Na záčátku to byla taková klasika. Hra vás hodí do boje. Nechá vás kosit nepřátele po desítkách. Nepřítel jde na jednu ránu. Z každého vypadne zbraň. Z každého druhého uzdravovací lahvička. Prostě pohoda. Ale už ve druhé misi si asi autoři řekli, že válka vlastně není tak růžová a dost razantně přitvrdili. Najednou kolikrát nestačí ani dvě rány do hrudi ze samopalu. Z nepřátel nepadají zbraně ani lahvičky. Musíte se krčit, vším šetřit a čekat až někde najdete něco položeného na stole.
Nepřátel je pořád stejné množství. Nábojů je o dost méně. Párkrát se mi stalo, že všechny došli. Hra vás donutí používat všechny zbraně. I tu pitomou brokovnici. Nebýt save/load, tak by se to na normální obtížnost nedalo hrát. Zabil jsem nepřítele, aniž by po mě stačil vystřelit? Okamžitý quicksave. Načítal jsem tolikrát, že bych díru do světa jako youtuber asi neudělal. Ani spolubojovníci moc nepomohou. Hra vás netrestá za jejich smrt a obvykle zahynou velmi brzy.
Hratelnost mi hodně připomínala hry typu Virtua Cop. Jdete dopředu a skriptovaně na vás vyběhnou nepřátelé z několika úhlů. Vlastně se celková hratelnost moc nelíší od toho, když musíte používat stacionární zbraně. Nepřátelé na vás pokaždé vyběhnout, překonáte-li nějaký bod a pak jde jen o rychlost, přesnost a načasování. Komplexní design tady opět nehledejte. Jde se jen dopředu a kosí. A mě to bavilo.
Datadisk totiž nabízí výzvu, kterou předchozí datadisk neměl. Je důležité postupovat opatrně, střílet pokud možno přesně alespoň do těla. Nepřátelé jsou rychlí a každá jejich rána stojí 10 bodů života. Často jsem běhal z jedním životem a měl pocit válečné beznaděje. "Vím, že za chvíli zhebnu, ale alespoň se s tím pokusím něco udělat". Najít pak v téhle situaci lékárnu zvedalo můj pocit sebeuspokojení. Stejně tak závěrečné titulky, které přišly po obzvlášť tuhé bitce.
Hra mi vydržela mnohem déle, než Spearhead.
Nepřátel je pořád stejné množství. Nábojů je o dost méně. Párkrát se mi stalo, že všechny došli. Hra vás donutí používat všechny zbraně. I tu pitomou brokovnici. Nebýt save/load, tak by se to na normální obtížnost nedalo hrát. Zabil jsem nepřítele, aniž by po mě stačil vystřelit? Okamžitý quicksave. Načítal jsem tolikrát, že bych díru do světa jako youtuber asi neudělal. Ani spolubojovníci moc nepomohou. Hra vás netrestá za jejich smrt a obvykle zahynou velmi brzy.
Hratelnost mi hodně připomínala hry typu Virtua Cop. Jdete dopředu a skriptovaně na vás vyběhnou nepřátelé z několika úhlů. Vlastně se celková hratelnost moc nelíší od toho, když musíte používat stacionární zbraně. Nepřátelé na vás pokaždé vyběhnout, překonáte-li nějaký bod a pak jde jen o rychlost, přesnost a načasování. Komplexní design tady opět nehledejte. Jde se jen dopředu a kosí. A mě to bavilo.
Datadisk totiž nabízí výzvu, kterou předchozí datadisk neměl. Je důležité postupovat opatrně, střílet pokud možno přesně alespoň do těla. Nepřátelé jsou rychlí a každá jejich rána stojí 10 bodů života. Často jsem běhal z jedním životem a měl pocit válečné beznaděje. "Vím, že za chvíli zhebnu, ale alespoň se s tím pokusím něco udělat". Najít pak v téhle situaci lékárnu zvedalo můj pocit sebeuspokojení. Stejně tak závěrečné titulky, které přišly po obzvlášť tuhé bitce.
Hra mi vydržela mnohem déle, než Spearhead.
Pro: vysoká obtížnost, pocit beznaděje, uspokojení při vítězství, slušná herní doba
Proti: je to turbo arkáda, voják by něměl přežít dvě rány do hrudi ze samopalu, nebo ránu do hlavy (pochybuju, že by z takové blízkosti helma pomohla)