Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Final Fantasy VII Remake

Final Fantasy VII Remake Intergrade

10.04.2020
10.06.2021
16.12.2021
81
48 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Jak již název napovídá, Final Fantasy VII Remake je moderní předělávkou japonského RPG Final Fantasy VII, které poprvé vyšlo v roce 1997 pro PlayStation a ihned po vydání se stalo obrovským hitem. Remake bere námět původní námět hry, který však představuje ve zcela nové podobě.

Hlavní změnou oproti originálu je soubojový systém Active Time Battle, který již není tahový, ale real-time ve stylu Final Fantasy XV či série Kingdom Hearts. K dispozici je však i takzvaný Classic Mode, v němž přímou kontrolu nad postavami zajistí umělá inteligence a hráč se tak musí starat pouze o volbu útoků a kouzel z menu.

Děj se drží příběhu původní hry a hlavní postavou je tak opět Cloud Strife, jenž se jako žoldák přidá k ekoteroristické skupině AVALANCHE. Ta se snaží ochránit planetu před zlou společnosti Shinra, která svými reaktory devastuje ekosystém. Opět se setkáme s postavami jako jsou Barret Wallace, Tifa Lockhart, Aerith Gainsborough a dalšími.

Final Fantasy VII Remake ovšem neobsahuje kompletní příběh originálu a jedná se o první část série se zatím neupřesněným počtem kapitol, která se soustředí na část příběhu odehrávající se ve městě Midgar. Ta je však oproti originálu značně bohatší, co se týče obsahu.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS5 95
Má jediná zkušenost se sérií Final Fantasy je 20 hodin v osmém dílu (a jeho odložení kvůli soubojovému systému a respawnu, který mi vadil). Přesto mě série vždy dost lákala a díky remaku sedmého dílu jsem se konečně odhodlal a pořádně se do jednoho z dílů pustil.

O sedmém dílu jsem věděl jen to, že patří mezi to nejlepší ze série, jména parťáků a ten nejslavnější zvrat. Tento komentář tedy není o porovnání remaku s původním dílem, jedná se o názor hráče, který ví o sedmém díle jen naprostý základ. Neznám tedy hlavně propírané příběhové změny, pro mě je to úplně nový, nikdy neviděný a sakra povedený příběh. 

"Promise you'll come and save me." 

Jo, příběh se mi opravdu líbil a považuji jej za velmi dobře odvyprávěný. Vtipný, vážný i lehce cáklý zároveň. A s každou kapitolou se mi líbil více a více. Cloud a ostatní postavy jsou jasnými tahouny, parta je to velmi sympatická a chemie mezi nimi funguje na jedničku. Samozřejmě Tifa a roztomilá Aerith vládnou úplně nejvíc, to je jasné :) Místy je to samozřejmě totálně japonsky přepálené až groteskní, od rozhovorů až po některé postavy. A i to právě považuji za velký klad - tvůrci neustále překvapují novými nápady a fantazii se meze opravdu nekladou. 

Hra je to dost lineární, tedy až na pár lehce otevřenějších kapitol. Osobně mi to nevadí, nemusí být vše open world. Hratelnost je velmi dobrá, největším kladem je výborný soubojový systém s nutností naučit se ovládat a střídat všechny postavy v týmu a správně používat materie. To vše pak hráč využije ve skvělých soubojích s bossy. A že si jich člověk užije, jeden šílenější než druhý (včetně souboje s barákem v Corneo Colosseum). 

Co se týče audiovizuální složky hry, soundtrack patří mezi to nejlepší co jsem na poli videoher slyšel, hudba umí chytnout za srdce i dobře nabudit. Grafika na PS5 je dobrá, ale nějaké mouchy se tam najdou (ale ta Tifa je vymodelovaná fakt pěkně :)). Přesto hra vypadá esteticky velmi dobře, jen spíš graficky patří do předchozí generace. 

Co považuji za malý zápor je vracení se do stejných lokací při plnění vedlejších úkolů. U takto lineární hry to působí jako pěst na oko a trochu mi to vadilo. Také jsem se občas ztrácel na mapě, ta byla totálně neintuitivní. A nejhorší zápor ze všech záporů je čekání na pokračování příběhu.

"Within my veins flows the blood of Ancients. This planet...is my birthright." 

Když to sesumíruji, hru jsem dost hltal a sedla mi se vším všudy. Líbí se mi ta celková praštěnost všeho - postav, bossů i úkolů, na pozadí vlastně docela vážného příběhu.

Chápu, že to není pro každého, ale já mám hru do své osobní topky.

Pro: Hratelnost, fajn příběh, soubojový systém, bossové, hudba, Tifa a Aerith

Proti: Vracení se do stejných lokací, orientace na mapě

+25
  • PC 70
Nejsem si jistý, zda jsem už někdy hrál a hodnotil port remasteru remaku nějaké devadesátkové legendy. Pokud ne, tak jsem si pro premiéru zřejmě vybral na ten nejvyšší dostupný kalibr.

Hádám, že všichni zdejší máme své seznamy her, které bychom někdy opravdu rádi zkusili. Originální FF7 jsem osobně v této kategorii vždycky měl kajsi v top desítce, ne-li dokonce pětce. Již v ranném mládí mne nevlastní bratr mermomocí lámal toto vlivné JRPG koštnout, nicméně v těch dobách jsem byl rád, že jsem se uměl cílevědomě proklikat druhým Diablem a proskákat třetím Tomb Raiderem; anglicky jsem uměl přečíst - avšak ještě ani vzdáleně vyslovit - možná tak "Hello World!", a jelikož jsem po vietnamských kazetkách tou dobou objevoval krásy domácího kompjůtru sotva pár měsíců, tak mě příběhově hry opravdu ještě nezajímaly. Neměl jsem sebemenší tušení, že už tehdy mne takto zajímat vůbec mohly. Až po nějakých dalších dvou létech se bratrovi z půlky mise podařila, ovšem až s FF8. A jakmile malej caprt začne s FF8, těžko mu zpěntě vnutíš FF7. Aktuálně si jsem samozřejmě již dlouhá léta převelice dobře vědom epické reputace FF7 a nemyslím si, že je vůbec možné nadhodnotit její dopad na celou herní kulturu. Příběh hry mi také není úplnou neznámou, páč jsem už dohromady snad třikrát viděl Adventní Děcka. Pokud teď toto čtete, je snad rezolutně vyloučeno, že jste na svých dosavadních tůrách po internetech ještě nikdy nenarazili na některý z milionů obrázků divotvarých účesů těch legiíí cosplayerů, kteří právě těmito postavami někdy žili. A navíc jsem i dost starý na to, abych si velmi živě pamatoval i ty další legie - ovšem regulérních playerů - prosící Squeenix, aby probůh a prosatan a pro vše svaté udělali remake FF7, přičemž Squeenix se mezitím snažili propagovat díly novější, co jim síly stačily.

Hru jsem tedy schopen hodnotit pouze jako samostatnou jednotku, což je vhledem k těm velmi intenzivně rozděleným táborům původních fanoušků možná jen dobře. Jedna z četných výtek, na které v diskuzích o hře narážím, je její skandálně slabý smysl pro subtilnost, snad na úkor přepískle silného smyslu pro bombastičnost. A asi na tom něco bude, když i já to přesně takto vnímal. Už jen v rámci prozkoumávání Midgaru, zdejší metropole, jsem na onu povrchní výpravu dokázal reagovat výhradně povrchní vazbou jak na město, tak jeho obyvatelstvo, a to přestože se co do atmosféry a prezentace jedná o velmi lákavý setting, do jehož průzkumu jsem se rozhodně nutit nemusel. 

Ne jinak se to má i s hlavním dějem. Jak miliardy hráčů a jejich babičky už dobře vědí, FF7 je o dobrodružných eskapádách jistého Clouda Strajfovic, ultra šukézního někdejšího vojína, který sám sebe pronájímá jako žoldáka. Na začátku se náš Sporný Mráček zaplete s úzce uzavřenou teroristickou grupou Avalanche, jež je tuze odhodlaná podlomit Shinru, další fujky megakorporát, který podpírá rozsáhlou ekonomickou nerovnost vzniknuvší z neomezené těžby zdrojů matičky Země. Shinru pochopitelně vedou úsměvně stereotypní zlosyni jako domýšlivě pojmenovaný Heidegger. Nevím, asi mi v dnešní době už přijde divně narazit na záporáka, který se po vyřčení svých plánů musí řechtat, jakoby jej zlý temperament po škole doučoval Joker. V originálu to tak třeba taky bylo, ale jak značí ten zuřící tábor, pro obrovské přepisy a změny v příběhu tvůrci vůbec nechodili daleko. Když už u toho byli, mohli změnit i tohle. Možná jen k radosti jednoho Jaryna, ale co už.

Nad rámec settingu a vizuálního pohlazení po duši to satanužel ani v jiných směrech není žádná hitparáda. Side questy jsou otřesné - běhání uličkami a hledání zatoulaných koťat, nebo pročištění hřbitova od random oblud, aby si truchlící vdovec mohl místo hospy jít zatruchlit opět i k hrobu...to jsou aktivity, které působí jako něco, co mohlo a mělo v těch devadesátkách zůstat. Tlachání s kumpány (nebo teda kumpánkami) člověka taky zrovna moc nevytrhne, když jsou bobci napsané v prvé řadě jako nadržené waifus, a až v druhé jako plusmínus jakžtakž lidské bytosti (Jessie je děvka, Aerith je osmiletý fakan v těle dospělé ženy, Tifa je zas nekončícně kajícná a tak neuvěřitelně miloučká, až tím člověka spíš sere). Se svébytnější stylizací by mi to možná žlučí nehejblo, ale jakmile produkční hodnoty poměrně s umem tlačí realismus, očekávám i postavy vykreslené alespoň vzdáleně realisticky.

Ale tak aspoň souboje to drží bezpečně nad vodou, což? Mno, byť souboják rozhodně není ani tím nejkulatějším obloukem špatnej (tedy až na ten vzdušný, ten je nefalšovaně rozbitej), bohužel není ani moc dobrej - mimořádně uspokojivé jsou vesměs jen specifické animace zřídka viděných abilit, jako summonování oupý entit a "zmáčkni a vyhrej" limit breaků. Souboje se silnější sebrankou jsou fajn, člověk je řádně motivován přepínat mezi postavami a hlídat si jejich individuální bary a ability, a dočmuchat se tak alespoň lehkého puchu taktické akce. V drtivé většině se ale samozřejmě bojuje se sebrankou té slabší sorty, která ve finále spíš velmi brzy začne víc než cokoliv otravovat opakovaným krátkým zdržováním a nesnesitelnou repeticí, a v neposlední řadě s hlavními bossy, kteří alas většinově taky spíš prudí tím, jak přestřeleně jsou tyto potyčky časově přetažené. 

Některé věci k nám holt dorazí ve špatném životním období. Jako harant jsem od spolužáka půlku základky furt poslouchal, jak je Pán Prstenů nadgalakticky úžasný, rakovinu léčicí, a to nejlepší psané slovo všech dob, takže když jsem si jej až v ranné dospělosti konečně taky přečetl, přirozeně jsem byl kapku zklamán. Kdybych už jako harant byl hrál původní FF7, nemám pochyb o tom, že i já bych byl nepřeberně okouzlen a fascinován, a opakovaně si ho procházel dodnes; nalijme si ale čistého 52% Tatrana, šance, že se do originálu ještě někdy prvně pustím, je přinejlepším naprosto mizivá. A tak nezbývá než teskně seznat, že FF7R JE dobrou hrou. Vizuálně nádhernou a obsahem nemálo dětinskou, příběhově mělkou a zároveň často ryze šarmantní, herně zábavnou i prudící, zážitkově ovšem ale jen solidně návykovou, avšak nikterak výrazně vzrušující či pamětihodnou.

Pro: Hudba; atmosféra; příběh má své mouchy, ale když u něj člověk vypne a nechá se jím zaplavit, zbyde převážně sympatický šarm a fantastický cit pro kinematografii

Proti: Technická kvalita portu; přehnaná tunelovost většiny dungeonů; vedlejší obsah je čistou vatou

+23
  • PS4 80
Square Enix si dal nelehký úkol. Přetvořit jednu z nejoblíbenějších her historie do moderní podoby a současně si tím nepoštvat fanoušky originálu proti sobě. Zdánlivě nemožný úděl začal nabývat pozitivnějších představ v okamžiku, kdy remake vplul do rukou původních tvůrců. Výsledkem se stala převážně dobrá hra, která tak trochu trpí tím, že je v ní jenom nějakých deset procent původního příběhu.

Začnu tím, co se jednoznačně povedlo – hudbou. Upravené skladby z celého FFVII univerza znějí přesně tak, jak by měly a nejednou dají vzpomenou na legendární scény. Stejně tak rozšíření příběhů původně epizodních postav jednoznačně potěší. Naučit se soubojový systém chvíli trvá, ale později v něm najdete hloubku. Stačí si třeba uvědomit, že vaši parťáci nemají žádnou AI a o všechno se musíte starat sami.

Rozporuplný vizuál tvoří skloubení úžasných modelů (důležitých) postav, překrásné cutscény a odporné prostředí. Minimálně teď po vydání, jakoby chyběly textury některých objektů, takže dveře, trosky či například květiny si radši ani neprohlížejte. Jedná se, v mých očích, o zásadní nedostatek rušící ponoření a můžu jen doufat, že patche dají vše dohromady. Stejně tak polovičatě působí zcela nové postavy. Dostanou svých dvacet minut slávy, přičemž kdyby je nahradil "random guy A", tak se vlastně ani nic nestane.

Zvláštní zmínku si zaslouží bossové. Každý nabízí jedinečný zážitek, každý vypadá parádně a u každého musíte přijít na nějaký trik k jeho poražení. Staří známí nepřátelé prošli zásadním faceliftem a někdy je i potkáte na nečekaných místech. Hráči nepolíbeni původní hrou mají výhodu překvapení, zatímco mi ostatní, snad vyjma samotného závěru, budeme přesně vědět vyústění všech situací. Otázkou zůstává, co je lepší. Odpověď nechám na vás.

Nebudu se pouštět do hlubších analýz. Stačí vědět, že Remake nezklame znalé ani neznalé této legendy herního odvětví. Nedokážu se ale zbavit pocitu, že se jedná pouze o prolog k něčemu mnohem většímu.
+21 +22 −1
  • PS4 95
V roce 2020 se mnoha fanouškům Final Fantasy VII po letech čekání splnil sen. Příběh Clouda, Tify a Sephirotha v moderní grafice osmé generace konzolí. Pojem remake je však velmi široký a v tomto případě se jedná spíše o soft reboot (či dokonce sequel) série silně inspirovaný průchodem první lokace v původní hře. Jedná se tak o neukončené dílo, po kterém může přijít naprosto cokoliv a nedivila bych se, kdyby se název pokračování již obešel bez slova remake, protože s dějem původní hry bude mít pramálo společného.

Celá hra je rozdělena na 18 kapitol, které poměrně věrně kopírují děj původní hry. Pouze u dvou kapitol se dá říct, že byly do hry vloženy navíc a v originálu se jejich děj neodehrál. Musím se přiznat, že hra by se mi určitě líbila více, kdyby tam tyto dvě kapitoly vůbec nebyly. Ne že by mi vadil přidaný obsah, ten je ostatně rozprostřen i do všech ostatních kapitol, ať už se jedná o minihry, nafouknuté lokace, vedlejší úkoly, dřívější představení záporáků či drobné úpravy/rozšíření příběhu a v drtivé většině případů jsou zpracovány perfektně, prostě 10/10.

Ale ty dvě fillerové kapitoly... nejvíc mi na nich vadí, že úplně bortí příběhově danou moc postav. Má důvod, proč je Cloud nadčlověk oproti svým přátelům, ale zároveň má důvod, proč zatím nemá lítat jak v Advent Children. V těchto kapitolách jsou supermani všichni a bije to do očí ve srovnání se zbytkem hry. Obávám se, že moje oblíbená scéna z původní hry, Sephiroth vs. Midgar Zolom už nebude ani zdaleka tak působivá. Jestli se v druhém díle vůbec objeví.

Jinak ale už nezbývá nic jiného než chválit. Soubojový systém překvapil, po Final Fantasy XV výrazný posun kupředu. Snad jen létající nepřátelé by měli být řešeni jinak, to byla občas velká frustrace. Po odehrání hry jsem dohrála také hard mode, který je pouze přejmenovanou new game+ a ve kterém se opravdu zapotíte. Systém materií mi přijde snad nejlepší systém rozvoje postav ze všech dílů Final Fantasy, jen obtížnost původní hry nevyžadovala využití jejich plného potenciálu (až na dva nepovinné superbossy). Zdejší hard mode vás však skutečně vyškolí a otestuje vaše schopností a znalost systému. Perfektní! V tomto se hrozně těším na pokračování, protože typů materií snad přibude a všechny kombinace tak mohou být ještě zajímavější.

V závěru musím jen upozornit, že mé procentuální hodnocení není zcela objektivní. Final Fantasy VII je nejspíš první konzolová hra, kterou jsem kdy viděla, a předstírat na pískovišti, že jsem Tifa, mi zabralo velkou část dětství. Nostalgii se tak neubráním.

Dohráno za 85 hodin.

Pro: Příběh, hratelnost, souboje, materie, splněný sen

Proti: Létající něpřátelé, dvě fillerové kapitoly

+21
  • PS5 70
Upgrade na PS5 zdarma pro tuhle hru z PS+ zdarma byl přesně ten obchodní impulz, který jsem potřeboval k tomu, abych si konečně vyzkoušel zahrát nějaký díl Final Fantasy. Očekával jsem, že se chvilku pokochám grafikou a po pár hodinách hru zase vymetu ze svého úložiště. Už vůbec jsem ale nečekal, že mezi Death's Door a FF7:R to bude právě Final Fantasy, co mě bude bavit... ne ale bez výhrad.

Nejlepší dojem jsem si jednoznačně odnesl ze soubojové systému a z ovládání. Souboje bych popsal asi jako taktický hack'n'slash, a je to asi jediný důvod, proč jsem u hry celých 40 hodin zůstal. Ve hře je celkem slušné množství protivníků, které se ani přes extrémně natahovanou herní dobu nevyčerpá, a RPG systém nabízí docela štědrou variaci možností, jak se s nimi vypořádat. Celý systém stojí na odhalování slabostí a udělování rozkazů jednotlivým členům vaší bojové skupiny s nějakým tím auto-mlácením mezitím, a který vyniká hlavně u soubojů s bossy. Ty jsou v drtivé většině zábavné do té doby, než musíte první 20 minutový souboj opakovat od začátku. To už trošku nasere, protože bossfigty rozhodně nepatří mezi minutkové kratochvíle, zvlášť když jsou 2/3 souboje většinou směšně jednoduché, v podstatě jen nutné zdržení, a až v poslední fázi začnou pro změnu padat insta killy. Podobných menších nasrání je v soubojáku FF7:R víc, ale celkový dojem mi úplně nekazily. Například jsem brzy zjistil, že ideální počet hrdinů pro souboj je 2. Ve třech už je až příliš vidět, že vámi zrovna neovládané postavy jsou spíš na obtíž než k užitku. Micromanagement 3 postav v reálném čase je už hodně náročný a neovládané postavy samotné se bohužel na nic moc nezmůžou. Tady jsem hodně postrádal taktický systém auto-příkazů jako třeba v DA:Origins. A pak třeba fakt, že některým útokům je prostě nemožné se vyhnout. Když v Sekiru schytáte zásah, je to proto, že si za to můžete sami. To vás nasere trošku. Ve FF7:R se můžete třeba rozkrájet, abyste uskočili včas, ale nikdy se vám to nepovede. Některé útoky vás prostě trefí vždy a kdekoliv, a tak vám nezbyde, než jen stát, koukat jako trubka a čekat, až dostanete IK, a pak se nechat oživit. To už vás nasere víc. Ale jak říkám, soubojová část mě z větší části opravdu bavila a beru ji jednoznačně jako nejlepší část hry.

Příběh FF7:R je naprostá hovadina. Pokud se chvilku odpoutáte od neustálého anime-hekání, zjistíte, že se jedná o další ukázku toho, že herní médium snese úplně všechno. Nutno podotknout, že se celá hra nese záměrně v nadneseném, přehnaně teatrálním východním stylu, takže pokud je to vaše DNA, asi je všechno v pořádku. Z mého pohledu se jedná o úsměvnou záležitost, občas účelně vtipnou:

"So then-what is this ragtag group of misfits I see before me?"
"Avalanche!"
"Local florist!"

a většinou prostě směšnou, jako když se místní armáda snaží zoufale a totálně marně odhalit zákeřného teroristu, který se se svými třemi metry a rotačákem místo ruky fikaně ukrývá ve vlaku mezi skupinou účetních, kteří míří do své kancelářské práce. PEGI 16 je pak navíc naprosto zbytečný rating pro svět, ve kterém jsou kulky z plastelíny a přeražení dvoumetrovým mečem v pase vás tak maximálně omráčí. Hlavní postavy jsou samozřejmě nesmrtelné, ale i ty vedlejší nejde zabít ani takovou maličkostí, jako rozmáznutí několika tisíci tunami železa a betonu. "Tis nothing but a flesh wound." Jak příběhově, tak mírou násilí bych FF7 řadil do kategorie odpovídající Tlapkové patrole. Když jsme u těch dětí, zakabouněného a příznačně pojmenovaného klaďase Mráčka doprovází na své výpravě na střídačku tři roztleskávačky, všechny podle loru plnoleté, tělem super žhavé šestnáctky a mentalitou těch nejpomalejších desetiletých dětí, protože tak to mají hráči nejradši. Když nic jiného, pěkně se na ně v cutscénách dívá. Abych byl ale upřímný, směšná naivita postav a příběhu mi nijak zvlášť nevadila. Pouštěl jsem si hru na hodinku před spaním, kdy už mi mozek jel na polovinu obrátek, a poměrně dobře jsem se bavil. Manželka sice občas vyběhla z ložnice a chtěla, abych si to hekání v pornu ztlumil, ale jen ze začátku.

No závěrem pár věcí, co mě sraly nejvíc. Equipment menu, správa vylepšení a matric je hrozná, neintuitivní a prostě celá prdelí ke zdi. Ještě horší jsou vedlejší questy, za které by si v roce 2021 zasloužil někdo nechat přerazit obě ruce. Na spoustě míst je vidět, jak je hra uměle natahovaná, o to hůř, když je tak extrémně lineární a uzavřená. Kdyby měla místo 40 hodin jen 20, byl by zážitek mnohem lepší... ale to by SE nemohl hráče podojit na dvou titulech za 80$, že? Modely vedlejších postav, hlavně obličeje, jsou v close-upu dost ošklivé. Občas otravná a opakující se hudba.

Zadarmo ale celkem fajn zážitek, hra mě bavila, a když ne příběh, tak alespoň lore světa Poslední Představivosti :) mě zaujal. Možná ještě někdy nějaký díl zkusím.

Pro: Estetika, souboje, bossové

Proti: Příběh, postavy, level design, vedlejší questy, menu, délka

+19 +21 −2