Doom

Kdybych měl ze všech svých nejoblíbenějších her vybrat jen jednu jedinou, byl by to nepochybně Doom (ale trochu bych podváděl, páč byl tím Doom myslel celou sérii), protože Doom mi toho hodně dal. Ne jen jako hra, ale i jako životní styl. Před lety jsem totiž začal pro Doom vyrábět své vlastní mapy a poznal tak i pár dalších zajímavých lidí, se kterými jsem vytvořil i pár mapsetů :)
Já už od mala chtěl tvořit vlastní mapy do her, ale všechny hry před Doomem byly na můj vkus příliš omezené (Wolfenstein např.) a hry pozdější už byly příliš “velká divočina” (Buildovky, Quake série).

Doom přinesl vlastně jen pár novinek oproti staršímu Wolfovi, ale ony ty: “1) Rozdílné výšky stropů a podlah 2) stěny, které nemusí být jen horizontální a vertikální z hlediska půdorysu” udělaly opravdu HODNĚ. Jednak pro mappery, protože konečně tu bylo něco, co neomezovalo příliš jejich kreativitu a jednak pro hráče samozřejmě.

Level design získal nové možnosti, které tu před tím nebyly. Na rozdíl od Wolfa (s Wolfem budu srovnávat hodně) šlo např. odlišit “nepodstatné vedlejší části mapy” a “dominantní místo, kde se odehrává to důležité”, což mělo i ten efekt, že se mapa dala dobře zapamatovat. Hráč se třeba procházel někde ve stoce a našel tam modrý klíč a první na co si vzpomněl byla právě ta dominantní velká místnost, kde zahlédl modré dveře. To Wolf příliš neuměl (ač se snažil), protože tam chodby vypadaly většinou identicky a hráč si málo kdy pamatoval “kde co je”
Stejně tak engine Doomu umožňoval už jistou snahu o to, že hra bude vypadat jako realita. Však stačí se jen kouknout na místnost, kde jsou počítačové monitory a různé tlačítka a hráč hned nabude dojmu “že je v nějaké laboratoři”
Engine také umožňuje nastavit různou světelnost v různých sectorech, což třeba hraje svou roli v rámci “strašidelné atmosféry”

Jediné, co Doom engine nikdy neuměl jsou “1) Šikmé podlahy a stropy, jak to uměl pozdější Build engine a 2) dvě a více pater nad sebou”. Paradoxně tyto dva nedostatky jsou spíše výhodou. Editace map se tak stává totiž snadnou záležitostí a vlastně i to, že existuje hromada nových portů pro Dooma, které už dvě patra nad sebou umožňují stejně jako šikmé podlahy a stropy, stále dokazují, že Doom to “vlastně ani nepotřebuje”, neboť se to využívá téměř minimálně… jen v některých megawadech (mapsetech). Dvě patra nad sebou se jinak často dělají přes “Silent teleport”, což znamená, že mapper vytvoří dvě patra vedle sebe a na schody dá teleport, kterého si hráč ani nevšimne.

No dobře… Technické možnosti id tech 1 “Doom” enginu ponechme stranou. Někdo by řekl, že kdyby se neobjevil Doom, přišla by s pokusy o “3D engine” (spíše 2.5D engine) nějaká jiná hra.

Doom však není jen vynikající hra jen kvůli technologickým novinkám, které na herní trh přinesl. Doom je prostě osobitá hra po všech stránkách. Nápad, že se to bude odehrávat někde ve výzkumné laboratoři na Marsu, kde se podaří otevřít bránu do pekel, je relativně originální i dnes. V souvislosti s tím se podařilo vytvořit i na svou dobu poměrně ponurou atmosféru “opuštěné vesmírné základny” v prvních epizodách a “strašidelného pekla” v epizodách pozdějších. Své plus má i celá řada originálních potvor (věčně se usmívající Cacodemon - která jiná hra tohle překonala? Kozlík Baron of Hell. Růžová kousající potvůrka)...

A samozřejmě, co se týče hratelnosti, i ta nemá prostě chybu. Sice je v dnešní době už trochu “ohraná” a kdo hrál Doom II možná bude trochu postrádat Super Shotgun (dvouhlavňovou brokovnici), ovšem mapy jsou prostě fajn. Jednak jim nechybí hezký design, jsou docela přehledné, minimalistické a krátké, což zvyšuje jejich “chytlavost”. Tvůrci si akorát občas libují v jevu, který nazývám “teleportační choas”, kde se hráč snadno může mezi hromadou různě vedoucích teleportů ztratit :) Některé jsou přitom jen “jednosměrné”, což ještě obtížnost kapku zvyšuje… Secrety se až na pár výjimek dají v pohodě objevit a jsou docela nápadité. Všechny mapy jsem na ultra-violence dohrál na 100% a 100% a 100%, až na Tower of Babel, kde jsem zapomněl jednu lebku tuším…

Jo a ještě tři věci:
-Doom taky jako vůbec první fpska obsahoval explodující barely :)
-Nightmare obtížnost dokazuje, že tvůrcům nechyběly i nějaké ty humorné nápady. Obtížnost je vlastně celkem nehratelná, protože nepřátelé po chvíli zase oživují, střelci jsou nadpřirozeně přesní a pinky demon běhá 2x rychleji.
-Hodně textur v mapách je nesrovnaných nebo chybějících. To vlastně platí i pro druhý díl a pro další “doomovky” (Heretic, Hexen) přičemž tvůrci museli tehdy už mít nějaký editor, který posunování textur umožňoval (jak dokazují např. dveře v Doom 2 v mapě 12)... Asi na to tehdy prostě kašlali. Přišlo mi to každopádně dost zajímavé, že jsem se o tom musel zmínit :-))

No… nebudu to protahovat... 100%... Doom je i po dvaceti letech stále živou a vlivnou hrou!