- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ano
Redneck Rampage je vesnicko vidláckou akcí, ve které se zhostíte role jednoho z bratrů Leonarda a Bubbyho. Vydáte se hledat své prasátko Bessie a odvrátit invazi vetřelců.
Redneck Rampage je další z řady her na Build enginu, je situována do smyšleného města Hickston v USA na zapadlém venkově. K ruce máte klasické zbraně jako revolver, dvouhlavňovou brokovnici, dynamit připevněný na šipkách, vrhač ozubených kol, AK47 a mnoho dalších. Proti vám budou stát vaši vlastní kloni, obyvatelé s proklatě špatnou náladou a vetřelci, kteří se chtějí zmocnit vašeho města. Celý děj se odehrává v prostředí obklopeným benzínkami, s prasečí a slepičí farmou či závody na zpracování masa, nebo se můžete stavit v pravém vidláckém městě se šerifem. Na každém rohu je obchod s chlastem, který i vám může pomoci nebo se můžete naopak zhulákat a pak hrát pod vlivem nebo se cpát křupkami a sušenkami.
O rok později vyšel pro hru datadisk a plnohodnotné pokračování pod názvem Redneck Rampage Rides Again: Arkansas.
Redneck Rampage je další z řady her na Build enginu, je situována do smyšleného města Hickston v USA na zapadlém venkově. K ruce máte klasické zbraně jako revolver, dvouhlavňovou brokovnici, dynamit připevněný na šipkách, vrhač ozubených kol, AK47 a mnoho dalších. Proti vám budou stát vaši vlastní kloni, obyvatelé s proklatě špatnou náladou a vetřelci, kteří se chtějí zmocnit vašeho města. Celý děj se odehrává v prostředí obklopeným benzínkami, s prasečí a slepičí farmou či závody na zpracování masa, nebo se můžete stavit v pravém vidláckém městě se šerifem. Na každém rohu je obchod s chlastem, který i vám může pomoci nebo se můžete naopak zhulákat a pak hrát pod vlivem nebo se cpát křupkami a sušenkami.
O rok později vyšel pro hru datadisk a plnohodnotné pokračování pod názvem Redneck Rampage Rides Again: Arkansas.
Poslední diskuzní příspěvek
Za mě je nej buildovka Blood, potom Redneck Rampage se svým "uvěřitelně obyčejným" nápaditým prostředím a leveldesignem. Taky mě tam bavily klíče, který šlo celkem snadno přehlédnout a nesvítily zdálky, jako čipové karty v Doomu. Nikdy mě naopak nebavil Shadow Warrior a ani jsem ho nedohrál.
Nejlépe hodnocené komentáře
Redneck Rampage. To je ta hra, ze které se mi při prvním hraní někdy v roce 2000 dělalo zle a motala hlava. Jako při pohupování v autobuse. Tehdy jsem si říkal, že už nikdy víc. Jelikož ale do toho zasáhla moje vlastní FPSková výzva, nebylo zbytí a musel jsem se pustit i do tohoto. Verze na Steamu mě trochu rozčarovala tím, že se v ní nedá přemapovat základně navržené ovládání, které je dost nepohodlné a dementní. Musel jsem si tedy odpustit počítadlo hodin a hru zapnout přes BuildGDX (takový GZDoom v Bulid enginu). Vše tedy běželo tak, jak má.
Hned zkraje mě celkem překvapilo, jak je hra náročná. Už na střední obtížnost to není nic jednoduchého. Hned první kolo obsahuje asi 130 přesných nepřátel. Taktika, hlavně na burany s brokovnicí, je jasná. Jako základ je potřeba mít stále zapnutý allways run. Pak úkroky mechanicky opakovat stále to samé. Vykouknout, vystřelit, zalézt, vykouknout, vystřelit, zalézt. Nedat nepříteli vůbec šanci vystřelit. Podobná taktika byla i na prasata v Duke Nukem 3D. Tyhle hry toho mají víc společného, než jen engine. Obě dvě sází na přestřelený buranský humor. Redneck Rampage jde ale mnohem dál. Fekální humor nemá ryzejšího zástupce, Vždyť tady prdí i menu a jeden druh nepřítele si dokonce vytahuje hovna ze zadku, aby je po vás mohl házet. V téhle hře uvidíte ženskou jen jako nepřítele. Na rozdíl od Duka.
Úrovně jsou zde velké a komplikované. Bohužel často ze skrytými cestami dál nebo se skrytými tlačítky zásadních k dalšímu postupu. Často jsem bloudil po mapě a nevěděl jak dál. Dokonce jsem si párkrát musel pomoci návodem, abych třeba našel miniaturní tlačítko na boku stolu. Jestli tohle tvůrcům přijde jako zábava, tak mě bohužel ne. Design trpí i častými bludišti, kde nepomáhá pořádně ani mapa. Klíče by také mohli být rozměrnější. Dají se snadno přehlédnout.
Naštěstí ne všechny úrovně, jako je třeba tragická úroveň ve stokách, jsou tak špatné. Pořád je to solidní old school s komplexním designem. Byla by škoda zabít všechno designem, protože akce je tady celkem zábavná.
Zbraně jsou fajn. Kromě standardních konvenčních zbraní tady najdete takové pěkné kousky, jako jsou třeba dva samopaly v (ženských) kozách nebo vrhač cirkulárkových kotoučů. Celkově to není špatná. Pokud dokážete skousnout zdejší, víc než devadesátkový, humor. Máte rádi velké komplikované úrovně a dokážete odpustit nedokonalosti u akce samotné způsobené předpotopním enginem, tak to jde. Engine hře ale nejde moc vyčítat. Protože, kdo z nás si mohl dovolit na začátku roku 97 akcelerovanou grafiku v Quakovi?
"Hippokratova přísaha"
Hned zkraje mě celkem překvapilo, jak je hra náročná. Už na střední obtížnost to není nic jednoduchého. Hned první kolo obsahuje asi 130 přesných nepřátel. Taktika, hlavně na burany s brokovnicí, je jasná. Jako základ je potřeba mít stále zapnutý allways run. Pak úkroky mechanicky opakovat stále to samé. Vykouknout, vystřelit, zalézt, vykouknout, vystřelit, zalézt. Nedat nepříteli vůbec šanci vystřelit. Podobná taktika byla i na prasata v Duke Nukem 3D. Tyhle hry toho mají víc společného, než jen engine. Obě dvě sází na přestřelený buranský humor. Redneck Rampage jde ale mnohem dál. Fekální humor nemá ryzejšího zástupce, Vždyť tady prdí i menu a jeden druh nepřítele si dokonce vytahuje hovna ze zadku, aby je po vás mohl házet. V téhle hře uvidíte ženskou jen jako nepřítele. Na rozdíl od Duka.
Úrovně jsou zde velké a komplikované. Bohužel často ze skrytými cestami dál nebo se skrytými tlačítky zásadních k dalšímu postupu. Často jsem bloudil po mapě a nevěděl jak dál. Dokonce jsem si párkrát musel pomoci návodem, abych třeba našel miniaturní tlačítko na boku stolu. Jestli tohle tvůrcům přijde jako zábava, tak mě bohužel ne. Design trpí i častými bludišti, kde nepomáhá pořádně ani mapa. Klíče by také mohli být rozměrnější. Dají se snadno přehlédnout.
Naštěstí ne všechny úrovně, jako je třeba tragická úroveň ve stokách, jsou tak špatné. Pořád je to solidní old school s komplexním designem. Byla by škoda zabít všechno designem, protože akce je tady celkem zábavná.
Zbraně jsou fajn. Kromě standardních konvenčních zbraní tady najdete takové pěkné kousky, jako jsou třeba dva samopaly v (ženských) kozách nebo vrhač cirkulárkových kotoučů. Celkově to není špatná. Pokud dokážete skousnout zdejší, víc než devadesátkový, humor. Máte rádi velké komplikované úrovně a dokážete odpustit nedokonalosti u akce samotné způsobené předpotopním enginem, tak to jde. Engine hře ale nejde moc vyčítat. Protože, kdo z nás si mohl dovolit na začátku roku 97 akcelerovanou grafiku v Quakovi?
"Hippokratova přísaha"
Nejhorší hra vytvořená na Build enginu, která mu děla spíše ostudu, než úspěch?
Tak toto tvrzení bych oboum pánům u úvodních komentářů rád vyvrátil. Hrou jsem se prostřílel za dob základní školy do konce Xkrát. Hrával jsem ji prakticky denně, uměl ji dohrát teoreticky poslepu a věděl o všech tajných místnostech. Důvod byl jednoduchý v této době se mi na mém tehdy stařičkém 200MHZ počítači rozhodily Wokna a já byl upoután pouze na MS-Dos a prakticky na pár her, kterým kralovala právě tato.
Ze začátku mě taky spíše odpuzovala špatným ovládaním, jednotvárným prostředím, ale po čase jsem zjistil, že genialita je uschována v šude přitomných vtipných naražkách. Z hlavy tak hned vysolím své zážitky s neposedným tornádem, hraní kuželek v místním pajzlu, čtení pornočasopisů na hajzlikách, všude přitopná drůbež, která tak ráda špinila nárazníky projiždějicích Tatrovek a fůra dalších včetně lečení flaškou piva, která měla za následek i totalní opilost.
Rozhodně je tato hra jízda od záčatku do konce jen potřebuje možná trochu času a nálepku za nejhorší hru na Build enginu bych rozhodně použil jinde...
Tak toto tvrzení bych oboum pánům u úvodních komentářů rád vyvrátil. Hrou jsem se prostřílel za dob základní školy do konce Xkrát. Hrával jsem ji prakticky denně, uměl ji dohrát teoreticky poslepu a věděl o všech tajných místnostech. Důvod byl jednoduchý v této době se mi na mém tehdy stařičkém 200MHZ počítači rozhodily Wokna a já byl upoután pouze na MS-Dos a prakticky na pár her, kterým kralovala právě tato.
Ze začátku mě taky spíše odpuzovala špatným ovládaním, jednotvárným prostředím, ale po čase jsem zjistil, že genialita je uschována v šude přitomných vtipných naražkách. Z hlavy tak hned vysolím své zážitky s neposedným tornádem, hraní kuželek v místním pajzlu, čtení pornočasopisů na hajzlikách, všude přitopná drůbež, která tak ráda špinila nárazníky projiždějicích Tatrovek a fůra dalších včetně lečení flaškou piva, která měla za následek i totalní opilost.
Rozhodně je tato hra jízda od záčatku do konce jen potřebuje možná trochu času a nálepku za nejhorší hru na Build enginu bych rozhodně použil jinde...
Pro: Vtipné narážky, originální způsob lečení, několik zajimavých zbraní.
Proti: Ovladaní potřebuje stejně tak jako samotná hra trochu času, než se dostane pod kůži.
Během mého tažení 3D akčními hrami 90. let jsem se až doposud vyhýbal jednomu typu her, a to jsou buildovky. V době, kdy vyšel Ďuk Ňuk, kterého všechny herní časopisy velebily až do nebe, mi přišel jeho engine nekonečně zastaralý, protože jsme ve škole všichni hráli deathmatch Quake. Duke Nukem 3D sice měl vyvažovat Quakův 3D engine humorem, jenže ten mi bez zvukové karty byl platný asi jak mrtvému šála přežvýkaná krávou a vyválená v hnojišti. Rednecka jsem měl kdysi jako demo a neprošel jsem ani první level. Dodnes si pamatuji, že mi buildovky přišly těžké - hlavní postava nic nevydržela a levely byly jedno velké bludiště.
Redneck Rampage jsem si ale zapomatoval kvůli jeho atmosféře. Hra si nepokrytě dělá legraci z amerického Jihu, který je zde vykreslen "trochu" jinak než v seriálu Dukes of Hazzard (odkaz na něj a na závoďák General Lee je i v manuálu hry, ale předpokládám, že v ČR tento seriál skoro nikdo nezná). Hlavní hrdinové Leonard a Bubba dělají čest slovu redneck (red neck neboli červený krk od práce na poli). Hloupost a buranskost zde byla povýšena na umění. Menu hry krká a prdí, do reprobeden burácí jižanský agrorock, hlavní hrdina se doléčuje alkoholem a chipsy a level končí většinou poté, co nebohého bratra Bubbu praštíte páčidlem do hlavy. Příběh hry se týká ufonů, respektive záchrany prasete Bessie z jejich nenechavých pracek. A to mě baví. Proč pořád zachraňovat svět? Co je mi do nějakého světa? Ale vepřové, to já rád :).
Poučen minulými nezdary s tímto typem her jsem obtížnost nastavil na minimum a brzy jsem si za to mohl blahořečit. Na rozdíl od Doomguye není Leonard žádný Rambo a i základní smeták s Magnumem sundá hlavního hrdinu ze stovky na nulu na tři rány (což trvá asi 2-3 vteřiny). Takže bez krytí ani ránu a umírat budete hodně často. Tak jako minule jsem zakysl v prvním levelu a musel jsem si pomoct návodem, který ještě několikrát přišel ke slovu.
Ze svých dávných pokusů s buildem jsem si pamatoval, že mi vše přišlo jak vyrobené z papundeklu. Po dohrání ale musím říct, že grafika (byť do velké míry 2D) nebyla vůbec špatná a některé levely se výtvarně opravdu povedly. Hudebně je hra výrazná. Melodie jsou chytlavé, ale jelikož je jich málo, během poloviny první epizody začnou lézt krkem. Zvukově hra není špatná, ale většinu zvuků přehluší právě herní hudba.
Co by to bylo za akční hru bez zbraní? A tentokrát se zbraně opravdu povedly. Hra nemá jednu ultimátní bouchačku, ale použitelná je většina z nich. Už počáteční Magnum je skvělá volba pro velkou část hry. Pistolka je to průrazná a hlavně přesná na dálku. Naopak na blízko dobře slouží brokovnice. Samopal jsem většinu hry nevyužil, ale skvěle se s ním zabíjejí šerifové a hafíci. Dynamitová kuše a podprda také přišly vhod a s výjimkou bleskometu a nepoužitelného sudu výbušnin jsem zbraně pravidelně střídal.
Ani nepřátelé nejsou marní. Zabojujeme si proti domácí zvířeně, třem lidským nepřátelům (opakování ksichtů je vysvětleno klonováním - celkem dobrý nápad), třem ufonům (zejména vixen - lištička je k nakousnutí) a každá ze dvou epizod je zakončena finálním bossem.
Zatím jsem hru téměř jen chválil, přesto jsem jí ohodnotil "jen" 65%. Původně jsem chtěl dát ještě o 5 bodů míň, ale rozmyslel jsem si to, protože během hraní jsem se většinou dobře bavil. A proč jen většinou? Protože kvalita levelů je mimořádně proměnlivá. První epizoda je čirý průměr, ze kterého ční pouze mizerné "Sewers" včetně nehorázného tlačítka na jejich konci (navíc z hlediska užitné hodnoty nesmyslně umístěného). Druhá epizoda je ale výrazně lepší. Svatou trojici "The nut house", "The mansion" a zejména ikonickou "The mortuary" doplňují neustálým respawnem otravující "Uranium mines" a šílenými skoky oplývající "The ruins". Nutno dodat, že nahlédnutí do návodu bylo na 3D akci neobvykle časté a na některé hádanky bych nepřišel ani za milion let.
Redneck Rampage je má první dohraná buildovka v životě. Hra nikdy neaspirovala na to stát se hrou roku, ale případnému hráči nabídne spoustu stupidní zábavy (v dobrém slova smyslu), povedené zbraně a nepřátele na zabití. Nemáte-li do čeho píchnout, určitě stojí za to proběhnout se po polích, "na kterých Jih vždy zvítězí" a kde místo MF Děs vycházejí noviny Hickston Hog.
Redneck Rampage jsem si ale zapomatoval kvůli jeho atmosféře. Hra si nepokrytě dělá legraci z amerického Jihu, který je zde vykreslen "trochu" jinak než v seriálu Dukes of Hazzard (odkaz na něj a na závoďák General Lee je i v manuálu hry, ale předpokládám, že v ČR tento seriál skoro nikdo nezná). Hlavní hrdinové Leonard a Bubba dělají čest slovu redneck (red neck neboli červený krk od práce na poli). Hloupost a buranskost zde byla povýšena na umění. Menu hry krká a prdí, do reprobeden burácí jižanský agrorock, hlavní hrdina se doléčuje alkoholem a chipsy a level končí většinou poté, co nebohého bratra Bubbu praštíte páčidlem do hlavy. Příběh hry se týká ufonů, respektive záchrany prasete Bessie z jejich nenechavých pracek. A to mě baví. Proč pořád zachraňovat svět? Co je mi do nějakého světa? Ale vepřové, to já rád :).
Poučen minulými nezdary s tímto typem her jsem obtížnost nastavil na minimum a brzy jsem si za to mohl blahořečit. Na rozdíl od Doomguye není Leonard žádný Rambo a i základní smeták s Magnumem sundá hlavního hrdinu ze stovky na nulu na tři rány (což trvá asi 2-3 vteřiny). Takže bez krytí ani ránu a umírat budete hodně často. Tak jako minule jsem zakysl v prvním levelu a musel jsem si pomoct návodem, který ještě několikrát přišel ke slovu.
Ze svých dávných pokusů s buildem jsem si pamatoval, že mi vše přišlo jak vyrobené z papundeklu. Po dohrání ale musím říct, že grafika (byť do velké míry 2D) nebyla vůbec špatná a některé levely se výtvarně opravdu povedly. Hudebně je hra výrazná. Melodie jsou chytlavé, ale jelikož je jich málo, během poloviny první epizody začnou lézt krkem. Zvukově hra není špatná, ale většinu zvuků přehluší právě herní hudba.
Co by to bylo za akční hru bez zbraní? A tentokrát se zbraně opravdu povedly. Hra nemá jednu ultimátní bouchačku, ale použitelná je většina z nich. Už počáteční Magnum je skvělá volba pro velkou část hry. Pistolka je to průrazná a hlavně přesná na dálku. Naopak na blízko dobře slouží brokovnice. Samopal jsem většinu hry nevyužil, ale skvěle se s ním zabíjejí šerifové a hafíci. Dynamitová kuše a podprda také přišly vhod a s výjimkou bleskometu a nepoužitelného sudu výbušnin jsem zbraně pravidelně střídal.
Ani nepřátelé nejsou marní. Zabojujeme si proti domácí zvířeně, třem lidským nepřátelům (opakování ksichtů je vysvětleno klonováním - celkem dobrý nápad), třem ufonům (zejména vixen - lištička je k nakousnutí) a každá ze dvou epizod je zakončena finálním bossem.
Zatím jsem hru téměř jen chválil, přesto jsem jí ohodnotil "jen" 65%. Původně jsem chtěl dát ještě o 5 bodů míň, ale rozmyslel jsem si to, protože během hraní jsem se většinou dobře bavil. A proč jen většinou? Protože kvalita levelů je mimořádně proměnlivá. První epizoda je čirý průměr, ze kterého ční pouze mizerné "Sewers" včetně nehorázného tlačítka na jejich konci (navíc z hlediska užitné hodnoty nesmyslně umístěného). Druhá epizoda je ale výrazně lepší. Svatou trojici "The nut house", "The mansion" a zejména ikonickou "The mortuary" doplňují neustálým respawnem otravující "Uranium mines" a šílenými skoky oplývající "The ruins". Nutno dodat, že nahlédnutí do návodu bylo na 3D akci neobvykle časté a na některé hádanky bych nepřišel ani za milion let.
Redneck Rampage je má první dohraná buildovka v životě. Hra nikdy neaspirovala na to stát se hrou roku, ale případnému hráči nabídne spoustu stupidní zábavy (v dobrém slova smyslu), povedené zbraně a nepřátele na zabití. Nemáte-li do čeho píchnout, určitě stojí za to proběhnout se po polích, "na kterých Jih vždy zvítězí" a kde místo MF Děs vycházejí noviny Hickston Hog.
Pro: Tři vynikající levely, dobré zbraně, povedení nepřátelé, originální příběh (ne, vážně), způsob léčby bolístek, značná obtížnost (může být i mínus).
Proti: Značná obtížnost (může být i plus), repetitivní hudba, některé levely jsou bludiště, krátké (7+7+1 level).
Tak jsem si dohrál i poslední buildovskou "klasiku" z mládí. Klasika v uvozovkách, protože Redneck Rampage mi přišel trošku trapný i v osmnácti, kdy jsem ho projel poprvé a časem se to rozhodne nezlepšilo.
Základem je absolutní buranství, vidlařina a demence. Do nějakého vidlákova přiletí mimozemšťani, naklonují několik buranů, vyzbrojí je a pošlou řádit. Retardovaný hrdina, který hýká jak osel se vydá v 15 misích zachraňovat ještě retardovanějšího bratra, kterého na konci většiny kol musíte majznout přes jeho hnusnou držku páčidlem. WTF? Do toho se léčíte chlastem (ale ne moc, jinak se motáte), z rádia burácí jižanský agrorock, všude jsou slepice, prasata a krávy. A burani na Vás pokřikují sprosťárny (I´m gonna fuck you). Bohužel pokřikují pořád a to ikdyž jsou za zdí a momentálně na ně nemůžete (asi šestý smysl) a po chvíli máte chuť vypnout kromě muziky i zvuk. Celou tu příběhovou marnost lemuje nijaké intro a outro.
Leveldesign jsou nekonečná bludiště se spoustou záseků, kde nebudete vědět jak dál, protože si nevšimnete buď téměř neviditelného tlačítka, neviditelného klíče, nebo se beznadějně ztratíte, protože prostředí jsou několikapatrové, ale mapa je překrývá dohromady. Na zabití je princip na jednom konci zmáčknu čudlík a na druhém se mi otevřou dveře, na které jsem dávno zapoměl. Občas taky zapracuje bug a tlačítko co má otevřít dveře je neotevře. Takže po dlouhé době u 3D akce přišel na řadu návod i cheat na procházení zdí.
Ani s prostředím se tvůrci moc nevytáhli - ze začátku se opakuje příroda a baráky, změna přichází spíše k horšímu. Kanály vrcholící jakousi továrnou na zpracování sraček a monstrum ze sraček. Druhá půlka je naštěstí lepší, dočkáme se pěkných pár lokací jako blázinec či zámek, ale díky nic moc grafice není moc na co koukat.
Naštěstí aspoň tak akční část jakžtakž funguje. Hrdina má postupem času stále lepší zbraně od klasik typu kolt, brokovnice a kalašnikov přes dynamitovou kuši a vrhač disků až po parádní mimozemskou zbraň i s utrženou rukou nebo rychlopalné kozy :). A nepřátelé jakkoliv otravní jsou jsou zároveň docela přesní, smrtící a něco vydrží, takže boj je celkem výzva i na lehčí obtížnosti. Když jsem u nepřátel, něco tak trapného a dementního jako pištící, hopsající ufoni házející vlastní lejna jsem ještě neviděl.
No co dodat. Kdysi se mi to celkem líbilo a slogan "kup to nebo to ta slepice koupí" si pamatuju doteď, takže 60%, ale hrát to poprvé, bylo by to ještě míň.
Základem je absolutní buranství, vidlařina a demence. Do nějakého vidlákova přiletí mimozemšťani, naklonují několik buranů, vyzbrojí je a pošlou řádit. Retardovaný hrdina, který hýká jak osel se vydá v 15 misích zachraňovat ještě retardovanějšího bratra, kterého na konci většiny kol musíte majznout přes jeho hnusnou držku páčidlem. WTF? Do toho se léčíte chlastem (ale ne moc, jinak se motáte), z rádia burácí jižanský agrorock, všude jsou slepice, prasata a krávy. A burani na Vás pokřikují sprosťárny (I´m gonna fuck you). Bohužel pokřikují pořád a to ikdyž jsou za zdí a momentálně na ně nemůžete (asi šestý smysl) a po chvíli máte chuť vypnout kromě muziky i zvuk. Celou tu příběhovou marnost lemuje nijaké intro a outro.
Leveldesign jsou nekonečná bludiště se spoustou záseků, kde nebudete vědět jak dál, protože si nevšimnete buď téměř neviditelného tlačítka, neviditelného klíče, nebo se beznadějně ztratíte, protože prostředí jsou několikapatrové, ale mapa je překrývá dohromady. Na zabití je princip na jednom konci zmáčknu čudlík a na druhém se mi otevřou dveře, na které jsem dávno zapoměl. Občas taky zapracuje bug a tlačítko co má otevřít dveře je neotevře. Takže po dlouhé době u 3D akce přišel na řadu návod i cheat na procházení zdí.
Ani s prostředím se tvůrci moc nevytáhli - ze začátku se opakuje příroda a baráky, změna přichází spíše k horšímu. Kanály vrcholící jakousi továrnou na zpracování sraček a monstrum ze sraček. Druhá půlka je naštěstí lepší, dočkáme se pěkných pár lokací jako blázinec či zámek, ale díky nic moc grafice není moc na co koukat.
Naštěstí aspoň tak akční část jakžtakž funguje. Hrdina má postupem času stále lepší zbraně od klasik typu kolt, brokovnice a kalašnikov přes dynamitovou kuši a vrhač disků až po parádní mimozemskou zbraň i s utrženou rukou nebo rychlopalné kozy :). A nepřátelé jakkoliv otravní jsou jsou zároveň docela přesní, smrtící a něco vydrží, takže boj je celkem výzva i na lehčí obtížnosti. Když jsem u nepřátel, něco tak trapného a dementního jako pištící, hopsající ufoni házející vlastní lejna jsem ještě neviděl.
No co dodat. Kdysi se mi to celkem líbilo a slogan "kup to nebo to ta slepice koupí" si pamatuju doteď, takže 60%, ale hrát to poprvé, bylo by to ještě míň.
Pro: Boj s odolnými a přesnými nepřáteli je výzva, výborné zbraně.
Proti: Leveldesign plný bloudění s mizernou mapou, neskutečně blbá buranská atmosféra.
Já nevím, někdo to tu kritizuje, ale já tuhle hru měl rád :-) atmosféra se mi v ní líbila, v některých částech byla spíš taková Funny, kdy se člověk musel prostřílet tunami nepohodlných sedláků a jindy jako např. na té psychině, byla taková tajemná až strašidelná. Hra byla pojata zajímavě, i když je pravda že to prostředí bylo dosti takové podobné, tak i přesto byly ve hře zajímavá místa ( zmiňovaná psychichiatrická léčebna, nebo ten strašidelný dům, slepičárna atd.)a myslím že motiv nebyl špatný. Ano pár chyb to mělo, to je pravda, ale rozhodně bych tuto hru neodsoudil jako špatnou. Na redneck rampage rád vzpomínám i po letech a určitě si ho ještě někdy zahraju, ať žije DosBox.
Pro: Motiv, slepice, některé části hry byly cool
Proti: ovládání bylo malinko obtížnější a moskyti mi taky nepřišli jako best protivníci........
Pro: celkem slušné střílení, zajímavé zbraně, vyšší obtížnost, náročný level design, pokleslý humor
Proti: skryté cesty a tlačítka, časté bloudění, některé úrovně jsou spíš za trest, ve hře v základu nejde nastavit ovládání (Steam), pokleslý humor