Příběh z Doom Eternal zůstal částečně nedokončen. Zemi jsme sice zachránili, ale co se dělo dál se dozvíme v následujících dvou DLC. V tom prvním se toho teda zase tak moc nestane, ale jsem rád, že se tu konečně pomstíme Samueli Haydenovi. A samotný závěr teasující druhé DLC se podle mě dobře povedl.
DLC nabízí celkem tři úrovně, což se může na první pohled zdát docela málo, nicméně opak je pravdou. Každá z těchto tří úrovní je opravdu hodně dlouhá a těch soubojů jsem si tak užil až moc, takže ve výsledku mi to nějakých 6 hodin zabralo, což je na DLC celkem slušná hodnota. A když zmiňuji ty souboje, tak jejich obtížnost mi přišla malinko vyšší než v základní hře. A to jak díky vyšší četností jednotlivých soubojů tak i v počtu nepřátel v jednotlivých arénách. Vrcholem je pak souboj s dvěma Maraudery najednou nebo s nabuffovaným Marauderem bez možnosti zničení totemu. Poslední Slayer Gate pak byl doslova masakr. Jediné, co se mi na level designu nelíbilo byly klasicky parkurové části, ale nepřišlo mi, že by toho bylo nějak extrémně moc.
Jsem spokojený i s novými nepřáteli. Obrněný anděl Blood Maykr je sice jen takový vylepšený Maykr Dron, ale ten duch, který posedne nějaké monstrum, které je následně silnější, odolnější a rychlejší je příjemnou novinkou. Díky němu jsem se rychle navykl mít v záloze dostatek nábojů do plazmy. Stejně tak jsem spokojený i s finálním boss fightem. Na můj vkus byl zábavnější než většina boss fightů z původní hry.
Bohužel trošku utrpěla hudební složka, protože se na hudbě už nepodílel autor geniálního soundtracku k původní hře. Jako není to zase tak špatné, ale bez těch nabíjecích kytarových riffů Micka Gordona to prostě už není ono.
První DLC splnilo má očekávání, trošku se navýšila obtížnost, ale po mém čerstvém dohrání základní hry to nebyl až takový problém. Těším se na vyvrcholení příběhu ve druhém DLC.
DLC nabízí celkem tři úrovně, což se může na první pohled zdát docela málo, nicméně opak je pravdou. Každá z těchto tří úrovní je opravdu hodně dlouhá a těch soubojů jsem si tak užil až moc, takže ve výsledku mi to nějakých 6 hodin zabralo, což je na DLC celkem slušná hodnota. A když zmiňuji ty souboje, tak jejich obtížnost mi přišla malinko vyšší než v základní hře. A to jak díky vyšší četností jednotlivých soubojů tak i v počtu nepřátel v jednotlivých arénách. Vrcholem je pak souboj s dvěma Maraudery najednou nebo s nabuffovaným Marauderem bez možnosti zničení totemu. Poslední Slayer Gate pak byl doslova masakr. Jediné, co se mi na level designu nelíbilo byly klasicky parkurové části, ale nepřišlo mi, že by toho bylo nějak extrémně moc.
Jsem spokojený i s novými nepřáteli. Obrněný anděl Blood Maykr je sice jen takový vylepšený Maykr Dron, ale ten duch, který posedne nějaké monstrum, které je následně silnější, odolnější a rychlejší je příjemnou novinkou. Díky němu jsem se rychle navykl mít v záloze dostatek nábojů do plazmy. Stejně tak jsem spokojený i s finálním boss fightem. Na můj vkus byl zábavnější než většina boss fightů z původní hry.
Bohužel trošku utrpěla hudební složka, protože se na hudbě už nepodílel autor geniálního soundtracku k původní hře. Jako není to zase tak špatné, ale bez těch nabíjecích kytarových riffů Micka Gordona to prostě už není ono.
První DLC splnilo má očekávání, trošku se navýšila obtížnost, ale po mém čerstvém dohrání základní hry to nebyl až takový problém. Těším se na vyvrcholení příběhu ve druhém DLC.
