Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diablo II

Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
29.06.2000
Vývojáři:
Blizzard Entertainment
Oficiální stránky:
http://eu.blizzard.com/en-gb/games/d2/
Příběh Diabla II navazuje na závěr prvního dílu. Hrdina, který porazil Diabla, si ve snaze potlačit ho vložil kámen duše do své hlavy. Diablo byl však silnější a hrdinu ovládl. Protože ještě neměl tolik síly obnovit ihned svou pravou podobu, putuje krajinou jako Temný poutník (Dark Wanderer) a zanechává za sebou zlo. Diablova moc se poprvé projeví v jedné krčmě, kterou vyvraždí a zapálí. Přežije jen vypravěč příběhu Diabla II, Marius, který s Pánem Teroru začne putovat. Nakonec se ukáže, že Diablo hledá své dva bratry - Baala, Pána Zkázy a Mephista, Pána Nenávisti. A tak se na scéně musí objevit nový hrdina, který musí zlo zastavit a s Diablem jednou pro vždy skoncovat.

Pokračování Diabla přináší do hry mnoho vylepšení a novinek. Hra je rozdělena na čtyři akty, na konci každého čeká finální boss. První akt se odehrává v mírném pásmu v okolí Tristamu a naší základnou bude Tábor tuláků, ve druhém vyrazíme do pouští kolem města Lut Gholein, ve třetím do Kurastu a přilehlých bažin a naposledy do Pevnosti Pandemonium a samotných hlubin pekelných. V každém městě můžete obchodovat či vyzkoušet Gamble - hráč při koupi nezná vlastnosti ani kvalitu předmětu. V prvních třech aktech na hráče čeká šest úkolů, ve čtvrtém pak tři. Ne všechny jsou povinné, jejich plnění se ale doporučuje, zkušeností není nikdy dost a za jejich splnění hráč dostane vždy zajímavou odměnu. Dále hra obsahuje tři obtížnosti - normal, nightmare a hell, jež se kromě normal odemykají vždy po dokončení té předchozí. Můžete tak pokračovat ve vývoji svého hrdiny. Je zde také možnost hrát hardcore - smrt znamená konec hry.

Na výběr je z pěti charakterů - amazonka, necromancer, barbarian, sorceress a paladin. Herní postavy mají čtyři atributy - sílu, obratnost, vitalitu a energii, každá má však vlastní strom dovedností. Amazonka se specializuje na boj kopím či lukem, nekromancer sesílá kletby či vyvolává nemrtvé, barbar je mistr v rozličných zbraních, čarodějka v elementální magii a paladin jako svatý bojovník používá mocné aury.

O rok později vyšel datadisk Diablo II: Lord of Destruction, který přidal pátý akt a dvě nové hratelné postavy. Po delším vývoji nakonec v roce 2012 spatřil světlo světa i třetí díl.

Podpořte Databázi a kupte si hru na Xzone.cz … nebo přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


Jednoho dne přišel můj bratr domů a říká:"Byl jsem u kamaráda a hrál u něj skvělou hru. Máš tam panáčka, kterýho si vybereš z pěti charakterů a potom si ho vylepšuješ věcma a zkušenostma ze zabíjení monster".Já jsem řekl, že je škoda, že nemáme počítač, protože tohle by mě určitě bavilo, ale naštěstí jej měl můj strýc, a tak jsme si vypůjčenou hru na vypůjčeném počítači mohli nainstalovat. Když jsem ji pak spustil poprvé, nevěřil jsem vlastním očím. Se svojí postavičkou, kterou si opravdu mohu vybrat z pěti různých charakterů, mám možnost dělat, co se mi zlíbí: mohu jí oblékat, měnit jí zbraně, chodit s ní kam se mi zachce… a po zabití hlavní příšery na konci aktu postupuji do dalšího s úplně jiným prostředím.

Po zjištění těchto skutečností se to náhle stalo. Nechtěl jsem jíst, spát, chodit do školy a psát si úkoly (spíše jsem na to všechno neměl čas). Tato hra mě natolik chytla, že jsem nemohl prostě dělat nic jiného než ji hrát. Vybral jsem si Nekromanta, jenž se stal mou nejoblíbenější postavou a se kterým šlo dokonce i vyvolávat kostlivce a golemy. Ostatně se stal i mým avatarem zde na DH.

Diablo II společně s jeho datadiskem hraji s přestávkami už skoro 9 let a stále mě to baví. Mít ho nainstalované v počítači je pro mě povinnost.

Pro: výběr z pěti postav, sposta předmětů, neuvěřitelná délka o čtyřech aktech, zábavnost a hlavně znovuhratelnost

Proti: možnost vytvoření závislosti

+32+32 / 0

(pozor! Následující komentář je dlouhý jak prase!)

Prvního Diabla jsem si nejvíce cenil pro jeho minimalismus (viz můj komentář), který jsem očekával i od druhého dílu. Bohužel, druhý díl mi přišel už mnohem více... řekněme... košatější. Přibylo spoustu drobností, včetně staminy, skill tree, v inventáři boty, opasek a rukavice (ještě chyběly chrániče kolen :D), cestování pomocí waypointů, quest log atp. Díky tomu všemu jsem si s D2 nejdříve moc nerozuměl, připadlo mi trochu nepřehledné a chvíli jsem si musel zvykat. Vadilo mi, že D2 není jako první Diablo. Že je úplně jiné - rychlejší, akčnější, šílenější. Že se nedá libovolně sejvnout a celá řada další věcí. Naštěstí jsem si brzy uvědomil, že by byla chyba očekávat, že Diablo 2 bude Diablo 1. Jsou to prostě jiné hry...

A tak jsem začal Diablu 2 pomalu propadat. Došlo mi, že jeho "košatost" nese sebou i spoustu výhod. Například je tu mnohem rozmanitější prostředí, dlouhé výpravy do okolí vesnice až do vzdálených jeskyní, lesů nebo klášterů. Jen mě moc nezaujal první act. Většina lokací nic moc. Pláně měly většinou tvar obdélníku a jeskyně se furt opakovaly. Kobky byly o něco lepší, atmosferičtější a už mě to začalo trochu více bavit.

Ale teprve až v druhém actu jsem D2 propadl úplně. Nejenom, že mě okouzlilo prostředí (a tvůrci z něj vymáčkly opravdu maximum - egyptské hrobky, hnízdo přerostlých červů, vesnice zničená morem, podzemní stoky, palác, sklepení pod palácem a dokonce jakýsi vesmír či co :D), ale objevila se tam první monstra, co dokázala více než jen sekat případně střílet šípy. Vzpomínám třeba na takové potvory, co dovedly skvěle skákat a rychle utíkat, nebo červíci, co se zahrabali do země. Druhý act byl prostě naprosto fajn, a dohrál jsem ho bez problémů. Tedy až na act bosse. Když jsem ho poprvé potkal, vypadalo to asi tak, jak ilustruje tento komix.

Třetí a čtvrtý act mi přišly taky fajn. Sice už ne tolik, jako ten druhý, ale rozhodně byly lepší, než ten první :D Jen jsem moc nepochopil, proč mě v džungli napadaly nějaký malý děcka a proč se jmenovaly "Fetiš" :D Tak jako tak jsem act III a act IV dohrál docela dost rychle a bez potíží.

Hratelnost je velice návyková, čímž se z ní velice rychle může stát žrout času. Průběh hrou byl velice zábavný a štvalo mě jen pár drobností, co dovedly hratelnost trochu pokazit. Například speciální skilly některých monster. Tuhle po mně jde hromada brouků a jeden vypadá skoro stejně, jen má trošičku světlejší kůži. Dotkne se mě a já najednou zamrznu. Než stačím něco udělat, obklopí mě a zabijí. Připadalo mi to kapku nefér, protože tihle minibossové často vypadali skoro stejně jako ostatní monstra. Brzy jsem se naučil, že se nesmím za nic na světě nechat obklíčit. A další věc - moc mě nebavilo časté přepínání skillů, což se sice dá urychlit pomocí F kláves, ale stejně se mi nejlépe hrálo za Barbara, kterému stačilo jen bash a concentrate. No a poslední věc k hratelnosti - je dobré si dělat pauzy a nehrát D2 denně, jinak se dostaví stereotyp.

To jsou ale drobnosti. D2 má ale mnohem větší mínus, které už jsem přes srdce nesl trochu hůře :)

Tak třeba systém ukládání. V D2 se neukládá pozice, nýbrž postava. Na jednu stranu to bylo aspoň trochu těžké a nedalo se to dohrát stylem Quick Save a Quick Load. Ale jelikož na hraní nemám moc čas a hraji jen večer před spaním, tak jistě chápete, že to pro mě nebylo ideální. Stávalo se mi třeba, že jsem byl unavený a chtěl jsem jít spát a Waypoint ne a ne najít. Našel jsem ho třeba až za 30 minut o dva dungeony dál. Jednou jsem si hru také omylem vypnul. Aspoň dotaz "opravdu chcete hru ukončit?" by bodnul. A už vůbec se mi nelíbilo, že každý waypoint byl dost daleko od act bosse, což platí pro všechny čtyři acty.
Sice jsem se s dost divným způsobem ukládání smířil, stejně to na mě působí od tvůrců trochu jako kdyby se vykašlali na single player a předpokládali, že ji většina lidí bude hrát v cooperative.

Stejně tak mě moc nepotěšilo, že po smrti ztrácím svoje milované věci. Sice se pro ně dalo dojít, ale ve spoustu případů jsem zemřel právě proto, že mě obklíčila hromada nasraných monster a běžet za nimi s holýma rukama nebyl moc dobrý nápad. Ještě tu byla možnost si vypnout hru pomocí alt + f4. Věci se pak objevily přímo přede mnou, ale zase jsem přišel o peníze a všechna mrtvá monstra se oživila. Já chápu, že smrt je neúspěch a za neúspěch musí být nějaký trest, ale stejně si myslím, že by se tohle dalo promyslet lépe.

No a poslední věc - inventář. Už v prvním díle mi vadilo, že je skoro furt plný. Tvůrci se rozhodli, že v druhém díle bude inventář nejenom úplně stejně malý, ale ještě mi budou situaci stěžovat tím že 1) musím tahat klíče, abych otevřel některé truhly 2) že si Item ze země musím dát nejdříve do inventáře, abych zjistil jeho atributy 3) že sebou devadesát procent hry musím tahat kostku (aspoň se do ní daly cpát věci) 4) že některé dobré věci - třeba runové kameny či talismany - musím mít v inventáři, aby fungovaly.

No, už svůj komentář nebudu dále protahovat. D2 se mi nejdříve moc nelíbilo, ale brzy mě do sebe vtáhlo a já musím uznat - ano, je to velice dobrá hra, i když mě v některých ohledech trochu sere. Snad mi odpustíte, že jsem ho dohrál zatím jen na normal a do nightmare a hell jsem se ještě nepustil. Kdo ví, jestli mám vůbec právo zatrhnout "dohrál jsem hru", nicméně jak jsem psal - D2 je prostě žrout času...

Pro: Chytlavá hratelnost, atmosféra některých míst, ACT II, hudba, nápaditost některých monster

Proti: Otravně omezený inventář, ne příliš sympatický systém ukládání pro single player a pak už jen drobnosti

+32+32 / 0

Když jsem se tehda dozvěděl informaci, že se připravuje pokračování Diabla, moje reakce (radost), která následovala byla jedna z nejintenzivnějších a největších. S každou další novinkou, preview, s novýma obrázkama jsem se na tuto hru těšil víc a víc.

Většinou, když se na něco těším moc a dlouhou dobu, tak můj zájem opadne a na závěr už nejsem tak zapálenej, nebo čekám od dané věci více a jsem třeba i zklamanej. V tomto případě tomu tak rozhodně nebylo. Čekání bylo dlouhé, nicméně se vyplatilo :)

Jakmile jsem se stal majitelem této hry, začal maraton probděných nocí, snaha o simulování nemocí za účelem zůstání doma (místo chození do školy), zvětšování kruhů pod očima, minimum vycházek ven na čerstvý vzduch s kamarádama, ... tak mě tato hra ovlivnila (do té doby to byla moje první velká závislost na PC hře).

Diablo 2 nezklamalo, opět se zde konají klikací orgie, návykovost postupovat dál a dál ve hře, touha zahrát si za všechny postavičky, zkoumat skilly postav, hledat lepší a lepší vybavení pro své postavičky. To vše opět při skvěle odvedené audio stránce hry. Grafická stránka je opět dle mého pokulhávající. I na tehdejší dobu rozlišení hry 640 x 480 bylo žalostně málo. Být Diablo 2 dokonalejší po grafické stránce, člověka jako jsem já by to asi u toho počítače zabilo (zapomněl bych jíst, pít, spát, ... :D ). Ovšem co musím smeknout, intro hry a sekvence mezi aktama byly superní, to se Blizzarďákům povedlo, Diablo by byl perfektní film :D

Multiplayer hry jsem nehrál, začal jsem jej hrát až s příchodem datadisku.

Mou nejoblíbenější postavou byl Barbarian (díky tomu jsem si i zvolil svůj první nick na Internetu - do různých xchatů apod. :D ) , Diablo 2 jsem s Barbarianem prošel i za hell obtížnost a udělal si tehda maximální 99 level postavičky. Škoda, že nemám zdokumentován výsledek.

Pro: hratelnost, návykovost, audio stránka hry

Proti: hra je nebezpečná vašemu (reálnému) životu :D , rozlišení hry

+27+27 / 0

Komerční hity měly, mají a vždy budou mít dva tábory fanoušků. Pro první skupinu to bude perfektní hra se vším všudy a pro druhou vždy jen „hra“. U Diabla 2 jsem členem té první skupiny, ač je pravda, co se píše a říká, a to, že Diablo 2 je jen obyčejný klik-fest, pro mě je to náramně zábavná a do detailu vytvořená RPG hra. Rpg je další slovo sváru mezi těmito tábory příznivců. Já si osobně myslím, že to rpg je, jsou zde zkušenostní body za zabití stvůr a dokončení úkolů, které jsou rozdělovány do 4 vlastností (síla, obratnost, zdraví a mana) a do skillového stromu o 3 typech.

Jedná se o důstojné pokračování Diablo , jak v atmosféře hry, tak i po stránkách grafiky, hudby, zvuku a hratelnosti. Na výběr je z pěti postav a svým zařazením si je z čeho vybírat, kdo preferuje boj z blízka a hrubou sílu, může si vybrat Barbara a Paladina, kdo rád bojuje z dálky, či kouzlí vybírá mezi Nekromancerem, Amazonkou a Kouzelnicí. Příběhem se také dostáváme o další hutný kus dopředu, kde Diablo z jedničky byl jen začátek. Jak už jsem psal, nejvíc co mě na dvojce uchvátil hudební doprovod, grafické ztvárnění a variabilita prostředí, kde se mění den i noc. Prostředí se mění od pralesů s věčně otravnými pigmony ve 3. aktu přes všemožné kobky a podzemí po pouště a peklo, kde jsem narazil na výborně nadesignované nepřátele všeho druhu (nejvíc mně dávali pokouřit tzv. E-on týpci s elektřinou) a hromadu zbraní, za pomoci kterých je sprovodíte ze světa. A to se dostávám k části, která mně oproti jedničce docela vadí, a to obrovská spousta předmětů (zbraně, zbroj, prsteny, amulety atd.). Abych stále něco porovnával a nechával si u sebe nebo v truhle ve městě s pocitem, že se to bude v pozdějších fázích hry hodit, či se rozhodoval, zda nějaký ten kámen vložit do toho správného předmětu, který mně snad někdy vypadne. Další výtky, které již zmiňují jiní, jsou o hodně slabší třetí akt a to hlavně džungle s pigmony, kteří jsou pro postavy zaměřené na blízko špatně zasáhnutelní, a zbytečně mnoho skillů, kde ze začátku nevíte, kam cpát body, abyste později zjistili, že jste je mohly narvat někam jinam.

Samostatnou kapitolou Diablo 2 je velmi dobře udělaný a ve větším počtu hráčů zábavný multilpayer, kde se musí opravdu dobře rozvrhnout strategie na boj s bossy pro každou ze 4 kapitol, protože se mně zdá, že jsou daleko více odolnější než v singlu a mají kolem sebe větší množství nepřátel.

Pro: hudba, závěreční bossové, grafika, zvuky, skilly, mnoho předmětů

Proti: mnoho předmětů a skillů, 3. akt

+25+25 / 0