Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Final Fantasy VII Remake

Final Fantasy VII Remake Intergrade

10.04.2020
10.06.2021
16.12.2021
82
54 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Jak již název napovídá, Final Fantasy VII Remake je moderní předělávkou japonského RPG Final Fantasy VII, které poprvé vyšlo v roce 1997 pro PlayStation a ihned po vydání se stalo obrovským hitem. Remake bere námět původní námět hry, který však představuje ve zcela nové podobě.

Hlavní změnou oproti originálu je soubojový systém Active Time Battle, který již není tahový, ale real-time ve stylu Final Fantasy XV či série Kingdom Hearts. K dispozici je však i takzvaný Classic Mode, v němž přímou kontrolu nad postavami zajistí umělá inteligence a hráč se tak musí starat pouze o volbu útoků a kouzel z menu.

Děj se drží příběhu původní hry a hlavní postavou je tak opět Cloud Strife, jenž se jako žoldák přidá k ekoteroristické skupině AVALANCHE. Ta se snaží ochránit planetu před zlou společnosti Shinra, která svými reaktory devastuje ekosystém. Opět se setkáme s postavami jako jsou Barret Wallace, Tifa Lockhart, Aerith Gainsborough a dalšími.

Final Fantasy VII Remake ovšem neobsahuje kompletní příběh originálu a jedná se o první část série se zatím neupřesněným počtem kapitol, která se soustředí na část příběhu odehrávající se ve městě Midgar. Ta je však oproti originálu značně bohatší, co se týče obsahu.


Poslední diskuzní příspěvek

od druhé kapitoly mám u hry pokažený zvuk - praskání - naprosto nehratelné - máte někdo řešení, jiné než ztlumení zvuku na 0. ???

edit: tohle se zdá fungovat: video

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS5 95
Má jediná zkušenost se sérií Final Fantasy je 20 hodin v osmém dílu (a jeho odložení kvůli soubojovému systému a respawnu, který mi vadil). Přesto mě série vždy dost lákala a díky remaku sedmého dílu jsem se konečně odhodlal a pořádně se do jednoho z dílů pustil.

O sedmém dílu jsem věděl jen to, že patří mezi to nejlepší ze série, jména parťáků a ten nejslavnější zvrat. Tento komentář tedy není o porovnání remaku s původním dílem, jedná se o názor hráče, který ví o sedmém díle jen naprostý základ. Neznám tedy hlavně propírané příběhové změny, pro mě je to úplně nový, nikdy neviděný a sakra povedený příběh. 

"Promise you'll come and save me." 

Jo, příběh se mi opravdu líbil a považuji jej za velmi dobře odvyprávěný. Vtipný, vážný i lehce cáklý zároveň. A s každou kapitolou se mi líbil více a více. Cloud a ostatní postavy jsou jasnými tahouny, parta je to velmi sympatická a chemie mezi nimi funguje na jedničku. Samozřejmě Tifa a roztomilá Aerith vládnou úplně nejvíc, to je jasné :) Místy je to samozřejmě totálně japonsky přepálené až groteskní, od rozhovorů až po některé postavy. A i to právě považuji za velký klad - tvůrci neustále překvapují novými nápady a fantazii se meze opravdu nekladou. 

Hra je to dost lineární, tedy až na pár lehce otevřenějších kapitol. Osobně mi to nevadí, nemusí být vše open world. Hratelnost je velmi dobrá, největším kladem je výborný soubojový systém s nutností naučit se ovládat a střídat všechny postavy v týmu a správně používat materie. To vše pak hráč využije ve skvělých soubojích s bossy. A že si jich člověk užije, jeden šílenější než druhý (včetně souboje s barákem v Corneo Colosseum). 

Co se týče audiovizuální složky hry, soundtrack patří mezi to nejlepší co jsem na poli videoher slyšel, hudba umí chytnout za srdce i dobře nabudit. Grafika na PS5 je dobrá, ale nějaké mouchy se tam najdou (ale ta Tifa je vymodelovaná fakt pěkně :)). Přesto hra vypadá esteticky velmi dobře, jen spíš graficky patří do předchozí generace. 

Co považuji za malý zápor je vracení se do stejných lokací při plnění vedlejších úkolů. U takto lineární hry to působí jako pěst na oko a trochu mi to vadilo. Také jsem se občas ztrácel na mapě, ta byla totálně neintuitivní. A nejhorší zápor ze všech záporů je čekání na pokračování příběhu.

"Within my veins flows the blood of Ancients. This planet...is my birthright." 

Když to sesumíruji, hru jsem dost hltal a sedla mi se vším všudy. Líbí se mi ta celková praštěnost všeho - postav, bossů i úkolů, na pozadí vlastně docela vážného příběhu.

Chápu, že to není pro každého, ale já mám hru do své osobní topky.

Pro: Hratelnost, fajn příběh, soubojový systém, bossové, hudba, Tifa a Aerith

Proti: Vracení se do stejných lokací, orientace na mapě

+27
  • PS4 95
V roce 2020 se mnoha fanouškům Final Fantasy VII po letech čekání splnil sen. Příběh Clouda, Tify a Sephirotha v moderní grafice osmé generace konzolí. Pojem remake je však velmi široký a v tomto případě se jedná spíše o soft reboot (či dokonce sequel) série silně inspirovaný průchodem první lokace v původní hře. Jedná se tak o neukončené dílo, po kterém může přijít naprosto cokoliv a nedivila bych se, kdyby se název pokračování již obešel bez slova remake, protože s dějem původní hry bude mít pramálo společného.

Celá hra je rozdělena na 18 kapitol, které poměrně věrně kopírují děj původní hry. Pouze u dvou kapitol se dá říct, že byly do hry vloženy navíc a v originálu se jejich děj neodehrál. Musím se přiznat, že hra by se mi určitě líbila více, kdyby tam tyto dvě kapitoly vůbec nebyly. Ne že by mi vadil přidaný obsah, ten je ostatně rozprostřen i do všech ostatních kapitol, ať už se jedná o minihry, nafouknuté lokace, vedlejší úkoly, dřívější představení záporáků či drobné úpravy/rozšíření příběhu a v drtivé většině případů jsou zpracovány perfektně, prostě 10/10.

Ale ty dvě fillerové kapitoly... nejvíc mi na nich vadí, že úplně bortí příběhově danou moc postav. Má důvod, proč je Cloud nadčlověk oproti svým přátelům, ale zároveň má důvod, proč zatím nemá lítat jak v Advent Children. V těchto kapitolách jsou supermani všichni a bije to do očí ve srovnání se zbytkem hry. Obávám se, že moje oblíbená scéna z původní hry, Sephiroth vs. Midgar Zolom už nebude ani zdaleka tak působivá. Jestli se v druhém díle vůbec objeví.

Jinak ale už nezbývá nic jiného než chválit. Soubojový systém překvapil, po Final Fantasy XV výrazný posun kupředu. Snad jen létající nepřátelé by měli být řešeni jinak, to byla občas velká frustrace. Po odehrání hry jsem dohrála také hard mode, který je pouze přejmenovanou new game+ a ve kterém se opravdu zapotíte. Systém materií mi přijde snad nejlepší systém rozvoje postav ze všech dílů Final Fantasy, jen obtížnost původní hry nevyžadovala využití jejich plného potenciálu (až na dva nepovinné superbossy). Zdejší hard mode vás však skutečně vyškolí a otestuje vaše schopností a znalost systému. Perfektní! V tomto se hrozně těším na pokračování, protože typů materií snad přibude a všechny kombinace tak mohou být ještě zajímavější.

V závěru musím jen upozornit, že mé procentuální hodnocení není zcela objektivní. Final Fantasy VII je nejspíš první konzolová hra, kterou jsem kdy viděla, a předstírat na pískovišti, že jsem Tifa, mi zabralo velkou část dětství. Nostalgii se tak neubráním.

Dohráno za 85 hodin.
Včetně:
EPISODE INTERmission

Pro: Příběh, hratelnost, souboje, materie, splněný sen

Proti: Létající něpřátelé, dvě fillerové kapitoly

+25
  • PC 70
Nejsem si jistý, zda jsem už někdy hrál a hodnotil port remasteru remaku nějaké devadesátkové legendy. Pokud ne, tak jsem si pro premiéru zřejmě vybral na ten nejvyšší dostupný kalibr.

Hádám, že všichni zdejší máme své seznamy her, které bychom někdy opravdu rádi zkusili. Originální FF7 jsem osobně v této kategorii vždycky měl kajsi v top desítce, ne-li dokonce pětce. Již v ranném mládí mne nevlastní bratr mermomocí lámal toto vlivné JRPG koštnout, nicméně v těch dobách jsem byl rád, že jsem se uměl cílevědomě proklikat druhým Diablem a proskákat třetím Tomb Raiderem; anglicky jsem uměl přečíst - avšak ještě ani vzdáleně vyslovit - možná tak "Hello World!", a jelikož jsem po vietnamských kazetkách tou dobou objevoval krásy domácího kompjůtru sotva pár měsíců, tak mě příběhově hry opravdu ještě nezajímaly. Neměl jsem sebemenší tušení, že už tehdy mne takto zajímat vůbec mohly. Až po nějakých dalších dvou létech se bratrovi z půlky mise podařila, ovšem až s FF8. A jakmile malej caprt začne s FF8, těžko mu zpěntě vnutíš FF7. Aktuálně si jsem samozřejmě již dlouhá léta převelice dobře vědom epické reputace FF7 a nemyslím si, že je vůbec možné nadhodnotit její dopad na celou herní kulturu. Příběh hry mi také není úplnou neznámou, páč jsem už dohromady snad třikrát viděl Adventní Děcka. Pokud teď toto čtete, je snad rezolutně vyloučeno, že jste na svých dosavadních tůrách po internetech ještě nikdy nenarazili na některý z milionů obrázků divotvarých účesů těch legiíí cosplayerů, kteří právě těmito postavami někdy žili. A navíc jsem i dost starý na to, abych si velmi živě pamatoval i ty další legie - ovšem regulérních playerů - prosící Squeenix, aby probůh a prosatan a pro vše svaté udělali remake FF7, přičemž Squeenix se mezitím snažili propagovat díly novější, co jim síly stačily.

Hru jsem tedy schopen hodnotit pouze jako samostatnou jednotku, což je vhledem k těm velmi intenzivně rozděleným táborům původních fanoušků možná jen dobře. Jedna z četných výtek, na které v diskuzích o hře narážím, je její skandálně slabý smysl pro subtilnost, snad na úkor přepískle silného smyslu pro bombastičnost. A asi na tom něco bude, když i já to přesně takto vnímal. Už jen v rámci prozkoumávání Midgaru, zdejší metropole, jsem na onu povrchní výpravu dokázal reagovat výhradně povrchní vazbou jak na město, tak jeho obyvatelstvo, a to přestože se co do atmosféry a prezentace jedná o velmi lákavý setting, do jehož průzkumu jsem se rozhodně nutit nemusel. 

Ne jinak se to má i s hlavním dějem. Jak miliardy hráčů a jejich babičky už dobře vědí, FF7 je o dobrodružných eskapádách jistého Clouda Strajfovic, ultra šukézního někdejšího vojína, který sám sebe pronájímá jako žoldáka. Na začátku se náš Sporný Mráček zaplete s úzce uzavřenou teroristickou grupou Avalanche, jež je tuze odhodlaná podlomit Shinru, další fujky megakorporát, který podpírá rozsáhlou ekonomickou nerovnost vzniknuvší z neomezené těžby zdrojů matičky Země. Shinru pochopitelně vedou úsměvně stereotypní zlosyni jako domýšlivě pojmenovaný Heidegger. Nevím, asi mi v dnešní době už přijde divně narazit na záporáka, který se po vyřčení svých plánů musí řechtat, jakoby jej zlý temperament po škole doučoval Joker. V originálu to tak třeba taky bylo, ale jak značí ten zuřící tábor, pro obrovské přepisy a změny v příběhu tvůrci vůbec nechodili daleko. Když už u toho byli, mohli změnit i tohle. Možná jen k radosti jednoho Jaryna, ale co už.

Nad rámec settingu a vizuálního pohlazení po duši to satanužel ani v jiných směrech není žádná hitparáda. Side questy jsou otřesné - běhání uličkami a hledání zatoulaných koťat, nebo pročištění hřbitova od random oblud, aby si truchlící vdovec mohl místo hospy jít zatruchlit opět i k hrobu...to jsou aktivity, které působí jako něco, co mohlo a mělo v těch devadesátkách zůstat. Tlachání s kumpány (nebo teda kumpánkami) člověka taky zrovna moc nevytrhne, když jsou bobci napsané v prvé řadě jako nadržené waifus, a až v druhé jako plusmínus jakžtakž lidské bytosti (Jessie je děvka, Aerith je osmiletý fakan v těle dospělé ženy, Tifa je zas nekončícně kajícná a tak neuvěřitelně miloučká, až tím člověka spíš sere). Se svébytnější stylizací by mi to možná žlučí nehejblo, ale jakmile produkční hodnoty poměrně s umem tlačí realismus, očekávám i postavy vykreslené alespoň vzdáleně realisticky.

Ale tak aspoň souboje to drží bezpečně nad vodou, což? Mno, byť souboják rozhodně není ani tím nejkulatějším obloukem špatnej (tedy až na ten vzdušný, ten je nefalšovaně rozbitej), bohužel není ani moc dobrej - mimořádně uspokojivé jsou vesměs jen specifické animace zřídka viděných abilit, jako summonování oupý entit a "zmáčkni a vyhrej" limit breaků. Souboje se silnější sebrankou jsou fajn, člověk je řádně motivován přepínat mezi postavami a hlídat si jejich individuální bary a ability, a dočmuchat se tak alespoň lehkého puchu taktické akce. V drtivé většině se ale samozřejmě bojuje se sebrankou té slabší sorty, která ve finále spíš velmi brzy začne víc než cokoliv otravovat opakovaným krátkým zdržováním a nesnesitelnou repeticí, a v neposlední řadě s hlavními bossy, kteří alas většinově taky spíš prudí tím, jak přestřeleně jsou tyto potyčky časově přetažené. 

Některé věci k nám holt dorazí ve špatném životním období. Jako harant jsem od spolužáka půlku základky furt poslouchal, jak je Pán Prstenů nadgalakticky úžasný, rakovinu léčicí, a to nejlepší psané slovo všech dob, takže když jsem si jej až v ranné dospělosti konečně taky přečetl, přirozeně jsem byl kapku zklamán. Kdybych už jako harant byl hrál původní FF7, nemám pochyb o tom, že i já bych byl nepřeberně okouzlen a fascinován, a opakovaně si ho procházel dodnes; nalijme si ale čistého 52% Tatrana, šance, že se do originálu ještě někdy prvně pustím, je přinejlepším naprosto mizivá. A tak nezbývá než teskně seznat, že FF7R JE dobrou hrou. Vizuálně nádhernou a obsahem nemálo dětinskou, příběhově mělkou a zároveň často ryze šarmantní, herně zábavnou i prudící, zážitkově ovšem ale jen solidně návykovou, avšak nikterak výrazně vzrušující či pamětihodnou.

Pro: Hudba; atmosféra; příběh má své mouchy, ale když u něj člověk vypne a nechá se jím zaplavit, zbyde převážně sympatický šarm a fantastický cit pro kinematografii

Proti: Technická kvalita portu; přehnaná tunelovost většiny dungeonů; vedlejší obsah je čistou vatou

+23
  • PS4 80
Square Enix si dal nelehký úkol. Přetvořit jednu z nejoblíbenějších her historie do moderní podoby a současně si tím nepoštvat fanoušky originálu proti sobě. Zdánlivě nemožný úděl začal nabývat pozitivnějších představ v okamžiku, kdy remake vplul do rukou původních tvůrců. Výsledkem se stala převážně dobrá hra, která tak trochu trpí tím, že je v ní jenom nějakých deset procent původního příběhu.

Začnu tím, co se jednoznačně povedlo – hudbou. Upravené skladby z celého FFVII univerza znějí přesně tak, jak by měly a nejednou dají vzpomenou na legendární scény. Stejně tak rozšíření příběhů původně epizodních postav jednoznačně potěší. Naučit se soubojový systém chvíli trvá, ale později v něm najdete hloubku. Stačí si třeba uvědomit, že vaši parťáci nemají žádnou AI a o všechno se musíte starat sami.

Rozporuplný vizuál tvoří skloubení úžasných modelů (důležitých) postav, překrásné cutscény a odporné prostředí. Minimálně teď po vydání, jakoby chyběly textury některých objektů, takže dveře, trosky či například květiny si radši ani neprohlížejte. Jedná se, v mých očích, o zásadní nedostatek rušící ponoření a můžu jen doufat, že patche dají vše dohromady. Stejně tak polovičatě působí zcela nové postavy. Dostanou svých dvacet minut slávy, přičemž kdyby je nahradil "random guy A", tak se vlastně ani nic nestane.

Zvláštní zmínku si zaslouží bossové. Každý nabízí jedinečný zážitek, každý vypadá parádně a u každého musíte přijít na nějaký trik k jeho poražení. Staří známí nepřátelé prošli zásadním faceliftem a někdy je i potkáte na nečekaných místech. Hráči nepolíbeni původní hrou mají výhodu překvapení, zatímco mi ostatní, snad vyjma samotného závěru, budeme přesně vědět vyústění všech situací. Otázkou zůstává, co je lepší. Odpověď nechám na vás.

Nebudu se pouštět do hlubších analýz. Stačí vědět, že Remake nezklame znalé ani neznalé této legendy herního odvětví. Nedokážu se ale zbavit pocitu, že se jedná pouze o prolog k něčemu mnohem většímu.
+21 +22 −1
  • PC 90
Hned na úvod musím poznamenat, ze původní Final Fantasy VII považuji za jednu z nejlepších her celkově a pravděpodobně nejlepší JRPG, alespoň z toho co jsem zkoušel. Hrál jsem ji několikrát a dohrál jak na PlayStation, tak nedávno i Steam verzi právě v rámci přípravy na remake. Očekávání tak byla velká, stejně jako obavy. Ve Square Enix naštěstí uchopili remake rozumně. Nesnaží se otrocky držet předlohy a přinášejí jak hratelnost tak příběh v odlišné podobě. Získáváme tak další část skládačky Final Fantasy VII, kterou má smysl hrát jak pro nováčky tak pro lidi co znají předlohu do nejmenších detailů. Po prvních hodinách jsem začal k remaku přistupovat jako k samostatné hře, která nemá za cíl nahradit originál. Pokud někoho zaujme, rozhodně má smysl vrátit se k původní verzi.

Nejprve začnu příběhem. Remake se soustředí pouze na úvodní část originálu a přináší nemálo změn. I po dohrání mám z některých rozpačité pocity, ale bude hodně záležet jak se promítnou do budoucího vývoje. Prozatím považuji příběh za jiný a stále dobrý. Jednoznačně oceňuji rozšíření příběhu. Více prostoru mají méně důležité postavy a v některých kapitolách díky vedlejším úkolům poznáme lépe i prostředí města. Některé postavy jsou díky tomu sympatičtější (Jessie), jiné naopak (Barret). Všechny oblasti byly rozšířeny, ale nejvíce se to dotklo slumů. Ty jsou pojaty jako otevřené oblasti, možnost cestování mezi nimi je dána postupem ve hře. Samotné vedlejší úkoly jsou celkem různorodé a většinou mě bavily. Hodně času lze také strávit vedlejšími aktivitami. Ty bych rozdělil na dva druhy - minihry a souboje. Minihry mě moc nenadchly, ale většinu jsem splnil na maximum kvůli odměnám - není to na dlouho ani přehnaně náročné. Vypustil jsem jenom posilovnu, která je opravdu otravná. Souboje lze absolvovat na třech místech - koloseum, Shinra simulátor a VR. Vyplatí se s tím poprat, jde o nejobtížnější souboje ve hře a ukrývají i jinde nedostupné nepřátele.

Zatím jsem se vyhýbal samotné hratelnosti. Původní tahové souboje nahradil akčnější systém s možností výrazného zpomalení času na vyvolání speciálních schopností. Jde o Final Fantasy VII klasiku jako limity, summony... Oproti původnímu tahovému systému je to obrovský rozdíl, ale nejde jen o bezhlavé mlácení do tlačítek. Systém má hloubku a především u bossů je potřeba využívat všechny možnosti. Postavy lze upravovat pomocí různého vybavení a samozřejmě materií. Jejich získání je jeden z důvodů, proč se vyplatí pečlivý průzkum a plnění vedlejších aktivit. Hra určitě půjde dohrát pouze příběhově, ale pro JRPG typičtí skrytí nepřátelé vyžadují více. Samotnému pohybu po lokacích a rozhovorům nemám moc co vytknout, snad jedině protahování úzkými prostory a podlézání je zvlášť v otevřenějších částech dost otravné a zbytečně zdržuje. Nepotěšila ani nutnost hrát hru podruhé na hard. Bohužel část obsahu se zpřístupní až na tuto obtížnost, jediná výhoda je v možnosti postupovat jinak a dostat se tak k jiným vedlejším úkolům. Aktuálně mám za sebou dvě kompletní dohrání a pár návratů kvůli vyzobávání manuscript a doidentifikování nepřátel. Podle statistik mám vše kompletní mimo variant oblečení (asi nebudu řešit) a jednoho boje v simulátoru, který se prý odemkne až po dokončení DLC. Před závěrečným soubojem doporučuji vylepšit všechny zbraně a využívané materie, jde opravdu o nejtěžší část. Ale drobný příběhový bonus za to stojí.

Hudba je dle očekávání výborná a moc pěkná je i grafika. Styl vychází z animovaného filmu Advent Childern, postavy vypadají skvěle a fanoušek má zároveň pocit známosti. O to více zamrzí zpracování vzdálených pozadí. Země viděná z výšky nebo vzdálené budovy a hory jsou textury v dost mizerném provedení. Asi by to nepůsobilo tak hrozně, ale když vidíte v dálce vrtulníky, které se ani nehnou během vašeho půlhodinového lezení, tak to praští do očí. Je to škoda, jinak je technické zpracování povedené. PC verze se hýbe pěkně a ani s ovládáním klávesnice a myš není problém. Gamepad jsem vytáhl pouze na šipky - naházel na poprvé maximální skóre a zase odpojil - oceňuji plynulý a bezproblémový přechod během hraní.

Možná je škoda slova Remake v názvu, zbytečně to vede k hledání odlišností a problémů vůči původní hře. Jde prostě o další část Compilation of Final Fantasy VII a v této poloze funguje skvěle. Výsledkem je opravdu povedená hra, kterou jsem si užil. Před druhým průchodem byla nutná pauza, ale i tak musím ocenit schopnost hry přitáhnou mě k druhému hraní dvakrát během krátké doby. Final Fantasy VII Remake tak rozhodně doporučuji a pokud vás bude bavit, dejte šanci i původní hře. Snad se podaří i remaky dalších částí a Crisis Core.
+21