Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Stasis

31.08.2015
72
16 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Stasis je izometrická sci-fi hororová adventúra. Hra je prvým projektom novootvoreného štúdia bratov Chrisa a Nicka Bischoffa tvoriacich pod názvom THE BROTHERHOOD. Vznikla aj vďaka úspešnej kickstarterovej kampani.

Ako John Maracheck sa prebúdzate zo stáze na vesmírnej lodi Groomlake. Máte bolesti, žena a dcéra sú nezvestné a loď je na prvý pohľad opustená. Musíte zistiť, čo sa stalo, kde je vaša rodina a kam sa vlastne podela posádka.

Stasis je point and click adventúra, v ktorej budete kombinovať predmety, lúštiť hádanky, či komunikovať s počítačmi a postavami. Pritom budete aj umierať. Vesmírna loď Groomlake totiž skrýva hrôzostrašné tajomstvá.


Poslední diskuzní příspěvek

@Drolin (17.09.2018 14:14): Snáď nájdu niekoho príčetného na puzzle, v Stasis stáli za prd.

edit
@Red (14.02.2017 21:10): Snáď až na tú záverečnú scénku. To som sa presekával cez psychedelickú nočnú moru len preto, aby sa zo mňa stala japanská ňadranka v bikinách, spokojne vyprsená na mimozemskej riviére?!

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Stasis je parádní psycho. Hodně mi připomínalo Sanitarium, nejen vizuálně, ale hlavně velmi hutnou atmosférou. Jen místo surreálna je zde k mání vydatný sci-fi masakr. Příběh přitom není ničím originální. Je to jedno klišé za druhým a pravděpodobně byste ho celý uhodli po pár minutách. To ale vůbec nevadí, protože podaný je velmi dobře a pokud chete solidní žánrovku, tak ji od hry dostanete. Autor si nebere servítky a tenhle vesmírný gore pojímá dost důsledně, takže nebudete ušetřeni žádné brutality. Včetně pár “no kuuurva” momentů, které mě i přes jistou ostřílenost docela dostaly.

Do Stasis vtahuje hlavně velmi dobře zpracované prostředí. Rozpadající se kosmická loď má detailní industriální vizuál od různých hight-tech zařízení po nekonečné systémy rezavých trubek v útrobách stanice. Všelijaký podivný biošmejd, který loď infikoval, tomu pak dodává obzvláště odpudivý a zlověstný nádech. A nakonec mrtvé “ticho”, prošpikované skvěle zpracovanou zvukovou kulisou různého řinčení, klepání, syčení a tak dále. Zvuky mají na mrazivém feelingu hry velký podíl. Třešničkou je pak možnost na několika místech spáchat bizarní sebevraždu, což perfektně podtrhává zoufalství situace.

Postavy jsou vcelku ok, ale kdyby hlavní “hrdina” neměl tak podivnou tvář a nebyl občas tak protivně uhekaný, přirostl by mi k srdci blíž. Dabing je vůbec trochu na hraně, ale dá se přežít. Přes čáru je z postav jen šílený vědec, který by přeci jen mohl být o něco méně plakátový.

Ve hře nejsou žádné interaktivní dialogy. Sporadická komunikace je vždy naskriptovaná a tváří v “tvář” se stejně mnohem častěji než s lidmi budete potkávat s jinými… věcmi. Hádanek též není mnoho, ale byly docela tuhé. Hlavně asi kvůli tomu, že jsem často netušil, k čemu ty věci, co mám v inventáři, vůbec jsou. Budiž, to by nevadilo, zase tak moc předmětů tu stejně není. Jen kdyby pohyb po lodi byl rychlejší a případný backtracking tudíž tolik neprudil.

Většinu času de facto zabere prozkoumávání lodi. K tomu kromě vizuálu nabídl autor například pečlivě zpracované popisky snad ke všem objektům, které jsou na obrazovce vidět. Jde o jeden z detailů, které zesilují působivost Stasis. A samozřejmě tu jsou také kritizovaná pda. Mně deníky členů posádky přišly jako výborná věc. Jsou dobře napsané a bavilo mě dozvídat se o příbězích a vztazích lidí, kteří v téhle "Mengeleho továrně" žili, pracovali a bez výjimky nějakým ošklivým způsobem umřeli. Často ani nerozvíjí hlavní příběh, spíš ho obohacují o vedlejší vrstvy, což trochu dodává tomu velkému klišé příjemně na houbce.

Pro: Atmosféra, brutalita, zvuky, kouzlo detailů

Proti: Klišé, pomalý pohyb, některé technické problémy

+17
  • PC 70
Stasis je rozporuplná hra. Na první pohled pěkná izo adventura, která dává vzpomenout na staré časy. Na druhou stranu zastaralá záležitost, která ukazuje proč staré časy nelze považovat za dobré.

Hlavním viníkem je ovládání. V době, kdy je pro tento typ her myš dávno mrtvá, je volba hnijící mršiny fatálním selháním. Izo pohled je příliš oddálený, všechno je malé, takže klikání vyžaduje velkou přesnost. S myší je spojený i pixel hunting. Ikona odlišující interaktivní předměty není příliš povedená a některé titěrné předměty lze snadno přehlédnout. A to pak následuje kolikrát vracení se klidně i přes deset obrazovek nazpátek...a hledání.

Kdyby bylo možné ovládat pohyb panáčka přímo, tak by zážitek a vžití se do role byl mnohem lepší. Hororová atmosféra Stasis je ideální na hraní před spaním s gamepadem v posteli. Leč autoři se rozhodli, že hráč musí sedět u stolu a klikat.

Pozitivem i negativem je zde smrt. Za chyby se platí a zemřít je možné kdekoli. Bohužel příběhové dialogy nelze přeskočit, takže po nahrání pozice je nutné vše poslouchat znova a znova. V příběhu se sice nachází pár okamžiků, které by v dnešní době asi u velkých vydavatelství neprošly, ale žánrové klišé v něm převažuje.

Celkový dojem zachraňuje velké množství zajímavých nápadů použitých při interakci s prostředím během řešení hádanek. Je tu i jistá snaha posunout zastaralý formát směrem do budoucnosti. Samotná vesmírná loď ale příliš originální není. Jednotlivé lokace jsou dělané spíš na bubu efekt a návaznost moc nemají. Údajnou inspiraci Falloutem jsem nezaznamenal. Spíš Experience 112.

Stasis je příjemným osvěžením a určitě stojí za zahrání. Skákat ultimátním nadšením ale asi nikdo nebude.
+13 +14 −1
  • PC 60
Simulátor čtení PDAček.

Při hraní hry jsem si vzpomněl na scénku "Všichni jsou mrtví, Dejve" z Červeného Trpaslíka. Procházíte obrovskou loď, kde jsou... všichni mrtví... a KAŽDÁ podělaná mrtvola musí mít SVOJE PDAčko, kde se dozvíte plky o tom, jak tamhlecten uklízeč miloval támhletu doktorku a že žárlil na támhletoho blbečka se psem, kterej byl ale vlastně gay a nakonec všichni umřeli.

Čtením jsem strávil minimálně 50 % hry. Ano, pak jsem si uvědomil, že studování těchto záznamů není povinné a můžu je ignorovat, ale problém je, že občas se zde vyskytnou i důležité informace, ze kterých se dozvíte, co se na lodi stalo. A jelikož nevíte, které záznamy jsou plky a které ne, musíte to přečíst všechno. Jinak se ochudíte o podstatnou část příběhu, protože autor si tento způsob vybral jako snadný způsob jeho prezentace. Bohužel dávkování zvolil vražedné, takže na každé nové obrazovce musíte přečíst minimálně 2 nové deníky, jejichž délka se postupně ještě ZVĚTŠUJE. Problém také je, že jakožto hororovou hru jsem toto hrál v noci a číst kupu textu, když už jste unavení, není ideální.

Hru zachraňuje atmosféra, některé brilantně nakreslené obrazovky a brutálně naturalistické scény. Autor si opravdu nebral servítky a nebál se ničeho. Pokud je vám proti srsti zabíjení malých dětí či operace páteře bez anestezie, vůbec o hře neuvažujte.

Ne moc povedené mi přišly i samotné hádanky, jež moc logikou neoplývaly a často se mi je podařilo vyřešit jen díky tomu, že v inventáři bylo pár předmětů.

Hře by nejvíce slušelo, kdyby se množství textu zredukovalo na polovinu a příběh by byl vyprávěn pomocí cutscén (flashbacky do minulosti), to by potom bylo žůžo! Bohužel chápu, že na hře pracovalo pár jednotlivců a toto nebylo v jejich silách. Výsledek je pro mě trochu frustrující a jen lehce nadprůměrný.
+10
  • PC 75
Lide jsou pohlavni bytosti. Muz a zena. Jejich potomci v sobe kombinuji DNA obou svych rodicu a nejake ty mutace. Pro videohry nase omezene biologicke zakony neplati a tak si lze s trochou fantasie predstavit situaci, kdy se v zakourenem vesmirnem baru potkaji System Shock, Dead Space a Sanitarium, kopnou do sebe nekolik Bloody Mary, v romantickem obeti si vzajemne vymeni sve... bajty a o blize nespecifikovany cas pozdeji se jim narodi potomek, ktery dostane jmeno Stasis.

Jsou to skutecne tri vyse uvedene klasiky, na ktere si po prvnim spusteni nepochybne vzpomenete. Na prvni pohled opustena kosmicka lod Groomlake, na niz se po predcasne ukoncene hybernaci probirate. V kadi. Prvni pohled napovi, ze se neco osklive pokazilo. Uvod jako pres kopirak ze System Shocku 2. Izometricka fixni pseudo 3D kamera ala Sanitarium doda hre okamzite ten spravny (a pro me osobne osvezujici) retro-feeling a prave Sanitarium vtiskava hre povahu - klasicka adventura tak, jak ji zname a mame radi. Nezbytnou davku krve, oddelenych koncetin, mutantu, vnitrnosti, self-chirurgie a v zaveru i Plasma Cutteru doda pro zmenu kdo? No preci Dead Space. Nastesti se Stasis povedlo podedit krome "visualu" i solidni, mrazivou atmosferu, pritahnout si od prvniho momentu hrace k monitoru a pozvat jej na nedlouhe, ale velmi prijemne, primerene obtizne adventurni dobrodruzstvi. Motivace ve vasi snaze budou dve - krome prirozene zvedavosti zjistit, co se na lodi odehralo a proc vam pujde predevsim o znovunalezeni vasi dcery a zeny, pokud mozno zivych a v jednom kuse.

Stasis je sice v jadru klasicka adventura, ale s nekterymi drobnymi odlisnostmi. Predmetu ve vasem inventari je vzdycky jen nekolik (typicky 3-5), podobne omezeny je pocet pristupnych obrazovek. Vzhledem k obcasne tuhosti hadanek je to ale plus a hra vam v kazde fazi vzdycky nabidne prostor, ktery je dost velky na to, abyste museli premyslet, kombinovat a nekdy i zkouset stesti, ale dost maly na to, abyste propadli frustraci a beznadeji. Dalsi rozdil rozdil jsou dialogy. Jelikoz jsou temer vsichni mrtvi, dozvidate se pribeh z poruznu roztrousenych PDA-cek, pripadne z nekolika malo in-line predefinovanych dialogu a tedy bez moznosti je ovlivnovat. Prozkoumavani predmetu a prostredi funguje tak, ze nad objektem zajmu podrzite kurzor a hra vam "onMouseOver" zobrazi popisek na fixnim miste vpravo dole. Paradoxne na tohle jsem si behem hrani nikdy nezvykl, bud jsem popisek ocekaval nad mistem predmetu, nebo klasicky po kliknuti.

Dobra zprava je, ze to vsechno funguje, dobre se hraje, prostredi se prijemne meni, zapletka se rozmotava a na zaver prijde i pribehovy mini-zvrat. Ale fakt jen mini. Stasis je podle meho nazoru velmi dobre vyvazeny celek, u ktereho funguje synergicky efekt. Kazda cast hry je dobra, byt sama o sobe nejde o zadnou bombu nebo revoluci. Spise naopak. Ale dohromady to tvori velmi kvalitni harmonicky celek, pokud lze slovo harmonie pouzit v souvislosti s necim podobne zvrhlym, zvracenym a odpornym, jako to, co se stalo na lodi Groomlake.

Ale to uz je jina otazka a na tu necht si kazdy najde odpoved sam na konci adventury, kterou byste rozhodne nemeli minout.

Pro: Atmosfera, obtiznost, kompaktnost

Proti: Mnoho zbytecneho textu v PDA, tragicky pathfinding, nemoznost preskakovat in-line dialogy

+6
  • PC 65
Herní výzva 2017: „Zapomenutý kousek“

Stasis je další adventura jdoucí proti proudu. Žánr point and click se tu pere s izometrií. Navíc autor má rád velkolepé místnosti na jedné obrazovce, takže většinou jsou postava i aktivní předměty opravdu malé. Scifi zasazení lodě s šílenými experimenty je jako dělané pro survival střílečku či stealth a pro rozpoznatelnost předmětů dělá také medvědí službu - funkci mnohdy zjišťujete až v popisku, vizuálně je to další stříkačka či energetický článek.

S přihlédnutím k těmto rozporům se to ještě hraje docela dobře. Aktivních bodů naštěstí moc není a některé jsou i nerušivě zvýrazněny. Adventurní postupy jsou s přivřením obou očí logické, problémem je spíš jejich věrohodnost. Často totiž řešení aspiruje zároveň na Darwinovu cenu, namátkou zapalování nádrže metanu, zapalování místnosti plné metanu, prodírání se stokami pochybných látek, prodírání se stokami plných nebezpečných zviřátek, trhaní klepet obrovské hmyzí královny, operace vlastní páteře,..,. Hráčská postava s pudem sebezáchovy je holt pro hororové hry nepohodlná:)

Audiovizuál a s tím spojená atmosféra jsou fajn. Ale i tady lze najít rozpor. Celková tmavost a zmiňované megalomanství ve velikosti místností poněkud degraduje a rozostřuje. Grafika je paradoxně nejpůsobivější ve světle a v malých místnostech. Hře by IMHO víc slušelo komornější zpracování malé lodi a to se týče i množství textů které se nacházejí na počítačech a pda. Je tu hodně balastu a přitom u tohodle typu her mě zajímá spíš samotný osud člověka po katastrofě. Vystopovat co dělal, jak se snažil přežít a co pro to vše dokázal. Jenže pdaček, zpráv, portrétů a těl je hodně a rozmístěny jsou chaoticky, takže málokdy všechno spojíte do příběhu. Hlavní příběh mi připadal dost jednoduchý až na mindfuck závěr.

Stasis beru především jako zajímavý experiement, který však nedotáhl svůj potenciál.

Pro: audiovizuál, atmosféra, netradiční zpracování

Proti: nedotaženost a rozpornost všeho

+6