Shenmue II

Shenmue je simulátor ptaní se na cestu. Dlouho jsem hledal jednu shrnující definici toho, co ve hře děláte a došel jsem k této. Většinu času opravdu strávíte na ulici s tím, že se ptáte na cestu a obdivujete, jak vás desítky náhodně pohybujících se chodců směrují k vašemu cíli v závislosti na čase, lokaci a fázi příběhu. Téměř každý obyvatel vás může nasměrovat správným směrem. Někdy vám řekne, koho hledat či kam máte směřovat, někdy vás tam rovnou sám zavede. Cokoliv dalšího, co napíši, nutně povede k většímu zmatení a postmoderní rozostřenosti.

Může za to obrovský obsah a množství žánrů, které hra nabízí. Gameplay se skládá z adventuření, bojů, walking simulátoru, miniher, závodění a QTE pasáží. Někdy si říkáte, že tvůrci museli být geniální a zcela promyšleně budují nový herní zážitek. Jindy máte pocit, že prostě nevěděli, co s hrou dál a tak prostě předhazují, co v jiných hrách neuvidíte a co by se mohlo dobře prodávat na reklamních plakátech. Hra je plná pasáží a prvků, které vypadají dobře na papíře, ale není zábavné je hrát. Někdy jste překvapeni, jak revolučně smooth gameplay a příběhové tempo hra nabízí, jindy vám přijde, že vám hra hází klacky pod nohy tam, kde je to nepatřičné. Někdy přináší časový cyklus další rozměr, který vám ve hrách schází, jindy vás uvězní v časové smyčce repetitivních úkolů a vy se modlíte za lineárnější a tradičnější pojetí. Někdy máte pocit, že hra měla zvolnit a umožnit vám okamžik více vychutnat, jindy zoufale hledáte trigger, který spustí příběhový posun. Celkový můj dojem byl Hit and miss vývojáře, co chtěl nabídnout unikátní zážitek.

I když z gameplayů na vás oba díly působí dosti zaměnitelně, tak při hraní jsou rozdílnosti patrné. Shenmue 1 je komorní úvod k vašemu putování za pomstou. Je tu rozhodně větší důraz na trénink (čti grind) bojových technik a zároveň je tu atmosféra malého japonského aglomerátu. Naproti tomu dvojka trénování a boje odsunula na druhou kolej. Trénovat je nejen zbytečné, prakticky na trénink po desítky prvních hodin ani není prostor. A nutný boj zvládnete s prstem v nose. Dvojka má prakticky tři části, z nichž každá je jiná. Hong Kong je obrovský, je tu x interiérů a ulic, ale všechno je to prvnímu dílu asi nejblíž, je to jen mnohem větší placka. Popravdě bych byl dvojkou zklamán, kdyby skončila zde. Ale Kowloon je jiným zážitkem, zde najednou místo ulic přichází vertikalita a zážitek probíhání živoucího panelákového sídliště s x paneláky a patry s nezaměnitelnou atmosférou. Opravdu unikátní prostředí a hřiště. No a závěr je lineární putování přírodou složený z dlouhých záběrů a dlouhého rozhovoru. Takže zase celkem protichůdné kvality. Ať už hledáte komorní adventuru nebo hledáte městskou akci, tak musíte projít i tím druhým.

Další charakteristikou hry podle mého názoru je, že nezná zdravou míru. Většinu věcí, které provozujete vás baví, jenomže tvůrci tuto činnost kumulují do jednoho bloku, který mi téměř vždy přišel dvakrát delší než měl. Prvních deset minut mě to bavilo, dalších deset minut jsem si říkal, že už by to mohly tvůrci něčím proložit a dalších deset minut jsem se modlil, ať už to skončí. To se týkalo bojování, QTE i walkingu. Tvůrci mohli mnohem lépe daný prvek rozložit a namixovat mezi další, ale tak nějak jsem si ho musel vždy několikrát zopakovat, abych na něj po následující hodiny nenarazil a začalo se mi po něm stýskat:)

Shenmue je důležitá část herní historie. Pamatuji si, jak jsem i já nad všemi informacemi tehdejších herních časopisů kroutil hlavou, že tohle není možný. Kdybych měl tehdy vlastní příjem, tak dost možná mi někde doma leží konzole a to jen kvůli této hře. Ale řekl bych, že kromě snad sympatií k době/lokalitě právě hledisko herní historie je hlavní důvod, proč byste si měli hru zahrát. Uvidíte zárodek a slepé větve mnohých herních mechanik. Pokud vás toto hledisko nezajímá, tak dostanete sice originální, ale kolísavě zábavnou akční adventuru se zastaralým ovládáním a velmi jednoduchým příběhem. Který navíc dává vědět, že první dva díly jsou jen "pilotní". Jsem zvědavý na novodobý třetí díl.