Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Blood

Blood: Fresh Supply

20.06.1997
83
320 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Blood je jednou z řady her postavených na kdysi populárním Build enginu (verze 2.5D) a jak už sám název hry napovídá, tak krví se zde rozhodně šetřit nebude. Naopak ve své době byl Blood jednou z nejbrutálnějších her vůbec. Kromě stříkajících gejzírů krve a vzduchem létajících zbytků končetin bylo například možné rozkopávat lebky dekapitovaných zombíků po okolí. Celé dění pak doprovázely četné sarkastické poznámky hlavního hrdiny, které často hraničily až s cynismem. Hlas mu propůjčil dvorní dabér Monolithu Stephan Weyte, který mimo jiné namluvil i kočičího kapitána.

Hlavním hrdinou hry je obávaný pistolník Caleb. Narozen v roce 1847 v západním Texasu, který se už v mladém věku vydal na dráhu profesionálního zabijáka. Mezi lidmi byl neblaze proslulý jako nemilosrdný nájemný vrah plnící zadané úkoly bez slitování a s nebývalou pečlivostí. Jednoho dne se však jeho život zásadně změnil. V ruinách vypáleného města našel na pokraji šílenství pomalu umírající Ophelii Price, kterou nejenom že zachránil ze spáru jisté smrti, ale postupem času se do ní i zamiloval. Stejně jako Ophelia rozhodl se i Caleb následně vstoupit do tajemného kultu Cabal vzývajícího temného boha Tchernoboga. Velmi brzy se mu podařilo získat jeho přízeň a stal se tak členem úzké skupiny jeho nejvěrnějších služebníků, tzv. Vyvolených. Spokojený život mezi okultní elitou ale netrval dlouho. Zcela nečekaně se totiž Tchernobog, v sále zjevení páně při běžném obřadu, rozhodne všechny Vyvolené včetně Caleba sprovodit ze světa. A tak je zabije. Nikdo neví proč. Caleb však není doopravdy mrtvý. Jeho tělo sice leží pohřbeno hluboko pod zemí, ale na rozdíl od ostatních, díky zvláštnímu spojení s Tchernobogem, odmítá hnít. Po mnoha letech spánku se Caleb znenadání probouzí a vstává z mrtvých. Chce znát odpověď na otázku - proč musel zemřít? Co se stalo s Ophelií? Ale hlavně. Chce se pomstít. Vydá se proto na krvavou cestu, na které bude muset vykonat mnoho krvavé práce, než se znovu střetne tváří v tvář se svým bývalým pánem, který ho zradil.

Blood byl jednou z prvních her, kde měly zbraně dva různé palebné režimy. K rozpoutání krvavých orgií je možné, kromě klasických zbraní jakými jsou brokovnice, tommy gun nebo dynamit, využít i několik velmi originálních kousků. Mezi nezapomenutelné určitě patří zapalovač s plechovkou aerosolu, pistole na světlice, tesla kanón, voodoo panenka nebo...vidle. Jejich účinnost lze pak, kromě všudypřítomných zombíků a kultistů, vyzkoušet také na velkém množství nepřátel z říše zvířat. Netopýři, krysy, pavouci, električtí úhoři, pekelní psi, žabí příšera a další havěť se Calebovi postupně postaví do cesty.

Blood je hororová akční střílečka a tak nepřekvapí, že jsou v ní zakomponovány odkazy na slavné hororové filmy - ať už v podobě hlášek, nápisů na zdech, rekvizit nebo částí lokací. Nechybí ani řada popkulturních odkazů. Díky úspěchu se hra dočkala i druhého dílu.

9. května 2019 vydala společnost Night Dive Studios remasterovanou verzi pod názvem Blood: Fresh Supply. Ta obsahuje vylepšenou grafiku, upravenou funkčnost na nových systémech a vylepšený síťový kód. Její součástí jsou i oba datadisky - Plasma Pak a Cryptic Passage for Blood.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak mi to nedalo a Blood si po několikadenní pauze rozjel ještě jednou na "Well Done", překvapivě to není o tolik brutálnější jak Lightly Broiled, což je možná i tím, že teď to už přeci jen více znám... nicméně je to fakt nářez, rozhodně doporučuji :).

Ale určitě to chce hrát hodně opatrně, ono už na Lightly Broiled se moc nedá vlítnout do místnosti plné kultistů a všechny tam vykropit, byť se občas ještě zadaří, na Well Done už to nejde skoro vůbec, ale hodně se mi osvědčila taktika nakouknutí do místnosti, čímž zalarmuji Kultisty, schovám se za roh a kultisté si jeden po druhém přijdou pro ránu z dvouhlavňovky :), případně samozřejmě dynamit je na Well Done též váš nejlepší přítel. Taky jsem si všiml, že když jsou kultisti pod palbou, snaží se skrýt/zalehnou a tudíž nestřílejí, čehož se dá také využít a držet je v šachu Tommy gunem (očividně alternativní střelba je dělána přesně pro tohle). Ostatní nepřátelé nejsou zase až takový problém (krom Stone Gargoylů teda) a na každého platí nějaká jednoduchá taktika/zbraň a můžete snadno vyváznout bez zranění.

S municí ani není tak velký problém, jak jsem si myslel, nepřátel je vícero jen občas, ale určitě nyní naplno využiji snad všechny zbraně, včetně alternativních módů střelby (některé jsem za celou Lightly Broiled hru nepoužil, ale na Well Done mi už mnohokrát zachránily život :)).

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC --
Ve svě době jsem Blood zkoušel hrát, ale obtížnost na mě byla příliš vysoká. Bez ovládání na myši a bez úkroků se jednalo o nepřekonatelný problém. A jelikož se mi nedařilo zprovoznit cheaty (tak jako u Duka3D) a musel jsem s hraním seknout. Kdyby mi někdo tehdy řekl, že si Blooda zahraju po 16ti letech znovu, asi bych se mu vysmál…

I po těch letech mě Blood neskutečně bavil, i když to místy drhlo a na delší dobu jsem ho uložil k ledu. Především level-design je v některých částech poněkud nepřehledný, hledání cesty dál mě tak několikrát docela zdrželo. Černý humor a ďábelský smích dokonale nadabovaného Caleba přidává na zážitku, vypečený soundtrack spolu s velkou brutalitou dělá z celé hry opravdu jednu z nejukrutnějších krvavých řeží.

Blood přináší spoustu (na svou dobu) nevídaných věcí, jako je jízda na vozku, střelba ze dvou hlavní nebo zbraní zároveň, hořící sudy před výbuchem, náznaky fyzikálního enginu v podobě odrážejících se hlav zombíků a taky originální zbraně, které těžko někdo překoná i dnes. Nejlepší na tom je, že jsou zbraně parádně vyvážené a taková základní světelná pistole je na svůj sekundární režim tak silná, že jsem jí používal skoro celou hru. Magická hůl s lebkou se dá navíc položit na zem a využít ji jako obranou věžičku. Nejsem si jistý, jestli se všechny tyhle věci objevily dříve už jinde, ale Blood je nejstarší hra, u které jsem je zaregistroval, za což mu u mě patří prvenství. Aby toho nebylo málo, tak přidává velké množství (na FPS) použitelných předmětů, které pomalu strčí do kapsy i dnešní dumb-wannabe-RPG.
+50
  • PC 100
Blood, to byla po Doom a Duke Nukem 3D moje třetí střílečka. Když jsem jí tehdy, v roce 1997 hrál, tak jsem se i občas bál a to nemluvím o místy velké obtížnosti, kdy vás jeden zapomenutý kultista dokázal na pár dobře mířených ran dostat. Znovu jsem hrou procházel v roce 2009 a i tehdy jsem byl nadšen. Vše bylo stejně dobré jako předtím. Ale až letos na mě dýchla ta správná nostalgie a já projel hru i s datadisky takřka jedním dechem (jeden dech však trval pár týdnů) :D

Úžasný je leveldesign, troufnu si tvrdit, že 80% map je skvěle naplánovaných a na většinu jsem vzpomínal už během těch 22 let, co je hra na světě. Mají prostě svou logiku a není to jen o tom přijít do další místnosti, vše vystřílet a bezhlavě pokračovat dál. Jde i o to se rozhlížet a semtam naleznout vtipně schovaný secret, nebo easter egg, který dokreslí hororovou atmosféru, nebo ji naopak vtipně odlehčí.

Důležitou položkou je i zbrojní arzenál. Začíná se s vidlemi, což je (oproti noze, nebo ruce z výše zmíněných předchůdců) hodně cool startovací zbraň. Hodně využití má i pistole na světlice, následují "běžné" kousky jako brokovnice, samopal a raketomet, přes 3 druhy dynamitu až se člověk dostane k netradičním a obskurním kouskům v podobě spreje se zapalovačem, elektrickému teslagunu a k jedné z nejvíce wtf zbraní - voodoo panence :D Nutno připočíst, že většina zbraní má i sekundární mód střelby/použití. Tady předběhli vývojáři svou dobu.

To, co vytváří atmosféru hry, jsou však nepřátelé. Vždycky mě bavilo (a baví mě dodnes), hrát fotbal s hlavami zombií, nebo si procvičit lekce uměle vytvořeného jazyka všech těch po zuby ozbrojených mnichů :) Velmi strašidelné vždycky byly souboje s "vodníky", nebo se "smrtkami". Ale nejobávanějším nepřítelem vždycky bude chodící ruka. I bossové se povedli, dokud člověk nevěděl jak na ně, tak měl v kalhotách a bylo mu ouzko.

Nejvíc však bude člověk vzpomínat na ty momenty, které prostě v jiné hře neviděl. Jako když, právě nalezený klíč otevře kadibudku a kampak asi bude následovat další postup? :) Nebo, když se povede těsně před smrtí zapálit dynamit a posmrtně pak sledovat oslavný běh a následně i let triumfujících mnichů. Nebo, pro mě nejpamátnější scénu, když jsem potkal v nemocnici, na lůžku, bezhlavého chlápka, který evidentně podle přístrojů vedle ještě žil, to byl zázrak vědy v přímém přenosu. (Bohužel, když do něj člověk střelil, tak to už nepřežil, to bude ještě předmětem dalšího bádání v dalších hrách).

Blood je jednoduše moje srdcovka a jak se zdá, bude mě provázet celý život. Proto jsem byl i vděčný za aktuální "remaster", který ovládání posunul do dnešních standartů a hraje se to prostě dobře. Nejpozději za 10 let zas tento báječně zvrácený svět navštívím.

Pro: zbraně, monstra, levely, krev, easter eggy a vtipné momenty, nostalgie

Proti: neexistuje následovník v podobném ražení

+45
  • PC 90
Ani bych nečekal, že mě někdy takhle chytne hra postavená na Build enginu. Stalo se tak. Co se v mých očích tolik nepovedlo Duke Nukemovi nebo Shadow Warriorovi, zvládl Blood na jedničku. Určitě musím vyzdvihnout atmosféru. Ta je perfektní. Atmosféra smrti podtrhnutá skvělou hudbou a humorem černějším než smrt. Všechno je totální nadsázka, ale je to temné až z toho někdy mrazí. Spousta popkulturních odkazů odkazujících hlavně na horory. A hlavně geniální hrdina/padouch Caleb, který to umí náležitě okomentovat.

Samotná akce je dynamická a zábavná. Nepřátelé se jen tak nedají. Někdy hra umí být dost tuhá. Často na různé nepřátele platí různé zbraně. Často je málo nábojů. Dvakrát se mi stalo, že jsem na to musel jít vidlemi (Dostatečná motivace k hledání secretů). Akce je hodně rychlá. Často budete v poslední chvíli měnit zbraně. Často budete zběsile couvat před dotírajícím nepřítelem. Celé to ještě podtrhuje velká brutalita, která není samoúčelná. Celý masakr zhutňuje a přináší pocit dobře vykonané práce.

Zbraně jsou skvělé. Bavili mě všechny. Všechny také budete nuceni využít. Je o co stát. Pocit ze střelby je skvělý ze všech. I s panenky voodoo. Nejvíc mě ale bavilo házení dynamitem. Správné načasování a hození do chumlu zombíků je k nezaplacení. Nepřátelé jsou také super. Nejvíce mě bavilo střílet vyšinuté mnichy a nejvtipnější je ruka z Adamsovy Rodiny. Jediné, co u nich trochu kazí dojem, jsou občasné zkraty v AI, kdy se nepřátelé buďto zaseknou u zdi nebo prostě odejdou do vedlejší místnosti.

Super design už se tolik nemoří z odstřelováním zdí nebo koupáním se ve vodních kanálech jako v Duke Nukem. Ani nemá klaustrofobické úrovně jako v Shadow Warrior. Všeho je tak akorát. Je to pestré. Prostředí se často mění. Neřekl bych, že je to nepřehledné, jak tady někteří píší. Jediné, co mi tak trochu vadilo, byla nepoužitelná mapka. Nakonec ale ani nebyla potřeba.

Na to, jak hra dokáže už na střední někdy zatopit, tak bossové byli až směšně jednodušší. U toho pavouka ve druhé epizodě jsem si ani nevšiml, že to byl boss. A hlavní boss se zasekl ve zdi.

Zapnutím mouselooku jsem žádnou výhodu nespatřil. Spíš mě přitom rozčilovalo, jak je hra 2.5d.

"S humorem jde všechno lépe"

Pro: atmosféra, design úrovní, dynamika akce, zábavné zbraně, Caleb, humor

Proti: AI se někdy zasekne, nepoužitelná mapka, 2.5d engine = složitější míření do vzduchu a na zem

+42
  • PC 80
Blood je jako Doom II na steroidech. Pardon, na krvi. Hlášky, prostředí, skřeky kultistů a mnoho dalších detailů dělají z Bloodu ten správný, plazmatickou tekutinou nasáklý drink, jenž nelze než neodmítnout.

Gamedesing, obzvláště v prvních částech hry, má spád a každá z lokací je relativně propracována a obsahuje celou řadou tajných míst a předmětů. Později je už vidět mírný pokles nápadů u autorů, to je ale nahrazeno větším počtem nepřátel a rozmanitější sbírkou likvidačních nástrojů. Příběh těžko hledat, klasická zápletka pomsty s mírně zamotaným koncem. Jak už jsem zmínil, první část překypuje zapamatování hodnými momenty ať už jde o jedoucí vlak, bombardované město či projížďku v důlním vozíku. Zvláštní zmínku si zaslouží hudba (Infuscomus), která když zazní, zvedne adrenalin o sto procent.

Menším problém v plném vychutnání Bloodu (v DosBoxu) je špatné ovládání a občasné znehybnění, což v kombinaci s velkým počtem nepřátel znamená restart poslední uložené pozice. Finální resumé přesto vyzní více než kladně, především pro ty, jež upřednostní zajímavé prostředí a unikátní atmosféru zmaru před mírnou technickou zastaralostí Build enginu.

Pro: prostředí a celkově detaily v podobě hlášek, tajných míst a tak dále

Proti: horší kompatibilita s DosBoxem

+41
  • PC 90
S velkou slávou přišel Duke Nukem 3D, pak Shadow Warrior a nakonec Blood. V relativně krátké době byly vydány tři dost podobné produkty, tudíž se srovnávalo jako o život. Ačkoliv první dva jmenované tituly mají rozhodně své kvality, tak u mě nakonec zvítězil Blood. Blood mě dokázal učarovat svojí drzostí, brutalitou, atmosférou a humorem zároveň. Hodně zvláštní kombinace, která má ovšem v tomto případě pozitivní výsledky.

Rozhodně co nelze opomenout jsou zbraně! V které jiné hře můžete zabíjet své protivníky vidlemi, voodoo panenkou, světelnou pistolí, nebo dokonce sprejem za podpory zapalovače!? Navíc musím zmínit detail, že někteří nepřátelé se po smrti nekácí k zemi neustále stejným způsobem, bez ohledu na to, jakou zbraň jste zrovna použili, takže například takový zombík může klasicky padnout k zemi, uhořet, rozprsknout se na několik kusů a nebo se můžete podívat na jeho složení kostry, což má na svědomí zbraň jménem Tesla cannon. Další vychytávkou je, že skoro každá zbraň má svůj sekundární mod a prakticky všechny se dají použít v celé hře, takže se jejich využítí dost často střídá.

Pestrost nepřátel je v Bloodu taky dost zajímavá a skvěle zapadnou do daného žánru. Level design to samé (nejvíc mi utkvěl v paměti pekelný vlak). Na druhou stranu level design je asi největším záporem hry, jelikož v některých místech je dost nepřehledný, což způsobuje otravné bloudění. Dalším záporem je, že si Vás může najít zubatá v samozavíracích dveří, což pěkně nas... Naštve. Nicméně, tím veškeré větší zápory končí.

Multiplayer je na dost dobré úrovni. Moment, kdy Váš soupeř/kamarád právě přebíhá přes lávku nad velkou propastí a vy mu jí zmáčknutím čudlíku posunete vedle je opravdu k nezaplacení. :) Dále je nezapomenutelná mapa, kde jsou dva hrady naproti sobě, mezi nimi pár zákopů a možnost ovládat z každého hradu děla, která tak znepříjemňují soupeřovu možnost se k Vám dostat. No a úplně nejvíc mi připomíná mé romantické dětství mapa, která obsahuje fotbalové hřiště a chvilkové zastavení vzájemného vyvražďování s kamarádem a následné kopání se zombíkovou hlavou na branku. Ach, to byly časy... :)

Každý, kdo má aspoň trochu rád černý humor, akci a horor a ještě nehrál Blooda, tak by měl dostat vidlemi do hlavy! A na ty ostatní je tu připravena plechovka spreje se zapalovačem! ;)

Pro: atmosféra, zbraně, nepřátelé, hudba, černý humor

Proti: někdy nepřehledný level design

+38