Redneck Rampage. To je ta hra, ze které se mi při prvním hraní někdy v roce 2000 dělalo zle a motala hlava. Jako při pohupování v autobuse. Tehdy jsem si říkal, že už nikdy víc. Jelikož ale do toho zasáhla moje vlastní FPSková výzva, nebylo zbytí a musel jsem se pustit i do tohoto. Verze na Steamu mě trochu rozčarovala tím, že se v ní nedá přemapovat základně navržené ovládání, které je dost nepohodlné a dementní. Musel jsem si tedy odpustit počítadlo hodin a hru zapnout přes BuildGDX (takový GZDoom v Bulid enginu). Vše tedy běželo tak, jak má.
Hned zkraje mě celkem překvapilo, jak je hra náročná. Už na střední obtížnost to není nic jednoduchého. Hned první kolo obsahuje asi 130 přesných nepřátel. Taktika, hlavně na burany s brokovnicí, je jasná. Jako základ je potřeba mít stále zapnutý allways run. Pak úkroky mechanicky opakovat stále to samé. Vykouknout, vystřelit, zalézt, vykouknout, vystřelit, zalézt. Nedat nepříteli vůbec šanci vystřelit. Podobná taktika byla i na prasata v Duke Nukem 3D. Tyhle hry toho mají víc společného, než jen engine. Obě dvě sází na přestřelený buranský humor. Redneck Rampage jde ale mnohem dál. Fekální humor nemá ryzejšího zástupce, Vždyť tady prdí i menu a jeden druh nepřítele si dokonce vytahuje hovna ze zadku, aby je po vás mohl házet. V téhle hře uvidíte ženskou jen jako nepřítele. Na rozdíl od Duka.
Úrovně jsou zde velké a komplikované. Bohužel často ze skrytými cestami dál nebo se skrytými tlačítky zásadních k dalšímu postupu. Často jsem bloudil po mapě a nevěděl jak dál. Dokonce jsem si párkrát musel pomoci návodem, abych třeba našel miniaturní tlačítko na boku stolu. Jestli tohle tvůrcům přijde jako zábava, tak mě bohužel ne. Design trpí i častými bludišti, kde nepomáhá pořádně ani mapa. Klíče by také mohli být rozměrnější. Dají se snadno přehlédnout.
Naštěstí ne všechny úrovně, jako je třeba tragická úroveň ve stokách, jsou tak špatné. Pořád je to solidní old school s komplexním designem. Byla by škoda zabít všechno designem, protože akce je tady celkem zábavná.
Zbraně jsou fajn. Kromě standardních konvenčních zbraní tady najdete takové pěkné kousky, jako jsou třeba dva samopaly v (ženských) kozách nebo vrhač cirkulárkových kotoučů. Celkově to není špatná. Pokud dokážete skousnout zdejší, víc než devadesátkový, humor. Máte rádi velké komplikované úrovně a dokážete odpustit nedokonalosti u akce samotné způsobené předpotopním enginem, tak to jde. Engine hře ale nejde moc vyčítat. Protože, kdo z nás si mohl dovolit na začátku roku 97 akcelerovanou grafiku v Quakovi?
"Hippokratova přísaha"
Hned zkraje mě celkem překvapilo, jak je hra náročná. Už na střední obtížnost to není nic jednoduchého. Hned první kolo obsahuje asi 130 přesných nepřátel. Taktika, hlavně na burany s brokovnicí, je jasná. Jako základ je potřeba mít stále zapnutý allways run. Pak úkroky mechanicky opakovat stále to samé. Vykouknout, vystřelit, zalézt, vykouknout, vystřelit, zalézt. Nedat nepříteli vůbec šanci vystřelit. Podobná taktika byla i na prasata v Duke Nukem 3D. Tyhle hry toho mají víc společného, než jen engine. Obě dvě sází na přestřelený buranský humor. Redneck Rampage jde ale mnohem dál. Fekální humor nemá ryzejšího zástupce, Vždyť tady prdí i menu a jeden druh nepřítele si dokonce vytahuje hovna ze zadku, aby je po vás mohl házet. V téhle hře uvidíte ženskou jen jako nepřítele. Na rozdíl od Duka.
Úrovně jsou zde velké a komplikované. Bohužel často ze skrytými cestami dál nebo se skrytými tlačítky zásadních k dalšímu postupu. Často jsem bloudil po mapě a nevěděl jak dál. Dokonce jsem si párkrát musel pomoci návodem, abych třeba našel miniaturní tlačítko na boku stolu. Jestli tohle tvůrcům přijde jako zábava, tak mě bohužel ne. Design trpí i častými bludišti, kde nepomáhá pořádně ani mapa. Klíče by také mohli být rozměrnější. Dají se snadno přehlédnout.
Naštěstí ne všechny úrovně, jako je třeba tragická úroveň ve stokách, jsou tak špatné. Pořád je to solidní old school s komplexním designem. Byla by škoda zabít všechno designem, protože akce je tady celkem zábavná.
Zbraně jsou fajn. Kromě standardních konvenčních zbraní tady najdete takové pěkné kousky, jako jsou třeba dva samopaly v (ženských) kozách nebo vrhač cirkulárkových kotoučů. Celkově to není špatná. Pokud dokážete skousnout zdejší, víc než devadesátkový, humor. Máte rádi velké komplikované úrovně a dokážete odpustit nedokonalosti u akce samotné způsobené předpotopním enginem, tak to jde. Engine hře ale nejde moc vyčítat. Protože, kdo z nás si mohl dovolit na začátku roku 97 akcelerovanou grafiku v Quakovi?
"Hippokratova přísaha"
Pro: celkem slušné střílení, zajímavé zbraně, vyšší obtížnost, náročný level design, pokleslý humor
Proti: skryté cesty a tlačítka, časté bloudění, některé úrovně jsou spíš za trest, ve hře v základu nejde nastavit ovládání (Steam), pokleslý humor