Xzone.cz – Vyhrajte luxusní PlayStation herní koutek v hodnotě 250 000 Kč!
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diablo

81

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 75
Ne, Diablo opravdu není RPG. Jedno město, postav co byste spočítali na prstech, questy typu "přines tohle"... Když od toho ale odhlédnu a budu Diablo považovat za akční hru s RPG prvky, vychází už o dost líp.

Atmosféra hry je opravdu dobrá, všude je temno, nemrtví a démoni čekají na každém kroku. A to opravdu hordy nemrtvých a démonů. Většinu hry strávíte právě jejich sekáním/střílením/sežeháváním kouzly a podobně, dokud vám nedojde místo v inventáři, nebo léčivé lektvary s musíte se vrátit do města. A pak zase zpátky. Je to taková rutina, při které se nemusí moc přemýšlet. Kupodivu i přesto je to zábava. Na odreagování, kdy zrovna nechcete moc zapojovat mozek, je to skvělé. Bohužel ale každé rutina nakonec omrzí. Asi ve třech čtvrtinách hry už jsem byla docela ráda, že už se blíží konec, protože už mě přestávalo bavit zabíjet další a další monstra, výbavu už jsem měla tak dobrou, jak to jen šlo a peněz, že mi zabíraly půl inventáře.

Moc se mi ale nelíbilo použití náhodně generovaných úrovní. Každý level byl pak strašně zmatený, nepřehledný a vůbec nedával smysl. Raději ať si tvůrci dají tu práci a udělají levely ručně, bude to vypadat přirozeněji.

Musím ale přiznat, že mě docela překvapilo, že i po skoro 13 letech se na grafiku pořád dá dívat. Na rok 96 bych čekala o dost horší zpracování. Stejně tak hudba je velmi dobrá a skvěle doplňuje atmosféru.

Pro: Atmosféra, odreagovačka, hudba, grafika (na tu dobu)

Proti: Rychle omrzí, náhodné generování úrovní

+54+57 / -3
  • PC 95
Ke hře Diablo jsem si "přičichnul" před cca 12 lety, kdy jsme s kámošem šli k němu domů a začali testovat shareware verzi. Byla to láska na první pohled, přikovalo nás to k židlím na nespočet hodin a tak ve mně vznikla diablománie, která se postupně s dalším dílem a datadiskem víc a víc stupňovala.

Je fakt, že v dnešní době už mám na tento první díl jen matné, mlhavé vzpomínky, jen prostě nemohu zapomenout na to těžko popsatelné kouzlo hry, které mě takto uchvátilo. Byla to kombinace velmi příjemného městského prostředí s dokonale znějící hudbou na pozadí, návykovou klikací orgií, kdy jsem zabíjel mraky nepřátel a neustále jsem měl nutkání jít dopředu (do nižších a obtížnějších dungeonů).

Blizzard nikdy nedělal graficky překrásné hry, ale o to více si zvyšovaly reputaci na hratelnostní stránce. To platí i u této hry. Je sice nesmysl v dnešní době nějak extra hodnotit grafiku, ale vžiju-li se do časů minulých, hra rozhodně neudělala ostudu, ale asi ani nenadchla. Tehda se na to ale tak nehledělo, dle mého názoru. Jak jsem vzpomínal, město ztvárnili překrásně, dungeony tak střídavě oblačno - některé mi padly do oka, jiné mi přišly nepřehledné a až nevkusné.

Hru jsem prošel za Warriora a Maga. S oběma postavami mi bylo ctí zabít finálního bosse, bitva to byla monstrózní (i když více monstrózní bylo dojít k němu samotnému :D ).

Znovuhratelnost mě u tého hry nějak moc tehda neříkala, 2x zabití Diabla, 1x zkoušení projít hru i za Rogue (neúspěch), poté po několika letech pokud o znovuprojití hry (neúspěch). Intenzivní první dojmy doprovázené mnoha hodinami hraní, nicméně bez mého nadšení ke znovunainstalování hry po několika letech, to je důvod, proč jsem nedal 100%, ale o 5% méně :) jinak nemám námitek.

Pro: hratelnost, návykovost v klikacích orgiích, zvuky, hudba, atmosféra

+38+39 / -1
  • PC 95
Diablo, hack and slash RPG, které se díky lavině klonů, napodobitelů a hlavně svému úspěchu, stalo čímsi jako samostatným podžánrem.

A teď pár věcí, co se mi vybaví, když se řekne Diablo...

1.Atmosféra. Už v potemnělé vesničce víte, že je poblíž zlo a že na tento problém kněz stačit nebude. Jeskyně jsou tmavé a nepřívětivé. Kamarád měl hru nastavenou tak tmavou, že měl viditelnost jen pár políček, tím se hra (hlavně za kouzelníka) stávala doslova hororovou :-)

2.Monstra. Možná to bylo jen pár potvor a měnil se jim pouze skin, přesto na mnohé z nich nezapomenu :-) A samozřejmě bossové... Řezník brousící si ve svém kutlochu svůj sekáček, setkání s ním bylo vždycky o ústa, ten pacholek byl hrozně rychlý. Přerostlý skelda s houfem podržtašků, ten zas krásně po zásahu "chroupal". Ono stačilo i pouhé zjištění, že "kozlíci" umí otevřít dveře :-)

3.Předměty. Vybavování hrdiny mě snad v žádné jiné hře tak nenadchlo jako právě v Diablech, od prvního žabykucha po elitní výzbroj, kdy už jste byli rádi i za stejný předmět vygenerovaný o pár damage silnější. S předměty však souvisí jeden problém, a to jejich špatné hledání po podlaze (hlavně za kouzelníka). Kolikrát se mi stalo, že jsem po řetězovém blesku zaslechl cinknutí, nadšený jako malé děcko jsem začal pátrat v temnotě, políčko po políčku, a prstýnek né a né najít.

4.Multiplayer. Ano, nechal jsem si ho nakonec a přitom to bylo určitě to nejdůležitější, co mě přinutilo u hry strávit desítky hodin. Hrdinové si nějak výrazně v boji nepomáhají, spíše naopak (kouzla bolí), přesto jsem hru s kamarády nespočetkrát rozjel, byla to totiž ultimátní zábava. Možná se pletu, ale v dobách kdy ještě síťovka nebyla samozřejmost, jsme hráli Diablo po seriovém kabelu. Teď to přijde... dokonce ve třech, poněvadž je to jedna z mála her, která tento způsob propojení podporuje (vím jen o dvou, ta druhá je StarCraft).

Diablo... Díky, za ty myšítka to stálo :-)

Pro: Multiplayer, atmosféra, předměty, nezapomenutelní bossové.

Proti: Hledání zašantročených předmětů, peníze zabírali místo v inventáři (opravdu jen drobnost).

+30+31 / -1
  • PC 80
Přišel, viděl, dohrál. Diablo vás vtáhne do svého objetí a nepustí dokud buď nepadnete, nebo nezabijete temného pána, mě se naštěstí povedlo to druhé.

Grafickou stránku asi v dnešní době nemá cenu hodnotit, ale kupodivu až na rendrované animace neztratila nic ze svého kouzla pochmurného venkova s kostelem, ve kterém se dějou divné věci.Budování atmosféry hodně pomáhá hudební podkres, který je dokonalý a bez něj by hra ztratila hodně ze svého kouzla.

A pak je zde samozřejmě boj, jednoduchý, účelný a správně krvavý, je paráda se ohánět oboruční sekerou a vidět jak se pod jejím ostřím rozpadají kostlivci, či jak dělá sekanou z místních zombáků. Ano je to tupé klikání a o to je to zábavnější a v kombinaci se sbíráním lepší výbavy a zlata je to nepřekonatelné kombo, které nás pařany nutí pokračovat stále dále s vidinou že támhle seberu meč +18 na sílu a pak konečně tam tomu odolnému hajzlovi natrhnu prdel.

Aby jsme se až tak nenudili, tak každé čtyři levely se nám mění prostředí, začínáme v katakombách pod kostelem, pokračujeme přes doly a opuštěné jeskyně, stále hlouběji do středu země až se objevíme v samotném pekle.

Tak jak postupujeme patry, úměrně tomu roste obtížnost, ale vzhledem k tomu že jsme šikovní pařani co prolezou každý temný kout a neoddejdou z patra dokud všechno nezabijou tak nám krásně rostou expy a levely, přičemž po dosažení každé nové úrovně dostaneme bodíky na rozdělení do klasických dovedností (síla,magie ..) a proto tomu mílé děťi někteří říkají RPG, che che che .... jo a vlastně, ještou tu jsou ve vesnici NPC jako! (jo, celých šest..),no ehm, RPG light možná, ano?

Každopádně, jsem rád že jsem to ve svém životě poprvé dohrál a těším se na díl druhý!

Pro: Chytne a nepustí, atmosféra, nebojí se krve

Proti: Ke konci už nastupuje stereotyp, velické lehký poslední boj s Diablem

+26+26 / 0
  • PC 90
Diablo je v podstatě primitivní řezačka, naprosto jednoduchá na pochopení, z RPG je zde přítomen inventář, vylepšování postavy, itemky, staty, a pár questů. Ale to co dělá Diablo Diablem je jeho velká návykovost (potřebuji lepší předměty) a hlavně temná atmosféra( na které hudba má lví podíl, kytarové brnkání v Tristramu, stejně jako hudba v dungeonech), a nakonec zvuky a animace umírajících nepřátel, které doopravdy dávají pocit, že jsem tu potvoru umlátil/ukouzlil/rozstřílel. Náhodné generování dungeonů, questů, a hlavně hledání lepšího vybavení a knih s kouzly nutí člověka ke znovuhratelnosti.
Stejně jako nutnost používat u hry i trochu mozek, což znamená, že se s válečníkem nejde postavit do chumlu monster a vyvraždit je, ale je nutné používat dveře, aby potvůrky chodily po jedné. To stejné za rougue si jaksi není dobrý nápad pustit potvory k télu (to stejné za mága). S dobrým vybavením ale není nemožné zabít ty rytíře v peklei rogunkou z blízka. Ale dost řečí, i tak je ta hra dobrá. Jen ten konec je WTF :)

Pro: Atmosféra, návykovost, shánění výbavy, nestárnoucí grafika a hratelnost

Proti: po čase může být stereotypní, někdy obtížnost (je potřeba se dovybavit)

+23+24 / -1
  • PC 95
AHH, FRESH MEAT.

Kolikrát jsem tuhle hlášku slyšel? Minimálně dvacetkrát, ale asi spíš víckrát. V době, kdy všichni kámoši už pomalu hráli dvojku, zmohli se naši na naše první PC, konkrétně Pentium 90, který si o dvojce mohlo nechat jenom zdát. A tak jsem pařil jedničku. Znovu a znovu. Myslím si, že žádnou jinou hru jsem nedohrál víckrát. Ono to souvisí i délkou hry, která se dala zvládnout za jednu odpolední seanci.

Ještě v éře DOSu jsem RPG vůbec nehrál. Ony taky tenkrát ještě žádný nebyly. Kdo měl zájem o hry na hrdiny, sáhnul po předchůdcích dnešních RPG dungeonech. Jenže to byl specifický žánr určený hlavně pro nadšence. Většinou velký svět, ve kterým si musíte kreslit na čtverečkovaný papír mapu, tuhý souboje a komplexní systém tvorby postav. Mně bylo tenkrát kolem 12 a dungeony na mě byly moc složitý. A i když každý druhý spolužák nějaký vyzkoušel, nikdo žádný nehrál. A to se změnilo s příchodem Diabla.

Jasně, že Diablo není pravý RPG. Jenže je tam vývoj postavy, který je snadno pochopitelný i pro děcko, rychlý zvyšování levelů a mraky předmětů, takže si dušička každýho sběratele příjde na svý. Stejně jako v dungeonech se tam prolézají kobky, taky se tam pobíjejí monstra a těch jsou navíc mraky, takže hráč má pocit, jaký je frajer. Navíc je to všechno v izometrickým pohledu, takže narozdíl od krokovacích dungeonů má hráč o všem dobrý přehled. To byly důvody, proč najednou bylo Diablo nejhranějším RPG té doby.

A pak ta atmosféra. Liduprázdný Tristram, kde posledních pár lidí vám popisuje temný příběh o zlu, který se ukrývá v blízký kryptě. Tak se tam vrhnete mezi hordy kostlivců, zombií a podobný havěti. A čím jdete hlouběji, tím je to lepší a lepší. Temnota plná démonů a různých rohatých hnusaků. A když dolezete až do pekla vidíte všude zmasakrovaný těla a slyšíte výkřiky zmučených nebožáků. Grafika je ponurá a temná a atmosféru dobře podporuje. Co ale atmosféru vytváří, to je fantastická hudba. Skladeb je sice jenom pár, víceméně jedna je v Tristramu a další čtyři se postupně protočí, jak se mění prostředí, ve kterým se nacházíte. Jasně 5 skladeb je málo, jenže to byste je museli slyšet. Třeba ta poslední v pekle, je absolutně psycho, ale do toho prostředí skvěle zapadá. Nejlepší je ale hned úvodní kytarový motiv v Tristramu. Ten považuju za nejlepší skladbu v počítačových hrách vůbec.

Diablo jsem dohrál opravdu minimálně dvacetkrát. Měl jsem verzi, ve který se nedala dávat vyšší obtížnost, takže jsem to chodil se svým bojovníkem furt dokola. Byl už tak nabušený, že jsem se s ním dokázal dostat až do patnáctýho patra jen s lukem a šípy, pak zase jen s kouzlením a nakonec bez jakéhokoliv brnění a zbraně v ruce jen s pěstmi. Jen to poslední patro jsem se vždycky navlíknul do plný zbroje, protože na samotného Pána pekel už to nestačilo. Ale stejně mě Diablo díky náhodně generovaným dungeonům bavilo hrát pořád dokola.

Díky Diablu jsem se dostal k RPG. Později jsem dohrál i mnohem komplexnější kousky jako Baldur's Gate nebo Neverwinter Nights. Ale k těm bych se nikdy nedostal, nebýt Diabla.

Pro: Hudba, atmosféra, jednoduchý koncept

+23+23 / 0
  • PC 80
Diablo je stará hra, dokonce už má 20 let. A mě to kupodivu zase bavilo. Chvíli mi trvalo, než se mi dostaly do krve starodávné herní mechanismy. Všechno je tu totiž složitější a pomalejší než v Diablu 3, které mi stále víc připomíná výherní automat (naštěstí se do něj vložily prachy jen na začátku, teď už vyžaduje jenom hromadu času). První Diablo je taky mnohem temnější, plíživější, řekl bych až hororovější. Hodně tomu napomáhá atmosférická hudba. Graficky mi hra přijde hezčí než mnohem mladší druhý díl. Na rozdíl od něj vzhledově moc nezestárla.

Oproti Diablu 3 je tu jen jedna obtížnost. A někdy je to opravdu těžká hra. Skeleton King mi zabral hodně času a mnohokrát mě zlikvidoval. Inventář je tu menší a předměty zabírají víc místa, ale na druhou stranu, alespoň jsem nesklouzl do role obchodního cestujícího, který musí všechno posbírat a prodat. Sbíral jsem jen to, co mělo nějakou cenu. Stejně jsou vám na konci všechny ty nasyslené peníze k ničemu.

Každé patro mi zabralo tak kolem půl hodiny než jsem jej celé vyčistil. Vybral jsem si lučišnici a připadlo mi, že se to s ní hraje nejobtížněji. Naštěstí moje myš ty miliony kliknutí přežila. Kdysi jsem to dohrál za mága i bojovníka a bylo to mnohem lehčí (ale tehdy to myš nepřežila). Ale je taky možné, že mě jen klame stárnoucí paměť.

První Diablo je výbornou alternativou k nejnovějšímu Diablu 3. Není to taková lehká pohádka jako třetí díl, ale pořád je to dost dobře hratelné. Jen škoda, že už se to nedá nikde legálně pořídit. Blizzard sice udělal, jako takovou připomínku, event Darkening of Tristram do Diabla 3, ale přiznejme si, po znovu zahrání původního Diabla 1 je celý event k smíchu. S původní hrou nemá téměř nic společného. Dokonce i samotný závěrečný boss Diablo je převzatý z druhého dílu. Zase mě to ale motivovalo vrátit se po letech k původní hře a teprve to stálo za to.

Pro: grafika, hudba, atmosféra

Proti: krkolomnější ovládání

+23+23 / 0
  • PC 85
Co mě ve své době, a vlastně i dnes, uchvátilo na Diablu, je naprosto skvělá atmosféra, podladěná ještě lepší muzikou. Začínáte v poklidné vesničce a dotoho vám hraje pohodová akustická kytara. Tahle melodie se mi tak vryla do hlavy, že jsem si později pouštěl hru už jenom proto, abych si jí mohl poslechnout. V kobkách se line dunivá, tísnivá muzika, často přerušovaná zvukem boje. Prostě paráda.

Hra má pěknou grafiku, řekl bych, že v některých ohledech i překonávala původní Diablo 2 (třeba grafika kostlivců). Dnes už to sice působí trochu plasticky, bez života. Ve své době ale neměla konkurenci.

Konkurenci neměla ani hratelnost. Diablo se hraje výborně. Narozdíl od dvojky ještě nekosíte takové hordy nepřátel. Zato jsou boje trochu delší. Z dnešního pohledu už je v hratelnosti mnoho věcí co překážejí. Co by jsme ale vyčítali klasice. Příběh hry je taková komorní předehra k mnohem epičtější dvojce. Jediný zásadní problém vidím v délce. Za dva dny hotovo. 3 postavy = 6 dní. Opakované hraní za stejnou postavu mě už nebavilo. Nahánění Sukub a teleportujících se kouzelníků z válečníkem taky nebylo to pravé ořechové. Zbytečně zdlouhavé. Stejně jsem je nakonec zničil:-)

Diablo si užijí všichni hráči, kterým nevadí jednoduchost, a chtějí se jenom odreagovat. Hardcore RPG hráči radši ruce pryč. Tenhle arkádově pojatý koncept R.P.G. by vám mohl pohnout žlučí.

Pro: úžasná atmosféra a hudba, slušná hratelnost a grafika

Proti: ostudně krátké

+22+22 / 0
  • PC 85
Kdysi (rok 97) jsem to pařil od rána do večera, a snil o tom, jak si to jednou dám v multiplayeru : ).Ještě si pamatuju, jak jsem to hrál poprvé v životě u kamaráda, otevřel jsem dveře k Butcherovi, on vyběh ze dveří a s hláškou "AAAAHHH, FRESH MEAT!" pronesenou svým drsným příšeráckým hlasem nás oba shodil ze židlí! A pak jsem u týhle hry strávil hoooodně času...než jsem objevil Fallout (rok 98).Ale pro Diablo a jeho temnou atmosféru s geniálním soundtrackem mám taky slabost - návykový a zábavný bylo až moc.

Pro: Zábava, atmosféra, hudba

+20+20 / 0
  • PC 90
Na rozdil od ostatnich tu nebudu na Diabla hazet spinu za to, ze ma malo RPG prvku ci zastaralou grafiku (pche, kdyz jsem to tenkrat v 97 spustil, tak mi kvalitne spadla celist). Diablo je naprosto narezove akcni RPG s vynikajici a detailni grafikou a nevidanym generovanim temer vseho, od levelu, po predmety az po sestavy nepratel v levelech. Paradni atmosferu dokresluje temna hudba a zvuky a pokud jste meli to stesti a hrali hru v MP, zajiste na Diabla vzpominate s nesmirnou laskou. Jako ja.

Pro: Grafika, hudba, atmosfera, generovani temer vseho, MP.

Proti: Nesikovne reseni savu v MP.

+20+20 / 0
  • PC 80
Asi můj největší herní rest se jmenoval Diablo. I když druhý díl spolu s datadiskem řadím hodně vysoko v mé top 10, což je patrné i z mého zdejšího avataru, dosud jsem nebyl schopný dohrát tohoto staršího bratříčka. Nevím proč, ale hrozně mi vadilo cupitání herní postavy, a to nejen vizuálně, ale hlavně akusticky. Při posledním rozehrání mi však tento neduh jako zázrakem přestal vadit a já si tak mohl užívat plnými doušky všechna patra katedrály až do toho posledního šestnáctého.

Tento parádní předchůdce ještě lepšího druhého dílu s hutnou a temnou atmosférou obsahuje generování prostředí, ale navíc také generování některých úkolů. Škoda, že u toho vývojáři z Blizzardu nezůstali i pak. Další překvapivou odlišností bylo ukládání, které nezaplní všechna patra příšerami, ale zachová vše tak, jak to bylo před jeho použitím.

První Diablo je sice krátké, ale to mi v danou chvíli přišlo vhod. Nefunkční ALT mi vadil víc, protože hledání předmětů na zemi pokryté mrtvolami padlých nepřátel byl někdy nadlidský úkol. Nedávno jsem však přišel na existenci HD módu s humorným názvem Belzebub, který Diablo značně přibližuje druhému dílu (včetně ALTu) a mimo jiné přidává i tři hratelné postavy (Barbar, Vražedkyně, Nekromant). Až bude kompletně hotový, určitě ho vyzkouším.

Pro: tři charaktery postav, temná atmosféra, generování úkolů, systém ukládání, znovuhratelnost

Proti: nefunkční ALT, není zde Nekromant

+20+20 / 0
  • PC 80
Rozhodl jsem se úplně přepracovat svůj komentář k Diablu, neboť ten první způsobil nemalý flamewar a v podstatě zbytečně, jelikož došlo k nedorozumění, a také jsem Diablo hrál znovu a mé nynější pocity k této hře jsou tak trochu jiné... Takže sorry všem, co mi dali +

Hlavně mi bylo vytýkáno, když jsem napsal, že je to takový "čistý RPG bez zbytečného balastu", k čemuž bych se rád vrátil. Hlavně některé naštvalo to "RPG" s tím, že Diablo RPG vůbec není, ale je to jen akční klikačka s nějakými těmi RPG prvky. No, může bejt. O to mi ale nešlo, pro mě bylo spíše důležité to "čisté" a "bez zbytečného balastu". Ale nezvolil jsem vhodná slova. Takže jsem přemýšlel nad jiným vystiženějším a přišel jsem na to slovo. To slovo je "Minimalistické".

Diablo je pro mě prostě tak minimalistické RPG, až to vlastně není RPG. Minimalismus je mimochodem také zajímavý životní styl :) Minimalismus v Diablu je patrný téměř na každém kroku. Hned na začátku si hráč volí ze tří charakterů a všechny jsou naprosto přesné a jednoznačné. I cvičená opice pochopí, že Warrior je ten, co bude útočit z blízka, že Rogue je ta, co střílí šípy a Sorcerer je ten, co kouzlí. Hned po vpadnutí do hry se objeví poměrně minimalistický HUD, který sice zabírá 1/3 obrazovky odspoda, ale je v něm jen to nejnutnější, stejně tak rozbalovací okna jsou pouze "postava" a "inventář"

Ony ostatní hry tohoto typu (záměrně jsem se vyhnul slovu RPG) bývají totiž někdy složitější. Třeba Planescape Torment nebo Baldur's Gate. Spousta tlačítek, spoustu funkcí, spoustu oken a nastavení. Takové RPG jsou dlouhodobější záležitostí, kterou si hráč spíše nechá na dlouhé zimní prázdniny. Ale Diablo je tak jasné, že ho člověk může hrát na notebooku o přestávkách ve škole.

Tak jo, doufám, že už jsem svůj názor formuloval trochu lépe...

Průběh hrou je rovněž minimalistický. Jen pár postav, questů (a ty jsou velice jednoduché), ale jinak je to celé jen o čistění dungeonů od všech možných nepřátel, sbírání zkušeností a rozdělování bodů na čtyři různé atributy. To ale neznamená, že by to celé byla nuda. Naopak, je to velice návyková a chytlavá záležitost, kdy si člověk řekne "ještě jeden dungeon a jdu spát" a samozřejmě je to stejná lež jako "vezmu si jen jedno Disko".
Navíc při hraní v noci jsem o dost intenzivněji vnímal atmosféru hry. Procházení temných podzemních chodeb, kde jsem sotva viděl na krok, do toho hrála dost ponurá hudba, to je prostě působivé.

Náhodné generování dungeonů taky pokládám za velké plus. Díky tomu můžu hrát Diablo furt znovu a znovu, a vždy budu mít úplně jiný zážitek. I když má i svoje nevýhody. Například tu chybí takový ten vztah k dungeonům, kdy je hráč zná zpaměti a má v hlavě mapu a rád se k nim vrací. Stejně tak je na náhodné generaci někdy poznat ta nepřirozenost. Zkrátka je to taková dvojsečná zbraň.

No, myslím, že jsem Diablo dost vychválil, přesně tak, jak jsem chtěl a tak je na čase jej naopak poplivat.

Inventář mi přišel dost omezený. Vleze se tam toho strašně málo. Ze začátku jsem posbíral vždycky všechno, co se dalo a opakovaně s tím chodil do vesnice, abych to prodal. Ke konci mě kapacita demotivovala tak, že jsem už skoro nic ze země nezvedal. Na druhou stranu to nebylo ani třeba, protože ke konci jsem měl tolik peněz, jsem že si kolem kašny poskládal asi deset hromádek.

Další nevýhoda je krátkost hry, kterou však dnes považuji spíše za plus. Diablo prostě končí v tom nejlepším. Končí tam, kde se dostavuje pocit stereotypu a jisté nudy. Takže asi beru zpět :)

Třetí věc jsou štíty. V této hře mi veškeré štíty přišly docela k ničemu. Buď hrajete za Warriora. Když mu dáte do ruky trochu větší meč, sekeru, kladivo nebo něco takového, tak štít u velké většiny věcí mít pochopitelně nemůže. Nebo hrajete za Rogue. Ta k těm svým lukům také nemůže vůbec nosit štít. No a kouzelník k těm svým kouzelným hůlkám také pochopitelně ne...

Poslední největší mínus jsou ale všichni nepřátelé, co mají schopnost útočit z dálky. Sem patří kozlové, co střílí šípy a ďáblice z pekla, co střílí firebally. Když totiž hrajete za warriora a jdete je zabít, začnou utíkat pryč. Takže buď jsem je 3 hodiny naháněl někam do rohu, abych je ubil k smrti, nebo zkoušel taktiky typu "schovat se za roh". Tak jako tak mi to připadalo jako úplné zničení dobré hratelnosti. Kolikrát jsem to chtěl už vypnout a jen přirozená hráčská trpělivost mě udržela až do konce.

Takže asi tak...

Pro: Minimalistická, návyková hra s atmosférou, kterou bych popsal slovy "Gloomy as hell" s náhodnou generací dungeonů.

Proti: Viz komentář

+17+18 / -1
  • PC 75
Když jsem poprvé viděl Diablo, tak jsem mu propadl.
Taková hra tu chyběla, málem jsem díky ní neodmaturoval :D. Na disk se mi tehdy vešlo jen očesané Win 95 a Diablo, žádné programy do školy. Na obojí nebylo místo a hádejte co jsem si vybral :D.

Nemám rád když někdo tuto hru označuje za RPG, všechny 3 postavy mají přednastavený strop charakteristik, takže nemáte žádnou možnost vývoje postavy podle vašich představ.
V praxi to znamená že sorcerer má malou sílu, musíte ho hodně tunit šperky aby unesl heavy armor a takovej warrior zase nemá velkou magii, má málo many a nenaučí se vyšší levely kouzel.
Questy jsou prostoduché, jen něco zabít nebo maximálně neco donést.

Single player je trapně jednoduchý (hlavně pro sorcerera) a díky možnosti save/load se tato jednoduchost ještě prohlubuje.
Multiplayer už je těžší, monstra jsou silnější, nedá se tam už ukládat pozice a když vás zabijí musíte bez vybavení doběhnout ke své mrtvole :) (doporučuju se naučit telekinezi na sbírání věci na dálku).
Paranoia Blizzardu nepřipouštěla jakoukoliv manipulaci se souborem postavy a hned vás hra trestala smazání všech itemů z inventáře. Zní to dobře, ale hra brala jako nepovolené čachry i když se měnil čas :D takže 2x do roka jste přišli o vše v multiplayeru, zůstal vám jen level a naučená kouzla.

Sranda byla s různými oltáři (shrines) co jste nacházeli v průběhu hry, některé totiž byli pozitivní ale také tam byli i takové co dělali nepěkné negativní efekty. Měl jsem tehdy vytisklou a4 se seznamem co který oltář dělá :D ( aa to byla krásná doba bez internetu doma a hráli jsme na strojích co měli horší výkon než dnešní telefony :D )

Ve hře byl i jeden škaredej zombík, který když vás zranil snížil vám permanentně max životy :), nenávratně. Těmhle skupinkám bylo nejlepší se raději vyhnout.

Předměty tu byli obyč bílé, lepší modré s nějakými bonus vlastnostmi a hodně vzácné legendární itemy. Jen ty legendáky měli i většinou nějaké negativní vlastnosti, takže většina byla k ničemu. :)

Nevýhoda byla že peníze zabírali místo v inventáři, v singlu to šlo trochu "očurat" naházením ve městě na zem, ale stejně to bylo dost naprd. Na vyšších levelech nešli proto i některé itemy ani koupit :D protože prostě se vám víc mincí nevešlo do inventáře.
Pro každý sek jste museli kliknout, zabíračka pro myšku. :)
Předměty byli na zemi blbě vidět, hlavně prsteny a amulety, takže často jste hledali kde vám to cinklo. :( Docela pakárna.
Multiplayer nebyl taky dořešený, spíše si postavy překáželi, takže lidi hráli sami.

Super bylo vždy každém zapnutí nové hry se vygenerovali znova náhodně všechny levely, ten nápad chválím.

Byla to velká závislost, snažit se získat lepší a silnější předměty. Ani nevím kolik času jsem u toho strávil, kolik se vytřídalo ročních období za okny mého pokoje a myslím že bych to raději nechtěl vědět....

Pro: originální, návyková závislost na lovu itemů, náhodné generování úrovní

Proti: inventář, návyková závislost na lovu itemů

+17+18 / -1
  • PC 90
U "fresh meat" keď na mňa vybafol Butcher som bol posraty (pardon) ako nikdy. Okrem jednoduchej hrateľnosti je hlavnou devízou všadeprítomná temnota = napätie = strach = atmosféra. Hore do mesta som sa chodieval ukludniť, ale aj tam bolo akosi ľudoprázdno a zamračené.
+15+17 / -2
  • PC 30
Měl jsem bratra a ten seděl u počítače a neustále řezal obludy v Diablu. Přemlouval jsem ho prosil a ť už toho nechá, že je to stereotypní plytkost. Vynadal mi a poslal mě hladat, kde tesař nechal se přitlouct na kříž. Seděl u této hry věky.
Ovšem, když upadl únavou pod stůl, vloudil jsem se k počítači a ze zvědavosti Diablo zapnul.
Chodil tam takový divný panáček a pořád do něčeho (ne do někoho, ale něčeho) mlátil. Pak šel a něco tam zmlátíl. Poodešel a zmlátil něco dalšího. Když toho zmlátil, že by se tím dala zavalit Svatopeterská katedrála, začal mlátit do něčeho většího.
U toho sbíral cennosti.
A pak je prodával na trhu, kam se mohl odkouzlit.
A tam si koupil lepší meč. Nebo sekyru. Nebo oboje. A brnění.
A pak mlátil a mlátil a mlátil. A stále větší a větší něco.
Nevím, nedohrál jsem, bratr se dostal z narkotického spánku během pár hodin, ale nejsem si příliš jistý, jestli na konci této úchvatné hry byla nějaká změna. Třeba k lepšímu. Například. Ale asi jen zmlátil něco obludně velkého a už si neměl co koupit na trhu, tak to radši ukončil. A z existence druhého dílu usuzuju, že ne sebevraždou.
Ať žije podzemí, ale Kusturicovo jeví se mi vcelku vytuněnější.
Předem děkuji za negativní hodnocení, vím za co bude, urazil jsem Boha Diabla.
Jo a jen tak na okraj, bratra mám stále.
+15+29 / -14
  • PC 60
Z urciteho hladiska priekopnicka hra, prvy skutocny a popularny clickfest, na strane druhej nocna mora RPGckarov. :) Blizzard tu ukazal, akym smerom sa bude v buducnosti orientovat, koncept je sice jednoduchy ale pomerne zaujimavy, hru zraza absolutna monotonnost suviaca aj s tym, ze ide v podstate len o rubanie potvor v podzemi, ktore je naozaj jednoliate. Dodat snad uz len treba, ze sa nejedna o RPG, ale o akcnu hru s RPG prvkami, z coho vyplyva aj klasicky koncept hry: podstatou je len levelovat, rozdelit par bodikov, zbierat predmety, ale 99% casu len sekat a sekat

Pro: hudba, jednoduchy ale zaujimavy koncept

Proti: monotonnost prostredi, velmi stereotypna hratelnost a napln

+14+16 / -2
  • PC 95
Tato hra je asi povinností pro každého milovníka akčních RPG bez nějakých fantasy klišé a srágor, které můžeme vidět v dnešních RPG, kde mi ze všech těch barviček, a neustále se opakujících stejných nepřátel je opravdu blivno. Kecání a úkolů tu zrovna moc není, ale kouzlo je jinde, v atmosféře, v prostředí a hudbě plus množství nepřátel zbraní a kouzel což se rovná výtečná akce.

Nemohu pochopit kritiku grafiky zde v komentářích, v roce 97 to byla naprostá špička a každý hráč na to div nezíral s otevřenými ústy, ale dnes je každý nějak chytrý a rozmáhá se nám tu nešvar hodnotit technickou kvalitu hry z dnešního pohledu, což je tak trochu slušně řečeno opravdu pitomost.

Pro: prostředí, hudba, grafika, předměty, nepřátelé a atmosféra

Proti: arkádovost

+13+17 / -4
  • PC 100
Jedna z nesmrtelných klasik a první hra od Blizzardu, kterou jsem hrál. Touto hrou jsem strávil desítky hodin, herního času. Nejprve jsem donekonečna procházel Demoverzi, která disponovala pouze jedním herním charakterem a dvěma zpřístupněnými levely v katedrále. Jo tehdy to byly výborné časy, ovšem s každou další úrovní, už méně přibývali expy a proto nezbývalo než si sehnat plnou hru.

První co mě zaujalo byla volba ze tří charakterů. Samozřejmě jsem si ihned zvolil mága a z vesela vyrazil do Katedrály, kde mě asi o minutu později jednoduše zabili (co se taky dalo čekat od člověka navyklého hrát pouze první dvě patra, a to za wariora na 12 úrovní). Ovšem po několika pokusech jsem se dostal dále a začal jsem odhalovat věci, dosud mě skryté.

Nebudu tady polemizovat nad tím, zdali je tato hra Rpg, nebo jím není. Zaměřím se spíše na jisté fakty, jako například, že tato hra byla a je docela zábavná klikačka, u které se vyplatí investovat do kvalitnější myši. A že její atmosféra s hudebním doprovodem, je z těch na které se nezapomíná.

Diablo má sicé Npc méně, než deset a herní prvky jsou vskutku jednoduché. Ale strohost hry je zrovna tím, co je na této hře to nejlepší.
Diablo je prostě správně: atmosférické, temné, přímé, hratelné a návykové. Vzhled šedivého, polorozpadlého Tristramu, pak při každém návratu z dungeonu, jen umocňuje zážitek. (Řekl bych, že tam panuje ta správná gotická atmosféra)

Typů prostředí je sice pár, ale nahodně generované mapy umožňují znovuhratelnost, člověk může při dalším hraní nalézt - jiná monstra, jiné questy, jiné předměty.
A nějakou chvíli trvá, než si hráč vyzkouší úplně všechno. Tento prvek už moc lidí nezaujme, ale musím říci, že kolem roku 2000 jsem moc lepších věcí nehrál.

Zkrátka dobrá hra se solidní grafikou (docela i na dnešek), příjemnou hratelností, minimálními požadavky, u které se už jen z nostalgie, dají strávit dlouhé hodiny hraní.

Jelikož je to srdcovka 100%

Pro: Prostě Diablo

Proti: Dnešní hráče už tolik nezaujme.

+13+13 / 0
  • PC 60
Absolútna historická katastrofa pre RPG ako druh hier. Blizzard kedysi spravil tú chybu, že tento sofistikovanejši klon Gauntletu označil za RPG, čím sa začala séria katastrofických klonov, ktoré mladšie ročníky považujú za RP hry. Až v posledných dobách si vývojári a média začali uvedomvoať, že takto RPG nevyzerá a prejali označenie tohto akčného žánru ako "hack&slah".

Konečne, ako akčná hra, nebolo Diablo vôbec zlé. Výborná temná atmosféra, podtrhnutá veľmi dobrým hudboným podkresom z Diabla robí zaujímavý akčný kúsok. Avšak všetkého len do času. Hra je už po krátkom čase stereotypná a nezáživná. Malá variabilita prostredia tomu len pridáva. Na krátke hranie veľmi dobré, inak nuda.

Pro: koncept Gauntletu prikorenený RP prvkami, hudba, chvíľu zábavné

Proti: po krátkom čase stereotyp na všetky možné spôsoby

+11+18 / -7
  • PC 95
Když si člověk zahraje tak starou hru, je nejprve překvapen, zmaten a samozřejmě trochu zklamán grafikou a jednoduchou (náročnou?) hratelností. Postupem času ale hra začíná dávat smysl a odkrývá se pravé kouzlo téhle pecky. Řekl bych že i atmosféra a grafika, postavy, dialogy a příběh jsou prostě skvělé. Nehraju to tak často z důvodu, že jsem začal u Diabla 2 a navíc už Blizz tuhle hru nepodporuje takže se nedá ani nikde sehnat. Je sice už zadarmo ale nerozjede se normálně na novějších windowsech a k tomu je potřeba použít third party programy které se dají taky sehnat.
+11+12 / -1