Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One

DOOM Eternal: The Ancient Gods – Part One

20.10.2020
15.06.2021
29.06.2021
75
41 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ne

Prvé príbehové rozšírenie pre Doom Eternal vracia hráčov do kože Doom Slayera. Po udalostiach pôvodnej hry sa naklonila mocenská štruktúra nebeských síl. S pomocou Samuela Haydena a vedcov ARC sa tak vydáte prebojovať naspäť na Urdak, ktorý sa ocitol pod inváziou pekelných démonov, aby ste oslobodili Doom Slayerovho spojenca Seraphima.

Frenetická akcia plná krvi, vnútorností a končatín za pomoci bohatej palety zbraní a dynamického pohybu ostáva zachovaná po vzore pôvodnej kampane. Nekončiaci boj zoči voči zlu vás prenesie nielen do troch nových lokácii, ale postaví vám do cesty okrem už starých známych aj ďalšie hrozby a prekážky v podobe troch nových nepriateľov, ktorých treba rozomlieť na krvavú kašu. Ide o samostatne spustiteľné rozšírenie a ako naznačuje samotný názov, The Ancient Gods - Part One je prvou polovicou príbehového masakru, na ktorý v marci 2021 nadviazala druhá časť The Ancient Gods - Part Two.


Poslední diskuzní příspěvek

Tedy ještě, že jsem po dohrání hlavní hry na Ultra-Violence snížil obtížnost u prvního DLC na Hurt me plenty. Jako tvl.. :)

Začal mě pronásledovat nepříjemný bug, že po spuštění hry a načtení mapy se mi nepříjemě sníží FPS někam ke 40. Musím hru vypnout a třeba i dvakrát, abych měl 60. Ještě občas pomohl několikrát přenastavit kvalitu grafiky z low na nightmare na kterou hraju, ale spíš pomáhá to shození. Dělala to i základní hra.. Nesetkal jste se s tím někdo? Celkem opruz.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Doom Eternal: The Ancient Gods - Part One je prvním příběhovým přídavkem k oslavované, ale mnohými (včetně mě) i zatracované hře Doom Eternal. Připomíná mi klasické datadisky, jež vycházely jako doplňky klasických 3D akcí, i když je samozřejmě distribuován digitální cestou. Takže nové levely, noví nepřátelé, navýšená obtížnost a původní osvědčený herní základ. To by teoreticky mohlo stačit k odškrtnutí komentáře, ale samozřejmě mi to nedá, rozepsat se trochu podrobněji.

Datadisk přináší zdánlivě pouhé 3 levely, ale ty jsou poměrně dlouhé a komplexní. Kampaň plyne dynamicky a hráč ani nenabývá dojmu, že prochází mezi jednotlivými oddělenými úrovněmi. Svou herní dobu odhaduji kolem 6 hodin, což je myslím na DLC velice slušné. Po stránce vizuálu a atmosféry designéři odvedli dokonalou práci, zejména první level na rozpadající se základně i druhý v bažinách mě dostaly.

Nicméně design bohužel nadále zůstává v intencích základní hry, což znamená zachování plošinkových pasáží s přeskoky, dokonce s cestováním po pohyblivém kontejneru, jenž vás přenese na místo určení. Naštěstí jsem si na ně už asi zvykl a moje soptění nebylo tak výrazné. Takže bez ruky šmátralky se i v datadisku neobejdete.

Namíchly mě dvě akční sekvence s přeskakováním po kostkách a zraňující elektřinou, zejména u finálního bosse, což k atmosféře Doomu příliš nepatří a připadal jsem si opravdu jako v nějaké arkádě. Rovněž jeden úsek v bažinách mě docela nažhavil, protože bloudění v mlze a v ní velmi špatně viditelné nepřátele považuji za designovou chybu.

Tahákem datadisků bývají nové postavy protivníků a zde se tvůrci vyznamenali a nová monstra vám notně zdvihnou adrenalin (nebo mandle podle libosti). Obří chapadlo vás sice zbrzdí, ale nepředstavuje zásadní problém, spíše poskytuje efektní podívanou na porcování masa. Stacionární střílny opatřené skrývajícím se a docela špatně trefitelným okem už jsou trochu větším oříškem, jelikož bulva se jako naschvál schová zrovna tehdy, když máte namířeno.

Ale další mutanti dokážou být osinou v zadku. Duch se vtěluje do ostatních potvor a teprve až je udoláte (přičemž se mi zdálo že jim trvá smrt déle), zjeví se v celé své průhledné kráse a zabít ho lze jedině sekundárním útokem plazmovky. Blood Maykr je poměrně tuhý a lze jej zabít jedině v okamžiku, kdy ztrácí své ochranné pole. Když vás předtím zasype sprškou svých magických útoků, tak chvíli trvá než vystoupíte ze zákrytu, a zejména pokud na vás útočí jiní mutanti, jeho slabá chvilka je rychle pryč.

Ancient Gods přinesly navýšení obtížnosti. Takže když jsem v trailer videu viděl dva Maraudery najednou, pokorně jsem hrál na nejnižší obtížnost, abych se vyvaroval frustrace. Tento pocit se částečně dostavil, možná šlo ale spíše o stereotyp, jelikož boje mi připadaly poněkud útrpné a monotónní. Hra před vás staví masivní vlny nepřátel pestrého složení a bohužel na můj vkus už byly útočící nájezdy až příliš dlouhé a repetitivní. Kdyby byly tyto přívaly kratší, mám dojem, že bych se bavil víc. Je možné, že se tímto autoři snažili o určité prodloužení herní doby. V závěrečných fázích už šlo do tuhého, jelikož zmíněné nové potvory se vyskytovaly společně spolu s dalšími nepřáteli, sloužícími jako stafáž, a nedokážu si představit, že bych hrál na vyšší obtížnost.

Boss fighty najdete dva, první z nich spočíval v likvidaci levitujících očí, ten jsem absolvoval v pohodě na třetí pokus. Druhý závěrečný stál za to a byl notně obtížný. Jednak spočíval ve zmíněném přeskakování po elektrizujících krychlích a poté vícefázová likvidace závěrečného Samura byla docela úmorná, jelikož ke své ochraně využíval dva duchy. Takže jsem hru končil s propocenýma rukama, ale měl jsem příjemný pocit ze zvládnutí náročné bitvy.

Doom Eternal: Ancient Gods je důstojným obohacením herního obsahu základní hry. Nicméně nepřináší zásadní inovace a oproti základní hře strhnu 5 procent za popisované problematické úseky. Jsem zvědav, co bude příště. Další navyšování obtížnosti už bude kontraproduktivní, takže v druhém DLC očekávám pouze další nová monstra a povedené lokace. A pak se třeba autoři vrátí k dokonalému modelu Doom 2016. Ale to bude asi mé zbožné přání, protože mladší hráči Doom Eternal milují takový, jaký je.

Pro: Grafika, atmosféra, vizuální provedení lokací. Nová monstra.

Proti: Skákací sekvence. Příliš dlouhé boje. Design některých lokací

+32
  • PC 80
Příběh z Doom Eternal zůstal částečně nedokončen. Zemi jsme sice zachránili, ale co se dělo dál se dozvíme v následujících dvou DLC. V tom prvním se toho teda zase tak moc nestane, ale jsem rád, že se tu konečně pomstíme Samueli Haydenovi. A samotný závěr teasující druhé DLC se podle mě dobře povedl.

DLC nabízí celkem tři úrovně, což se může na první pohled zdát docela málo, nicméně opak je pravdou. Každá z těchto tří úrovní je opravdu hodně dlouhá a těch soubojů jsem si tak užil až moc, takže ve výsledku mi to nějakých 6 hodin zabralo, což je na DLC celkem slušná hodnota. A když zmiňuji ty souboje, tak jejich obtížnost mi přišla malinko vyšší než v základní hře. A to jak díky vyšší četností jednotlivých soubojů tak i v počtu nepřátel v jednotlivých arénách. Vrcholem je pak souboj s dvěma Maraudery najednou nebo s nabuffovaným Marauderem bez možnosti zničení totemu. Poslední Slayer Gate pak byl doslova masakr. Jediné, co se mi na level designu nelíbilo byly klasicky parkurové části, ale nepřišlo mi, že by toho bylo nějak extrémně moc.

Jsem spokojený i s novými nepřáteli. Obrněný anděl Blood Maykr je sice jen takový vylepšený Maykr Dron, ale ten duch, který posedne nějaké monstrum, které je následně silnější, odolnější a rychlejší je příjemnou novinkou. Díky němu jsem se rychle navykl mít v záloze dostatek nábojů do plazmy. Stejně tak jsem spokojený i s finálním boss fightem. Na můj vkus byl zábavnější než většina boss fightů z původní hry.

Bohužel trošku utrpěla hudební složka, protože se na hudbě už nepodílel autor geniálního soundtracku k původní hře. Jako není to zase tak špatné, ale bez těch nabíjecích kytarových riffů Micka Gordona to prostě už není ono.

První DLC splnilo má očekávání, trošku se navýšila obtížnost, ale po mém čerstvém dohrání základní hry to nebyl až takový problém. Těším se na vyvrcholení příběhu ve druhém DLC.
+16
  • PC 70
Víc toho stejného, bohužel i těch stejných chyb.

Kvalitní herní formule se nezměnila, řež je pořád zábavná. Noví nepřátelé a power-ups zážitek pěkně okoření. Level design špičkový. Herní doba tak akorát.

Bohužel i vyprávění příběhů je pořád stejně natvrdlé. Příběhové cutscény které hloupě vytrhávají hráče z 1st person zážitku nedávají prakticky smysl. Deníkové zápisky jsou zdlouhavé plné fantasy blábolů. Zase musím zamáčknout slzu stesku po kvalitnějším vyprávění v Doom (2016). O příběhu tahle série ale nakonec není.

Nejvíc tak hodnocení sráží designerský hřích, jenž se nepromíjí. A to nepřeskočitelné cutscény u závěrečného tuhého bose. Je to sice jen hloupých 5 vteřin, ale od desátého opakování se to začne podepisovat na příčetnosti. Damn, ani Dark Souls není takhle frustrující.

Pro: akce je pořád stejná

Proti: příběh je pořád stejný, cutscény jsou horší

+12
  • PC 80
Když vyšel Doom Eternal, málokdo tušil, co od něj čekat, tedy např. že akce bude probíhat výhradně v uzamčených arénách a mimo ně se bude snad až nezdravě často hopsat po platformách jako Mario. Když vyšlo k Doomu Eternal DLC, věřím, že už každý naprosto přesně věděl, co čekat – tedy to samé znovu a ještě více hustodémonsky-krutopřísně!

Jako první se musím omluvit za úšklebky lidem hrajícím na nejnižší obtížnost, protože The Ancient Gods předvádí naprostý masakr už na Hurt me plenty. DLC chytře přeskakuje nějaké levelování a upgradování, nebudete ani trávit dlouhé minuty v „mezipasážích“ na základně. Prostě od první minuty jedete na plno a je to neuvěřitelný nářez. Vlastně si nedovedu představit lepší převod Quake III Areny do singleplayerové podoby a já Quake III zbožňuju. Monster je opravdu hodně – většinou ještě o jednu vlnu víc, než byste čekali. V boji se nesmíte ani na chvíli zastavit, je to samý úskok, otočky a neutuchající střelba okořeněná plamenometem, ledovými granáty a motorovou pilou...

Nejvíc se mi na „herních mechanikách“ Doomu líbí, že jsou vlastně docela jiné, než třeba v Serious Sam. Doom Eternal vás tlačí k rozvíjení „skillu“, není to vyloženě jen tupá akce. Každý démon má své silné a slabé stránky, na každého byste měli mít jinou strategii. Do toho je vlastně geniální, že zdraví i náboje čerpáte z okolních, slabých a neustále se respawnujících monster. Je to přesně to, co některým old schoolerům vadí, ale mě to přijde jako perfektní změna. Má to totiž obrovskou výhodu v tom, že bitky mohou trvat mnohem déle, než jen do vyprázdnění vašich zásobníků a vyčerpání jedné „várky“ plného zdraví.

Chápu, že zatím vlastně hovořím jen o původní hře, jenže The Ancient Gods je právě vybroušené jádro původní hry, nic víc, nic míň. Má skvěle vypadající design prostředí, zábavné areny, méně skákání po platformách a dva obstojné boss fighty. Vlastně nevím, co víc si od DLC přát. První část představuje 6 nabušených hodin přímočaré, předvídatelné, očekávané, ale zároveň chtěné Doom Eternal zábavy.
+12
  • PC 75
Slušný datadisk solidní délky a především navýšené obtížnosti, což je super, ale... za mě jen potud, pokud se to týká samotných nepřátel a soubojů s nimi, ne všemožných environmentálních, hru znepříjemňujících nesmyslů, a ty jsou bohužel na můj vkus přítomné až příliš.... různé zraňující ohnivé nebo elektrické obruče, které na vás dotírají spolu s nepřáteli a tak podobně, ale v podstatě pořád na to samé brdo... já tohle prostě v Doomovi nemusím. Je to přesně hra, kterou kvůli tomuhle hrát nechci. Ať na mě posílají miliony nepřátel, pokud mě převálcují, je to za mě ok a důvod ve hře (a obzvlášť ve hře s tak výbornou akční a taktickou stránkou) skillovat a časem jim to se zadostiučiněním vrátit. Ale chci se soustředit na boj a ne na to, co se děje kolem. Je to i důvod, proč má datadisk daleko menší znovuhratelnost, než základní hra. Různé samostatné epické bitvy z AG (a je jich dost, abych nekřivdil) bych si zopakoval hned, ale potýkat se znovu s tím vším balastem okolo...ne, to děkuju, stačilo mi tím projít jednou (např. místnost s elektrickým proudem nejprve na zemi a pak ze sloupů, fujtajbl) . Chápu, že vývojáři cítili potřebu hru ozvláštnit i co se týče základních mechanismů, ale tohle podle mě není šťastná cesta. Daleko víc bych uvítal, kdyby se spíš soustředili na pořádné navýšení počtu nepřátel, nové zbraně a runy/upgrady obleku. Jdu na part 2, doufám, že bude lepší. Ale tragédie to není, znovu musím vypíchnout množství epických arénních bitev, pro které, pokud vás bavila základní hra, TAG rozhodně stojí za to projít.
+11