Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Severance: Blade of Darkness

Blade, Blade of Darkness: By Steel will the Flesh divide

20.02.2001
78
52 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

V podstatě nelítostná, krvavá a neustávající řežba, to je Severance: Blade of Darkness. Obsahuje ale i RPG a adventurní prvky! Odehrává se ve středověkém fantasy světě.

Na začátku si vyberete jednu ze čtyř postav, buď amazonku Zoe, rytíře Sargona, trpaslíka Naglfara nebo barbara Tukarama. Každý, z uvedené čtveřice hrdinů, přitom disponuje odlišnou specializací a stylem boje. Díky tomu je možné si hru projít několikrát a vždy odlišněji. Zbraní je dohromady něco přes 100 a je možné se s jejich zacházením neustále zlepšovat skrze lehké RPG prvky, tedy osvědčeným systémem zkušeností, kdy postupujete na vyšší úroveň a je vám umožněno mít více životů, staminy, můžete se naučit náročnější komba nebo ovládat těžší zbraně. Navštívíte mrazivé pláně, pouště, arabské paláce, hinduistické chrámy, sopky, doly, hrady atd. Zabojujete si, se skřety, rytíři, orky stejně jako s mnohými bossy, typickými pro každou z lokací. V zasněžených horách je to ledový obr, na ostrově lávy ohnivý elementál a jinde například vlkodlak, minotaur nebo samotný princ temnoty.

Adventurní žánr je tu ztvárněn prostřednictvím hledání bájných artefaktů a jejich následným používáním, dále čtením několika svitků a promítáním cut-scén, které dotvářejí příběh a atmosféru hry.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Jako mocný kyberválečník jsem musel splnit tento 20 let starý rest a prorubat se lesem masa v Odtětí: Čepel černoty. Rád bych ovšem pro začátek zmínil dvě jiná zapomenutá slovíčka: sword & sorcery - sousloví označující to nejmaskulinnější fantasy, prapůvodní žánr Howardova Barbara Conana, kde osvalení chlapi nabodnou hrudní koš nepřítele po záštitu na meč, aby pak napíchli na kopí sexy čarodějku. Důvodů, proč s&s jako žánr defacto vymizelo bude jistě více. Od licence na howardovský svět, brakovou pověst, ještě umocněnou různými lacinými sedmdesátkovými a osmdesátkovými fantasy béčky, až po dnes podezřele chlapáckou podstatu; odzvonilo jaksi ideálu vznešeného válečníka, který osvobodí svět od tyranie zla. 

Shodou okolností podobné příběhy o silných mužích osvobozujících princezny z věží psal neúspěšný spisovatel (mimo jiné :)) Joseph Goebbels. Tribální kultura afrických domorodců, ona fascinace tělesnou silou a z ní vyplývajícího hierarchického statusu bojovníka projevila se pak v postválečném fotografickém díle další velké Říšské propagandistky Leni Riefenstahl.

Vidím v tom do jisté míry vysvětlení, proč jistá témata nejsou dnes obecně v umění populární: síla, čest, vznešenost, na tom všem ulpěl stín poválečného postmoderního strachu z nerovnostářských hodnot, jež v nějaké podobě uctíval nacismus, a téměř jakékoliv dílo pozitivně vztahující se k takovým hodnotám je automaticky něčím podezřelé, vanička se vylije s Howardem i Riefenstahl pospolu. Někdo by snad mohl namítnout, že přežitý prvek s&s představuje především častá objektivizace žen, ale zaprvé nebyl bych si tak jist, že to tvoří implicitní, neoddělitelný aspekt žánru, a za druhé by byla namístě obezřetnost při takových soudech, neboť mohou padnout na cokoliv, kde v souladu se současnou módní tvorbou narativů především nevynikají silné ženské charaktery.

Buď jak buď, fatální nedostatek s&s děl v kinematografii či PC hrách - a především těch kvalitních - hovoří za vše. Funcom má dlouhodobě koupenou licenci na svět Barbara Conana a přitom snad nikdy nevytvořil hru, která by ten žánr opravdu chytila za koule, jak se sluší a patří. Udělali MMORPG a Minecraft sandbox survival titul, nice...  Oproti tomu tady Odtětí i bez licence uchopilo samou podstatu, vyždímalo ji jako krvavý hadr, kterým barbar očistil po bitvě obouruční břit. Bohužel na příběhu a konkrétním settingu moc nezáleží, fungují pouze jako takové quasi-howardovské kulisy, nicméně dark fantasy kulisy jsou to vskutku pěkné a stabilní, beroucí si za předobraz reálné orientální kultury, fascinace jimiž doznívala ještě v raném 20. století, kdy conanovský cyklus vznikal.

Nejčastěji skloňován v souvislosti s Odtětím bývá revoluční souboják a vskutku není divu. Představuje přesně ten druh her, které mám rád a jejichž protiklady nesnáším. Tzn. jedna chyba zde může být zásadní a hráč musí se naučit sžít s pohybem svého charakteru, neboť veškerý boj je současně o předvídání pohybu nepřítele a přizpůsobení vlastního, o odvislé vzdálenosti, stamině a nakonec načasování útoků, které je postupem času nutné zefektivnit útočnými komby, přičemž délka trvání každého z nich se liší. Trochu zamrzí, že od nějaké cca třetiny hry většinou stačí používat na všechny nepřátele jeden dva aktuálně nejsilnější útoky. Ovládání pak působí na dnešní dobu poněkud neohrabaně a přichystá nejednu frustrující chvilku, nicméně aspoň nedává hráči nic zadarmo dnes tak populárním "click one button and amazing happens" - vše je třeba si vybojovat. Za úplně nejlepší považuji však ten pocit tělesnosti, kterého se podařilo docílit, onoho lopotného, fyzického úsilí, a v kombinaci s velmi brutálním násilím, vším tím oddělováním končetin, hlav i porcováním celých trupů si pak v Odtětí hráč opravdu připadá jako ten nejsilnější a nejostřejší geroj na širém světě.

Musím také zminit temnou a chvílemi až goticky horrorovou atmosféru Severance, všechny ty temné kobky, mučírny a chladné a prastaré stěny pevností a chrámů, po nichž běhají plně dynamické stíny za zvuků ambientu i nastupující epické hudby. Design úrovní rozhodně nijak zásadně nezestárnul, pokud tedy pominu neustálou nutnost hledání klíčů pro další postup.

Vadily mi pak nějaké chyby technického rázu, jako třeba když postava sama mění směr pohybu, což mi přichystalo několik krásných chvilek u propastí a na jejich dnech, dále nefér prvky typu tuhá past, u které budeš hráči, ty bídný červe, 10x loadovat, případně teď s tebou, ty nicko, ty rádobydobrodruhu, utrhneme skálu a shodíme tě... Trapný ubožáku! A především ta donebevolající debilita, že ke konci hry zjistím, že v téměř každé úrovni byly "secrety", které ale dodatečně potřebuji najít, abych mohl hru plnohodnotně dokončit. No vrátil jsem se, ale už s pomocí youtube walkthrough.
+28
  • PC 90
„Ako by ste zhrnuli Blade of Darkness jedným slovom?“
„Ťažké ako sviňa!“
„Jedným!“
„... tak potom MASAKER!“
Presne v tomto duchu sa nesú moje dojmy z čerstvo dokončenej hry. A teraz si to preberieme trochu podrobnejšie.
O existencii tohto titulu som dlhé roky nemal ani poňatia. Sem tam naň niekto odkázal v nejakej recenzii alebo diskusii, ale všetko išlo mimo mňa, pretože fantasy zasadenie som svojho času celkom ignoroval (čo sa našťastie zmenilo). Nejakým nedopatrením som na BonusWebe objavil článok, v ktorom BOD získal titul akčná hra roka. Tak som si povedal, že to teda skúsim, lenže nebol dostupný v žiadnom digitálnom obchode až do októbra 2021. A o dva mesiace nato sa konečne ľady pohli správnym smerom.
Keďže som moc netušil do čoho idem, predpokladal som, že pôjde o ideálnu odpočinkovú hru na prichádzajúce Vianoce. Nemohol som byť ďalej od pravdy. :D

Hra síce ponúka na výber zo štyroch postáv, ale v mojom prípade by stačilo obmedzenie iba na jednu – barbar Tukaram. Ten sa špecializuje na  obojručné meče a veľké sekery, takže výber bol jasný okamžite.
Prvé čo ma zaujalo bol súbojový systém. Až tak veľa rúbačiek som nedohral, ale ten tunajší radím k tomu najlepšiemu čo som kedy v hrách videl. Spočiatku mi prišiel trochu ťažkopádny, ale stačilo pár desiatok úspešne zdolaných nepriateľov a kombá mi začali plynulo prechádzať do krvi. Sekanie, bodanie, otočky, úhyby – všeko len za pomoci myši a pohybových kláves. Jednoduché a pritom komplexné.  

To ale neznamená, že by som postupoval bez problémov ako nôž maslom. Alebo ak chcete, ako veľký obojručný meč torzom nebohého orka. Súboje boli síce zábavné, ale nepriatelia mi nič nedarovali. Už na začiatku som si uvedomil, že tu nedostanem nič zadarmo. Prvé levely boli ešte ako tak jednoduché. Postupne sa ale objavovali čím ďalej silnejší nepriatelia a niekedy aj vo väčších počtoch.  
S nepriateľmi sa autori taktiež pekne vyblbli, na množstve aj kvalite. Najväčšou výzvou boli pre mňa upíri, ktorým pribúda zdravie po každom úspešnom zásahu do nášho hrdinu. Dosť ma potrápili aj kostlivci na začiatku, keď som ešte iba zisťoval, ktorá taktika najlepšie zaberá.  A taktiež rytieri, ktorí mi dávali pekne zabrať. Ovládali takmer všetky pohyby čo ja a zniesli toho pomerne dosť.  

Keď už som spomenul oponentov, nemôžem vynechať ani nástroje na ich likvidáciu. Mojich obľúbených mečov som si užil dosýta a aby sa mi hneď neprejedli, striedal som ich so sekerami.  
Okrem súbojov hra disponuje aj adventúrnymi prvkami, takže nechýbalo ani staré dobré hľadanie kľúčov, stláčanie spínačov alebo staré dobré blúdenie. Párkrát som sa celkom seriózne zasekol, našťastie nie je problém nájsť nápovedu, v návode alebo na videu.  Trochu ma zarazilo, že hľadanie run, ktoré som považoval iba za odmenu pre hráčov hľadačov, je pre príbeh kľúčové a bez ich nájdenia nie je možné ukončiť hru so správnym koncom. Našťastie autori s tým rátali a pred finále mi dali možnosť vrátiť sa do daných lokalít a dané runy dodatočne nájsť. V starých lokalitách, zato s novými nepriateľmi. Takže zase dobré.  

Keď to tak zhrniem, ide o naozaj podarenú akčnú adventúru. Na rozdiel od Lary Croft je dôraz kladený na boj, takže viac než blúdenie som si užil parádne bitky s miestami poriadne tuhými nepriateľmi v pekne vymodelovaných lokalitách a počas celkom štedrej hracej doby. Škoda len, že po neuspokojivých predajoch a následnom krachu štúdia zomreli akékoľvek nádeje na pokračovanie. Blade of Darkness by si ho rozhodne zaslúžil...

Pro: súboje, prostredie, hracia doba

Proti: miestami vyššia obtiažnosť, občasné blúdenie

+23
  • PC --
Opomíjená perla mezi fantasy akcemi dokazující, že ne všechny hry tohoto žánru jsou jen izometrické kopie Diabla. Hra vyniká zpracováním bojového systému - úskoky, krytí, velká spousta komb, zbraní a oddělitelnost částí těl nepřátel.

K dispozici jsou 4 hratelné postavy - amazonka, barbar, rytíř a trpaslík, přičemž každá postava používá jiný typ zbraní a má jiná komba. Mírné rozdíly jsou i v obtížnosti - kupříkladu za amazonku se hraje snáz než třeba za trpaslíka či rytíře.

Přestože jde o akční "RPG" (vývoj postavy je automatický), dalo by se spíše přirovnat k Dark Souls než Diablu. Pokud si hráč nedá pozor a nezvládne správně používat komba, dlouho neobstojí. Nepřátel je tak akorát, stejně jako léčivých lektvarů. Každý nepřítel bojuje trochu jinak a není tedy pravidlem, že nejsilnější a nejpomalejší zbraň je v dané situaci ta nejlepší. Komplexní soubojový systém ale pochopitelně obnáší i vyšší nároky na ovládání. Zkrátka nestačí mačkat levé tlačítko myši s tím, že hra přečte myšlenky hráče.

Příběh hry není podstatný - zlo ve fantasy světě, které je třeba zastavit. Nevím, kolik prostoru pro hluboký příběh vůbec akční RPG poskytují, ale ospalý hlas vypravěče si i při opakovaném hraní navzdory mé snaze neudržel mou pozornost déle jak do poloviny hry.
Naproti tomu z finální části srší grandiózní lokace a hlavní záporňák je pěkně nechutný úchyl. Přestože jde o fantasy hru se skřety, golemy, kostlivci apod. s magií se tu hráč setká až ve finální části - hra je zkrátka o neskutečně zábavném porcování nepřátel chladným železem následujícím po vymanévrování protivníka.

K technické stránce - přestože je z ní tak trochu cítit neuhlazenost detailů, tolik typická například pro ruské hry a člověk čeká, kdy mu postava propadne nějakou texturou, nechápe, proč postava nedokáže běžet rovně a netřepat se do stran nebo protivné zvuky, které postavy občas vydávají, se hře naštěstí vyhnuly fatální technické nedodělky. Při častém ukládání má sice tendenci padat, ale tomu lze kompletně předejít občasným zpětným nahráním právě uložené pozice, díky čemuž dojde k pročištění paměti.

Grafická stránka dnes již oproti době vydání nijak nenadchne, ale taky neurazí. Přece jen už jde o starší hru. Občas ale dokáže i potěšit - to když malá potvůrka za rohem u ohniště vrhá obrovský stín na zeď a hráč čeká nějakého pořádného trola. Spousta lokací má také velmi dobrou atmosféru - ať už kobky s nemrtvými nebo chladný středověký hrad ve sněhové vánici.

Zkrátka neskutečně zábavná akce u které dohrání za jednu postavu nestačí, přestože lokací obsahuje dost.

Pro: styl soubojů, komba, nepřátelé, lokace

Proti: technické podivnosti, příběh

+21 +22 −1
  • PC 85
Na meče, sekery, palcáty, luky, lietajúce odseknuté končatiny, hrady a všemožné príšery ja počujem veľmi dobre už od veľmi mladých čias, keď som často pozerával filmy ako Barbar Conan alebo Willow. Severance: Blade Of Darkness je hrou, ktorú som rozohral asi najviackrát zo všetkých. Vyskúšal som všetky hrateľné postavy, ale najviac sa mi to vždy páčilo za barbara. V dobe vydania to bola jedna z najlepšie vypadajúcich hier a ešte roky po vydaní vypadala stále veľmi dobre.

Severance má neopakovateľnú atmosféru. Nepriateľov môžete porcovať a hra nešetrí krvou. Pobijú sa aj medzi sebou, pasce sú pre nich nebezpečné podobne ako pre hráča a hociktorý, dokonca aj ten najmenší zmrd môže pri troche nepozornosti hráčovi riadne zavariť. Menia sa prostredia, vystrieda sa pár druhov nepriateľov, bossov a obtiažnosť je dosť veľká. Vlastne je to ako také prvé Dark Souls.

Na Severance mám pekné spomienky, je to skvelá rúbačka a radím ju k vrcholom svojho žánru.

Pro: surovosť, atmosféra, vo svojej dobe skvelá grafika, dlhá hracia doba, prostredia, nepriatelia a pasce, vysoká obtiažnosť

Proti: ťažkopádne ovládanie

+21
  • PC 80
Severance je tak trochu klon Rune (nebo je Rune tak trochu klon Severance? :)) Zhostíte se zde úlohy jednoho ze čtyř hrdinů s jasným cílem rozsekat/rozšípovat/rozdupat všechno, co se vám na vaší cestě postaví do cesty.
Tak mě napadá, že by se hra ještě dala přirovnat k jakémusi Tomb Raiderovi z fantasy prostředí.
Hned na začátek je sympatické to, že každá ze čtyř postav preferuje trochu jiný styl boje a každá má startovní level úplně jiný.
Boje s nepřáteli jsou opravdu povedené, princip je jednoduchý a není problém ho zvládnout. Zaměříte nepřítele, chodíte kolem něj, útočíte, kryjete se, občas uděláte pomocí kombinace kláves nějaké cool combo :)
Během hry můžete narazit na všelijaké předměty, které vám ve vašem putování pomohou, ať už je to lektvar výdrže či zdraví, ale hlavně zbraně a štíty. Přitom každá zbraň a štít, ať je sebelepší, má určitou životnost. Po vyčerpání téhle životnosti se vám rozpadne v rukách a musíte si sehnat novou. Je to celkem fajn, protože alespoň máte důvot rozmýšlet se, kterou zbraň kdy použijete a neřídíte se jenom jejím dmg. Navíc jich v inventáří můžete nosit jen velmi omezené množství.
Magie v této hře není :(
Jednotlivé lokace jsou opravdu povedené, dodnes vzpomínám na lokaci vysoko v horách, kde byl všude kolem sníh a ospalá mlha... vážně paráda :)
Jak je řečeno v popisu hry, herní náplní je hledání svitků a artefaktů. A že se při jejich hledání pěkně zapotíte! Stydím se, ale musím přiznat, že jsem občas musel použít návod. Holt nejsem odkojený TombRaiderák...
Obtížnost je celkem na slušné úrovni a díkybohům, že hru lze uložit na jakémkoliv místě. Je totiž nutné vědět, že kromě nestvůr vás občas mohou slušně potrápit i pastí, které vás rozříznou vejpůl stejně rychle a účinně, jako třeba Perského prince :)
Co bych tak vytknul... no, možná trochu stereotyp, který je patrný hlavně v pokročilých fázích hry, pak věčné prolézání jednotlivých lokací a hledání tajné páky, kterou jste třeba přehlídli a ještě zvyšující se obtížnost (hlavně ke konci)- díky té jsem u hry nevydržel a nedohrál ji :(
I přes to je Severance: Blade of Darkness parádní hra, která by neměla uniknout pozornosti minlovníkům fantasy Tomb Raiderovek... a nejen jim :)


+20