Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Milan Koubský / 33 let / Praha (ČR - kraj Praha)

Komentáře

< >

Medal of Honor: Allied Assault - Breakthrough

  • PC 75
Na záčátku to byla taková klasika. Hra vás hodí do boje. Nechá vás kosit nepřátele po desítkách. Nepřítel jde na jednu ránu. Z každého vypadne zbraň. Z každého druhého uzdravovací lahvička. Prostě pohoda. Ale už ve druhé misi si asi autoři řekli, že válka vlastně není tak růžová a dost razantně přitvrdili. Najednou kolikrát nestačí ani dvě rány do hrudi ze samopalu. Z nepřátel nepadají zbraně ani lahvičky. Musíte se krčit, vším šetřit a čekat až někde najdete něco položeného na stole.

Nepřátel je pořád stejné množství. Nábojů je o dost méně. Párkrát se mi stalo, že všechny došli. Hra vás donutí používat všechny zbraně. I tu pitomou brokovnici. Nebýt save/load, tak by se to na normální obtížnost nedalo hrát. Zabil jsem nepřítele, aniž by po mě stačil vystřelit? Okamžitý quicksave. Načítal jsem tolikrát, že bych díru do světa jako youtuber asi neudělal. Ani spolubojovníci moc nepomohou. Hra vás netrestá za jejich smrt a obvykle zahynou velmi brzy.

Hratelnost mi hodně připomínala hry typu Virtua Cop. Jdete dopředu a skriptovaně na vás vyběhnou nepřátelé z několika úhlů. Vlastně se celková hratelnost moc nelíší od toho, když musíte používat stacionární zbraně. Nepřátelé na vás pokaždé vyběhnout, překonáte-li nějaký bod a pak jde jen o rychlost, přesnost a načasování. Komplexní design tady opět nehledejte. Jde se jen dopředu a kosí. A mě to bavilo.

Datadisk totiž nabízí výzvu, kterou předchozí datadisk neměl. Je důležité postupovat opatrně, střílet pokud možno přesně alespoň do těla. Nepřátelé jsou rychlí a každá jejich rána stojí 10 bodů života. Často jsem běhal z jedním životem a měl pocit válečné beznaděje. "Vím, že za chvíli zhebnu, ale alespoň se s tím pokusím něco udělat". Najít pak v téhle situaci lékárnu zvedalo můj pocit sebeuspokojení. Stejně tak závěrečné titulky, které přišly po obzvlášť tuhé bitce.

Hra mi vydržela mnohem déle, než Spearhead.

Pro: vysoká obtížnost, pocit beznaděje, uspokojení při vítězství, slušná herní doba

Proti: je to turbo arkáda, voják by něměl přežít dvě rány do hrudi ze samopalu, nebo ránu do hlavy (pochybuju, že by z takové blízkosti helma pomohla)

+18

Medal of Honor: Allied Assault - Spearhead

  • PC 70
Už je to dávno, co jsem hrál Allied Assault. Tolik si toho nepamatuju. Pamatuju si ale dobře šílenou obtížnost. Hlavně těžké a nudné pasáže s odstřelovači nebo neustálé umírání na Omaha Beach. Proto jsem měl v první kapitole Spearhead pocit, že jsem původní hře osmdesáti procenty ukřivdil. První kapitola byla skvělá. Neustálá, dynamická a zábavná akce. Navíc to šlo celkem dobře od ruky.

Chvilku jsem zjišťoval, že tady ještě nejde zaměřovat přes mířídla. Nevadilo to. Zbraně byli přesné a nepřátelé dobře vidět. Na blízko jsem používal samopal, na dálku pušku a poté pušku z optikou. Ze zbraní byla radost střílet. Snad tedy kromě brokovnice, která byla i v interiérech nepoužitelná. Medal of Honour je jakási předzvěst pozdějšího Call of Duty. Je to takový crossover mezi jím a dejme tomu jiných konvenčnějších FPS té doby. První epizoda na to dost vypadá.

Bohužel hra své tempo neudrží po celou dobu. Plahočení ve sněhu bylo ještě dobré. Nasledné boje v Berlíně už ale byli dost divné. Úplně se změnil herní styl a tempo. Neřekl bych k lepšímu. Závěrečná tanková "bitva" už byla vyloženě trapná. Hra skončila přesně v místě, kde by se teprve mělo začít něco dít. Bylo to hodně krátké i na datadisk. Nebo to možná jen dobře odsýpalo. Možná jsem taky chytil už nějaký ten skill, protože hra mi rozhodně nepřipadala moc těžká.

Hudba šla v menu vypnout, takže za mě celkem spokojenost.

Pro: perfektní první epizoda, pocit ze střelby, skvělá dynamika

Proti: bitva o Berlín, krátkost i na datadisk

+22

Star Trek: Voyager - Elite Force Expansion Pack

  • PC 35
Jako zajímavý zpestřující nápad to není špatné. Jako bonus po dokončení hry by to také nebylo špatné. Jako datadisk, který vyšel osm měsíců po původní hře a za který vydavatelé chtěli zplatit (tipnul bych tak 499 kč v roce 2001), je to tragédie.

Herní náplň založená na chození od dveří ke dveřím ve stále stejných chodbách s cílem sebrat všechny předměty a splnit pár triviálních úkolů. Většina dveřích je zavřených a já si připadal jak v Silent Hillu. S tím rozdílem, že nemám mapu k odškrtávání nepotřebných dveřích a místo atmosféry strachu zbyla jen ubíjející nuda.

Z totálního průseru to naštěstí zachránil simulátor, ve kterém jsem si užil dvě pěkné mise. Jednu černobílou a jednu plnou nepřátelských klingonů. Kdyby tohohle byla plná hra, byl bych spokojený. Bohužel mi to zabralo nějakých 20 minut a byl jsem navrácen zpátky do nudy. Nakonci je ještě jedna střílecí mise s borgama. Ta je ale z třetího pohledu a je naprosto pitomá. Abych to upřesnil. Je to stejný pohled jako třeba ve Star Wars: The Phantom Menace. Což záruku kvality nenosí.

Nesmím hře ubrat spoustu obsažených informací o univerzu Voyageru. Je to vlastně taková encyklopedie z nadstavbou. Pokud to někoho z vás zajímá a umí dobře anglicky, tak směle do toho. Čeština neexistuje. A nedá se to pustit na 64 bitových systémech. Musel jsem kvůli tomu oprášit můj polorozpadlý laptop z XPéčkama.

Naštěstí to není zbytečně dlouhé.

Pro: pro fanoušky pěkná encyklopedie, dvě povedené mise

Proti: nuda, nudné prohledávání šedé lodi, zbytek misí co simulátor vychrlí

+9

The Darkness

  • PS3 80
Hned na začátku bych si mohl tradičně postěžovat na televizní ovládání FPS. Možná už to nebude dlouho trvat a konečně se to pořádně naučím. Každopádně můj utimátní ovladač Splitfish odvedl i na druhý pokus slušnou práci. I když se, samozřejmě, nedá srovnávat s přesností optických myší na PC.

Na grafickém zpracování hry je hodně vidět, jak se autoři chtěli vytáhnout. Jak chtěli vytáhnout z PS3 všechno co se do ní vejde. Grafika vypadá skutečně hezky, bohužel na úkor plynulosti. V přestřelkách nebo ve složitějších scenériích jsem měl pocit, že snímkování padá k nějakým 20 fps. Občas se to i celkem nepříjemně škublo. Bohužel tohle celkem sráží pocit ze hry. V tomhle případě platí, že méně je někdy více.

Na druhou stranu, temná atmosféra a celkově výtvarné pojetí celé hry je geniální. Hra nesází na nějaký epický děj. Hlavní hrdina spíše bojuje sám se sebou v civilním, drsném a trochu snovém prostředí. Nepřátelé z něho mají strach. Cítí z něj temnotu, která jím prochází každým coulem. Cítí z něj hněv a odevzdanost. Vědí, že proti němu nemají šanci. Nikdo z nich neumí zhmotnit své nejděsivější vnitřní démony. Jediné, co jim může pomoci je světlo. Toho se ale moc nedostává.

Tragického hrdiny Jackieho je mi líto. Nevybral si to, čím bude. Po narození to na něj přenesl otec. Nedaří se mu ani v lásce. Jediné, co se mu může podařit je všechny zmasakrovat. A věřte tomu, že potřeba konvenčních zbraní je jen druhotná. Za hru jsem sežral asi 350 srdcí. Předtím jsem se jednou zastřelil a jednou mě umučili. Podíval jsem do obvzvlášt pekelné alternativní první světové. Když jsem konečně všechny potřebné lidi zmasakroval, nezbylo mi nic jiného, než se probudit do noční můry.

Super hra. Na XboxOne to možná bude plynulejší a hratelnější.

"Severní vítr"

Pro: hlavní hrdina, atmosféra, příběh, démoni, vytvarné pojetí, filmový nádech

Proti: špatná plynulost, hlavně v přestřelkách

+16

SiN: Wages of Sin

  • PC 65
Před nějakým časem jsem ze Sin nebyl úplně tolik nadšený. O to víc jsem byl zvědavý, jestli jsem hře moc nekřivdil. Jestli se mi náhodou za těch sedm let nezměnili chutě. Musím říct, že dlouho jsem měl pocit, že nezměnili. Skoro až do konce.

Sin totiž obsahuje několik věcí, které se v datadisku nezměnili a co mě dost štvou. Hlavně jde o rozporuplný model střílení. Jsme v budoucnosti. V roce 2039. Nikdo ale ještě do té doby nevynalezl samopal, který by posílal projektily vyšší rychlostí než třeba dnešní hřebíkomet ze stavby. To že se nepřátelé mohou vyhýbat kůlkám i na kratší vzdálenost je dost tristní. U pistole nebo brokovnice funguje balistika normálně. Proč sakra při střelbě ze samopalů mám pocit, jako bych střílel z nějakého šípometu!?

Vedlejší úkoly jsou k ničemu. Žádná odměna vás nečeká. Proč bych se sakra někde měl plahočit v nefungčním stealth a plnit nějaký vedlejšák. Stačí vzít samopal a postřílet je. Tím pádem je zbytečná i občasná nelineárnost. Vyznívá trochu směšně a hlavně rušivě. Když mi za to nic nedáte, nechte mě alespoň pořádně si zastřílet. Proč sakra autoři dávají do hry prvky jako: "Nenič cennosti v muzeu. Když to uděláš končíš. Když se udržíš, nic ti za to nedáme! Jo, a ještě nám zadarmo přines ten ukradenný megadiamant".

Ne všechno je tak špatné. Líbí se mi ucelenost příběhu. Žádné zbytečné odbočky nebo zvraty. Všechno to pěkně odsýpá a navazuje na sebe. Ústřední dvojka hrdinů občas řekne nebo provede něco vtipného. Líbí se mi brutalita a model poškození postav. Je libo ustřelit brokovnicí nohy? Není problém. Nové zbraně jsem celkem využíval. Nejlepší byla asi miniatomovka, kterou jsem ani nezaregistroval při sebrání. U hlavního souboje mi zachránila život, když už mi do všech použitelných zbraní došla munice. Něco jako: "Sakra, už nemám z čeho pořádně střílet, zkusím projet arzenál. Co je tohle? Paráda!"

Záverečné soboje byli parádní. Konečně něco, u čeho jsem se fakt zapotil a co opravdu vyžadovalo nějakou taktiku a preciznost. I když jsem samozřejmě často umřel, měl jsem po zdolání hlavního padoucha super pocit. Díky tomu jsem hře přeci jenom musel přidat body. I když byla hodně krátká. I na datadisk.

Velcí zmetci už se nezasekávají za zdí. Respawn za zády je fakt dost debilní.

Pro: Blade a ten druhý na drátě, nové zbraně, hra má spád, zavěrečné souboje

Proti: hodně krátké, zbytečné vedlejší úkoly, balistika některých zbraní, nudné prvky přidané hodnoty, respawn

+11

Quake II Mission Pack: Ground Zero

  • PC 75
Asi nejnáročnější ze všech Quaků. Automatické střílny jednak docela zvedly obtížnost a z rychlé adrenalinové střílečky udělaly pomalý a opatrný postup. A to celou hru. Když mi v místnosti zničehonic začaly padat rakety na záda, podruhé jsem si rozmyslel, jakým stylem tam vlezu. Věžičky jsou titěrné, docela odolné, postavené na zákeřných místech a celkově je to celkem nešťastný nápad. Alespoň to truchu prodlouží hrací dobu. Hra je to menší, než předchozí datadisk.

Zamrzí absence některých monstrózních nepřátel. Naopak potěší někteří noví. Napůl robotický pavouk lezoucí po stěnách a střílející plazmu nebo variace na obživovatelku z Dooma na kterého bylo potřeba pět ran z railgunu. Tenhle nepřítel vyžadoval nejvíc heavy zbraně. Ke kterým rozhodně nepatřil slabý a pomalý hřebíkomet. Laserový paprsek už je jiná. Sice to žere náboje rychlostí rotačáku, ale ničivá síla je snad ještě větší než u BFG. Zvlášť v kombinaci z maxisílou nemá konkurenta. (Ano, přesně takhle jsem porazil všechny bosse. A docela rychle) Oba granátomety jsem také, konečně, do sytosti využil.

Design úrovní je lepší než u The Reckoning. Už to nepůsobí tak stroze a šedivě. V lokacích se dá lépe orientovat. Vlastně se mi ani jednou nestalo, že bych tady zabloudil. Ani jednou se mi nestalo, že by mi došla munice. (střední obtížnost) Postupem hry jsem měl velký a uspokojivý pocit, že stroggy ničím. Každým odpáleným generátorem, dělem nebo základnou. Hlavní boss mě překvapil. Konečně něco alespoň trochu něco nepezpečného.

Motorovka je fakt úplně na nic. Nemá sílu, ani atmosféru. Víc zbytečnější zbraň jsem nezažil. Nebýt blasteru, tak možná. Jinak úplně k hovnu.

Pro: zlepšené prostředí a design, někteří noví nepřátelé a zbraně, bossové

Proti: střílny zpomalují akci (docela zásadní změna), motorovka, kratší než předchozí přídavek

+17

Hunted: The Demon's Forge

  • PS3 85
Když jsem poprvé spustil tuhlu hru, tak moje první reakce byla: Co to sakra je?! Dýchla na mě odporná grafická stylizace s hodně nepřehledným prostředím. Nevyznat se v tomhle striktním tunelu o pár tajných odbočkách je teda něco. Hru jsem hrál v kooperaci ze svojí holkou a první kapitolu jsme si jen zvykali na ovládání a styl hraní. Zvykali jsme si na to, že hra se pevně uložila až docela po dlouhé době. Taky jsme si zvykali na tu hnusnou grafiku. Její nepřehledná architektura je strašná.

Na druhou stranu, hra je na PS3 skvěle rozhýbaná. Ani ve splitscreenu jsem nepocítil nějaký záškub nebo zpomalení. V singlu se to hýbe ještě líp. Škoda, že se občas zasekl nějaký skript nebo naše postavy do textury z nutností načíst checkpoint. Nenechali jsme se odradit a postupem času si na tu prezentaci zvykli. Naučili jsme se ovládání a najednou jsme nechtěli přerušovat hru ani kvůli spánku. Ono to je ve dvou fakt dost zábavné. Zvlášť když máte hned od začátku genderově rozdané role, takže odpadla hádka, kdo za koho bude hrát.

Hra je až úsměvně sexistická. V menu jsem se nemohl nabažit Caddokovo plácnutí mečem po Elařině zadku. Při přecházení do lokací si Elařiných koz a zadku užijete až až. Caddok toho naopak moc neukázal. Úsměvná byla představa, jak by asi polonahá Elara musela být po těch bojích sedřená. Stejně tak mě hrozně bavila její hláška při oživění. My hero! Už jenom kvůli tomuhle bych za Elaru ani hrát nechtěl.

Samotný soubojový systém je svou jednoduchostí ohlodán na kost. Elara střílí a Caddok má na výběr ze dvou druhů úderů a blokování. Nejde vytvořit žádné kombo. Jen blok, úder, blok, úder. Takhle celou hru. Občas nějaké kouzlo nebo schopnost. Nic velkého. Hra je to hodně akční dlouhá a někdy dost těžká. Hlavní boss byl v kooperaci úplný očistec. Snad milión pokusů a nakonec totální sebeuspokojení z jeho porážky (obtížnost gamer). Zajímavé je, že jsem to pak zkoušel v singlu a dal jsem ho na druhý pokus. Počítač holt ve spolupráci tolik nechybuje.

Hunted má spoustu chyb. Najde se v něm spoustu věcí, který by se mu dali vyčítat. Pravdou je, že jsme to nemohli přestat hrát, doku jsme to nedohráli. Na evil ending. To bylo sakra ale dost nespravedlivý. Když jsme to vypili jen jednou.

Pro: perfektní kooperace, dlouhá hra, hodně akce, která se pěkně hýbe

Proti: jednodušší souboják nemůže být, hnusná prezentace, hnusná grafika, grafické chyby

+13

Quake II Mission Pack: The Reckoning

  • PC 75
Překvapivě se The Reckoning vůbec nelíší od původní hry. Na začátku po vás sice hned zaútočí nový nepřátelé, ale ti vypadají spíš směšně než nebezpečně. Design úrovní zůstal nezměněný. Často se vracíte docela slušnou dálku zpět, aby jste mohli použít klíč k dalším dveřím nebo projít vypnutým silovým polem. Zábavnost je trochu jak na houpačce. Ale platí, že nuda je spíš ze začátku a ke konci příjdou ty zábavnější souboje.

Obyčejní pěšáci jsou ke konci hry nebezpečnější než velké tanky. Jejich červený paprsek mě kolikrát dost pocuchal, než jsem je stačil lokalizovat. Design je hodně poschoďovový. Vejdete do místnosti a v tu ránu vám někdo pálí do zad z patra. Prostředí se opět nevyhnulo velké fádnosti. Pár smutných barev vás opět provádí celou hrou. Ta je naštěstí vyplněná standartně slušnou akcí. Přesné ovládání a rychlý pohyb. Základní poznávací znak Quaka.

Dvojitý raketomet je slušná zbraň využíval jsem ho hodně. Druhá zbraň co střílí laserové disky má bohužel stejnou munici jako laserový samopal. Jak už tu někdo psal. Zbraní je zbytečně moc. Půlku z nich jsem ani nevyužíval. Samotnou kapitolou je BFG, které seberete až na konci (zdaleka jsem nenašel všechny secrety, kdyby tam náhodou byla) a já jí zapoměl použít i na hlavního bosse. No jo, našetřil jsem si na něj maxisíly a maxirychlosti střelby. S tím jsem ho railgunem vyrubal za pár chvil. Měl pěkný design, ale byl pomalý a byl tam široký sloup.

Je to překvapivě dlouhý datadisk, který má ale pár nudnějších míst. Těch beden je tam fakt moc. Proč mě to nutilo na všechny skákat a sbírat každé jednotlivé štítečky?

Sledovat animace smrti nepřátel je zábavnější, než je roztřelit na maso. I jejich poslední výstřel jsem kvůli tomu riskoval.

Pro: standartní Quake hratelnost, mise z malou gravitací, slušná délka

Proti: moc zbraní, některé nudnější pasáže, strašně moc poházených beden, nebo kontejnerů

+17

Quake II

  • PC 85
Z odstupem času je jasné, že v devadesátkách určoval směr vývoje FPS žánru hlavně ID software. Ať už to bylo s Wolfensteinem, Doomem nebo Quakem. Někdo může namítnout, že Duke Nukem nebo Blood byli lepší. Možná byli. Jejich směrem se ale vývoj žánru neposouval. Teď nemyslím přímo grafiku, ale celkovou hratelnost. Rychlost, dynamika, styl ovládání, pocit ze střelby. To prostě nemělo konkurenci. Až do příchodu Unrealu a hlavně Half-Lifu, který ale z Quaka stylem hodně vycházel.

Rychlost byla bohužel v Quakovi II trochu ubrána. Po dohrání prvního dílu jsem si musel chvíli zvykat na pomalou brokovnici. Ani mi úplně tolik nesedl při střelbě zvedající se samopal. Naopak z dvouhlavňové brokovnice se konečně stal ultimátní kanón na blízko, který najde uplatnění po celou hru. Narozdíl od některých jiných zbraní. Blaster, granáty nebo jednoduchá brokovnice bohužel hodně brzo ztratí smysl. Proč bych měl sakra střílet ze samopalu, když mám rotačák ze stejnou municí?

Stroggové jsou skvěle děsivý nepřátelé. Škoda, že jejich bizarní augumentace nemohli být v té době trochu detailnější. Co jiného rozstřílet na kusy, než emzáky sestavené z lidských těl. Líbilo se mi na nich model zakrvacení při zásahu. Stejně tak mouchy obletující jejich těla. Postupem času přijdou jejich čím dál větší a lepší variace.

Hra od začátku rozhodně nepůsobí jako kdovíjaký ultimátní nářez. Prostředí je pořád stejné. Pryč je pěkná gotická architektura z prvního dílu. Často se někam vrací, nepřátelé jsou často schovaní za rohem, nebo na vás střílí z patra. Level design pro mě byl v některých částech dost rozporuplný. V druhé polovině se to ale naštěstí zlepší a to především z nástupem velkých a silných nepřátel. Hra je hned o dost zábavnější a hlavní boss dostatečně nebezpečný.

To byly časy, kdy jsem ho poprvé porazil u bratrance na počítačí s Voodoo 2 12mb. Quake II je pomalejší a o něco horší, než první díl. Má ale své skvělé chvíle a hlavně ke konci je to skvělá hra.

A dá se taky krčit a skákat z raketometem.

Pro: stroggové, druhá polovina hry, pocit ze střelby

Proti: nevyvážené a některé zbytečné zbraně, rozpačitý začátek, ubráno na rychlosti, fádní prostředí

+20

Blood: Plasma Pak

  • PC 80
Už od první úrovně v tomhle datadisku dost přituhlo. Je jasné, že další epizoda je určena hlavně veteránům Blooda. Já třeba osobně moc nechápu, proč byl už v předchozím datadisku do hry zařazen respawn nepřátel. V původním Bloodu nebyl a neřekl bych, že to hru nějak pozvedlo. Tady je respawn taky.

Je fajn, že se tvůrci odhodlali přidělat pár druhů nových nepřátel. Hlavně model hlavních bossů je skvělý. Škoda, že nepřibyla taky nějaká nová zbraň. Design úrovní je opět skvělý. Občas to trochu ulítlo se zasazením nepřátel. Když na mě v nějaké třetí nebo čtvrté úrovni vylítnul šedý gargoyl, neměl jsem ještě Tesla kanón a Voodoo panenka byla vyplácaná. Vystřílel jsem teda na něj zbytečně všechny náboje a pak jsem stejně musel utéct. To samé jsem udělal i u jedné královny pavouků. Do té jsem ale v malé místnosti radši ani nestřílel.

Vtip s malýma Calebama ze zrcadla mě docela překvapil. Rozsekali mě jako nic. Je to prostě opět starý dobrý Blood. Super humor, hudba a zvuky. Nic moc grafika v podání zastaralého build enginu. Atmosféra je ale pořád perfektní. Za zvýšenou obtížnost jsem byl rád. Je to ještě kratší epizoda než v Crypticu. Možná mise ve vodě byli trochu vopruz. Střílení mnichů pod vodou je jeden velký očistec. Oni s tím naopak problém neměli.

V žádné jiné epizodě jsem nepoužil tolik dynamitu. Nepřátel je tolik, že ať ho hodíte kamkoliv za roh nebo do okna, vždycky někoho zabijete.

Pro: zvýšená obtížnost, nové variace nepřátel, opět design, opět humor a celková atmosféra

Proti: zbytečný respawn, vodní mise, krátké, žádná nová zbraň

+14

Cryptic Passage for Blood

  • PC 85
Po nějaké době jsem se opět pustil do hraní dalšího Blooda. Blood není akcí, kterou bych si oblíbil na první dobrou. Nejinak to bylo i u tohodle datadisku. V jádru je to totiž docela těžká hra a důležité je být rychlejší než nepřítel. To znamená rychlý úkrok do místnosti, výstřel a zpět. Taktika spálené země také není k zahození. Každopádně, kromě vidlí se tady hodí všechny zbraně.

Hra má opět skvělou atmosféru. Má to výbornou hudbu. Dekadentní prostředí a spritové nechutnosti na každém kroku. Nepřátel je dost a krve z nich také dostatek. Na každého z nich víc platí trochu jiná zbraň. Design úrovní je opět perfektní. Občas je sice potřeba najít nějaké to skryté tlačítko. Není to ale nic, na co bychom ze starých her nebyli zvyklí. Humorem a easter eggama je hra opět prosycena až po okraj.

Moc se mi nelíbil respawn nepřátel. Na druhou stranu mi díky tomu často ukázali tu správnou cestu. Zasekávání nepřátel o překážky zase usnadňovalo jejich likvidaci. Bohužel hře chybí nějaká novinka. To, že je novinka posuvné zdi bych si snad ani nevšiml. To, že tu nenajdeme žádnou novou zbraň nebo nového nepřítele už je vidět dost. Na jednu epizodu je hra dost dlouhá a celou dobu zábavná.

Závěrečný souboj byl teda dost těžký. Ještě, že si nepřátelé moc nerozumí s enginem. Blood je prostě klasika. Má skvělý pocit ze střelby a v tomhle směru je krev žádoucí. Má to hororovou duši.

Pro: humor, pekelná atmosféra, design, krvavá střelba

Proti: zasekávání nepřátel, zbytečný respawn

+12

Quake Mission Pack No 2: Dissolution of Eternity

  • PC 75
Druhý datadisk Quaka se designem ještě víc odchýlil od původní hry. Hra je ještě přímočařejší. Víc než hledání klíčů si tady užijete hledání spínačů. Zajímavé je zasazení hlavně druhé epizody. K Egyptským reáliím to nemá daleko a celkově se autoři snažili někam posunout architekturu. Bohužel to také působí trocchu klaustrofobičtějším dojmem.

Tři nové druhy nepřátelů jsou fajn. Hlavně duch je docela nebezpečný. Hned jde k vám a jeho výbuch je překvapivě ničivý. Co se týče nových nepřátel, tak ale vyhrál předchozí datadisk, který byl přeci jenom pestřejší. Nové zbraně se tady nekonají. Jen silnější munice do starých zbraní. Sice to není nic moc novátorského a tvůrci si to tím vlastně zjednodušili. Na druhou stranu tentokrát všechno najde využítí a je to díky tomu jedodušší.

Moc mi nesedlo propojení "reality" z fantaskním světem. Tentokrát se portál, co vás přenese "někam jinam" nekoná. Namísto toho jsou nepřátelé namícháni z obou světů najednou. Člověk by čekal, že alespoň po sobě automaticky půjdou. Tak daleko ale ještě Quake není. Zato přibylo spoustu pastí, zemětřesení a někdy hra vyžaduje vyřešit i nějaký ten hodně elementární puzzle.

Celkově bych řekl, že hra trochu ztratila atmosféru původní hry. Už to není tak kulervoucí, i když akce je samozřejmě pořád stejně skvělá. Strážci na konci některých levelů byli fajn. Hlavní boss byl jen o málo nebezpečnější, než minule a hudbu jsem zase vypnul. Přijde mi, že ta neustála smyčka dělá ze hry komedii.

Předchozí datadisk byl maličko lepší.

Pro: pořád výborná akce, nová architektura, snaha to celkově posunout dál

Proti: hodně úzkých chodeb, ztráta atmosféry

+13

Quake Mission Pack No 1: Scourge of Armagon

  • PC 80
Hodně dobrý datadisk. Opět skvělě rychlá Quake hratelnost. Scourge of Armagon se s tím nemazlí a pošle na vás pomalu vše co má už od začátku. Všechny zbraně seberete celkem rychle a jsou tady i tři nové. Bohužel dvě z nich mají stejné střelivo jako nepřekonatelný bleskomet. Nalepovací granáty jsem ale použil. Při ústupu se hodily hlavně na yetiho. Většinu hry jsem měl ale v rukou raketomet. Bylo pro něj nejvíc nábojů.

Byla zvýšena obtížnost. Nepřátel je tady více a pro vás to znamená být ve stálém pohybu. Dynamika a rychlost Quaka je geniální. Je tady i pár nových druhů nepřátel. Nikdo z nich ale není tak nebezpečný jako staré známé pavoučice posílající řízené střely nebo zmíněný yeti. Horší už to bylo s prvním "bossem". Bleskový generátor se nedá vypnout bez zranění. Pokud k němu přijdete z dvaceti procentama zdraví, můžete rovnou loadovat. Nebo zkusit najít secrety.

Level design je opět výborný. Na málo rozlehlé úrovně není potřeba mapa a jsou řešeny tak, že se nebloudí. Některé z nich jsou dokonce i lineární. To dříve nebývalo. Dokonce tady je i pár skriptů s valícíma se kamenama a padáním stropu. Hranatá gotická architektura zůstala nezměněná. K tomuhle enginu se hodí perfektně. Celkově i tenhle datadisk splnil vše, co si od pořádného FPS představuju. Rychlost a zábavu. Jen škoda, že je to tak krátké a že je hlavní boss takový pomalý břídil. Jednoduššího finálního bosse jsem nikdy ještě neporazil. Šel k zemi bez ztráty zdraví.

Možnost povolat si na pomoc kamarády byla super. Párkrát se to dalo využít. Hudba asi dobrá. U hraní mě ale rušila.

Pro: rychlost, dynamika, snaha o novinky, design úrovní

Proti: hodně krátké, trapný finální boss, stejná munice do nových zbraní

+16

Hexen: Deathkings of the Dark Citadel

  • PC 80
Deathkings of the Dark Citadel je nejklasičtější příklad datadisku z devadesátek. Udělat další nášup a pořádně zvýšit obtížnost. Cokoliv nového není potřeba. Stejně na to cílí jen fanoušci originální hry. Obtížnost jde teda nastavit. Jaký looser by si ale dával nejlehčí z pěti obtížností?

Design lokací se nemění. Jede pořád ve stejně bombastickém duchu. Pro dnešního hráče z neznalostí starých klasik to může být docela hardcore. V Hexen není těžké zakysnout. Stačí přehlédnout maličkost jako předmět na zemi ve tmě, minispínač za rohem nebo napůl tajné dveře. Tentokrát jsem se zaseknul dvakrát. Z toho jednou to bylo na dlouho a byla to taková kravina. Lokace jsou ale krásně vymyšleny a bez mapky ani ránu.

Stačí rány od nepřátel, kterých je tu fakt hodně. Vyčistíte mapu a za pár minut se ti samí ve stejném počtu objeví znova. Lékárničky a náboje bohužel už nikoliv. To je tak největší změna oproti základní hře. Už se nerespawnují jen základní psi. Teďka se objevují všichni a ve velkém. Nejvíc mi ale dávali zabrat bažinní netvoři. Save/Load byli častí pomocníci.

Když víte, kam máte jít, tak je to asi v pohodě. Když na nějaký časzabloudíte, tak se moc nevyplatí savovat, protože zdraví a nábojů není moc. Hrál jsem za bojovníka a chvíli jsem litoval, že jsem to nerozehrál za mága. Základní zbraň na dálku by se dost hodila. Trochu mě zklamalo finále. Čekal jsem buhví co a šetřil si minotaury a nesmrtelnost. Na každého bosse stačili dva minotauři a ani jsem se nemusel moc zapojovat. Totální brnkačka.

Pro fanoušky Hexena je to výborný datadisk, který dá občas zabrat. Alespoň nějaké nové monstrum bych ale bral.

Pro: poctivý hardcore datadisk, design lokací, atmosféra

Proti: někdy až moc drsný respawn, slabší finále, kromě obtížnosti vůbec nic nového

+11

MechWarrior 3: Pirate's Moon

  • PC 80
MechWarrior 3 jsem hrál asi rok po vydání. Tehdá jsem byl z hry unešený. Byl jsem tedy zvědavý, co to se mnou udělá po takové době. Musím říct, že je to pořád dobré. Některých nedostatků jsem si ale všímal o něco víc.

Nejvíc, čím MechWarrior 3 a jeho datadisk trpí je vyvážení zbraní. Ze začátku jsem se do toho vůbec nemohl dostat. Jak byly ve druhém díle nejultimátnější raketomety, tak tady byly celkem k ničemu. Chvíli jsem hledal co a jak a mezitím dostával docela na zadek. Přišlo mi to těžké. Nakonec jediná správná taktika je narvat do mecha tři nebo čtyři PPC, Target Computer, AMS (protiraketová ochrana) a co nejvíc Double Heat Sinků. V bitvě to nastavit, aby to střílelo všechno najednou. Nejlépe si ještě stoupnout do vody (voda krásně chladí) a rubat to z dálky co to dá. Ani není potřeba se zaměřovat na nohy.

Jenom pozor, ať se mech moc nepřehřeje. Mohl by vybouchnout. Po tomhle zjištění jsem prošel všema 20 misema jako nůž máslem. Ani jsem nepotřeboval otáčet tělem nebo nějak hodně komandovat spolubojovníky. Když jsem dostal přeci jenom nějaké zásahy, mobilní opravárna byla vždy po ruce. Škoda. Na zbraních a vybavení se mohlo víc zapracovat. Je jich tam tolik a většina je k ničemu.

Hra má ale stále skvělou atmosféru bitev obrovských kolosů. Mechové jsou detailní, končetiny pěkne odpadávají a je to správně těžkotonážní. Na úkor efektů a modelů možná trochu utrpělo jednotvárné a strohé prostředí. Úkoly jsou také nějak repetetivní. Co pamatuju, tak v původní hře bylo prostředí a úkoly v nich pestřejší. Možná to ale jen vidím přes růžové brýle.

Pocit po zničení nepřátelského mecha je pořád skvělý.

Pro: boje obrovských mechů, pocit uspokojení při výhře

Proti: nevyvážené zbraně, repepetivní prostředí a úkoly

+13

Call of Duty 3

  • PS3 70
To byly časy, když byli lidé přesvědčeni, že herní konzole jsou hudba budoucnosti a počítače brzy nebudou perspektivní herní médium. Proto mohla FPS akce ze slavné série vyjít jen na konzole. Co na tom, že ovládání přes gamepad je dost nepohodlné a dost to snižuje prožitek ze hry. Zlatá myš. Zlaté WSAD.

Na ovládání se můžu jen vymlouvat. Veterání v hraní FPS akcí na konzole určitě vědí své. Horší je samotné technické zpracování. Hra působí jako kdyby byla dělaná hodně narychlo. Takže se tady kombinuje nic moc grafika s občasným škubáním. Dynamika akce také tratila. Pomalý pohyb postavy s tendencí zasekávat se o překážky také není zrovna to, po čem by hráč toužil. Hlavní tahák hry na PS3, souboje s pohybovým ovládáním, jsou vyloženě trapné a zbytečné.

Celá hra je hodně jednotvárna. Jdete pořád dopředu a střílíte. Vlastní vojáci se vám pletou pod nohy. Prostředí je celou hru stejné. Celé se to odehrává v krátkém úseku ve Francii. Docela rád bych si zahrál za Rusáky nebo za Italy, či Němce. Celé je to takové stereotypní. Stejné jako v přechozích dílech. Akorát je toho míň. Když nepočítám délku hry. Která je naopak moc přstřelená.

Přes všechno je to pořád zábavné Call of Duty. Jdete v před střílíte a nemusíte na nic složitého myslet. Pokud teda umíte rychle mířit. Hra je to překvapivě docela těžká. Pořád tady máme epické bitvy ze spoustou výbuchů, střelby a řvaní. Atmosféru hra rozhodně neztratila. Jen je tento díl trochu narychlo spíchnutý a vlastně trochu zbytečný.

"Historie se opakuje" (hardcore)

Pro: zábavná epická akce, atmosféra války

Proti: technické zpracování, pomalý pohyb, ovládání, moc dlouhé, nic nového, jedno prostředí

+17

Operation Flashpoint: Resistance

  • PC 95
Operation Flashpoint: Resistance je jeden z nejlepších datadisků, co jsem hrál. Oproti původní hře toho přinesl hodně nového. Filmové pojetí příběhu. Nový ostrov, nové prostředí. Hra klade větší důraz na taktiku. Mise na sebe navazují a dokonce se i větví. Ano, občas musíte udělat rozhodnutí. Příběh půjde trochu jinam a je tady prostor na další hraní. Hra dokonce obsahuje lehké RPG prvky. Vojáky si přenášíte z mise do mise. Když vám umřou, na jejich místo nastupují zelenáči ze základní výzbrojí.

Obtížnost této hry je taková, jakou si jí uděláte. Zbraně máte jen takové, které posbíráte na bitevním poli. Z vojáka se stane expert jen po pár misích, co přežije. Osobně jsem celou hru procházel beze ztrát. Až na jednu vyjímku, kdy mi posádku tanku (tři vojáci) zmasakrovala helikoptéra. Byl to ale tak povedený zvrat, že to k tomu tak nějak patřilo. Přežití všech těch vojáků mě ani nestálo tolik vrásek. Dokonce mi to přišlo jedodušší, než původní hra.

Osobně jsem chodil z odstřelovačkou a RPG. Lékárník dostal také odstřelovačku. Pak to bylo půl na půl. Jedna půlka kulomety PK a druhá RPG s těma nejlepšíma samopalama nebo odstřelovačkama, které jsem našel. AI nepřátel není moc bystrá. Taktika byla najít nějaké vyvýšené místo zalehnout a z dálky hledat cíle sniperkou. Jakmile byli nepřátelé nahlášení, kulometníci se o ně postarali, než se přiblížili na dostřel. Pokud se tam vyskytovaly tanky, tak se o ně salva pěti RPG a jednoho AT4 spolehlivě postarala. Kolikrát jsem si ani nemusel zavolat podporu.

Jen málo misí si tady užijete jako samotář, nebo pod velením někoho jiného. Ani v jedné z misí vás netlačí nějaký časový limit. Všechno můžete v klidu promyslet a vymyslet nejlepší možnou taktiku. Ve hře je spousta filmových frekvencí, které vzhledem k enginovým animacím vypadají už dneska docela úsměvně, trochu abstraktně. Mise jsou pestré, zábavné a příběh skončil lehkým překvapením. Strašně rád jsem jako outsider Gubovi pil krev. Hru jsem si maximálně užil. Her podobného ražení moc není.

Pro: taktika, přenášení vojáků a výbavy z misí do misí, pocit outsidera, který drtí mocnost, pěkný příběh, zvraty, rozuzlení, odlišná náplň misí, svoboda, zábavná hra

Proti: slabší AI

+23

Diablo III: Reaper of Souls

  • PS3 85
Reaper of Souls patří k tomu druhu datadisků, který takovým způsobem vylepšuje původní hru, že už by to bez toho moc lidí nehrálo. Původní Diablo III jsem nehrál. Mám jen zprostředkované informace o tom, jak herní systém vypadal. Diablo II je jedna z mých nejoblíbenějších her. K jeho pokračování jsem se snažil být co možná nejotevřenější. Po dohrání ve mě převládl stesk po dvojce. Jak vzpomínka na její geniální atmosféru, tak i na samotnou hratelnost a herní systém.

Už druhý díl nebyl vůbec složitý. Spoustě lidem dokonce vadí označení RPG. Třetí díl RPG element ořezal úplně na kost. Už žádné rozdávaní bodů do vlastností nebo vážení každého jednotlivého skillu. Systém buildů má svoje výhody. Dává velkou volnost hráči, co udělá se svou postavou. Nestresuje ho špatně zvoleným postupem vývoje postavy. Jen s nabytýma úrovněma otevírá nové schopnosti. Hráči stačí jen odzkoušet účinnou kombinaci schopností. V době internetů je to úplná arkáda. Ani nemusíte nic zkoušet.

Systém levelování lootu z postavou je fajn. Moc se mi ale nelíbilo příliš rychlé levelování postavy. Spolu z možností přehazovat kdykoliv obtížnost, není problém zabít Mathaela při prvním dohrání na 70 úrovni na obtížnost Torment. Je to fakt moc rychlé, ale chápu, že je to primárně stavěné na online hraní. Že kampaň je spíš tak na okraj.

Kampaň je bohužel slabá. Atmosféra se z komixovou stylizací bohužel vytratila. Epické animace a silácké (často zbytečné) řeči NPC postav to nezachrání. Prostě to nemá pořádnou atmosféru. Žádné tajemno a zvědavost z dalšího postupu. V tomhle dvojka zůstává o dvě třídy nepřekonaná. Nechápu to. Možná už jsem starej. Dost hrozný byly už jen arény s bossama (prázdné kruhy) natož samotní bossové. Diablo šel na experta snad bez použití jedinné lahvičky.

Přes všechno je Diablo III hodně zábavné. Hrajem ho ve dvou v kooperaci a určitě si ještě vyzkoušíme alespoň ten Hardcore mód. Trofeje jsou holt motivující věc.

Ovládání na PS3 je bez problému. Dobře vyřešené menu. Celkově pěkně intuitivní. Jak jen to jen s páčkama jde. Jen to střílení na dálku je trochu těžší. To je ale jen o zvykua a cviku. Jede to krásně plynule.

Škoda nevyužitého opasku.
Adventurní mód je fajn.
Udělejte někdo další díl s temnou stylizací dvojky!

"Herní kutil"

Pro: zábavná hratelnost, loot, eventy, systém buildů není špatný, hodně obsahu, pěkné animace

Proti: RPG osekané na kost (ano, jde to i víc), moc rychlé levelování, slabá kampaň, komixová stylizace, nulová atmosféra, už jsem asi herní geront

+14

Operation Flashpoint: Red Hammer

  • PC 90
Možná trochu risk zařadit tuhle hru do herní výzvy. Všechny recenze strašili, jak je tenhle datáč těžký. Skoro až na hraně frustrace. Po dohrání musím říct, že tihle lidé asi nezažili pravé hardcore datadisky z devadesátek. Red Hammer není tak těžký. Dá se dohrát úplně v pohodě bez větší frustrace. Obtížnost je jen o málo vyšší, než v původní hře. Taky ale moc negraduje. Všechno je od začátku do konce podobně obtížné. Samozřejmě mluvím o obtížnosti Kadet.

Poznávací znak Red Hammeru je strášná prezentace. Technicky špatné a nic neříkající animace trochu zabíjejí válečnou atmosféru Flashpointu. Až jsem říkal, proč to tam vůbec je. Vždyť by ty filmečky stačilo trochu rozepsat v deníčku a dojem by to udělalo mnohem lepší. Naštěstí, stavba misí je provedená na jedničku. Jejich hratelnost je hodně různorodá. Ve 20 misích si vyzkoušíte (až na let stíhačkou) všechno, co Flashpoint nabízí. Posloucháte rozkazy. Vedete jednotku. Jste vlk samotář. Řídíte tanky, helikoptéry. Bráníte vesnici. Útočíte na vesnici. atd, atd.. Tady opravdu nehrozí stereotyp.

Ve většině misích máte naprostou volnost a neomezeně času, jak se s tou šílenou přesilou vypořádat. Přesila pěšáků a tanků bývá značná. Někdy se může zdát, že to snad ani nejde. Po chvíli mi ale došlo, že můžu k postupu využívat tupou inteligenci, která nedokáže opětovat střelbu na větší dálku a než vojáček někam doběhne aby zamířil a vystřelil, je dvakrát po smrti. A je jedno čím střílíte, jestli kalachem nebo m16. Samozřejmě jsem často chcípal, ale to v původní hře také.

Red Hammer mě chytil a nepustil. Opět jsem si připoměl geniální hratelnost Flashpointu, kde spoustu misí můžete vyřešit jiným, svobodným postupem. Jakou jsem měl jako pěšák radost z každého zničeného tanku nebo splnění mise beze ztrát na životech. Pěkný datáč.

Doporučuju hrát čerstvě po dohrání hlavního Flashpointu. Já jsem to naposledy hrál před pěti lety a ovládání trochu zapoměl. To hra neodpouští už od samého začátku.

"Barevný Svět"

Pro: pestré a zábavné mise, chytlavé plánování, zvýšená obtížnost, radost z postupu ve hře

Proti: hrozná prezentace, atmosféra se trochu vytratila, vojáčci občas ignorují rozkazy

+14

HeXen: Beyond Heretic

  • PC 90
Tuhle hru jsem v minulosti už dvakrát zkoušel rozehrát. Vždycky jsem se zasekl někde ve druhé epizodě a za boha nemohl najít cestu. I tentokrát mi trvalo dost dlouho, než jsem ten zpropadený spínač našel v tom krbu. Když jsem podobný zásek zažil i ve třetí epizodě, hru jsem proklínal. Nebýt toho, že to jinak bylo dost zábavné, tak nic moc. Naštěstí to byl poslední zásek. Poučil jsem se. Kouknout do každého koutu je potřeba. Kolikrát je další postup dost přehlédnutelný.

Ve hře máte sice tři postavy na výběr, ale bohužel ke každé jen čtyři zbraně a dva druhy střeliva. Nejlepší zbraň získáte už ve třetí epizodě, což bych řekl, že je dost brzo. Takže pořád střílíte a mlátíte tím samým. Bestiář také není kdovíjak pestrý. Hexen ale exceluje v jiných ohledech. Má perfektní goticko hororovou atmosféru. A hlavně přinesl do FPS žánru nový styl hraní. Něco jiného, než je Doom. Ano, pořád je to v základu prosté hledání klíčů. Epizody ale nejsou rozděleny na několik rozdělených levelů, nýbrž každá epizoda je jeden velký komplex.

Design jedotlivých epizod je perfektně zvládnutý. Pokud překonáte bloudění a objevíte krásu téhle hry, dává design naprostý smysl. Postupně jsem zjistil, že hratelnost není jen hledání klíčů. Občas se objeví nějaká jednoduchá hádanka. Občas si zablbnete z bossem. Lokace jsou skvěle navržené a já se bavil čím dál tím víc. Samozřejmost je orientace a postup podle mapy. Přeci jenom, ať ze sebe starý Doom engine vydal maximum, už je to na dnešní poměry dost abstraktní grafika.

K Hexenu jsem byl docela skeptický. Nevěřil jsem, že to bude takhle dobré. Je to hodně dobré. V datadisku může zkusit jinou postavu. Hrál jsem za klerika. Minimálně jeho hlavní zbraň byla dost ultimátní. Často jsem bojoval z nedostatkem munice.

"Hra Roku" (normal)

Pro: perfektní design, odlišný přístup k FPS, super atmosféra, tři odlišné charaktery, zábavní bossové, slušná délka

Proti: snadno se dá zaseknout, jen čtyři zbraně pro každého, chudý bestiář

+18

Blood

  • PC 90
Ani bych nečekal, že mě někdy takhle chytne hra postavená na Build enginu. Stalo se tak. Co se v mých očích tolik nepovedlo Duke Nukemovi nebo Shadow Warriorovi, zvládnul Blood na jedničku. Určitě musím vyzdvihnout atmosféru. Ta je perfektní. Atmosféra smrti podtrhnutá skvělou hudbou a humorem černějším než smrt. Všechno je totální nadsázka, ale je to temné až z toho někdy mrazí. Spousta popkulturních odkazů odkazujících hlavně na horory. A hlavně geniální hrdina/záporák Caleb, který to umí náležitě okomentovat.

Samotná akce je dynamická a zábavná. Nepřátelé se jen tak nedají. Někdy hra umí být dost tuhá. Často na různé nepřátele platí různé zbraně. Často je málo nábojů. Dvakrát se mi stalo, že jsem na to musel jít vidlema (Dostatečná motivace k hledání secretů). Akce je hodně rychlá. Často budete v poslední chvíli měnit zbraně. Často budete zběsile couvat před dotírajícím nepřítelem. Celé to ještě podtrhuje velká brutalita, která není samoúčelná. Celý masakr zhutňuje a přináší pocit dobře vykonané práce.

Zbraně jsou skvělé. Bavily mě všechny. Všechny také budete nuceni využít. Je o co stát. Pocit ze střelby je skvělý ze všech. I s panenky vodoo. Nejvíc mě ale bavilo házení dynamitem. Správné načasování a hození do chumlu zombíků je k nezaplacení. Nepřátelé jsou také super. Nejvíce mě bavilo střílet vyšinuté mnichy a nevtipnější je ruka z Adamsovy Rodiny. Jediné, co u nich trochu kazí dojem, jsou občasné zkraty v AI, kdy se nepřátelé buďto zaseknou u zdi nebo prostě odejdou do vedlejší místnosti.

Super design už se tolik nemoří z odstřelováním zdí nebo čachtáním se ve vodních kanálech jako v Duke Nukem. Ani nemá klaustrofobické úrovně jako v Shadow Warrior. Všeho je tak akorát. Je to pestré. Prostředí se často mění. Neřekl bych, že je to nepřehledné, jak tady někteří píší. Jediné, co mi tak trochu vadilo, byla nepoužitelná mapka. Nakonec ale ani nebyla potřeba.

Na to, jak hra dokáže už na střední někdy zatopit, tak bossové byli až směšně jednodušší. U toho pavouka ve druhé epizodě jsem si ani nevšiml, že to byl boss. A hlavní boss se zasekl ve zdi.

Zapnutím mouselocku jsem žádnou výhodu nespatřil. Spíš mě přitom rozčilovalo, jak je hra 2.5d.

"S humorem jde všechno lépe"

Pro: atmosféra, design úrovní, dynamika akce, zábavné zbraně, Caleb, humor

Proti: AI se někdy zasekne, nepoužitelná mapka, 2.5d engine = složitější míření do vzduchu a na zem

+33

Master Levels for Doom II

  • PC 75
Tak jsem si pustil dalšího Dooma. S příslibem pravé a nefalšované Doom hratelnosti ho nainstaloval podle Crashova návodu. Možná jsem to měl dělat, možná ne (díky za něj). Každopádně ve Steam verzi nejde nastavit ovládání. Čert vem grafiku. GZDoom je tam potřeba hlavně kvůli možnosti nastavit si ovládání. WSAD jde nastavit i ve starém Wolfovi, tak proč by to nemohlo jít tady.

Díky specifickému návodu na spuštění jsem jel mise tak, že se mi zachovávaly zbraně a zdraví z té předchozí mise. Trochu to ulehčilo jinak docela těžkou hru. V původní verzi totiž začínáte každou misi jen s pistolkou. Master Level for Doom II přináší jen pár nových nápadů. Ty jsou bohužel dost kontraproduktivní. Díky nim jsem pořád zdlouhavě hledal postup. Často to byl vopruz a asi ve dvou případech musel pomoci Youtube.

V jednom levelu se třeba dveře otevírají výstřelem. Zjistil jsem to asi po dvaceti minutách, když jsem ze zoufalství do nich vystřelil zblízka raketometem. V jiném levelu zase musíte střelit do jinak nedostupného spínače. Jak mě to má sakra napadnout? Tohle nikdy v Doomu nebylo. Vrcholem všeho byl level, kdy musíte vzduchem dolevitovat pro klíč. Jako, že u zdi se zapnutým během to jde. Na skryté spínače nebo tajné dveře nutné k dalšímu postupu jsem si zvykl už z jiných béčkových her. Proč je to ale proboha tady?

Na nějaké hledání secretů jsem v tomhle šíleném designu rezignoval. Jinak je to stará dobrá akce. Svižná, adrenalinová, uspokojující. Pár levelů je opravdu dobrých. Hlavně ty, kde je hodně prostoru. Pokud zkousnete 2,5D omezení grafiky, tak to snad nikdy nezestárne. Skvělá atmosféra a nadčasový drive. Občas se holt některé designové experimenty neuchytí. V tomhle případě opravdu platí, že méně je někdy více. Na kulervoucí design z původní hry to nemá a často jen recykluje do složitějších a stísněnějších tvarů.

Steam čas: 10,2 hodin

Pro: Doom drive, Doom atmosféra, Doom akce, některé prostornější levely

Proti: časté nudné záseky, někdy zbytečná složitost a stísněnost

+10

Die Hard: Nakatomi Plaza

  • PC 65
Tato hra na první pohled splňuje vše, co má mít nepovedená hra. Na to, že hru pohání v té době nejnovější verze LithTech enginu, na kterém běžel třeba NOLF 2, tak je to dost špatný. Že hra vypadá hrozně, už dneska asi nikoho nepřekvapí. Horší jsou problémy technického rázu. Hlavně kolizní model, strašné skripty a celkově hrozná fyzika. Neustále jsem se zasekával o všemožné překážky. Vždycky to divně trhalo obrazem. Když jdete po schodech, skáče celý obraz. Nedej bože po schodech jít úkrokem. To je jeden velký zásek. O skákání ani nemluvě. Ve scéně, kdy musíte zavěšení na požární hadici znovu skočit do budovy, jsem kvůli tomu spadnul snad desetkrát.

Skripty občas nezafungují správně z nutností načíst hru. Level design neustále recykluje lokace. Často chodíte jen po prázdných chodbách a stále stejných kancelářích. Design je dost budgetový. Stejně tak umělá inteligence. K úspěchu stačí jen otevřít dveře, nakouknout, stáhnout se za roh a počkat. Nepřátelé sami naběhají pod hlaveň. Můžete je zabít pěti zbraněma: pistole 9mm, MP5, M16, Sten a M60. Z toho je M16 zbytečná zbraň, protože používá stejnou munici jako Sten a nemá zaměřovač. Navíc do těhle zbraní seberete minimum nábojů. Vlastně jsem celou hru střílel skoro jen z MP5. Co bych dal alespoň za nějakou brokovnici.

To, že střílíte jeden druh nepřítele je asi omezení filmem. Ano, tady střílíte celou hru opravdu jen jeden druh tupého nepřítele. Naštěstí hra neselhává v tom nejdůležitějším. Pocit ze střelby je výborný. Nábojů je dostatek. Kolikrát jsem na nepřítele vypálil celý zásobník z mé MP5 a měl z toho skvělý pocit. Hra má výborný spád. Krátké levely vás ničím zbytečně nezdržují. Jako fanouška filmu mě potěšil detailní scénář. Všechny zásadní scény z filmu jsou i tady. Co na tom, že to s touhle grafiku vypadá někdy dost směšně.

Hra vás občas zaměstná i nějakou hádankou. Což je v tomhle případě docela osvěžují. Je to skvěle ozvučené. Zvuky střelby se opravdu povedly. Dabing se také hodně povedl. Do Johnovy kůže, je v tomhle ohledu, snadné se dostat a Hans je prostě geniální záporák.. Je to akorát dlouhé. Docela jsem se bavil celou dobu. Jako odreagovačka je to slušné.

"Adaptace" (hardcore)

Pro: pocit ze střelby, ozvučení, dabing, dějový spád

Proti: hrozné technické zpracování (fyzika, kolizní model), občas nefungují skripty, béčkový design, málo zbraní, příliš tupá UI, jeden druh nepřítele

+14

The Terminator: SkyNET

  • PC 80
Technické chyby mě u tohohle datadisku zlobily mnohem víc, než v původní hře. Možná je to tím, že jakmile něco obsahuje víc než pixely, tak dosbox nestíhá. Možná, že kdybych si s tím více hrál, mohl bych hru spustit plynule v supervega grafice. Což je jedno z vylepšeních datadisku. To jsem ale neudělal. V rámci plynulého hraní jsem tedy hrál opět na předpotopních 320x200. K tomu mi to ještě pořád padalo. Na konci, když mi hra rozbila save, tak jsem chtěl mlátit do klávesnice. Naštěstí jsem měl víc ukládacích slotů a mohl tedy začít alespoň od začátku levelu.

Vylepšení SkyNETu nezahrnuje ani tak nové zbraně nebo nové nepřátele. Toho se nedočkáme vůbec. Hlavní plus datadisku je v návaznosti misí. Jejich průchod je mnohem plynulejší. Mnohem víc jsem měl pocit, že se držím nějaké dějové linky. Misí je 8, ale kdyby nebyli rozdělené, dokážu si představit, že by průběh hrou mohl mít podobné schéma jako třeba v Half-Life. Tohle se hodně povedlo. Animace mezi misema jsou taky fajn. A animace v brífingách jsou prostě boží. Masky a herecké výkony jsou šílené. Celé je to hrozně amaterské. Zvuku není pořádně rozumět, ale je to tam. A já si to hodně užíval.

Hra nabídne několik nových prostředí. Hlavně nové interiéry jsou fajn (diskotéka, autodílne, ponorka). nově se tady objeví voda. V ní sice nemůžete plavat, ale můžete se utopit při chození po dně. Tenhle prvek otevírá nové designové možnosti. Pozor, hra obsahuje hodně slepých odboček. Obsahuje hodně pastí ze kterých se nedá dostat, ale nepoznáte to hned. K ukládání to chce přistupovat z rozmyslem.

Celkově je datadisk tak o půlku kratší, ale taky těžší. Nepřátel je mnohem víc a párkrát se mi stalo, že mi došla munice. Naštěstí to bylo v misích, kde nebyl postup lineární a opakováním to šlo hrát jinak. Zmizelo zjevování nepřátel před obličejem. Zato přibylo objevování nepřátel při sebrání některých věcí nebo zmáčknutí některých tlačítek. Tlačítka občas nejsou poznat, že jsou aktivní. To je nejčastější důvod záseků. Občas se vyplatí jen tak chodit kolem panelů a mačka akční klávesu.

The Terminator: SkyNET je ukázkový datadisk. Škoda, že je to tak krátké. Nějaký boss nakonec by tak neškodil.

"Čapkův odkaz" normal

Pro: návaznost misí a ucelenější průchod, 640x480 (které jsem bohužel nevyužil), voda, nové interiéry, brífingy, animace

Proti: krátké, žádné nové zbraně ani nepřátelé, některé špatně viditelné spínače, konec byl nic moc

+10

God of War II

  • PS3 85
Druhý díl God of War jsem si užil stejně jako ten první. Na první pohled nepřináší moc novinek. Nějaké ale jo. Jestli je to k lepšímu nebo horšímu je každému na posouzení. Něco je prostě jiné. Někomu se to nemusí líbit, ale já byl za to rád.

Příběh egoistického psychopata Kratose není moc překvapivý. Přece by si od nikoho nenechal nic diktovat. To by musel kohokoliv nejdřív zabít. Příběh je vyprávěn epickým stylem jako v jedničce. Už tam se mi to moc líbilo. Druhý díl se snaží být různorodější. Už se celý neodehrává v jednom městě. Prostředí jsou pestřejší. Nepřátel je víc druhů. Kratos má víc zbraní na výběr. Mě osobně stejně nejvíc vyhovovali meče na řetězech. Ostatní zbraně jsem nepoužíval.

Kratos má taky nové schopnosti jako zpomalování času, nebo lítání. Dává to nové možnosti prostorovým hádankám. Hádanky jsou fajn. Musíte na ně příjít, ale není u toho žádný stres. Je to tak akorát. Bylo trochu vylepšené ovládání. Teď už například nemusíte při zvedání dveří zběsile mačkat R2 nýbrž kolečko. A hned to jde líp. Maličkost, ale potěší. Bylo vypuštěno dementní balancování na lanech. S kamerou jsem tentokrát neměl problém. Možná je to ale tím, že jsem si na ní už zvykl.

Šibeniční limity na některé hádanky zůstaly. To co si tady ale užijete mnohem víc jsou souboje z bossy. V minulém díle byli dva. Tady je jich alespoň osm. Jsou pěkně vymyšlené. Nápadité a plné quick time eventů. Mě to vyhovuje. Někomu nemusí. Asi to tak má být. Přece nebude bijec bohů masit jen samé průměráky.

Bohužel je tenhle díl kratší o dobré dvě hodiny. Alespoň ale nestačí nudit nějakým stereotypem. Je to nabušená jízda o začátku do konce. I kdy už jsem chtěl u posledního quick time eventu vzteky rozbít ovladač. Po nějakém dvacátém pokusu. Dvacátém přehrání animace. Zeus je máslo. Árés byl větší bouchač.

"Love Trofejí" normal (58%)

Pro: spousta příjemných malých novinek, pestrost prostředí, víc bossů a souboje s nimi

Proti: zbytečné nové zbraně, je to kratší

+13

The Terminator: Future Shock

  • PC 85
V době velkého soupeření her Duke Nukem 3D a Quake tady byla ještě další FPS. Přišla o nějaký ten měsíc dřív. Vysloužila si primát prvního průkopníka mouselooku. Když budeme objektivní, Quake vyšel jen o dva měsíce později. Mouselook přinesl také. Byly to nezávisle na sobě vyvíjené hry. Ale Terminator byl první. Revoluce, díky které bych hře odpustil spoustu neduhů. Ta pravá revoluce podle mě ale spočívá v průkopnickém level designu.

Neběháte tady v malých uzavřených levelech a nehledáte klíče k dalšímu postupu jak to bylo v doomovkách do téhle doby zvykem. Tady jsou úrovně otevřené. Můžete jít kam chcete. Když chcete, můžete prohledat barák. I když vám to třeba k ničemu nepomůže. V misích plníte různé úkoly. Většinou diverzního typu. Jak exteriéry, tak interiéry jsou dost monotóní. Co byste ale chtěli v roce 96. Do téhle doby jste si ani nemohli zajezdit v džípu nebo zalétat se vznášedlem.

Hra má perfektní atmosféru. Všudepřítomná zkáza postapokalypsy. Všudepřítomná smrt a vražedné stroje. Zvuky a hudba jsou tak jak mají být. Hra se s váma moc nemazlí. Jen to ten typ, kde si můžete rozbít bednu po které musíte vyskákat k dalšímu postupu. Nebo když plníte úkoly ve špatném pořadí a hra vám díky tomu uzavře cestu dál. Doporučuju tedy savovat na víc slotů. Někdy to bylo k vzteku, když jsem musel opakovat celou, už skoro hotovou, misi. Co bylo ale horší, bylo zjevování nepřátel za zády nebo těsně před vámi. Nepamatuju si, že bych někde tolikrát použil save/load. Chápu, že prostranství jsou veliké a nepřátelé pomalí. Tohle byl ale pěkný vopruz.

Bohužel má hra časté technické problémy. Několikrát jsem to musel načíst, protože jsem se zasekl o překážku. Hra občas padala. Grafika v rozlišení 320x200 taky není nic moc. Z vyšším rozlišení z datadisku si moc nerozumí. To hře ale odpouštím. Má totiž mouselook a díky tomu je samotné ovládání pohodlené a dynamické. Vlastně jako u všech dnešních FPS. Akorát, když se skrčíte, tak se nemůžete pohybovat.

Hra má podle mě velmi uspokojivé zakončení. Takové realistické. Dost mě to potěšilo. A taky je slušně dlouhá a celou dobu zábavná.

Herní výzva "Hrátky s časem" (normal)

Pro: mouselook, průkopnický level design, dopravní prostředky, atmosféra

Proti: zjevování nepřátel, technické problémy

+22

MechWarrior 2: Mercenaries

  • PC 80
MechWarrior 2: Mercenaries láká hlavně na manažerskou část hratelnosti. Ta je ale nedotažená, frustrující a vlastně docela zbytečná. Možná by nemusela být blbá, nebýt nepřátelského menu a celkového uživatelského rozhraní. Menu je strašně zdlouhavé. Každou akci musí zbytečně komentovat nebo okořenit nějakou zbytečnou animací a ještě k tomu je to dost nepřehledné.

Když už jsem ten manažer, tak bych čekal nějakou svobodu. Každé přestavení mecha stojí peníze. Nehodí se vám zbraně v misi? Máte smůlu. Musíte načíst hru, protože na další přestavbu nemáte peníze. A k tomu je to vopruz, když je to pitomé menu tak pomalé. V manažerské části je možné vybírat si mise. Je to ale k ničemu, protože kromě příběhových misí jsou na výběr jen další generované, pořád stejné a nudné. Příběhové jsou časově omezené, takže je můžete přeskočit, aby jste v půlce hry zjistili, že jste v řiti. Neviděli jste pořádnou misi a nemáte prachy na pořádné vybavení.

Po nějaké době jsem to teda vzdal a rozehrál si klasickou kampaň. Dostal jsem klasického zábavného MechWarriora. Oproti původní hře jsou jinak vyvážené zbraně, takže je to těžší. Dříve ultimátní rakety už tolik nezraňujou a na mecha se jich vejde míň. Bylo to potřeba udělat. Už se to nedalo tak snadno ochcávat jako dřív. Některé mise jsou teda až moc těžké. Jako třeba mise, kde musíte identifikovat hlavního kapitána, zničit všechny jeho spolubojovníky a jeho nechat na pokoji. Problém je v tom, že je to mech z největší palební silou a jde po vás. Hodně rychle jsem se naučil nedávat zbraně na ruce. Ty totiž vydrží tak dvě rány a upadnou i se zbraní hodně rychle.

Mise se snaží být různorodé. Naštěstí se autoři vyvarovali experimentům z minulého datadisku. Už vás teda nečeká podvodní mise nebo mise ve vesmíru (krom jedné ucházející vyjímky). Nejzábavnější jsou stejně úkoly, kde musíte všechny zničit ve velké aréně. Grafika je dost vylepšená. Konečně se na to dá koukat bez pomoci nějakých jiných režimů pohledu nebo s pomocí izometrického pohledu. Na 1024x768 mi to v softwarovém režimu neběželo úplně rychle. Přepnul jsem teda do 640x480 (supervega) a ta hra vypadala snad i líp. Hodně dobově, ale celkem pěkně.

Na datadisk je to docela dlouhá hra. Na konci jsem byl docela i rád, že už byl konec. Přeci jenom jsem pár misí opakoval do zblbnutí, než jsem je dal. Doufám, že ve trojce už bude konečně nepřevrácený mouselook (dnešní standartní). Za celou dobu hraní druhého dílu jsem nemohl hrát jiné akce, protože mi to vůbec nešlo z myší. :)

Pro: lépe vyvážené zbraně, vylepšená grafika zlepšuje hratelnost, zábavné a náročné souboje

Proti: frustrující manažerský režim, nepřátelské menu

+13

God of War

  • PS3 85
U hlavního bosse už jsem to chtěl skoro vzdát a snížit obtížnost na nejlehčí. Souboj, který byl rozdělen na 3 fáze, byl hlavně v té třetí dost urputný. Snad až na padesátý pokus se mi podařilo najít účinnou taktiku na všechny tři fáze. A boha války porazit. Nedal se lehko. Aby ne, vždyť to byl bůh.

S hrama podobného typu nemám moc zkušeností. Bojovky mi někdy moc nešly. Bál jsem se trochu, že se u toho budu trápit. Byly to liché obavy. Bojová část je dobře srozumitelná. Komba nedá velkou práci se naučit. A to ani, když přibývají nové možnosti díky zlepšujícím se schopnostem. Boj je hodně zábavný, až skoro návykový. Líbilo se mi, že často bylo víc způsobů jak porazit monstra. Podle toho, jestli Kratos zrovna potřebuje manu, životy nebo má všeho dostatek a může sbírat zkušenosti.

Hra překvapivě obsahuje i hádanky. Není to nic složitého. Většinou jde o jednoduché principy. Horší jsou pasti. K těm jsou totiž často šibeniční limity. Místnost s podlahovými bodáky mě rozpalovala do ruda. V omezeném čase došoupat bednu na určené místo a vyskočit na skálu. Vteřina zpoždění znamenala smrt. Balancování na úzké lávce nad propastí s rotujícíma čepelama bylo taky o nervy. A to hlavně díky hrozné kameře.

Kamera se nepřizpůsobuje. Najde si pevný bod. Když se otočíte a běžíte nazpátek, koukáte hrdinovi do tváře a běžíte po paměti. Kamera se často přepíná a zároveň s ní i osa ovládání. To mi často přinášelo smrt. Zvlášť při balancování na úzkých lávkách. V tu chvíli ale nemůžete vzteky vypnout hru. Ne, pokud chcete delší část opakovat znova. Checkpointy jsou sice časté, ale ukládací body nikoliv. Pro hráče, kteří si chtějí zahrát půlhodiny po práci na odreagování tedy nic moc.

Grafika je svižná a jednoduchá. Ve své jednoduchosti ale dokáže vykouzlit atmosferické scenérie. Například lezení po skále, zatímco pod vámi pochoduje titán, je pěkná scéna. Nebo mečová lávka. Dobře, grafika není žádný zázrak, ale technicky funguje skvěle. Příběh je správně akčně jednoduchý a na poměry akčního žánru dostatečně béčkově poutavý. Má to atmosféru. Vlastně jsem se celou hru bavil.

Pro: soubojový systém, atmosféra, zpestřující hádanky, Kratos je správný parchant

Proti: kamera, řídké ukládací body, některé frustrující pasti

+18