Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

SiN

74
67 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
12.11.1998 PC
Vývojáři:
V této hře jste velitel jménem Blade a máte pod palcem organizaci HardCops zajištující právo a pořádek. V zápletce se šéfka společnosti SinTek Alexis dopustila pokusů s DNA a vyrobila si menší armádu posluhovačů. A tak se vydáte jí to zatrhnout. K dispozici budete mít přehršel zbraní od základní pistolky přes obligátní brokovnici, samopal, kulomet, raketomet až po pulsní pušku či harpunu. Mise jsou nápadité a plné akce. Budete kropit padouchy z vrtulníku, bojovat pod vodou s potápěči i s nedostatkem vzduchu. Postupně budete narážet na tužší a tužší nepřátele. Na složení nejslabšího bude stačit jedna rána, ale na bosse už budete potřebovat celý arzenál. V některých částech hry si budete moci vybrat ze dvou směrů postupu. AI nepřátel je propracovaná - snaží se uhýbat a krýt před vaší střelbou.

V následujícím roce původní hru obohatil mission pack.


Poslední diskuzní příspěvek

srovnávaj s HL, no, protože obě byly očekávaný jako největší hity léta 1998. jsou jiný, to jo, HL je dobrá hra, Sin kravinka, jak tady někdo…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Oproti třeba Half-Life nebo Unreal je tenhle třetí do party asi trochu slabší, ale spíš je to tím celkovým vyzněním, než že by na SiNu bylo něco moc špatně. Je to spíš prostě taková kravinka, kdežto Unreal a Half-Life byly smrtelně vážné hry.

Mise jsou opravdu rozličné, někdy frenetické, jindy spíše sniperovací, jindy něco jako stealth.

Graficky je to na svou dobu na úrovni. Co se týče linearity nemůžu souhlasit. Sice se chodí z bodu A do bodu B, ale ve většině misí je mnoho dvěří, kam jít a dokonce, a to mě skutečně dostalo, i více východů, díky kterým pak můžete buď některé mise zcela přeskočit nebo si naopak dojít ještě pro nějaké navíc. S tím se ale pojí i nepříjemná věc, a sice, když něco přeskočím, mám skoro pocit, jakobych cheatoval.

Bugy tu jsou, mnohokrát jsem se zaseknul v nějaké miniškvíře a nemohl ven. Naštěstí to platí i pro nepřátele. Bez zasekávání bossů o velké překážky bych to možná ani nedohrál, protože do závěrečné příšery jsem nasázel padesát ran z raketometu, všechnu elektřinu a patnáct ran ze sniperky a fakt nevím, jak bych tohle všechno zvládnul bez zaseknutí pana velkomutanta. I tak jsem byl skoro mrtev.

Ve zkratce; zbrojní arzenál je pestrý a zábavný. Mutanti mi nevadili. Výborná interaktivta prostředí, Příběh je plytký, ale aspoň nějaký je. Hlavní hrdina je nesympatický, ale....aspoň nějaký je. No a vlastně to samé platí třeba i o hudbě. Kolem a kolem je to ale zkrátka a dobře fajn střílečka.
+20
  • PC 85
SiN mě okouzlil svými nápaditými misemi, které měly šťávu a dodávaly mu ten správný švih, s nímž jsem si užíval souboje. Oplývající vlastnostmi známého a licencovaného enginu. Takže brutalita do hry dobře zapadala a v kombinaci slušného množství nepřátel jí dodávala nádech neustávající frenetické řežby. Ta si své tempo po celou dobu držela poměrně vysoko, proto se nedostavoval stereotyp z Wages of Sin. Jen závěr byl oproti datadisku méně vygradovaný, přesto mě ani zde závěrečný souboj nezklamal.

S obtížností nebyl po stránce hratelnosti problém. Akorát v jedné z úrovní docházelo k neustálému respawnu nepřátel. A jak známo tyto situace příliš nepotěší, o to méně pokud je nedostatek healthu a armoru, a dojde ke quick save v nesprávnou chvíli. V mém případě to spravil restart levelu a následná opatrnost ve zmíněném úseku. Dále, bylo dosti náročné splnit všechny tři Darwinovy komory. Ve zbylých lokacích už náročnost byla v normálu.

Quake 2 engine předváděl to nejlepší co mohl, v rámci možností. Zážitek to byl o to lepší, díky verzi SiN Gold s vylepšenými 16-bitovými texturami. V menu bylo možné si nastavit i stíny pro všechny postavy ve hře, nejvíce patrné byly v cut-scénách. Ty představovaly další z nepostradatelných věcí, dotvářejících skvělou atmosféru a přispívaly k vyprávěnému příběhu. Ten byl rozvíjen i nahrávacími obrazovkami, skrze krátká shrnutí z absolvovaných misí.

Mohlo by se zdát, že se mission pack a původní hra hráli stejně, ale bohužel, nehráli. Ritual totiž zaujal i logickými hádankami, propracovanějšími úkoly a lepším designem úrovní. To vše tedy přispělo k mému výbornému hodnocení. V základu sice bylo totéž i v oficiálním rozšíření, jen v notně osekanější podobě. Ale každý nějak začínal, i vývojáři z 2015. V neposlední řadě obě hry působí jako nebe a dudy, i pokud jde o vybalancování „denních a nočních“ misí. Zatímco tady jsem si užil stylovou misi hned na začátku a s dobrou viditelností, ve WoS tomu tak nebylo. Přesto ani v prvním dobrodružství Johna R. Bladea nebyla nouze o temnější úrovně, ať již v metru, kanálech nebo přehradě. Stále ale byla viditelnost dobrá a absence baterky nebo brýlí tedy vůbec nevadila.

Pro: Po celou dobu hraní zábavné, stejně jako v závěru Wages of Sin.

Proti: Respawn a úsek s Darwinovou komorou, sice originální ale hodně těžký.

+15
  • PC 60
O Sinu se mluvilo jako o hře, která měla spojit to nejlepší z obou virtuálních světů Duke Nukem 3D a Quake. Podařilo se jí to? Ne tak docela.

Příběh je přetěžce béčkový, v hlavní roli je nasypaný macho s dredama v culíku, jeho sidekick je vševědoucí a všechno komentující šprt, záporačka jakoby utekla z nějakého fetiš SM porna (divím se, že v těch animovaných cutscénách kvůli svým silikáčům nenosí na prdeli závaží), hlavní boss mutant má na výšku totéž co panelák - vše je v této hře brutálně nadsazené, stejně tak i bohužel její ambice. Je to škoda, stačilo zapracovat na betatestingu a pozdržet datum vydání hry a mohla to být klasika. V tom stavu, ve kterém vyšla (o tom později), neměla v konkurenci Unrealu a Half-Lifeu šanci.

Prostředí jsou opravdu rozmanitá a level design považuji za jednu z největších předností Sinu. Postupně projdeme: bankou, komplexem starých opuštěných budov, kanalizací, skrze staveniště, metro, chemickou laboratoř, továrnu, skladiště, šachty, přehradu, vodárnu, navštívíme ropnou plošinu, podvodní základnu, základny v džungli, fabriku na výrobu mutantů, raketovou základnu a samotné sídlo hlavní záporačky Elexis Sinclair.

Během misí plníte nejrůznější sekundární úkoly - bohužel za ně nejste nikterak odměňováni (více munice, zdraví, speciální zbraně nebo schopnosti apod.), ale můžete se díky jejich úspěšnému splnění dostat do úrovní, které by vám jinak přístupné nebyly. Skrze úrovně existuje několik možností postupu. Jsou tu ale i tak výrazné zkratky, že se vám tento nelinearní postup bude brzy zajídat, neboť tak vlastně přicházíte o část hry.
Náplň jednotlivých misí je celkem různorodá - kromě střílení rovněž vyhazujete do povětří cílová zařízení, nabouráváte se do terminálů, hledáte přístupové karty, zachraňujete rukojmí, ve stealth pasáži infiltrujete do laboratoře, hledáte cestu v podmořkých útesech etc.

Modifikovaný Quake II engine umožňuje zajímavé věci, např. měnící se hladinu vody, postupující lávu, nejrůznější nástrahy (padající kmeny, propadávající se zem, padající kameny etc.), určitou interaktivitu (sprcha, umyvadlo, dekontaminace aj.), můžete pozorovat prostory prostřednictvím obrazovek jako u Duke Nukem 3D, prostředí je místy slušně zničitelné (někdy dokonce ovlivňující následný postup skrze hru). Grafika je na svou dobu velmi slušná, pomyslným esem v rukávu jsou textury postupného poškozování nepřátel (premiéru si tato vychytávka odbyla tuším v Quake II), líbily se mi rovněž doprovodné efekty u střílení z raketometu, svítící žluté tyčinky skvěle osvětlují okolí v tmavých prostorách. Také barevná paleta se celkem střídá v závislosti na prostředí (město, oceán, džungle). Sin vypadá zkrátka pěkně.

Nepřátel je spousta - vojáci, dělníci, nejrůznější mutanti, kyborgové, otravné krysy a netradičně také obyčejné dveře se žebříkem (o tom detailněji o něco dále). V potírání nepřátel vám pomůže bohatý zbraňový arzenál. Na Magnum a samopal si můžete dokonce připevnit i tlumič.

Scenáristicky se nejedná o žádný skvost, ale to mi ani tolik nevadí. Nechybí klasický dějový zvrat, kdy vás někdo v cutscéně praští zezadu do hlavy, sebere vám vybavení a vy začínate zase od nuly. Tady se tedy zašlo ještě dál a rovnou vás přemění v jednoho z mutantů (děj pak podlě mě velmi okatě zkopírovala jiná střílečka - Far Cry). Na konci hry je pak cliffhanger, který naznačuje možné pokračování hry.

Původně Sin obsahoval úděsné množství bugů, díky kterým jsem hru několikrát nemohl dohrát (a to i s naditým patchem - přes 30 MB, který následoval bezprostředně po vydání hry). Pamatuji si, že jen načítání jednotlivých levelů trvalo několik minut, hra se zasekávala, místy to bylo opravdu nehratelné. Naštěstí po letech GOG většinu těchto chyb opravil a já tak hru mohl dohrát konečně do konce. I tak zde zůstalo dost věcí, které mi hru znepříjemňovaly - např. otravný respawn nepřátel na několika místech, dále úseky se strategicky rozmístěnými snipery (kteří vás realisticky složí na jednu max. dvě rány) mi moc vtipné nepřipadaly, naprosto příšerné bylo ovládání čehokoliv co jezdí, lezení ze žebříku je rovněž utrpení ale to je bohužel neduh všech her postavených na Quake II enginu (Soldier of Fortune, Kingpin), dále vzít si něco ze skříňky aniž by vás přiskřípla a vy tak nepřisli o pár bodů zdraví je celkem umění, zasekávání postav o neviditelné bariéry, nespuštění skriptů po splnění úkolu apod, rovněž hlavní menu mi k srdci úplně nepřirostlo. Hlavního bosse jsem si dokonce musel loadnout znovu, protože mi poprvé bylo dost trapně, když se mi zasekl na začátku o zeď a nemohl se tak vůbec pohybovat.

Strašně rád bych Sinu udělil mezi 85 - 90 procenty, potenciál na to rozhodně měla, ale kvůli těm šíleným bugům a díky tomu trpkým vzpomínkám na první zkušenost s touto hrou nemůžu.

pro: level design (měnící se prostředí a několik možností postupu do dalších levelů), různorodé mise (stealth pasáže, mise pod vodou), místy slušná hratelnost, grafika - textury postupného poškození nepřátel, hodně druhů nepřátel, docela ucházející zbrojní arzenál, přiměřená délka hry

proti: v době vydání hry šíleně zabugované, ovládání vozidel, zasekávání postav o rohy /neviditelné bariéry, místy frustrující úseky (respawny, málo zdraví a munice), enginové cutscény (tady grafika opravdu hře nedělá čest)

Pro: viz. komentář

Proti: viz. komentář

+15
  • PC 85
Sin môžem prirovnať vďaka jeho hrateľnosti k oldschool hrám typu Doom, Quake alebo Duke Nukem. Mnohí túto hru porovnávajú s Half-Life aj keď tieto hry sú viditeľne po odohraní dosť rozdielne, táto hra dokázala/dokáže zaujať hlavne vyrozprávaním príbehu, ktorý je na rozdiel od Half-Life vedený cez herné videá a príbehové dialógy sú na viac otitulkované, čo podľa mňa Half-Life-u chýbalo (no musím aj tak hre vytknúť ten typ písma, niekedy sa to čítalo fakt hrozne, keďže absencia diakritiky v cz natiahne trochu času pri čítaní a ešte keď máš lúštiť ten text...). Hra sa snaží o humor v podaní hlavnej postavy Bladea a jeho pomocníka mladého hackera JC-a. Plus tak isto ako aj Duke, Blade počas súbojov chŕli hlášky, ale musím priznať že tie Duka sú chytľavejšie.

Hra ponúka len minimum možných rozlíšení v menu, čo je škoda, ale problémom to nie je, keďže hra aj na svoj vek je pekne nadizajnovaná a prostredia sa neustále striedajú, len tie tváre už v súčasnosti vyzerajú divne, ale prečo hrať staršie hry keby sme chceli hrať len kvôli grafike ? Základom dobrej hry je podľa mňa príbeh a tento bod Sin určite splnil.

Herný tutoriál nie je súčasťou kampane, môžete si ho zvoliť v menu hry. Tutoriály hrám z príncípu, či ma hra nadchne, ale tento ma sklamal, no našťastie som dal hre šancu. Väčšina tutoriálov je strašne ukecaná a vy sa len modlíte kedy už konečne skončia, ale súčasťou tohto je len cesta vo výťahu a návšteva 4 tréningových miestností, kde si s jednotlivými zbraňami zastrieľate na terče a snažíte sa prekonať vopred určený rekord. Tutoriál koniec ani nemá, kedykoľvek ho môžete vypnúť, ja som to vzdal pri streľbe s brokovnicou na frizbí.

Dej hry sa odohráva v roku 2037 a vy v úlohe plukovníka Johna R. Bladea máte zabrániť vylúpeniu banky, tento úvod ešte pôsobí trochu v štýle Robocopa, ale v priebehu hrania zisťujete, že pointou príbehu nie je len zastavenie zločincov ale predísť niečomu horšiemu, ovládnutiu sveta s pomocou mutantov, čo má na svedomí majiteľka spoločnosti SinTek Elexis Sinclair.

Postupne tak navštívite oblasť banky, rozpadnutej budovy, staveniska, džungle, hlbokomorskej ropnej veže a s tým spojeným podmorským svetom a rôznymi vedeckými komplexmi, až sa dostanete do sídla hlavnej antagonistky. V hre je viditeľný upravený Quake 2 engine, tvorcovia si taktiež požičali motív kybernetických laboratórií Strogov.

Každá misia má určité hlavné úlohy a niektoré majú aj vedľajšie. Splniť vedľajšie úlohy vás hra nenúti a tak po ukončení misie mnohokrát zistíte, že ste niečo nesplnili. Niektoré vedľajšie úlohy sa možno ani nedajú splniť, napr. vyhnutie sa alarmu alebo hneď v prvej misii minimalizovať straty HardCorps.

Taktiež bolo pre mňa šokom, že niekedy nie je nutné ani splniť všetky hlavné úlohy a vy môžete prejsť ďalej. Niektoré misie majú viac východov a niekedy môžete misiu opustiť skôr ako splníte všetko, ale neviem, čo je na tom výhoda okrem kratšej hernej doby.

Zbraňový arzenál pozostáva z klasických zbraní od pištole až po raketomet a niekoľkých extra vychytávok. Využitie mnohých zbraní je ale minimálne, sklamala ma napr. brokovnica, ktorá je pomerne slabá, ale v priebehu hry som prišiel na to, že ozbrojenci SinTeku sú zraniteľnejší práve brokovnicou ako headshotmi. Skríženie guľometu a granátometu sa tiež často nevidí. Výbušné zbrane som sa počas hry snažil využívať čo najmenej, keďže efekty výbuchu mi spomaľovali hru. Špeciálne zbrane ako elektrické delo a dezintegrátor fungujú na rovnakú muníciu takže ich veľmi často nevyužijete. Nechápem, prečo harpúna nemá priradenú klávesovú skratku a vy ju musíte v čase nedostatku munície hľadať.

To že hra funguje na princípe lekárničiek to je jasné, pokiaľ hodnota vášho zdravia stúpne nad 100 tak sa postupne znižuje až späť na túto hodnotu. Čo ma prekvapilo je systém brnenia, ktoré je rozdelené 3 časti – helma, trup a dolné končatiny. Vaše brnenie si taktiež nedopĺňate, ale prehľadaním padlého nepriateľa si ho môžete prezliecť za lepšie.

Blade má aj svoj mini inventár, kde si uchováva potrebné karty a kľúče, ale aj rôzne power-upy ako je adrenalín alebo dočasná nezraniteľnosť, ale každý power-up môže mať v inventári len raz. Tiež môžete zozbierať mince, bankovky, vrecia peňazí alebo fosforeskujúce tyče, v hre je minimum temných lokalít, takže baterka v hre nebola potrebná.

V hre máte možnosť si vyskúšať aj pár vozidiel ako je štvorkolka, bager alebo vysokozdvižný vozík. Ovládanie je ale tažkopádne, no napriek tomu sa nepriatelia zraziť predsa len dajú. V asi 2 levloch máte možnosť navštíviť v potápačskej kombinéze morské hlbiny.

Čo je ale novinkou, ktorú hra priniesla, sú interaktívne počítače, v ktorých môžete vypínať bezpečnostný systém alebo odomykať dvere resp. zisťovať kódy pre iné systémy.

Nepriatelia sú rôznorodí, od tých najslabších na začiatku, cez kyborgov až po mutantov a elitných ozbrojencov s elektrickými obuškami. Ako by povedal agent Smart - Nikdy som nevidel Bonda medzi krysami a hovnami a pozri krysa pláva na hovne - tak týchto malých stvorení je v hre plno a život vám budú strpčovať skoro na každom kroku krysy vás prenasledujú a vy si ich väčšinou všimnete, až keď sa vám začervená obrazovka. No vaším najväčším nepriateľom budú zrejme dvere, hrdina sa v nich často zasekáva čoho následkom je pokles HP. Počas stealth misii je to najlepší spôsob ako sa prezradiť, veď kto iný môže byť agentom ako ten, čo dostal s dverami po nose. Zasekávanie hrdinu nie je len jeho problémom, bossovia tiež často zostanú krúžiť na jednom mieste a vy ich môžete ľahšie zlikvidovať.
Umelá inteligencia nepriateľov je na veľmi dobrej úrovni, navzájom sa kryjú, uhýbajú pred vašimi výstrelmi alebo čakújú, kým sa neukážete ako prvý vy.

Pomáhať a chrániť to je vaše heslo, ale hru vám budú strpčovať najmä civilisti, ktorí sú schopní si čupnúť medzi dvere a už sa stade nepohnúť. A potom že minimalizuj straty na civilistoch.

Po preliatí hektolitrov krvi a prejdení po rozsekaných telách jednotiek SinTeku a mutantov som hru odohral za 9 hodín a musím povedať, že hra ma bavila až do konca. Aj táto staršia hra je schopná stále niečím prekvapiť, a donútiť hráča trochu porozmýšľať pri hľadaní cesty vpred cez zamknuté oblasti a hordy nepriateľov.

Pro: príbeh, dialógy a titulky k nim, humor, outro, AI, zbraňový arzenál

Proti: zasekávanie postáv, mohlo to byť aj trochu dlhšie

+13
  • PC 75
Rok 1998 přinesl v 3D akcích pár bezejmenných her či zapomenutých her jako Trespasser či Star Trek: Klingon Honor Guard. Pak samozřejmě hvězdnou bitvu Half-Life vs. Unreal. A dvojici her, která jim měla konkurovat - Blood 2 o kterém můžu říct, že stejně jako Quake 2 jsem jej dohrál a nepamatuju si nic. A Sin, tehdy kritikou hlavně ve Score shozený jako strašná kravina. Takže jsem se Sin podíval na zoubek a budu trochu smířlivější, v něčem měly recenze pravdu, v něčem ne.

Příběh je z budoucnosti, kde se tupý drsňák John Blade honí kozatou dominu Elexis Sinclairovou, která se snaží udělat z lidstva mutanty. Je to dementní až na půdu, ve filmu by to odpovídalo nějakému devadesátkovému céčku s Oliverem Grunnerem nebo Michaelem Parém, Elexis má neskutečně patetické proslovy a totéž v bleděmodrém je Blade, jehož rádobyvtipné debaty s hackerem JC doporučuji ignorovat. Nicméně v této podobě plné dialogů se příběh v 3D objevuje skoro poprvé, navíc umí překvapit brutálním zvratem ve 3/4 hry když se z hrdiny stává monstrum a samozřejmě i naštvat na konci kdy záporačka zmatek hrdinu tím že mu málem ukáže frndu a on zaváhá a nechá ji utéct.

Grafika je prostě stará, ani ve své době nebyla nic extra, zejména enginové intro je hrůzostrašné, ale na druhou stranu se tvůrci činili, vymodelovali spoustu prostředí a koukat se na to celkem dá. V tmavých scénách opět neuvidíte ani prd, což bych asi nekladl za vinu tvůrcům jako spíše mému dosluhujícímu monitoru, nicméně v pár místech kde je černočerná tma a máte něco najít si myslím, že by žádný lepší monitor nepomohl.

Hratelnost je ale překvapivě povedená. Tvůrci přišli s celkem 36 misemi, které nejsou úplně krátké, v každé z nich je spousta primárních i sekundárních úkolů, občas nějaký ten secret a hlavně spousta misí se větví. Kolikrát můžete odejít očividným východem, nebo pátrat, udělat něco jinak a získat nějaké dalších kola k dobru (a nebo si naopak cestu zkrátit, záleží na Vás). Úkoly jsou občas jen o tom někam dojít, ale většinou je to slušně vymyšlené, třeba postupná deaktivace vodárny je parádní, stejně jako snaha zastavit krádež nukleárních raket ze sila.

Specialitou jsou počítače, kde nejenže vypínáte zabezpečení, kulomety, otevíráte dveře či hledáte passwordy, ale můžete i občas použít klasické dosovské příkazy a třeba si převést peníze z účtu záporačky na svůj. No která hra Vám umožní v první misi okrást hlavní antagonistku?

A samotná akce? Tady to trochu skřípe. Nepřátelé variují od obyčejných lumpů přes speciální jednotky a roboticky upravené nepřátele až po různé muanty. Jsou rychlí, uhýbají a občas je problém je trefit. Zbraní je dost a využije je všechny, jenže ne proto jak jsou super. V každé "epizodě" začínáte s něčím jiným, většinou nenacházíte moc nábojů a ještě ke všemu jsou nepřátelé brutální odolní. Je jedno, jestli pižláte potvory brokovnicí, kulometem, rotačákem či raketometem, vystřílíte jim celou dávku do hlavy, stejně ne a ne padnout. Dalších zbraní si zas moc neužijete, protože granátomet a miny jsou k ničemu, plazmovku máte asi 2x za hru, vrhač slizu 1x za hru a ultimátní sniperka se dlouho rozbaluje. Abych jen nekritizoval, míření je skvělé a přesné a na lehčí obtížnost Vám nepřátelé zas tak moc nedělají, takže to tolik neva, ale na hard bych to asi nedohrál.

A pak je tu spousta bugů a nedodělků, které hru neskutečně sráží. Co na tom, že můžete projít další kola a splnit další úkoly, když to nemá prakticky žádný efekt. Jak se vyvolává inventář (F11) a zoomuje sniperkou (vybrat sniperku nulou a znovu nulou zapnout/vypnout zoom) jsem musel přijít v návodu. A to všudypřítomné zasekávání. Při nahrání nové mise, o sebemenší texturu a či spousta záhadných smrtí, kdy mě zabila pohybující se textura, či dveře.

Zkrátka Sin má daleko k dokonalosti, ale bohatě to vynahrazuje herní náplní, úkoly a délkou hry, kterou rozhodně za jedno odpoledne nedohrajete.

Pro: Leveldesign, náplně misí, délka, alternativní cesty do dalších kol.

Proti: Neúčinné zbraně, spousta bugů, opravdu dementní příběh.

+11