Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Heretica jsem si zahrál v rámci "doplňování znalostí" týkajících se starých her. Obecně můžu říct, že střílečky z poloviny 90. let mě baví asi nejvíc a nejinak tomu bylo i u Heretica. Ke hře jsem se sice dostal kdysi dávno, ještě v minulém tisíciletí, ale nějak jsem jí nevěnoval pozornost. Od začátku do konce jsem ji zahrál až v roce 2013. Nejedná se tedy o nějaké nostalgické vzpomínání jak obloha byla modřejší, trávička zelenější a hry zábavnější.

Hra stojí na enginu hry Doom a je to na ní celkem znát. Naštěstí byl původní engine notně modifikovaný a nové schopnosti jako je inventář apod ji oživují. Co se týká zbraní tak tady mi to přišlo, jak kdyby autoři vzali zbraně z DOOMa a převlékli je do středověkého kabátu. Celkem jasně je vidět, která zbraň je místo pistole, brokovnice, rotačáku nebo motorové pily. To ale nebránilo tomu, abych se se zbraněmi velice rychle sžil a výtečně se s nimi vyřádil na nepřátelích. Zbraně doplňuje inventář, který obsahuje předměty na doplnění zdraví nebo levitaci, ale i pro alternativní mód střelby.

Levely jsou klasicky po staru rozsáhlé, spletité a barevné. Postavené jsou na klasickém systému hledání klíčů, které otevřou další části levelu. Naštěstí je Heretic z doby, kdy se ještě používaly mapy a občas byly i potřebné. Dokonce jeden z předmětů zobrazí celou mapu i se secrety a ty je potom jednodušší najít. Nepřátelé jsou různorodí, od nejjednodušších létavic až po nebezpečné lebky, které po mně házely tornáda. Jen je škoda, že autoři nedali více unikátních a výrazných bosů. Pamatuju si jen jednoho, možná jich ale bylo víc.

Troufale řeknu, že Heretic je pro fanoušky původního DOOMu povinností. Připadal jsem si tam jako doma, všechno mi bylo tak nějak povědomé, ale zároveň dost odlišné natolik abych se nenudil. Hru jsem spouštěl přes ZDaemon, který ji hodil do vysokého rozlišení a zlidštil zastaralé ovládání. To jsem zkoušel i původní, ale otáčení pomocí šipek už není nic pro mě. Musím zkonstatovat, že hra obstála na výbornou i v roce 2013.
+35
  • PC 85
Parádní „doomovka“ těžící z osvědčených postupů přímočaré, relativně rychlé a svěží akce. Heretic kopíruje hráčsky atraktivní jádro Dooma a obaluje jej do nového gothic kabátku, což je velice sympatické. Tehdy nikdo neřešil, že krystal je vlastně pistolka, kuš brokovnice, rukavička rotační kulomet a jakýsi okřídlený kyj představuje raketomet. Vypadalo to originálně a pocit z hraní byl rázem jiný, resp. nový. Také příšery se ve své podstatě od Dooma tolik nelišily, a přesto by se nikdo neodvážil Heretica nařknout z plagiátorství…

Design prostředí působil skvěle, středověké, vyzdobené chodby i potemnělé komnaty se základními světelnými efekty byly ve své době originální. Doom (2) se snažil v mnohém evokovat realitu, ale Heretic byl skutečná fantasy – tedy alespoň pro nezkušené hráče, kteří nedokázali vydržet u Dungeon Mastera déle než 5 minut.

Vzpomínám, že i Heretic si na mě připravil nejeden strašidelný moment, což je zpětně trochu absurdní, protože Heretic byl přeci jen malinko odlehčenější než Doom. Určitě by hře prospělo, kdyby obsahovala nějaký epický souboj s nekonečnými hordami mumií, či megalomanského bosse. Sečteno a podtrženo pro mě jedna z (nej)lepších pařeb na 486 a chytlavější hra než Hexen.
+28
  • PC 80
Nedlouho po odehrání prvního Dooma se mi do rukou dostal i Heretic, ve kterém se jako v jedné z mála doomovek poprvé vyskytoval inventář. Já jeho služeb však moc nevyužíval, protože jsem pořádně nevěděl jak se do něj dostanu.

Co jsem ale využíval hojně byla většina zbraní. Pomocí elfí hole střílející krystaly, jejíž náboje se válely téměř všude, éterické kuše či speciálních rukavic, jsem zabíjel vše od Gargoyly až po Golema, který mi nevím proč připadal jako panáček Michelin.

Občas jsem se přitom prolétl vzduchem, nebo se má postava stala neviditelnou, či dokonce nesmrtelnou. Díky těmto výše zmíněným činnostem a také díky skvělému hudebnímu doprovodu, se mi Heretic vryl do paměti, kde mu navždy bude patřit čestné místo.

Pro: atmosféra, zbraně, hudba, artefakty na vylepšování vlastností, Golem

Proti: neexistence remaku

+27
  • PC 75
Doom ve středověkém fantasy hávu, tak to byla kdysi voda na můj mlýn. Přes původní shareware a jiné nechutně osekané verze jsem se časem, neznámo jak, propracoval až ke konečné edici o všech pěti epizodách pod názvem "Shadow of the Serpent Riders". Po mnoha letech jsem se tedy konečně dobelhal k možnosti dokončit první Heretic zcela kompletně. Co si pamatuji, nakonec mi to netrvalo více než dva dny pohodového střílení.

To prostředí a ozvučení mě svého času bralo a děsilo mnohem více než oba dva díly Doomu dohromady. A to už pak vůbec nemluvím o přímo-nepřímém pokračování HeXen: Beyond Heretic. Zábava společně s nadšením se stupňovala každým dalším odehraným levelem a nově nalezenou zbraní. Nejvíce si ale stejně vybavuji základní hůlku nebo kuši se zelenými projektily. Nepřátelské jednotky mě řádně děsily a někdy i možná jenom tím, že jsem je kvůli stařičké kostičkované grafice spatřil až na poslední chvíli. To vše se ale někdy ke konci čtvrté epizody změnilo a hra mě v tu chvíli začínala malinko nudit. Důvod byl jednoduchý, veškeré protivníky a zbraně už člověk znal a hra tím pádem již, krom dalších a dalších bludišťátek, nepřinášela nic nového.

Level design mi celkem seděl, s procházením jednotlivých lokací jsem moc problémů neměl, akorát sem tam došlo k párminutovému záseku kvůli fikaně schovanému klíči nebo páce. Velkým plusem budiž něco jako inventář, ve kterém ale stejně jako dítě beztak nikdo neuměl listovat (já tedy určitě ně) a s tím související pomocné předměty. Lahvičky se zdravím mi určitě více než několikrát zachránily život.

Druhý díl, který vyšel až o čtyři roky později, mi tenkrát díky svému 3rd person pohledu už tolik nesedl, ale své kvality dozajista měl. Ty jsem ocenil až mnohem později a v budoucnu popíši v samostatném komentáři. Jednička si ode mě vysloužila pěkných 75%. (cca 85 kdysi, cca 65 dnes = průměr 75).

Pro: středověká atmosféra, zbraně, inventář a předměty, ozvučení

Proti: malá nabídka zbraní, v pozdějších fázích už nelze čekat nic nového = stereotyp

+27
  • PC 80
Heretic je taková herní klasika ze začátku 3D her, ke které se nedá moc napsat. Dohrál jsem jej mockrát, ještě na starých 14-15 palcových CRT monitorech s ovládáním přes šipky. Vzhledem k tomu, že hrát bez myši už opravdu neumím a že hra se svým rozlíšením vypadá dnes tragicky, sáhl jsem po ZDoomu. Ten přidává plynulé ovládání myší, vypnutelný mouselook nahoru a dolů (není zde potřebný) a především vyhlazení grafiky ve větším rozlišení. Zároveň ale nechává grafiku tak jak byla, takže zážitek je to stejný jako kdysi.

Heretic takový fantasy klon Doomu se vším všudy - od stylu vyprávění příběhu, členění na epizody, zbraní až po některé věci z inventáře. Samotný příběh je bez intra, jen s nějakým pozadím v manuálu, mezi epizodama si přečtete nějaký ten holý text a na konci Vás čeká k textu ještě obrázek s pomrknutím na další díl. Jste Corvus, nakopat musíte jednomu ze tří Hadích jezdců D´Sparillovi, který dostal zálusk na Váš svět a to je vše co potřebujete vědět.

Hratelnost je od A až do Z obšlehnutí z Doomu. Máte tři epizody, v každé z nich sedm normálních kol, jedno tajné a jedno s bossem. Každé kolo nabízí pár desítek nepřátel, troje dveře na klíč, spoustu secretů a nějaké to víceméně generické bludiště. Dlužno říct, že díky přehledné mapě se neztratíte (nevím jestli to nebylo spíše vylepšenou mapou v ZDoomu), většinou máte jasno kam jít a co tam udělat.

Takže to hlavní co zbývá je řežba. Nepřátelé jsou slušní a pestří, ale na perfektní sestavu z Doomu nedosahují ani náhodou. Od otravných netopýrů přes různé ještěry, rytíře a mágy až po mocné lichy s jejich tornády. Většina nepřátel háže nějakou tu formu magického útoku, případně Vám jdou po těle a k jejich udržení máte 7 zbraní.

Inspirace Doomem je zjevná i tu - místo pistole krystal, místo brokovnice kuše s rozptylem, nechybí fantasy ekvivalent kulometu, raketometu i plazmovky. Jen místo BFGčka jsou tu nějaké nanicovaté koule, které jsem úpřimně skoro nevyužil. Na kosení potvor bohatě stačí kombinace modrého kulometu a rudé plazmovky s občasným použitím magického raketometu.

Jedinou novinkou je inventář, do kterého sbíráte různé víceméně nepotřebné vylepšení, rovněž z větší části obšlehnuté z Doomu. Neviditelnost, nesmrtelnost, světlo, léčení... Je fajn, že si tak zvláště s poctivým prolézáním secretů můžete nasyslit slušnou zásobu, není fajn, že Vám ji tvůrci na konci kola nemilosrdně zabaví. Je tu víceméně nevyužitelný jetpack (alias netopýří křídla), vynikající mapový svitek, který Vám zobrazí všechna neodkrytá místa na mapě včetně secretů a kniha síly, která mění střelbu u každé ze zbraní. Jen škoda, že mapový svitek dostanete většinou až na konci kola, na začátku by se hodil víc.

Heretic je zkrátka naprostá kopie Doomu. Ovšem v tomto případě to není na škodu, protože tvůrci hru odlíšili stylovou grafikou a zároveň okopírovali i perfektní hratelnost, takže jsem ani na chvíli neměl pocit, že mě ve hře něco štve.

Pro: Klasická doomovka se vším všudy.

Proti: Až příliš očividná kopie Doomu.

+25
  • PC 70
Heretic mě v dětství minul. Hru jsem sice měl v počítači poměrně brzo po jejím vydání, nicméně považoval jsem ji za divný Doom s divnými zbraněmi a do hry jsem nikdy nepronikl. Proto bylo mé dnešní dohrání hry mým (takřka) prvním kontaktem s tímto počinem Ravenů. Původně jsem hru považoval za slabší odnož Dooma, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen a hra se nehrála vůbec špatně.

Tak je to tedy Doom nebo není? Na tuto otázku se dá odpovědět ano i ne. Hra je postavena na enginu Dooma a co do náplně hry i zbraní samotných je podobnost poměrně zřetelná. Jako dítě jsem vždy považoval zbraně za slabinu Hereticu. Hra nahrazuje cyberpeklo fantasy světem, a tak místo bouchaček dostaneme rozličné magické hůlky. Nejzábavnější zbraň - eternal crossbow - je výrazně slabší než její Doom ekvivalent. Kde je moje dvouhlavňovka, čílí se doommaniak?

Levely jsou větší, komplikovanější, občas dokonce působí impozantním dojmem. Člověk žasne, co vše se dá na enginu Dooma naprogramovat. Automapa je přehledná, sympaticky zaznamenává pozici klíčů i zamčených dveří, což považuji za dobrý nápad usnadňující bloudění. Přesto jsem v levelu Cathedral byl nucen nahlédnout do návodu. Občas je těch tlačítek a hejblátek prostě příliš.

Nepřátelé jsou zajímaví, nicméně na osvědčenou skvadru z Dooma (II) nemají. Zajímavou myšlenkou je zakončení jednotlivých epizod bossy, kteří se následně stávají prostými pěšáky. Příjemně mne překvapilo, že si hra šetřila nové nepřátele i pro třetí epizodu. Na druhou stranu většina nepřátel poměrně dost vydrží a neměl jsem pocit neporazitelného terminátora, spíš někoho, kdo se snažil prakem šimrat příšery. Boss druhé a třetí epizody vydrží fakt hodně. Je to typický případ bullet sponge, i když tehdy se tomu tak ještě neříkalo. Poměrně originální je pak rozdělení finálního boje na dvě fáze, i když něco takového nabídl už Wolfenstein.

Heretic jsem původně bral jako nezajímavého Doom klona a do hraní se mi příliš nechtělo. Druhá a třetí epizoda jsou nicméně zábavné a levely občas překvapí povedenou architekturou. Hodně efektní byla voda, což je asi poprvé, co se o její zobrazení v 3D akci někdo vůbec pokusil. Hra je zábavná, dobře odsýpá, ale přesto mi v mozku hlodá červíček pochybnosti, že Doom nabídl totéž a v zábavnější podobě. Pro náhodného kolemjdoucího nicméně doporučuji instalovat a hrát, dokud zlý zloun nepadne pod vašimi zbraněmi.

Pro: Eternal crossbow, architektura některých levelů, kvalitní automapa, hudba!

Proti: Slabší zbraně, někteří nepřátelé zbytečně mnoho vydrží, mapy jsou mnohdy až příliš komplikované.

+25
  • PC 70
Pokud chcete docenit genialitu DOOMa, zahrajte si Heretica. Pominu-li odlišnou stylizaci, vypadají obě hry velice podobně, ale už ve druhém levelu jsem si uvědomil, jak moc se liší.

Vývojáři z Raven software si ze svého vzoru vzali co se dalo. Aby přidali alespoň něco invence, rozhodli se pro fantasy prostředí a přizpůsobili mu zbraně i nepřátele. Potud dobré. Gotický vzhled úrovní podporuje temnou atmosféru a mé představě pekla se blíží více, než téměř cokoliv z epizody Inferno. Tím většina kladů končí.

Arzenál je prachsprostou kopií proslavených zbraní DOOMa, což zamrzí o to více, že pocit ze střelby je bez výjimky méně uspokojivý. Nepřátelé také neoplývají originalitou. Výběr protivníků je pestřejší, ale až Undead warriora - to je ten co hází zelené sekery, se žádný z nich svému protějšku nevyrovná. Design map je horší téměř univerzálně. Levely občas překvapí vzhledem nebo pokusem dávat vnitřní smysl, bohužel krásná a bezproblémová hratelnost se tentokrát nekoná. Některé výmysly autorů mě vyloženě iritovaly. Speciálně vodní povrch jedné z posledních úrovní je zlomyslnost která hru neosvěžuje, jen ji zdržuje. Výzdoba stěn a místností se mi zdála bohatší a hra vypadá lépe, než vzhledově občas poněkud jednotvárný DOOM.

Novinkou je inventář, který mi nejprve připadal jako skvělý nápad. Možnost schovávat předměty na pozdější potřebu přináší jistý taktický prvek a občas mě ušetřená lékárnička zachránila. V reálu je bohužel brzdou hratelnosti a využíval jsem ho jen když opravdu nebylo zbytí. Tradiční sbírání klíčů a mačkání tlačítek zůstalo zachováno, stejně jako hledání skrytých oblastí. O ty jsem přímo zakopával a občas jsem našel všechny a to jsem je ani nehledal.

Obtížnost se mi zdála trochu lehčí než v klasickém DOOMu. Bohužel mám pocit, že nepřátelé do sebe odmítají střílet. Záměrně jsem je k tomu ale nenutil. Potěšila mě hudba, která se opravdu dobře poslouchala, zvlášť The Ice Grotto - Courtyard je opravdu výborná.

Heretic je solidní střílečka, která sice proti svému přímému předchůdci ztrácí v hratelnosti, atmosféře a pochopitelně i originalitě, přesto zbylou dobovou konkurenci bez problémů předčí.

Pro: svižnost akce, fantasy stylizace, hudba

Proti: v každém parametru o kousek horší než DOOM, nápady vývojářů brzdí hratelnost, design levelů není nic extra

+21
  • PC 80
Heretic se vždy nesl ve stínu Dooma a podle mě neprávem. Obecně nižší hodnocení, menší podvědomí hráčů, podstatně méně fan WADů… Ale řekl bych, že na vině je snad jen to, že Doom tu byl dříve, protože z mého pohledu patří Heretic přesně na stejnou úroveň jako Doom.

V dnešní době na mě ponurá fantasy atmosféra Hereticu působí podstatně lépe, než sci-fi peklo v Doomovi. Možná je to tím, že sice jsem naladěný na různé pekelníky a další rohaté potvory, ale sci-fi prostředí nikdy nepatřilo k mým oblíbeným. Ale přesto – Doom podle mě svoji atmosféru postupem let ztratil, kdežto Heretic ji má stále a vytváří ji nejen prostředí a monstra, ale též zdařilá hudba na pozadí.

V mnoha ohledech Heretic těží z Dooma, ale prvky piluje na téměř dokonalou úroveň. Například možnost nosit power upy je skvělá a podbízí taktiku. Jen je škoda, že mezi úrovněmi vám zůstane vždy jen jeden předmět od každého druhu. Jasně, mít možnost přinést si na bosse 5 prstenů nesmrtelnosti by bylo blbé, ale u méně cenných předmětů jako jsou bomby nebo flašky léčení by to zkrátka chtělo přenášet jich z úrovní víc.

U Hereticu je prima též zbraňový arzenál. Oproti Doomu má každá zbraň jedinečnou munici a každá munice má dvě verze velikosti. Počet předmětů, které můžete sbírat je tak ohromný. Horší je, že tvůrci munici rozhazují po mapách bez ladu a skladu. Kolikrát natrefíte na větší místnost kde jsou jednotlivé druhy munice jednoduše chaoticky poházené. Nepůsobí to dobře. Ale zpět ke zbraním. Řada z nich se inspiruje z Dooma. Máme tu cosi jako motorovou pilu, cosi jako pistoli, raketomet… Někdo říká, že každá zbraň z Dooma tu má svůj ekvivalent. Není to tak úplně pravda. Srovnávat pušku s kuší nebo BFG s palcátem zkrátka nelze. U ostatních zbraní už je ta podobnost podstatně více znát, ale kolem a kolem jsou i tak zbraně Hereticu vymazlenější než zbraně z Dooma a navíc díky speciálnímu předmětu magické knihy lze účinek zbraní na omezenou dobu vylepšit. A tak tu máme ve výsledku ne pouze 8 ale rovnou 16 zbraní. Je libo plamenomet, ohnivý déšť, obrovskou samonaváděcí kouli anebo rukavice schopné vysát zdraví z nepřítele a doplnit to vaše?

I když mi asi mnoho lidí za pravdu nedá, hře prospívá absence super zbraň typu BFG. Nejvzácnější zbraní je tu již zmíněný palcát metající kovové kuličky. Vypadá jako vtip tvůrců, protože palcát má velmi omezený dosah, rychle mrhá munici a navíc kuličky neúčinkují na duchy. Ale i když palcát působí strašně, nakonec se stal jednou z mých nejoblíbenějších zbraní. Jednak je palcát dost účinný a potom jde o jedinou zbraň jejíž projektily neletí po přímce, čili můžete střílet pod sebe. Drobný technologický pokrok, jen tak mimochodem :)

Za největší průšvih Hereticu považuji malý počet druhů monster. Některá monstra sice mají své poddruhy (jsou neviditelní nebo umějí střílet) ale co se jednotlivých hlavních druhů monster týče, tak těch je 10, z čehož tři jsou bossové objevující se v běžných úrovních jen zřídkakdy. Oproti bohatému Doomu 2 je tohle opravdu chudý ansábl monster. Situaci naštěstí zachraňuje jejich provedení. Heretic se vymazleností svých monster (schopnostmi i vzhledem) hravě vyrovnává Doomovi.

A teď obvyklý komentář k jednotlivým epizodám, přičemž uvádím i epizody 4 a 5, které jsou součástí Shadow of the Serpent Riders.

1. City of the Damned
První epizoda sloužící jakožto demo ve mně zanechala největší nostalgické vzpomínky. Taky jsem ji prošel nejvícekrát. Design úrovní je více než zdařilý. Mnoho úrovní totiž něco představuje a nejde jen o změť chodeb, spínačů a výtahů. Pevnost, hřbitov, katedrála, doky… úrovně dalších kapitol rozhodně nejsou špatné, ale jsou mnohem více podřízeny dílčím nápadům než ucelénému prostředí. První epizoda boduje i v tom, že na hráče vystřílí jen zhruba 60% všech prvků (monstra, zbraně, předměty…). Takže po dohrání první epizody rozhodně je na co se dále těšit.

Boss v podobě 1-3 obřích lebek (Iron Lich) se tvůrcům též vydařil. Mám pocit, že i s přihlédnutím na Doom je to vůbec první protivník mající hned tři typy útoků. Když to srovnám s prvním bossem Doomu, vychází mi obří lebka jako sice slabší, ale podstatně hrůzostrašnější protivník.


2. Hell’s Maw
Druhá epizoda přenáší prostředí do jeskyní. Okolí je nebezpečné díky velkému zastoupení lávy a ledu. Navíc se představí nová monstra, zbylé předměty a zbraně. Právě tato epizoda je mou nejvíce oblíbenou. Je to zvláštní, ale vražedné prostředí alá Hexen je příjemné překonávat a postupně se probíjet vpřed. No a úrovně jako třeba E2L3 (lávová řeka) nebo E2L4 (hradba oddělující ledovou pláň a vesničku) nemají chybu.

Bossem je tentokrát Cyberdemon Hereticu, tedy 1-3 kusy Maulotaura, což je jen tak mimochodem moje nejoblíbenější potvora Hereticu :) Faktem je, že v dnešní době kdy se lze díky emulátorům rozhlížet myší, pohotově ustupovat a běhat, není Maulotaur zase tak tvrdým protivníkem. Ovšem, když jsem zkusil finální bitku bez myši a bez úkroků do stran, dostal jsem na budku tak rychle až jsem si říkal, jak jsem ty tři parchanty dokázal tehdy před lety sundat.


3. The Dome of D’Sparil
Závěrečná kapitola krom jednoho nového monstra (a samozřejmě bosse) nemá čím překvapit. Ačkoli jak se to vezme, jelikož narazit jen tak v běžné úrovni na Maulotaura je docela překvapující. Symbolem epizody je tentokrát voda. O vyšší obtížnost epizody se stará především strategické rozmístění silných monster, velmi častá přítomnost Iron Lichů a složitější level design.

Čaroděj D‘Sparil jakožto boss nevypadá nijak hrůzostrašně, ale boj s ním je velice zajímavý. Navíc jeho schopnosti jsou všelijaké, takže i vy musíte měnit taktiku. Napřiklad na pomalého draka je ideální knihou vylepšený palcát, na skupiny vyvolaných čarodějů poslouží raketomet a jakmile se D’Sparil začne teleportovat, přijde vhod Dragon Claw. Zatímco final bosse Doomu 2 považuji za průšvih, tak final boss Hereticu se vydařil na výbornou.

Heretic, tedy základní 3 epizody si zaslouží jasných 90%



Shadow of Serpent Riders

Datadisk pro Heretic trpí přesně tím, čím trpí i datadisky pro Doom, Doom 2 a Hexen – žádné nové prvky! Jinými slovy po dohrání Hereticu už všechno znáte, nic vás nemůže překvapit, pouze se musíte prokousat další várkou úrovní. Alespoň že i nové dvě epizody plynule zvyšují obtížnost, takže hráč, který prošel třemi základními epizodami se u těch nových dvou zapotí zase o trochu víc.

4. The Ossuary
Level design této epizody mi přijde už podstatně slabší než u základní hry. Epizoda pozbývá nějaké myšlenky, nějakého prvku, který by úrovně spojoval. Ale i tak je tu pár nezapomenutelných úrovní (např. pevnost v E4L2). Už první úroveň představí Maulotaura a 3x Iron Lich, čili autoři dávají celkem jasný vzkaz: „Pokud za sebou nemáte předchozí epizody, nemáte tu co pohledávat.“

Bossem epizody je 3-8 Iron Lichů. Může se zdát, že to bude brnkačka, ale nezáleží jen na bossovi jako takovému, ale též na prostředí, kde se závěrečná bitka odehrává. Řekl bych že tohle je těžší boss než D'Sparil.


5. The Stagnant Demesne
Tady už to bohužel skřípe. Úrovně jsou ještě méně nápadité (z dětství jsem si nevzpomínal na jedinou z nich, krom té finálové). Vůbec se zdá, že tvůrcům došel dech. Geniální level design prvních epizod těžil z nápaditosti a určité jednoduchosti úrovní, neboť nebyly ani velké ani moc složité. Tohle je ale přeplácaná slabota a jednoznačně nejslabší epizoda Hereticu.

Snad jen ten boss fight za něco stojí, protože představuje 3-8 Maulotaurů na poměrně malé ploše. Ale na kvalitu E2L8 to zdaleka nemá.

Datadisku bych rozhodně nedal víc jak 70%

Závěrem bych ještě dodal, že Heretic by si rozhodně zasloužil moderní remake, stejně jako Doom 1 měl Doom 3. V herním průmyslu zkrátka chybí fantasy FPS.

Pro: Hratelnost, design úrovní, hudba, zbraně, monstra, vylepšené prvky z Dooma (inventář, munice...)

Proti: Slabší epizody 4 a 5, mohlo být více druhů monster

+19
  • PC 75
Tak tohle je pro mě jedna z nej starých her. Hodně lidí začínalo s doomem, ale já začínal hrát právě s hereticem. S doomem jsem se setkal až po delší době, co jsem hrál heretika. Nedávno jsem si heretika z nudy zapnul a zkusil ho hrát. Musím říct, že i po té době měl "cosi" do sebe, až tak že jsem ho hrál skoro hodinu:)Při tom jsem musel zamáčknout nostalgickou slzu. Jinak co se týče hry plusem je na svojí dobu originální prostředí zbraně a hromada temných monster. I zvuky jsou zdařilé. Ve hře je dokonce voda ve které můžeme dokonce "plavat", inventář, létání a hromada vychytávek.
Jak píše Caelos, remaku z dnešní grafikou bych se určitě nebránil. Naopak bych ho uvítal s obrovskou radostí.

Pro: zbraně, originalita, zvuky, příšery

Proti: nic (snad jen, že není remake!!)

+16 +18 −2
  • PC 85
Heretic je skvělá hra z doby, kdy se ještě těmhle hrám neříkalo FPS střílečky, ale doomovky (slza v oku). Ve své době to byla super hra, a to díky prostředí a podivným zbraním. Dodneška si pamatuju na setkání s tím megaodolným přerostlým bílým bastardem. Říkali jsme mu yetti. Celá hra byla temná a v té době jste museli trochu zapojit fantazii. Škoda že už tyhle herní klenoty na dnešních sestavách nejedou. Taky by mohl někdo udělat nějaký zdařilý remake.

Pro: Zajímavé prostředí a zbraně, klasika.

Proti: Na proti si nevzpomínám.

+14 +15 −1
  • PC 85
Další hra, co se ke mně dostala prostřednictvím shareware cd (ono to v době bez internetu bylo fakt jalový), ale v nespočtu Doom klonů rozhodně čněla velmi vysoko. Dodnes si pamatuju, jak jsem si lámal hlavu, kde sakra najdu ty lahvičky co pořád sbírám? Inventář tehdy pro mě byl něco naprosto neznámýho. Hratelností je to prostě Doom ve fantasy kabátku, ale ta creepy atmosféra podpořená výbornou hudbou a zvuky tomu dávala ještě lepší celkovou atmosféru. A hodně často jsem si říkal, proč sakra nemůžu skákat - ale na to byl ještě čas.
+14
  • PC 90
Narozdíl od Dooma je tahle hra příjemně světlá a přehledná. Architektura levlů se zkouší tvářit rafinovaně (mapa 4 nebo 5 s malými domky). Spousta zábavy s multiplayerem, kde se v prvním levlu dalo podle (ne)respawnlých itemů poznat, kde asi protivníci jsou. Plus friendly fire v coopu a samozřejmě: slepičkování.
+3 +5 −2
  • PC 100
Gotic DOOM? :D
Dobrá hra. Kopie DOOMu jak vyšitá. Originální zbraně.
Můj první multík a proto 100%.

Pro: MULTIPLAYER (nejlepší je proměňovat oponenty v kuřata)

-20 +2 −22