Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diablo

Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
31.12.1996
Vývojáři:
Blizzard Entertainment
Oficiální stránky:
http://eu.blizzard.com/en-gb/games/legacy/
Diablo je patrně nejznámějším představitelem žánru akčních RPG zvaných "hack and slash". Zhostíte se hrdiny (válečník, mág, nebo lučištnice), se kterým projdete dungeony pod městem Tristram v království Khanduras, abyste se mohli utkat se samotným pánem pekel.

Projdete několik druhů dungeonů plných nepřátel všeho druhu, k dispozici budete mít velké množství zbraní. Postupně získáváte zkušenosti a postupujete na vyšší levely, upravujete vlastnosti svého hrdiny a to vše ve stylizovaném grafickém provedení, jako v prvním díle.

O rok později se hráči dočkali datadisku - Hellfire. V roce 2000 pak vyšlo neméně úspěšné pokračování.

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


Ne, Diablo opravdu není RPG. Jedno město, postav co byste spočítali na prstech, questy typu "přines tohle"... Když od toho ale odhlédnu a budu Diablo považovat za akční hru s RPG prvky, vychází už o dost líp.

Atmosféra hry je opravdu dobrá, všude je temno, nemrtví a démoni čekají na každém kroku. A to opravdu hordy nemrtvých a démonů. Většinu hry strávíte právě jejich sekáním/střílením/sežeháváním kouzly a podobně, dokud vám nedojde místo v inventáři, nebo léčivé lektvary s musíte se vrátit do města. A pak zase zpátky. Je to taková rutina, při které se nemusí moc přemýšlet. Kupodivu i přesto je to zábava. Na odreagování, kdy zrovna nechcete moc zapojovat mozek, je to skvělé. Bohužel ale každé rutina nakonec omrzí. Asi ve třech čtvrtinách hry už jsem byla docela ráda, že už se blíží konec, protože už mě přestávalo bavit zabíjet další a další monstra, výbavu už jsem měla tak dobrou, jak to jen šlo a peněz, že mi zabíraly půl inventáře.

Moc se mi ale nelíbilo použití náhodně generovaných úrovní. Každý level byl pak strašně zmatený, nepřehledný a vůbec nedával smysl. Raději ať si tvůrci dají tu práci a udělají levely ručně, bude to vypadat přirozeněji.

Musím ale přiznat, že mě docela překvapilo, že i po skoro 13 letech se na grafiku pořád dá dívat. Na rok 96 bych čekala o dost horší zpracování. Stejně tak hudba je velmi dobrá a skvěle doplňuje atmosféru.

Pro: Atmosféra, odreagovačka, hudba, grafika (na tu dobu)

Proti: Rychle omrzí, náhodné generování úrovní

+54+57 / -3

Ke hře Diablo jsem si "přičichnul" před cca 12 lety, kdy jsme s kámošem šli k němu domů a začali testovat shareware verzi. Byla to láska na první pohled, přikovalo nás to k židlím na nespočet hodin a tak ve mně vznikla diablománie, která se postupně s dalším dílem a datadiskem víc a víc stupňovala.

Je fakt, že v dnešní době už mám na tento první díl jen matné, mlhavé vzpomínky, jen prostě nemohu zapomenout na to těžko popsatelné kouzlo hry, které mě takto uchvátilo. Byla to kombinace velmi příjemného městského prostředí s dokonale znějící hudbou na pozadí, návykovou klikací orgií, kdy jsem zabíjel mraky nepřátel a neustále jsem měl nutkání jít dopředu (do nižších a obtížnějších dungeonů).

Blizzard nikdy nedělal graficky překrásné hry, ale o to více si zvyšovaly reputaci na hratelnostní stránce. To platí i u této hry. Je sice nesmysl v dnešní době nějak extra hodnotit grafiku, ale vžiju-li se do časů minulých, hra rozhodně neudělala ostudu, ale asi ani nenadchla. Tehda se na to ale tak nehledělo, dle mého názoru. Jak jsem vzpomínal, město ztvárnili překrásně, dungeony tak střídavě oblačno - některé mi padly do oka, jiné mi přišly nepřehledné a až nevkusné.

Hru jsem prošel za Warriora a Maga. S oběma postavami mi bylo ctí zabít finálního bosse, bitva to byla monstrózní (i když více monstrózní bylo dojít k němu samotnému :D ).

Znovuhratelnost mě u tého hry nějak moc tehda neříkala, 2x zabití Diabla, 1x zkoušení projít hru i za Rogue (neúspěch), poté po několika letech pokud o znovuprojití hry (neúspěch). Intenzivní první dojmy doprovázené mnoha hodinami hraní, nicméně bez mého nadšení ke znovunainstalování hry po několika letech, to je důvod, proč jsem nedal 100%, ale o 5% méně :) jinak nemám námitek.

Pro: hratelnost, návykovost v klikacích orgiích, zvuky, hudba, atmosféra

+36+37 / -1

Diablo, hack and slash RPG, které se díky lavině klonů, napodobitelů a hlavně svému úspěchu, stalo čímsi jako samostatným podžánrem.

A teď pár věcí, co se mi vybaví, když se řekne Diablo...

1.Atmosféra. Už v potemnělé vesničce víte, že je poblíž zlo a že na tento problém kněz stačit nebude. Jeskyně jsou tmavé a nepřívětivé. Kamarád měl hru nastavenou tak tmavou, že měl viditelnost jen pár políček, tím se hra (hlavně za kouzelníka) stávala doslova hororovou :-)

2.Monstra. Možná to bylo jen pár potvor a měnil se jim pouze skin, přesto na mnohé z nich nezapomenu :-) A samozřejmě bossové... Řezník brousící si ve svém kutlochu svůj sekáček, setkání s ním bylo vždycky o ústa, ten pacholek byl hrozně rychlý. Přerostlý skelda s houfem podržtašků, ten zas krásně po zásahu "chroupal". Ono stačilo i pouhé zjištění, že "kozlíci" umí otevřít dveře :-)

3.Předměty. Vybavování hrdiny mě snad v žádné jiné hře tak nenadchlo jako právě v Diablech, od prvního žabykucha po elitní výzbroj, kdy už jste byli rádi i za stejný předmět vygenerovaný o pár damage silnější. S předměty však souvisí jeden problém, a to jejich špatné hledání po podlaze (hlavně za kouzelníka). Kolikrát se mi stalo, že jsem po řetězovém blesku zaslechl cinknutí, nadšený jako malé děcko jsem začal pátrat v temnotě, políčko po políčku, a prstýnek né a né najít.

4.Multiplayer. Ano, nechal jsem si ho nakonec a přitom to bylo určitě to nejdůležitější, co mě přinutilo u hry strávit desítky hodin. Hrdinové si nějak výrazně v boji nepomáhají, spíše naopak (kouzla bolí), přesto jsem hru s kamarády nespočetkrát rozjel, byla to totiž ultimátní zábava. Možná se pletu, ale v dobách kdy ještě síťovka nebyla samozřejmost, jsme hráli Diablo po seriovém kabelu. Teď to přijde... dokonce ve třech, poněvadž je to jedna z mála her, která tento způsob propojení podporuje (vím jen o dvou, ta druhá je StarCraft).

Diablo... Díky, za ty myšítka to stálo :-)

Pro: Multiplayer, atmosféra, předměty, nezapomenutelní bossové.

Proti: Hledání zašantročených předmětů, peníze zabírali místo v inventáři (opravdu jen drobnost).

+29+30 / -1

Přišel, viděl, dohrál. Diablo vás vtáhne do svého objetí a nepustí dokud buď nepadnete, nebo nezabijete temného pána, mě se naštěstí povedlo to druhé.

Grafickou stránku asi v dnešní době nemá cenu hodnotit, ale kupodivu až na rendrované animace neztratila nic ze svého kouzla pochmurného venkova s kostelem, ve kterém se dějou divné věci.Budování atmosféry hodně pomáhá hudební podkres, který je dokonalý a bez něj by hra ztratila hodně ze svého kouzla.

A pak je zde samozřejmě boj, jednoduchý, účelný a správně krvavý, je paráda se ohánět oboruční sekerou a vidět jak se pod jejím ostřím rozpadají kostlivci, či jak dělá sekanou z místních zombáků. Ano je to tupé klikání a o to je to zábavnější a v kombinaci se sbíráním lepší výbavy a zlata je to nepřekonatelné kombo, které nás pařany nutí pokračovat stále dále s vidinou že támhle seberu meč +18 na sílu a pak konečně tam tomu odolnému hajzlovi natrhnu prdel.

Aby jsme se až tak nenudili, tak každé čtyři levely se nám mění prostředí, začínáme v katakombách pod kostelem, pokračujeme přes doly a opuštěné jeskyně, stále hlouběji do středu země až se objevíme v samotném pekle.

Tak jak postupujeme patry, úměrně tomu roste obtížnost, ale vzhledem k tomu že jsme šikovní pařani co prolezou každý temný kout a neoddejdou z patra dokud všechno nezabijou tak nám krásně rostou expy a levely, přičemž po dosažení každé nové úrovně dostaneme bodíky na rozdělení do klasických dovedností (síla,magie ..) a proto tomu mílé děťi někteří říkají RPG, che che che .... jo a vlastně, ještou tu jsou ve vesnici NPC jako! (jo, celých šest..),no ehm, RPG light možná, ano?

Každopádně, jsem rád že jsem to ve svém životě poprvé dohrál a těším se na díl druhý!

Pro: Chytne a nepustí, atmosféra, nebojí se krve

Proti: Ke konci už nastupuje stereotyp, velické lehký poslední boj s Diablem

+25+25 / 0

Diablo je v podstatě primitivní řezačka, naprosto jednoduchá na pochopení, z RPG je zde přítomen inventář, vylepšování postavy, itemky, staty, a pár questů. Ale to co dělá Diablo Diablem je jeho velká návykovost (potřebuji lepší předměty) a hlavně temná atmosféra( na které hudba má lví podíl, kytarové brnkání v Tristramu, stejně jako hudba v dungeonech), a nakonec zvuky a animace umírajících nepřátel, které doopravdy dávají pocit, že jsem tu potvoru umlátil/ukouzlil/rozstřílel. Náhodné generování dungeonů, questů, a hlavně hledání lepšího vybavení a knih s kouzly nutí člověka ke znovuhratelnosti.
Stejně jako nutnost používat u hry i trochu mozek, což znamená, že se s válečníkem nejde postavit do chumlu monster a vyvraždit je, ale je nutné používat dveře, aby potvůrky chodily po jedné. To stejné za rougue si jaksi není dobrý nápad pustit potvory k télu (to stejné za mága). S dobrým vybavením ale není nemožné zabít ty rytíře v peklei rogunkou z blízka. Ale dost řečí, i tak je ta hra dobrá. Jen ten konec je WTF :)

Pro: Atmosféra, návykovost, shánění výbavy, nestárnoucí grafika a hratelnost

Proti: po čase může být stereotypní, někdy obtížnost (je potřeba se dovybavit)

+23+24 / -1