Po dohrání nadmíru podařeného Vlad Circus: Descend into Madness jsem se okamžitě vrhl na jeho následovníka nesoucí podtitul Curse of Asmodeus, který na něj PŘÍBĚHově skvěle navazuje, přestože mu vlastně předchází.
Vlad Circus: Descend Into Madness v sobě kloubil klasickou adventuru a akci okořeněnou survival prvky. PŘÍBĚH je do mrtě popsán v popisu hry, takže ho tu nebudu popisovat. Otagovat by se však dal jako – nervy drásající psycho horor s detektivní zápletkou, mysteriózní atmosférou a špetkou nadpřirozena. Prozkoumáváním rozlehlé usedlosti s jejím okolím a prokecáváním bizarních postaviček se PŘÍBĚHová mozaika dává pomalu dohromady, přestože dlouho není možné odlišit noční můru od skutečnosti. Co se adventůření týče – vyprávění PŘÍBĚHu a řešení hádanek - jde o záležitost nejvyšší kvality.
Výraznou pihou na kráse jsou však zbytečně přehnané survival elementy. Místo v inventáři je omezeno jen na pár předmětů, takže nelze sebrat všechno, přestože v reálu by se klíč, sirky a brambora vlezly do děravé fusekle. Zabránit hráči v akční hře nosit na zádech 30 kulkometů je pochopitelné, ale nemožnost mít u sebe všechny předměty k řešení hádanek v adventůře? Absurdní! Když se pak hlavní postava pomalu šourá a po pár metrech běhu se zadýchá, tak je neustálé chození tam a zpátky pro jeden odložený předmět dosti opruzující. Stejně tak doplňování paliva v lampě nebo broušení tupého nože, který se opotřebuje po pár vykuchaných krysách. Inventář se dá sice rozšířit sbíráním prázdných pytlů, ale když lékárna může být v inventáři vždy pouze jedna...
Autoři si toho byli patrně vědomi, a tak Curse of Asmodeus je čistá adventura a to ještě vyšší kvality než první díl. Je obdivuhodné, jak dokázali do malého prostoru vecpat velké množství PŘÍBĚHových situací a roztodivných hádanek, které i přes častou kombinaci několika předmětů na více místech, dávají vždy perfektní smysl. Na nepozorného hráče tu dokonce čekají zákeřné vyjebávky, při kterých nečekaně chcípne.
PŘÍBĚHová linka je rozprostřena do dvou časových pásem. V prvním – současném - se Pepek Petrescu probouzí v podzemí opuštěného blázince, který slouží jakési úchylné sektě k léčení (mučení) ďáblem posedlých lidí a zoufale hledá cestu ven. Ponurá atmosféra plná zatuchlé špíny a smradu by se dala krájet. V druhém – ve světě za zrcadlem - pak v minulosti vzpomíná na předchozí životní události spojené s cirkusáctvím, které ho do cvokhauzu přivedly.
Rozhovory a zápisky jsou jasné a stručné, žádné zdlouhavé vykecávačky o ničem. V průběhu CoA dochází k postupnému vyjasňování některých PŘÍBĚHových nejasností, které zůstaly po dokončení DiM, takže hraní obou dílů v těsném závěsu hned po sobě je logickou volbou. Obzvlášť když jejich dohrání zabere dohromady méně než 10, ale více jak 5 hodin.
Pozn. Slovo PŘÍBĚH je záměrně zdůrazňováno, protože série Vlad Circus má PŘÍBĚH s velkým P.
Vlad Circus: Descend Into Madness v sobě kloubil klasickou adventuru a akci okořeněnou survival prvky. PŘÍBĚH je do mrtě popsán v popisu hry, takže ho tu nebudu popisovat. Otagovat by se však dal jako – nervy drásající psycho horor s detektivní zápletkou, mysteriózní atmosférou a špetkou nadpřirozena. Prozkoumáváním rozlehlé usedlosti s jejím okolím a prokecáváním bizarních postaviček se PŘÍBĚHová mozaika dává pomalu dohromady, přestože dlouho není možné odlišit noční můru od skutečnosti. Co se adventůření týče – vyprávění PŘÍBĚHu a řešení hádanek - jde o záležitost nejvyšší kvality.
Výraznou pihou na kráse jsou však zbytečně přehnané survival elementy. Místo v inventáři je omezeno jen na pár předmětů, takže nelze sebrat všechno, přestože v reálu by se klíč, sirky a brambora vlezly do děravé fusekle. Zabránit hráči v akční hře nosit na zádech 30 kulkometů je pochopitelné, ale nemožnost mít u sebe všechny předměty k řešení hádanek v adventůře? Absurdní! Když se pak hlavní postava pomalu šourá a po pár metrech běhu se zadýchá, tak je neustálé chození tam a zpátky pro jeden odložený předmět dosti opruzující. Stejně tak doplňování paliva v lampě nebo broušení tupého nože, který se opotřebuje po pár vykuchaných krysách. Inventář se dá sice rozšířit sbíráním prázdných pytlů, ale když lékárna může být v inventáři vždy pouze jedna...
Autoři si toho byli patrně vědomi, a tak Curse of Asmodeus je čistá adventura a to ještě vyšší kvality než první díl. Je obdivuhodné, jak dokázali do malého prostoru vecpat velké množství PŘÍBĚHových situací a roztodivných hádanek, které i přes častou kombinaci několika předmětů na více místech, dávají vždy perfektní smysl. Na nepozorného hráče tu dokonce čekají zákeřné vyjebávky, při kterých nečekaně chcípne.
PŘÍBĚHová linka je rozprostřena do dvou časových pásem. V prvním – současném - se Pepek Petrescu probouzí v podzemí opuštěného blázince, který slouží jakési úchylné sektě k léčení (mučení) ďáblem posedlých lidí a zoufale hledá cestu ven. Ponurá atmosféra plná zatuchlé špíny a smradu by se dala krájet. V druhém – ve světě za zrcadlem - pak v minulosti vzpomíná na předchozí životní události spojené s cirkusáctvím, které ho do cvokhauzu přivedly.
Rozhovory a zápisky jsou jasné a stručné, žádné zdlouhavé vykecávačky o ničem. V průběhu CoA dochází k postupnému vyjasňování některých PŘÍBĚHových nejasností, které zůstaly po dokončení DiM, takže hraní obou dílů v těsném závěsu hned po sobě je logickou volbou. Obzvlášť když jejich dohrání zabere dohromady méně než 10, ale více jak 5 hodin.
Pozn. Slovo PŘÍBĚH je záměrně zdůrazňováno, protože série Vlad Circus má PŘÍBĚH s velkým P.
Alien Breed 3D