Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Soldier of Fortune

76
294 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
27.03.2000 PC
24.07.2001 Dreamcast
11.11.2001 PS2
Vývojáři:
, (PS2 verze), (Dreamcast verze)
Oficiální stránky:
http://www.ravensoft.com/games/soldier-of-…
V Soldier of Fortune (SoF) hrajete za žoldáka Johna Mullinse, jenž pracuje pro organizaci The Shop, která má za úkol chránit nukleární hlavice před teroristy. To se však na začátku příběhu hry nepovede - překupník Sergei Dekker ukradne čtyři ruské hlavice a chce je prodat do zemí třetího světa. John se proto společně se svým parťákem Hawkem vydává na misi s cílem získat hlavice zpět a zabránit hrozící katastrofě.

SoF je střílečka, která ve své době šokovala hráče a hlavně herní odpůrce velmi propracovaným modelem poškození těl nepřátel - ta jsou rozdělena na 26 zásahových zón a každá z nich má ještě několik druhů poškození. Ustřelení končetin či hlavy není výjimkou a zobrazená krev se po větší přestřelce měří spíše na desítky litrů. Zbraně jsou vesměs obvyklé, ale dojde i na speciálnější kousky jako plamenomet či mikrovlnou pulsní pušku, která doslova upeče nepřátele zaživa. Hra však nesází pouze na kontroverznost a brutalitu, kvůli které byla například v Německu zakázána, ale také na atraktivní level design a rozmanitost prostředí - ve 27 úrovních se podíváte hned na několik světových kontinentů.

Dále série pokračuje díly Soldier of Fortune II: Double Helix a Soldier of Fortune: Payback.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
SoF je herní klasika, prostě střílečka ze staré školy, kdy se hráč musel snažit, aby se dopídil až na konec. Žádné autohealy, žádné ukazatele cesty, ani do očí bijící nápis ‚přebij, brokovnice hladoví‘ Je to zkrátka střílečka, při jejímž hraní nemáte pocit, že vás autoři považují za idiota.

Když se řekne Soldier of Fortune, spousta lidem se okamžitě vybaví: ‚To je ta hra, co tam končetiny létají vzduchem.‘ A i když mají pravdu, SoF není FPSko založené na extrémní brutalitě, ač je spousta hitspotů jednoznačným plusem. SoF vede v level designu, poutavém prostředí i rozmanitosti zbraní a nepřátel. Naopak ztrácí v AI, grafice a chabém, byť pro dané hry nepříliš důležitém, příběhu.

Těžko ale kritizovat umělou inteligenci nepřátel, dnes slaboučkou grafiku nebo mizerný příběh na hře z roku 2000. Tehdy se asi kladl důraz na hratelnost a firmy chtěly spokojené hráče, ne jen ty platící. Zaměřím se spíše na zajímavé a u mne velice vítané aspekty a to z pohledu hráče procházejícího hrou…

Po instalaci a spuštění hry vedou mé kroky vždy do Nastavení. Protože máme rok 2014 a můj stroj není šrot, mohu si dovolit maximální grafiku, která mne však stejně nemůže zbavit dojmu, že je tahle hra skoro patnáct let stará. Co beru všemi deseti je příležitost vypnout zaměřovač! To je teprve legrace když střílím po nepříteli, odhaduji střed obrazovky, munice dochází, já se skoro vidím s nožem v ruce a najednou prásk – zásah do hlavy. Protože jsem příznivce tutorialů, jdu nejprve na výcvik. Ne snad, že bych se bál nějakých novinek, ale zajímá mě, jak si autoři poradili s výcvikem, a musím říct, že vcelku obstojně. Krom klasiky typu nácvik střelby a přelézání překážek tu máme střelnici s řadou cvičných terčů v podobě teroristů a… civilistů. Kvůli absenci mířidel a vypnutí zaměřovače, putuje hned trojice civilů pod drn… Nic moc. Zbývá ještě volba obtížnosti, kterážto přichází s možností, kterou bych si přál mít u každé hry – volitelná obtížnost, neboli sestavte si obtížnost vlastní. A tak nastavuji dle svého gusta - cca 5 ukládacích pozic za úroveň, žádný respawn, větší agresivita nepřátel a maximální omezení nosnosti.

Po spuštění hry a nástinu příběhu se vžívám do role chlapíka, při jehož vymýšlení se tvůrci nechali inspirovat skutečným válečným veteránem J. Mullinsem. Přede mnou je poměrně lineární, byť dobře nedesignovaná řada více než 25 úrovní, kterým vévodí scripty. Hra přede mne nestaví nepřátele jak na běžícím pásu, ale využívá scriptů pomalu na každém rohu. Díky tomu je hra pestrá a já musím být stále ve střehu, protože nevím, zpoza jakého rohu, či z jakých dveří na mě vybafne terorista. Prostředí se často střídá a většinou po třech úrovních následuje přesun jinam. A protože tvůrci nešetří modely nepřátel, texturami ani nápady, je to stále zábava, při které nemám pocit, že jsem to už desetkrát viděl. Tu a tam neutuchající akci přeruší možnost tiché likvidace. Nikdy to není vyloženě nutné, ale vyměnit kulomet za pistoli či sniperku a vydat se na stealth akci je dobré zpestření. Čas od času dojde i na nutnost velmi rychlého postupu kvůli hrozícímu výbuchu. Časomíra ale nikdy není nastavená tak, aby byl výrazný problém. V některých misích se často setkávám s civilisty nebo parťáky. Bohužel hra si se systémem spojenců moc nepohrála a snad ani jednou se nestane, že by se mnou parťák šel a alespoň na chvíli mi pomohl. Pokud k pomoci dojde, pak jen v animacích.

Po celou dobu hry narážím na přesně 12 kusů zbraní, přičemž mnoho z nich má dodatečnou funkci, obvykle něco na bázi granátometu. Každá zbraň najde své uplatnění a každá zbraň zaobírá svojí velikosti 1-3 okénka inventáře. Jelikož jsem na počátku nastavil omezenou nosnost, čelím často rozhodování, co si vzít s sebou. Povětšinou vede nějaký ten automat + sniperka + pistole nebo automat + těžká zbraň. Dále tu jsou předměty jako granáty, lékárničky apod. Úrovně díky tomu nejsou prázdné a rozhodně tu je, co nacházet. Někdy se povede natrefit na něco, co připomíná tajnou oblast, byť oficiálně tu žádné secrety nejsou.

Zbraní je dost a nepřátel ještě víc. Všechny zbraně, které ve hře najdu, dříve či později potkám v rukou protivníků (vyjma nože). Zatímco někteří nepřátelé jsou velmi přesní, jiní zdá se, netrefí ani stodolu. Zatímco hubení padnou po dvou až třech zásazích z pistole, mohutní svalovci snesou třikrát tolik. Zatímco někteří jdou do boje v triku, další mají neprůstřelné vesty, přilby, chrániče nohou,… A zatímco většina nepřátel jsou muži, občas dojde i na ženy, což je oproti drtivé většině stříleček (i těch dnešních) veliká výjimka. A nakonec, nepřátelé nejsou jen lidé, ale i psi, automatické střílny, vrtulníky či tanky (ano, u posledních dvou se tak nějak předpokládá přítomnost člověka).

Hra rychle plyne, nuda nehrozí a po zhruba osmi hodinách je konec. Moje dojmy jsou veskrze kladné a SoF zaujímá své místo na pomyslné poličce potenciálně znovuhratelných her. Za pár let se k němu nejspíše zase vrátím a co na tom, že už mu táhne na patnáct let? Některé hry jde označit za nadčasové a SoF mezi ně patří.

Pro: Zbraně a nepřátelé, design úrovní, rozmanitost prostředí, systém poškození těl

Proti: Slabá AI, žádní parťáci navzdory potenciálu

+42+42 / 0
  • PC 80
Tak si tak hraju, střílím končetiny, kuchám, vnímám ty brutální rány, který vydávaj moje zbraně (a že jsou v týhle pařbě fakt dost povedený), procházím si level po levelu a bez větších potíží se kochám masakrováním různých nepřátel na kusy. Sem tam odlítne ruka, sem tam se mi podaří krutej head-shot a sem tam někoho střelím do koulí. Pohodička! Všecko bez problémů, akorát sem tam nevím, kam vlastně mám jít... a heleme se, skrytá šachta! Ještě víc to ukrýt nemohli?

Prostředí není špatný a až na drobnosti se prochází moc příjemně. Zábavnější to ani být nemůže... Počty nepřátel rostou, někdy se nějakej ten Arab objeví za dost záhadných okolností v chodbě, u které bych přísahal, že je úplně prázdná a vystřílená. Ale neřešil bych to, zřejmě to k životu patří...

Začínám se docela nudit, snad přijde něco novýho. A hle, tu je plamenomet, elektrická zbraň, novej brutální kulomet, kterým se nepřátelé porcují jedna báseň! A zábava je zase v plném proudu... Pomalu mi ani nevadí, že lze každej level hru uložit pouze 7.krát!

Nejvíc všechno dovedli pokazit nevinní kolemjdoucí, kteří se mi připletli do cesty... Prostě je nedokážu téměř vůbec rozpoznat od nepřátel, a tak sem tam skončili s dírou v palici... Hey, check you fire! píše mi hra. Nezlob se, příště si dám pozor. No a nedal jsem si... Prásk! Mission Failed! Sem tam jsem díky zabíjení nevinných opakoval level i desetkrát. Je to vůbec možný? Cejtím se jako vrah!

Naštěstí je to téměř to jediné, co dovedlo zkazit náladu! Svůj úkol jsem splnil do poslední kapky krve a teď se můžu pochlubit malinkou statistikou:

Zabito nepřátel: 1402
Zabito nevinných: 42
Zásahů do krku: 18
Zásahů do...tam dole: 8
Zásahů do hlavičky: 89
Počet vykuchání: 66
Použito savů za celou hru: 95
Jak dlouho jsem to hrál: 4 hodiny, 30 minut a 55 sekund!

Pro: Masakr, bum bum, ratatata, prásk, exploze barelů, kusy masa ve vzduchu, hvíízd BOOM!

Proti: Občas to schytali ti, co za nic nemohli... Někdy trochu dře level design...

+36+36 / 0
  • PC 90
Slastný pocit mám když do někoho mužu nakouřit zblízka brokovnicí a on se pak v bolestných křečích s rukama plnýma vlastních střev kácí k zemi. Ach něco takového mi zatím žádná jiná hra nedopřála :-)

Přitom SoF je typická koridorovka, ničím vesměs nepřekvapující. Z příběhem tvářícím se tak vážně až to neni občas zdrávo na to jak je jednoduchý a primitivní. A přece jenom je na této hře něco kouzelného a tím je právě ten božský model poškození, který v hráčovi probuzuje ty zvířecí pudy někomu ustřelit hlavu nebo si pohrát s něčími trávicími orgány :-). To je to co dělá SoF jedinečným a zatím se žadný jiný hře nepodařilo něco podobného zopakovat ( v tak zábavné míře, technicky bohužel ano )

Pro: GHOUL ( zásahový systém ), ryzí a svižná hratelnost, zvuky

Proti: jednoduchost

+31+32 / -1
  • PC 80
Pro někoho možná zbytečně brutální a samoúčelná akce, ale pro mě při bližším prozkoumání příjemné překvapení. Soldier si nehraje na nějakou přemýšlivou hru, to je jasné na první pohled. Příběh je jednoduchý jako facka a levely poměrně lineární, ale prostředí jsou promakaná a střílení zábavné a o to hlavně u střílečky jde - bavilo mě to až do konce. Zajímavý je i multiplayer, byť jsem ho hrál jen párkrát.

Pro: zábava, promakané zbraně, prostředí

Proti: linearita, myšlenku to moc nemá :)

+25+25 / 0
  • PC 100
Výborná akční střílečka jak má být a po strejčku Kingpinovi druhá v řadě s destrukčním modelem lidského těla. Levely jsou promakané do posledního detailu a od začátku do konce nepovoluje ve svém tempu. Zdá se mi, že na rozdíl od kingpina má však destručkní model těla propracovanější. Tedy i o to víc je zábavnější. Odstřelování všech možných oudů v brutálním podání, jsem si užíval v této hře, jako v žádné jiné. V jiných hrách člověk šetří náboje, ale tady to člověka svádělo k tomu vždy každého provrtat takovou porcí olova, aby nedopadl na zem v celku.

Pro: brutalita, možnost porcování těl, grafika, akce, levely

Proti: s více zbraněmi by mohlo být více legrace :)

+21+30 / -9