Sám jsem nečekal, že mě bude Super Castlevania IV tak bavit. Oproti předchůdcům nabízí vyváženou obtížnost a tím pádem zábavnější hraní s menším počtem úmrtí. Úplně lehká hra to ale také není, stále je ve hře pěkná řádka zapeklitých pasáží, kde si je nutné dávat sakra bacha. Plus někteří bossové jsou i tady docela tuzí. Hru jsem hrál na steamu (Castlevania Anniversary Collection), takže jsem si mohl pomoci v těžších pasážích ukládáním.
Možnost bičovat i nad sebe je jedním z důvodů příjemnějšího hraní, takže zabíjení ze schodů je jasná věc, ale nepřátele lze zničit i když hráč stojí o patro níže, což je sice divné, ale co si budeme...pomůže to. Hra se i dobře ovládá, ovládání je pěkně responsivní, a to včetně skákání přes platformy, které je zde naprosto v pohodě.
Pochvalu si zaslouží i audiovizuál, hra zestárla se ctí a i dnes se na ni pěkně kouká. Super Castlevania IV má i celkem fajn prostředí a nepřátele. Větší část se dá označit za klasiku, ale najdeme zde i pár dobrých nápadů, jako je například level Spinning Tales, ze kterého se až motá hlava. Jak jsem psal výše, někteří bossové mi dali zabrat, ale na druhou stranu, jiné jsem dal na první pokus a nepředstavovali skoro žádnou výzvu. Nejtužší mi zase přišla Smrtka, stejně jako v první Castlevanii. Potvora jedna.
Co mě nepříjemně překvapilo, že se hra dokázala dost sekat v případě, že se na obrazovce objevilo víc nepřátel naráz na jednom místě - například netopýři.
Jinak mi Super Castlevania IV sedla do noty a dokonce jsem ji dohrál na jeden zátah. Což už se mi moc nestává.
Možnost bičovat i nad sebe je jedním z důvodů příjemnějšího hraní, takže zabíjení ze schodů je jasná věc, ale nepřátele lze zničit i když hráč stojí o patro níže, což je sice divné, ale co si budeme...pomůže to. Hra se i dobře ovládá, ovládání je pěkně responsivní, a to včetně skákání přes platformy, které je zde naprosto v pohodě.
Pochvalu si zaslouží i audiovizuál, hra zestárla se ctí a i dnes se na ni pěkně kouká. Super Castlevania IV má i celkem fajn prostředí a nepřátele. Větší část se dá označit za klasiku, ale najdeme zde i pár dobrých nápadů, jako je například level Spinning Tales, ze kterého se až motá hlava. Jak jsem psal výše, někteří bossové mi dali zabrat, ale na druhou stranu, jiné jsem dal na první pokus a nepředstavovali skoro žádnou výzvu. Nejtužší mi zase přišla Smrtka, stejně jako v první Castlevanii. Potvora jedna.
Co mě nepříjemně překvapilo, že se hra dokázala dost sekat v případě, že se na obrazovce objevilo víc nepřátel naráz na jednom místě - například netopýři.
Jinak mi Super Castlevania IV sedla do noty a dokonce jsem ji dohrál na jeden zátah. Což už se mi moc nestává.
