Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Super Castlevania IV

Akumajō Dracula

88
5 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
04.12.1991 SNES
25.12.2006 Wii
31.10.2013 WiiU
08.09.2016 3DS
Vývojáři:
Konami
Čtvrtý díl série Castlevania je převyprávěním událostí z prvního dílu.

Síly dobra každých sto let začnou slábnout a dojde k resurekci pána temnot, hraběte Drákuly. Tomu se mohou postavit jen hrdinní lovci z rodu Belmontů, vyzbrojení bičem Vampire Killer, a nejinak se tomu stalo v roce 1691. Tentokrát zodpovědnost padla na nejmladšího z Belmontů, Simona, který se vydává do Drákulova zámku Castlevania, aby osvobodil Transylvánii od jeho krutovlády...

Po vzoru prvních tří dílů je Super Castlevania IV opět klasickou akční plošinovkou o 11 úrovních. Vrací se k samotným kořenům série a neobsahuje možnost vybrat si z několika postav a cest hrou (na rozdíl od třetího dílu, Castlevania III: Dracula's Curse), je přísně lineární a jedinou hratelnou postavou je Simon Belmont. Oproti trilogii z NES je ale podstatně vylepšeno ovládání, grafika (která využívá i Mode 7 efektů pro vytvoření 3D prostorů) a ozvučení.

Simonovou hlavní zbraní proti silám temnot je opět jeho věrný bič, ale v úrovních může najít i sekundární zbraně, jako vrhací nože, lahve se svěcenou vodou nebo stopky, které zastaví čas. Používání sekundárních zbraní spotřebovává srdce, které získáváte za zabíjení nepřátel a ničení svící. Bičem můžete tentokrát útočit do všech osmi směrů, blokovat projektilové útoky a využívat ho k přeskakování propastí.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • SNES 85
Super Castlevania IV zestárla velmi dobře. Takhle nějak si představuju kvalitní akční plošinovku – ne příliš dlouhá, ale zato rozmanitá, co se týče prostředí i nepřátel, s pohodlným a responzivním ovládáním, parádní atmosférou a slušnou, ale ne přehnanou dávkou výzvy. Poměr těch potřebných ingrediencí je v tomhle případě vyvážen skoro dokonale.

I když kvůli preciznímu ovládání biče i postavy může čtyřka veteránům série připadat moc jednoduchá – a je pravda, že možnost ušvihat bičem nepřátele stojící o patro nad vámi je asi až moc velká výhoda a nedá se divit, že v dalších dílech od toho autoři upustili a vrátili se ke stylu NESové trilogie – tak z pohledu nezúčastněného pozorovatele se to hraje hrozně příjemně, nemrtví a jiná havěť se rubou jedna radost, a i tak dokážou některé úrovně (dívám se směrem hodinové věže s nekonečnými schodišti a ozubenými koly) celkem zatopit. A díky uvolnění limitů ovládání máte jen velmi zřídka pocit, že by hra byla nefér a i následkem toho pak máte daleko větší ochotu předkládanou výzvu přijmout.

Ani audiovizuálem nemůže SCIV urazit. Dnes už sekce očividně sloužící hlavně na prezentaci Mode 7 efektů SNESu, ve kterých framerate padá tak na čtvrtinu, asi nikoho nemůžou ohromit, ale pořád je to celkem pohledná a atmosférická hra, co snese i srovnání s mladší Symphony of the Night (která je ale samozřejmě díky silnějšímu hardwaru o několik tříd jinde). Co je ale skvělé dodnes, je soundtrack, úžasně podkreslující hru, bez kterého si ji jde jen těžko představit. A moment, kdy ve finálním souboji s Drákulou začne v poslední fázi hrát Simon's Theme, je prostě dokonalý.

Jo, tenhle podivný mix starých hororů, řecké mytologie a anime na mě prostě funguje. Zatím jsem co se týče téhle série měl velmi šťastnou ruku – o Symphony of the Night jsem se rozplýval už v jiném komentu, ale ani handheldová Aria of Sorrow a Super Castlevania IV se nemají za co stydět. Vzhůru na Rondo of Blood!
+12