Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Milan Koubský / 33 let / Praha (ČR - kraj Praha)

Komentáře

« Novější Starší »

Hexen: Deathkings of the Dark Citadel

  • PC 80
Deathkings of the Dark Citadel je nejklasičtější příklad datadisku z devadesátek. Udělat další nášup a pořádně zvýšit obtížnost. Cokoliv nového není potřeba. Stejně na to cílí jen fanoušci originální hry. Obtížnost jde teda nastavit. Jaký looser by si ale dával nejlehčí z pěti obtížností?

Design lokací se nemění. Jede pořád ve stejně bombastickém duchu. Pro dnešního hráče z neznalostí starých klasik to může být docela hardcore. V Hexen není těžké zakysnout. Stačí přehlédnout maličkost jako předmět na zemi ve tmě, minispínač za rohem nebo napůl tajné dveře. Tentokrát jsem se zaseknul dvakrát. Z toho jednou to bylo na dlouho a byla to taková kravina. Lokace jsou ale krásně vymyšleny a bez mapky ani ránu.

Stačí rány od nepřátel, kterých je tu fakt hodně. Vyčistíte mapu a za pár minut se ti samí ve stejném počtu objeví znova. Lékárničky a náboje bohužel už nikoliv. To je tak největší změna oproti základní hře. Už se nerespawnují jen základní psi. Teďka se objevují všichni a ve velkém. Nejvíc mi ale dávali zabrat bažinní netvoři. Save/Load byli častí pomocníci.

Když víte, kam máte jít, tak je to asi v pohodě. Když na nějaký časzabloudíte, tak se moc nevyplatí savovat, protože zdraví a nábojů není moc. Hrál jsem za bojovníka a chvíli jsem litoval, že jsem to nerozehrál za mága. Základní zbraň na dálku by se dost hodila. Trochu mě zklamalo finále. Čekal jsem buhví co a šetřil si minotaury a nesmrtelnost. Na každého bosse stačili dva minotauři a ani jsem se nemusel moc zapojovat. Totální brnkačka.

Pro fanoušky Hexena je to výborný datadisk, který dá občas zabrat. Alespoň nějaké nové monstrum bych ale bral.

Pro: poctivý hardcore datadisk, design lokací, atmosféra

Proti: někdy až moc drsný respawn, slabší finále, kromě obtížnosti vůbec nic nového

MechWarrior 3: Pirate's Moon

  • PC 80
MechWarrior 3 jsem hrál asi rok po vydání. Tehdá jsem byl z hry unešený. Byl jsem tedy zvědavý, co to se mnou udělá po takové době. Musím říct, že je to pořád dobré. Některých nedostatků jsem si ale všímal o něco víc.

Nejvíc, čím MechWarrior 3 a jeho datadisk trpí je vyvážení zbraní. Ze začátku jsem se do toho vůbec nemohl dostat. Jak byly ve druhém díle nejultimátnější raketomety, tak tady byly celkem k ničemu. Chvíli jsem hledal co a jak a mezitím dostával docela na zadek. Přišlo mi to těžké. Nakonec jediná správná taktika je narvat do mecha tři nebo čtyři PPC, Target Computer, AMS (protiraketová ochrana) a co nejvíc Double Heat Sinků. V bitvě to nastavit, aby to střílelo všechno najednou. Nejlépe si ještě stoupnout do vody (voda krásně chladí) a rubat to z dálky co to dá. Ani není potřeba se zaměřovat na nohy.

Jenom pozor, ať se mech moc nepřehřeje. Mohl by vybouchnout. Po tomhle zjištění jsem prošel všema 20 misema jako nůž máslem. Ani jsem nepotřeboval otáčet tělem nebo nějak hodně komandovat spolubojovníky. Když jsem dostal přeci jenom nějaké zásahy, mobilní opravárna byla vždy po ruce. Škoda. Na zbraních a vybavení se mohlo víc zapracovat. Je jich tam tolik a většina je k ničemu.

Hra má ale stále skvělou atmosféru bitev obrovských kolosů. Mechové jsou detailní, končetiny pěkne odpadávají a je to správně těžkotonážní. Na úkor efektů a modelů možná trochu utrpělo jednotvárné a strohé prostředí. Úkoly jsou také nějak repetetivní. Co pamatuju, tak v původní hře bylo prostředí a úkoly v nich pestřejší. Možná to ale jen vidím přes růžové brýle.

Pocit po zničení nepřátelského mecha je pořád skvělý.

Pro: boje obrovských mechů, pocit uspokojení při výhře

Proti: nevyvážené zbraně, repepetivní prostředí a úkoly

+13

Call of Duty 3

  • PS3 70
To byly časy, když byli lidé přesvědčeni, že herní konzole jsou hudba budoucnosti a počítače brzy nebudou perspektivní herní médium. Proto mohla FPS akce ze slavné série vyjít jen na konzole. Co na tom, že ovládání přes gamepad je dost nepohodlné a dost to snižuje prožitek ze hry. Zlatá myš. Zlaté WSAD.

Na ovládání se můžu jen vymlouvat. Veterání v hraní FPS akcí na konzole určitě vědí své. Horší je samotné technické zpracování. Hra působí jako kdyby byla dělaná hodně narychlo. Takže se tady kombinuje nic moc grafika s občasným škubáním. Dynamika akce také tratila. Pomalý pohyb postavy s tendencí zasekávat se o překážky také není zrovna to, po čem by hráč toužil. Hlavní tahák hry na PS3, souboje s pohybovým ovládáním, jsou vyloženě trapné a zbytečné.

Celá hra je hodně jednotvárna. Jdete pořád dopředu a střílíte. Vlastní vojáci se vám pletou pod nohy. Prostředí je celou hru stejné. Celé se to odehrává v krátkém úseku ve Francii. Docela rád bych si zahrál za Rusáky nebo za Italy, či Němce. Celé je to takové stereotypní. Stejné jako v přechozích dílech. Akorát je toho míň. Když nepočítám délku hry. Která je naopak moc přstřelená.

Přes všechno je to pořád zábavné Call of Duty. Jdete v před střílíte a nemusíte na nic složitého myslet. Pokud teda umíte rychle mířit. Hra je to překvapivě docela těžká. Pořád tady máme epické bitvy ze spoustou výbuchů, střelby a řvaní. Atmosféru hra rozhodně neztratila. Jen je tento díl trochu narychlo spíchnutý a vlastně trochu zbytečný.

"Historie se opakuje" (hardcore)

Pro: zábavná epická akce, atmosféra války

Proti: technické zpracování, pomalý pohyb, ovládání, moc dlouhé, nic nového, jedno prostředí

+17

Operation Flashpoint: Resistance

  • PC 95
Operation Flashpoint: Resistance je jeden z nejlepších datadisků, co jsem hrál. Oproti původní hře toho přinesl hodně nového. Filmové pojetí příběhu. Nový ostrov, nové prostředí. Hra klade větší důraz na taktiku. Mise na sebe navazují a dokonce se i větví. Ano, občas musíte udělat rozhodnutí. Příběh půjde trochu jinam a je tady prostor na další hraní. Hra dokonce obsahuje lehké RPG prvky. Vojáky si přenášíte z mise do mise. Když vám umřou, na jejich místo nastupují zelenáči ze základní výzbrojí.

Obtížnost této hry je taková, jakou si jí uděláte. Zbraně máte jen takové, které posbíráte na bitevním poli. Z vojáka se stane expert jen po pár misích, co přežije. Osobně jsem celou hru procházel beze ztrát. Až na jednu vyjímku, kdy mi posádku tanku (tři vojáci) zmasakrovala helikoptéra. Byl to ale tak povedený zvrat, že to k tomu tak nějak patřilo. Přežití všech těch vojáků mě ani nestálo tolik vrásek. Dokonce mi to přišlo jedodušší, než původní hra.

Osobně jsem chodil z odstřelovačkou a RPG. Lékárník dostal také odstřelovačku. Pak to bylo půl na půl. Jedna půlka kulomety PK a druhá RPG s těma nejlepšíma samopalama nebo odstřelovačkama, které jsem našel. AI nepřátel není moc bystrá. Taktika byla najít nějaké vyvýšené místo zalehnout a z dálky hledat cíle sniperkou. Jakmile byli nepřátelé nahlášení, kulometníci se o ně postarali, než se přiblížili na dostřel. Pokud se tam vyskytovaly tanky, tak se o ně salva pěti RPG a jednoho AT4 spolehlivě postarala. Kolikrát jsem si ani nemusel zavolat podporu.

Jen málo misí si tady užijete jako samotář, nebo pod velením někoho jiného. Ani v jedné z misí vás netlačí nějaký časový limit. Všechno můžete v klidu promyslet a vymyslet nejlepší možnou taktiku. Ve hře je spousta filmových frekvencí, které vzhledem k enginovým animacím vypadají už dneska docela úsměvně, trochu abstraktně. Mise jsou pestré, zábavné a příběh skončil lehkým překvapením. Strašně rád jsem jako outsider Gubovi pil krev. Hru jsem si maximálně užil. Her podobného ražení moc není.

Pro: taktika, přenášení vojáků a výbavy z misí do misí, pocit outsidera, který drtí mocnost, pěkný příběh, zvraty, rozuzlení, odlišná náplň misí, svoboda, zábavná hra

Proti: slabší AI

+23

Diablo III: Reaper of Souls

  • PS3 85
Reaper of Souls patří k tomu druhu datadisků, který takovým způsobem vylepšuje původní hru, že už by to bez toho moc lidí nehrálo. Původní Diablo III jsem nehrál. Mám jen zprostředkované informace o tom, jak herní systém vypadal. Diablo II je jedna z mých nejoblíbenějších her. K jeho pokračování jsem se snažil být co možná nejotevřenější. Po dohrání ve mě převládl stesk po dvojce. Jak vzpomínka na její geniální atmosféru, tak i na samotnou hratelnost a herní systém.

Už druhý díl nebyl vůbec složitý. Spoustě lidem dokonce vadí označení RPG. Třetí díl RPG element ořezal úplně na kost. Už žádné rozdávaní bodů do vlastností nebo vážení každého jednotlivého skillu. Systém buildů má svoje výhody. Dává velkou volnost hráči, co udělá se svou postavou. Nestresuje ho špatně zvoleným postupem vývoje postavy. Jen s nabytýma úrovněma otevírá nové schopnosti. Hráči stačí jen odzkoušet účinnou kombinaci schopností. V době internetů je to úplná arkáda. Ani nemusíte nic zkoušet.

Systém levelování lootu z postavou je fajn. Moc se mi ale nelíbilo příliš rychlé levelování postavy. Spolu z možností přehazovat kdykoliv obtížnost, není problém zabít Mathaela při prvním dohrání na 70 úrovni na obtížnost Torment. Je to fakt moc rychlé, ale chápu, že je to primárně stavěné na online hraní. Že kampaň je spíš tak na okraj.

Kampaň je bohužel slabá. Atmosféra se z komixovou stylizací bohužel vytratila. Epické animace a silácké (často zbytečné) řeči NPC postav to nezachrání. Prostě to nemá pořádnou atmosféru. Žádné tajemno a zvědavost z dalšího postupu. V tomhle dvojka zůstává o dvě třídy nepřekonaná. Nechápu to. Možná už jsem starej. Dost hrozný byly už jen arény s bossama (prázdné kruhy) natož samotní bossové. Diablo šel na experta snad bez použití jedinné lahvičky.

Přes všechno je Diablo III hodně zábavné. Hrajem ho ve dvou v kooperaci a určitě si ještě vyzkoušíme alespoň ten Hardcore mód. Trofeje jsou holt motivující věc.

Ovládání na PS3 je bez problému. Dobře vyřešené menu. Celkově pěkně intuitivní. Jak jen to jen s páčkama jde. Jen to střílení na dálku je trochu těžší. To je ale jen o zvykua a cviku. Jede to krásně plynule.

Škoda nevyužitého opasku.
Adventurní mód je fajn.
Udělejte někdo další díl s temnou stylizací dvojky!

"Herní kutil"

Pro: zábavná hratelnost, loot, eventy, systém buildů není špatný, hodně obsahu, pěkné animace

Proti: RPG osekané na kost (ano, jde to i víc), moc rychlé levelování, slabá kampaň, komixová stylizace, nulová atmosféra, už jsem asi herní geront

+14

Operation Flashpoint: Red Hammer

  • PC 90
Možná trochu risk zařadit tuhle hru do herní výzvy. Všechny recenze strašili, jak je tenhle datáč těžký. Skoro až na hraně frustrace. Po dohrání musím říct, že tihle lidé asi nezažili pravé hardcore datadisky z devadesátek. Red Hammer není tak těžký. Dá se dohrát úplně v pohodě bez větší frustrace. Obtížnost je jen o málo vyšší, než v původní hře. Taky ale moc negraduje. Všechno je od začátku do konce podobně obtížné. Samozřejmě mluvím o obtížnosti Kadet.

Poznávací znak Red Hammeru je strášná prezentace. Technicky špatné a nic neříkající animace trochu zabíjejí válečnou atmosféru Flashpointu. Až jsem říkal, proč to tam vůbec je. Vždyť by ty filmečky stačilo trochu rozepsat v deníčku a dojem by to udělalo mnohem lepší. Naštěstí, stavba misí je provedená na jedničku. Jejich hratelnost je hodně různorodá. Ve 20 misích si vyzkoušíte (až na let stíhačkou) všechno, co Flashpoint nabízí. Posloucháte rozkazy. Vedete jednotku. Jste vlk samotář. Řídíte tanky, helikoptéry. Bráníte vesnici. Útočíte na vesnici. atd, atd.. Tady opravdu nehrozí stereotyp.

Ve většině misích máte naprostou volnost a neomezeně času, jak se s tou šílenou přesilou vypořádat. Přesila pěšáků a tanků bývá značná. Někdy se může zdát, že to snad ani nejde. Po chvíli mi ale došlo, že můžu k postupu využívat tupou inteligenci, která nedokáže opětovat střelbu na větší dálku a než vojáček někam doběhne aby zamířil a vystřelil, je dvakrát po smrti. A je jedno čím střílíte, jestli kalachem nebo m16. Samozřejmě jsem často chcípal, ale to v původní hře také.

Red Hammer mě chytil a nepustil. Opět jsem si připoměl geniální hratelnost Flashpointu, kde spoustu misí můžete vyřešit jiným, svobodným postupem. Jakou jsem měl jako pěšák radost z každého zničeného tanku nebo splnění mise beze ztrát na životech. Pěkný datáč.

Doporučuju hrát čerstvě po dohrání hlavního Flashpointu. Já jsem to naposledy hrál před pěti lety a ovládání trochu zapoměl. To hra neodpouští už od samého začátku.

"Barevný Svět"

Pro: pestré a zábavné mise, chytlavé plánování, zvýšená obtížnost, radost z postupu ve hře

Proti: hrozná prezentace, atmosféra se trochu vytratila, vojáčci občas ignorují rozkazy

+14

HeXen: Beyond Heretic

  • PC 90
Tuhle hru jsem v minulosti už dvakrát zkoušel rozehrát. Vždycky jsem se zasekl někde ve druhé epizodě a za boha nemohl najít cestu. I tentokrát mi trvalo dost dlouho, než jsem ten zpropadený spínač našel v tom krbu. Když jsem podobný zásek zažil i ve třetí epizodě, hru jsem proklínal. Nebýt toho, že to jinak bylo dost zábavné, tak nic moc. Naštěstí to byl poslední zásek. Poučil jsem se. Kouknout do každého koutu je potřeba. Kolikrát je další postup dost přehlédnutelný.

Ve hře máte sice tři postavy na výběr, ale bohužel ke každé jen čtyři zbraně a dva druhy střeliva. Nejlepší zbraň získáte už ve třetí epizodě, což bych řekl, že je dost brzo. Takže pořád střílíte a mlátíte tím samým. Bestiář také není kdovíjak pestrý. Hexen ale exceluje v jiných ohledech. Má perfektní goticko hororovou atmosféru. A hlavně přinesl do FPS žánru nový styl hraní. Něco jiného, než je Doom. Ano, pořád je to v základu prosté hledání klíčů. Epizody ale nejsou rozděleny na několik rozdělených levelů, nýbrž každá epizoda je jeden velký komplex.

Design jedotlivých epizod je perfektně zvládnutý. Pokud překonáte bloudění a objevíte krásu téhle hry, dává design naprostý smysl. Postupně jsem zjistil, že hratelnost není jen hledání klíčů. Občas se objeví nějaká jednoduchá hádanka. Občas si zablbnete z bossem. Lokace jsou skvěle navržené a já se bavil čím dál tím víc. Samozřejmost je orientace a postup podle mapy. Přeci jenom, ať ze sebe starý Doom engine vydal maximum, už je to na dnešní poměry dost abstraktní grafika.

K Hexenu jsem byl docela skeptický. Nevěřil jsem, že to bude takhle dobré. Je to hodně dobré. V datadisku může zkusit jinou postavu. Hrál jsem za klerika. Minimálně jeho hlavní zbraň byla dost ultimátní. Často jsem bojoval z nedostatkem munice.

"Hra Roku" (normal)

Pro: perfektní design, odlišný přístup k FPS, super atmosféra, tři odlišné charaktery, zábavní bossové, slušná délka

Proti: snadno se dá zaseknout, jen čtyři zbraně pro každého, chudý bestiář

+17

Blood

  • PC 90
Ani bych nečekal, že mě někdy takhle chytne hra postavená na Build enginu. Stalo se tak. Co se v mých očích tolik nepovedlo Duke Nukemovi nebo Shadow Warriorovi, zvládnul Blood na jedničku. Určitě musím vyzdvihnout atmosféru. Ta je perfektní. Atmosféra smrti podtrhnutá skvělou hudbou a humorem černějším než smrt. Všechno je totální nadsázka, ale je to temné až z toho někdy mrazí. Spousta popkulturních odkazů odkazujících hlavně na horory. A hlavně geniální hrdina/záporák Caleb, který to umí náležitě okomentovat.

Samotná akce je dynamická a zábavná. Nepřátelé se jen tak nedají. Někdy hra umí být dost tuhá. Často na různé nepřátele platí různé zbraně. Často je málo nábojů. Dvakrát se mi stalo, že jsem na to musel jít vidlema (Dostatečná motivace k hledání secretů). Akce je hodně rychlá. Často budete v poslední chvíli měnit zbraně. Často budete zběsile couvat před dotírajícím nepřítelem. Celé to ještě podtrhuje velká brutalita, která není samoúčelná. Celý masakr zhutňuje a přináší pocit dobře vykonané práce.

Zbraně jsou skvělé. Bavily mě všechny. Všechny také budete nuceni využít. Je o co stát. Pocit ze střelby je skvělý ze všech. I s panenky vodoo. Nejvíc mě ale bavilo házení dynamitem. Správné načasování a hození do chumlu zombíků je k nezaplacení. Nepřátelé jsou také super. Nejvíce mě bavilo střílet vyšinuté mnichy a nevtipnější je ruka z Adamsovy Rodiny. Jediné, co u nich trochu kazí dojem, jsou občasné zkraty v AI, kdy se nepřátelé buďto zaseknou u zdi nebo prostě odejdou do vedlejší místnosti.

Super design už se tolik nemoří z odstřelováním zdí nebo čachtáním se ve vodních kanálech jako v Duke Nukem. Ani nemá klaustrofobické úrovně jako v Shadow Warrior. Všeho je tak akorát. Je to pestré. Prostředí se často mění. Neřekl bych, že je to nepřehledné, jak tady někteří píší. Jediné, co mi tak trochu vadilo, byla nepoužitelná mapka. Nakonec ale ani nebyla potřeba.

Na to, jak hra dokáže už na střední někdy zatopit, tak bossové byli až směšně jednodušší. U toho pavouka ve druhé epizodě jsem si ani nevšiml, že to byl boss. A hlavní boss se zasekl ve zdi.

Zapnutím mouselocku jsem žádnou výhodu nespatřil. Spíš mě přitom rozčilovalo, jak je hra 2.5d.

"S humorem jde všechno lépe"

Pro: atmosféra, design úrovní, dynamika akce, zábavné zbraně, Caleb, humor

Proti: AI se někdy zasekne, nepoužitelná mapka, 2.5d engine = složitější míření do vzduchu a na zem

+32

Master Levels for Doom II

  • PC 75
Tak jsem si pustil dalšího Dooma. S příslibem pravé a nefalšované Doom hratelnosti ho nainstaloval podle Crashova návodu. Možná jsem to měl dělat, možná ne (díky za něj). Každopádně ve Steam verzi nejde nastavit ovládání. Čert vem grafiku. GZDoom je tam potřeba hlavně kvůli možnosti nastavit si ovládání. WSAD jde nastavit i ve starém Wolfovi, tak proč by to nemohlo jít tady.

Díky specifickému návodu na spuštění jsem jel mise tak, že se mi zachovávaly zbraně a zdraví z té předchozí mise. Trochu to ulehčilo jinak docela těžkou hru. V původní verzi totiž začínáte každou misi jen s pistolkou. Master Level for Doom II přináší jen pár nových nápadů. Ty jsou bohužel dost kontraproduktivní. Díky nim jsem pořád zdlouhavě hledal postup. Často to byl vopruz a asi ve dvou případech musel pomoci Youtube.

V jednom levelu se třeba dveře otevírají výstřelem. Zjistil jsem to asi po dvaceti minutách, když jsem ze zoufalství do nich vystřelil zblízka raketometem. V jiném levelu zase musíte střelit do jinak nedostupného spínače. Jak mě to má sakra napadnout? Tohle nikdy v Doomu nebylo. Vrcholem všeho byl level, kdy musíte vzduchem dolevitovat pro klíč. Jako, že u zdi se zapnutým během to jde. Na skryté spínače nebo tajné dveře nutné k dalšímu postupu jsem si zvykl už z jiných béčkových her. Proč je to ale proboha tady?

Na nějaké hledání secretů jsem v tomhle šíleném designu rezignoval. Jinak je to stará dobrá akce. Svižná, adrenalinová, uspokojující. Pár levelů je opravdu dobrých. Hlavně ty, kde je hodně prostoru. Pokud zkousnete 2,5D omezení grafiky, tak to snad nikdy nezestárne. Skvělá atmosféra a nadčasový drive. Občas se holt některé designové experimenty neuchytí. V tomhle případě opravdu platí, že méně je někdy více. Na kulervoucí design z původní hry to nemá a často jen recykluje do složitějších a stísněnějších tvarů.

Steam čas: 10,2 hodin

Pro: Doom drive, Doom atmosféra, Doom akce, některé prostornější levely

Proti: časté nudné záseky, někdy zbytečná složitost a stísněnost

+10

Die Hard: Nakatomi Plaza

  • PC 65
Tato hra na první pohled splňuje vše, co má mít nepovedená hra. Na to, že hru pohání v té době nejnovější verze LithTech enginu, na kterém běžel třeba NOLF 2, tak je to dost špatný. Že hra vypadá hrozně, už dneska asi nikoho nepřekvapí. Horší jsou problémy technického rázu. Hlavně kolizní model, strašné skripty a celkově hrozná fyzika. Neustále jsem se zasekával o všemožné překážky. Vždycky to divně trhalo obrazem. Když jdete po schodech, skáče celý obraz. Nedej bože po schodech jít úkrokem. To je jeden velký zásek. O skákání ani nemluvě. Ve scéně, kdy musíte zavěšení na požární hadici znovu skočit do budovy, jsem kvůli tomu spadnul snad desetkrát.

Skripty občas nezafungují správně z nutností načíst hru. Level design neustále recykluje lokace. Často chodíte jen po prázdných chodbách a stále stejných kancelářích. Design je dost budgetový. Stejně tak umělá inteligence. K úspěchu stačí jen otevřít dveře, nakouknout, stáhnout se za roh a počkat. Nepřátelé sami naběhají pod hlaveň. Můžete je zabít pěti zbraněma: pistole 9mm, MP5, M16, Sten a M60. Z toho je M16 zbytečná zbraň, protože používá stejnou munici jako Sten a nemá zaměřovač. Navíc do těhle zbraní seberete minimum nábojů. Vlastně jsem celou hru střílel skoro jen z MP5. Co bych dal alespoň za nějakou brokovnici.

To, že střílíte jeden druh nepřítele je asi omezení filmem. Ano, tady střílíte celou hru opravdu jen jeden druh tupého nepřítele. Naštěstí hra neselhává v tom nejdůležitějším. Pocit ze střelby je výborný. Nábojů je dostatek. Kolikrát jsem na nepřítele vypálil celý zásobník z mé MP5 a měl z toho skvělý pocit. Hra má výborný spád. Krátké levely vás ničím zbytečně nezdržují. Jako fanouška filmu mě potěšil detailní scénář. Všechny zásadní scény z filmu jsou i tady. Co na tom, že to s touhle grafiku vypadá někdy dost směšně.

Hra vás občas zaměstná i nějakou hádankou. Což je v tomhle případě docela osvěžují. Je to skvěle ozvučené. Zvuky střelby se opravdu povedly. Dabing se také hodně povedl. Do Johnovy kůže, je v tomhle ohledu, snadné se dostat a Hans je prostě geniální záporák.. Je to akorát dlouhé. Docela jsem se bavil celou dobu. Jako odreagovačka je to slušné.

"Adaptace" (hardcore)

Pro: pocit ze střelby, ozvučení, dabing, dějový spád

Proti: hrozné technické zpracování (fyzika, kolizní model), občas nefungují skripty, béčkový design, málo zbraní, příliš tupá UI, jeden druh nepřítele

+14

The Terminator: SkyNET

  • PC 80
Technické chyby mě u tohohle datadisku zlobily mnohem víc, než v původní hře. Možná je to tím, že jakmile něco obsahuje víc než pixely, tak dosbox nestíhá. Možná, že kdybych si s tím více hrál, mohl bych hru spustit plynule v supervega grafice. Což je jedno z vylepšeních datadisku. To jsem ale neudělal. V rámci plynulého hraní jsem tedy hrál opět na předpotopních 320x200. K tomu mi to ještě pořád padalo. Na konci, když mi hra rozbila save, tak jsem chtěl mlátit do klávesnice. Naštěstí jsem měl víc ukládacích slotů a mohl tedy začít alespoň od začátku levelu.

Vylepšení SkyNETu nezahrnuje ani tak nové zbraně nebo nové nepřátele. Toho se nedočkáme vůbec. Hlavní plus datadisku je v návaznosti misí. Jejich průchod je mnohem plynulejší. Mnohem víc jsem měl pocit, že se držím nějaké dějové linky. Misí je 8, ale kdyby nebyli rozdělené, dokážu si představit, že by průběh hrou mohl mít podobné schéma jako třeba v Half-Life. Tohle se hodně povedlo. Animace mezi misema jsou taky fajn. A animace v brífingách jsou prostě boží. Masky a herecké výkony jsou šílené. Celé je to hrozně amaterské. Zvuku není pořádně rozumět, ale je to tam. A já si to hodně užíval.

Hra nabídne několik nových prostředí. Hlavně nové interiéry jsou fajn (diskotéka, autodílne, ponorka). nově se tady objeví voda. V ní sice nemůžete plavat, ale můžete se utopit při chození po dně. Tenhle prvek otevírá nové designové možnosti. Pozor, hra obsahuje hodně slepých odboček. Obsahuje hodně pastí ze kterých se nedá dostat, ale nepoznáte to hned. K ukládání to chce přistupovat z rozmyslem.

Celkově je datadisk tak o půlku kratší, ale taky těžší. Nepřátel je mnohem víc a párkrát se mi stalo, že mi došla munice. Naštěstí to bylo v misích, kde nebyl postup lineární a opakováním to šlo hrát jinak. Zmizelo zjevování nepřátel před obličejem. Zato přibylo objevování nepřátel při sebrání některých věcí nebo zmáčknutí některých tlačítek. Tlačítka občas nejsou poznat, že jsou aktivní. To je nejčastější důvod záseků. Občas se vyplatí jen tak chodit kolem panelů a mačka akční klávesu.

The Terminator: SkyNET je ukázkový datadisk. Škoda, že je to tak krátké. Nějaký boss nakonec by tak neškodil.

"Čapkův odkaz" normal

Pro: návaznost misí a ucelenější průchod, 640x480 (které jsem bohužel nevyužil), voda, nové interiéry, brífingy, animace

Proti: krátké, žádné nové zbraně ani nepřátelé, některé špatně viditelné spínače, konec byl nic moc

+10

God of War II

  • PS3 85
Druhý díl God of War jsem si užil stejně jako ten první. Na první pohled nepřináší moc novinek. Nějaké ale jo. Jestli je to k lepšímu nebo horšímu je každému na posouzení. Něco je prostě jiné. Někomu se to nemusí líbit, ale já byl za to rád.

Příběh egoistického psychopata Kratose není moc překvapivý. Přece by si od nikoho nenechal nic diktovat. To by musel kohokoliv nejdřív zabít. Příběh je vyprávěn epickým stylem jako v jedničce. Už tam se mi to moc líbilo. Druhý díl se snaží být různorodější. Už se celý neodehrává v jednom městě. Prostředí jsou pestřejší. Nepřátel je víc druhů. Kratos má víc zbraní na výběr. Mě osobně stejně nejvíc vyhovovali meče na řetězech. Ostatní zbraně jsem nepoužíval.

Kratos má taky nové schopnosti jako zpomalování času, nebo lítání. Dává to nové možnosti prostorovým hádankám. Hádanky jsou fajn. Musíte na ně příjít, ale není u toho žádný stres. Je to tak akorát. Bylo trochu vylepšené ovládání. Teď už například nemusíte při zvedání dveří zběsile mačkat R2 nýbrž kolečko. A hned to jde líp. Maličkost, ale potěší. Bylo vypuštěno dementní balancování na lanech. S kamerou jsem tentokrát neměl problém. Možná je to ale tím, že jsem si na ní už zvykl.

Šibeniční limity na některé hádanky zůstaly. To co si tady ale užijete mnohem víc jsou souboje z bossy. V minulém díle byli dva. Tady je jich alespoň osm. Jsou pěkně vymyšlené. Nápadité a plné quick time eventů. Mě to vyhovuje. Někomu nemusí. Asi to tak má být. Přece nebude bijec bohů masit jen samé průměráky.

Bohužel je tenhle díl kratší o dobré dvě hodiny. Alespoň ale nestačí nudit nějakým stereotypem. Je to nabušená jízda o začátku do konce. I kdy už jsem chtěl u posledního quick time eventu vzteky rozbít ovladač. Po nějakém dvacátém pokusu. Dvacátém přehrání animace. Zeus je máslo. Árés byl větší bouchač.

"Love Trofejí" normal (58%)

Pro: spousta příjemných malých novinek, pestrost prostředí, víc bossů a souboje s nimi

Proti: zbytečné nové zbraně, je to kratší

+13

The Terminator: Future Shock

  • PC 85
V době velkého soupeření her Duke Nukem 3D a Quake tady byla ještě další FPS. Přišla o nějaký ten měsíc dřív. Vysloužila si primát prvního průkopníka mouselooku. Když budeme objektivní, Quake vyšel jen o dva měsíce později. Mouselook přinesl také. Byly to nezávisle na sobě vyvíjené hry. Ale Terminator byl první. Revoluce, díky které bych hře odpustil spoustu neduhů. Ta pravá revoluce podle mě ale spočívá v průkopnickém level designu.

Neběháte tady v malých uzavřených levelech a nehledáte klíče k dalšímu postupu jak to bylo v doomovkách do téhle doby zvykem. Tady jsou úrovně otevřené. Můžete jít kam chcete. Když chcete, můžete prohledat barák. I když vám to třeba k ničemu nepomůže. V misích plníte různé úkoly. Většinou diverzního typu. Jak exteriéry, tak interiéry jsou dost monotóní. Co byste ale chtěli v roce 96. Do téhle doby jste si ani nemohli zajezdit v džípu nebo zalétat se vznášedlem.

Hra má perfektní atmosféru. Všudepřítomná zkáza postapokalypsy. Všudepřítomná smrt a vražedné stroje. Zvuky a hudba jsou tak jak mají být. Hra se s váma moc nemazlí. Jen to ten typ, kde si můžete rozbít bednu po které musíte vyskákat k dalšímu postupu. Nebo když plníte úkoly ve špatném pořadí a hra vám díky tomu uzavře cestu dál. Doporučuju tedy savovat na víc slotů. Někdy to bylo k vzteku, když jsem musel opakovat celou, už skoro hotovou, misi. Co bylo ale horší, bylo zjevování nepřátel za zády nebo těsně před vámi. Nepamatuju si, že bych někde tolikrát použil save/load. Chápu, že prostranství jsou veliké a nepřátelé pomalí. Tohle byl ale pěkný vopruz.

Bohužel má hra časté technické problémy. Několikrát jsem to musel načíst, protože jsem se zasekl o překážku. Hra občas padala. Grafika v rozlišení 320x200 taky není nic moc. Z vyšším rozlišení z datadisku si moc nerozumí. To hře ale odpouštím. Má totiž mouselook a díky tomu je samotné ovládání pohodlené a dynamické. Vlastně jako u všech dnešních FPS. Akorát, když se skrčíte, tak se nemůžete pohybovat.

Hra má podle mě velmi uspokojivé zakončení. Takové realistické. Dost mě to potěšilo. A taky je slušně dlouhá a celou dobu zábavná.

Herní výzva "Hrátky s časem" (normal)

Pro: mouselook, průkopnický level design, dopravní prostředky, atmosféra

Proti: zjevování nepřátel, technické problémy

+22

MechWarrior 2: Mercenaries

  • PC 80
MechWarrior 2: Mercenaries láká hlavně na manažerskou část hratelnosti. Ta je ale nedotažená, frustrující a vlastně docela zbytečná. Možná by nemusela být blbá, nebýt nepřátelského menu a celkového uživatelského rozhraní. Menu je strašně zdlouhavé. Každou akci musí zbytečně komentovat nebo okořenit nějakou zbytečnou animací a ještě k tomu je to dost nepřehledné.

Když už jsem ten manažer, tak bych čekal nějakou svobodu. Každé přestavení mecha stojí peníze. Nehodí se vám zbraně v misi? Máte smůlu. Musíte načíst hru, protože na další přestavbu nemáte peníze. A k tomu je to vopruz, když je to pitomé menu tak pomalé. V manažerské části je možné vybírat si mise. Je to ale k ničemu, protože kromě příběhových misí jsou na výběr jen další generované, pořád stejné a nudné. Příběhové jsou časově omezené, takže je můžete přeskočit, aby jste v půlce hry zjistili, že jste v řiti. Neviděli jste pořádnou misi a nemáte prachy na pořádné vybavení.

Po nějaké době jsem to teda vzdal a rozehrál si klasickou kampaň. Dostal jsem klasického zábavného MechWarriora. Oproti původní hře jsou jinak vyvážené zbraně, takže je to těžší. Dříve ultimátní rakety už tolik nezraňujou a na mecha se jich vejde míň. Bylo to potřeba udělat. Už se to nedalo tak snadno ochcávat jako dřív. Některé mise jsou teda až moc těžké. Jako třeba mise, kde musíte identifikovat hlavního kapitána, zničit všechny jeho spolubojovníky a jeho nechat na pokoji. Problém je v tom, že je to mech z největší palební silou a jde po vás. Hodně rychle jsem se naučil nedávat zbraně na ruce. Ty totiž vydrží tak dvě rány a upadnou i se zbraní hodně rychle.

Mise se snaží být různorodé. Naštěstí se autoři vyvarovali experimentům z minulého datadisku. Už vás teda nečeká podvodní mise nebo mise ve vesmíru (krom jedné ucházející vyjímky). Nejzábavnější jsou stejně úkoly, kde musíte všechny zničit ve velké aréně. Grafika je dost vylepšená. Konečně se na to dá koukat bez pomoci nějakých jiných režimů pohledu nebo s pomocí izometrického pohledu. Na 1024x768 mi to v softwarovém režimu neběželo úplně rychle. Přepnul jsem teda do 640x480 (supervega) a ta hra vypadala snad i líp. Hodně dobově, ale celkem pěkně.

Na datadisk je to docela dlouhá hra. Na konci jsem byl docela i rád, že už byl konec. Přeci jenom jsem pár misí opakoval do zblbnutí, než jsem je dal. Doufám, že ve trojce už bude konečně nepřevrácený mouselook (dnešní standartní). Za celou dobu hraní druhého dílu jsem nemohl hrát jiné akce, protože mi to vůbec nešlo z myší. :)

Pro: lépe vyvážené zbraně, vylepšená grafika zlepšuje hratelnost, zábavné a náročné souboje

Proti: frustrující manažerský režim, nepřátelské menu

+13

God of War

  • PS3 85
U hlavního bosse už jsem to chtěl skoro vzdát a snížit obtížnost na nejlehčí. Souboj, který byl rozdělen na 3 fáze, byl hlavně v té třetí dost urputný. Snad až na padesátý pokus se mi podařilo najít účinnou taktiku na všechny tři fáze. A boha války porazit. Nedal se lehko. Aby ne, vždyť to byl bůh.

S hrama podobného typu nemám moc zkušeností. Bojovky mi někdy moc nešly. Bál jsem se trochu, že se u toho budu trápit. Byly to liché obavy. Bojová část je dobře srozumitelná. Komba nedá velkou práci se naučit. A to ani, když přibývají nové možnosti díky zlepšujícím se schopnostem. Boj je hodně zábavný, až skoro návykový. Líbilo se mi, že často bylo víc způsobů jak porazit monstra. Podle toho, jestli Kratos zrovna potřebuje manu, životy nebo má všeho dostatek a může sbírat zkušenosti.

Hra překvapivě obsahuje i hádanky. Není to nic složitého. Většinou jde o jednoduché principy. Horší jsou pasti. K těm jsou totiž často šibeniční limity. Místnost s podlahovými bodáky mě rozpalovala do ruda. V omezeném čase došoupat bednu na určené místo a vyskočit na skálu. Vteřina zpoždění znamenala smrt. Balancování na úzké lávce nad propastí s rotujícíma čepelama bylo taky o nervy. A to hlavně díky hrozné kameře.

Kamera se nepřizpůsobuje. Najde si pevný bod. Když se otočíte a běžíte nazpátek, koukáte hrdinovi do tváře a běžíte po paměti. Kamera se často přepíná a zároveň s ní i osa ovládání. To mi často přinášelo smrt. Zvlášť při balancování na úzkých lávkách. V tu chvíli ale nemůžete vzteky vypnout hru. Ne, pokud chcete delší část opakovat znova. Checkpointy jsou sice časté, ale ukládací body nikoliv. Pro hráče, kteří si chtějí zahrát půlhodiny po práci na odreagování tedy nic moc.

Grafika je svižná a jednoduchá. Ve své jednoduchosti ale dokáže vykouzlit atmosferické scenérie. Například lezení po skále, zatímco pod vámi pochoduje titán, je pěkná scéna. Nebo mečová lávka. Dobře, grafika není žádný zázrak, ale technicky funguje skvěle. Příběh je správně akčně jednoduchý a na poměry akčního žánru dostatečně béčkově poutavý. Má to atmosféru. Vlastně jsem se celou hru bavil.

Pro: soubojový systém, atmosféra, zpestřující hádanky, Kratos je správný parchant

Proti: kamera, řídké ukládací body, některé frustrující pasti

+18

The Last of Us

  • PS3 100
Hra má pomalý rozjezd. Ze začátku jsem se do toho nemohl dostat. Nešlo mi to. Nebyl jsem zvyklý hrát za postavu, které táhne na šedesátku (Díky stáří Joelově dceryna začátku a po jak dlouhé době se to odehrává). Ano, díky vývoji na začátku už mu musí táhnout na šedesátku. Nečekejtě od něj nějaké velké sprinty. V soubojích na blízko taky není moc dominantní. Oproti Uncharted docela změna. Často jsem na začačátku umíral. Joel to ale nahrazuje svou vytrvalostí a odhodláním. Chce to jen správné načasování.

Postupem času jsem si hratelnost The Last of Us zamiloval. Hra vás nijak netlačí, abyste to hráli stealth nebo akčně. Je to jen na vás. Pokud střílíte, z nepřátel padá víc nábojů. Chce to jen přesnou mušku (nepadá jich moc) a dobrý kryt. Joel toho moc nevydrží. Pokud hrajete stealthově, musíte počítat s tím, že škrcení trvá delší dobu, rozmlátit cihlu o hlavu vydá hlasitý zvuk a umělá inteligence není vůbec špatná. Jakmile uslyší podezřelý zvuk, začnou systematicky prohledávat okolí. Teda, nenakažení. Nakažení běží instinktivně rovnou za zvukem.

Hratelnost je nakažlivá. Bavilo mě vyrábět předměty a pak přemýšlet, jakým způsobem se dostat dál. Bavilo mě prohledávat okolí. Hledat zásoby a zamčené dveře. Grafika dostala z PS3 snad i to, co tam není. Po Uncharted 3 jsem nevěřil, že se z téhle konzole dá dostat víc. Lidé z Naughty Dogs to ale dokázali. To co mě ale hlavně bavilo byl příběh. Hra vás nenudí žádným stereotypem. I přes svou slušnou délku. Často vám pouští cutscény a posunuje příběh dál.

Bavilo mě sledovat osudy hrdinů. Těšil jsem se na každý vývoj v příběhu. Hra celou dobu postupně gradovala a já jsem nechtěl konec. Celé to nakonec vygradovalo tak, že to ve mně nechalo hluboký dojem. Chápu proč je tenhle příběh tak ceněný. Už dlouho se mi nestalo, aby mě to nutkalo hru rozehrát hned znovu. Civilnost prostředí a vážně pojatý příběh mi trochu připoměl seriál The Walking Dead. Možná se tvůrci trochu inspirovali. Tohle ale bylo lepší.

Pecka jak hovado. Hra, kvůli které stojí za to si koupit konzoli od Sony. Hra která nastavila laťku tak vysoko, že jediný konkurent může být snad jen druhý díl.

Pro: příběh, atmosféra, hratelnost, délka, prostředí, gradace, uvěřitelnost, snad všechno

Proti: mohlo by to mít dalších 10 hodin

+17

MechWarrior 2: Ghost Bear's Legacy

  • PC 60
Byl by to skvělý datadisk. Až na dvě naprosto retardované mise. Je fajn, že se autoři snažili být inovativní. Mechwarrior se ale ve stísněných prostorech hraje dost špatně. Není na to dělaný engine. Není na to přizpůsobené ovládání. Jsou to velké kolosy. Navíc jsou v tom chyby. Klouzání po povrchu nebo zasekávání v textuře.

Například poslední mise. Je to ve vesmíru. Úkol doletět na cizí loď, všechno tam pobít, zničit generátor a vrátit se zpět, dokud to nebouchne. Zní to hezky, jenže. Pokud se nehnete, na začátku vás do pár vteřin rozstřílí věže. Pokud přidáte moc plynu, hned letíte do vesmíru. Z vaší lodě musíte při křížové palbě věží doplachtit do tajného poklopu, který na první pohled není vidět v textuře. Kdybych se nepodíval na youtube, nevěděl bych, že tam něco takového je. Takže cesta naslepo. Na to padne alespoň prvních 20 pokusů.

Dostanete se zázrakem na loď a rozstřílejí vás mechové, když se zaseknete do zdi. V klaustrofobické místnůstce musíte namačkán rozstřílet asi 5 mechů. Na to padne dalších 20 pokusů. Když se mi povedlo konečně mechy rozstřílet a zničit generátor, zasekl jsem se na cestě zpátky v únikové díře a loď se mnou bouchla. O dalších 20 pokusů později jsem dírou konečně prolezl, ale nevšiml jsem si , že mám natočený trup jinam než nohy a vystřelil jsem se do vesmíru. Během mise nejde ukládat. Prostě frustrace jak hrom. Těžká designérská bota.

O misi pod mořem, kde si nemůžete vybrat mecha a zbraně ani nemluvě. Celou misi koukáte na jednu barvu. Díky bohu za zjednoduššení pohledu. Úzký chodby na konci téhle mise mi ničily zdraví. Jinak je tenhle datadisk dobrý. Dost nových mechů a zbraní. Zvláště jsem si oblíbil dalekonosnou raketu Arrow IV. Ostatní mise jsou zábavné a je jich dost.

Škoda té grafické neodladěnosti. Hrál jsem dosbox verzi v rozlišení 1024x768. Třeba je to v jiných verzích hry lepší.

Pro: nový mechové, nové zbraně, dost zábavných misí

Proti: 2 šílené mise mi zničili požitek z hraní, zasekávání se do textur

+14

MechWarrior 2: 31st Century Combat

  • PC 90
Všech 32 misí dobojovaných. Musím říct, že mě to bavilo hodně. Nejdřív je ale potřeba naučit se ovládání. Ovládání, kde můžete využít snad všechny klávesy. Kde hrajete s invertní myší. Kde přidáváte a ubíráte plyn. Kde musíte směrovat vaší chůzi a mimo to i vaší kabinu. Chová se to spíš jako tankový simulátor.

Na začátku přišel takový wow efekt. Mít v roce 95 3dfx a hrát to v plynule v rozlišení 1024x768, to muselo být něco. Co na tom, že jsou mise hodně prázdné. Samotní mechové jsou pěkně vymodelovaní, krásně bouchají, odpadávají jim končetiny a celkově se fyzika chová tak jak má. To ostatní jako krajina a města jsou samozřejmě z dnešního pohledu už dost ošklivá a často nepřehledná.

Na začátku mise si vyberete mecha, případné parťáky, vyzbrojíte se a jdete do krátkých misí splnit nějaké úkoly. V misi nikdy nebudete déle jak 20-30 minut. Pak to utne časový limit. To se mi ale za celou hru stalo jednou. Všechno je to totiž nacpané do malého prostoru a dost intenzivní. Parťáci opravdu poslouchají a pomáhají. Boje jsou tuhé do poznání správné taktiky a osvojení si ovládání. Pro mě jednoduchá taktika. Odebrat všechny heaty, narvat do mecha raketomety a co nejvíc naváděcích raket. Na brnění tolik nezáleží, důležitější je rychlost. Každý si najde to své.

Hratelnost je celou hru pořád stejná. Je to ale celou dobu zábavné. Není to zdlouhavé. Má to atmosféru. Je to těžkotonážní. A mimochodem, má to skvělé animace. Teda, na tu dobu. Zvuky jsou skvělé a hudbu jsem vypnul, protože mě rušila. Hra má super atmosféru i bez ní. Jediné co mě občas brzdilo, že jsem nevěděl, co se po mě chce. To jsem ale taky nevěděl, že ve hře je klávesa na identifikování objektů a cílů. Pak už to bylo v cajku. Najít to v menu bylo náročnější.

Pro: těžkotonážní akce, modifikatelnost mechů, užiteční parťáci, atmosféra, modely a fyzika mechů, zábava

Proti: nepřehledné uživatelské rozhraní, invertní myš se nedá nastavit, občas nepřehledná grafika prostředí

+9

The House of the Dead 2

  • Arcade 60
Když už jsem byl v té Arcade Herně, stačilo udělat úkrok doprava k výraznějšímu automatu, než byl první díl. Pistole zůstali stejné. Herní styl nezměněn. Hra se ale dočkala pár příjemných vylepšení.

Na první pohled zmizelo blikání. Na tohle se mnohem lépe koukalo. Oči nebolely a grafika je jemně vylepšená. Moc mi neseděla změna krve z červené na zelenou. Naopak mi o něco lépe sedělo vylepšení nabíjení. Už nemusíte mačkat střelbu mimo obrazovku. Tentokrát stačí mimo jen vychýlit mušku. Stejně si ale myslím, že kdyby bylo třeba z boku pistole nějaké tlačítko na nabíjení, bylo by to mnohem intuitivnější.

Obtížnost je pořád stejně masochistická. Zombie sice trochu zpomalili, zato bossové jsou snad ještě těžší. Jsou opravdu nároční. Zničit je bez ztráty kytičky chce hodně cviku a trpělivosti. I když to asi do velké míry závisí na tom, jak se poperete s ovládáním. To, že musíte do tří zombií během krátké chvíle vystřílet 12 ran šestiraňákem, je ale fakt.

Zachraňujete více lidí a bonusy je stále těžké získat. Opět je dobré míti parťáka. Dvojka The House of the Dead prošla jen mírnou evolucí. Vylepšení jsou ale příjemné a hra se hraje líp. Možná by se to na počítačí hrálo líp s myší. Arkádové automaty už jsou dneska opravdu muzeum.

Pro: nebliká jako první díl, vylepšené nabíjení, vylepšená grafika

Proti: pořád nic moc nabíjení, masochistická obtížnost (arcade), zelená krev

+4

The House of the Dead

  • Arcade 50
Tak jsem z dětičkama navštívil arcade hernu. Při té příležitosti jsem sfouknul The House of the Dead. A to na originální pistolích. Musím říct, že mi hra dala dost zabrat. Obtížnost je dělaná pro dva přesně mířící lidi. Hrál jsem to jen já. A dost špatně.

Na začátku jsem si musel zvyknout na to, že hra neskutečně bliká. A když to hrajete ve dvou, hra se stává dost nepřehlednou. Čekal jsem, jestli z toho třeba nedostanu epileptický záchvat. Dost nešťastně je řešené nabíjení. Musíte namířit mimo automat a zmáčknout střelbu. Strašně zdlouhavé a chaotické. Vůbec by neškodil zaměřovací terčík. Střílet totiž pistolema na skoro stejně velkou obrazovku není moc přesné. Možná jsem to ale jen neuměl.

Ve hře jsem chcípal každou chvíli. Naštěstí je to řešené tak, že když umřete, stačí hodit další minci a pokračujete dál. Kdybych tam házel třeba desetikoruny, měl bych to za takových 500. A to je to dost krátké. Je tady i příběh. Ten má ale asi tak stejnou hloubku jako film Uweho Bolla (Jak podle tohodle mohl někdo natočit film?).

Samozřejmě jsem nikoho nezachránil, ale bosse jsem asi po deseti mincích ustřílel. Bejt to za peníze.. No jo, ono to vlastně za peníze bylo.
Virtua Cop byl lepší. Tam jste nemuseli věčně střílet 5 ran do zombíka, co byl pár centimetrů od vás.

Pro: dá se do toho zapařit a vydržet, délka

Proti: systém nabíjení, neskutečná blikačka, na pistolích až moc drsná obtížnost

+12

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

  • PC 80
Tahle hra ze začátku není moc přívětivá. Popravdě mě to docela odrazovalo. Nejhorší je respawn všeho. Zvířat, lidí, úkolů. Vedlejšáky, který se den co den obnovují. Nemá to žádný smysl a slouží to jen k nahrabání si peněz ke koupení lepší výbavy. Kterou stejně nakonec seberete i bez toho. Ještě k tomu kvůli nim často musíte zdlouhavě šlapat. Staminu jsem teda vyřešil artefaktama, ale střílet stále dokola tu samou partu vojáků je nuda.

Tma je taky otravná. Naštěstí se mi jí podařilo vyřešit vypnutím dynamického nasvěcování. Frakce jsem moc neřešil. Protože se mi seknul hned první quest za jednu z nich (verze z českým dabingem). Nějak mi to v dalším postupu neublížilo. Interiéry některých budov byli hodně atmosferické. V kanalizaci jsem se i trochu bál. A ještě mi k tomu došla munice. Jinak je celý svět takový nemastný. Připadá mi to nedodělané. Možná to dělá i ten stupidní respawn už sebraných věcí a zabitých lidí.

Doporučuju držet se hlavní dějové linie. Ta je nadesignovaná skvěle a příběh vám poskytne pár příjemných překvapení. Jak se blížíte ke konci hra se zlepšuje a zlepšuje. Hra má víc konců. Jeden konec to dokonce usekne o dost dřív. Trochu mi to připomělo Fallouta 1-2. Stejně jako skvělá Gauss puška. UI nepřátel není špatná. Bitky mají docela šťávu a rozhodně to není procházka růžovým sadem. Trochu mě rozčilovalo neustálé manuální obírání nepřátel. Ono jich totiž není málo a je to zdlouhavé. Dobré je že UI si toho všímá a v tu chvíli drtivě útočí.

RPG prvky jsou zanedbatelné. Máte tady jakýsi žebříček stalkerů, ale žádné výhody to nepřináší. Zkušenosti nezískáváte. Jediné, co je tady RPG, je popis zbraní, věcí, brnění. Ty se ničí a nejdou spravit. To je další důvod, proč jsou vedlejšáky tak nekonečný a nudný kolotoč. Takový ty lidi, co chtějí mít všechno splněné, prozkoumané a vybrané tady budou dost trpět.

Tahle hra má obrovský potenciál a jsem fakt zvědavý na další díly.
"Nerozbalený dárek"

Pro: hlavní dějová linka, příběh, zábavné přestřelky, víc konců, Gauss puška, atmosféra interiérů

Proti: respawn lidí, respawn příšer, respawn věcí, respawn vedlejších úkolů, nudné a zbytečné vedlejší úkoly, zdlouhavé obírání mrtvol

+28

Wolfram

  • PC 45
Tohle nebylo opravdu nic moc. Vzkříšení staré legendy beru. Grafika je hezká věc. Když ale hratelnost zůstane stejná, jako před 20 lety, přijde mi to zbytečné. Kdyby to alespoň tak zábavné bylo. Jako před těma 20 lety.

Nová grafika způsobí pocit, že jsou místnosti v úrovních mnohem větší. Že celkově jsou úrovně mnohem větší. Jen nechápu, proč se autoři nesnažily do původního designu nějak ty místnosti zaplnit. Je to prázdné a ve výsledku je 3D zbytečné. Ještě k tomu z efektama typu realistické nasvětlení. Celá hra je hodně tmavá a bez baterky se neobejdete. Na co je sakra v kostkovaných místnostech baterka?!

Samotná akce to taky nezachrání. V původní hře byla nejslabší zbraň pistole a nejsilnější rotačák. Z ničím jiným, než z rotačákem nebylo potřeba chodit. Tady je nejsilnější pistole a nejvíc nahovno ehm kulomet? Kam sakra zmizel rotačák? Proč se to musí nabíjet? Proč je to kulomet? Proč musím v roce 2012 projít celou hru z pistolí, protože ostatní 3 zbraně jsou nepoužitelné? Zbraně jsou vyváženy jako dřív. Jen opačným směrem.

Pocit ze střelby je taky na bodu nula. Nepřátelé jsou extrémě tupí, ale odolní a účinní. Pokud se na prostřední obtížnost nenaučíte střílet do hlavy, nemáte nárok. Jednu ránu záklaďákovi a dvě samopalníkovi. Pokud na hlavního bosse půjdete na férovku, nemáte nárok. Ale porází se snadno díky jeho tragické AI.

Wolfram dokáže navodit atmosféru starého Wolfa. Ale díky jeho hrozné odbytosti není tak zábavný. Postrádá dynamiku a drive svého vzoru. Alespoň mapka mohla přibýt. S tou by byl zajímavější i původní Wolf. Tohle je prostě archaická předělávka muzejní hry. Alespoň, že je to zadarmo.
"Tehdy to začalo"

Pro: slušná atmosféra, je to zadarmo

Proti: hrozně odbyté, tragická AI, tragicky vyvážené zbraně, zbytečná tma, zbytečně odolní nepřátelé, žádné vylepšení oproti originálu, prázdné úrovně, hrozný pocit ze střelby

+5

Firestarter

  • PC 60
Poprvé když jsem hru pustil a prošel první level, říkal jsem si známou otázku. What the fuck!? Vypadalo to skoro jako Quake 3. Bylo to rychlý. Teda, jen někdy. Hra se totiž zpomalí, jakmile se k vám dostane nepřítel dost blízko. A sbírání checkpointů na čas? Které se objevily vždycky někde v řiti? Nechtělo se mi orientovat podle nějaké mapky. Chtěl jsem jen v klidu střílet.

Naštěstí si to po pár úrovních sedlo. Orientoval jsem se celkem v pohodě a na nepřátele jsem našel pohodlnou taktiku běhání od nábojů k lékárnám a brněním. Takové kolečka přežití. Stále mi vadilo to blbé zpomalování hry v blízkosti nepřátel. Dynamika tím dost trpí. K tomu mě ještě začali brutálně snímat nepřátelé s ohnivým útoky. Naštěstí to vyřešila, RPG schopnost, odolnost proti ohni. Hra používá stejný RPG model jako třeba HoMaM. Dost jí to přidává. V kombinaci s výběrem postavy a dalšími schopnostmi si můžete nastavit styl střílení jak potřebujete.

Vadilo mi, že hra diktuje, z jaké mám střílet zbraně. Vykosíte skupinu nepřátel, zpřístupní se nové cesty, objeví se nový checkpoint a nová zbraň. Už nemůžete vzít náboje do předchozí zbraně.Tenhle fašistický přístup je dost k ničemu, protože zbraně jsou jinak pěkně udělané a pěkně se z nich střílí. Naprd je taky nemožnost přehodit si manuálně používané střelivo. K některým zbraním je totiž několik druhů nábojů.

Tahle hra umí být adrenalinová a rychlá. Koneckonců k tomu hraje dynamická muzika. Všechno to ale kazí zbytečné zpomalování hry. A jestli přemýšlíte nad něčím odpočinkovým, tak pozor. Na obtížnost normal může poslední úroveň trvat klidně 2 hodiny a natrvalo se v průběhu úrovně nedá ukládat. Chvílema mě to bavilo. Ale na to, jak je hra rychlá, je pomalá. To je často dost k vzteku a frustrující. Agónii smrti si totiž užijete dosytosti.

"Lidem vstup zakázán"

Pro: RPG prvky, hezké zbraně, v jádru dobrá střílečka, někdy slušně rychlé

Proti: zpomalování času!, moc nalajnované, některé zbytečně natahované úrovně

+12

Uncharted 3: Drake's Deception

  • PS3 90
Začátek tohoto dílu byl pro mě dost rozpačitý. Spousta dialogů. Chvíli jsem měl pocit, že jsem snad v nějakém filmu. Celkem málo akce. Překvapivě hodně hádanek. U některých jsem i chvíli musel přemýšlet abych přišel na princip hádanky. Nelíbala se mi berlička, která řeší hádanky za vás. Zbraně mi připadali slabší. Kolikrát se vyplatilo naběhnout a pěkně je zbušit na férovku. A příběh začal kydat nějaké filozofické kydy.

Naštěstí se hra tak v jedné třetině rozjela do starých kolejí. Hra plná akce. Plná absurdně epických situací. Ve kterých by všichni ostatní hrdinové umřeli. Opět je to nabité a strhující. Korunu tomu dává scéna v letadle a přistání v poušti. Tohle byla snad nejšílenější a nejlepší scéna z celé série. Následná procházka v poušti je taky boží. Třetí díl je filmovější. Dobrodružný biják není rozhodně na škodu. Ještě, když je to občas psychedelické. Co na tom, že některé souvislosti v příběhu moc nedávají smysl.

Autoři se ještě o píď pokusili vylepšit grafiku. Na některých místech to už ale trochu přetáhli a hra se párkrát nepříjemně zpomalila (PS3). Poušť je ale malebná. To byla trefa do černého, tohle prostředí. Kadence nacházení pokladů zase věstí, že hra není tak dlouhá. Asi jako jednička. Která byla krátká. Obtížnost je sice na některých místech slušná, ale checkpoint je snad na každém metru. Tahle hra prostě chce být dohrána.

Dost mi vadila změna vzhledu Eleny. V předchozích dílech byla mnohem hezčí. Vlastně jsem vůbec nepochopil její roli. Nathan jí nejdřív nechce vidět, aby se později do sebe znovu zaláskovali. Přišlo mi to trochu zbytečné. Trochu na sílu. Naopak vztah Sullyho a Nathana je skvělý. Celou hru jsem žil s Nathanem proto, aby Sullyho nezabili.

Pro: strhující akce, scéna v letadle, některé slušné hádanky, dobrodružný biják jak svině

Proti: pomalý začátek, změna vzhledu Eleny, možnost automaticky vyřešit hádanku, krátké

+9

Codename: Outbreak

  • PC 75
Venom má dobrou myšlenku. Kooperace dvou parťáků ve větších otevřených mapách. Důraz na taktiku. Vlétnutí do vřavy by vás mělo zabít. Vlastně toho moc nevydržíte a lékáren je minimum. Škoda, že na to někdo neměl víc peněz a asi i víc času.

Daikatana nám ukázala, jaký můžou být sideckikové přešlap. Tady to naštěstí dopadlo celkem dobře. Parťák má občas nějaký zásek. Někdy se mu povede vystřílet všechno střelivo do zdi na nepřátele za zdí. Někdy má i podivný výběr munice. Ale kooperovat se s ním dá slušně. Může pomoci. Líbí se mi systém zbraní a lékárniček. Všechny zbraně v jednom kvéru po vzoru ZPC. Změna zbraně při přestřelce dává hře docela příjemnou dynamiku. Lékárny najdete jen u některých mrtvých.

Hru jsem chtěl v češtině. Obsedantně jsem se tedy vyhnul, nejspíš opravené, GOG verzi a sehnal si verzi od CD projektu. Hra mi hodně často padala. Nepřátelé se občas propadli do zdi, ze které pak stříleli a byli skoro neviditelní. Ale měl jsem to i s českým dabingem! Dalo se to vydržet. Hra naštěstí umožňovala quicksave kdykoliv a automaticky se ukládala na začátku každé mise.

Pár lidí tady napsalo, jak je to hardcore. Jel jsem na střední obtížnost a prošel to jako nůž máslem. Obtížnost totiž snižuje demence protivníků. A taky to, že můžete kdykoliv načíst. Stačí si jen vychytat nepřátelské odstřelovače a je vymalováno. Je pěkné, že při prvních výstřelech se všichni z celého okolí seběhnou. Přímo před vaše připravené kanóny. Nebo můžete vzít sniperku. Jednoho odděláte a všichni ostatní okolo pobíhají a řvou: "Kde jsou!? Nic nevidím?!" A vy je můžete oddělat v klídku všechny.

Grafika je docela odbytá. Ve venkovních lokacích procházíte stále stejné budovy. Celé je to takové generické. Naproti tomu interiéry vypadají designově mnohem lépe. Celou hru jsem prošel se stejnýma vojákama. I když jich bylo na výběr víc. Celou dobu mě to hodně bavilo. I když to často padalo. Akce je to zábavná. Občas taktická. A na konci jsem si říkal, že by těch misí mohlo být víc. Vlastně, konec byl takový useklý. Nemastný, neslaný.

Příběh je nulový. Kecy v brífincích zbytečné. Čeština není potřeba. Třeba ta GOG verze bude trochu opravená. Slušná hra a pro mě jemné překvapení.

Výzva: "Sousedy si nevybereš" (hardcore)

Pro: zbraně v jednom, zábavná hratelnost, taktický prvek, parťák funguje

Proti: technické chyby, tragická inteligence nepřátel, málo misí, žádný pořádný příběh, divný konec

+11

Silent Hill 3

  • PC 100
Na záčátku jsem si říkal, že na hru budu přísný. Že to nebude další stovkový Silent Hill. Na hře by se dalo najít spoustu maličkostí, kvůli kterým bych to mohl udělat. Děsivý hororový teror mi to ale nedovolil. Silent Hill má takovou atmosféru, že mi to prostě nedovolil. Žeru tenhle abstraktní svět. Tohle znázornění psychického pekla. I tentokrát je prostředí těsně spjato s hlavní postavou. Kdybyste byli na místě Heather, ukáže vám vaše největší noční můry. A to pěkně naživo.

Silent Hill 3 je přímé pokračování prvního dílu. A to tak, že pokud jste nehráli první díl, tak se o hodně připravíte. Příběh perfektně navazuje. Dává smysl. Je to přesně to, co jsem chtěl a ani trochu neklesají jeho kvality. Je to tak dobře poskládané, že kdyby někdy vyšel nějaký remaster, mohli by být tyhle 2 hry klidně spojené. Ještě k tomu to není žádný čajíček. Čím dále postupujete, tím víc víte, že vás nečeká nic moc dobrého. A to k tomu hlavní hrdinka přišla jako slepá k houslím.

Třetí Silent Hill totiž zavedl revoluční myšlenku. Už nemusíte chodit do města. Město příjde za váma. Prostě se jednou probudíte do noční můry. Která je ještě nebezpečnější než kdy dřív. Už na obtížnost normal budete počítat každý náboj. A to doslova. Nebo můžete klidně jít na bosse z železnou trubkou. Jako, že je s ní hlavní hrdinka dost pomalá, slabá a nemotorná. Nepřátel je hodně. Nábojů a lékáren minimum. Už se nestane, jako na konci druhého dílu, že budete mít 50 lékáren a 200 nábojů. Na menším prostoru se dá nepřátelům hůř vyhýbat. Obtížnost narostla.

Nově grafika umí zobrazit postupně měnící se prostředí. Ale ne tak snadno a rychle jako ve filmu. Tady je to víc postupné, víc nervydrásající, víc abstraktní, víc děsivé. Jako byste jste se pomalu dostávali do pekla, ze kterého není návratu. Přesně to podtrhuje například scéna v nemocnici. Ovládání prošlo vylepšením. Pořád je tady dost debilní kamera (nebo atmosferická, když nic nevidíte?). Poprvé ale můžete hru ovládat myší. A musím říct, že jí to hraní dost prospělo.

Je to krátké. Ještě kratší, než docela krátká jednička. Je to ale nadupané až po okraj. Jediné, co mi trochu kazilo zážitek s hraní, byl quicksave. Hru to zjednodušuje a zbavuje to pocitu strachu. Pokud ale máte pevné nervy a vůli, můžete se na quicksave vykašlat. Já to nedokázal a ze strachu ukládal. Všechno samozřejmě podkresluje perfektní ozvučení a opět super soundtrack. Jo, jo, ozvučení opět nemá chybu.

Herní výzva: "Krize identity" (hardcore)

Pro: super příběh, pekelná atmosféra, strach, děsivé ozvučení, soundtrack, větší obtížnost, Silent Hill

Proti: možnost quicksavu

+16

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS3 95
Takhle má vypadat pokračování. Hra je vylepšena ve všech ohledech. Od vylepšení kontaktních soubojů, různorodějšího prostředí, větší rozlohy hry, funkčního zavedení stealth postupu až po spoustu epických, doslova dechberoucích scén. Nathan je superman. Hrdina s nekonečnou fyzickou kondicí a nekonečnou dávkou štěstí. Neuvěřitelně mockrát mu zachrání život šťastná náhoda.

Hned na začátku vás hra seznámý ze stealth postupem. Ten tady není jen tak na okrasu. Pokud si dáte práci a budete takhle postupovat, hra vás odmění. Z nepřátel padají granáty navíc a celkově jich proti vám bude mnohem míň. V některých částech, když začnete střílet, vám přiběhnou v ústrety o dvě vlny nepřátel víc. A pořádně vyzbrojený. AI sice moc nereaguje na letícího nešťastníka ze římsy nebo když se vedle ní skácí postava s šípem v hlavě. Nic není dokonalé.

V samotný akčních pasážích si na první pohled všimnete, že bylo vylepšené házení granátů. V jedničce funkce, která byla celkem k ničemu. Tady přibyla možnost expresní hození bez velkého míření. V jedničce stačilo před nepřatelským granátem zůstat schovaný za překážkou. Tady, když neutečete, jste hned po smrti. Pěstní souboje jsou také hodně vylepšeny a na rozdíl od jedničky se s nima dá řešit spousta situací. Tady jsem si akorát říkal, proč Nathana autoři nevybavily nějakou kudlou. Asi z něho nechtěli mít řezníka. Kladný hrdina z rukama od krve už nevypadá tak kladně. Co na tom, že ve hře zastřelíte asi 1000 lidí.

Prostředí je různorodější. Kromě klasické džungle se podíváte i do hor, Instanbulu, vlaku nebo do válkou zničeného města. Hra je vlastně jedna velká akčně epická jízda. Někdy tak napálená, až jsem se musel chytat za čelo. Korunu tomu dává Nathanovo přeskakování na náklaďáky za plné jízdy. Ten chlápek přežije všechno. Grafika je snad ještě detailnější než v prvním díle. A to jsem si říkal, že už tam vycucali z PS3 co se dalo. Poklady jsou podle mě zbytečné. Je jich moc na malém prostoru a kazí akční dojem ze hry.

Klasická akrobacie a hádanky zůstali při starém. Hádanky jsou možná ještě jedodušší. Ale co, Uncharted 2 je strhující akční podívaná. Na nic si nehraje. Je to přesně to, co si chci zahrát, když přijdu z práce. Dokonale vyčistí hlavu od zbytečných filozovických otázek a valí se. Délka je dostatečná a uspokejení ze zdolání některých pasáží je slušné. Příběh je klišé, ale na to kašle pes.

Pro: epická akční jízda, přestřelky, stealth souboje, různorodé prostředí, hratelnost, helikoptéry, tanky, vlaky, sníh atd..

Proti: nedostatky v AI, otravné poklady (i když se nemusí hledat)

+16

Chasm: The Rift

  • PC 85
3D polygonová hra, která funguje přes DosBox. Pokud teda chcete hrát přes hardwarovou akceleraci, tak na DosBox zapoměnte a pořiďte si raději počítač s Win98 a Voodoo. Já jsem nakonec na nejrůznější nastavování grafiky rezignoval. Ve jménu co nejvyššího frameratu jsem to hrál v rozlíšení 320x200. Vypadalo to sice jako Doom, ale na notebooku s menším displejem se to dalo.

Hned od začátku jsem se u Chasm bavil. Je to rychlý, hodně akční a nepřátelům upadávají ruce a hlavy. Je to radost je střílet. Nepřátel je docela dost a mrtvoly nemizí. Ani jejich hlavy. Kochat se pěkně odvedenou prací je k nezaplacení. Zvlášť na obtížnost hard (kvůli výzvě). Pár drsných úseků tam je, ale celkově je Chasm spíše jednodušší hra. A bohužel taky dost krátká hra. Spíš taková jednohubka.

Ve čtyřech epizodách se často mění nepřátelé a prostředí. Na konci každé epizody je boss. Bossové jsou skvěle vymyšlení. Souboje s nima nejsou jednotvárné ani zbytečně natahované. Vždy na ně musíte vymyslet nějakou fintu. Když na to přijdete, tak to není ani frustrující. Je to prostě akorát. Tahle hra mi sedla. Žádné zbytečné kudrlinky nebo zbytečné nápady. Jen zábavné střílení v pěkném level designu. Úrovně mají logickou strukturu a nebloudí se v nich. Mapka je taky k dispozici.

Škoda, že pořádně nefunguje PanzerChasm. Vypadá to přes něj hodně dobře. Akorát tu obtížnost ještě víc snižuje. Znáte to, když v Doomovi 3 seberete třeba brnění a zjeví se okolo vás nepřátelé? Tady je to taky.
Herní výzva: "Nervy z oceli" normal

Pro: svižné střílení, pestré prostředí a nepřátelé, mrtvoly nemizí, level design, bossové

Proti: dost krátké, neuspokojivě spustitelné

+14

Virtua Cop 2

  • PC 75
Virtua Cop 2 je na první pohled stejný jako jeho předchůdce. Stejná grafika. Skoro stejné zvuky. Střílení teroristů těma stejnýma policajtama. Hra ale přinesla hodně vylepšení.

Už od první části je jasné, že tohle bude mnohem epičtější, akčnější a výpravnější. Víc nepřátel, projížďka v autech, ve vlaku. Celkově postava provádí víc manevrů. Za celou dobu hraní se mi nepovedlo sebrat brokovnice. Stejně neměla v prvním dílu lepší efekt, než kolt šestiraňák. Na to, jaká jsem elitní jednotka, tak používám dost archaickou základní zbraň. Hlavně, že jsme s parťákem přijeli na scénu největším bourákem.

Zmizel dvojklik na nabíjení. To je u mě největší plus téhle hry. Můžete díky tomu zastřelit víc nepřátel a hra má větší spád a náboj. Dvakrát za hru si můžete vybrat s dvou směrů postupu. Takže si to můžete dvakrát dát znovu. Alespoň nějaká berlička k té zoufalé délce hry. Na automatech to bylo asi mnohem těžší. 3,5 epizod asi bohatě stačilo. Na počítači je to o tom jednou za čas si odpočinkově zastřílet a pobavit se.

Při hraní jsem, nevim proč, pořád myslel na seriál Policajtský Poldové.

Herní výzva: Hru Nezastavíš (hardcore)

Pro: vylepšené nabíjení, epičtější, akčnější

Proti: zoufalá délka hry

+5

Virtua Cop

  • PC 65
Virtu Cop je mé první setkání s tímhle střílecím arcade žánrem. Musím říct, že to rozhodně nebylo špatné.

PC verze má tu výhodu, že si můžete nastavit všechno, kvůli čemu jste do automatu museli házet mince. Můžete si teda obtížnost nastavit jak chcete. Od nervy drásající frustrace po procházku růžovou zahradou, kdy nemusít moc řešit, kolik zabijete civilů nebo schytáte ran. Na PC poměry hra nabízí žalostně málo obsahu. Jen 3 epizody + jedna navíc. Díky tomu, že hra neobsahuje checkpointy, to může chvíli vydržet.

Je to odpočinkové střílení. Hra vás procvičí v postřehu a paměti. Trochu mě štvalo to neustálé barevné blikání všeho. Ve velké vřavě jsem občas ztrácel kurzor myši. Taky mi trochu vadilo zbytečně složité nabíjení. Proč proboha dvojklik? Mělo to snad procvičovat skill z myší? Ve vypjatějších chvílích, kdy potřebujete rychle střílet a nabíjet, to bylo někdy k vzteku. Věřim, že tyhle věci ale hráči na automatu nemuseli řešit. Je to věrná konverze.

Grafika v roce 1994 musela vedle tehdejší PC grafiky vypadat ultrarealisticky nádherně. Po třech letech to pořád vypadalo docela dobře. Virtua Cop je hodně zábavná hra. Celou dobu jsem se bavil a věřím tomu, že se budu bavit i u druhého dílu.

Herní výzva: Válka Periferií (normal)

Pro: zábavné střílení, nastavitelnost obtížnosti

Proti: občas nepřehlednost, zbytečně složité nabíjení, málo obsahu

+5

Descent 3: Mercenary

  • PC 70
Nakonec jsem teda dojel i poslední datadisk ze všech Descentů. Design úrovní se nezměnil. Je pořád výborný. I lepší než v původní hře. Některé úrovně se fakt povedli. Párkrát proti vám stojí taková palebná síla, že je výhodnější se radši potichu kolem toho proplížit. Když taková věžička na vás vystřelí 10 řízených raket najednou a podsývá to výstřely z rail gunu, tak je hodně cítit, jak jste malí a křehcí.

Naštěstí jsem dostal do rukou loď, která umí střílet dvě rakety najednou. To je pak jiná palebná síla, než to trapně střílet po jedné raketě. Celou hru jsem procházel pomalu. Opatrně se koukal za zdi, jestli na mě nevyletí pár raket nebo několik rychlých a přesných nepřátel. Nepřátelé se hodně efektivně umí vyhnout střelám. Když už jsem se čirou náhodou dostal do otevřené místnosti plné nepřátel, tak mi vřela krev v žilách. Chce to být neustále v pohybu. Neustále se musíte vyhýbat, orientova a do toho ještě přesně střílet.

Ještě, že je tady convertor energie a bezbranní údržbářský robůtci, ze kterých po zničení vypadávají hvězdičky. Škoda, že v tomhle datadisku nepřibyla žádná nová zbraň. Nebo vybavení. Atmosféra prvních dvou dílů se taky už moc nevrátila. I když tady jsou asi dvě mise, kde musíte zničit generátor a zdrhnout.

Už na střední je datadisk třetího Descentu dost těžký. Za vaší smrt není žádná velká penalizace (pokud to teda není na blbém místě). Ale já chtěl mít dobrý pocit z málo smrtí. Ve hře jsem proto strávil dost času neustálým loadováním. U závěrečného bosse jsem bouchnul asi 20krát. Závěrečnou hodnotící tabulku rychle odkliknul, abych viděl přes celou obrazovku "The End".

Herní výzva: V Zemi Nikoho (normal)

Pro: možnost stealth postupu, větší palební síla, pěkný design, chytří nepřátelé

Proti: frustrace, i když je smrt skoro bez postihu, žádná nová zbraň, žádná nová výbava

+11

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS3 85
Moje první dohraná hra na PS3. Musím se přiznat, že před koupí jsem si o téhle hře nic nezjišťoval. Měl jsem v hlavě zaryté, že hra má statut jisté kultovnosti a že bych jí neměl minout. Čekal jsem spíše klon Tomb Raidera. Více hádanek, méně soubojů. Příběh o honu za bájným Eldorádem přímo vybízí k takovému dobrodružství. Začátek mi dával za pravdu. Hledání té správné cesty v džungli. Plnění nějakých těch hádanek a akrobacie na skalách. Jen do první přestřelky.

Pak se hra až dokonce hodně podobá spíš Gears of War. Střílení za překážkama jednu vlnu nepřátel za druhou. Do toho hledání nějakých těch cenností. Akrobacie je stále dost po celou hru. V atraktivním prostředí se na to pěkně kouká. Občas se objeví hádanka. Tu by ale svou složitostí vyřešila i opice. Uncharted je prostě střílečka. A musím říct, že mě to bavilo. Ale až potom, co jsem se naučil ovládání. Jako PCčkářovi mi tam nějak chyběla myš.

Příběh je pěkně dobrodružný. Jednoduchá zápletka z několika zvratama. Škoda, že se ve hře nedočkáte nějaké pestřejší hratelnosti. Je to pořád stejné. 4 vlny nepřátel pak trocha akrobacie. 8 vln nepřátel, jednoduchá hádanka a trocha akrobacie. Mezihry v jeepu nebo na skůtru působí jako živá voda. Drake mohl být taky trochu větší kruťák a mít za opaskem ještě nějakou tu kudlu. Vypadá to docela komicky, když jdete na chlápka ze samopalem z pěstma. A granáty mi přišly celkem nepoužitelné.

Celou hru bojujete jen proti lidským protivníkům. Vzhledem k zasazení hry se přímo vybízí větší rozmanitost. No co, Uncharted je oddychovka. Záseky nula a hra pěkně odsýpá. Krátká délka jako by mi říkala, abych si dal nášup v druhém dílu.
Herní výzva: "Nejen PC živ je člověk" hardcore

Pro: oddychová hratelnost, fajn příběh, zasazení hry, uspokojení z headshootu, zábavná hra

Proti: stereotypní nepřátelé, více hádanek by neškodilo, mohlo by být delší

+18

Descent³

  • PC 75
Musím říct, že na začátku hry mě čekal docela šok. Hned u prvního souboje jsem poznal, že tohle nebude žádný med. Tím pomalým laserem jsem vůbec nemohl toho uhíbajícího robota trefit. Je fajn, že tvůrci vylepšili umělou inteligenci. Roboti se nedají tak snadno zastřelit. Uhýbají a jsou dost přesný. Odhadují vaší dráhu letu. Nějakým plynulým uhýbáním doprava/doleva si tady neškrtnete. Pokud tedy nehrajete na nejlehčí obtížnost.

Tvůrci se snažili zbraně udělat varaibilnější. Například zmizela ultimátní zbraň z předchozího dílu gauss cannon. Po zásahu rotačákem nepřítel odskočí. Takže to taky není nic, čím by jste to kosili po desítkách. Plamenomet je jen zbraní nouze. Jste víc závislí na raketách a energii. Na dálku se ale laserem těžko trefíte. Je snad ještě pomalejší, než v minulých dílech. Úspěch závisí na dokonalém zvládnutí ovládání a postupem formou save/load. Zvlášť ke konci, kdy se ve hře objeví víc respawnujících hnízdišt, dokáže být hra dost frustrující. Díky občas nekonečným přestřelkám je to i dost dlouhé. Vylepšení naváděcího robůtka jsou zajímavý nápad. Nenašel jsem ale pro to pořádné využití.

Grafika a architektura interiérů je parádní Na tu dobu to muselo být něco. Naopak exteriéry mi přišly zbytečně velké. Celkově chudé a zbytečné. Jako celek je ale design postavený skvěle. Bohužel nová grafika postrádá atmosféru starých dílu. Už jsem z toho necítil to, co dřív. 3D polygonová minimapa taky stojí úplně za prd. Zbytečně zdlouhavě se do ní přepíná a orientace v ní je na bodu ledu. Naopak se mi docela vryli podkůži některé melodie ze hry. A to nejsem moc příznivcem herní hudby, kdy se často jen donekonečna opakuje jedna zvuková smyčka.

Pro mě je třetí Descent docela rozporuplný. Má to opravdu pěkný, komplexní level design. Naopak vyváženost zbraní s UI nepřátel je někdy dost frustrující. Za mě nejhorší díl. Dokážu si představit, co od toho mohlo hráče ve své době odradit. Bossové asi ne. Ti byli jako vždy opravdu těžkotonážní.

Zkuste si to na obtížnost hotshot dohrát bez jediné smrti a budete mít můj obdiv. I s použitím loadu.

Pro: level design, UI nepřátel, dlouho vydrží

Proti: pomalé zbraně, občas slušná frustrace, pryč je atmosféra předchozích dílů

+11

Postal 2: Apocalypse Weekend

  • PC 70
Datadisk se mi líbil víc, než původní hra. Podobně zpracované hře jako Postal 2 lineární postup sedí mnohem líp. Možná je to tím, že v předchozím otevřeném světě jste, kromě zabíjení ostatních, nemohli dělat skoro nic a chození skrz město, za úkolama, akorát nudně natahovalo hru. Tenhle datadisk má spád a skvěle navazuje na původní hru.

Apokalypsa vrcholý a svět hlavního hrdiny se dostává až za hranici šílenství. Možná je to taky Dudeova rozbitá hlava, která mu přivádí zhmotnělé zlé halucinace. Co se asi za nima ve skutečnosti skrývá? :D Děj hry je naprosto šílený a musím říct, že docela i zábavný a kupodivu docela originální. Do toho šílené úkoly jako: Zabij těhle několik slonů, protože tady ohrožují počestné kempaře. Nakažené zombíe krávy zmaskruj i z jejich ochránci. Ochránci planety.

Nepřátelé jsou šílení, bossové jsou bizarní a realita se těžce rozpoznává. Autoři se vůbec ničeho nebáli a přijde mi to fakt vtipný. Škoda, že samotné zpracování není nic moc. Střelné zbraně jsou v Postalu 2 prostě strašně nudné. Chybí jim zásobníky. Těžkým zbraním razance. Proč sakra musím do raketometu natahovat benzín? Světlou vyjímkou je dvouhlavňová brokovnice. To je ultimátní zkázonosný kanón. Chladné zbraně nůžky, perlík, kosa a motorovka jsou naopak top. S nima je radost zabíjet.

Design je jednoduchá cesta vpřed okořeněná vybíjecímy úkoly. Tady se prostě jen krvavě zabíjí. Potkáte dva bosse, z nichž ten hlavní je hodně zábavný. I ten první je slušný. Zábavná je i celá hra. Ne ale na jeden zátah. V některých místech mě po delším hraní přeci jen popadl mírný stereotyp. Na datadisk je to slušně dlouhé.

Pro: zajímavý děj, nekompromisní humor, halucinace, zbraně na blízko, dvouhlavňová brokovnice, překvapivá délka

Proti: trochu béčkové zpracování, chybí zásobníky, většina nudných střelných zbraní

+11

Postal 2

  • PC 60
Takový normální chlapík, který prožívá takový normální pracovní týden. Plný běžných úkolů. Vždyť, co je zvláštního na tom dojít do obchodu a koupit mléko?.. Žena na něj v maringotce pořád řve, pes mu u vchodu pochčije nohu a auto nestartuje. No co, může být i hůř. V obchodě hrdina vystojí nekonečnou frontu za rytmu orientální indické hudby. Za mlíko zaplatí 10 dolarů. Pořád to může být horší. Ale ty herní mravokárci, co na něj vytáhli u vývojářů bouchačky, jsou prostě moc!

V Postalu se na vás lepí jedna smůla a zvláštní náhoda za druhou. Je to vlastně takový simulátor vzteku. Nejednou jsem si vzpoměl na film Volný Pád s Michaelem Douglasem. Zároveň to nevybíravě reflektuje společnost. Jdete vrátit knihu a v knihovně na vás zaútočí ekologové, co jim vadí, že knihy jsou ze dřeva. Jdete do kostela, kde si za velký peníze koupíte odpustek a pak bojujete s arabama, kteří na něj zaútočí. I na Pulp Fiction je tady známý odkaz.

K tomu tady máte velkou volnost jak se vyřádit. Nemáte prachy? Můžete vykrást banku. Chcete se pomstít policajtům? Spousta možností a bizarních zbraní. Moje nejoblíbenější byli ty chladné. Kosa, perlík, zahradní nůžky. Házení pamlsků psům, kteří za vás pak bojují. Kočka místo tlumiče. Motorová pila. Zbraní je fakt dost a některé jsou dost nekonvenční.

Bohužel náplň samotných misí není tak dobrá. Dlouhé cesty k nim plné načítání lokací. Pak nějaká krátká přestřelka, které předchází dlouhé stání ve frontách a nesmyslně velké poplatky. Akce v misích je dost průměrná a nepřátelé dost tupí. Pocit ze střelby nic moc a celá hra je hodně krátká. Naštěstí ten apokalyptický konec není vůbec k zahození.

Jestli chete upustit páru. Nebo naopak se učit trpělivosti. Tak směle do toho. Steam verze to dost vylepšila.

Pro: drsný ale trefný a svobodný humor, hromadění vzteku, zajímavé zbraně (hlavně chladné), volnost, zajímavý konec

Proti: krátká a divná kampaň, umělá inteligence obyvatel i panáků v kampani, slabý pocit ze střelby

+19