Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doom

id Software •  Sculptured Software (SNES) •  Rage Software (Saturn) •  Williams Entertainment (PS1) •  Logicware (3DO) •  David A. Palmer IMS Productions (GBA) •  Vicarious Visions (Xbox, X360) •  Nerve Software (X360, XOne, PS4, Switch)
10.12.1993
28.11.1994
01.09.1995
16.11.1995
1996
1997
05.11.2001
05.11.2005
26.09.2006
30.10.2009
16.10.2012
kompatibilní
85
717 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Doom je po Wolfenstein 3D zakladatelem a hrou určující směr žánru 3D FPS. Stanete se bezejmenným hrdinou, který byl vyslán na Mars, poté co byl napaden nadřízený důstojník, který nařídil své jednotce střílet na civilisty.  Společnost UAC tajně experimentovala s teleportací mezi dvěma měsíci Marsu: Phobosem a Deimosem, otevřely se však brány do samotného pekla, démoni ovládnou základnu na Phobosu a vy se jako jediný přeživší musíte probojovat hordami démonů.

Hra ve své době způsobila poprask kvůli své brutalitě, krvavosti, okultním symbolům a obrovskému množství nepřátel, které jste likvidovali. K dispozici je široký arzenál zbraní čítající motorovou pilu, pistoli, brokovnici, kulomet, raketomet a několik zbraní skutečně hromadného ničení. Před vámi leží úctyhodný počet levelů rozmanitých prostředí a mnoha druhů nepřátel, od zombie vojáků až po barony pekel, a to vše v několika epizodách a obtížnostech.

Ke hře vyšla v roce 1995 re-edice The Ultimate DOOM, která byla zároveň jejím datadiskem a obsahovala jednu novou epizodu. Jejím plnohodnotným pokračováním byl ale už v roce 1994 vydaný Doom II. O tři roky později se na konzoli Nintendo 64 objevil poslední díl využívající starší engine, Doom 64. Celá tato série, nejen první díl, je pověstná velkou spoustou dostupných modů a portů, umožňujících si hru zahrát s řadou nových možností, o nichž si mohli tehdejší hráči nechat jen zdát.

V roce 2004 vyšel třetí díl následovaný o rok později datadiskem Resurrection of Evil. Roku 2012 se hra dočkala remasterované verze v rámci Doom 3: BFG Edition. Série pokračovala za další čtyři roky hrou Doom, která se tvářila jako reboot. Příběh neměnné hlavní postavy, tzv. Doom Slayera, oficiálně zakončil roku 2020 Doom Eternal společně se svými dvěma DLC – The Ancient Gods – Part One a Part Two.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Není jednoduché napsat komentář ke hře, které věnuji nejvíce svého volného času stráveného u počítače. A to nejen při hraní, ale také při sepisování článků pro blog, který je taktéž zasvěcen světu Doom universa. Asi nemá smysl zde opětovně popisovat herní mechaniky či líčit dramatické nebo veselé osobní zážitky strávené při hraní. To vše můžete vyčíst z předchozích komentářů, kterých je zde docela dost. Nezbývá než se zamyslet, proč vlastně 22 let stará hra stále přitahuje nejen mě, ale věrné hráče po celém světě.

Tvůrcům z id Softu se podařilo namíchat opravdu nadčasový koktejl v žánru 3D akcí, kterým Doom dal do vínku své jméno. Z úspěšných a hráči vyzkoušených principů z Wolfensteina 3D si designéři vzali to nejlepší a na vylepšeném technologickém základě se jim podařilo právě v tu správnou chvíli, kdy hráči lačně bažili po nových akčních zážitcích ve virtuální realitě, stvořit dokonale vyvážený produkt.

Hlavní náplní Doomu je krystalicky čistá FPS akce, kterou si musí užít každý hráč, který alespoň trošku holduje akčnímu žánru. Vyladěné souboje, které jsou přístupné nejen začátečníkům, ale i hardcore pařanům, s širokou možností nastavení obtížnosti. Bohatá sada kultovních zbraní, z nichž unikátní a pro Doom typické jsou hlavně BFG a motorová pila. Snadno zapamatovatelní a vizuálně dokonale zpracovaní mutanti, vybavení unikátními útoky, doplnění monstrózními bossy. U žádné další 3D akce se zbraně a nepřátelé tak pevně nevryly do paměti.

Kulisy pro souboje vytváří dokonale zpracované prostředí. Labyrinty základen jsou rozsáhlé nejen co do velikosti, ale nabízejí i výšková převýšení a ačkoliv jsou úrovně designovány bez přítomnosti pravých 3D pater a podobných moderních vymožeností, iluze prostoru je dokonalá. Design je specifický tím, že hráči většinou nabídne relativně přímočarou cestu k východu. Ovšem řada úrovní nabízí možnosti alternativních cest, mnohdy slepých, ale skrývajících bonusy - zbraně, power-upy, ale i další mutanty. Tudíž dosažení magických 100% zabití, secretů i sebraných předmětů vyžadují pečlivé pátrání a exploraci všech zákoutí a ledabylý průzkum může způsobit minutí podstatné části mapy.

Nesmí chybět tajná místa, lákadlo pro detektivy. Jsou schované za odlišně zbarvenými texturami stěn, za průchozími stěnami, otvírají se po aktivaci spínače nebo nášlapného čidla. Mnohé hráče právě secrety udržují při průzkumu úrovně, i když žádný z nepřátel je již nečeká. Různé skryté oblasti najdeme v mnoha současných 3D akcích, ale požitek z jejich hledání se s Doomem nedá srovnávat.

Ta pravá magie se skrývá za fantastickou atmosférou. Graficky i při použití vizuál obohacujících portů je Doom to správné retro, ale ten pocit, to vcítění do duše mariňáka a reálný zážitek z reálných lokací na Phobosu i Deimosu, nám hra poskytuje bohatě i s obstarožním vzhledem. Průchody temnými tunely, blikající světla, jezera kyseliny i otevřeně dvorany s náloží mutantů, temný soundtrack, tu metalový, tu s ambientními tóny v pozadí. Zvukový doprovod - otvírání dveří, zvuky mutantů za zdmi nebo uzavřenými prostory, to vše hráči dodává příjemné mrazení v zádech. I když brutalita krve, rozprskávajících se těl, ukřižovaných nebožtíků v současné době již nešokuje, tak v době vydání pro mnohé byla jistě kontroverzní.

A nesmím zapomenout na duši hry, engine idTech 1. Také nadčasový nástroj, který umožnil zrod nespočtu následovníků. Jeho porty umožňují provoz hry na moderních strojích v požadovaném zobrazení - buď v retro kostičkách, nebo s akcelerovanou grafikou a třeba i s 3D modely. A zatímco id Software finišují na svém high tech enginu nový Doom, tak na prastarém, i když notně modifikovaném idTech 1 vzniká Total Chaos - stand alone mod, který se může vizuálně přinejmenším rovnat i s novou herní produkcí. I v srdci této survival hry je někde skryt ten duch starého Doomu.

Snadná modifikovatelnost umožnila moderům stvořit takovou spoustu nových levelů, že jejich dohrání je v podstatě nemožné. Můžeme si tak užít nových a nových kratších i delších epizod ve světě Doomu a prožít si znovu zážitky, které se snad nikdy neomrzí. A i když se brzy zrodí čtvrté pokračování Doomu, obávám se, že ten klasický feeling a atmosféra se id Softu již nikdy nepodaří zopakovat.

A tak všichni zasvěcení, vstupme do Nesvaté katedrály, pozdvihněme Svatý grál naplněný krví a uctěme Nesmrtelného. Krále, jehož symbolem není koruna, ale přilba. Sice notně poškrábaná a potřísněná krvavými stříkanci a její ochranné sklo hyzdí praskliny, ale ten, kdo ji nosí, nikdy neumírá. Ave Doom Marine !
+60
  • PC 90
Když byl Caelos ještě malé Caelosátko, měl u něj počítač jen jeden kluk ve třídě. Co by taky osmiletí smradi dělali v té době s počítačem, že ano. A ten kamarád básnil o tom, že má hru Doom (říkal d-o-o-m, ne dům:) a ta hra je hrozně krvavá, nechutná a strašidelná, prý u toho nemohl ani jíst. V dnešní době to působí víc než úsměvně, respektive úplně směšně, nicméně v roce 93/94 tomu tak bylo. Dneska by vám šestiletý kluk řekl, že je to pitomost. Já osobně jsem měl doma "Důma" až na svém prvním PC o několik let později, ale bavilo mne to stejně jako před lety na kamarádově compu. A myslím, že by mne to bavilo i dnes.

Hra na svou dobu nabízela vynikající grafiku, ozvučení i hratelnost a odstartovala dobu, kdy se FPS střílečkám říkalo "důmovky". Dneska už je toto označení úplně mimo mísu, jenže tehdy tak tomu říkal každý. Pentagramy, lebky, satanismus, brutalita, to vše zajistilo Doomu slávu.

Zajímavosti:

-podle série Doom byl natočen nepříliš úspěšný celovečerní film, který byl točen v České republice.

-podle Doomu se začalo FPS střílečkám říkat důmovky

-vývojáři tvořící Doom, spolupracovali na vývoji java hry DoomRPG, která je graficky kopií původní hry, najdete v ní Impy a další legendární monstra. Koncepčně se ale jedná o tahovou 3D taktickou akci, s prvky adventury a RPG. Fanouškům doporučuji, jedna z nejlepších java her!

-bylo vydáno několik nepříliš kvalitních knih ze světa Doomu.

-odkazy na Doom lze najít i v jiných hrách (najděte si je sami, to by nebylo překvapení:)



Pro: Temná atmosféra, grafika, ozvučení, soundtrack, revoluční hra

Proti: Dnes už jen stáří.

+58
  • PC 100
Bylo mi asi 7 nebo 8 let, přišel jsem ze školy domů a můj bratr domů přinesl na disketách hru. Hru, která položila základ pro to, že se spolu s pokračováním stala pro mě nejoblíbenější hrou vůbec. Těžko se dá vyčíslit, kolik hodin, dnů, měsíců a let jsem Doomovi věnoval, ale popořadě...

Jako odchovanec Wolfensteina 3D jsem byl už v prvopočátku fascinovanej těmi možnostmi - libovolně velké místnosti a prostory, schody, chodby - úplně nové, do té doby nevídané možnosti. Široká variabilita textur a engine, který umožňoval udělat do té doby technicky nový a rozmanitější typ map.

Systém tajných míst (secret) byl naprosto ultimátně řešen. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsem procházel chodbou před exitem v E1M1 a vpravo si všiml jiného odstínu barvy zdi, tak mě napadlo to zkusit a tím jsem otevřel vůbec svůj první secret, dostal se na dvůr a byl z toho úplně hotovej. Jako malej jsem i věřil, že existuje nějaký tajný cheat, který dokáže otevřít všechny tajná místa. Jak se později ukázalo, atribut secret se počítá vstupem nebo překročením přímky určitého prostoru, neplatí tedy - otevření maskovaných dveří = vždy automaticky tajné místo.

Velkou a pro mě osobně nezanedbatelnou váhu má hudba. Robert Prince složil skladby (i pro pokračování), které úžasně podbarvují jednotlivé rozmanité úrovně. K multiplayeru velice stručně - i když tahle hra přinesla vůbec jako první multiplyer tohoto typu, já sám jsem z toho bohužel po hodně dlouhou dobu nic neměl, resp. neměl možnost si zahrát. Toto přišlo až o mnoho let později. Což nic neubírá na prvenství a faktu, že provedení a možnosti tohoto multiplayeru se stalo základem neuvěřitelného množství her, které přišly po Doomovi. Dá se říct, že herní pojmy jako deathmatch nebo kooperace vznikly právě tady.

Systém tří různých epizod a volitelnost úrovní dělá rozmanité ještě rozmanitějším. Originálita jednotlivých secret míst zapříčinila, že i zapřísáhlí dooměři objevovali dosud neobjevená tajná místa i po letech (zejména v pokročilejších úrovních). Summa summarum - tahle hra se stala pro mě drogou, která vyústila v Doom 2, kde jsem prožíval prakticky to samé a v ještě lepší podobě. Čímž tohle všechno zdaleka nekončilo.

Jak léta utíkaly, nestačilo mi už jen hrát stále dokola znovu a znovu, ale naučil jsem se pracovat s mapama, pochopit technicky fungování enginu a začal se tak zabývat tvorbou vlastních map od těch primitivních, až po ty lepší. Ten ultimátní pocit, když si sami můžete dělat hodiny a hodiny svoje vlastní mapy, opravovat svoje vlastní chyby, učit se, vylepšovat, experimentovat a pak to dát někomu zahrát. Úžas.

S nástupem internetu jsem se se zapojil mezi úchyláky, kteří hrají na serverech a kteří jsou v tomto směru Doomem stejně postižení jako já. To přineslo nové zážitky, další nesčetné hodiny na nespočtu mapách a hlavně ten pocit, že Doom stále žije. Tohle všechno je jen strohý popis toho, co ta hra se mnou udělala. Dodnes se k ní stejně jako k Doom serverům vracím a pochybuju, že s tím někdy přestanu. Ten fenomén znázorněný tím typickým plakátem zeleně oblečeného chlapa, který střílí do potvor pod a kolem sebe, se stal součástí mého života.
+42
  • PC 80
Nevím o hře, která by lépe definovala 90. léta lépe, než právě Doom. Král všech počítačových učeben, kde se ti vyvolení mohli mezi sebou prohánět po "lance" a ti méně vyvolení (mezi, které jsem patřil i já) jen hladově závidět. Když jsem pak měl na jednom Excalibur Show možnost si multiplayer zahrát, dostal jsem pochopitelně těžce na zadek, ale i tak to byl zážitek, na který se nezapomíná. Při hraní první sharewarové epizody v singleplayeru pozdě v noci jsem pak sázel z té tísnivé atmosféry při každém leknutí jeden bobek za druhým a tohle moje poseroutkovství bylo jedním z důvodů, proč jsem pak dával přednost spíše žánrům, ve kterých na mě z poza rohu nevyskočí rozběsněný imp.

Jenže člověku s přibývajícími léty otrne a tak se mi dnes už Doom nezdá zdaleka tak děsivý, jako když mi bylo šestnáct. A přesto musím říct, že si Doom i dnes uchovává poměrně nepříjemně hrozivou atmosféru, která na mě osobně působí silněji, než ta Quakeova. Je to dílem jednak zlověstnou hudbou, agresivními zvuky (např. i při otevírání dveří) a pak také místnostmi a koridory, které se rády utápí ve tmě, takže nevíte, co se v nich skrývá. Pokud hru neznáte nazpaměť, je hraní Dooma o poznání opatrnější. Doomu 3 se vytýkaly lekačky, ale případů, kdy vám po stisku tlačítka vyskočí potvora za zády nebo se otevřou skryté dveře s větším množstvím potvor je už v prvním Doomu habaděj.

Hratelnost se nese ve stylu "keep it simple, stupid" a jsou to jak velmi dobře navržená monstra, tak i zbraňový arzenál, který udržují zábavu na vysoké úrovni. Doom obsahuje pocitově snad tu nejlepší brokovnici vůbec. Podle mého soudu se jí nevyrovná ani dvouhlavňovka z druhého dílu, která je pomalejší a není tak přesná, takže najde o něco menší využití. A pak samozřejmě motorová pila - ultimátní sublimace naší brutální podstaty.

Úrovně se s postupujícími epizodami stávají stále komplexnější, ale mně popravdě nejvíce sedí právě jednoduchost a přehlednost epizody první, která končí i mrazivým cliffhangerem. Zbývající dvě epizody jsou dobré, ale prostředí se kvůli hardwarovým nárokům až tak neliší a ke konci už jsem pociťoval mírnou jednotvárnost. I to je ale na téměř 30 let starou hru úctyhodný výkon a co se týče celkového audiovizuálního stylu, tak myslím s přehledem překonává i své moderní krvavé bratříčky.

Slovem, Doom si i po tak dlouhé době uchovává neopakovatelnou atmosféru zmaru, ale i agrese a zarputilého odhodlání. Momenty, kdy se s typickým pohupováním plížíte blikajícími chodbami vesmírných základen a v dálce slyšíte kručivé zvuky impů, kdy si po vystřílení úrovně připadáte tak zatraceně na všechno sami, kdy vám při naporcování prvního cacodémona motorovou pilou zaplaví tělo adrenalin nebo když se zaťatými zuby sledujete svou zakrvácenou podobiznu a slibujete si, že svojí smrt rozhodně neprodáte zadarmo, patří k tomu temně bytostně esenciálnímu, co i v dnešní době dokáže sáhnou hluboko do vašeho nitra a surově sevřít vaše srdce.
+42
  • PC 100
Pokusím si maximálně vzpomenout, jak tomu bylo před 17 lety, přesněji v roce 1994. Tenkrát mi bylo 14 let a chodil jsem ještě na základní školu. Od roku 1993 jsem si kupoval časopis o počítačových hrách, moje první číslo bylo 3/1994, vyšla tam recenze na DOOM, a to mě poznamenalo :-)
Během roku 1993 jsme si s bráchou (starší o rok a půl) šetřili na nějaké to PC, chtěli jsme už 486 a tak jsme snili v prodejně ESCOM o nějaké 486/DX40Mhz, 4MB RAM,… tenkrát za šílených asi 40.000,- Dodnes mám schované asi 3 roky postupně vydávaných letáčků cca (1993-1996) této firmy a tak vlastně vím co tenkrát přesně stálo. Uplně jsme byli tenkrát zblblí hrou DOOM, mluvili jsme o ní ve škole, doma, na dvoře, s kamarády,… hra nám nedala usnout, než jsme si jí mohli poprvé zahrát…
Moje mamka jezdila pracovně z našeho města do Roudnice nad Labem a tak jsem věděl, že je tam firma Escom prodávající počítače a hry. Takže jakmile jsem mohl jet s ní, tak jsem toho náležitě využil a jel se kochat novými počítači do této firmy.
Jednoho dne jsme jeli ale s mamkou dva, já a můj kamarád. Zašli jsme do prodejny ESCOM a zeptali se zda-li je možné si někde u nich zahrát hru DOOM, s radostí nám odpověděli, že to není problém, že mají hernu v podroví tohoto činžovního domu. Jednalo se o velmi malou místnost s asi 4 počítači. Nepamatuji si zda-li byli sesíťované, tomu jsem tenkrát vůbec nerozumněl…
Kamarád tedy usedl k počítači, pánové nám zapnuli hru DOOM, začala nabíhat . . . . . . . . . dnes již skoro neznámé čekání a viděli jsme jak nabíhají tečky . . . . . . . . . jedna za druhou . . . . . . trvalo to a my se nemohli dočkat, já seděl vedle a jenom jsem zíral co a jak naběhne. Znali jsme akorát hru Wolfenstein 3D, ale o DOOMu jsme doposud jen četli, a viděli jen obrázky…
Hra naběhla ! Srdce se nám rozbušili, kamarád dal ESC a navolil něco čemu jsem tenkrát vůbec nerozumněl, nevěděl jsem co tam mačká, dělal to tak rychle, že podle mě ani on sám tenkrát nevěděl co je obtížnost a co byla epizoda. Dnes samozřejmě vím, že dal velikou obtížnost a hned první misi v první epizodě. Ocitnuli jsme se v dlouhé chodbě, vzadu vlevo byl vidět nějaký červený kruh (teleport). Já jsem jen sledoval a byl jsem asi uplně stejně vyplašený jako hrající kamarád. Rozešel se směrem dopředu a bylo to fantastické !!! Hra se chovala jako by člověk doopravdy šel, ruka pistole se kolíbala ze strany na stranu, byli jsme z toho vedle. Nemohl jsem odlepit oči od monitoru, ta hudba, a zvuky, prostě oproti Wolfensteinovi skok mílovými kroky dopředu. Ale abych se dostal zpět ke hře, ta se vyvíjela dramaticky :-) zvolená obtížnost byla na jeho schopnosti moc. Z chodby se dal směrem do prava a tam na něj vylítnulo asi 8 chlapů, vojáků se zbraněma, začal pálit z pistole, dostal je, ale zdraví už nic moc. Pak prošel takovým tím ohromným červeným „křížem“ a jak šel nějak na křivo, tak se o něj „otřel“ a ono to pálilo !!! A zase kus zdraví pryč, tak rychle dál a tam byli další vojáci… pamatuji si jen, že střílel, ale zda-li je dostal nebo oni jeho, to si už nepamatuji. Jen si silně pamatuji, že jsem měl velmi krásné zážitky a v duchu jsem si říkal, co je asi dál, a zda-li ta hra je opravdu tak těžká, že to bude hraní na spoustu času.
Cestou domů jsme samozřejmě o ničem jiném nemluvili, počítač jsme doma neměli a tak jsme s kamarádem chodili po škole k mému otci do práce a tam jsme mohli vždy chvíli hrát. A tak jsme pařili Wolfenstein 3D, Test Drive 2, a jiné pro nás naprosto famózní a moderní hry… Hltali jsme obrazovku a nemohli se vždy dočkat, až budeme mít zase po škole čas zajít si něco „zapařit“.
Samozřejmě počítač jsme si s bráchou nakonec koupili, vysněnou 486… a to začal uplně jiný život, brácha začal chodit do školy v Praze a tak se nám otevřel svět počítačových her, začal nosit na disketách hry o kterých jsme doposud jen četli, třeba s DOOMem jsme měli takové trable, že jedna disketa nebyla dobře nahraná a my čekali další cca týden než se nám jej podařilo nahrát do PC a konečně spustit, kdo pamatuje instalaci této hry tak ví o čem je řeč. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ale to už je jiná kapitola a o tomto zážitku by se dal také napsat článek.
Přeji všem novým pařanům, aby prožili také takové zážitky s PC jaké jsme je zažívali my, když nám bylo 14 let … Neny
+38 +39 −1