Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Prince of Persia: Warrior Within

Prince of Persia 2: Válečník

82
225 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > plošinovka
akce > bojová
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
30.11.2004 PCPS2XboxNGC
16.11.2010 PS3
Vývojáři:
Druhý díl novodobé trilogie Prince of Persia. Oproti předchozímu dílu je hra zasazena do ponuré scenérie plné temných zákoutí, prachu a až hororové atmosféry. Princ se ze sympatického mladíka změnil na hrubého, nekompromisního válečníka, který se s nikým nepáře. A proč ta změna? Manipulace s časem a změna svého osudu není beztrestná. Strážce času Dahaka jde princovi po krku a hodlá ho sprovodit ze světa. Princ se před Dahakou schovává po celé Persii a daří se mu unikat. Jenže léta schovávání nejsou řešením, a tak se rozhodne jednou provždy vypořádat se svým osudem - zamíří na Ostrov času, kde Vládkyně času stvořila Písky času :o). Princ se chce vrátit do minulosti a zabránit jejich vzniku. Ovšem nebude to mít vůbec jednoduché.

Bojový systém byl znatelně vylepšen. Princ má v ruce vždy jen jeden meč a do druhé ruky si tak může vzít zbraně padlých nepřátel. Tak může vykonávat různorodá komba, která se hodně zlepšila oproti předchozímu dílu. Ovšem i ozbrojen pouze jedním mečem je princ schopen efektně i efektivně zabíjet protivníky, např. shazováním z útesů, jejich používáním jako živý štít... Boje už nejsou zdlouhavé s respawnem určitého množství nepřátel. Najdete je skoro všude, zato bývají jen v několikačlenných skupinkách. Občas také dojdete na místo, kde se odehrává souboj se zákeřným bossem.

Stejně jako v minulém díle se tu dají na tajných místech sbírat tzv. Life upgrady (zvětšení života), tentokrát vás však za posbírání všech čeká alternativní konec.

Většinu lokací navštívíte ve dvou časech (minulost a současnost) za pomocí portálů, což značně prohloubí výsledný požitek ze hry. Po každém přesunutí v čase získáte nějakou speciální schopnost (přetáčení/zpomalení času, odhození nepřátel...) nebo další nádrž na písek (tzv. Sand tank), který potřebujete pro vykonání výše zmíněných schopností.

K temnější atmosféře patří i tvrdší a temnější hudba. Soundtrack má hard rockový až nu-metalový nádech, o který se v tomhle díle postarala hard rocková skupina Godsmack. Ve hře od nich zazní písničky jako I Stand Alone nebo Straight Out of Line.

Hra se dočkala pokračování v podobě Prince of Persia: The Two Thrones, které navazuje na onen alternativní konec.


Poslední diskuzní příspěvek

Steve: Asi vím, takový Blade Dancer v červeném nebo Assassin v modrém? Ale spíše jsi chtěl říct, že jsi musel být v boji proti nim obezřetný,…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Story Continues...

Po mém zklamání u instalace 1. dílu nové trilogie, jsem přestal věřit na zázraky. A proto ani nevím proč, jsem pár let na to, cca v roce 2006, kdy jsem už uměl pirátit, nelegálně stáhl 2. díl. Proč by mi měl jít WW, když jsem ani nespustil SoT? Proč se vůbec zdržuji stahováním? ptal jsem se sám sebe. Přesto jsem Prince namountoval, nainstaloval, nacrackoval a spustil, očekávajíc pouze nějakou chybovou hlášku. Jaké však bylo mé nekonečné překvapení, když se hra skutečně spustila a ukázala intro. "Teď se něco pokazí a určitě mě to hodí do vokna." říkal jsem si, ale dostal jsem se na hlavní menu. "Když hru spustím, určitě mi to ukáže chybovou hlášku" myslel jsem si, ale hra mi dala úvodní animačku. "Jakmile se dostanu do samotné hry, něco se pos*re." tvrdíc s pomyšlením, jaký jsem vlastně dvanáctiletý tvrďák, ale hra se ROZJELA!!! Ani nedokážu slovy popsat tu euforii, která mě ovládla... to si musím nechat pro své děti, když jim budu vyprávět, proč je jejich narození až druhá nejradostnější událost v mém životě.

Zamiloval jsem si tady úplně všechno: hudbu, atmosféru, dabing, skákání, příběh a hlavně soubojový systém. Řeknu možná něco odvážného: Zde použitý "Free Form Fighting System" je s "FreeFlow Combat System" z Batman série nejlepší a nejzábavnější typ souboje, jaká může rubačka mít a naprosto nechápu, proč ho kromě Prince nedal Ubisoft i jinam, nebo proč ho nezkusil okopírovat někdo jiný. V drtivé většině podobných rubaček je to jenom o bezduchém "drcení" levého tlačítka myši, sem tam prokládané speciální schopností. Zde je to o načasování, kombinování a interakce s okolím a ještě se bere v potaz, zda bojujete jednoruč, nebo obouruč. Navíc to v pohybu vypadá fakt dost hustě.

Příběh mě zde zajímal asi z celé trilogie nejvíc. Ne proto, že je ve hře málo barev, více krve a drsná hudba, takže to je jakože "dospělejší", ale proto, že zatímco v ostatních dílech zachraňujete situaci, zde se vše točí jen kolem Prince, kterému jde po krku nebezpečná Dahaka. Vždy jsem měl raději osobnější příběhy, než ty epické o záchraně světa.

Pravděpodobně se pletu, ale nenapadá mě jiná hra, která by před druhým prince použila natolik odlišnou hudbu, než v jakém prostředí se odehrává. Myslím to tak, že když byla třeba hra ze středověku, použila se středověká hudba, ale zde, u hry známé už díky názvu svým orientální zasazením, se bez problému pustí západní metalová kapela a ono to funguje naprosto báječně. Godsmack díky Princovi zbožňuji dodnes a OST je jedno z mých nejoblíbenějších a v mém hudebním výběru nikdy nechybí.

A takhle bych mohl o každém aspektu mluvit ještě dlouho a každou blbost vynést do nebes. Komu by se to ale chtělo číst. Ale popravdě, při mém posledním Prince maratónu jsem si začal všímat i jistých nedostatků, jakože po získání Mask of the Wraith hra trochu ztratí tempo, nebo je někdy trochu složitější se orientovat, ale to vše jsou drobnosti, které vám ani dnes zábavu nezkazí. Druhý Prince je totiž i po letech pořád pecka a jedna z mých srdcovek.

Perlička na konec: Hru jsem dohrál hodněkrát, jakože fakt HODNĚkrát, ale až při mém posledním průchodu jsem poprvé na nejtěžší obtížnost porazil bez cheatů Dahaku a poprvé si všiml, že když Dahaka říká ty své nesmysly, tak při vrácení času se to změní ve smysluplné věty... A to mi trvalo 10 let :)

6. bod herní výzvy 2016

Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: The Sands of Time
Prince of Persia: The Two Thrones
Prince of Persia: The Forgotten Sands
+22
  • PC 90
pro me nejlepsi dil serie,totalni narez je zvolena hudba a prostredi-moc nejsem fanda "tvrde" muziky,ale proste tento dil je co se tyce atmosfery dokonaly,pribylo rozsekavani a krev ve zpomalenych zaberech,take asi nejlepsi pribeh PoPu mozna budete trochu zmateni ale po casti kdy si Princ nasadi masku a stane se z nej Pisecny prizrak najednou vse zacne davat smysl a hra ziskava dalsi smrnc....ve vsech magazinech a hraci nejmin oblibeny dil,ale u me jednoznacne vitezi

Pro: atmosfera,hudba,,pribeh,Dahaka,Písečný stín

Proti: klasika teto serie a to je kamera

+18
  • PC 85
Film Star Wars: Impérium vrací úder s sebou přinesl novodobý hit, který se usadil jak ve filmech, tak i v PC hrách. Tedy ten fakt, že druhý sequel, který je stylem o něco jinačí než díl první, se rázem stane mnohem lepším. A je tomu tak i zde. Z mladičkého prince se nám stál vlasatej badass, který se musí potýkat z hrozivými následky, které způsobil v Sands of Time.

Píseň ,,I stand Alone", jenž byla použita v mnoha trailerech, a zároveň hraje při zběsilých a nervujících honičkách s Dahakou dokonale podtrhuje to, co se má od hry očekávat. Princ je tentokrát zcela sám. Není zde žádná pěkňoučká princezna nebo náhodní chudáci vojáci. On sám proti všemu, co se hýbe a dýchá. Dokonce i proti vránám! Princ mimo jiné vypadá mnohem líp, než v předchozím díle a i následném sequelu. To asi ty vousy. Zároveň sympaticky zdrsněl, což nám dokazuje spousta jeho zesměšňujících a výhružných komentářů, které (pokud to zrovna není meč či sekyra) vrhá na své protivníky. A furt se mračí... furt.

Soubojový systém je stále skvělý. I přestože jsem nebyl schopen si zapamatovat natož provést všechny ty parádní komba, přesto jsem měl v malíčku těch několik pár, který mi bohatě stačily, protože to vždycky vypadalo hrozně cool. A jak víme, mnohdy to není pouze o zbraních. Nepřátelé se dají skopávat do propastí či jim můžete prošpikovat chodidla bodcovou pastí. A pokud zrovna nemáte málo životů, jste vždy velice rádi, když na vás neútočí jeden, ale hned několik nepřátel, protože o to víc si užijete dokonalý tanec komb a úderů, které s prince vytvoříte. Byť jsou ve hře mimo prince pouze tři důležité charaktery, ještě k tomu záporně naladěné, nijak zvlášť to nevadí. Mrzí mě ale, že jedné z nich nebylo dáno tolik prostoru do hry pořádně zasáhnout, protože vlohy k tomu rozhodně měla. A Kaileena... uuu, až jsme mnohdy cítil, jak se rozkrokem dotýkám stolu.

A hudba. TO JE NÁŘEZ!! Klasické mezopotámské tóny zde téměř nejsou, teď do toho hrají tvrdé struny elektrických kytar. Změna? Ano. K lepšímu? Samozřejmě! Když při souboji posloucháte, jak do toho kytaristé řežou, tak vám přijde princ absolutně neporazitelný a stylový jak prase. Já měl při těchto situacích zamračené obočí a dlouhý protáhlý úsměv. Jakmile sejmete jednu skupinku, hned vyhledáváte další, aby ten slastný pocit drsňácké euforie přetrval, a aby prostě ta hudba neskončila. Akrobatická interakce s prostředím je zde také skvělá. Občas se zastavíte s nevědomostí, jak vlastně máte dále postupovat, ale vždy na to vcelku rychle přijdete. Problém jsem ale měl s úhlem kamery. Mnohdy mi nevyhovovalo, jak je momentálně postavená, protože jsem nevěděl, do čeho jdu nebo hůř, do čeho skáču. Navíc mi mnohdy princ skončil na úplně jinou stranu, než jsem původně zamýšlel, čímž jsem se zbytečně připravil o jeden slot písku. Cestování v čase byl pro příběh jeden z nejdůležitějších aspektů, protože mu dodával na zajímavosti a stylu. Příběh sám byl jednoduchý, ale přesto velice dobrý. Už jen z toho důvodu, že byl zasazen na jednom velkém místě, což mnohdy úplně jednoduché není.

Nicméně úplně největší problém mám s koncem. Nebo respektive s konci. Ve hře jsou totiž dva. Ten klasický, který vám hra předá, pokud budete normálně postupovat, a skrytý, který se vám odemkne, pokud v průběhu hry najdete všechna skrytá místa se zvýšením životů. Problém je ten, že onen skrytý konec je ten pravý, na který také navazuje pokrčování Two Thrones. Když jsem to hrál poprvé, tak samozřejmě jsem odehrál klasický konec s vědomím, že takhle to má být. A následně v pokračování jsem byl na výsost zmaten, protože začátek absolutně neodpovídal konci, který jsem já odehrál. Pro boha živýho, UbiSofte! To jako mám koukat na lets playe a zjistit, kde všechny ty skrytý oblasti jsou, abych měl pravý konec? To jděte do háje, teda!

Warrior Within je ale i přesto úžasná pecka, kterou považuji za nejlepší z celé trilogie. Hudba tomu samozřejmě kraluje, následně drsná atmosféra Ostrova času a souboje jsou k popukání. Po celou tu dobu psaní tohohle komentáře mi v hlavě zněly ty drsné struny kytar, takže až dopíšu, pustím si OST ze hry a se svými zahnutými plastovými meči si budu pobíhat po pokoji. A neříkejte, že jste to taky nedělali, když jste tohle hráli! Ne, že ne!

Pro: Hudba, drsná a temná atmosféra, souboje jsou stále parádní, křivky žen, Princ je badass

Proti: Někdy špatné úhly kamery, skrytý "pravý" konec

+17
  • PC 95
Pro mě jasný vítěz této trilogie. Sands of Time byl na mě svou grafikou a podáním až moc pohádkový - souboje navíc stereotypní - a Dva trůny mi už přišly docela přeplácané.

U tohoto dílu je u mě nosná atmosféra, kterou perfektně vytváří skvěle podaný příběh spolu s hudbou, která jde podle mě ruku v ruce s tajemným noir-interfacem. Řízné kytary ale asi každému sednout nemusí, u mě je to ale pravý opak, k bojům se dle mě skvěle hodí, riffy jsou navíc nápadité :-))
Bojový systém byl skvěle rozvinut a nepůsobí tak fádně (oproti prvnímu dílu) ale stejně tak staré dobré PoP adventure prvky - nejednou jsem se musel ve hře vracet (občas i v čase:) a hledat správnou cestu. Abych ale jenom nechválil, musím říct, že právě tato herní vlastnost mě frustrovala; království (ostrov) je totiž opravdu rozlehlé a v některých místech jsem musel zapojit mozkové závity opravdu naplno.
Kamera také není nejsilnější stránkou. Řekl bych ale, že je to jenom otázka zvyku, i na klávesnici se pro mě stala hra brzy snadno ovladatelnou (resp. princ).

Když k tomu všemu přičtu perfektní bossy, tradiční princovskou akrobacii a konečně charismatického prince, kterému se ve výrazu objevil zlinčovaný veteránský výraz, pro který mám hrdiny tak rád, nemůžu jinak než 95%.

Pro: příběh, hudba, atmosféra, boje, logické hádanky

Proti: kamera, (místy ''příliš obtížné")

+13
  • PC 95
Nevim co se stalo, ale ve druhé věži v zahradách se to zlomilo a najednou byla z otravné divné hry fantastická zábava. Hrál jsem to hned po Sand of Time a ten rozdíl je markatní. Od pohádkové zábavy k drsné a ponuré rubačce. Hra má opět skvělý level design. Mnohem vymakanější souboje a hrátky s časem. Nářezovou hudbu, která ty jatka jenom podtrhuje. Parádní akční hra, která takřka nemá chybu.

Pro: řezničina, atmosféra, hudba, nic pro měkoty

Proti: občas vzdálené savepointy, dlouhá animace game over, na konci procházení stejných lokací, drobné bugy

+12