Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doom Eternal: The Ancient Gods – Part Two

DOOM Eternal: The Ancient Gods – Part Two

18.03.2021
29.06.2021
26.08.2021
72
35 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ne

Již druhé a poslední příběhové DLC do first-person akce Doom Eternal z roku 2020. Samostatně spustitelné The Ancient Gods – Part Two nás v rámci dalších tří epizod zavede na samotný konec příběhu započatého v roce 2016 "prvním" dílem nově reinkarnované série Doom. Přímo navazuje na předchozí DLC The Ancient Gods Part One, které dorazilo o několik měsíců dříve.

Série se loučí ve velkém stylu s obléháním poslední bašty zla zvané Immora a závěrečném souboji se samotným Temným pánem. DLC nepřináší novinky pouze v rámci příběhu, ale také přidává nové démony (Armored Baron, Stone Imp, Cursed Prowler a Screether) a zbraň v podobě mocného kladiva Sentinel Hammer. 

DLC je dostupné samostatně nebo v rámci Year One Pass hry Doom Eternal.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 55
Doom Eternal: The Ancient Gods - Part Two je druhým datadiskem, resp. DLC, k opěvované základní hře Doom Eternal. Co k němu říci? Ačkoliv jsem byl neustále ke hraní povzbuzován svou takřka dospělou ratolestí, neměl jsem valnou chuť, dávaje přednost klasickým modifikacím pro Doom. Ale nakonec jsem se překonal a druhou část Ancient Gods jsem si zahrál. Bohužel moje intuice a nevelké nadšení do hry se ukázaly jako správné a hru jsem si příliš neužil. 

Podobně jako v minulém DLC dostanete pod vaše ovladače tři rozsáhlé levely, jež jsou tentokrát tematicky i vizuálně pojaty odlišně. Po stránce atmosféry i grafiky nelze mít výhrad a vše funguje dokonale. První úroveň má středověkou atmosféru a pohybujete se mezi kamennými stěnami hradních budov. V tom druhém se ocitnete na Zemi uprostřed moderní architektury a poslední mapa symbolizuje horké peklo. Design je tradiční a pro Doom Eternal typický, gymnastické hopsání a poletování v povětří přes madla již nemá cenu zmiňovat, prostě to k Eternal Doomu patří a už jsem si zvykl. Navíc ještě poletování nabralo grády v podobě levitujících háčků, ke kterým se přichytíte hákem z brokovnice.  

Akce je bohatá a střelba vás bude naplňovat po celou dobu, nadále přetrvává zběsilý trend Doom Eternal s kombinováním taktického použití pily a glory kills. Čekal jsem, že obtížnost půjde nahoru, ale mýlil jsem se. Hrál jsem na první obtížnost a boje se mi zdály přibližně stejně intenzivní jako v prvním DLC. Problémy vám nebudou činit ani nadměrné počty nepřátel, ale spíše nové potvůrky. Pěkné osiny v zadku musím říci. 

Kulometčík se štítem, obrněný baron, kamenný imp se dají pacifikovat relativně snadno, i když impové se svým kamením jsou pěkně otravní. Screecher, který pokud jej zasáhnete, nabudí okolní protivníky, taky není zásadní problém. Vyplatí si jej nechat nakonec, pokud jej tedy v zápalu boje netrefíte, což se mi stávalo pravidelně.  

Ale Cursed Prowler je asi nejnepříjemnějším standardním nepřítelem. Pokud vás prokleje, a ono se mu to dříve nebo později podaří, tak jste omezeni v pohybu, vidění a ubývá vám zdraví. Potvůrka se dá zlikvidovat Blood Punchem, ovšem problém nastane, pokud jste si jej vyplýtvali. To aspoň pro mne znamenalo nahrání pozice a pro příště si Blood Punch zkrátka ušetřit. Jiná taktika na tohoto mutanta zřejmě není.

Samostatnou kapitolou je ovšem závěrečný boss fight, který mi celý datadisk znechutil. Je na něj vyhrazen samostatný čtvrtý level. Nebyl jsem se svým prskáním sám, i synek se podivoval, kterou chytrou hlavu v id Softu napadlo, takového designově nudného bosse vymyslet. Souboj s Dark Lordem, alter egem Doom Slayera, je opravdu neskutečná pruda. Ocitnete se s ním v aréně a jeho likvidace je rozdělena na pět etap. Stále stejná taktika a styl boje, jen okolí arény se liší a v průběhu jednotlivých fází příbývají bossovi ochránci. 

Boss je zranitelný jen pokud problikne zeleně, podobně jako Marauder, jeho útoky se dají kontrolovat, instantně vás nezabíjí, vaše zdraví nadměrně neklesá a neumíráte. Neustálé čekání na sekundový záblesk je nudné a ubíjející. Navíc pokud vás zasáhne, tak se  mu zdraví znovu dobije. Asi holt stárnu a moje reflexy slábnou. Tohle byla studená sprcha a za tuhle designovou botu srážím 10 procent. Zřejmě tato eskapáda měla prodloužit herní dobu, jinak si ji neumím vysvětlit.

Jinak  Doom Eternal: The Ancient Gods  - Part Two nabízí standardní nášup levelů a nepřátel, ale nic nového ani extra zábavného. Pokud někdy vyjde druhý díl Doom Eternal, bude to už chtít trochu více inovací, protože herní náplň se podle mého názoru začíná vyčerpávat.

Pro: Výborný design a grafika. Bohatá a vizuálně atraktivní kolekce nepřátel. Vybalancovaná obtížnost

Proti: Boss fight. Plošinkové pasáže. Protivní někteří nepřátelé.

+30
  • PC 80
Poslední DLC uzavírá příběh Slayera. Opět je pravdou, že zrovna příběh není tím nejdůležitějším na této hře, ale za sebe musím říct, že jsem se u některých scén dobře bavil, zvláště u těch, které mi připomínaly situace odjinud. Let na drakovi mi tak připomněl Skyrim a finálový příchod spojenců skrze portály mi zase připomněl podobnou finální scénu z Avengers Endgame. Na druhou stranu mě trošku zamrzel úplný závěr příběhu.

Původně jsem si myslel, že toho zde moc nového nebude, o to více mě překvapil Sentinel Hammer, za který jsem byl opravdu rád vždy, když už mi fakt teklo do bot. Těch pár vteřin na útěk a následné glory zabíjení plebs potvor mi nejednou zachránilo život. Dále zde přibyl zajímavý koncept pro parkur ve formě pointů na řetěz z brokovnice, skákání a překonávání překážek tak dostává další prvek. Na jednu stranu jsou to nové možnosti, které se dají používat občas i v arénách, na druhou stranu jsou ty parkurové skoky už slušná opičárna, která může někoho odradit. To ale naštěstí není můj případ.

Level design mi přišel takový pohodovější než u prvního DLC. Ani ty souboje mi nepřišly až tak náročné, teda kromě těch dvou Marauderů ve společnosti Screecher Zombies, které jsem jak na potvoru pořád omylem trefoval. Svým způsobem jsou fajn i ty dvouúrovňové Escalation Encountery, jejichž druhá část je nepovinná, ale její přeskočení by znamenalo minout tu největší zábavu v podobě obtížnějších soubojů.

Stejně jako u prvního rozšíření se i zde dočkáme několika nových nepřátel. Jsou to sice jen recyklovaní původní s malým reskinem a pozměněnými vlastnostmi. Za sebe můžu říct, že třeba takový Cursed Prowler je dobře povedený, respektive mě pěkně štval, když mě proklel a následně utekl. Ještě štěstí, že bylo následně dobře vidět, kde se zrovna pohybuje. Pak mi taky chvíli trvalo, než jsem pochopil, jak to funguje se Screecher Zombies, protože jsem měl vypnuté tutoriály a já k nim přistupoval ve stylu nejprve střílej a potom se ptej.

Jsem rád za pořádného finálního bosse. Musím se přiznat, že jsem s ním měl docela problémy, než jsem přišel na ten správný postup. Na druhou stranu si s odstupem času říkám, že je škoda, že ten postup je na něj ve všech jeho fázích stále stejný.

Tak je to kompletně za mnou. Obě DLC můžu doporučit každému, kdo má na Eternalu rád tu akci během soubojů. Těch si tu každý užije habaděj a jako bonus jsou navíc o něco náročnější. Hodně lidí jistě nadává na ten parkur, ale podle mě to není nic, na co by se nedalo po chvíli zvyknout. Stejně jako u prvního DLC mi kazí atmosféru jen absence pořádného metalového soundtracku, ale to je jen malou pihou na kráse.

A kdoví, třeba se časem objeví nějaká další nezastavitelná síla a svět zase bude potřebovat Doom Slayera a jeho dvouhlavňovou brokovnici. Já u toho určitě nebudu chybět.
+16
  • PC 75
Dobře, že mezi první a druhou částí The Ancient Gods uplynulo skoro půl roku a ne až tak dobře, že já jsem si je dal hned po sobě, protože ke konci jsem se té frenetické akce začínal už trochu přejídat. Což o to, druhá část se velmi snaží – opět přináší pár nových monster, přenáší hráče do nového prostředí a představuje zase jednou ultimátního bosse. Nicméně ve všech těchto ohledech za prvním dílem mírně zaostává. Efektní novinkou je kladivo, které pro některé přináší do bitev nový taktický element a pro jiné jen další tlačítko, na které je fajn si čas od času vzpomenout.

Obecně z nových monster musím nejvíc pochválit Ducha z první části Ancient Gods. Je totiž originální, pořádně tuhý a vlastně „dává smysl“ (duch někoho posedne a ten se pak chová jako smyslů zbavené hovado, tedy třeba jako Garret). Naproti tomu Cursed Prowler je vlastně v prvé řadě otravný, jeho obtížnost je uměle navýšena tím, že když vás prokleje, nedá se zastřelit. Musíte jej nahánět po mapě se zaťatou pěstí, což pocit nekompromisní, avšak férové akce příliš nepovzbuzuje. Kvituji zpestření ve formě Armored Barona a kamenných Impů, zejména pokud se u nich nachází pole munice do automatické brokovnice. 

Mojí nejoblíbenější částí byl hned první level, konkrétně zasněžená aréna s Gore Nestem, kdy v druhém kole Vás kromě nadstandardní dávky monster čekají i dva Arch-Vile. Těžko si představit lepší masakr… Pro srovnání ikonické duo Marauderů je hodně o nervy – bohužel ne v tom příjemně-akčním slova smyslu. Závěrečný boss není nic moc. Atmosféra kolem něj je vybudována parádně, jenže zabíjet ho pětkrát tím samým způsobem po chvíli omrzí...

Závěr The Ancient Gods Part Two by mohl být celkovým závěrem ságy, koneckonců nedokážu si moc představit, kam tenhle koncept střílečky posunout dál. Avšak nechat značku Doom kompletně umřít by byla škoda, takže jsem zvědav, co si pro nás id software nachystá příště…
+11
  • PC 85
Tohle DLC mě bavilo asi trochu více než to první. Hlavně souboje mi přišli o něco méně dlouhé a tím trochu klesla náročnost. Jako zajímavý gameplay prvek bylo nové kladivo, které mě bavilo více než plamenomet nebo granáty. Prostředí levelu byly zajímavější než v prvním DLC. Na konci je poměrně dlouhý boss fight. Působí výživně, jenom nebyl ani moc obtížný jako takový natahovaný. Jakmile jste si zvykli na jeho princip, tak to bylo relativně snadné. Za mě jinak vcelku spokojenost.

Pro: Kladivo, o něco jednodušší souboje, lákavé prostředí, vyživný boss fight na konci

Proti: I když boss fight mohl být pestřejší, nemá to takový drive jako základní hra

+10