Tři měsíce po očistné a krví naplněné lázni přišel Monolith s další brutální hrou. Ovšem brutální zcela jiným způsobem. Captain Claw totiž postavil před hráče brutálně vysokou obtížnost, která v kombinaci s malým počtem životů a naprosto příšerným způsobem (ne)ukládání, dokázala udělat s jinak vynikající hry peklo na zemi.
Začátek se ještě nese ve volném tempu, ale po chvíli se hra zcela nekontrolovatelně zvrhne. Jedna těžká skákačka - vyžadující na setinu sekundy přesné načasování - je vzápětí vystřídána skákačkou ještě těžší. Do toho zástupy nepřátel takže není ani na chvíli oddychu. V některých okamžicích je na scéně tolik nepřátel a překážek, že si ani nelze v klidu další postup naplánovat. Každý level vyžaduje plné soustředění od začátku až do konce a sebemenší zaváhání je trestáno okamžitou smrtí. Při absenci quicksavu tedy načtení posledního checkpointu. A pokud přijdete o všechny životy následuje návrat k pevně uložené pozici, které jsou v každém levelu pouze dvě. Fyzické zhroucení na konci levelu po zabití ultratuhých bossů není vyloučeno.
Často jsem si zlámal vaz na nějaké obtížné skákací pasáži, kvůli které jsem musel znova opakovat půlku levelu, abych opět u té stejné skákací pasáže zase ztratil všechny životy...a tak pořád dokola...až mě hra přestala bavit a začala prudit. Pokud něco ve hrách nesnáším, tak je to opakování něčeho, co už jsem jednou udělal. Proč? Jaký to má smysl? Sedím snad za trest po škole, kde musím dokola psát jednu větu, nebo u hry, která mě má především BAVIT?! Tohle se tedy těžce nepovedlo. Způsobovat bolest a utrpení druhým je zábava, která se nikdy neomrzí, ale herní masochismus rozhodně není můj koníček. Kdyby hra neměla zajímavé téma, tak bych se takto trýznit nenechal a trápení hned na začátku ukončil...
A aby toho nebylo málo, tak hra má pouze jednu obtížnost – brutálně těžkou. Pomocí cheatu lze sice zapnout „easy mode“, který výrazně ulehčí přechod přes většinu zběsilých hopsaček, ale vysoká obtížnost přesto zůstane zachována. Akorát už není tak brutální. Jako dárek za podvádění se ale hra s okamžitou platností přestane ukládat. Opravdu nevím, co tím vším autoři sledovali, ale nic jiného, než srát lidi, mě nenapadá...
K čemu je potom nádherná grafika, skvělý pirátský příběh zasazený do výborně navržených lokací, podařený dabing a hlášky hlavního hrdiny, když hratelnost je díky výše popsanému takto zprasená?!
Už ani nevím, jak jsem hru dohrál, ale bez zapnuté nesmrtelnosti v kombinaci s nekonečnem životů, superskokem a neviditelností, by to asi nešlo. Škoda, mohla to být skvělá hra. Takto nezbyly moc pěkné vzpomínky.
Začátek se ještě nese ve volném tempu, ale po chvíli se hra zcela nekontrolovatelně zvrhne. Jedna těžká skákačka - vyžadující na setinu sekundy přesné načasování - je vzápětí vystřídána skákačkou ještě těžší. Do toho zástupy nepřátel takže není ani na chvíli oddychu. V některých okamžicích je na scéně tolik nepřátel a překážek, že si ani nelze v klidu další postup naplánovat. Každý level vyžaduje plné soustředění od začátku až do konce a sebemenší zaváhání je trestáno okamžitou smrtí. Při absenci quicksavu tedy načtení posledního checkpointu. A pokud přijdete o všechny životy následuje návrat k pevně uložené pozici, které jsou v každém levelu pouze dvě. Fyzické zhroucení na konci levelu po zabití ultratuhých bossů není vyloučeno.
Často jsem si zlámal vaz na nějaké obtížné skákací pasáži, kvůli které jsem musel znova opakovat půlku levelu, abych opět u té stejné skákací pasáže zase ztratil všechny životy...a tak pořád dokola...až mě hra přestala bavit a začala prudit. Pokud něco ve hrách nesnáším, tak je to opakování něčeho, co už jsem jednou udělal. Proč? Jaký to má smysl? Sedím snad za trest po škole, kde musím dokola psát jednu větu, nebo u hry, která mě má především BAVIT?! Tohle se tedy těžce nepovedlo. Způsobovat bolest a utrpení druhým je zábava, která se nikdy neomrzí, ale herní masochismus rozhodně není můj koníček. Kdyby hra neměla zajímavé téma, tak bych se takto trýznit nenechal a trápení hned na začátku ukončil...
A aby toho nebylo málo, tak hra má pouze jednu obtížnost – brutálně těžkou. Pomocí cheatu lze sice zapnout „easy mode“, který výrazně ulehčí přechod přes většinu zběsilých hopsaček, ale vysoká obtížnost přesto zůstane zachována. Akorát už není tak brutální. Jako dárek za podvádění se ale hra s okamžitou platností přestane ukládat. Opravdu nevím, co tím vším autoři sledovali, ale nic jiného, než srát lidi, mě nenapadá...
K čemu je potom nádherná grafika, skvělý pirátský příběh zasazený do výborně navržených lokací, podařený dabing a hlášky hlavního hrdiny, když hratelnost je díky výše popsanému takto zprasená?!
Už ani nevím, jak jsem hru dohrál, ale bez zapnuté nesmrtelnosti v kombinaci s nekonečnem životů, superskokem a neviditelností, by to asi nešlo. Škoda, mohla to být skvělá hra. Takto nezbyly moc pěkné vzpomínky.
Shenmue III