Nakonec jsem se pustil i do Stasis, poslední z trojice adventur z roku 2015, kterou jsem kdysi dohrál. Stejně jako včera recenzovaný Tormentum je Stasis hutný, brutální, nechutný, krvavý horor, kterému ovšem chybí originalita.
Hlavní hrdina John Marachech je obyčejný učitel, který někde v budoucnosti cestuje ve stázi s manželkou a dcerou na dovolenou a místo toho se probouzí se do noční můry na vesmírné lodi Groomlake. Všude kolem se povalují mrtvá těla lidí či monster, PDAčka líčí zoufalý boj o přežití, občas na hrdinu něco vybafne. Nechybí potoky krve, hrůzné experimenty, chodby jsou prorostlé agresivní houbou a někde v útrobách narazíte i na neméně agresivní hmyz a jeho přerostlou královnu. A v pozadí je šílený vědec Malan, kterému hrabe opravdu důkladně. John není akční hrdina... může umřít nebo se zranit, je mu zle, panikaří, propadá se na pokraj šílenství a hroutí se. Dál ho ale žene hlas Teah, která mu pomáhá po rádiu a nezlomné odhodlání najít ženu a dceru.
Potud všechno fajn, ale má to pár mínusů. 1. PDAček je opravdu moře, jejich čtení je nekonečné a bohužel většinou nijak extra zajímavé. 2. Všechno tohle dost vykrádá System Shock 1-2 + spoustu dalších filmových či herních sci-fi hororů. Bavilo mě to, ale nestrhlo, většinu hororových scén jsem už párkrát viděl. I když je fakt že to psycho s blížícím se koncem stojí za to - experimenty v laboratořích, sklad mrtvol. 3. Konec stojí opravdu za vyliž pr... více na konci ve spoilerech.
Vizuál mě úplně nedostal. Je to příšerně tmavé, na čtvercovém LCD vecpaný širokoúhlý obraz ústí v titěrnost všeho a pixelhunting je jak lovení blech (což je chyba na mé straně). Ale vyrenderované je to pěkně a všechny ty nechutnosti vypadají báječně (ehm :D).
Hratelnost není úplně tradiční. Namísto klasického zobrazení se pohybujete v izomerickém pohledu ve stylu RPGček, aktivní místa jsou občas označená jemnou zářící tečkou, občas ne a což ústí v zákysový pixelhunting, občas jsem měl problém i najít cestu dál a občas jsem tápal i v tom jaký mám v dané lokaci vlastně cíl. A připravte se na to, že každá místnost je zahlcená doslova mračnem aktivních míst, ale 99% z nich je k ničemu. Problém je pak, že mezi těmi všemi mrtvolami, přístroji a vybavením je občas něco co musíte najít a něco na to použít. Úkoly jsou povětšinou logické, předmětů ani lokací není moc, ale těch nelogických se také pár najde, včetně různých sebevražedných akcí které krásně shrnuje kolega Red.
Příklad nelogičnosti? Většina dveří se otevře po nějaké akci, posunem v příběhu případně zapojením něčeho, ale jedny dveře musíte odpálit. Jiný příklad. Potřeboval jsem aktivovat stázovou komoru a hledal 6 chemických látek a jejich dávkování pro úspěšné oživení. Našel jsem jich 5, tu poslední ne a ne... nakonec mi návod poradil že tu šestou musím tipnout! Ano bez návodu jsem se tentokrát neobešel. Puzzle jsou oživením, jeden z nejoriginálnějších (a nejnechutnějších) puzzlů co jsem viděl je operace vlastní páteře... fuj! :) A když jsem u nechutností, hrdina může na zhruba 10 místech zařvat specifickou smrtí a zhruba 10 věcmi spáchat sebevraždu... u tohohle jsem se spíše cynicky bavil :)
Dá se říct, že přes všechny drobné výtky jsem se solidně bavil a plánoval tak 80%, ale celé to vyústění příběhu mě tak otrávilo a zdeptalo, že to bude nakonec o 5% méně.
Už jsem viděl ve hrách ledaco, ale sledovat bezmocný za sklem, jak hrdinovi rozcupuje monstrum malou holčičku doslova na krvavou kaši to byla jedna z nejstrašnějších věcí co jsem ve hrách viděl. Na konci se ukáže, že Teah je cynická agentka cizí společnosti, hrdina ji zabije a pošle jediný stázový modul s manželkou do bezpečí, uvězněný na lodi. Jenže manželka byla dávno mrtvá, což se dá vyčíst z jedno z PDAček.
Zkrátka instantní depka, pokud jste ji neměli předtím, po konci ji zaručeně dostanete.
Hlavní hrdina John Marachech je obyčejný učitel, který někde v budoucnosti cestuje ve stázi s manželkou a dcerou na dovolenou a místo toho se probouzí se do noční můry na vesmírné lodi Groomlake. Všude kolem se povalují mrtvá těla lidí či monster, PDAčka líčí zoufalý boj o přežití, občas na hrdinu něco vybafne. Nechybí potoky krve, hrůzné experimenty, chodby jsou prorostlé agresivní houbou a někde v útrobách narazíte i na neméně agresivní hmyz a jeho přerostlou královnu. A v pozadí je šílený vědec Malan, kterému hrabe opravdu důkladně. John není akční hrdina... může umřít nebo se zranit, je mu zle, panikaří, propadá se na pokraj šílenství a hroutí se. Dál ho ale žene hlas Teah, která mu pomáhá po rádiu a nezlomné odhodlání najít ženu a dceru.
Potud všechno fajn, ale má to pár mínusů. 1. PDAček je opravdu moře, jejich čtení je nekonečné a bohužel většinou nijak extra zajímavé. 2. Všechno tohle dost vykrádá System Shock 1-2 + spoustu dalších filmových či herních sci-fi hororů. Bavilo mě to, ale nestrhlo, většinu hororových scén jsem už párkrát viděl. I když je fakt že to psycho s blížícím se koncem stojí za to - experimenty v laboratořích, sklad mrtvol. 3. Konec stojí opravdu za vyliž pr... více na konci ve spoilerech.
Vizuál mě úplně nedostal. Je to příšerně tmavé, na čtvercovém LCD vecpaný širokoúhlý obraz ústí v titěrnost všeho a pixelhunting je jak lovení blech (což je chyba na mé straně). Ale vyrenderované je to pěkně a všechny ty nechutnosti vypadají báječně (ehm :D).
Hratelnost není úplně tradiční. Namísto klasického zobrazení se pohybujete v izomerickém pohledu ve stylu RPGček, aktivní místa jsou občas označená jemnou zářící tečkou, občas ne a což ústí v zákysový pixelhunting, občas jsem měl problém i najít cestu dál a občas jsem tápal i v tom jaký mám v dané lokaci vlastně cíl. A připravte se na to, že každá místnost je zahlcená doslova mračnem aktivních míst, ale 99% z nich je k ničemu. Problém je pak, že mezi těmi všemi mrtvolami, přístroji a vybavením je občas něco co musíte najít a něco na to použít. Úkoly jsou povětšinou logické, předmětů ani lokací není moc, ale těch nelogických se také pár najde, včetně různých sebevražedných akcí které krásně shrnuje kolega Red.
Příklad nelogičnosti? Většina dveří se otevře po nějaké akci, posunem v příběhu případně zapojením něčeho, ale jedny dveře musíte odpálit. Jiný příklad. Potřeboval jsem aktivovat stázovou komoru a hledal 6 chemických látek a jejich dávkování pro úspěšné oživení. Našel jsem jich 5, tu poslední ne a ne... nakonec mi návod poradil že tu šestou musím tipnout! Ano bez návodu jsem se tentokrát neobešel. Puzzle jsou oživením, jeden z nejoriginálnějších (a nejnechutnějších) puzzlů co jsem viděl je operace vlastní páteře... fuj! :) A když jsem u nechutností, hrdina může na zhruba 10 místech zařvat specifickou smrtí a zhruba 10 věcmi spáchat sebevraždu... u tohohle jsem se spíše cynicky bavil :)
Dá se říct, že přes všechny drobné výtky jsem se solidně bavil a plánoval tak 80%, ale celé to vyústění příběhu mě tak otrávilo a zdeptalo, že to bude nakonec o 5% méně.
Už jsem viděl ve hrách ledaco, ale sledovat bezmocný za sklem, jak hrdinovi rozcupuje monstrum malou holčičku doslova na krvavou kaši to byla jedna z nejstrašnějších věcí co jsem ve hrách viděl. Na konci se ukáže, že Teah je cynická agentka cizí společnosti, hrdina ji zabije a pošle jediný stázový modul s manželkou do bezpečí, uvězněný na lodi. Jenže manželka byla dávno mrtvá, což se dá vyčíst z jedno z PDAček.
Zkrátka instantní depka, pokud jste ji neměli předtím, po konci ji zaručeně dostanete.
Jack Keane 2: The Fire Within