Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Shadow Warrior

Shadow Warrior Classic, Shadow Warrior Classic Redux

3D Realms •  General Arcade (iOS, Android)
13.05.1997
19.12.2012
19.05.2017
77
162 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Ujímáte se role hrdiny Lo Wanga, mistra bojových umění a bodyguarda pracujícího pro Zilla Enterprises, které se, jak už to chodí, zachtělo ovládnout svět více než se sluší, a to za pomoci temných sil a démonů. Lo Wangovi se to ovšem nelíbí, a proto se rozhodl zatnout tipec samotnému mistru Zillovi.

Další z řady her na Build enginu, ve které nebude nouze o krvavé situace s pořádnou dávkou humoru. Ze zbraní zde budete moci použít vše od katany, uzi, přes speciální trojhlavňovou rotační brokovnici po raketomet a hlavy démonů, až po atomovku. Některé zbraně mají dva režimy střelby. Proti vám budou stát démoni s uzinami, sebevražední japonští zombies s duchy, přes démony po zápasníka sumo a spousty jiných.

Jak je u her od 3D Realms zvykem, důležitou složkou je zde humor v podobě hlášek a komentářů hlavního hrdiny - jako např. "Ha ha, You no mess with Lo Wang!" "Whoooowantah some Wang?" "You move like a pregnant yak." - a to vše s japonským přízvukem. Projdete lokace od měst přes skály, po přístavy a zahrady japonských příbytků, vše protkané spoustou tajných místností a skrýší.

Shadow Warrior byl 29. května 2013 oficiálně uvolněn jako freeware.
8. července 2013 byla vydána placená a vylepšená verze Shadow Warrior Classic Redux, disponující lepší grafikou, achievementy a zahrnující oba datadisky - Twin Dragon a Wanton Destruction. Ve stejném roce světlo světa spatřila i nová verze, která je vlastně rebootem značky.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Má druhá dojetá buildovka. Asi jako spousta z vás si pamatuji na demoverzi téhle hry v době vydání. 4 nabušené levely se skvělým designem, nadupanou akcí, králíčky a vtipnými hlášky. Demo toho ukázalo hodně. Vlastně, skoro všechny zbraně a všechny druhy nepřátel, včetně bosse na konec.

Plná verze hru rozšiřuje o dalších 16 misí. Musím říct, že zhruba první třetina je taková nic moc. Mnohem méně výpravné mise. Jako kdyby se to odehrávalo v nějaké krabici. Design měl své nápady, ale nějak to postrádalo šťávu. Po prvním bossovi to naštěstí zase nabralo obrátky. Nové prostředí, více nepřátel v zajímavějších úrovních. Zábavnost vygraduje v poslední úrovni, která je fakt výživná.

Občas jsem měl problém najít cestu. Občas jsem měl problém s orientací. Build je sice dost živý engine, ale na patrový design hry si až moc troufá. Nehodí se na to. Oproti Duke Nukemovi má ale Shadow Warrior lepší spád. Akce je dynamičtější, zábavnější a krvavější. Jen zbraně a monstra by se mohli dávkovat víc postupně. Skoro všechno hra vybalí už na začátku.

Obtížnost je nastavena docela vysoko. Na druhou nejlehčí mi to bohatě stačilo. Občas jsem i umřel. I když je nábojů dost. I když jsou zbraně dostatečně silné a často nastavitelné. Ten manévrovací prostor bohužel není moc velký. Pro mě je velký plus, že ve hře není tolik plavání a jenom jeden druh podvodního nepřítele.

Pro: první epizoda, spousta krve, humor, atomová bomba

Proti: první třetina druhé epizody, engine

+30
  • PC 60
"You no mess with Lo Wang!" 

Zatímco ostatní Buildovky se mi jako dítěti podařilo buď zpirátit, nebo alespoň sehnat demo na CD v naší městské knihovně (pochváleny budiž městské knihovny), Shadow Warrior se mi nikdy dříve do ruky nedostal. Pamatuji si pouze Červovu nadšenou recenzi ze Score, a tak jsem ho řádně otestoval až nyní. Výsledkem je zábavná střílečka, která však ničím nevyniká. Možná k tomu přispívá i fakt, že mne ninjové a východní kultura příliš neoslovují.

Shadow Warrior obsahuje dvě epizody. Původní 4 shareware mise jsou doplněny dalšími 16+2 tajnými, které jsem nenašel. Hra vypráví příběh o jedné výpovědi z pracovního poměru, kterou se Lo Wang rozhodne doručit nejkratší cestou do ruky, místo aby si ji nechal potvrdit na sekretariátu podniku. Jelikož se jeho šéf (v angličtině "boss") s touto situací nedokáže srovnat, rozhodne se našeho milého Lo Wanga odkráglovat. K tomu mu poslouží stovky ninjů, pár z nich nemrtvých, a nějaká ta ryba či poletucha. Standardní příběh jak z oscarového komorního dramatu.

Lo Wang je mladším bratrem Duka. Je drsný jako dívčí podpaždí po třídenním puťáku, pro ránu nejde daleko a hláškuje jako o život. Bohužel však přišel až po Dukovi, Bloodovi a Redneckovi, a tak originalitou právě neoplývá. Tento deficit kompenzuje krvavostí až komiksového ražení, což je sice osvěžující, ale hratelnost se na tom postavit nedá.

Shadow Warrior má vše "dost dobré", ale nenabízí nic, z čeho bych se posadil na zadek. Zbraně jsou až na úvodní dvě chladné většinou futuristické a přestože mají dva módy (což je u buildovky příjemná změna), až na dvojici Uzi nejsou nikterak převratné. Slavnou atomovku i různé paprskomety jsem jen vyzkoušel a nejraději jsem opět používal standardní brokovnici, přestože zrovna v Shadow Warrioru není nic moc.

Z nepřátel hra nabízí přehršel ninjů lišících se většinou jen barvou kalhot a oblíbenou zbraní, něco málo zvířecích protivníků a něžnější pohlaví reprezentuje prsatý ninja (jaký je asi ženský ekvivalent od slova ninja?). Hra obsahuje dva nižší bossy, kteří se však v pozdějších levelech stanou prostými pěšáky a na konci přijde i Zilla. Nejotravnějším nepřítelem jsou špatně trefitelné sršně, nejhloupějším pak rippeři, kteří se rádi zasekávají v malých místnostech a nechají se bez odporu rozstřílet. Podobně se chovající Fiendi z Quaka tímto neduhem netrpěli. Umělá inteligence nepřátel je strašně nevyrovnaná. Někteří protivníci se kryjí za překážkami, přebíhají na bezpečnější místa, ale na druhou stranu mají problém trefit Lo Wanga, když nestojí na stejné úrovni jako oni.

Level design také ničím nevyniká. Levely jsou často bludiště, zpočátku jsem občas nahlédl do návodu, ale posledních 13 levelů jsem zvládl bez něj. Některé levely vyžadují skákání po plošinkách, které se mnohdy, měli-li autoři zrovna sadistickou náladu, pohybují nahoru, dolů i do stran. Skákání po plošinkách nad propastí v 3D akci nepovažuji za právě zábavnou činnost. Z levelů mi utkvěl v paměti snad jen ten předposlední, který umně využívá hladinu vody, i když taková klasa jako Hoover's Dam z datadisku k Redneck Rampage to nebyla.

Zvuky jsou kvalitní, hudební track "Everybody Off!!" patří mezi 3D akcemi k tomu nejlepšímu. Grafická stránka je mezi buildovkami podprůměrná s Quakem se naprosto nedá srovnávat. Hra obsahuje několik rozlišení. Nejnižší je vyloženě odporné, nejvyšší relativně koukatelné. Hra mi ani jednou nespadla a po technické stránce nemám výhrad.

Shadow Warrior je rutinérská buildovka. Hra je zábavná, ke konci druhé epizody dokonce velmi, ale nenabízí nic, co by tu nebylo mnohokrát předtím. Vlastně nevím, jak tento text zakončit. Hra to není špatná, ale čekal jsem o tolik, o tolik víc...

Pro: Pokusy s pohyby vody. Výbuchy. Shadow Warrior je zábavná střílečka...

Proti: ...která ale nenabízí nic revolučního. Nezajímaví zaměnitelní nepřátelé. Plošinky, plošinky, ach ty plošinky.

+24 +25 −1
  • PC 70
Shadow Warrior, člen svaté trojice her postavených na Build enginu byl vždy až třetí ze tří. Ne tak novátorský, uctívaný a stylový jako Duke, ne tak obtížný a temný jako Blood. Přesto si našel svou specifickou tvář a nikdy nespadl mezi "ty ostatní", jako se to povedlo Redneck Rampage.

Příběh ničím nenadchne a omezuje se na klasickou cestu za pomstou lemovanou mrtvolami. Mstitelem je Lo Wang, latentně rasistický asiat s nejapným smyslem pro humor. Až do konce hry se mi nepodařilo zjistit, jestli je Shadow Warrior stylizovaný do Japonska, nebo do Číny. Přišlo mi, že vývojáři z 3D Realms obě země zkombinovali do jakési typizované východní Asie a nacpali do ní všechno co se jim líbilo.

Na výběr jsou čtyři stupně obtížnosti, které by se daly přejmenovat na "trapně lehká", "pořádně tuhá", "jako Blood" a "nehratelná". Autoři natvrdo počítali s tím, že hráči jsou protřelí veteráni se stovkami hodin tvrdě nabytých zkušeností a proto se s nimi vůbec nemazlili. První level začíná postava s katanou a ostatní zbraně jsou porůznu poschovávané v úkrytech a tajných místnostech. Kdo je nedokáže najít, střet s nepřáteli pravděpodobně nepřežije.

Tento přístup je pro hru typický. Levely jsou hodně spletité a nepřehledné. Občas mi připomněly úrovně z Tomb Raidera, na nějž hra koneckonců pomrkává. Víc než v jakékoliv jiné FPS se mi stávalo, že jsem procházel po vystřílených oblastech a hledal zašantročený spínač, nebo chybějící klíč. Fantazie autorů je bezbřehá, stejně jako zlomyslnost. Většinou jsem chválil, ale za vychytávky typu žebřík schovaný v krbu, nebo klíč visící ze stropu bych level designéra přejel autem. Úrovní je celkem dvacet a bohužel platí, že nejlepší jsou první čtyři. Poté kvalita mírně klesla a na této hranici se držela až do konce.

Úrovně jsou pestré, od letiště, přes chrámy až po ponorkovou základnu. Oblasti na sebe navazují a s trochou dobré vůle se dá říci, že vyprávějí prostředím. Na první pohled zaujmou stylizací a úrovní detailů. Duke se mi líbil víc, ale ve srovnání s Shadow Warriorem jsou jeho místnosti prázdné a chudé. V devadesátkách šel vývoj kupředu šíleným tempem a rok a půl rozdílu se musel projevit. Symbolem toho jsou výbuchy, které jsou pravděpodobně nejpůsobivější z Build her.

Čas od času cestu přehradily logické úlohy, za než by se nestyděly ani méně fajnové dungeony. Tyhle chvíle tichého přemýšlení ostře kontrastují s hektičností a krvavostí akce. Na můj dětský vkus byl Shadow Warrior snad až moc brutální. Po letech jsem si zřejmě na násilí ve hrách zvykl a pochopitelně svou roli hraje i to, že vrchol grafiky a realističnosti je dnes už úplně někde jinde. Akce ovšem vůbec neutrpěla. Je skvěla dávkovaná a hektická. Nepřátelé se pravidelně objevují po skupinkách a zhusta se kombinují různé typy, takže je nutné často měnit zbraně, ostatně stejně jako v téměř každé jiné devadesátkové střílečce.

Zbraní je k dispozici relativně málo, ale většina jich má alternativní nastavení. To je účinnější a dražší na používání. Žádná mě nenadchla, ani nepřekvapila. Brokovnice je úplně tuctová a rail gun se mi zdál příliš slabý. Opravdu skvělý je pouze granátomet a dvojice samopalů uzi.

Shadow Warrior je k dispozici k volnému stažení na GoGu, bohužel tamní verze neumožňuje navolit ovládání, ani nastavit různé zpříjemňující prvky. Proto doporučuji sáhnout po nějaké modernější variantě.

Pro: vyvážená akce, zpestřující logické hádanky, skvělý granátomet, působivé výbuchy

Proti: tuctové zbraně, nevýrazní protivníci, minimum prvků osvěžujících hratelnost

+22
  • PC 85
Zábavná hra s Asijskou tématikou nabídne škálu klasických i podivných zbraní (atomovka, rail gun nebo třeba srdce, co se musí zmáčknout), městské i přírodní lokace, navštívíte pár chrámů a dokonce se projedete v tanku nebo motorovém člunu. Celé to doplňuje úchvatný soundtrack od Lee Jacksona (za zmínku stojí jeho soundtrack do Rise of the Triad). Nepřátelé jsou celkem zajímaví, každý má různé zbraně (např. ninja s naváděnými raketami, které opravdu honí, dokud vás nedostanou), jakési divné opice, co se nalepí na zeď do stínu, vy o nich samozřejmě nevíte a už loudujete. Zajímavostí jsou místy přítomné anime holky, které se tváří nejdřív strašně nevině, prohlížíte si je jak se umývají pod vodopádem, až na vás po chvilce vytáhnou překvapení :) (ne, kozy to nejsou)

Hra obsahuje krátkou epizodu obsahující nějak 5 kol, a potom druhou, rozsáhlou, asi o 20 kolech. K tomu si ještě můžete stáhnout 2 datadisky, z nichž jsem hrál jen Twin Dragon, který rozhodně stojí za zapaření (ten druhý, Wanton Destruction, mi nějak nejde nainstalovat, škoda).

Pro: super zbraně, vtip

Proti: nic mě nenapadá

+18
  • PC 85
Asie mě nikdy moc nebrala, ale raketomet, který má v sobě zabudovaný odpalovač atomové bomby, to už je jiná káva. Lo Wang si mě získal ihned po nainstalování do jednoho z mých prvních PC (byla to zřejmě 486 DX 45Mhz) v roce 1997. Pamatuji si, když jsem s katanou přepůlil prvního mutanta, to byla panečku podívaná! - do té doby pro mě nevídaná. Arzenál samozřejmě obsahoval klasické kousky, ale zůstal jsem věrný krájení zbraní na blízko pokaždé, když to šlo. Hlavní hrdina sypal hlášky jako na běžícím pásu, což bylo u DOOMovek v té době běžné a nikdo proti tomu nic nenamítal. Krvavější hra už byl snad jen Blood, který vyšel měsíc po vydání tohoto skvostu. Dodnes si k tomuto titulu rád sednu a zahraji si jej pro jeho výtečné kvality, skvělou hudební stránku, hlášky a výborný arzenál nepřátel, hlášek a zbraní. Dodnes si vzpomínám na souložící králíčky nebo nahé gejši, dokázali totiž okořenit hru na správných místech. Tento titulů nestárne, to vám povím, jediné, co zaostává, je engine, ale opět (podobně jako u her DOOM, Wolfenstein, Blood, atd) vyšla řada modifikací či naprostých předělávek, díky kterým se ke hraní vracejí pamětníci dodnes. Určitě vřele doporučím i Shadow Warrior 2013, ze kterého jsem měl původně docela obavy, ale ukázal mi, že se nebojí razit podobnou cestu jako předchůdce. Pokud jste nezkusily ani jedno, upalujte to dohnat.

Pro: Lo Wang - Arzenál zbraní - Zajímavé prostředí - Hlášky - Hra je zdarma

Proti: Opět platí to, co jsem psal u hry Blood, původní kód hry není pro slabé povahy, protože je skutečně HC, nedoporučuji moc zvedat obtížnost - Hráč se občas dokáže v levelu ztratit, ani neví jak

+18 +19 −1