vydržet u Dungeon Mastera déle než 5 minut.

Vzpomínám, že i Heretic si na mě připravil nejeden strašidelný moment, což je zpětně trochu absurdní, protože Heretic byl přeci jen malinko odlehčenější než Doom. Určitě by hře prospělo, kdyby obsahovala nějaký epický souboj s nekonečnými hordami mumií, či megalomanského bosse. Sečteno a podtrženo pro mě jedna z (nej)lepších pařeb na 486 a chytlavější hra než Hexen.

HW: Minimum: 486DX 33 MHZ, 4 MB RAM / Doporučeno: 486 66 MHZ, 8 MB RAM
+24+24 / 0
  • PC 80
Heretic je taková herní klasika ze začátku 3D her, ke které se nedá moc napsat. Dohrál jsem jej mockrát, ještě na starých 14-15 palcových CRT monitorech s ovládáním přes šipky. Vzhledem k tomu, že hrát bez myši už opravdu neumím a že hra se svým rozlíšením vypadá dnes tragicky, sáhl jsem po ZDoomu. Ten přidává plynulé ovládání myší, vypnutelný mouselook nahoru a dolů (není zde potřebný) a především vyhlazení grafiky ve větším rozlišení. Zároveň ale nechává grafiku tak jak byla, takže zážitek je to stejný jako kdysi.

Heretic takový fantasy klon Doomu se vším všudy - od stylu vyprávění příběhu, členění na epizody, zbraní až po některé věci z inventáře. Samotný příběh je bez intra, jen s nějakým pozadím v manuálu, mezi epizodama si přečtete nějaký ten holý text a na konci Vás čeká k textu ještě obrázek s pomrknutím na další díl. Jste Corvus, nakopat musíte jednomu ze tří Hadích jezdců D´Sparillovi, který dostal zálusk na Váš svět a to je vše co potřebujete vědět.

Hratelnost je od A až do Z obšlehnutí z Doomu. Máte tři epizody, v každé z nich sedm normálních kol, jedno tajné a jedno s bossem. Každé kolo nabízí pár desítek nepřátel, troje dveře na klíč, spoustu secretů a nějaké to víceméně generické bludiště. Dlužno říct, že díky přehledné mapě se neztratíte (nevím jestli to nebylo spíše vylepšenou mapou v ZDoomu), většinou máte jasno kam jít a co tam udělat.

Takže to hlavní co zbývá je řežba. Nepřátelé jsou slušní a pestří, ale na perfektní sestavu z Doomu nedosahují ani náhodou. Od otravných netopýrů přes různé ještěry, rytíře a mágy až po mocné lichy s jejich tornády. Většina nepřátel háže nějakou tu formu magického útoku, případně Vám jdou po těle a k jejich udržení máte 7 zbraní.

Inspirace Doomem je zjevná i tu - místo pistole krystal, místo brokovnice kuše s rozptylem, nechybí fantasy ekvivalent kulometu, raketometu i plazmovky. Jen místo BFGčka jsou tu nějaké nanicovaté koule, které jsem úpřimně skoro nevyužil. Na kosení potvor bohatě stačí kombinace modrého kulometu a rudé plazmovky s občasným použitím magického raketometu.

Jedinou novinkou je inventář, do kterého sbíráte různé víceméně nepotřebné vylepšení, rovněž z větší části obšlehnuté z Doomu. Neviditelnost, nesmrtelnost, světlo, léčení... Je fajn, že si tak zvláště s poctivým prolézáním secretů můžete nasyslit slušnou zásobu, není fajn, že Vám ji tvůrci na konci kola nemilosrdně zabaví. Je tu víceméně nevyužitelný jetpack (alias netopýří křídla), vynikající mapový svitek, který Vám zobrazí všechna neodkrytá místa na mapě včetně secretů a kniha síly, která mění střelbu u každé ze zbraní. Jen škoda, že mapový svitek dostanete většinou až na konci kola, na začátku by se hodil víc.

Heretic je zkrátka naprostá kopie Doomu. Ovšem v tomto případě to není na škodu, protože tvůrci hru odlíšili stylovou grafikou a zároveň okopírovali i perfektní hratelnost, takže jsem ani na chvíli neměl pocit, že mě ve hře něco štve.

Pro: Klasická doomovka se vším všudy.

Proti: Až příliš očividná kopie Doomu.

+21+21 / 0
  • PC 90
Strčit Dooma do fantasy prostředí nebyl špatný nápad a celkem se podařil. Stačí narvat hráči magickou kuši místo brokovnice, kouzelnou hůlku místo raketometu a nepřátelské zombie a démony nahradit temnými rytíři a mágy. Proč ne? On je Heretic dokonce natolik podobný doomovi, že má shodný počet map (3 epizody 8 map v každé z nich + 1 tajná) a počet zbraní (8) - samozřejmě když pomineme Ultimate Doom a Shadow of the Serpent Riders.

Jinak jako hra sama o sobě byla v několika věcech zcela revoluční a dokonce přemýšlím, zda to nenacpat do zdejších zajímavostí, ale je to vůbec první doomovka, ve které byl inventář. Proč by taky hráč měl využít lékárničky (léčivé lektvary) hned a ne až to potřebuje? Nebo proč by si nemohl nechat dočasnou nesmrtelnost na později? Nebo neviditelnost?
Předmětů je sice málo, ale docela stojí zato. Když třeba seberete vajíčko, můžete ho vystřelit na nepřátelé a oni se dočasně promění ve slepice (i hráč se může cheatem proměnit ve slepici:) nebo je tu ještě předmět, který se jmenuje Tome of Power, který dá zbraním alternativní mod útoku.

To je vlastně další revoluční věc. Vždyť alternativní mod střelby se objevil i v pozdějších hrách (Half-life, Unreal, Blood, Shadow Warrior) i když k tomu nebylo potřeba kniha. Myslím, že Heretic jak inventářem tak i alternativním modem střelby udal směr dalších několika doomovek do budoucna - aspoň podle mého názoru.

A poslední revoluční novinka ve světě pc her, kterou Heretic přinesl, bylo rozhlížení se nahorů a dolů, což jsem sice nikdy nevyužil, ale je to zajímavé, ne? Podobně zajímavý je také vítr, což je v Doom Engine trochu novinka - na některých místech fouká silný vítr a ovlivňuje výstřely jak potvor, tak hráče. Případně může shodit z úzkého mostu.

Dost o tom, co Heretic přinesl a teď spíše o jeho hratelnosti. Heretic má poměrně krátké mapy, počet nepřátel téměř nikdy nepřesáhne dvě stovky, secrety se dají bez problémů najít (a v každém levelu se dá někde najít svítek, který je zobrazí na mapě), i na nejtěžší obtížnost se to dá v pohodě dohrát, munice i zdraví je víc, než dost a celkově bych to nazval spíše “odechovou hrou”.
Možná mi celou hru také ulehčilo to, že jsem to hrál na novějším engine (zandronum), kde jsem měl spuštěný always run, každopádně jsem každou mapu dohrál na 100% na nejtěžší obtížnost. S vyjímkou levelu e4m7, protože je tam secret, který se otevře pouze jednou, a pak se do něj už nedá dostat.

Tím se dostávám k datadisku Shadow of the Serpent Riders, který přináší dvě nové epizody. Na rovinu - bylo pro mě trochu zklamáním, neboť jsou podle mého názoru odfláklé. Prvním problémem je, že nejsou nijak tématicky zaměřené (první epizoda se odehrávala v různých městských částech, druhá zase byla samá láva a třetí naopak samá voda…), druhý je, že v nich není nic nového - ani nové monstrum, ani nové zbraně, ani nové textury… nic… Díky tomu velice rychle přijde stereotyp… Co se týče textur, těch má obecně Heretic dost málo, což jsem pocítil, když jsem si zkoušel v Doom Builderu pro něj stvořit jednu mapu. A hned na to jsem pochopil, proč většina map v posledních dvou epizodách působí “podobně” První tři epizody prostě vyčerpaly atraktivitu prostředí na maximum…
I design map v posledních dvou epizodách trochu klesá. Není to špatné, ale kupříkladu mapa e4m9 je fakt nepřehledná a nic moc. Tvůrci měli taky potřebu cpát do každé mapy bosse z první epizody (taková ta lebka), který je ovšem velice otravný (hlavně ty jeho víry, které plive) a to ani nemluvím o tom, že v mapách je plno secretů, které ovšem nejsou secrety. Tím mám na mysli to, že jsem třeba otevřel tajnou stěnu a našel tam nějaký předmět, ale místnost se jako secret nezapočítala…

Nedávno mi jeden známý říkal, že nemá rád čtvrtou epizodu v Doomu jedničce a že podle něj má první doom prostě jen 3 epizody a ta čtvrtá pro něj neexistuje. Pro mě má první Heretic jen tři epizody a basta…

Jinak kdyby mi mělo v Heretickovi ještě něco vadit, je to asi absence pořádné zbraně. Něco jako BFG nebo tak… prostě silná mega zbraň, na kterou si vzpomenu, když uvidím bosse… Nejsilnější je asi Phoenix Rod, ale to je tak vše…

Když zavřu obě oči před posledními dvěmi epizodami, které podle mě mohly aspoň přinést nějakou tu novinku, je Heretic stále nadprůměrnou hrou. Temná fantasy sice není tak temná, jako v pozdějším Hexenovi, ale stále je to má “srdcová záležitost”.
+19+20 / -1