Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Jako mocný kyberválečník jsem musel splnit tento 20 let starý rest a prorubat se lesem masa v Odtětí: Čepel černoty. Rád bych ovšem pro začátek zmínil dvě jiná zapomenutá slovíčka: sword & sorcery - sousloví označující to nejmaskulinnější fantasy, prapůvodní žánr Howardova Barbara Conana, kde osvalení chlapi nabodnou hrudní koš nepřítele po záštitu na meč, aby pak napíchli na kopí sexy čarodějku. Důvodů, proč s&s jako žánr defacto vymizelo bude jistě více. Od licence na howardovský svět, brakovou pověst, ještě umocněnou různými lacinými sedmdesátkovými a osmdesátkovými fantasy béčky, až po dnes podezřele chlapáckou podstatu; odzvonilo jaksi ideálu vznešeného válečníka, který osvobodí svět od tyranie zla. 

Shodou okolností podobné příběhy o silných mužích osvobozujících princezny z věží psal neúspěšný spisovatel (mimo jiné :)) Joseph Goebbels. Tribální kultura afrických domorodců, ona fascinace tělesnou silou a z ní vyplývajícího hierarchického statusu bojovníka projevila se pak v postválečném fotografickém díle další velké říšské propagandistky Leni Riefenstahl.

Vidím v tom do jisté míry vysvětlení, proč jistá témata nejsou dnes obecně v umění populární: síla, čest, vznešenost, na tom všem ulpěl stín poválečného postmoderního strachu z nerovnostářských hodnot, jež v nějaké podobě uctíval nacismus, a téměř jakékoliv dílo pozitivně vztahující se k takovým hodnotám je automaticky něčím podezřelé, vanička se vylije s Howardem i Riefenstahl pospolu. Někdo by snad mohl namítnout, že přežitý prvek s&s představuje především častá objektivizace žen, ale zaprvé nebyl bych si tak jist, že to tvoří implicitní, neoddělitelný aspekt žánru, a za druhé by byla namístě obezřetnost při takových soudech, neboť mohou padnout na cokoliv, kde v souladu se současnou módní tvorbou narativů především nevynikají silné ženské charaktery.

Buď jak buď, fatální nedostatek s&s děl v kinematografii či PC hrách - a především těch kvalitních - hovoří za vše. Funcom má dlouhodobě koupenou licenci na svět Barbara Conana a přitom snad nikdy nevytvořil hru, která by ten žánr opravdu chytila za koule, jak se sluší a patří. Udělali MMORPG a Minecraft sandbox survival titul, nice...  Oproti tomu tady Odtětí i bez licence uchopilo samou podstatu, vyždímalo ji jako krvavý hadr, kterým barbar očistil po bitvě obouruční břit. Bohužel na příběhu a konkrétním settingu moc nezáleží, fungují pouze jako takové quasi-howardovské kulisy, nicméně dark fantasy kulisy jsou to vskutku pěkné a stabilní, beroucí si za předobraz reálné orientální kultury, fascinace jimiž doznívala ještě v raném 20. století, kdy conanovský cyklus vznikal.

Nejčastěji skloňován v souvislosti s Odtětím bývá revoluční souboják a vskutku není divu. Představuje přesně ten druh her, které mám rád a jejichž protiklady nesnáším. Tzn. jedna chyba zde může být zásadní a hráč musí se naučit sžít s pohybem svého charakteru, neboť veškerý boj je současně o předvídání pohybu nepřítele a přizpůsobení vlastního, o odvislé vzdálenosti, stamině a nakonec načasování útoků, které je postupem času nutné zefektivnit útočnými komby, přičemž délka trvání každého z nich se liší. Trochu zamrzí, že od nějaké cca třetiny hry většinou stačí používat na všechny nepřátele jeden dva aktuálně nejsilnější útoky. Ovládání pak působí na dnešní dobu poněkud neohrabaně a přichystá nejednu frustrující chvilku, nicméně aspoň nedává hráči nic zadarmo dnes tak populárním "click one button and amazing happens" - vše je třeba si vybojovat. Za úplně nejlepší považuji však ten pocit tělesnosti, kterého se podařilo docílit, onoho lopotného, fyzického úsilí, a v kombinaci s velmi brutálním násilím, vším tím oddělováním končetin, hlav i porcováním celých trupů si pak v Odtětí hráč opravdu připadá jako ten nejsilnější a nejostřejší geroj na širém světě.

Musím také zminit temnou a chvílemi až goticky horrorovou atmosféru Severance, všechny ty temné kobky, mučírny a chladné a prastaré stěny pevností a chrámů, po nichž běhají plně dynamické stíny za zvuků ambientu i nastupující epické hudby. Design úrovní rozhodně nijak zásadně nezestárnul, pokud tedy pominu neustálou nutnost hledání klíčů pro další postup.

Vadily mi pak nějaké chyby technického rázu, jako třeba když postava sama mění směr pohybu, což mi přichystalo několik krásných chvilek u propastí a na jejich dnech, dále nefér prvky typu tuhá past, u které budeš hráči, ty bídný červe, 10x loadovat, případně teď s tebou, ty nicko, ty rádobydobrodruhu, utrhneme skálu a shodíme tě... Trapný ubožáku! A především ta donebevolající debilita, že ke konci hry zjistím, že v téměř každé úrovni byly "secrety", které ale dodatečně potřebuji najít, abych mohl hru plnohodnotně dokončit. No vrátil jsem se, ale už s pomocí youtube walkthrough.
+31
  • PC 90
„Ako by ste zhrnuli Blade of Darkness jedným slovom?“
„Ťažké ako sviňa!“
„Jedným!“
„... tak potom MASAKER!“
Presne v tomto duchu sa nesú moje dojmy z čerstvo dokončenej hry. A teraz si to preberieme trochu podrobnejšie.
O existencii tohto titulu som dlhé roky nemal ani poňatia. Sem tam naň niekto odkázal v nejakej recenzii alebo diskusii, ale všetko išlo mimo mňa, pretože fantasy zasadenie som svojho času celkom ignoroval (čo sa našťastie zmenilo). Nejakým nedopatrením som na BonusWebe objavil článok, v ktorom BOD získal titul akčná hra roka. Tak som si povedal, že to teda skúsim, lenže nebol dostupný v žiadnom digitálnom obchode až do októbra 2021. A o dva mesiace nato sa konečne ľady pohli správnym smerom.
Keďže som moc netušil do čoho idem, predpokladal som, že pôjde o ideálnu odpočinkovú hru na prichádzajúce Vianoce. Nemohol som byť ďalej od pravdy. :D

Hra síce ponúka na výber zo štyroch postáv, ale v mojom prípade by stačilo obmedzenie iba na jednu – barbar Tukaram. Ten sa špecializuje na  obojručné meče a veľké sekery, takže výber bol jasný okamžite.
Prvé čo ma zaujalo bol súbojový systém. Až tak veľa rúbačiek som nedohral, ale ten tunajší radím k tomu najlepšiemu čo som kedy v hrách videl. Spočiatku mi prišiel trochu ťažkopádny, ale stačilo pár desiatok úspešne zdolaných nepriateľov a kombá mi začali plynulo prechádzať do krvi. Sekanie, bodanie, otočky, úhyby – všeko len za pomoci myši a pohybových kláves. Jednoduché a pritom komplexné.  

To ale neznamená, že by som postupoval bez problémov ako nôž maslom. Alebo ak chcete, ako veľký obojručný meč torzom nebohého orka. Súboje boli síce zábavné, ale nepriatelia mi nič nedarovali. Už na začiatku som si uvedomil, že tu nedostanem nič zadarmo. Prvé levely boli ešte ako tak jednoduché. Postupne sa ale objavovali čím ďalej silnejší nepriatelia a niekedy aj vo väčších počtoch.  
S nepriateľmi sa autori taktiež pekne vyblbli, na množstve aj kvalite. Najväčšou výzvou boli pre mňa upíri, ktorým pribúda zdravie po každom úspešnom zásahu do nášho hrdinu. Dosť ma potrápili aj kostlivci na začiatku, keď som ešte iba zisťoval, ktorá taktika najlepšie zaberá.  A taktiež rytieri, ktorí mi dávali pekne zabrať. Ovládali takmer všetky pohyby čo ja a zniesli toho pomerne dosť.  

Keď už som spomenul oponentov, nemôžem vynechať ani nástroje na ich likvidáciu. Mojich obľúbených mečov som si užil dosýta a aby sa mi hneď neprejedli, striedal som ich so sekerami.  
Okrem súbojov hra disponuje aj adventúrnymi prvkami, takže nechýbalo ani staré dobré hľadanie kľúčov, stláčanie spínačov alebo staré dobré blúdenie. Párkrát som sa celkom seriózne zasekol, našťastie nie je problém nájsť nápovedu, v návode alebo na videu.  Trochu ma zarazilo, že hľadanie run, ktoré som považoval iba za odmenu pre hráčov hľadačov, je pre príbeh kľúčové a bez ich nájdenia nie je možné ukončiť hru so správnym koncom. Našťastie autori s tým rátali a pred finále mi dali možnosť vrátiť sa do daných lokalít a dané runy dodatočne nájsť. V starých lokalitách, zato s novými nepriateľmi. Takže zase dobré.  

Keď to tak zhrniem, ide o naozaj podarenú akčnú adventúru. Na rozdiel od Lary Croft je dôraz kladený na boj, takže viac než blúdenie som si užil parádne bitky s miestami poriadne tuhými nepriateľmi v pekne vymodelovaných lokalitách a počas celkom štedrej hracej doby. Škoda len, že po neuspokojivých predajoch a následnom krachu štúdia zomreli akékoľvek nádeje na pokračovanie. Blade of Darkness by si ho rozhodne zaslúžil...

Pro: súboje, prostredie, hracia doba

Proti: miestami vyššia obtiažnosť, občasné blúdenie

+24
  • PC --
Opomíjená perla mezi fantasy akcemi dokazující, že ne všechny hry tohoto žánru jsou jen izometrické kopie Diabla. Hra vyniká zpracováním bojového systému - úskoky, krytí, velká spousta komb, zbraní a oddělitelnost částí těl nepřátel.

K dispozici jsou 4 hratelné postavy - amazonka, barbar, rytíř a trpaslík, přičemž každá postava používá jiný typ zbraní a má jiná komba. Mírné rozdíly jsou i v obtížnosti - kupříkladu za amazonku se hraje snáz než třeba za trpaslíka či rytíře.

Přestože jde o akční "RPG" (vývoj postavy je automatický), dalo by se spíše přirovnat k Dark Souls než Diablu. Pokud si hráč nedá pozor a nezvládne správně používat komba, dlouho neobstojí. Nepřátel je tak akorát, stejně jako léčivých lektvarů. Každý nepřítel bojuje trochu jinak a není tedy pravidlem, že nejsilnější a nejpomalejší zbraň je v dané situaci ta nejlepší. Komplexní soubojový systém ale pochopitelně obnáší i vyšší nároky na ovládání. Zkrátka nestačí mačkat levé tlačítko myši s tím, že hra přečte myšlenky hráče.

Příběh hry není podstatný - zlo ve fantasy světě, které je třeba zastavit. Nevím, kolik prostoru pro hluboký příběh vůbec akční RPG poskytují, ale ospalý hlas vypravěče si i při opakovaném hraní navzdory mé snaze neudržel mou pozornost déle jak do poloviny hry.
Naproti tomu z finální části srší grandiózní lokace a hlavní záporňák je pěkně nechutný úchyl. Přestože jde o fantasy hru se skřety, golemy, kostlivci apod. s magií se tu hráč setká až ve finální části - hra je zkrátka o neskutečně zábavném porcování nepřátel chladným železem následujícím po vymanévrování protivníka.

K technické stránce - přestože je z ní tak trochu cítit neuhlazenost detailů, tolik typická například pro ruské hry a člověk čeká, kdy mu postava propadne nějakou texturou, nechápe, proč postava nedokáže běžet rovně a netřepat se do stran nebo protivné zvuky, které postavy občas vydávají, se hře naštěstí vyhnuly fatální technické nedodělky. Při častém ukládání má sice tendenci padat, ale tomu lze kompletně předejít občasným zpětným nahráním právě uložené pozice, díky čemuž dojde k pročištění paměti.

Grafická stránka dnes již oproti době vydání nijak nenadchne, ale taky neurazí. Přece jen už jde o starší hru. Občas ale dokáže i potěšit - to když malá potvůrka za rohem u ohniště vrhá obrovský stín na zeď a hráč čeká nějakého pořádného trola. Spousta lokací má také velmi dobrou atmosféru - ať už kobky s nemrtvými nebo chladný středověký hrad ve sněhové vánici.

Zkrátka neskutečně zábavná akce u které dohrání za jednu postavu nestačí, přestože lokací obsahuje dost.

Pro: styl soubojů, komba, nepřátelé, lokace

Proti: technické podivnosti, příběh

+22 +23 −1
  • PC 85
Na meče, sekery, palcáty, luky, lietajúce odseknuté končatiny, hrady a všemožné príšery ja počujem veľmi dobre už od veľmi mladých čias, keď som často pozerával filmy ako Barbar Conan alebo Willow. Severance: Blade Of Darkness je hrou, ktorú som rozohral asi najviackrát zo všetkých. Vyskúšal som všetky hrateľné postavy, ale najviac sa mi to vždy páčilo za barbara. V dobe vydania to bola jedna z najlepšie vypadajúcich hier a ešte roky po vydaní vypadala stále veľmi dobre.

Severance má neopakovateľnú atmosféru. Nepriateľov môžete porcovať a hra nešetrí krvou. Pobijú sa aj medzi sebou, pasce sú pre nich nebezpečné podobne ako pre hráča a hociktorý, dokonca aj ten najmenší zmrd môže pri troche nepozornosti hráčovi riadne zavariť. Menia sa prostredia, vystrieda sa pár druhov nepriateľov, bossov a obtiažnosť je dosť veľká. Vlastne je to ako také prvé Dark Souls.

Na Severance mám pekné spomienky, je to skvelá rúbačka a radím ju k vrcholom svojho žánru.

Pro: surovosť, atmosféra, vo svojej dobe skvelá grafika, dlhá hracia doba, prostredia, nepriatelia a pasce, vysoká obtiažnosť

Proti: ťažkopádne ovládanie

+22
  • PC 80
Severance je tak trochu klon Rune (nebo je Rune tak trochu klon Severance? :)) Zhostíte se zde úlohy jednoho ze čtyř hrdinů s jasným cílem rozsekat/rozšípovat/rozdupat všechno, co se vám na vaší cestě postaví do cesty.
Tak mě napadá, že by se hra ještě dala přirovnat k jakémusi Tomb Raiderovi z fantasy prostředí.
Hned na začátek je sympatické to, že každá ze čtyř postav preferuje trochu jiný styl boje a každá má startovní level úplně jiný.
Boje s nepřáteli jsou opravdu povedené, princip je jednoduchý a není problém ho zvládnout. Zaměříte nepřítele, chodíte kolem něj, útočíte, kryjete se, občas uděláte pomocí kombinace kláves nějaké cool combo :)
Během hry můžete narazit na všelijaké předměty, které vám ve vašem putování pomohou, ať už je to lektvar výdrže či zdraví, ale hlavně zbraně a štíty. Přitom každá zbraň a štít, ať je sebelepší, má určitou životnost. Po vyčerpání téhle životnosti se vám rozpadne v rukách a musíte si sehnat novou. Je to celkem fajn, protože alespoň máte důvot rozmýšlet se, kterou zbraň kdy použijete a neřídíte se jenom jejím dmg. Navíc jich v inventáří můžete nosit jen velmi omezené množství.
Magie v této hře není :(
Jednotlivé lokace jsou opravdu povedené, dodnes vzpomínám na lokaci vysoko v horách, kde byl všude kolem sníh a ospalá mlha... vážně paráda :)
Jak je řečeno v popisu hry, herní náplní je hledání svitků a artefaktů. A že se při jejich hledání pěkně zapotíte! Stydím se, ale musím přiznat, že jsem občas musel použít návod. Holt nejsem odkojený TombRaiderák...
Obtížnost je celkem na slušné úrovni a díkybohům, že hru lze uložit na jakémkoliv místě. Je totiž nutné vědět, že kromě nestvůr vás občas mohou slušně potrápit i pastí, které vás rozříznou vejpůl stejně rychle a účinně, jako třeba Perského prince :)
Co bych tak vytknul... no, možná trochu stereotyp, který je patrný hlavně v pokročilých fázích hry, pak věčné prolézání jednotlivých lokací a hledání tajné páky, kterou jste třeba přehlídli a ještě zvyšující se obtížnost (hlavně ke konci)- díky té jsem u hry nevydržel a nedohrál ji :(
I přes to je Severance: Blade of Darkness parádní hra, která by neměla uniknout pozornosti minlovníkům fantasy Tomb Raiderovek... a nejen jim :)


+21
  • PC 85
Pro mě osobně je Severance: Blade of Darkness propracovaným simulátorem kontaktních soubojů a zároveň jedna z nejlepších her svého žánru. Hlavně díky výborné zábavě, pramenící ze zabíjení, častého adventuření nebo zlepšování skillů některé ze čtyř hratelných postav, v mém případě to byla amazonka Zoe.

Ačkoli se víceméně jedná o klasicky zpracovanou third-person akci, unikátní na ní je zejména míra brutality a její vizuální pojetí. Krev stříká, hlavy, ruce a nohy lítají, sečné zbraně tedy odvádí svou práci dokonale. Vlastně mi to přišlo brutálnější a syrovější, než v leckterých FPS hrách, kde si mnohdy krve ani pořádně nevšimnu. A pak také další prvek, důraz na komplexnost jednotlivých soubojů.

Kdy každý nepřítel jde zneškodnit mnoha způsoby, ať už jedním nebo více švihy, řezy či některými z komb. Tohle vše určovalo i obtížnost momentálního souboje a schopnost hráče se dobře přizpůsobit situaci, aby se mu podařilo souboj zvládnout. Za sebe říkám, že jsem měl nesčetněkrát potíže nad někým zvítězit.

Nicméně šlo to i zběsilým mačkáním určených kláves, pobíháním všude, kde se dalo a bojováním s co nejnižším počtem protivníků. Jelikož na mou postavu útočili často ve větším počtu, o to větší pocit satisfakce se následně dostavil, a co teprve po udolání nějakého bosse, popř. obtížnějšího protivníka! To nebylo výjimkou ani hlasité zařvání, že se mi je podařilo dát, mé emoce se tak projevovaly při hraní naplno, ať už se jednalo o ty kladné nebo záporné.

V neposlední řadě oplývala každá úroveň i řadou odpočinkových částí, jako vystřižených z Tomb Raidera. Mnou taktéž docela oblíbených. Ono utíkat před valícím balvanem, hledat klíče, svitky, tlačítka, dveře a podobně, má vždy něco do sebe. Zvláště jsou-li jednotlivé levely v kouzelných prostředích, dodávajících hře výbornou dobovou atmosféru jejího zasazení do dávných věků. Bez těchto věcí by se jednalo jen o bohapustou řežbu, takhle nechybí pěkné cut-scény a příběh zdůvodňující počínání herního avatra. A proto na tento počin často vzpomínám a říkám si, jak skvělé by bylo, kdybych takových her měl dohráno víc.

A i proto o něco starší Rune přišla na řadu hned po dohrání této řežby z roku 2001.

Pro: Souboje, brutalita, výzva z toho vyplývající, atmosféra a pěkná grafika.

Proti: Trochu vyšší obtížnost, ovládání a občasné bloudění v úrovních.

+17
  • PC 90
Tak jsem konečně dopařil tuto hru a musím říct, že mi to dalo pořádně zabrat. Už první setkání z rudým Ďáblem bylo docela husté. Když jsem pak skoro ke konci zjistil, že hru nemůžu dohrát, protože jsem nenašel všechny runy, které byly schovány ve formě skrytých míst. Tím pádem jsem se nedostal ke klíčové zbrani, a vracet se nedá (alespoň si vychutnáte ten první, na hovno konec). Takže znova. Řval jsem vzteky.

Naštěstí, je to hra dost kvalitní na to, aby mě bavila stále. Teď po dohrání, když o tom tak přemýšlím, to bylo jen dobře, protože mě to donutilo, naučit se pořádně zacházet se zbraněmi, a konečně se naučit zásadní červené komba, bez kterých bych byl ke konci absolutně v řiti. Hra exceluje skvělým soubojovým systémem, který je tak něco mezi jednoduchostí v Rune a hardcorem v Die by the Sword.

Protivníka zaměříte, kamera se zklidní a vy můžete mačkat komba. Úplně jak v nějaké bojovce. Hra je to nesmírně brutální, končetiny a krev lítají. Musím říct, že bez toho bych si to nedokázal představit. Protože hra celkově disponuje dost temnou a sirovou atmosférou. Dost v tom hraje roli skvělá grafika a architektura. Příběh sám o sobě nepřekvapí (klasické dobro vs. zlo). Když k tomu ale připočtete epickou gradaci, a super hudbu. Hudba je skvělá, sedí úplně přesně.

Hrou jsem po ovládnutí elfího meče projížděl jako máslem, ale ke konci pak přituhne. Některé momenty jsou až frustrující, častokrát jsem si musel dávat pauzu. O to bylo pak větší uspokojení, když jsem rozsekal bose na kusy a hru pokořil.

Pro: sirová atmosféra, grafika, systém soubojů, hratelnost

Proti: otravné hledání run, občas hodně těžké

+12
  • PC 90
Severance - BoD je zástupcem na PC bohužel trochu minoritního žánru hack & slash. Před BoD jsem hrál pouze Die by the Sword a Rune. Obě se mi líbily, ale BoD má podle mě nejlépe zvládnuté to oč v tomhle žánru jde asi nejvíce a to boj s čímkoliv co dokáže oddělít části těl protívníků. Hlavním přínosem je totiž lehce naučitelný systém komb, který z boje jako takového dělá parádní herní, doslova naturalistickou disciplínu. Stejně tak hře prospíva i dobře nastavená obtížnost. Pozitivem je rovněž možnost výběru ze čtyř postav (rytíř, trpaslík, amazonka a barbar). Výber postavy má totiž vliv na styl boje a na taktiku. U postav je rovněž zastoupen i drobný RPG prvek, kdy podle počtu zabitých nepřátel postupujete na další úrovně. Ty vám umožňují používat nové zbraně a silnější komba.

Na dnešní poměry má hra už pár nedostatků. Graficky už dnes asi nikoho nenadchne. I když ve své době to byla snad první hra s real time stínováním a dokonalou vodní hladinou. Také protivníci by mohli být různoodější a AI boje trochu nápaditější. Hře by také určitě pomohla větší filmovost a NPC kvůli vtažení do děje.

Nicméně i tak se jedná o skvělou akční hru, která ve své době představovala špičku žánru a minimálně styl boje má i dnes co nabídnout. Podobně skvěle i když trochu jinak zvládl boj s mečem také druhy princ z persie (Prince of Persia: Warrior Within).

Pro: Boj jako takový, komba, čtyři různé postavy, stylová hudba

Proti: Malá filmovost - vtažení do děje

+8
  • PC 90
fakt ulet dát tomuhle mín než 90. těžko to s něčím srovnávat, protože je to propracovaná 3rd person řežba, která těžko najde konkurenci. prostě perla žánru, a až to dohraju podruhý, tak tomu dám možná 100; záleží, jestli mě to bude bavit jako před léty, protože na tom kdejaká lepší hra ztroskotala, a pak si to kultovní hodnocení zaslouží...

Takže edit: Meč z temnot je oldschool klasika, která dodnes nemá konkurenci! Něco mezi Prince (pastě), Mortal kombat a Pánem prstenu, tématicky je asi nejblíže starší Die By The Sword, ale tady jsou hrany dokonale vyhlazené už na 1024x768, jakoby vzniknul pro testování tehdy nejnovějších karet (osobně jsem dal přednost GeForce 2 MX 400 s 32bitovou hloubkou barev), které vám zabere i několik dní! Dnešní hry mužou tiše závidět.

Hlavní devizou je propracovaný nespočet komb založených na jednoduché kombinaci uderu a dvou šipek, rozdělené do dvou skupin podle toho, zdali je to speciální utok dané zbraně nebo vaše dovednost s tímto typem např. kopím. Tím se dostáváme ke čtyřem charakterum, které se specializují na vlastní výstroj a styl boje. Trpaslík je se svojí výškou asi nejslabší. Kdysi jsem s ním měl problémy projít prvním levelem, který se u všech postav jako jediný liší, a který se v jeho případě odehrává někde v podzemí, ale jeho nemotornost a krátké udy ze mě dělaly snadný terč, pravý opak amazonky, se kterou mi to šlo kupodivu asi nejlíp, ačkoli jsem především hrál za barbara a paladina, který ke svým dovednostem potřebuje dokonce štít, což je docela nepříjemná záležitost, pokud s ním disponují ti ostatní. Obranu bez něj musíte vystihnout v pravý moment, není to nic složitého (a vypadá to efektně), ale s ním jste takřka nezranitelní a vyčkáváte jen na správný okamžik, abyste po sobě jdoucími komby nedali protivníkovi vydechnout. Stejně tak i vy jste v tuto chvíli nekrytí a naskýtá se příležitost ztratit hlavu – to je další věc, potoky krve a fragmentace těl, které k takové středověké řezničině nesporně patří, a když se do vás zapíchne šíp, který si mužete vytáhnout a uložit do svého toulce, tak nepřestáváte žasnout. Je zde i pěkný tutorial, kde vás vodí za ručičku a naučí obstojně vaši figurínu zacházet s plně interaktivním prostředím, kromě několika zbraní a štítu unesete v inventáři i několik léčivých vodiček a klíču. Všechno ve hře lze uchopit a případně mrsknout na protivníka, což je další efektivní zpusob jak vyřešit ferovku. Samozřejmě hozenou sekerou máte větší "POW" než skřetí hlavou, ale i ta zanechá pěkný svinčec. Když poprvé v těsné chotbičce narazíte na něco většího a začnete kolem sebe mlátit hlava nehlava, hned si tu hru oblíbíte! A to je jen začátek!

BoD je zároven akční RPG, které se orientuje jen na boj s chladnými zbraněmi a magie zustává v pozadí ochranných talismanu na bázi základních elementu včetně elektriky! Každá věc proto podléhá rozkladu, a až na výjimky si svoje oblíbené hračky přespříliš dlouho neužijete. Malý inventář se vám tak časem pořád obměnuje stejně tak jako vaše vizáž, kterou zdobí brnění. V tomto ohledu jde nejdál paladin, ale později bez koně pusobí spíše jako čapkuv robot. Amazonka stále spoléhá především na svoji hbytost, zatímco barbar se svojí nadlidskou silou je takovým zlatým středem a s obouručním mečem se dostane k nepřátelum dostatečně blízko, aniž by riskoval větší zranění!

Puvodně jsem hrál za několik postav najednou (jak v Diablu), a to nedoporučuju, protože pak procházíte stejné lokace znovu a hru pak nemusíte vubec dohrát. Ale není zas nic horšího, když narazíte na nějakou pěknou věc a není "designed for your character" nebo nemáte dost skill ji efektivně využít!

Skákání, respektive pohyb do stran a uhybné manévry v jednom, tady tvoří esenciální složku boje a je tedy lepší si tuto fci nastavit na druhé tlačítko myši, protože k tomu využíváte obě ruce (obě hemisféry mozku?) a stejně jako komba vám to pujde líp! Což autoři asi věděli, protože jsem jich nastavoval jen minimum a kontroloval, jestli nemám v PC staré registry! Rád si to tady poznamenám, abych se za dalších deset let zase našel:

blok – Q (místo Ctrl)
throw – (podléhá delšímu stisku a stejně jako jinak u sprintu nejlépe vyhovuje) mezerník.
holster – G
cycle items – C
cycle inventory items – X
freelook – Ctrl
ostatní zustává stejné…

Popravdě jsem v pět ráno napsal stránkový komentář, který asi perfektně vystihl moje pocity z hodinky a pul hraní, když jsem pustil opečovávanej Duron 800 s 256 RAM, a měnit na něm nic nebudu, ačkoli je trochu chaotickej (hlavně lepší už nebude)! Zbytek jsem dopsal odpoledne a měnit budu maximálně jen hodnocení, protože tahle hra si určitě zalouží lepší, ne jen pro to, že mnoha z vás dlouho uniká!

Pro: nestárnoucí grafika. zapomněl jsem na level design, který v kombinaci několika žánru (ano, připomíná i Tomb Raidera) souvisí i s celkovou délkou hry!

Proti: neučinnost šípu ve vyšších levelech.

-2 +3 −5