Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Captain Claw

Claw

80
70 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
30.09.1997 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.lith.com/Games/Captain-Claw
Captain Claw je 2D plošinovka ze staré školy, vydaná pod křídly Monolithu. Hra vypráví o slavném pirátovi jménem Nathaniel Joseph Claw, který byl dostižen, uvězněn a odsouzen k popravě. Během čekání ve své cele ale nachází dopis, jejž zde zanechal některý z vězňů. Dopis popisuje legendární Amulet devíti životů, jehož vlastník získá obrovskou moc a také nesmrtelnost. Ve vidině této moci kapitán prchá z vězení a shromažďuje posádku na výpravu za všemi devíti drahokamy, z nichž lze Amulet vytvořit.

Ve hře probíháte jednotlivé lokace a sbíráte zlato a poklady, za které můžete získat životy. Cestu vám kříží překážky a také nepřátelé, kteří jsou level od levelu tužší. Na jejich likvidaci máte meč, pěsti, svou pistoli nebo různá kouzla. Dále zde najdete různé časové bonusy jako například vyšší skoky a rychlost, neviditelnost, nesmrtelnost či speciální meče. Ukládání funguje pomocí checkpointů, z nichž dva v každé úrovni vám uloží postup k příštímu hraní. Na konci každého lichého levelu vás čeká kousek mapy ukrývající následující lokace a v každém sudém levelu si změříte síly s bossem, po jehož likvidaci obdržíte drahokam. Celkově obsahuje hra 14 levelů plus hromadu "fan-made" úrovní.

Hra dávno zapadla mezi abandonware a Monolith ji již více neprodává.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Na tomto světě bylo distribuováno již mnoho her, ale ne mnoho z nich se může častovat s tím, že vyšla z PEKLA! Claw je přesně ten prokletý typ, který dohrálo do konce 5% šťastlivců, kteří neměli ani tušení o tom, jakému ďáblu se to upsali.

Claw je hra, která ve mě zanechala mnoho vzpomínek. Vykřikl jsem u ní svoje první sprosté slovo, dostal jsem u ní svoji první výchovnou facku a rozbil jsem vázu na kytky. Ta hra vlastně ze mě udělala pre-teenskýho gaunera. Claw je jednou z nejobtížnějších skákaček/her jakou jsem hrál a dohrál. Nějak se mi to povedlo a ani nevím jak.

Pokud ovšem opominu nekonečný kýbl frustrace a pravidelný nával berserker vzteku dojde mi, že ona hra má krásnou kreslenou grafiku, pěkné filmečky skoro jak s dílny Disney, rozmanité levely, dosti druhů nepřátel a mnoho levelů uživatelských.

Jednoduše řečeno....na tuto hru nikdy nezapomenu. Na rozdíl od Raymana jsem ji dohrál. Bez cheatů a bez pomoci. Jedná se pravděpodobně o můj nejcennější skalp mé dlouhé herní kariéry.
+29
  • PC 100
Ví se o mě, že tady sem tam seřežu nějakou modlu. V případě zapomenutého Captaina Clawa (dále jen CC) ale popravdě nemám co vytknout, přestože námět Kolumbovských dob na kočičí & psí způsob asi nikdy nebude kasovním trhákem. Mohu tak konstatovat především díky parádním, atmosférou velmi jedinečným levelům, těžkým přetěžkým bojům, kde opravdu JDE o zručnost a bossům, kteří na vás čekají cca co druhou úroveň a které si prostě nelze neoblíbit.

CC u mě osobně také drží hned několik podivných prvenství. Zaprvé, dodnes se jedná o jedinou hru, kterou jsem nedohrál proti vlastní vůli, ale proto, že jistý boss (Aquatis) nechtěl. Zadruhé, bylo to zřejmě naposledy, kdy jsem se pokusil nad hrou vyběhnout cheaty. :-)

Jelikož se jednalo o jeden z posledních pokusů udělat moderní plošinovku s příběhem, patří v tomhle Claw se svou cool kreslenou grafikou dodnes na špici (hudba a zvuk mimochodem také celkem 'píšou'). Respektive se o ni přetahuje s Abe's Oddysee, což je také mistrovská hra, jen trochu jinačím způsobem - Claw je 'to nejlepší z nostalgie', Abe zase celkem objektivně vzato velmi umělecká záležitost. Osobně mám ale kapánek raději CC.

Vřele doporučuji splašit si alespoň rip na netu, protože sehnat tuhle kulišárnu legálně je celkem na medaili.
+22
  • PC 90
Král rage quitů. A bezpochyby jedna z nejobtížnějších her, co jsem doposud hrál. Taktéž klasika mého dětství, během kterého jsem hru nějakým zázrakem dohrál, nicméně dnes, asi po 16 letech, toho nejsem schopnej, ten poslední level prostě NEJDE!!

Hra je nemilosrdná. Nesmírně.
První tři levely jsou ještě relativně v pohodě. ale od čtvrtýho už začnete tvrdě pociťovat, do čeho jste se vlastně pustili. Vašimi největšími nepřáteli nebudou protivníci z masa a kostí, to budou po většinu času jen otravní komáři, nýbrž zasraný močály, bodáky, láva a samozřejmě voda! Jediná chybička stačí k tomu, abyste žuchli do něčeho ze zmiňovaného, a máte po životě, kterých je setsakramentsky málo. Musíte zde být opravdu precizní, vaše skoky a reflexy musí být dokonalé, jinak se kurevsky dlouho potáhnete s "nultým" životem a budete kňučet po zlaté vlajce, která váš progres uloží i po vyčerpání všech životů. Jediná výjimka je snad pirátský level 9, kde sice žádné death jumpy nejsou, ale je tam tuna pastí a nepřátel, že to vlastně vyjde nastejno. A poslední level jsou vyložená jatka... Death jumpy, pasti, i ti nepřátelé jsou tuzí. (V oné části jsem už jen furt vykřikoval "Magic claw!!") Pak vás ale čekají bossové, kteří také rozhodně nejsou žádná ořezávatka, přičemž pokud vás sejmou, alou zpátky k tomu checkpointu 653527644523 km daleko od bossa, který vás právě porazil, a koukej to zkusit znovu! Že ti hra ani nedá šanci na bosse trénovat? Máš blbý, zvykej si!

Ale sakra hraje se to jinak skvěle! Ovládání, krásná grafika, hlášky našeho kočičáka a některých nepřátel... paráda. Dokonce i hudba se dobře pamatuje. I přes svou obtížnost je Kapitán Claw nesmírně zábavná hra, důkazem snad může být i ten fakt, že pokaždé když jsem hru rage quitoval, během minuty jsem ji spustil znovu. A to už něco znamená.

Pro: Grafika, hratelnost, Claw, hudba, obtížnost

Proti: na lootu po čase přestane záležet, obtížnost

+18
  • PC 60
Tři měsíce po očistné a krví naplněné lázni přišel Monolith s další brutální hrou. Ovšem brutální zcela jiným způsobem. Captain Claw totiž postavil před hráče brutálně vysokou obtížnost, která v kombinaci s malým počtem životů a naprosto příšerným způsobem (ne)ukládání, dokázala udělat s jinak vynikající hry peklo na zemi.

Začátek se ještě nese ve volném tempu, ale po chvíli se hra zcela nekontrolovatelně zvrhne. Jedna těžká skákačka - vyžadující na setinu sekundy přesné načasování - je vzápětí vystřídána skákačkou ještě těžší. Do toho zástupy nepřátel takže není ani na chvíli oddychu. V některých okamžicích je na scéně tolik nepřátel a překážek, že si ani nelze v klidu další postup naplánovat. Každý level vyžaduje plné soustředění od začátku až do konce a sebemenší zaváhání je trestáno okamžitou smrtí. Při absenci quicksavu tedy načtení posledního checkpointu. A pokud přijdete o všechny životy následuje návrat k pevně uložené pozici, které jsou v každém levelu pouze dvě. Fyzické zhroucení na konci levelu po zabití ultratuhých bossů není vyloučeno.

Často jsem si zlámal vaz na nějaké obtížné skákací pasáži, kvůli které jsem musel znova opakovat půlku levelu, abych opět u té stejné skákací pasáže zase ztratil všechny životy...a tak pořád dokola...až mě hra přestala bavit a začala prudit. Pokud něco ve hrách nesnáším, tak je to opakování něčeho, co už jsem jednou udělal. Proč? Jaký to má smysl? Sedím snad za trest po škole, kde musím dokola psát jednu větu, nebo u hry, která mě má především BAVIT?! Tohle se tedy těžce nepovedlo. Způsobovat bolest a utrpení druhým je zábava, která se nikdy neomrzí, ale herní masochismus rozhodně není můj koníček. Kdyby hra neměla zajímavé téma, tak bych se takto trýznit nenechal a trápení hned na začátku ukončil...

A aby toho nebylo málo, tak hra má pouze jednu obtížnost – brutálně těžkou. Pomocí cheatu lze sice zapnout „easy mode“, který výrazně ulehčí přechod přes většinu zběsilých hopsaček, ale vysoká obtížnost přesto zůstane zachována. Akorát už není tak brutální. Jako dárek za podvádění se ale hra s okamžitou platností přestane ukládat. Opravdu nevím, co tím vším autoři sledovali, ale nic jiného, než srát lidi, mě nenapadá...

K čemu je potom nádherná grafika, skvělý pirátský příběh zasazený do výborně navržených lokací, podařený dabing a hlášky hlavního hrdiny, když hratelnost je díky výše popsanému takto zprasená?!

Už ani nevím, jak jsem hru dohrál, ale bez zapnuté nesmrtelnosti v kombinaci s nekonečnem životů, superskokem a neviditelností, by to asi nešlo. Škoda, mohla to být skvělá hra. Takto nezbyly moc pěkné vzpomínky.
+17
  • PC 95
Plošinovky jsou můj nejoblíbenější žánr a přesně takhle mají vypadat. Kapitán Drápek je přesný příklad toho, proč je tento žánr skvělý a proč patří ke špičce svého žánru. Byť je obtížnost extrémně vysoká, v době vydání jsme byli zvyklí, že nás hra nevede za ručičku, že nejsou autosave ani quicksave či neomezené životy. Je to vlastně takový Dark Souls mezi plošinovkami a můžu říct, že se jedná o jednu z nejtěžších her, co jsem měl tu čest hrát...

...ale za to jednu z nejzábavnějších. Hra disponuje krásnou barevnou grafikou se skvělými animacemi a cut-scény jako vystřižené z Disney animáku. Oceňuji také různorodost prostředí a pěkný level-design to vše napěchované ve 14 levelech, kde si ani na vteřinu neoddychnete. Zmíním ještě zvukovou stránku, která je fantastická. Úrovněmi nás provází jak skvělá hudba, který dokonale sedí do doby, ve které se odehrává, tak i kapitánův sympatický hlas. Pazourek hodně-krát komentuje situace, jež se právě dějí například: "Toto vypadá jako výzva", "Tato část není na mapě", "To bylo o fous" nebo v případě použití bambitky i "Sežer to". Už jsem se i několikrát přistihl, že hlášky jako "Yes, Fire Sword" a "Magic Claw" používám i ve skutečnosti a zvuk, který se ozve po sebrání žezla nebo kříže mi dá supr pocit sebe-uspokojení.

O anooo, poklady a zlato, jeden z hlavních prvků hry. Pokud vám nestačí jako výzva průchod úrovní z bodu A do bodu B, můžete si ji ještě vylepšit sbíráním pokladů, které se válejí všude, padají z nepřátel a některé dokonce vyžadují časový power-up v podobě zlaté nebo červené myši. Pořád to nezní obtížně? Dobře, co když vám povím, že stačí jedna chyba a k pokladu se už nikdy nedostanete? A co když vám povím, že životů můžete mít maximálně 9 a ani o jeden víc? A co když vám sdělím, že polovina překážek dává instakill? Jo to už je jiná, na konci levelu probíhá součet pokladů, které jste v úrovni sebrali a většinou jen smutně koukáte, protože nemáte ani půlku. Vtipné je, že pokud seberete všechny, dostanete extra život. Když máte životů devět, je vám to k hovnu, protože jich budete mít jednom devět. Pokud máte životů 8, najednou jich budete mít devět, ale je to taky k hovnu, protože hebnete na první překážce jen kvůli tomu, že pod sebou uvidíte zlatou lebku za 25000 bodů. A na nějaký podvádění zapomeňte. Ano existují oficiální číty na vyšší skok a tak, ale vývojáři vám za odměnu zruší ukládání hry.

Nicméně hra má perfektní ovládání s okamžitou odezvou, tudíž po pár hodinách už budete i bez obav experimentovat a výzev se bát nebudete. Hra dohrát jde, pokud cestou neděláte vylomeniny a šetříte si kouzla a náboje. S každým novým rozehráním je to už jen lepší a lepší :)

Pro: Obtížnost

Proti: Obtížnost

+17