Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

XCOM 2

  • PC 85
Na konci prvního dílu dosáhla organizace XCOM vítězství a zachránila tak naši matičku Zemi od invaze cizáků. Od té doby uplynulo 20 let a mezi tím došlo k rozpuštění původního XCOM a k převzetí vlády nad Zemi organizací ADVENT, která šíří přesvědčení, že nově příchozí mimozemšťané jsou vlastně ti hodní. Naštěstí je zde pár odpadlíků z XCOMu, kteří dokážou zachránit ze základny ADVENTu velitele z první invaze. Toho následně dopraví na místo poslední naděje, na původně mimozemskou kosmickou loď Avenger, kde se pokusí společně s hrstkou zbylých lidí postavit novou mobilní základnu a zvrátit nový řád nastolený organizací ADVENT. A to musí stihnout dřív, než ADVENT dokončí tajemný projekt Avatar.

+ Stále skvělá atmosféra
+ Líbí se mi ta myšlenka, že je cizácká infiltrace prakticky dokončena a zbylí lide jsou vlastně teroristickou organizací.
+ Stejně tak se mi líbí fakt, že základnou je nyní kosmická loď.
+ Časové omezení hry je zajímavým novým aspektem.
+ Akční taktická část je stále dobře zábavná. Mapy jsou náhodně generované, je na nich pořád co objevovat. Líbí se mi, že jednotky vstupují do mise v utajení.
+ Během akce lze využívat drony, které lze využít na léčení nebo hackování cizáckých systémů. Díky tomu lze získat nějaké informace/zdroje navíc nebo dokonce převzít kontrolu nad cizáckými roboty.
+ Trošku se zvýšila obtížnost, což rozhodně vítám.
+ Noví cizáci (velký plus za reinkarnaci mého oblíbeného Snakemana z původní série v podobě Vipera)
+ Super nápadem jsou i temné události, které mi hodně připomínají podobný mechanismus v některých deskových hrách.
+ Stejně jako u předchozího dílu mě hodně baví videa s pitvou a výslechem cizáků
+- Na první pohled méně přehledná výroba. Po několika hodinách hry jsem si ale zvykl
- Dlouhé načítání misí
- Časem se mise stávají opět stereotypními. Hlavně v úplném závěru, kdy je hráč natěšený na rozuzlení příběhu.
- Sem tam se mi stalo, že mi hra během mise spadla.

Pokračování XCOMu se dle mého názoru hodně povedlo. Vývojáři de facto vzali všechno dobré z jedničky, k tomu přidali pár novinek a to vše nám servírují na zlatém podnose.
+10

Tomb Raider Chronicles

  • PC 50
Už při hraní předchozího dílu Tomb Raider Last Revelation jsem začínal mít pocity, že si tu hru již tolik neužívám, jako u prvních tří dílů. S tímto dílem už se pocity definitivně mění v jistotu, protože to, co nám pátý díl nabízí je už jen jedna velká nastavovaná kaše.

S tím souvisí i samotný příběh, protože závěr čtvrtého dílu , kde Lara zůstala zasypaná u východu z Horova chrámu, de facto naznačoval konec série. K pokračování ale nakonec došlo a to ve formě vyprávění tří přátel o Lařiných dřívějších skutcích. Postupně se dozvíme o čtyřech jejích výpravách za různými artefakty. Konkrétně se podíváme do Říma, do ruské ponorky, na starý ostrov v Irsku a do jednoho mrakodrapu.

+ Lara se naučila chodit po laně a skákat přes tyč. Bohužel toho všeho využije jen několikrát.
+ Líbí se mi, že jednotlivé epizody mají zcela různá prostředí a současně rozdílnou hratelnost. V Římě je to hlavně o soubojích s bossy, v ponorce jsou řadoví protivníci a potápění. V Irsku je mladá Lara zcela beze zbraní, takže je to hlavně o parkouru a časových limitech a v mrakodrapu je to zase trochu o stealthu a utíkání před vrtulníkem. Taky je docela inovativní fakt, že v posledních dvou epizodách je Lara bez svých ikonických pistolí s nekonečno náboji.
+- Mezi jednotlivými epizodami se nepřenáší zbraně a vybavení. To je samozřejmě logické, ale pro mě tak trochu nepříjemné, protože jsem zvyklý si šetřit vybavení na později a takhle jsem o vše našetřené rychle přišel.
- Oproti předchozím dílům má hra velmi krátkou herní dobu (cca 12 hodin).
- Hra je stále stejná, minimum inovací.
- Level design šel velmi dolů. Žádné památné lokace, ale hlavně spousta nepřehledných prvků. Např. v jedné úrovni se Lara po čase dostane v náročném časovém limitu za zavírající se dveře, za kterými je skluzavka dolů. Před vstupem na skluzavku si ale musí všimnout téměř neviditelného průchodu ve stropě (děkuji kamero), kde je spínač, jehož sepnutí je nutné k dalšímu postupu. Takové schovky toleruji u secretů, ale u příběhového prvku? Děkuji nechci.
- Secrety jsou tentokrát po vzoru Tomb Raider 2 vždy tři v každé úrovni a to ve formě zlaté růže. Jejich sesbírání nepřináší žádné vybavení navíc, jen to zpřístupní artworky v menu. Na jednu stranu je to realističtější (kde by se tam to vybavení po sebrání 3. růže vzalo?), ale na druhou stranu to značně snižuje motivaci nějaké secrety vůbec hledat.
- Oproti předchozím dílům zde není žádný řiditelný dopravní prostředek
- Hodně bugů. Zasekávání se o textury nebo naopak procházení texturou, apod.
- Na konci mi chyběl nějaký ultimátní boss, jako v přechozích dílech
- Major bug v poslední misi. Část kousek před koncem je koncipována tak, že Laru sleduje téměř nezničitelný android a ona ho musí nalákat do speciální místnosti, kde ho zavře a zabije pomocí jakéhosi plynu. Bohužel android sleduje Laru přes koridor, kde jsou díry, které se musí přeskakovat. Několikrát se mi stalo, že android Laru nenásledoval nebo ještě hůř, spadl do díry, ze které se už nedostal (bylo potřeba ho zabít, protože měl u sebe část klíče a ustřílet ho ze shora nešlo, protože po Laře stříleli z vrtulníku). Nejhorší ale bylo, že se mi při opakování dělo pořád to samé. Až na jednom diskusním fóru jsem se dočetl, že se nesmí hra v dané oblasti vůbec ukládat, jinak dochází právě k této situaci. Na podruhé jsem byl zase moc pomalý a android mi utekl z pasti, ale na potřetí se mi již podařilo. No hrůza. Chudáci hráči, kteří hrají na jednu ukládanou pozici.
- Trochu mě štvalo, že při smrti není možné hned zvolit load. Je nutné, nechat načíst menu a tam teprve zvolit Load game. Samozřejmě je ale předvybraná položka New game, kterou jsem tedy několikrát omylem zvolil. Což s kombinací s nemožností přeskakovat in game animace opravdu hodně potěší.

Co dodat? Lara v podání studia Core Design má dle mého názoru již svůj vrchol za sebou někde mezi druhým a třetím dílem. Tímto počinem již začíná velká nuda, která působí spíš jako nějaké DLC než plnohodnotná hra. Hraní tohoto dílu bych tak doporučil už asi jen fanouškům série, kteří chtějí dohrát všechny díly, což je i můj případ.

Pro: Různá prostředí a hratelnost v jednotlivých epizodách

Proti: Stále to samé, krátká herní doba, level design, bugy

+10

Duke Nukem

  • PC 60
Když se řekne Duke Nukem, většina lidí si vybaví drsného blonďáka v akční střílečce z pohledu první osoby střílejícího mimozemšťany. To samé bych si vybavil i já na konci devadesátých let v době, kdy jsem hodně hrál Duke Nukem 3D. Až několik let poté jsem zjistil, že se vlastně jedná o třetí díl a že jeho dva předchozí díly byly plošinovky. A hraní úplně prvního dílu jsem si po letech zopakoval i dnes.

Jedná se o akční plošinovkovou střílečku s jednoduchým příběhem i hratelností. Duke se snaží zmařit plány doktora Protona, který chce ovládnout svět. Ve hře se nacházejí celkem 3 epizody (L.A., Základna na Měsíci a základna v budoucnosti) po 10 levelech, kde je cílem najít dveře vedoucí do dalšího levelu (s výjimkou posledních levelů, kde je třeba porazit samotného Dr. Protona). V cestě stojí především několik druhů robotů a sem tam nějaké ty zamčené dveře nebo silové pole. Duke cestou nachází v krabicích nejrůznější bonusy, ale občas i vybuchující dynamit. Škoda jen, že nebyly souboje s Dr. Protonem trochu náročnější, ve výsledku prostě nebyl problém ho během chvilky ustřílet.

Co se týče level designu, tak na první pohled vypadají některé levely značně nepřehledně, ale po krátkém průzkumu není obvykle problém se v nich vyznat. Horší je to se samotnou hratelnosti, tam mi všechno bohužel přišlo na jedno brdo. Myslím, že by bohatě stačila buď jen jedna epizoda případně by to chtělo něco nového v těch dalších (jiné nepřátele, nějakou novou mechaniku, apod.).

Vyzdvihnout ale musím poslední dvě úrovně třetí epizody, které jsou mírně obtížnější, ale jinak je hraní zcela bezproblémové. Stejně tak se mi líbí, že nelze hru ukládat kdykoliv, ale jen mezi jednotlivými levely a taky, že se na začátku úrovní neobnovují životy.

Pro: Nenáročné

Proti: Stereotypní levely, málo nepřátel

+16

Crypt of the NecroDancer

  • PC 75
K této hře jsem se dostal díky Herní výzvě a její kategorii, kde bylo nutné dohrát hru, kde je hudba hlavní součástí herní mechaniky. Hudba, respektive její rytmus, je totiž nejdůležitějším faktorem při hraní této hry. Každá činnost se musí udělat ve správném okamžiku. Pokud je hráč příliš rychlý nebo jeden beat vynechá, přichází o svůj tah a v pozdějších fázích hry to může znamenat citelnou ztrátu zdraví nebo rovnou i smrt.

Hra je rozdělena do 4 zón (+ DLC dodá ještě jednu navíc), kde jsou vždy 3 levely následované finálním čtvrtým. Hlavním cílem každé úrovně je tedy najít schody do té další. To ale není jen tak, protože se zde pohybují nepřátelé, které musí hráč porazit. K dispozici je celá řada zbraní a kouzel, na které lze v podzemí narazit, případně je možné je zakoupit u obchodníka. Samotní nepřátelé mají pevně dané své tahy, kterými se mohou v rytmu v podzemí pohybovat, takže není problém se po čase všechny jejich pohyby naučit a vymyslet vhodnou strategii na každého z nich. V každém patře pak čeká u schodů miniboss, který může hráči pěkně zavařit (zvláště pokud jej hráč objeví v době, kdy nemá prozkoumanou únikovou cestu). A aby toho nebylo málo, tak ve finálním čtvrtém patře čeká hráče boss fight. Pokud hráč kdekoliv na cestě umře, musí opakovat celou zónu znovu, jedině až po porážce bosse ve čtvrtém patře se odemyká nová zóna a tedy záchytný bod, od kterého se může po smrti pokračovat.

S každou novou zónou se pak stupňuje obtížnost. Jsou zde jak rafinovanější nepřátelé, tak roste i jejich počet (sem tam se i stane, že je hráč doslova obklopen nepřáteli). První zóna je tedy procházkou růžovým sadem, čtvrtá zóna se pak může se svou obtížností srovnávat s tou v Dark Souls. A to hlavně tím, že samotní závěreční bossové nejsou po natrénování vhodné strategie zase tak těžcí, obtížné je se k nim vůbec dostat. Pro trénování jsou ve hře naštěstí k dispozici trenéři. A to jak na normální nepřátele, tak i bosse a minibosse, ale nejprve je nutné zachránit daného trenéra v podzemí.

To, co se mi na této hře líbí, je kromě základní myšlenky pohybů v rytmu hudby i její audiovizuální stylizace. Základem hudební hry je pochopitelně hudba, která je opravdu velmi povedená a je trošku jiná v každé zóně a taky je trochu jiná i podle toho, za kterou postavu hráč hraje. Je zde i možnost si nahrát hudbu vlastní, té jsem ale nevyužil, protože výchozí soundtrack je opravdu dobře poslouchatelný. Dále je zde krásná komiksová grafika a spousta dalších detailů jako tančící nepřátelé, hudebně sladění bossové, zpívající obchodníci, apod. To všechno dodává vtipnou a líbivou atmosféru.

Dokončením všech zón a tedy porážkou Necrodancera však hra nemusí končit. Hráč si může vybrat jinou postavu (v základní hře jich je cca 10), která má trochu jiné vlastnosti a taky svůj příběh. Základní postavou je Cadence, která se normálně pohybuje a bojuje. Pak je zde např. její matka Melody, která hraje na zlatou loutnu, kterou zraňuje všechny kolem, ale nesmí držet v ruce žádnou zbraň, Monk zase nesmí vzít žádné zlato z důvodu jeho slibu, Bard se zase nemusí pohybovat v rytmu a má neomezený čas na svůj tah, atd. Pokud by ani to nestačilo, je zde All zones mode, kde je nutné projít všechny zóny na jeden zátah, případně daily challenge, tzn. Všichni hráči mají jeden pokus ve stejném podzemí a jde o to ho kompletně projít (na jeden zátah) a mít co nejlepší skóre.

Hra určitě není pro každého. Myslím si, že je to prakticky nehratelné pro lidi, kteří nedokáží vnímat rytmus. Sice jsou jednotlivé beaty graficky znázorněny ve formě tepajícího srdce, ale sledovat očima srdce i dění okolo bych asi nezvládl. Dále může některé hráče odrazovat její možná až příliš vysoká obtížnost, všem ostatním ale můžu hru vřele doporučit.

Pro: Hudba, Atmosféra

Proti: Vyšší obtížnost v pozdějších fázích hry

+9

Max Payne 3

  • PC 80
Po dlouhých devíti letech se vracíme k příběhu Maxe Paynea. Jak už je u této série zvykem, hra začíná záběrem z konce hry, abychom se následně mohli vrátit v čase a zjistili, co všechno se mu přihodilo. V prvé řadě se Max přestěhoval z chladného New Yorku do tropického Sao Paula v Brazílii, kde pracuje jako ochranka jedné významné rodiny. V retrospektivě pak sledujeme, že se po událostech druhého dílu řadu let utápěl v alkoholu a v závislosti na lécích a taky zjistíme, proč utekl do Brazílie.

+ Příběh. V průběhu hry sledujeme jeho současný příběh v Sao Paolu (kde se z počátku kazí snad každý plán), ale ten je současně proložen i flashbacky z New Jersey.
+ Přestřelky, o které jde v této sérii především, se opět povedly. Vše je plynulé, arzenál zbraní dostatečně veliký, nyní přibyla i možnost se krýt za zdmi nebo překážkami. S tím úzce souvisí i level design, který se také povedl. A zapomenout se také nesmí na skvělý bullet time.
+ Na hře je krásně vidět, kam se za těch devět let posunula grafika.
+ Soundtrack ke hře se tradičně velmi povedl, hudba skvěle podbarvuje právě probíhající akci.
+ Během hry může Max nalézat různé předměty. Jedná se o stopy/důkazy a informace o místech (po nalezení se vždy dozvíme nějaký detail z příběhu) a také zlaté součástky zbraní, po jejichž zkompletování se mírně zvýší efektivita dané zbraně.
+ Hra mi přišla mírně obtížnější než předchozí díly
- Co mě trochu mrzí je fakt, že hra zcela opustila původní noir atmosféru a vyprávění příběhu prostřednictvím komixů. Místo toho je Max Payne 3 spíše filmovým zážitkem.
- Možná byl problém spíše ve mně, ale ovládání inventáře mi přišlo velmi zmatené.

Suma sumárům, Max Payne 3 je stále skvělou akční hrou, která v některých aspektech nepokračuje ve vyšlapané cestičce po předchozích dílech, ale jde si svoji vlastní cestou. Osobně bych raději hrál tu vyšlapanou cestičku, ale i tak musím uznat, že jsem se při hraní dobře bavil.
+26

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 95
Geralt z Rivie se vrací ve svém druhém příběhu, který přímo navazuje na ten první.

Plusy/Mínusy:
+ Hlavním plusem je určitě příběh, který mi přišel lepší a hlavně propracovanější než u jedničky. Je zde méně kapitol, konkrétně 3 (plus prolog a epilog). Na konci první kapitoly ale dojde k zásadnímu rozhodnutí, které ovlivní zbytek hry, takže se dá říct, že je těch kapitol ve výsledku 5. I kvůli tomuto faktu musím každému doporučit po dohrání hru rozjet ještě jednou (nebo si nahrát starý save) a zvolit druhou cestu. Prostředí jednotlivých kapitol jsou rozmanitá a z prakticky každého místa byla cítit skvělá atmosféra. Určitě také musím vyzdvihnout dialogy, které jsou čtivé a hlavně jich není přehnaně moc. Klasicky mě bavily hlavně dialogy trpaslíků.
+ Je fajn, že hra nabízí možnost importu uložených pozic z prvního dílu, což by mělo ovlivnit některé věci a chování některých postav na základě rozhodnutí z jedničky.
+ Questů je v každé kapitole tak akorát, jen mi přišlo, že Geralt nedělal zase až tak moc své práce - tedy zabíjení nestvůr na objednávku.
+ Soubojový systém, který se kompletně obměnil k lepšímu. Místo až skoro tahového ovládání zde máme klasické real time souboje. Přivítal jsem kotouly ala Dark Souls, ale po několika soubojích mi došlo, že oproti DS nejsou tak plynulé a hlavně Geralt při nich může být zraňován.
+ Systém skillů mi také přijde lepší než v jedničce a hlavně je mnohem lépe znát jejich efekt. Na některé se dají ještě aplikovat mutageny ovlivňující další vlastnosti. Myslím, že někdo namítal, že je těžké získat všechny skilly dané oblasti. To mně třeba vůbec nevadí, beru to tak, že se Geralt holt specializuje jen na některé věci a dohromady to dává zajímavý mix. Já jsem třeba dával prakticky vše do bojových skillů, ale dokážu si představit, že se dá procházet souboji pomocí pastí nebo vhodnějším použití znamení.
+ Líbí se mi, že nyní není možné pít elixíry během soubojů, ale pouze při meditaci před bojem, přijde mi to bližší knižní předloze. Jen škoda, že v druhé kapitole je souboj s bossem, na který se připravit nedá.
+ Určitě musím pochválit grafickou stránku hry, je vidět obrovský pokrok.
+ Hra obsahuje minihry. Starý známý kostkový poker (u něj mi přijde, že jsou méně přehledné + je možné hodit kostky mimo plochu), pěstní souboj, který je tentokrát realizován přes quicktime eventy a páka.
- Nevím jak na vyšších obtížnostech, ale AI nepřátel mi občas přišla vyloženě hloupá (hrál jsem na střední). Např. na konci druhé kapitoly za Roche překvapí Geralta král Henselt se svými čtyřmi vojáky. Proč pošle na Geralta nejprve dva a až po jejich smrti zaútočí sám společně se zbylými vojáky? To samé ve finále třetí kapitoly při hledání Triss.
- Trošku hůře technicky zpracované mi přišlo plížení. V prologu mi například nastala situace, kdy byl Geralt přitisknutý ke zdi a poblíž prošel strážce a stoupl si zády k zaklínači. Chtěl jsem tedy zaútočit, ale útok je bohužel stejné tlačítko, jakým se zhasíná/rozsvěcuje louč, což samozřejmě Geralt začal dělat a místo očekávaného omráčení strážného byl prozrazen.
- Nelze přerušit lezení po žebříku, když se hráč uklikne musí počkat, až zaklínač vyleze nahoru
- Geralt nedokáže seskočit některé menší srázy, které musí obcházet. Je to detail, ale někdy je to docela otravné
- Občas jsem narazil na technické problémy. Hra mi semtam spadla, někdy se stalo, že zmizel veškerý interface, kde pomohl jen reload pozice. Občas se mi také stalo, že se zasekla minimapa.
- Je divné, že všichni nechají Geralta vyrabovat své domy přímo před jejich očima.

I když je ve hře dost věcí, které mě štvou, tak ve výsledku jsou značně zastíněny těmi dobrými. Hra mě opravdu hodně bavila a proto si zaslouží vysoké hodnocení.

Pro: Příběh, atmosféra, souboje

Proti: AI a nějaké drobnosti

+24

WWF in Your House

  • PC 55
Hra vyšla rok po svém předchůdci WWF Wrestlemania. Principiálně se jedná o tu samou hru, ale s trošku jinou grafikou a jinými bojovníky, kterých je nyní 10. K původnímu Undertakerovi, Shawn Michaelsovi a Bretu Hartovi přibyli nyní ještě Vader, Owen Hart, Ahmed Johnson, British Bulldog, Goldust, Ultimate Warrior a Hunter Hearst Helmsley (dnes známý jako Triple H). Každý z nich má navíc své vlastní custom prostředí.

Jak bylo řečeno výše, jde prakticky o stejnou hru v jiném kabátku, ale z nějakého důvodu mi přijde o dost horší. Zdá se mi, že zápasníci pomaleji reagují na zvolený pohyb, animace mi přijdou méně plynulé a i ta grafika mi připadá méně atraktivní. Dále ze hry zcela zmizela hudba, která mi k této arkádě v prvním díle skvěle seděla.

Co se týče herních módu, tak ke klasickým bojům o interkontinentální titul a o WWF titul přibyl ještě nejlehčí mód WWF season, který spočíval pouze v porážení soupeřů jednoho na jednoho. Naopak finále o WWF titul pak byl v podobě boje proti 10 soupeřům (postupně, maximálně 3 najednou), ale z nějakého důvodu se nejedná postupně o všech 10 různých zápasníků, ale klidně může přijít nějaký wrestler znovu a to dokonce i v případě, že s ním ještě bojuji a tím pádem je v ringu dvakrát.

Dále do hry přibyly občas objevující se symboly pro bonusy nebo postihy, které způsobí přidání energie, omráčení soupeře apod. Mně osobně se tento prvek moc nezamlouvá, ale celé je to bráno jako arkáda, takže budiž.

Ze zápasů naštěstí zmizel prvek "Second wind", kdy po výhře soupeř ještě na poslední chvíli vstal s minimem životů a klidně mohl nakonec ještě vyhrát.

Suma sumárum. Dle mého názoru se jedná spíše o méně povedené pokračování, které mi bohužel vůbec nepřirostlo k srdci tak, jako jeho předchůdce.

Pro: Více zápasníků, více prostředí

Proti: Horší hratelnost, méně líbivá grafika

+8

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

  • PC 80
Hra se odehrává dva roky po prvním díle. Na úvod slyšíme od Maxe několik vět, které ale postrádají větší smysl, protože prozatím neznáme kontext. Za zvuku policejních sirén se následně příběh vrací o několik hodin zpět, na začátek večera. Max je hospitalizován se střelným poraněním. Po nabytí vědomí ale vstává a snaží se dostat pryč, prochází nemocnicí a přitom má halucinace plné flashbacků a to především o Moně Sax. S tou se již setkal v prvním díle, ale byla postřelena ve výtahu, takže by měla být mrtvá. Zjišťuje ale, že ve vedlejší místnosti leží mrtvola a ve dveřích se objevuje maskovaný vrah. A aby těch retrospektiv nebylo málo, po chvíli se posouváme ještě o den zpět a zjišťujeme, že Max je po událostech z jedničky opět policistou a jde prozkoumat skladiště Vladimira Lema, gangstera, se kterým dříve spolupracoval. Takhle nějak začíná další kolotoč plný akce.

Příběh je na začátku trochu zmatený, ale během hraní postupně dává větší smysl. Je opět vyprávěn pomocí komiksových stripů, což funguje stejně dobře jako v prvním díle. Celá hra má opět skvělou melancholickou noir atmosféru. Zajímavým a zábavným zpestřením hlavního příběhu je možnost sledování pořadů v televizích, na které Max průběžně naráží. Je tak možné si prohlédnout řadu reklam, detektivní příběh podobný prvnímu dílu, romantický příběh (větu "My Lady, My Lord" už budu mít navždy spojenou s touto hrou) a animák, který je částečně spjatý s příběhem hry.

K hratelnosti se dá jednoduše říci, že pokud někoho bavila jednička, ten jistě dvojkou také nepohrdne. Hra má skvělý spád (chvíli si zahrajeme i za Monu Sax), zábavné přestřelky s bullet timem a velké množství zločinců čekajících na zásah z některé z Maxových zbraní. Jejich nabídka je obdobná, jako u jedničky, ale ocenil jsem možnost střílet dvěma pistolemi desert eagle najednou.

Co se týče vizuální stránky hry, je zde vidět slušný pokrok. Grafika vypadá o dost lépe, stejně tak i Maxův obličej již není jeden plochý škleb. Dále musím opět vyzdvihnout hudební stránku hry, která doplňuje právě probíhající akci a samozřejmě nesmím zapomenout na skvělý melancholický hlavní motiv.

Negativních věcí se na hře moc najít nedá. Snad jedině to, že zde toho není moc nového. De facto je hra stejná jako jednička, akorát s jiným příběhem a v trochu lepším grafickém kabátku. Možná je to naopak dobře, protože proč něco měnit, když to funguje. Snad jen herní doba by mohla být trochu delší a možná mohli vynechat misi odehrávající se v Maxově noční můře, která je ve stylu zdrogovaných misí z jedničky.
+16

Limbo

  • PC 75
Hra Limbo mi byla doporučena kamarádem v době, kdy jsem plošinovkám zrovna moc neholdoval a jsem moc rád, že jsem hře dal šanci. Již v prvních okamžicích po spuštění hry na mě udeřila její atmosféra daná především svojí černobílou grafickou stylizací. Temnota a minimum světla mi neustále vyvolávaly pocity úzkosti či strachu, které mne provázeli celou hrou. Naštěstí zde pořád byla jiskřička naděje, že se ten kluk může zachránit, reprezentovaná dvěma svítícími body v podobě jeho očí.

I příběh skutečně působí jako jedna velká noční můra. Kluk se probudí sám v temném lese plném pastí, kde se ho všichni snaží zabít. A že těch smrtí bude požehnaně. Kromě překonávání pastí je hra i o řešení logických puzzlů. Některé pasáže jsou trošku obtížnější, jiné zase celkem intuitivní. Jediné, co mi tam vyloženě nesedělo bylo otáčení gravitace ve finále.

Zaujaly mě některé i tak trošku vtipné momenty jako např. kluk utíkající pavoukovi uvězněný v zámotku. Nebo i finální boj s pavoukem s vytrháváním jeho nohou, kdy z něj nakonec zbude jedna velká chlupatá koule, kterou ještě využije k tomu, abych se dostal dál.

Hra není nijak dlouhá a i když ve své druhé polovině trošku ztrácí na zajímavosti, rozhodně můžu říct, že jsem se u ní skvěle bavil.

Pro: Atmosféra

Proti: Některé těžší pasáže

+20 +21 −1

WWF Wrestlemania: The Arcade Game

  • PC 80
Ačkoliv jsem byl již v devadesátých letech fanouškem wrestlingu, na tuto hru jsem narazil mnohem později. O to víc mě po objevení bavila a často baví i dnes.

Nejprve je nutné si zvolit wrestlera, za kterého bude hráč hrát. Na výběr je 8 zápasníků, kteří skutečně v době vydání hry za WWF zápasili. Jsou to Doink the Clown, Razor Ramon, The Undertaker, Yokozuna, Shawn Michaels, Bam Bam Bigelow, Bret "the Hitman" Hart a Lex Luger. Dále slyšíme na danou dobu slušně zpracovaný komentář od majitele společnosti Vince McMahona a dlouholetého komentátora Jerry "The King" Lawlera.

Následně je třeba vybrat, zdali bude hráč bojovat o interkontinentální titul nebo o hlavní titul společnosti WWF. V první uvedené cestě jej budou čekat 4 zápasy jeden na jednoho, 2 zápasy proti dvěma protivníkům a nakonec i proti třem. V případě WWF titulu dojde rovnou na 4 zápasy proti dvěma soupeřům, následně 2 zápasy proti třem a nakonec hráče čeká Wrestlemania Challenge, tedy zápas proti všem 8 wrestlerům ve hře (nutno říci, že vždy maximálně proti třem, další přijdou do ringu až po zdolání předchozích. Dále je trošku zvětšený damage udělovaný soupeřům a naopak snížený damage na hráče).

Samotný zápas je - jak již název napovídá - veden v arkádovitém stylu. Undertaker tak skutečně kouzlí, Doink používá elektřinu, někteří vyhodí soupeře desítky metrů do vzduchu, apod. Každý wrestler má své specifické chvaty a po nabití energií mohou provádět i velmi účinná komba. Hlavní výhodou hry je její rychlý spád. Co je trošku horší, je občasný zmatek při výběru, na koho bude útočit. Častokrát se totiž stane, že hráč stojí u ležícího soupeře, ale útoky jsou vedeny na opodál stojícího wrestlera. Pak mi přijdou trochu nedomyšlené souboje mimo ring, kde osamocený hráč nesmyslně ztrácí energii. Poslední neduhou je dle mého názoru neférová vlastnost Second Wind. Po poražení soupeře v posledním kole je totiž ještě možnost druhé šance. Tzn. Wrestler ještě neprohrává, ale zbývá mu jen kapka zdraví. Může se tak stát, že hráč takto porazí tři soupeře, ale jeden z nich ještě na poslední chvíli vstane, hráče porazí a ve výsledku vyhraje.

Tak jako tak je hra super zábava a i dnes ji můžu doporučit všem wrestlingovým fanouškům.

Pro: Zábava, rychlost

Proti: Výběr na koho útočit, Některé herní mechaniky

+6

Max Payne

  • PC 85
Hra začíná pohledem na letící policejní vrtulník a jedoucí policejní vozy v zasněženém New Yorku. Následně se kamera přesouvá na střechu jednoho z mrakodrapů, kde stojí chlápek v kožené bundě se sniperkou v ruce. Tento chlápek není jen tak někdo, je to hlavní postava této hry, Max Payne, který nám bude vyprávět svůj příběh. Vše začalo před třemi lety, kdy se policista Max Payne vracel domů ke své ženě a novorozené dcerce. Už při vstupu mu bylo jasné, že něco není v pořádku. Po chvíli nalézá tři feťáky, které bez problému zabije. Bohužel ale přichází pozdě, protože jeho dcera i žena jsou již obě mrtvé. Ihned po pohřbu se nechá přeložit do protidrogového a později se infiltruje do mafiánské rodiny distribuující novou drogu známou jakou Valkyr.

Příběh je převážně vyprávěn pomocí komixových stripů a vše kolem má vynikající noir atmosféru. Hra nabízí především přestřelky a to ve velkém stylu. Hlavní předností této hry je potom využívání bullet-time během přestřelek. Jednou za čas může hráč nechat zpomalit čas, čímž získá čas na lepší míření, úskok před střelbou nepřítele, atd. Dále jsou dobře zpracované některé smrti nepřátel, kdy se v jiném úhlu a hlavně ve zpomaleném čase zobrazí, jak ho Max zasáhl. Co se zbraní týče, Maxův arzenál obsahuje základní beretty (možno mít v každé ruce jednu), desert eagle, brokovnice, jackhammer, ingram (možno mít v každé ruce jednu), colt commando, sniperku, samopal, granáty, molotovovy koktejly a pro případ, že by došly náboje, může Max použít baseballku nebo kovovou trubku.

Hra je rozdělena do tří kapitol, kde každá z nich je zakončena mírně těžšími souboji. Ty ale Max zvládne, nicméně (s výjimkou úplného finále) je vždy nakonec zdrogován, takže začátky dalších kapitol probíhají v trochu podivných levelech. Max je zdrogovaný a prožívá noční můry, kde se musí dostat skrze různá bludiště s tím, že kamera je různě rozhozená (epileptici to musejí milovat) a Max se pohybuje pomaleji než normálně. Do toho všeho slyší křik své zavražděné dcery a pláč manželky. Následně se dostane do speciálního bludiště s úzkou cestičkou nad propastí, kde je potřeba dělat přesné skoky. No hrůza. V druhé kapitole je pak ještě speciální level, kdy Max utíká z hořícího a rozpadajícího se domu. Najít správnou cestu je v některých částech trochu obtížnější.

Dnes se již jedná o legendární hru především proto, že jako první a hlavně dobře aplikovala bullet time. Za ním ale rozhodně nezaostává povedený příběh zobrazený zmíněnými komixovými stripy, skvělé dialogy (Max často
dobře hláškuje), vynikající hudba a hlavně rychlé akční souboje. Hře bych vytknul asi jen ty zdrogované úrovně, které si mohli vývojáři odpustit.

Nakonec ještě musím zmínit špatnou optimalizaci pro Win10 na platformě Steam, kdy je potřeba aplikovat ručně patch, aby hra jela (což samozřejmě není problém hry z roku 2001, ale Steamu, který v instalaci daný patch automaticky neaplikoval).

Pro: Atmosféra, příběh, souboje, bullet time, hudba

+23

Dune II: Battle for Arrakis

  • PC 100
Pouštní planeta Arrakis, zvaná Duna. Jediné místo ve vesmíru, kde se vyskytuje melanž, vzácné koření umožňující prodloužit život, ale také poskytnout schopnost orientace ve vesmíru. Jinými slovy, kdo má přísun koření, ten vládne vesmíru. Na Arrakis přilétají tři znepřátelené rody s touhou zdroj této suroviny ovládnout. Takhle nějak začínají války o koření v podání Dune 2.

Hra se inspiruje veledílem Franka Herberta, avšak oproti předlohy tu máme vedle rodů Atreidů, Harkonnenů taky nový rod Ordosů - obchodníků a pašeráků z ledem pokryté planety Sigma Draconis 4.

Hra Dune 2 je považována jako první realtime strategií, což není úplně pravda, nicméně její podoba a mechanismy znatelně ovlivnili další herní série her jako Command & Conquer nebo Warcraft. Zajímavá je také číslovka v jejím názvu inklinující k tomu, že se jedná o pokračování hry Dune. Není tomu tak, dvojkou je to proto, že se jedná o druhou hru z prostředí Duny daného vydavatele, na hru Dune se tak nijak nenavazuje.

Samotná hratelnost pak probíhá tak, že si hráč na začátku vybere jeden ze tří nabízených rodů, který pak v následujících devíti misích vede. Zajímavě je zpracovaný briefing a nápověda, protože je zpracovaná formou rozhovoru s Mentatem. Každý rod má jiného nesoucí charakteristiky daného rodu a podle toho se mění i popisy daných jednotek/budov (ten atreidský je celkem vtipný, protože se skoro u každé jednotky zmíní, že je vhodná především na obranu, ale přitom chce po hráči, aby zničil nepřítele). Na začátku lze stavět jen elektrárny a rafinerie, ale s každou další misí přibývá něco nového, takže dojde na radar, továrny, starport a nakonec i palác produkující pro každý rod jedinečnou ultimátní zbraň. Po zadání mise se už hráč dostává na pouštní planetu, kde je jeho hlavním úkolem těžba koření, za které dostává credity. Za ně pak nechává budovat další budovy a jednotky, s jejichž pomocí musí (obvykle) zničit nepřátelskou základnu a přitom si musí dávat pozor na pouštní červy.

Asi největší neduhou hry je ovládání jednotek. Pro zadání příkazu jednotce je totiž nutné ji nejprve vybrat, následně v pravém menu vybrat akci (obvykle útok, přesun, návrat a stop, některé speciální jednotky však mají i jiné speciální akce) a v případě přesunu nebo útoku vybrat cíl. Naštěstí vývojáři umožnili výběr akce pomocí klávesové zkratky. Nic to nemění na tom, že pro přesun a následný útok desetičlenné skupiny tanků musí hráč klikat jak v dané době ještě neexistujícím Diablu. Hra totiž neumožňuje výběr více jednotek najednou. V každém případě je nutné brát tyto výtky s velkou rezervou, přeci jen se jedná o jednu z prvních real-time strategií.

Hratelnost pak také hodně ovlivní o počáteční výběr rodu. Ačkoliv to na začátku vypadá, že jednotlivé rody mají stejné prostředky, není tomu úplně tak, jsou zde drobné rozdíly a později má každý rod specifickou jednotku a ultimátní zbraň. Obecně je asi nejtěžší hrát za rod Ordosů, kteří zcela postrádají raketové tanky (naštěstí je mohou alespoň dovážet starportem) a v šesté misi zase oproti ostatním rodům vůbec nemají siege tanky. S jejich deviátorem se dá dělat slušný chaos, ale v porovnání se sonic tanky a devastátory je to jen slabý odvar. Podobně je na tom ultimátní sabotér. Je fajn, že dokáže zničit budovu, ale jednotky a obrané střílny soupeřů si ho prakticky vždy všimnou, takže je účinný až po proražení obrany. Oproti atreidským Fremenům či harkonnenské atomovce opět nic moc.

AI nepřátel není bohužel moc propracovaná. Vždy útočí tím, co zrovna vyrobí a přímočaře, takže postavení obrany ve směru jejich základny je obvykle dostatečně efektivní. Jedinou výjimkou je jejich první útok, který spočívá v tom, že jejich jednotky doveze přepravní carryall k hráčově základně (obvykle na méně chráněnou část). Ovšem celkové hospodaření AI s credity je trochu podivné. Např. v určitých chvílích už nevyrábí tolik jednotek, ale v případě útoku na jeho budovy má tuny creditů na opravy. Dále je trochu škoda, že AI nevyužívá starport k dovozu jednotek a že má každý rod vždy jen jeden harvester (i když má více rafinerií). Jinak je trochu nefér, že má nepřítel k dispozici carryall i v misích, kde není pro hráče k dispozici. Pro úplnost bych ještě dodal, že v prvních verzích hry existoval trik umožňující navždy zastavit nepřátelský harvester. A mám takový pocit, že AI ani nedokázala znovu stavět budovy. Obojí naštěstí opravuje patch.

Ve výsledku se dá říct, že Duna dvojka je tou správnou "matkou" realtime strategií. Její mechaniky lze nalézt i v dnešních hrách a navíc i ona sama je v dnešní době skvěle hratelná. Já osobně mám pro tuto hru velkou slabost a rád si ji čas od času znova zahraji. Hodně rád vzpomínám na časy, kdy jsem ji hrál poprvé (a užíval si zvuky na PC speakeru), nebo když jsem si později tak nějak "hrál". Například jsem nechal nepříteli poslední budovu a mezitím jsem vystavěl své budovy všude kde to šlo. Nebo jsem se bavil přebíráním nepřátelských továren a ve výsledku jsem si za jeden rod postavil sonicy, deviátory i devastátory.

Pro: Hratelnost, hudba, grafika

Proti: Ovládání jednotek, AI nepřátel, omezení počtu jednotek

+13

The Room Two

  • PC 70
Příběh hry The Room Two přímo navazuje na konec prvního dílu, kde hráč zůstal uvězněn v null dimenzi. Na začátku vidíme stůl s dopisem od někoho s monogramem A.S. Hráč má stále k dispozici kukátko z prvního dílu, jenže došlo k rozbití jeho čočky. A.S. však v dopise naznačuje, že nám nechal v místnosti něco, díky čemu zase uvidíme. A tím je nová červená čočka, která je schovaná v krabici na druhém stole. Prostřednictvím vylepšeného kukátka a dalších předmětů pak hráč časem nalézá tajné dveře (musí se na ně podívat pod správným úhlem), kterými se dostane do další místnosti.

Takhle začíná druhý díl povedené logické hry, spočívající ve zkoumání a zdolávání jednoduchých hlavolamů a trezorů. Oproti jedničce, kde se vše odehrávalo v jedné místnosti je nyní hra rozdělena do kapitol. Každá z nich reprezentuje samostatnou místnost, ve které nalézáme dopisy od tajemného A.S. a hlavně další a další puzzly. Cílem každé kapitoly je najít dveře do další místnosti.

Hra je prakticky totožná s jedničkou, je intuitivní a nikterak složitá. V případě problému s řešením je pro hráče opět připravena několika fázová nápověda. Obecně lze říci že ten, kdo se bavil u jedničky, se bude jistě bavit i dvojky.
+7

The Room

  • PC 70
Po spuštění hry se hráč objeví v místností, v jejíž středu se nachází velký mechanický trezor. Na něm najde dopis se vzkazem od původního majitele. Vzkazuje mu, že to co hledá, je uvnitř trezoru, který je jediný svého druhu. Aby odradil všechny případné zvědavce, je k jeho otevření potřeba dostatek důvtipu. Vedle dopisu je malá skříňka, kde hráč nalezne speciální čočku. Ta dokáže jeho držiteli ukázat věci, které nejsou pouhým okem vidět.

Hra je jednoduchá a v tom je její síla. Hráč se vždy nachází v jedné místnosti, kde nalezne všechno potřebné k tomu, aby se posunul zase o kousek dál. Pokud si náhodou nebude vědět rady, je tu možnost zobrazení nápovědy. Ta má ale několik časově odstupněných fází. V první fázi se snaží jen navést na správný směr, aby hráč půl hodiny zoufale neklikal všude možné, ale zároveň aby nepřišel o zábavu z objevování. Poslední fáze už de facto popíše, co by měl hráč udělat.

Příběh hry je vypravován prostřednictvím dopisů a poznámek, které tam pro hráče zanechal původní majitel objektu. Je však nutné ho vnímat jako něco nutného v pozadí, hlavní věcí je objevování a radost z prolomení dalšího hlavolamu.

Pro: Jednoduchost, zábava z objevování

Proti: Délka hry

+10

WWE 2K16

  • PC 80
Další díl hry odehrávající se ve wrestlingové společnosti jménem WWE. Hra se na první pohled hodně podobá předchozímu dílu, nabízí však mírně zlepšenou grafiku a především propracovanější kariérní mód.

Hra nabízí několik módu hraní. Tím prvním je okamžité hraní. Zde stačí zvolit typ zápasu (nabízí se nepřeberné množství všeho možného) s maximálně 6 zápasníky v ringu. Kromě klasických zápasů jsou zde opět zápasy v kleci, bez pravidel, žebříkové, se stoly, atd. Je zde skoro všechno, co může divák vidět v televizi. Následně si stačí vybrat některého ze 126 zápasníků a jít na věc.
Samotný zápas probíhá stále ve stejných kolejích. Novinkou tohoto ročníku jsou především minihry pro pinfall a submission. Při odpočítání je potřeba zastavit kurzor v zelené oblasti s tím, že daná oblast je časem menší a menší, takže je stále těžší z pinfallu vykopnout. Submission pak probíha tak, že objeví kruhová oblast, kde se nachází útočníkův i obráncův kurzor, který se může pohybovat v kruhu dle pohybů analogové páčky. Cílem útočníka je se co nejdéle dotýkat kurzoru obránce a obránce se musí útočníkovi co nejvíc vyhýbat. Dle schopností wrestlera a hlavne podle toho, jak se hráčům daří, pak bude submission úspěšná nebo ne. Bohužel mně osobně se tyto minihry moc nelíbí, protože pokud to někdo nemá natrénované, může velmi snadno prohrát zápas, který je do té doby zcela v jeho režii. V tom bylo předchozí rychlé mačkání tlačítka dle mého názoru spravedlivější.

Hodně rozšířeným módem je kariéra, kde si hráč vytvoří nového wrestlera a zamíří do NXT. Tam se postupně formují rivality a spolupráce s jinými wrestlery a po dosažení určitého ranku pak dojde i o zápas o NXT titul. Během všech zápasů se pak získávají speciální body (Skill Points a Virtual Currency), za které si lze vylepšovat atributy, přidávat schopnosti nebo nové chvaty. V rámci rivality pak dochází ke vzájemnému napadání wrestlerů, v zákulisí probíhají rozhovory s reportérkou Renee Young (hráč může výběrem odpovědí určovat vývoj zápasníka) až nakonec dojde k finálnímu souboji mezi rivaly. Dříve či později bude hráčův wrestler draftovaný do hlavního rosteru a zařadí se do bojů s těmi nejlepšími.

Třetím módem hry je Showcase mód, který mapuje důležité momenty v kariéře Stone Cold Steve Austina. Jedná se celkem o 29 významných zápasů Stevea Austina z celé jeho kariéry. Během zápasu musí hráč splnit určitý úkol, který odpovídá situacím, co se v daném zápase skutečně staly.

Dále je možné hrát mód WWE Universe, kde si hráč může tvořit jednotlivé shows a nakonec je možné také hrát online proti reálným hráčům.

Celkově dostáváme zhruba stejnou hru jako v předchozím roce, akorát v trošku lepším kabátku. Co se musí vyzdvihnout je hlavně propracovanější kariéra a showcase mod. Pro fanoušky wrestlingu bude tato hra jednou velkou zábavou, naopak lidé touto sportovní zábavou nepolíbení se budou nejspíš po pár zápasech nudit.

Pro: Kariéra, Showcase mód

Proti: Minihry pro pinfall a submission, časem stereotyp

+8

Tomb Raider: The Last Revelation

  • PC 60
Čtvrtý díl ságy Tomb Raider začíná v Kambodži roku 1984, kam se vydává tehdy šestnáctiletá Lara společně se svým mentorem Wernerem Von Croyem na průzkum starodávných ruin. Tam objeví starodávný artefakt, který se Werner i přes varovné nápisy na zdi pokusí získat. V tom okamžiku se začnou ruiny hroutit. Mladá Lara v poslední chvíli uniká, Von Croy ale zůstává uvězněn v ruinách.

Příběh následně pokračuje v roce 1999 v Egyptě, kde Lara společně s průvodcem prohledává hrobku egyptského boha Setha, aby našla artefakt zvaný Horův amulet. Po jeho získání zjisti, že daný amulet věznil temného boha Setha v jeho sarkofágu a odstraněním amuletu došlo k jeho osvobození. Do toho všeho Lara zjistí, že její průvodce ve skutečnosti pracuje pro Von Croye, který chce získat Horův amulet pro sebe.

Takto začíná další příběh Lary, který se tentokrát odehrává skoro celý v Egyptě. První mise s mladou Larou jsou spíše takovým tutoriálem, kde se naučíme ovládat většinu Lařiných dovedností. Bohužel dané vysvětlování nelze přeskočit, takže pro hráče znalé předchozích dílů může tato část působit zdlouhavě. Nicméně zjišťujeme, že se Lara naučila houpat na lanech (což se mimochodem dost špatně ovládá, ale naštěstí těch lan není ve hře mnoho), nově umí i šplhat po sloupech a při zavěšení za hranu podlahy či útesu dokáže ručkovat i přes roh. Dále dokáže otevírat některé dveře a poklopy (což z počátku není moc intuitivní, hlavně pro hráče předchozích dílů, kde to nešlo).

Graficky hra vypadá prakticky stejně jako předchozí díl, v cut scénách přibyly animace obličejů, takže postavy hýbou rty. Bohužel se ve hře vyskytuje spousta bugů, kdy se Lara zasekává o textury (obzvlášť vhodné pod vodou, když je málo vzduchu nebo když Laru honí krokodýl). Dále hodně blbne i kamera, která v některých místech zabírá Laru z pevného úhlu. V daném místě ale hráč nevidí okolí, takže neví, kam jít. Obzvlášť zábavné je pak použití klávesy pro pohled z vlastních očí, kdy je vidět Laru stále svrchu, ale u toho hýbe hlavou dle stisku příslušných šipek.

Hra má ve výchozím stavu vypnutý auto aim s tím, že manuální míření není zrovna dvakrát intuitivní. Doporučuji tedy v nastavení auto aim znovu aktivovat. Problémem však jsou některé hádanky, které vyžadují přesnou střelbu (např. trefování do terčíků).

+ Příběh.
+ Některé puzzly (Obří člověče nezlob se, měření objemu vody).
+ Dva dopravní prostředky, v jedné misi jede Lara v džípu (protivníkovo auto se ale značně zasekává o textury) a později jezdí na motorce.
+ Hezky provedená mise odehrávající se ve vlaku.
+ Level design levelů v hrobkách.
+ Konečně díl TR, kde Lara nepřijde o všechny zbraně.
+ Jsem rád, že se zde už tolik nepoužívají posuvné bloky.
- Level design měst, která jsou hodně nepřehledná. Hraní misí jako City of the dead, Trenches nebo Citadel Gate je doslova za trest.
- Pro některé oblasti je potřeba manipulovat s pochodní, kterou si Lara vezme do ruky (nepřidává se do inventáře). Pokud ale potřebuje střílet, musí ji zahodit. Často se ale stane, že zapadne mezi textury a pokud není zapálená, není vidět.
- Je fajn, že se některé úrovně / oblasti procházejí a po určité činnosti jinde se do nich Lara může vrátit. Co je ale divné, že se při přechodu Laře obnoví zdraví. Takhle lze vejít do úrovně, postřílet nepřátele, vrátit se do předchozí úrovně, ihned přejít zase zpět do nové a Lara má plné zdraví.
- Sem tam problikávají textury.
- Trochu nesmyslné zachytávání střel určitými nepřáteli.
- Občas trochu hloupé řešení úrovni, kdy je například potřeba otevřít tajné dveře, ve které jsou mumie, po jejichž zabití získáme potřebnou čutoru na vodu.
- Používání některých předmětů ze nepovede vždy napoprvé. Někdy se stane, že Lara řekne 'No', ale při opakování (bez posunu Lary) už daná akce provést lze.
- Chtěl bych vidět, jak Lara nasazuje na sochu Horuse boty.
- Menu hry je trochu nepřehledné. Např. nikoho intuitivně nenapadne, že pokud chce hru vypnout, musí stisknout klávesu P pro zobrazení hlavního menu.

Čtvrtý díl nám přináší další příběh s Larou Croft v hlavní roli. Novinek oproti předchozímu dílu je poskrovnu, hra je vizuálně i hratelností prakticky totožná s předchozím třetím dílem. Některé mise jsou nepřehledné nebo nudné a vyskytuje se zde opravdu hodně bugů.

Pro: Příběh, design několika misí

Proti: Design ostatních misí, ovládání na laně, bugy

+14

Grand Theft Auto: San Andreas

  • PC 95
Příběh začíná okamžikem, kdy se z Liberty City vrací domů hlavní postava hry Carl Johnson, zvaný CJ. Vrací se, protože se dozvěděl, že jeho matka byla zavražděna. Na letišti na něj ale nikdo nečeká a tak si bere na cestu do rodného Grove Street taxíka. Ten je ale zastaven policejním vozem, CJ je vyveden ven a zatčen starým známým zkorumpovaným poručíkem Frankem Tenpennym. Následně ho obviní z vraždy policisty tím, že má vražednou zbraň se Cjovými otisky. Následně jej vyhodí na ulici ve čtvrti ovládanou konkurenčním gangem Front Yard Ballas. Zde se nachází záběr, který je použit v mnoha memes, kde CJ se slovy "Ah shit, and here we go again" nasedá na kolo a vyráží do svého rodného domu. Zde se setkává se starším bratrem Sweetem, sestrou Kendl a nerozlučnými přáteli Ryderem a Big Smokem. Společně se pokusí vzkřísit gang Grove Street Families ke své dávné slávě.

Takto začíná další díl oblíbené série Grand Theft Auto s podtitulem San Andreas. A právě tak se jmenuje oblast (nebo stát) ve kterém se hra odehrává začátkem devadesátých let (inspirováno americkým státem Kalifornie). Nacházejí se zde tři velká města: Los Santos (inspirováno Los Angeles), San Fierro (inspirováno San Franciscem) a Las Venturas (inspirováno Las Vegas). Každé město obsahuje řadu známých budov a míst dle své předlohy. Kromě velkých měst je tu i venkov s menšími městečky, lesíky, apod. Celkově je herní plocha několikanásobně větší než u předešlých dílů. Cesta z jednoho konce mapy na druhý trvá opravdu dlouho, i proto je zde k dispozici rychlá meziměstská doprava v podobě vlaků a letadel.

+ Otevřený svět
+ Povedený vývoj příběhu.
+ CJ umí konečně plavat a potápět se. Také dokáže přelézat přes překážky (ploty, zábradlí, apod.). Dále přibyla možnost skákat s padákem.
+ Spousta nových aut, vrtulníků, letadel. Přibyl kamion (s vlekem), jízdní kolo, kombajn, zajímavá stíhačka Hydra a dojde i na Jetpack, některá auta mohou mít i nitro (je možné si jej zakoupit i s dalším tuningem v garáži automechaniků). Každé auto pak lze nechat vybouchnout střelbou do palivové nádrže.
+ Hra klasicky rozšiřuje arzenál zbraní, navíc je zde nyní i možnost míření. V některých obchodech se zbraněmi Ammu Nation jsou střelnice.
+ Kromě klasických taxi, policejních, hasičských a sanitkových misí je tu vloupání do domů, rozvážení prostitutek, parkování aut, rozvážení jídla a řízení vlaku.
+ Pokud je CJ dlouho mimo safehouse, musí čas od času jíst. Pokud bude jíst hodně, bude přibírat. Stejně tak může chodit do posilovny, pokud bude posilovat hodně, bude to na něm vidět. Je tu tedy takový jednoduchý RPG systém, který kromě výše zmíněného umožňuje lepší používání zbraní, řízení, delší běh a delší dobu pod vodou. Vše se trénuje danou činností.
+ Nachází se zde nepřeberné množství obchodů a zábavních míst. Jsou tu hospody (lze zde hrát kulečník), restaurace, kluby, striptease bary, obchody s jídlem (někde můžete sázet na dostihové koně) a oblečením, kadeřnictví (můžete měnit CJovy účesy), tetovací salony, kasina (můžete hrát ruletu či karty), atd.
+ Tancování v klubech a low-riderech je řešeno formou minihry, kdy je třeba ve správném okamžiku stisknout správnou šipku (je to dobře zpracováno na hudbu). Bohužel je jen jedna opakující se písnička pro klub a jedna pro low-ridery.
+ Je možné mít přítelkyně (každá má ale ráda CJe v "jiném vizuálním stavu", některá má ráda hubeného bez svalů, jiná zase svalnatého, jiná tlustého). Je třeba s ní randit, chodit tam, kde to má ráda, tancovat v klubech, atd. Po čase dochází i na návštěvu její ložnice.
+ Místo sbírání náhodně rozmístěných balíčku jako v předešlých dílech zde máme lepší zpracování zhruba té samé činnosti v podobě přebarvování tagů v Los Santos a focení specifických míst v San Fierru (pak je tu ještě hledání Lastur pod vodou a sbírání potkov v Las Venturas)
+ Skvěle zpracované školy řízení aut, lodí, motorek a letadel.
+ Setkáváme se tu se spoustou postav z předchozích dílů. Z GTA 3 je tu Catalina, Claude Speed (hlavní postava ve trojce) a Salvatore Leone. Z Vice City pak Ken Rosenberg a Kent Paul. Nesmím zapomenout na nezaměnitelného Fernanda Martineze, kterého můžeme slyšet v rádiu WCTR.
+ V dabingu tu ze známých hlasů uslyšíme Samuela L. Jacksona, Ice T a Williama Fichtnera.
+ Spousta zajímavých závodů. Ať už klasických (včetně kolem celého státu), tak i Destrukční derby, dovednostní jízdy na motorce, sjezdy z hory Chiliad na jízdním kole či závody modýlků.
+ Opět klasicky skvělý výběr hudby v rádiích. Nejčastěji jsem poslouchal Radio X a K-Dst a samozřejmě mluvené slovo WCTR, kam volají některé postavy
- Moc se mi nelíbí animace horkého vzduchu, která na první pohled vypadá spíše jako chyba grafiky.
- Bohužel není zase možné ihned jet do všech míst ve státě. Respektive to možné je, ale naskočí policejní hvězdičky. Alespoň je to ošetřené tím, že by CJ měl zůstat ve městě na popud Tenpennyho, ale to nevysvětluje zátarasy na mostech.
- Stále zde přetrvává problém s krátkou pamětí aut a předmětů. Nezřídkakdy se stává, že se ohlédnu z auta doleva, vidím tam auta. Pak doprava, následně znovu doleva a předchozí auta tam nejsou. Nebo někde nechám auto, oběhnu blok a auto je pryč.
- Trochu nudnější gangové války. Některá území jsou navíc tak malá, že vyvolat válku spočívá v nahnání členů konkurenčního gangu do oblasti. Naštěstí není nutné získat všechna
- Občasná volání Cesara ohledně chytání dealerů jsou spíše otravná
- Trochu náročnější mise Freefall. Je nutné výletním letadlem letět naproti velkému letadlu, ve vhodný okamžik to otočit tak, aby mohl CJ přeskočit z jednoho letadla do druhého.
- Náročnější finální mise stávající z několika fází. Je třeba se dostat do budovy, probojovat se do nejvyššího patra, zabít Big Smokea, probojovat se přes požáry zase dolů (jsou tu znova nepřátelé), držet se dostatečně blízko za Tenpennym. Obzvláště ten úplný závěr je opruz, protože se může snadno stát, že hráč do něčeho narazí a už ho nestihne dohnat v okamžiku, kdy Sweet seskakuje. To bohužel vede ke kompletnímu opakování celé finální mise.

Pro mě bylo San Andreas dlouhou dobu vrcholem série. Obsahuje prima volný svět se spoustou aktivit, kde se může každý vyřádit dle libosti. K tomu povedená hlavní dějová linka. Co víc si přát?

Pro: Otevřený svět, spousta aktivit, skvělý příběh

Proti: Gangové války

+21

Grand Theft Auto: Vice City

  • PC 90
Tommy Vercetti byl právě po 15 letech propuštěn z vězení a vrací se do Vice City, aby dohlédl na velký drogový obchod. Ten skončí fiaskem, protože Tommy přichází jak o peníze, tak o drogy, což se nelíbí bossovi Sonny Forelliovi.

Takhle nějak začíná mafiánský příběh, odehrávající se v 80. letech v městě neřestí: Vice City (Miami). Po úvodu je Tommy ubytován v Ocean Beach Hotelu a je jen na něm a jeho přátelích a spolupracovnících (na začátku Lance Vance a Ken Rosenberg), jestli se mu podaří vymotat z problémů a "ovládnout" celé město.

Oproti předchozímu třetího dílu je zde řada novinek. Tou hlavní je ta, že naše hlavní postava oproti Claudovi z třetího dílu mluví. I díky tomu je příběh dle mého názoru osobitější.
Hodně se mi líbí i grafické zpracování, kdy je vše stylizováno do velmi pestrých barev, což dobře navazuje atmosféru tropické ráje. Co se týče dopravních prostředků, přibylo několik druhů aut, ale hlavně jednostopá vozidla v podobě motorek a skútru. Dále došlo k rozšíření letadel a přibyly i vrtulníky. U nich se i značně zlepšilo ovládání (s Dodem se v trojce lítalo otřesně), takže doprava vzduchem je nyní tou nejrychlejší variantou.

+ Rozšířený zbraňový arzenál, tentokrát ale nemůžeme držet všechny zbraně najednou, ale jen jednu od každé třídy.
+ Líbí se mi, že tu je i propojení s předchozím dílem. Dozvíme se, jak přišel o svou ruku Phil Cassidy, který později v GTA 3 prodává těžké zbraně, taky se zde mihne mladý Donald Love, který v trojce zadává úkoly. Pak je tu ještě Fernando Martinez, který měl ve trojce seznamovací pořad v rádiu. Tady už má na starosti celou rádiovou stanici Vice City FM.
+ Hudba. To, co se prakticky pokaždé vývojářům povede, je výběr písní na jednotlivá rádia. U mě převážně jel V-Rock, Flash-FM a K-Chat a hlavně jsem si užil reklamy.
+ Hlavní postava může měnit oblečení
+ Některé postavy mluví známí herci (Burt Reynolds, William Fichtner, Danny Trejo, Dennis Hopper)
+ Ve hře je všudypřítomný typický GTA humor.
+ Spousta sub misí.
+- Co tak slýchávám, tak spousta lidí nadává na misi s modely vrtulníků, já jsem s ni kupodivu neměl nikdy problém.
- Hlavní postava stále neumí plavat, takže pád do vody znamená okamžitou smrt.
- Malá paměť okolí. Ve smyslu, projede kolem mě auto, já se podívám doleva, doprava, pak dozadu a nikde nikdo. Nebo vystoupím z auta, oběhnu blok, vrátím se a auto je pryč.
- Tradiční omezení přístupu na druhý ostrov. Zde je docela vtipný fakt, že se na prvním ostrově nenachází hasičská stanice, ale v případě požáru hasiči přijedou.

Pro někoho je tato hra nejlepším dílem série. Já mám Vice City hodně rád, ale pro mě je až na místě třetím. První místo si u mě drží vynikající pětka a druhé o chloupek lepší San Andreas.

Pro: Akce, volnost, humor, submise, rádia

Proti: Tommy neumí plavat

+19

XCOM: Enemy Within

  • PC 80
Jedná se o DLC rozšiřující možnosti základní hry XCOM: Enemy Unknown. Mezi hlavní novinky patří nová organizace EXALT a speciální látka zvaná Meld.

Po několika měsících hry se ve hře objeví v misích noví nepřátelé. Jedná se o lidské vojáky tajné organizace EXALT, která vnímá XCOM jako konkurenci v získávání mimozemských artefaktů a dalších zdrojů. Na začátku nejsou až tak velkou hrozbou, postupem času však mají lepší vybavení a jejich vojáci mají genetické vylepšení.

V misích se nyní objevují speciální kontejnery s látkou Meld. K nim se vojáci musí dostat v určitém časovém limitu, jinak bude látka zničena. S její pomocí se pak dají dělat vojákům genetické úpravy zlepšující jejich vlastnosti nebo schopnosti.

Dále je zde nyní možnost nechat vojákovi odstranit končetiny a udělat z něj MEC Troopera, čili vložit jej do těžkého mechanického "obleku" (voják pak bude mít novou specializaci včetně stromu skillů při povýšení).

Dále hra nabízí několik speciálních misí, na které hráč dřív nebo později narazí. Jedná se o "Whale" misi, obranu základny a útok na základnu EXALT

DLC přidává spoustu zajímavého obsahu, osobně doporučuji první díl restartovaného XCOMu hrát výhradně s tímto DLC.

Pro: Spousta zajímavých novinek, speciální mise

Proti: Časem stereotyp

+9

XCOM: Enemy Unknown

  • PC 80
Je jaro 2015 a naše planeta čelí invazi mimozemšťanů. Skupina státu zvaná Council of Nation zakládá XCOM - elitní vojenskou a výzkumnou organizaci s jediným úkolem: zastavit útok mimozemšťanů.

Hra začíná výběrem lokality základny (každá lokalita má různé výhody) a následně se jde hned do první (tutorial) mise. Je hlášená mimozemská aktivita a naši neohrožení vojáci se musí zbavit veškeré jejich hrozby. Tím se dostáváme do akční části hry odehrávající se na kola. Mise probíhají v malých týmech, kde máme k dispozici 4 vojáky (později lze jejich počet rozšířit až 6). Každý voják může během svého tahu udělat celkem dvě akce. Mohou to být přesuny, výstřel, hod granátu, overwatch (sledování prostředí a automatické střelbě po případném nepříteli, pokud se objeví v dohledu), atd. Obě akce mohou být "utraceny" pro běh, pak je velmi vhodně graficky znázorněno, do jaké vzdálenosti běh spotřebuje jednu akci a kde dvě. Navíc se zde ukazuje, jak moc se bude v daném místě voják schopný se krýt. Jakmile dokončí své tahy vojáci XCOMu, jsou na řadě cizáci (případně civilisti). Mise končí odstraněním veškeré mimozemské hrozby, smrtí vojáků XCOM nebo útěkem, pokud jsou mimozemšťané až příliš silní.

Na konci mise může dojít k povýšení některých vojáků a s tím přichází i určení jejich specializace. Vojáci mohou mít třídu Assault (voják se specializuje se na útok na blízko), Heavy (voják používá těžké zbraně), Support (léčení), Sniper (boj na dálku). S každým dalším povýšením lze vybrat novou schopnost, kterou daný voják v dané specializaci bude navíc ovládat. V pozdější fázi hry se pak ještě bude u nadaných vojáku rozvíjet psionická specializace.

Po dokončení mise přecházíme do taktické části hry. Zde se setkáváme s důstojníkem Bradfordem, který má na starosti mise. Postupem času dostaneme informace o možných misích. Buď se jedná o mimozemskou aktivitu, UFO, co přistálo, sestřelené UFO, teroristická mise (je třeba zachránit co nejvíc civilistů) a nebo mise od Councilu. Zde obvykle dostaneme několik cílů, ale musíme si vybrat jeden, za který dostaneme specifickou odměnu, např. credity, vědce, inženýry, vojáky, atd. V samotné misi pak máme často nějaký specifický úkol.

Kromě řízení misí je třeba se věnovat i výzkumu, ten vede doktorka Shenová. Kromě vlastních technologií lze zkoumat veškeré cizácké artefakty, které vojáci dovezou z úspěšné mise. Technologický strom je dobře košatý a vše vede k objevům umožňující mimo jiné vyrábět lepší vybavení, atd. Samostatnou kapitolou jsou potom pitvy mimozemšťanů nebo jejich výslech v případě, že se je vojákům podaří omráčit. Ty jsou doprovázeny povedenou samostatnou video sekvencí.

Dále je zde ještě stavba nových oddělení a výroba vybavení. To vše má na starosti doktor Shen. Na oddělení je k dispozici omezený prostor (před stavbou je potřeba danou oblast vykopat), ve kterém lze budovat místnosti jako laboratoře, dílny, satelity (pro lepší pokrytí sledování UFO), generátory, atd. Nic však není zadarmo, vše stojí kredity (§) nebo další zdroje.

Závěrem musím říct, že XCOM: Enemy Unknown je důstojným nástupcem původního Ufo: Enemy Unknown (někde známo pod názvem XCOM: Ufo Defense). Bere všechny původní myšlenky a dává je do moderního hávu. Vše do sebe výtečně zapadá a hra baví. Hlavní nevýhodou budou časem stereotypní mise. Velmi doporučuji hrát hru s DLC XCOM: Enemy Within, který hře dodává další zábavné mechanismy.

Pro: Hratelnost, napětí

Proti: Časem stereotyp, občasné bugy

+11

Gobliins 2: The Prince Buffoon

  • PC 70
Vracíme se do poutavě kresleného světa Goblinů. Tentokrát dojde k tomu, že králův syn Princ Buffoon byl unesen zlým démonem, který je inkarnací všeho zla. Naštěstí ale není vše ztraceno, protože se na výpravu za jeho záchranu vydají dva stateční hrdinové. Větší a nepříliš chytrý goblin Winkle oplývající silou a menší Fingus, který má pod čepicí, ale nemá moc síly a je plachý. Tito dva hrdinové jsou poslední královou nadějí na cestě k záchraně jeho syna.

Toto je první hra ze světa Goblinů, se kterou jsem se v 90. letech setkal a nesmírně jsem se do ní zamiloval. Oproti jedničce došlo k značnému vylepšení. Jednotlivé úrovně jsou již tvořeny více obrazovkami. Po najetí myší na aktivní předměty, dochází k vysvícení názvu daného předmětu. Obě hlavní postavy dokáží používat předměty (každý ale svým způsobem), je možné hru normálně ukládat a hlavně není možné v ní umřít s nutností daný level opakovat.

Hratelnost je tedy dle mého názoru o hodně délek dál, než první díl. Do toho všeho je tu ještě hezčí typická "gobliní" grafika a skvělá hudba. Líbí se mi i další nové detaily. Např. když se Fingus nudí, tak si píská. Když se něco nepovede, tak se postava zlobí. Když se stane naopak něco vtipného, tak se goblini smějí (i mezi sebou). Pár detailů, které dodávají spoustu atmosféry navíc. Co se týče jednotlivých úkolů, jsou místy logické, místy nelogické. Často je potřeba přesně načasovaná spolupráce obou goblinů. Suma sumárum, hra je určitě složitější než jednička, ale daná složitost není dána nepřehledností levelů nebo tím, že nevíme s čím se dá interagovat.

Pro: Grafika, humor, lepší hratelnost

Proti: Občas nelogické hádanky, obtížnost

+13

Teen Agent

  • PC 70
Agent Mlíčňák je asi první klasická point & click adventura, kterou jsem kdy hrál. V té době jsem si díky ne tak vídanému českému jazyku myslel, že hra pochází od nás, ale její originální původ je u našich severních sousedů z Polska. O samotný legendární český překlad se pak postaral neméně legendární herní novinář Andrej Anastasov. Tento překlad bohužel není dostupný pro GOG verzi, kde si lze tuto hru zahrát pouze v angličtině nebo v polštině. Nyní jsem si ze zvědavosti zahrál anglickou verzi a až nyní jsem tak zjistil, že spousta dialogů byla překladatelem značně změněna. Vznikla tak spousta více i méně vtipných hlášek, které ale původní autoři vůbec nezamýšleli. Co ale u překladu nechápu je to, že došlo i ke změně jmen postav. Hlavní postava se tak místo originálního Mark Hopeh jmenuje v CZ Kevin Hoppef (ale později sám o sobě říká, že je Marek zelenáč !!!), hlavní záporňák se zase jmenuje v CZ Pankrác Oblouk, v originále John Noty (což je nejspíše schválně foneticky stejně znící jako 'naughty').

A o co vlastně ve hře jde? V jedné bance z ničeho nic zmizelo beze stopy všechno zlato a to přímo před zraky strážců. Protože si s daným případem neví nikdo rady, dostala jej na starosti tajná vládní organizace RGB. Co ta zkratka znamená je tajné (v češtině se organizace jmenuje Hurvínkovo Spasení (???)). Tato organizace si následně najala kartářku, která na základě svých schopnosti vybrala v telefonním seznamu právě našeho hlavního hrdinu Marka. Ten na nabídku kývne především proto, že na tajné agenty přece letí všechny holky. Před nasazením do akce však nejprve zamíří do tréningového tábora, kde má místní kapitán za úkol z něj udělat tajného agenta.

Jako malý jsem hru a její překlad zbožňoval. Dnešníma očima mi ten překlad nepřijde zase tak moc vtipný, ale z čisté nostalgie přivřu obě oči. Samotná hratelnost je intuitivní pro všechny hráče klasických point & click adventur. Příběh není nijak světoborný, sází hlavně na humor, toho se bohužel týká i řešení některých problémů. Grafice nemám co vytknout, co ale musím hodně vyzdvihnout je hudba. Často se mi stává, že si na některé melodie vzpomenu a začnu si je pobrukovat.

Pro: Hratelnost, Hudba, Český překlad z pohledu teenagera v 90. letech

Proti: Český překlad z pohledu dospělého v dnešní době

+11

WWE 2K15

  • PC 70
Po hodně dlouhé době se nám konečně vrací wrestling i na PC.

Hra nabízí hned několik modů hry. Buď je možné si zahrát jen tak tím, že si hráč vybere některého ze 124 dostupných zápasníků (jsou zde jak aktuální superstars a divas z dané doby, tak i některé legendy a nezápasející manageři, kteří wrestlera či wrestlerku doprovází do ringu a mohou případně upoutat pozornost rozhodčího ve vhodných chvílích), typ zápasu, pravidla a jít na věc.

Druhou a pro mě asi nejzábavnější možností je tzv. Showcase mode. Zde se podíváme do historie a prožijeme si rivalitu některých wrestlerů přesně tak, jak se staly ve skutečnosti. Jde hlavně o rivalitu CM Punk vs John Cena a Triple H vs Shawn Michaels. Vždy se dostaneme do daného zápasu a máme za úkol provést určitou činnost (porazit soupeře definovaným způsobem, nebo jej prostě jen dostat do rohu, apod.)

Dále je zde možné si vytvořit vlastního wrestlera a s ním rozjet vlastní kariéru. Začíná se ve výcvikovém středisku NXT a postupně se náš zápasník propracovává do hlavního rosteru a rozjíždí rivalitu s ostatními wrestlery, až se nakonec dostane i k nějakému vysněnému titulu.

Hra ještě nabízí Universe mód, kde si můžeme tvořit vlastní scénáře shows a možnost hraní online, kterým jsem se prakticky vůbec nevěnoval.

Co se týče typů zápasů, hra nabízí prakticky všechno, co můžeme vidět i na tv obrazovkách. Klasický zápas, submission, no DQ, v kleci (klasické i Hell in a Cell), last man standing, iron man, se stoly, s žebříky, tag teamy (eliminační nebo normální), Elimination chamber i Battle royaly. Tam se bohužel nedočkáme hodně zápasníku najednou. Nejspíš z důvodu výkonu je totiž zápas omezen na maximálně 6 wrestlerů najednou. Myslím, že z daného výčtu (určitě jsem na něco zapomněl) si vybere každý. Chybí mi tu maximálně backstage souboje, nebo nějaké specialitky typu inferno, rope match, apod.

Samotné zápasení probíhá celkem intuitivně, nicméně pro hraní určitě doporučuji gamepad. Hraní na klávesnici je možné taky, ale nedokážu si představit, že bych to celé ovládal právě na ní. Jediné, co mi na zápasení vadí je až příliš časté reversování chvatů počítačovými soupeři s tím, že mně se to tolik nedaří (což může a nejspíš i bude spíš mým nízkým skillem v této dovednosti) a tak trochu zdlouhavé pasáže chain-wrestlingu.

Se hrou jsem jinak spokojen.

Pro: Grafika, souboje, herní mody, hodně superstars

Proti: Hodně reversalů od CPU zápasníků, zdlouhavý chain wrestling

+7

Mortal Kombat

  • PC 60
Po dlouhé době se na pc vrací plnohodnotný díl Mortal Kombatu.

Je konec války a všichni válečníci byly poraženi. Zůstali jen Shao Kahn a Raiden, vše je pro lidi ztraceno. V tom okamžiku Raiden zasílá krátkou zprávu pro své minulé já. V době prvního turnaji pak má mladší Raiden vizi, ze které zjistí pouze strohou větu: "Musí vyhrát".
Takto nějak začíná kýčovitý příběh devátého Mortal Kombatu, který de facto restartuje příběh o turnajových hrách na život a na smrt rozhodujícím o osudu Země. Samotný příběh sledujeme prostřednictvím různých postav.

Kromě story modu pak hra nabízí Ladder mod, kde hráč dostává různé úkoly, co musí během zápasů splnit.

+ Konečně zase Mortal Kombat na PC
+ Relativně fajn grafika
+ Velký počet bojovníku a jejich fatalit, babalit a zajímavých X-Ray útoků
- Klišovitý a místy nesmyslný příběh, ale o něj tu primárně nejde
- Po čase velká nuda

Dostal jsem to, co jsem očekával, pořádnou bojovku jako ze starých časů. Hra je krátkodobě zábavná, z dlouhodobého hlediska mě zase až tak moc bohužel nenadchla.
+17

Gobliiins

  • PC 50
Jedná se o první díl série her o goblinech.

Hra začíná tím, že se král během hostiny z ničeho nic zblázní (my hráči vidíme, že ho někdo začaroval pomocí voodoo panenky). S tím se rozhodnou něco udělat naši tři hrdinové, kteří se ale nejprve musí poradit s místním kouzelníkem. Víc už raději prozrazovat nebudu.

Hru projdeme prostřednictvím třech hlavních postav, kde každá z nich má specifické dovednosti. První se jmenuje Asgard a je to silák. Umí dávat rány a také dokáže vyšplhat tam, kde nikdo jiný. Kouzelník Ignatius pak dokáže určité předměty či postavy přečarovat a poslední Oups dokáže jako jediný předměty sbírat a používat. Bohužel však dokáže vždy držet jen jednu věc (s výjimkou několika speciálních příběhových předmětů), takže pokud potřebuje něco jiného, musí stávající věc odložit na zem.

Herní prostředí je ručně kreslené a to specifickým "gobliním" stylem, takže pro znalé je na první pohled patrné, že se jedná o hru z tohoto světa. Hra se odehrává vždy na jedné obrazovce a je rozdělena do 22 úrovní s tím, že některé úrovně jsou v podobě návratu na předchozí místa, kde je pak třeba udělat jen jednu věc.

Velkou nevýhodou je absence popisů aktivních míst (je dost možné, že to v té době ještě nebylo v "módě"). To v kombinaci s občasnými ne moc logickými akcemi vede k tomu, že je potřeba zkoušet každou postavu na všechno a zkoumat, co se stane. Obtížnost pak ještě narůstá, když je třeba takto dělat přesně načasované akce. Hraní tedy nejspíš bude pro dnešní hráče velmi náročné a řekl bych, že nejeden z nich raději sáhne po návodu nebo v horším případě přestane hru hrát.

Ve hře není možnost si rozehraný postup uložit. Při přechodu do nové úrovně se ale zobrazí kód, který lze v případě potřeby zadat a hráč pak může pokračovat od začátku dané úrovně. Úplně nechápu, proč je do hry implementovaný ukazatel života, který postupně ubývá, pokud se postavě něco stane. Pokud život dojde a nebo postava zemře jiným způsobem, nastává konec hry a hráč pak musí nahrát pozici zadáváním kódu.

Na závěr musím upřimně říct, že jsem se v devadesátých letech dostal do světa goblinů až prostřednictvím druhého dílu a proto nemám k jedničce takový vztah a dnes vidím jen ta negativa. Proto také dávám celkem nízké hodnocení oproti ostatním. Věřím ale, že v době vydání to byla super hra a nostalgici k ní mají mnohem lepší vztah.

Pro: Příběh, grafika

Proti: Obtížnost hraní

+11

Paw Patrol: On A Roll!

  • PC 60
Hra, která jistě potěší nejednoho fanouška Tlapkové patroly
+ Celkem příjemná plošinovka
+ Jednoduché ovládání, moje tříletá dcera po pár misích bez problémů hraje zcela sama
+ Každá tlapka má své speciální schopnosti spojené s minihrou
- Minihry speciálních schopnosti se značně recyklují. Např. Chase a Tracker procházejí bludištěm, Rocky a Rubble volí vhodnou součástku do mostu na základě "díry", Skye a Zuma zase letí respektive plavou a vyhýbají se překážkám.
- Všechny mise jsou ve výsledku na jedno brdo a po čase nudí.
- Hra je bohužel značně předražená, za 30€ dostaneme 16 opakujících se misí. Otázkou je, jestli je licence Paw Patrol tak drahá, nebo se jen vývojáři vykašlali na nějakou větší rozmanitost hry a jen se vezou na aktuální vlně oblíbenosti této značky a kasírují peníze.

Celkově hru doporučuji pro děti, které mají rády seriál. Ale určitě bych doporučil si počkat na nějakou rozumnou slevu ve výprodeji, protože 30€ je opravdu moc.

Pro: Jednoduché, vhodné pro děti

Proti: Časem stereotypní

+12

Příhody z Galské země

  • PC 50
Příběh začíná v jedné Galské vesničce jménem Mirmilov. Nedaleko však sídlí banda zbojníku, kteří by se obyvatel Mirmilova nejraději zbavili a proto jim zastaví přívod vody do studny. Na řadu pak přicházejí naši dva hrdinové. Malý a důvtipný Kajko a velký hromotluk Kokoš. Ti mají za úkol se zbojníku zbavit a vrátit vodu do studny.

Hra je celkem intuitivní a má jednoduché dialogy, které se snaží být někdy až na sílu vtipné.
Bohužel jsou docela stručné, takže to ve výsledku nepůsobí moc dobře. Trochu zvláštně je řešený inventář, kam lze vkládat všechno možné. Počet předmětů je bohužel omezený, takže je někdy nutné nepotřebné věci odkládat na zem. Nepříjemné je bohužel hlavně to, že pokud hráč ponechá nějaký důležitý předmět v lokaci, kam se již nemůže dostat, tak má prostě smůlu.

Grafika je ručně kreslená a na danou dobu relativně pěkná. Jedná se o jednu z prvních česky lokalizovaných her včetně dabingu, od kterého nelze očekávat zázraky, ale rozhodně neurazí.

Ve své době to byla fajn hra, rád vzpomínám, jak jsem ji jako malý hrával. Hrát se dá i dnes, nesmí se od ní ale moc očekávat.

Pro: Jednoduchá odpočinková hra, dva konce, dabing

Proti: Krátké, Inventář

+9

Golden Axe III

  • SegaMD 70
Do třetice došlo k odcizení zlaté sekery. Tentokrát se o to postaral princ temnot Damud Hellstrike. Navíc vyslal kletbu na všechny válečníky, kteří teď bojují v jeho jménu, takže nikdo není v bezpečí. Na pár dobrodruhů však jeho kletba nedosáhla a je opět jen na hráči, kterého z nich si vybere a zdali se probije salvou nepřátel a podaří se mu zlo zastavit.
Tentokrát je na výběr více postav a nejedná se o postavy z předchozích dílů. Na výběr máme válečníka, skákající bojovnici, osvobozeného vězně - obra a humanoidního pantera. Každá postava má kromě obvyklého kouzla i další speciální útoky (např. bojovnice umí dvojitý skok, plus se umí odrážet od některých typů zdí). Je zde i trpaslík, za kterého již ale nelze hrát. Ten na začátku působí jako mentor ostatních.
+ Grafika
+ Trošku upravený soubojový systém
+ Zajímavé souboje na jedoucím povoze
+ Možnost výběru různých cest
- Na můj vkus až zbytečně zdlouhavé
- Opakující se nepřátelé jen v jiném barevném provedení a silnějšími staty

Hráno na SegaMD emulátoru na Steamu.

Pro: Grafika, souboje, více cest

Proti: Opakující se nepřátelé, AI

+11