Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Quake

id Software •  clickBOOM Interactive (Amiga) •  Midway Games (N64) •  Lobotomy Software (Saturn) •  Bear Naked Productions (WMobile)
22.06.1996
02.12.1997
24.03.1998
1998
říjen 2005
79
275 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

V roli bezejmenného vojáka se vydáte zastavit nepřítele s kódovým označením "Quake". Vláda experimentovala s teleportačním zařízením s názvem prototypu "Slipgate". Byly otevřeny brány, ze kterých se čety smrti vydaly drancovat svět, vaším úkolem je vše zastavit.

Jde o adrenalinovou střílečku, zasazenou do temných kulis, připomínající středověk. Nechybí i opačný kontrast v podobě futuristicky zpracovaných map. Každá epizoda disponuje chytře zvolenou sadou jednotlivých levelů, střídajících svůj styl zaměření a přítomné nepřátele. Na začátku si lze vybrat ze čtveřice dostupných obtížností, přičemž ta poslední je důmyslně schována. Cílem je postupně projít všemi částmi, najít a posbírat runy, zpřístupnit vstup do závěrečné fáze a porazit bosse. Zábavu doplňují i další obvyklé atributy žánru, mezi něž se řadí secrety, logické hádanky, statistiky a používání itemů se zvláštními schopnostmi.

Quake je hra od id Software v 3D enginu přímo z jejich dílny. Vyznačuje se přítomností neobvyklých zbraní, které mají originální design jako např. hřebíkovač, zbraň vypouštějící blesky a další. Kromě nich je tu brokovnice, raketomet a jiné. Multiplayer zahrnuje hraní přes internet a lokální síť. O ozvučení se postarala známá skupina Nine Inch Nails.

Hra se dočkala také několika datadisků, kompilací a různých konverzí, Quake Mission Pack No 1: Scourge of Armagon, Quake Mission Pack No 2: Dissolution of Eternity, Aftershock for Quake, Shrak for Quake, Tremor for Quake, Malice for Quake, X-Men: The Ravages of Apocalypse, Abyss of Pandemonium: The Final Mission, včetně plnohodnotného druhého dílu. Ten ale příběhově nijak nenavazoval na předešlý díl z roku 1996.

Dalším přínosem je i rozsáhlá tvorba modů a map od komunity. Ty jsou mnoha typů, od source portů, přídavných úrovní v daných prostředích, až po modifikování nepřátel, grafiky a hratelnosti.


Poslední diskuzní příspěvek

@Jumas (komentář): Si to zkus zahrát. Tempo, plynulost hry stojí za to. Mě samotného to překvapilo, jak mě to bavilo. Narozdíl od hodně archaickeho a nostalgií zatizeneho Duka.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
V dávných dobách mých odpoledních dýchánků s přítelem počítačem, bylo na denním pořádku přijít a zmasakrovat v Doomu stovky nepřátel na posezení. Bez respektu, beze strachu. Pak přišel Quake a já se bál tu zatracenou hru vůbec spustit. Tak moc na mě působila ona specifická temná aura.

Když tak přemýšlím, Quake byl vlastně prvním titulem, u kterého jsem zažil strach ze samotné atmosféry, o hraní nemluvě. Děsili mě rozběsnění a uřvaní nepřátelé, děsily mě portály, děsilo mě topení se ve vodě, děsila mě tehdy realisticky vypadající grafická stránka, děsila mě dokonce i hudba a zvuky.. Odvahou jsem zkrátka přímo překypoval.

Ne, že bych si snad přímo uvědomoval, že poprvé v dějinách hraji svou první akci v opravdovém 3D prostředí, ale i přes velký respekt mě smysly už od první chvíle vybízely experimentovat. Musím se přiznat, že jsem tak většinu času strávil v prázdných mapách multiplayerové části hry (bez oponentů), kde jsem si mohl prostředí, zbraně a hlavně použití myši v pohledu první osoby, pořádně osahat.

V počítačové učebně (bohužel cizí školy), která se po skončení hodiny stávala spíše hernou (parchanti), jsem byl později svědkem opravdového multiplayerového hraní. Tenkrát bych na to vydržel civět hodiny. Příležitost si zahrát s kamarády jsem sice neměl, ale dal jsem se aspoň do hraní singleplayeru, tentokrát seriózně. Upřímně, stále stejné depresivní prostředí mě neudrželo u hry až do jejího konce. Na rozdíl od použité technologie nebyla hra po designové stránce ničím revoluční ani krásná. Na stranu druhou, do dnes jde o titul, který na mě působí komplexně velmi silně. To se počítá.
+36
  • PC 90
V herní kultuře, existují tři fenomény na poli FPS. Tou první je Wolfenstein 3D, který byl průlomovou hrou a zaspal se do herní historie, druhou ač prostou kopií a klonem wolfa byl Doom, jeho úspěchem byla popularizace FPS a první FPS hra s možností multiplayeru. Tou třetí, po Wolfovi nejvýznamnější je Quake, který byl první skutečnou 3D FPS a odstartovává herní 3d revoluci.
Svého času nejlepší FPS, které kdy bylo, překonává předchozí a inovační grafickým pojetí vytváří 3d revoluci. V Čechách však v té době měl málo kdo na tuto hru Pc sestavu, protože sebou přináší i nároky na grafické karty a Pc sestavu celkově, zde více méně stále žil Doom.
Technologickým pokrokem k Penťákům dvojce, však nezávratně klesá cena grafických 3d karet, procesorů a hardwaru celkově, což způsobilo i větší dostupnost pc. Už žádné 2000 kč za 4 mb ram paměti do vaší 486. Naval třicet táců na penťáka II táto, jinak přísahám bůh zřeknu se tvého jména a nerozšířím tvůj rod! Tenkrát to na otce udělalo velký dojem, po týdnu když jsem již opět mohl chodit, jsem to zkusil již jinak, přes maminku a hle! Brutální násilník byl pokořen, něžností a mateřským pudem mé drahé milované maminky, která zcela jistě kdyby věděla, jaký že synáček jí to vyroste, tak by to dopadlo úplně jinak a nechodil bych ještě další týden, avšak tenkrát bylo rozhodnuto moudře.. Quake tatíček všech 3d her(jehož herní revoluce proběhla ještě pod systémem DOS!) se brzy rozprskl po všech monitorech těch movitějších, či pracovních PC(tehdy se to ještě vůbec neřešilo) a tak tu a tam postupně začal prosakovat do tehdejší ještě témeř neexistují komunity i zde.

Dnešnímu hráči nemá Quake ani co pořádně nabídnout, pokud se však chcete projít muzeem herní revoluce a vývoje, Quake si rozhodně zahrajte, zjistíte, že v mnohém naplňuje standarty dnešních her. Svého času létakrišny 2541 byl však Quake perfektní hrou, které vážně nebylo co vytknout.
+34 +38 −4
  • PC 90
Tak to mám za sebou. Hra splnila přesně to, co jsem od ní čekal. Skvělá adrenalinová rubačka s designem staré školy. Design úrovní je parádní. Každá úroveň se odehrává na menším prostoru. Autoři se tady ale vyřádili. Rozhodně nečekejte, že budete běhat po strukturou stejných úrovních.

Nejlepší je tu ale ta atmosféra. Jako kdybyste byli vsazeni do středověkého, gotického pekla. Ještě temnější atmosféře nahrává skvělé ozvučení a hlavně hudba! Nepovažuji se za příznivce muziky v FPSkách. Většinou se stále opakuje stejný motiv, a u hraní mě ruší. Tady je to jiná písnička. Skvělé horrorové melodie jenom dokreslují úžasně ponurou atmosféru. Takže volume doprava.

Hru jsem hrál přes DirectQ bez přidaných textur. No, co si budeme povídat. Modely postav by snesly nějaké polygony navíc. Alespoň jsem si to mohl zahrát ve vysokém rozlišení. Ve své době to ale musela být grafická a hardwarová bomba. Aby taky ne, když to byla první hra co rezignovala na 2D sprity.

Zbraně jsou úžasné. Střílet hřebíky ze samopalu. To má určitě své brutální kouzlo. Jenom to přiživuje tu temnotu. Nepřátelé jsou, až na vojáčky na začátku, silní a odolní. Někdy se to chce setsakramentsky otáčet. Zase jich není tolik. Reálně jsem začal umírat až při nástupu těch bouchacích, modrých sviní.

Jako obvykle, když mě něco baví, tak je to i hodně krátké. A ty souboje s bossy? No, tady mohli autoři teda ještě zapracovat. Stejně jako na příběhu. To se ale tenkrát v tomhle stylu moc neřešilo. Jinak je ale Quake skvělá hra. Všichni nefalšovaní gotici z toho museli mít velkou radost.

Pro: temná atmosféra, hudba, akce, design, hřebíky, sbírání lékáren a brnění, Maxisíla!

Proti: krátké, odfláklé souboje s bossy

+34
  • PC 100
Pro velkou většinu herní populace byl revoluční Doom - o tom nemůže být pochyb. Ale ne pro mě. Mě plnou silou zasáhl až první Quake. Hra, jejíž mapy (minimálně z první epizody) bych ve 3 ráno dokázal nakreslit z hlavy. Hra, která mě poprvé přinutila se (trochu) bát. Hra, kde mě naprosto odrovnalo vlastně všechno.

A co na tom, že prvních pár let pouze v software módu. Prostředí i tak vypadalo skvěle. Temné, depresivní, ale přitom skvěle navržené. Žádná totální bludiště jako ve Wolfovi nebo Doomovi. Naopak, jednotlivé úrovně jsou často poměrně přímočaré, což bylo příjemné osvěžení. Ale plné nepřátel, kteří dovedli vykouzlit nepříjemné mrazení v zádech. Ogři s motorovkami, sténající zombie, zákeřní Scragové nebo neskutečně rychlý Fiend.

A co teprve zvuky... ambientní šum, dokonalé zvuky zbraní a nepřátel - to zvedlo už tak hustou atmosféru ještě mnohem výše. Přiznám se, že u plné verze jsem záměrně vypl hudbu, která ač velmi kvalitní, tak já si raději užíval to zlověstné skoroticho.

Variabilitu zbraní dodnes považuju za jednu z nejlepších. Od sekyry, která se hodí na hledání secretů, přes dvě brokovnice (dvouhlavňovka tu má pořádný kule), dva hřebíkomety (milujůůů), skvělý granátomet, raketomet a bleskomet. Vše je použitelné kdykoliv v průběhu hry a protože munice není vždy přehršel, hra tak nenápadně nutí používat vše.

Nebudu to natahovat, beztak tuto hru hrál skoro každý. Quake je první hra, která ode mně dostává maximální hodnocení, protože pro mě je to FPS klenot, který se ani dnes nemá za co stydět a v knihovničce GOGu má své čestné místo.

Pro: Atmosféra, zvuky, level design, zbraně, voda

Proti: Vzhledem k roku vydání vůbec nic

+24
  • PC 90
Půjdu na to chytře od lesa a vezmu to vylučovací metodou. Dědečka Wolfenstein 3D bez debat uznávám jako prvního opravdového povedeného zástupce stříleček z prvního pohledu, ale pravda je taková, že už kdysi jsem ho považoval prostě jen za třízbraňové kostičkované stereotypní bludiště.
Poté přišel další revoluční masakr jménem Doom a následně jeho vylepšená verze Doom II: Hell on Earth. Zde opět mohu jen zarytě mlčet a vzdávat jim hold. Bohužel ani jeden z uvedených dílů mě svou atmosférou nedokázal vtáhnout do děje tolik, jako právě první "qéčko". Pak tady máme ještě třeba Duke Nukem 3D, Shadow Warrior nebo skvělý Blood. To jsou ale všechno "buildovky" a ty mě už jen díky svému zpracování nikdy nedokázaly pořádně přesvědčit o tom, že by mohly být i něco více než jen "hry".

Máme zde tedy vítěze! První Quake mě kdysi stihl vystrašit už jen úvodní místností s černými portály pro volbu obtížnosti. Jakmile jsem jedním z nich prošel, začala ona ponurá depresivní atmosféra působit ještě více a já jsem jen seděl a ani nedutal. Opravdu jsem se tehdy bál a dalším postupem se můj strach jen více a více umocňoval. Na zabití prvního nepřátelského vojáka za zvuku specifického dunění základní brokovnice nikdy nezapomenu. Ještě i dnes působí šedé zdi vojenských komplexů a středověkých interiérů velmi temně a nepřátelsky. Napomáhají tomu i výborně zvolené zvuky jednotlivých zbraní (již zmíněné dunění brokovnice nebo tupé cinknutí zakrvavené sekery), samotných nepřátel (typický smrtelný řev základního vojáka) nebo za hru stokrát slyšené hutné "hh" při výskoku hlavní postavy.

Krom té šílené atmosféry a prostředí, které neustále opěvuji, musím pochválit ještě velmi dobrý level design, velké množství tajných místností s překvapeními, "quad damage" (opět typický nepopsatelný zvuk), optimální délku a náročnost - nepřátelé vám nedají nic zadarmo, ale hru je možno dokončit i na nejvyšší stupeň obtížnosti celkem normálně a bez vyrvaných vlasů, no a samozřejmě nesmím zapomenout ani na bájný "mouselook", který v té době ještě nebyl všude úplnou samozřejmostí.

Přes kopu mrtvol, děsivých stvoření, hromady vystřílených nábojů a minimum textu nebo informací se propracujete až na konec k souboji s hlavním bosem, který mi moc povedený nepřipadal a to je defakto asi jediná věc, která mi na první Quakovi trošku vadí. Jinak 90%.

Pro: atmosféra, grafika, zvuky, zbraně, level design, tajné místnosti

Proti: závěrečný boss

+23