Ticho a relativní osamělost postavičky na mě dýchla i tady. Srovnání není sice moc přesné. V Journey hraje spíš instrumentální hudba a pořád. Podobné prvky v hratelnosti se přeci jen najdou. Journey je ale mnohem jednodušší a hlavně je to totálně pohodová a mírumilovná hra. Nic vás netlačí dopředu. Nic na vás nespěchá. Nic vám neusiluje o život. Chce po vás jen, abyste si užili jeho obrazotvornost a třeba si u toho i trochu odpočinuli.
Hra umí vykouzlit některé pěkné a povznášející scenérie. Neklade vám do cesty vůbec žádné překážky. Občasné hádanky jsou tak triviální, že jsou tam snad jen od toho, aby člověk neusnul. Naštěstí umí změnit tempo. V jednu chvíli pomalým tempem šplháte na horu, aby jste se z ní akčně sklouzli. Takové pěkné změny nálad. To bylo fajn. Stejně jako docela uspokojující zakončení.
Journey je tak krátký, že ani neobsahuje tolik trofejí. Dá se tedy, podle mě, jeho vícero dohráním snadno docílit platinové trofeje. Možná si to někdy dám ještě jednou. Je to přeci jenom nenáročné a nežere to moc čas.
Herní výzva: "Pacifista"
Pro: zenová hra se vším všudy, pěkné zakončení
Proti: hudba by mohla být rozmanitější