Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Zoltan

Zoltan

Zoltan Chivay • 37 let • ČR - kraj Jihomoravský

Komentáře

Horizon Forbidden West

  • PS5 90
Druhý díl povedeného Horizon Zero Dawn patřil mezi mé nejočekávanější hry roku 2022. Výlet na zapovězený západ se nakonec ukázal jako ukázkové pokračování - větší, propracovanější a vychytanější. 

Už v prvním díle se mi hodně líbil příběh a lore, to zde bez problémů pokračuje a odhalíme mnoho dalších tajemství. Opět se jedná mix současného příběhu s odhalováním minulosti a přiznám se, že mi párkrát spadla brada, jsou zde překvapivé zjištění či odhalení, zrady i zvraty. Na čem tvůrci ovšem zapracovali byly hlavní či důležité postavy. V předchozí hře byly až na pár výjimek velmi zapomenutelné, zde jim tvůrci konečně vdechli život a hlavně mají více prostoru. Ale i ti vedlejší mají teď výraznější charakteristické rysy a mnozí mi zůstali v paměti.

Samotná Aloy je stále skvěle napsaná postava, tvůrci ji posunuli samozřejmě o něco dál - už si uvědomuje tíhu, která ji leží na ramenou a věří ve své schopnosti. A přesto, že jí zůstala i skromnost, občas jde ve questech vidět i jakési podprahové "nech to na mně, nikdo jiný to nedokáže". 

Co se oproti Horizon Zero Dawn také zlepšilo jsou vedlejší aktivity. Svět neskutečně ožil a nabízí toho opravdu spoustu. Mimo většinou kvalitních vedlejších úkolů jsou to například povstalecké základny, závody, navrátivší Hunting Grounds, souboje v ringu a hlavně Aréna se supertěžkými výzvami. Plus samozřejmě drobnosti typu collectibles či vyhlídkových věží. Ve hře jsem zanechal nějakých 110 hodin a splnil toho spousty, ale také toho spousty vynechal (přestože jsem dohrál na platinu). Koho hra opravdu chytne, může se vyřádit až do omdlení.

Hlavní akční složkou hry je samozřejmě kosení malých, velkých a masivních robotů. A to je vlastně stále stejné, čili boží. Pořád si musí člověk dávat majzla i na vysokém levelu a nenechat se obklíčit či dostat do kleští, ale kdo hrál první díl, problém mít nebude. Taktika, správný výběr munice, znalost prostředí a rychlé rozhodování. A správný výběr skillů ze začátku hry (nakonec stejně může získat hráč všechny, pokud plní i vedlejší aktivity). Pak se může Aloy měřit s kýmkoliv. Úplná procházka růžovým sadem to ale není, což je dobře.

Čím se může Horizon Forbidden West pyšnit je vizuál. Jedná se o jednu z nejkrásnějších her co jsem kdy hrál. Zasněžené hory střídají pouště a ty zase pralesy a celé je to naprosto a neoddiskutovatelně nádherná podívaná. Město Plainsong, různá údolí, ruiny San Francisca, Las Vegas se svým překvapením a mnoho dalšího stojí za prozkoumání.

Ať je to fér a jen tu nechválím, zkusím vytáhnout z paty i nějaké ty zápory. Lezení je lepší jak v prvním díle, ale do hladkosti lezení v Assassin's Creed má ještě daleko. Aloy se teď může potápět a díky spešl šnorchlu tam vydrží nepřetržitě dlouho...ale mě to moc nebavilo, pohyb pod vodou byl krkolomný a mise pod vodou mi tak přišly trošku otravné. Některé komba s kopím jsem se nebyl schopný dokonale naučit. Jen teď nevím jestli je to zápor hry nebo mé olšové ruky :) No a létání bylo super. Jen přišlo až moc pozdě. Sotva se ho hráč naučí ovládat (také je to takové specifické, mírně řečeno), je konec hry.

Horizon Forbidden West žánr open world her posunul zase o něco dále, jak se často zmiňuje, jedná se o evoluci, nikoli ale o revoluci. Kdo má tento žánr rád, bude si rochnit i teď. Kdo ho rád nemá, asi by neměl ani zkoušet. Já si open world hry užít dokážu a Horizon Forbidden West patří mezi ty nejlepší z poslední doby.

Pro: Příběh, hratelnost, kosení robotů, postavy, svět, grafika

Proti: Pohyb pod vodou, stále nevymakané lezení, ovládání létajícího mounta by mohlo být lepší, komba s kopím

+22

Old Man's Journey

  • PC 70
Dojemný příběh o starém dědečkovi, který se po přečtení dopisu vydává na dalekou cestu v nenáročné odpočinkové hříčce byl velmi příjemným zážitkem. Proč se děda vydává na cestu se hráč dozvídá postupně skrz starcovi vzpomínky, a to vše naprosto beze slov - ve hře se vůbec nemluví. Přesto je odvyprávěný pěkně a funguje naprosto bez problémů a na konci je to málem krájení cibule v prašném prostředí. 

Herní náplní je dostat dědouška do cíle každé obrazovky tak, že manipulujeme s prostředím - hýbeme s kopci či terénem, napojujeme koleje, silnice, prostě vše, co je třeba k tomu, aby se starý pán dostal k cíli. Díky "tak akorát" herní době (cca 1-2 hodiny, záleží jak se hráč kochá) mě nezačala hra nudit a celou jsem ji projel s chutí za nějakých 80 minut. 

Vizuálně je hra krásná a má dobrou atmosféru, čemuž mimo krásně kreslených lokací napomáhá i dobře zvolený soundtrack. 

Old Man's Journey je malým a příjemným překvapením, určitě lze doporučit každému, kdo hledá příjemnou a pohodovou hru na pár hodin.
+23

Hero of the Kingdom: The Lost Tales 1

  • PC 60
Už je to skoro pět let, co jsem dohrál druhý díl této oddychové série a přesto, že jsem se dušoval, že si dám i díl třetí, tak jsem jej nakonec kvůli ne moc dobrým recenzím vynechal. Po letech jsem si ale nakonec na sérii vzpomněl a našel v knihovně na Steamu Hero of the Kingdom: The Lost Tales 1, který jsem si proklikal bez problémů až do zdárného konce.

Hratelnostně jde o úplně to samé jako první dva díly. Nejde prohrát, jde jen o klikání, hledání potřebného a posouvání se příběhem. Onen pětiletý odstup od hraní dvojky přišel vhod, hra mě nenudila a oddechový efekt se dostavil ihned. Slabý byl zde však příběh, tedy ne že v předchozí díly byly v tomto ohledu veledílo, ale tady mi nepřišlo že by nějak extra dobře fungoval a hlavní zvrat mi přišel přitažený za vlasy, jakkoliv se jedná vlastně o pohádku. 

Co funguje dobře je ekonomika hry, nikdy jsem se na něčem nezasekl a vše odsýpá. Nestalo se tedy, že bych úplně zkrachoval a byl nucen grindovat hříbky na prodej, ale ani se mi po kapsách neválely hromady zlaťáků. Všeho je tu přesně akorát a vše má svůj důvod.

Vizuál je stejný jako před lety, čili vypadá to pěkně a i v roce 2022 je to dostačující, nicméně alespoň lehký upgrade by nebyl na škodu. Pokud se mi pokračování dostane do ruky, opět si jej rád zahraji, ale je mi jasné, že to bude opět úplně to samé. 

Přestože dávám o dost nižší hodnocení než u prvních dvou dílů, stále je to celkem fajn hra na odreagování, zde je ale nutné přežít slabší příběh a hlavně to, že tvůrci očividně jednou na jistotu a nejspíš na tom nehodlají nic měnit.

Pro: Fajn oddechová hra na jedno odpoledne

Proti: Poslabší příběh, žádné změny, stále to samé

+16 +17 −1

Final Fantasy VII Remake

  • PS5 95
Má jediná zkušenost se sérií Final Fantasy je 20 hodin v osmém dílu (a jeho odložení kvůli soubojovému systému a respawnu, který mi vadil). Přesto mě série vždy dost lákala a díky remaku sedmého dílu jsem se konečně odhodlal a pořádně se do jednoho z dílů pustil.

O sedmém dílu jsem věděl jen to, že patří mezi to nejlepší ze série, jména parťáků a ten nejslavnější zvrat. Tento komentář tedy není o porovnání remaku s původním dílem, jedná se o názor hráče, který ví o sedmém díle jen naprostý základ. Neznám tedy hlavně propírané příběhové změny, pro mě je to úplně nový, nikdy neviděný a sakra povedený příběh. 

"Promise you'll come and save me." 

Jo, příběh se mi opravdu líbil a považuji jej za velmi dobře odvyprávěný. Vtipný, vážný i lehce cáklý zároveň. A s každou kapitolou se mi líbil více a více. Cloud a ostatní postavy jsou jasnými tahouny, parta je to velmi sympatická a chemie mezi nimi funguje na jedničku. Samozřejmě Tifa a roztomilá Aerith vládnou úplně nejvíc, to je jasné :) Místy je to samozřejmě totálně japonsky přepálené až groteskní, od rozhovorů až po některé postavy. A i to právě považuji za velký klad - tvůrci neustále překvapují novými nápady a fantazii se meze opravdu nekladou. 

Hra je to dost lineární, tedy až na pár lehce otevřenějších kapitol. Osobně mi to nevadí, nemusí být vše open world. Hratelnost je velmi dobrá, největším kladem je výborný soubojový systém s nutností naučit se ovládat a střídat všechny postavy v týmu a správně používat materie. To vše pak hráč využije ve skvělých soubojích s bossy. A že si jich člověk užije, jeden šílenější než druhý (včetně souboje s barákem v Corneo Colosseum). 

Co se týče audiovizuální složky hry, soundtrack patří mezi to nejlepší co jsem na poli videoher slyšel, hudba umí chytnout za srdce i dobře nabudit. Grafika na PS5 je dobrá, ale nějaké mouchy se tam najdou (ale ta Tifa je vymodelovaná fakt pěkně :)). Přesto hra vypadá esteticky velmi dobře, jen spíš graficky patří do předchozí generace. 

Co považuji za malý zápor je vracení se do stejných lokací při plnění vedlejších úkolů. U takto lineární hry to působí jako pěst na oko a trochu mi to vadilo. Také jsem se občas ztrácel na mapě, ta byla totálně neintuitivní. A nejhorší zápor ze všech záporů je čekání na pokračování příběhu.

"Within my veins flows the blood of Ancients. This planet...is my birthright." 

Když to sesumíruji, hru jsem dost hltal a sedla mi se vším všudy. Líbí se mi ta celková praštěnost všeho - postav, bossů i úkolů, na pozadí vlastně docela vážného příběhu.

Chápu, že to není pro každého, ale já mám hru do své osobní topky.

Pro: Hratelnost, fajn příběh, soubojový systém, bossové, hudba, Tifa a Aerith

Proti: Vracení se do stejných lokací, orientace na mapě

+25

Broken Sword: The Shadow of the Templars

  • PC 90
Poprvé v životě dohráno na úplném konci roku 2021 během dvou dnů a pochopení toho, proč se tato adventura drží na nejvyšších příčkách různých žánrových žebříčků.

První co mě zaujalo byla velmi pěkná grafika, hra je z roku 1996, ale vůbec nezestárla. Už první lokace vypadají velmi pěkně a to na hráče ty nejlepší teprve čekají. I ve své době pokrokové ovládání se dá stále označit za moderní, nějak jsem nezaznamenal významný rozdíl mezi Broken Swordem a třeba moderní Deponií. Vlastně jsem si během celého hraní ani neuvědomil, že se jedná o pětadvacet let starou hru. 

Příběh je přesně to, co mám rád - vyšetřování, tajné organizace, cestování, pěkná Francouzka, kozel a humor. Hlavně ten humor. Už ani nevím kdy naposledy jsem u hry nahlas řval smíchy. Samozřejmě, že jsem se musel úplně všech postav ve hře zeptat, co si myslí o mém otevírači na poklopy od kanálu! Příběh samotný je pak správně zamotaný a rozvětvený a prožene hráče pomalu po celé Evropě a zabrousíme i na blízký východ. Celé zpracování příběhu je skvělé i díky povedeným filmečkům, dabingu a hudbě.

Snad jediné co mi nesedlo byla nutnost někdy rychle zareagovat na určité situace, zvlášť když jde o kejhák. Tady je load nutností, protože to nemá hráč šanci při prvním hraní odhalit. Jinak se nejedná o zvlášť těžkou adventuru, používání a spojování předmětů je logické a předměty samotné jsou bez problémů viditelné na obrazovce. Kozel je tak provařený, že jsem cca věděl co dělat i při prvním hraní (i tak se to povedlo až na pátý pokus, zmetek jeden :)), ale brutálně jsem se zaseknul v té Irské hospodě. Takže ano, přiznám se, že pár náhledů do návodu bylo.

Jak jsem psal na začátku, hru jsem dohrál během dvou dnů a totálně mě pohltila a naladila na další adventury. Je to žánr, který nemám moc prozkoumaný a je co dohánět. 

Hodnocení dávám velmi vysoké, výborná hra.

Pro: Příběh, humor, grafika, hratelnost, dabing

Proti: Nedůležité drobnosti

+32

Diablo II: Resurrected

  • PC 85
Z období kolem roku 2000, kdy Diablo 2 vyšlo, mám tři megasrdcovky. Fallout 2, Baldur's Gate a právě druhý díl Diabla. Takže jak byla pro mne nutnost koupit si Baldur's Gate: Enhanced Edition, u Diabla 2 byla ještě větší, protože už od první ukázky vypadala hra výborně.

A výborně také vypadá i po vydání, dá se bez nadsázky říci, že je to pastva pro oči i na mém více než 7 let starém počítači s detaily nastavenými na minimum. A hraje se úplně stejně jak před lety, se všemi svými klady i zápory. Je to stále ta samá skvělá řežba, u které čas ubíhá rychleji než je zdrávo. 

Na druhou stranu, stále ta samá řežba, je to dobře či špatně? Nejvýznamnější změnou, kterou jsem ve hře pocítil, byla větší truhla včetně několika sdílených záložek, což je naprosto skvělé, protože se mi věci pro Paladina a Barbara, které jsem při své hře za Amazonku našel, budou určitě někdy v budoucnu hodit. A ano, potěší i samosbírání zlata, jakkoliv mají ty mrzké penízky ve hře dost pochybnou hodnotu :)

Jasně, jedná se o 20 let starou hru, jejíž mechanismy její následníci posunuli daleko více do současnosti. Jenže pokaždé, když si hráč Diablo 2 pustí, cítí u hraní takové to něco. Takovou tu duši, kterou má málo her. Takže naprosto chápu vývojáře, že do klasiky chtěli zasáhnout co nejméně. 

Přál bych si tedy jen jednu jedinou věc, a to přidat více endgame obsahu, třeba ve formě nějakých eventů či speciálních lokací. Přeci jen, takhle je to jen o grindu a prolézání těch samých lokací tisíckrát dokola, než padne vysněný předmět/esence/klíč/cokoliv. Po dohrání jsem už nikdy neměl moc motivaci charakter dál vylepšovat, vždy jsem raději rozjel postavu novou. Tohle je asi jediná věc, kterou dělá Diablo 3 lépe.

Na závěr je nutné říci, že Vicarious Visions odvedli fantastickou práci a nastavili laťku toho, jak má správný remaster vypadat.

Pro: Stále bombová hratelnost a zábava, graficky vymazlené

Proti: Slabý endgame, 20 let staré mechanismy, což může někomu vadit

+33

Never Alone: Foxtales

  • PC 40
Never Alone má své mouchy, nicméně díky povedené atmosféře a pěkně odvyprávěnému příběhu dokáže pobavit. DLC Foxtales bohužel nenavazuje ani na to kvalitní z původní hry.

Všechny zápory, jako jsou umělá inteligence, ovládání a průměrná hratelnost, to je samozřejmě i zde. Počítačem ovládaná postava se umí někde zaseknout nebo skočit kam nemá. Ovládání je opět těžkopádné a místy je hlavním viníkem zbytečné smrti.

Foxtales obsahuje pár nových nápadů a hádanky jsou o trošku složitější než v základu. To vše ale v pouhopouhých třech kapitolách, které se dají dohromady dohrát za hodinu. Celé to pak působí jako nastavovaná kaše a narychlo spíchnutá rychlokvaška, kdy 90% ze hry hráč zapomene hned ten den večer.

Ani příběh zde není moc dobrý, jeho smyslem má být respekt ke zdejší fauně. Ale on to vlastně ani až tak moc příběh není, spíš jde o přímočarou dějovou linku, kdy musel mít náčrt scénáře maximálně dva řádky.

Co zůstává povedené je grafika, ledová atmosféra a filmečky ze života zdejších obyvatel.

Nemyslím si, že se jedná o povedené DLC. Těžší hádanky jsou fajn, ale tvůrci se na ně soustředili až moc a úplně zabili příběh. Navíc díky těžkopádnému ovládání jsou některé logické prvky, kdy musí hráč častěji přepínat mezi postavami, dost otravné.

Pro: Grafika, atmosféra, pár fajn nápadů

Proti: Hratelnost, ovládání, nulový příběh, umělá inteligence, nastavovaná kaše

+20

Never Alone

  • PC 60
Never Alone se mi hodnotí docela špatně, hra má své klady, ale bohužel i dost výrazné zápory. 

Největším kladem je samozřejmě prostředí Aljašky a život zdejších obyvatel ukázaný ve formě minidokumentů. Ty se nabídnou ke shlédnutí pokaždé, když ve hře najdete sovu. Většinu z nich nejde minout, je tu však i pár skrytých. 

Dalším kladem je vizuální stránka hry a atmosféra. Přestože se hra odehrává v prakticky zamrzlém světě, tvůrci se snažili vždy přijít s něčím novým. Každá taková kapitola je vždy dlouhá tak akorát a až na výjimky nezačne prostředí nudit. Atmosféra je povedená i díky vyprávění v jazyku Iñupiat. Příběh sleduje eskymáckou holčinu Nunu, která se spolu s přátelskou polární liškou vydává zachránit vesnici. Odvyprávěný je dobře a nejlépe funguje právě spolu se sledováním přítomných dokumentů.

Bohužel mi dokázaly hru více si užít zhatit zápory. Ruku na srdce, po hratelnostní stránce hra není na bůhvíjak vysoké úrovni. Ovládání je těžkopádné, což občas způsobí problémy při skákání, zvlášť v případech kdy hrdinka před něčím utíká. Hra kombinuje skákání s hádankami a všechny karty vyloží hned  v první půlce a pak už nemá moc co nabídnout, tedy až na jednu lehkou obměnu na závěr hry. Posledním velkým záporem je pak umělá inteligence, počítačem ovládaná postava se neustále někde zasekává a skáká kam nemá.

Přesto se nejedná o špatnou hru, spíše rozporuplnou.

Pro: Vizuál, atmosféra, vyprávění, dokumenty

Proti: Ovládání, umělá inteligence, průměrná hratelnost

+22

Detektiv Kurzor

  • Browser 70
Tak jsem si říkal, co je vlastně ten Detektiv Kurzor zač a projel si tutoriálový případ. No a nakonec to dopadlo tak, že jsem dohrál i oba hlavní případy a usoudil, že na výtvor České Televize je to vlastně docela fajn detektivní hra na podzimní večer.

Detektiv Kurzor je mixem adventury se sbíráním důkazů a vizuální novely doplněnou o několik miniher. Čili máme případ, prohlédneme místo činu, vyslechneme svědky, snažíme se najít stopy a posouváme se tak dějem dále až do vyřešení případu. Případy mají překvapivě několik cest a různých způsobů vyřešení, nicméně všechny vedou ke zdárnému konci. Zaseknout se nikde moc nejde, prohrát nejde, zkrátka obtížnost se řadí mezi ty jednoduché. Ale tvůrcům se musí nechat, že se jim podařilo do hry dostat atmosféru detektivní práce - máme tu například sestavení identikitu, hledání vhodného záběru na kameře, získání otisku prstu a mnoho dalšího.

Detektivní příběhy ve hře jsou takovou klasickou ČT detektivkou ze čtvrtečního večera, čili nelze očekávat nic světoborného, ale zároveň nic hrozného a sledovat se to dá. Případ o krádeži v muzeu se mi líbil o něco více než přepadení banky, kde mi přišla závěrečná finta na vylákání pachatele (jsou tedy i jiné možnosti jak se k odhalení dostat) přitažená za vlasy. Nicméně celkově je to fajn, hlavní postava mi přijde sice trošku jako trouba, ale tak co už, mladé ucho :) Potěší určitě dabing, který je překvapivě na vysoké úrovni. 

Jedná se určitě o slušné překvapení, nečekal bych od ČT takhle zábavnou a vlastně i docela propracovanou hru.

Pro: Pohodová hratelnost, dabing, minihry

Proti: Nízká obtížnost, scénáristicky "jen" lehký nadprůměr

+17

Lara Croft GO

  • PC 65
Lara Croft GO mi přišla o něco lepší než Hitman GO hlavně díky hezčímu prostředí a na můj vkus zábavnějším puzzlům. A byť je hra stále vcelku jednoduchá, u pozdějších levelů musí hráč občas zapojit mozek, trochu zapřemýšlet a tahy si pořádně rozpočítat. I když je jasné, že díky malé herní ploše jde vyřešit většinu puzzlů metodou pokus-omyl.

I zde se jedná o docela příjemnou oddechovku, která na ploše nějakých pěti hodin nezačne nudit, a to hlavně díky novým prvkům hratelnosti, které hra hráčovi dávkuje postupně až do úplného konce. Za zvlášť povedenou pasáž považuji tu s hadem. Hra má i nějaké přídavné příběhy/DLC, které jsou daleko tužší a zábavnější. 

Graficky je hra vydařená a vypadá slušně i na PC, i když je jasné, že je ideálnější hrát hry z GO série spíše někde ve vlaku na mobilu. Lara Croft GO jako odpočinková hríčka funguje docela dobře.

Pro: Odpočinková logická hříčka na cesty, hra stále překvapuje novými mechanismy

Proti: Příliš jednoduché, levely jdou splnit naprostou haluzí

+18

Astro's Playroom

  • PS5 80
V jádru je Astro's Playroom klasická plošinovka, jenže v kombinaci s (vlastně) revolučním DualSense je zážitek z ní úplně něco nového. Hra všechny nové vlastnosti ovladače využívá na jedničku, vše je dobře ovladatelné a někdy jsem měl pocit, že ovladač přidává další smysl, protože hráč doslova cítí povrchy jako je bahno nebo písek. Důležité také je, že i samotná hra nabízí stále něco nového a je velmi zábavná.

A zábava je i sbírání collectibles. Hra je totiž zároveň nostalgickou vzpomínkou na historii Playstation, takže zde sbíráme konzole, ovladače, prostě všechny periferie, které kdy Sony vydalo, a dílky puzzle, které nám onu historii ukážou na nástěnné malbě v jedné z lokací. 

Na hru zadarmo se jedná o docela slušné překvapení. Rozhodně nejde o nějakou narychlo spíchnutou blbinu, jde o poctivou ukázku schopností DualSense ve velmi dobré plošinovce.
+21

Seasons after Fall

  • PC 50
Tak krásně vypadající hra, přitom tak nudná. Seasons after Fall bohužel splnil nižší očekávání a nabídnul převážně nudu v krásném kabátu. Co do grafiky, stylizace a atmosféry nemá hra problém, každá lokace vypadá ve všech ročních období fantasticky a na hru se celkově dívá velmi pěkně. Solidně je napsaný a odvyprávěný i příběh. 

Nicméně hra selhává v tom nejdůležitějším, a to je hratelnost. Lokace jsou sice pěkné, běhání po nich ale úplně mrtvé. Občas na hráče vyskočí nějaká jednoduchá hádanka, jinak je to vše jen o běhání a skákání. A také vracení se, protože do všech lokací se hráč párkrát vrátí. Vzhledem k tomu, že zde nejsou nepřátelé a ani nejde zemřít, se stává z neustále opakovaných průchodů továrna na nudu, což je škoda. Střídání období má slušný potenciál, zde mám ale pocit, že dělám vše stále dokola a málokdy hra dokáže překvapit. Ovládání lišky je také tak trochu toporné, což se projeví hlavně při skákání, ale naučit se dá vcelku v pohodě. 

Ze Seasons after Fall mám rozporuplné pocity. Hratelnostně naprostý průměr, obtížnost prakticky neexistuje, často se vkrádá nuda, naopak vizuál velmi povedený a příběh příjemný.

Pro: Grafika, stylizace, atmosféra, fajn příběh

Proti: Často nuda, toporné skákání

+22

Tony Hawk's Pro Skater 1+2

  • PS4 80
Nostalgie jak řemen. Před těmi mnoha lety jsem patřil právě mezi ty fanoušky, kteří si kvůli hře dokonce koupili i skateboard. Přestože jsem se na něm nikdy pořádně nenaučil jezdit (strach ze zrakvení byl po několika pádech silnější motivací než být novým Rodney Mullenem), sérii jsem zůstal věrný dále a hrál až do čtvrtého dílu. Záhadou je díl první - měl jsem za to, že jsem jej nikdy nehrál (konzole na kterých vyšel jsem nevlastnil), přesto jsem si při hraní remaku pamatoval všechny mapy, divné :)

Nutno říci, že je Tony Hawk's Pro Skater 1+2 vynikající remake s velmi povedenou grafikou. Během hraní jsem nenarazil na žádný bug a vše bylo jako dřív - hratelnost, zábava, boží soundtrack, legendární skejťáci. A hlavně výborné mapy se zábavnými úkoly - z prvního dílu musím vypíchnout School a Roswell, ze dvojky Bullring, NY City a Marseille. A samozřejmě bonusové Skate Heaven. 

Vybrat si můžeme opět z plejády slavných skateboardistů, mimo původních jsou zde i noví, ale můžeme si vytvořit i vlastního. Já si stejně jako před lety vybral Chada Musku a vyleveloval ho na maximum. Naučit se hrát Tonyho není těžké, po hodině pádů a nasbírání prvních zkušeností se vše obrátí k lepšímu a čím dále jste ve hře, tím je zábavnější. Na konci pak už není problém zvládat statisícové komba a ty nejšílenější triky.

Tony Hawk's Pro Skater 1+2 naštěstí patří mezi ty remaky, u kterých tvůrci pochopili, co hráči chtějí. Nabízí tak nostalgické ohlédnutí a ukazují respekt k původním dílům, zároveň však přináší do hry i nové prvky a modernější hratelnost. Vyvážené je vše dobře a tak Tonyho nelze než doporučit jak každému fanouškovi starých dílů, tak i novým hráčům.
+23

Concrete Genie

  • PS4 70
Concrete Genie je pohodovou a odpočinkovou hříčkou, a to přesto, že jedním z hlavních témat je šikana. V jádru hry se totiž také skrývá mimo bolesti a utrpení i naděje, touha po pochopení a po přátelství a schopnost odpouštět. 

Takže tu máme na jedné straně šikanovaného malíře Ashe, který se snaží vyčistit město Denska od znečištění. Bohužel se po okolí potuluje pětice jeho šikanatérů, kteří mu sebrali a vytrhali sešit, takže jeho malby si teď poletují po celém městečku. S Ashem je pak musíte sbírat, odemykají totiž nové vzhledy džinů a kresby samotné. S pomocí džinů pak malovat, potlačovat temnotu a vyhýbat se svým nepřátelům. Malování samotné je zábavné, stačí si jen zvyknout na ovládání. Ovládá se totiž pohybem dualshocku, a chvíli mi trvalo, než jsem to vychytal. Hra je velmi jednoduchá, 3/4 hry jde o hledání kreseb, malování, rozsvěcení světel, plnění přání džinů a schovávání se před šikanatéry.

Po příběhové stránce je hra odvyprávěna slušně a má i docela přesah. Co mi nesedlo, byla poslední čtvrtina hry, kdy je Ash donucen k boji. Ke hře mi to hratelnostně vůbec nesedlo a narušilo to tak odpočinkovou náladu. Veškeré nasbírané malby jsou vám najednou k ničemu, ze hry se najednou stane prakticky akční hra, kdy běháte po lokacích a lovíte znečištěné džiny. Naštěstí pak následuje povedený endgame, který je lepší než závěr hry. 

Po grafické stránce je hra solidní, má výbornou výtvarnou stylizaci. Hru jsem hrál s českým dabingem, který má občas své mouchy, ale nelze ho označit za špatný. 

Concrete Genie se dá doporučit, jedná se o takový hidden gem, přestože má nějaké své mouchy. První 3/4 hry jsou velmi povedené, o to větší škoda že závěru - po příběhové stránce nemám problém, po hratelnostní ale ano.

Pro: Fajn hratelnost, džinové, výtvarná stránka hry, slušný příběh

Proti: Závěr je příliš akční a ke hře to nesedí

+22

Star Wars Jedi: Fallen Order

  • PS4 65
Star Wars Jedi: Fallen Order je rozporuplná hra. Možná tak rozporuplná jako nové Star Wars filmy (pokud tedy nemáte nové Star Wars filmy za úplné dno). Některé věci dělá dobře, ale je tu i halda blbostí, které při hraní vadí či dokáží dokonce znechutit.

Hned příběh je dost rozporuplně podaný. Není to nic převratně složitého, je zasazený do zajímavé doby v rámci universa a má něco do sebe, ale zároveň je dávkovaný dost nezáživně a začal mě zajímat až na konci. A jednou z věcí, kterou z tohoto viním, jsou vaši společníci na lodi. Cere a Greez totiž nesnesitelně nudí za vlast a rozhovory s nimi jsem protrpěl. Jenže pak hurá! Přidala se nová postava - Nightsister Merrin. Zajímavá, tajemná, chtěl jsem se o ní dozvědět více. Škoda, že se přidala až na úplném konci hry :/ Jinak úplný závěr hry se mi líbil dost možná nejvíc, jak po příběhové stránce, tak po hratelnostní. Vlastně mi přijde, že hra končila v nejlepším.

Rozporuplné jsou i souboje. Cal má v repertoáru mimo světelného meče samozřejmě i sílu. A používání síly samozřejmě vyčerpává...ehm...sílu. Jenže síla je podle tvůrců i používání dvou mečů a každé malé kombo. Sílu spotřebovává téměř vše. Díky tomu jsem si připadal jako nejslabší padawan ve vesmíru. Naštěstí jde sílu doplňovat klasickým útokem, někdy je to ale takové...otravné. Super byly ale souboje s bossy, hlavně ke konci, kdy už Cal konečně trošku něco umí. A tím trošku myslím opravdu trošku. Nabídka dovedností totiž není nic úchvatného a ani bohatého.

Zvláštní mi přijde i obtížnost, není problém zabít hromadu stormtrooperů, aby mě pak dokonale rozbil blbý kozoroh nebo co to bylo. Ale ok, na každého nepřítele patří jiná taktika a tahle hra nedá nic zadarmo. Horší je, že hra používá Dark Souls systém checkpointů. Takže v případě smrti se objevíte na naposledy navštíveném meditačním kruhu. A všichni nepřátelé se ihned respawnují. Dobrá, je to loading, to se dá ještě pochopit. Jenže ani se respawnují i v případě odpočinku ve zmíněném kruhu! Ale úplně stejně. Zabili jste žábu u rybníka? Je tam zpět. Zabili jste osm vojáků na mostě? Jsou tam, stejně rozmístění, úplně ti samí, včetně bot a pihy pod nosem. Já už to pak znovu nezabíjel, a to ani když jsem se po osmé vracel k bossovi, který mě zabil.

Na PS4 zamrzely pády FPS na Kashyyyku, kde se hra vyloženě sekala, zbytek planet byl naštěstí v pohodě. Lokace jsou různorodé, každá planeta má své kouzlo a tou nejzábavnější je právě Kashyyyk. Jen je škoda, že architektura levelů je všude stejná, takže přestože každá planeta vypadá jinak, v jádru se hraje vlastně stejně.

Přestože to může znít až moc negativně, po hratelnostní stránce ta hra až tak špatná není, je rozhodně nadprůměrná. Občas souboj, tu a tam hádanka, pěkné lokace, rozhodně se nějak špatně nehraje. Veškeré mechaniky jsou převzaté z jiných her, tuhle lépe, tuhle hůře. Ale je škoda, že tvůrci nepřišli s ničím novým či alespoň nepřišli s vylepšením stávajícího. Žádné nové nápady, vše už jsme viděli.

Grafika je pěkná a některé scenérie dechberoucí. A výborná je samozřejmě hudba, Star Wars motivy zní vždy dobře.

Je to škoda, stále si myslím, že Star Wars má obrovský potenciál na vyprávění příběhů, zvlášť pro videoherní svět je toto universum jako stvořené. Tady to dopadlo sice trochu rozporuplně, ale i tak jsem se ve výsledku u hry většinou bavil.
+29

Mandagon

  • Android 70
Mandagon na první pohled ihned zaujme zajímavým vizuálem a atmosférou. A také tak trochu v hádankách vyprávěným příběhem. Hrajeme zde za totemovou hlavu a snažíme se otevřít dveře uprostřed velkého levelu. Otázkou však je, proč to vůbec děláme?

Hratelnost je jednoduchá, jedná se o 2D plošinovku, ve které nejde zemřít - každý pád z plošiny bolí jen hráče, protože se musí trmácet zpátky nahoru. Jde opravdu jen o skákání, hledání, sbírání a aktivování. Než jsem vychytal ovládání na telefonu, zažil jsem pár pěkně frustrujících pádů až na dno úrovně (hry na mobilu jinak nehraji, takže to byl nezvyk, po chvíli cviku usuzuji, že se hra ovládá vlastně dobře :))

Myslím, že na hodinovou hříčku zadarmo se jedná o docela fajn záležitost.
+13

Hitman GO

  • PC 50
Hitman GO patří do té skupiny her, které bych si nebýt herní výzvy nikdy nezahrál. Je to taková odpočinková tahová logická hra, která není nijak náročná a má jen pár hodin. Svým způsobem ve všech ohledech obyčejná.

Co je plusem, levelů je hodně a stále překvapují něčím novým, a to včetně těch posledních. Nehrozí tedy úplná nuda, protože se hráč vždy musí vypořádat s novými situacemi. Obtížnost je však stále velmi jednoduchá a u většiny levelů není nutné ani přemýšlet a lze je vyřešit velmi lehce. V případě těch lehce složitějších pak stačí metoda pokus-omyl a je vyhráno.

Grafická stylizace je ok, hra vypadá jako deskovka a vlastně se i tak hraje. Co je hodně na pytel je nastavení kamery, která je často úplně na nic a chybí zde volný režim, lze si s ní jen lehce odzoomovat.

Hru jsem hrál na PC, mobilní verze má výhodu akorát v tom, že si může hráč ukrátit chvíli při čekání na autobus. Je ale otázkou, proč i tak nesáhnout po zábavnější hře.

Hitman GO je tedy naprosto průměrná logická hříčka, patřící díky slabé obtížnosti spíše mezi oddechové hry, které si člověk zahraje a ihned zapomene.
+15

Ghost of Tsushima

  • PS4 90
Přestože je v jádru Ghost of Tsushima tradiční open world hrou se svými klady i zápory, ukrývá v sobě něco speciálního, díky čemu se hráč těší na další návštěvu feudálního Japonska.

Když se Jin Sakai znovuzrodil na pláži Komoda, rozhodl se vrhnout všechny své síly k obraně svého lidu a vyhnat mongolské nájezdníky tam, kam patří. Jenže aby dosáhl svého cíle, musí změnit způsob boje. Musí porušit kodex cti a zabíjet ze zálohy, chystat léčky a potichu vraždit. Ze samuraje se stává duch. A příběh se stává čím dál více osobním.

Příběh je odvyprávěn svižně, navíc open world nerozbíjí vyprávění děje, naopak mu dodává hloubku. Po pomalejším rozjezdu nabírá dech a objeví se i pár zajímavých zvratů a konec je pak úplná balada.

Každý vedlejší úkol hráči připomene, co je hlavním cílem. Platí to jak o malých questech vesničanů, tak o úkolech které zadávají spojenci, které Jin na své pouti potká. Tsushima je ve válce a úkoly tomu odpovídají - ztráta příbuzných, zrada, hlad, ale i naděje. Velmi zábavné jsou hlavně právě úkoly pro spojence, které se táhnou přes všechny tři akty. Charaktery postav jsou vykresleny také velmi dobře, nesedl mi akorát ukrutně nudný mnich Norio.

V čem Tsushima exceluje, je soubojový systém. Je velice zábavný, svižný a lehký na naučení, je to vše o dobrém načasování a o správném postoji. Do toho tu pak máme luk a různé duchovy zbraně (bomby, kouř apod.). Podle chuti pak může hráč lokaci vyvraždit potichu, nebo v sobě může najít správného samuraje a rozdat si to s lotry na férovku.

Vedlejší aktivity jsou pak protipólem k veškerému zabíjení. Pronásledování lišek k oltářům, skládání haiku, koupele v horkých pramenech, to vše působí uklidňujícím dojmem. Jako u každé open world hry není ale překvapení, že je toho ke konci už trošku moc.

Grafika je excelentní a vymačkává z PS4 naprosté maximum. Ostrov Tsushima je jedna z nejhezčích herních lokací, které jsem kdy viděl. Každý malý detail má své místo a díky tomu má hra úžasnou atmosféru. Černobílý režim jsem zkusil a vypadá fakt dobře, ale pak člověk nevidí krásnou barevnost světa, nicméně esteticky i on stojí za to.

A zmínit musím také jeden z nejlepších soundtracků za poslední roky.

Ghost of Tsushima mi hodně sednul, ale to se dalo čekat - Japonsko můžu a na tuto hru jsem se těšil od prvního traileru. Prostě a jednoduše, kdyby se sešli Masaki Kobayashi, Hiroshi Inagaki a Akira Kurosawa s tím, že udělají hru, musela by vypadat nějak takhle.
+33

Star Wars: Dark Forces

  • PC 75
25 letech po vydání jsem konečně dohrál Star Wars: Dark Forces, čili hru, která mě v té době dost lákala. Za ty roky se z nové "doomovky" stalo retro, které je však stále dost slušně hratelné, ale zároveň i trochu zestárlo.

Příběh je vesměs klasické Star Wars, akorát bez světelných mečů. Kyle Katarn má za úkol vniknout tam, ukrást to a zachránit toho, to vše obalené ve solidně odvyprávěném příběhu, který nepatří mezi vrcholy média, ale zároveň neurazí. A Hvězdné války z toho přeci jen dýchají.

Co se povedlo je level design, každá lokace vypadá jinak a má svou unikátní architekturu (aby ne, když cestujeme po galaxii). Některé levely jsou totálně spletité. Bloudění po vystřílené pevnosti a hledání páčky na otevření dveří, které ani nevím že existují, je zde denní chleba. Není to ale mínus, je to prostě hra z devadesátých let :)

Hratelnost je i po letech slušná, jde o poctivou střílečku, kdy akční pasáže vystřídají části, u kterých je nutné zapojit mozek (zatracené výtahy!). Co je už značně fousaté a blbě se ovládá, je skákání, které mě párkrát zabilo. Chybí také mouselook, takže pro pohled nahoru/dolů je nutné používat page up/down, což je dost nepohodlné, hlavně když na hráče střílí někdo z vrchních pozic.

Grafika je stále ucházející, i když zestárla asi o trošku víc než třeba ta z Doomu. Byl problém například vidět na zemi miny, nehledě na to, že jsem si je občas spletl s gearem :)

Zbraní je dostatek, ale používal jsem jen pár. Vlastně ve většině hry jsem používal kulomet, zbytek jen když došly náboje nebo se objevil boss. Je nutné ale říct, že hra rozhodně není procházka růžovým sadem. I na easy se chcípe docela často, dokonce jsem musel i opakovat level, protože mi došly životy. Jo, nejde zde ukládat v misích. Jsou zde checkpointy, kde se po smrti objevíte, ale přijdete o jeden život. Drsné, ale zároveň i zábavné.

Takhle po letech se samozřejmě hodnotí Dark Forces docela špatně. Hra viditelně zestárla, ale zároveň ne natolik, aby si nezasloužila šanci.
+32

The Last of Us Part II

  • PS4 80
Hodnotit Last of Us 2 je pro mne velmi obtížné. Hru jsem si prošel dvakrát, druhé hraní bylo pak čistě příběhové, protože jsem měl po prvním dohrání výtky k chování některých postav a k závěru hry. Některé z nich po druhém dohrání beru zpět, některé ale zůstaly. Komentář je samozřejmě prošpikovaný spoilery :)

Příběh bych rozdělil na několik částí. První část, tedy smrt Joela a následný hon Ellie za pomstou byla fajn. Přestože Joel patří mezi nejoblíbenější postavy, za které jsem kdy hrál (ať je jaký je, postava je to napsaná výborně), jeho smrt dává logiku a nemám s tím ve výsledku žádný problém. Putování Ellie je pak vlastně to, co jsem od hry očekával. Pak ale nastala neočekávaná, dost možná až kontroverzní hra za Abby.

Jako mnoho dalších hráčů jsem i já nejdříve pocítil nechuť hrát za postavu, která zabila mého oblíbence. Po pár hodinkách jsem si k ní ale našel cestu a dokonce mi přijde její pasáž zábavnější než ta s Ellie. Dokonce i dvě postavy které potká, čili Lev s Yarou, jsou nejlepšími vedlejšími postavami ze hry.

Tou poslední částí je právě závěr. A s ním mám trochu problém a stálo mě hodně přemýšlení, proč se mi vlastně nelíbí. Pasáž v Santa Barbaře mi totiž ke hře vůbec nesedí, působí na mě skoro jako z jiné hry a právě kvůli tomu nejsem schopný uvěřit jednání Ellie. Jak mi přišlo putování Ellie do Seattlu naprosto opodstatněné, tady mám problém jejímu běsnění uvěřit. Úplný závěr pak respektuji, vlastně jsem rád že to tak dopadlo, vzhledem k tomu, jak ve hře tvůrci Abby vykreslili.

Když pak zhodnotím příběh jako celek, rozhodně se nejedná o žádný fan servis, ale asi je to dobře. Už jen to, jaké vášnivé reakce hra vyvolává, ukazuje, že je v něčem výjimečná. Musel jsem hru ale dohrát dvakrát, abych ji docenil :) Přestože první díl řadím daleko výš, nejsem ze dvojky nějak zklamaný, ona laťka byla také v mých očích hodně vysoko.

Když bych měl zhodnotit hratelnost, tady není rozhodně co vytýkat. Hry Naughty Dog mě baví a jejich jednoduchá hratelnost mi sedí. Přestřelky byly zábavné a dost drsné - postřelení lidé řvou na celé náměstí bolestí takovým způsobem, až si člověk uvědomuje drsnost střetu snad ještě víc, než ukazují hry z války.

Grafika, hudba a atmosféra jsou naprostá špička a možnost zabrnkat si na kytaru je fajn. Přestože v mých očích není ve druhém dílu tolik památných momentů jak v jedničce, i tak se jich zde pár najde - například koulovačka s dětmi, muzeum Dinosaurů, záchrana zebry, Abby na mostě mezi mrakodrapy, souboj s Rat Kingem.

Na závěr ještě jedna věc, která mě hodně zklamala - bugy. Několikrát jsem propadl texturami, po souboji s Rat Kingem se mi hra sekla (naštěstí se uložil checkpoint), plus pár menších problémů. Věřím ale že ND brzy opraví.

Jako celek hodnotím tedy The Last of Us Part II takto. Hra je to zábavná, má výbornou hratelnost a špičkovou grafiku, ale má to se mnou trochu těžké. Přestože bych příběh nenazval špatným, jsou v něm prvky, které mi moc nesedí. Přesto převládá spokojenost.
+30