Co mě ve své době, a vlastně i dnes, uchvátilo na Diablu, je naprosto skvělá atmosféra, vylepšená ještě lepší muzikou. Začínáte v poklidné vesničce a do toho vám hraje pohodová akustická kytara. Tahle melodie se mi tak vryla do hlavy, že jsem si později pouštěl hru už jenom proto, abych si jí mohl poslechnout. V kobkách se line dunivá, tísnivá muzika, často přerušovaná zvukem boje. Prostě paráda.

Hra má pěknou grafiku, řekl bych, že v některých ohledech i překonávala původní Diablo 2 (třeba grafika kostlivců). Dnes už to sice působí trochu plasticky, bez života. Ve své době ale neměla konkurenci.

Konkurenci neměla ani hratelnost. Diablo se hraje výborně. Na rozdíl od dvojky ještě nekosíte takové hordy nepřátel. Zato jsou boje trochu delší. Z dnešního pohledu už je v hratelnosti mnoho věcí co překážejí. Co by jsme ale vyčítali klasice. Příběh hry je taková komorní předehra k mnohem epičtější dvojce. Jediný zásadní problém vidím v délce. Za dva dny hotovo. 3 postavy = 6 dní. Opakované hraní za stejnou postavu mě už nebavilo. Nahánění Sukub a teleportujících se kouzelníků z válečníkem taky nebylo to pravé ořechové. Zbytečně zdlouhavé. Stejně jsem je nakonec zničil:-)

Diablo si užijí všichni hráči, kterým nevadí jednoduchost, a chtějí se jenom odreagovat. Hardcore RPG hráči radši ruce pryč. Tenhle arkádově pojatý koncept RPG by vám mohl pohnout žlučí.