Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Han22

Han22

Martin Halilovič • 39 let • Brno (ČR - kraj Jihomoravský)

Komentáře

Brány Skeldalu 2: Pátý učedník

  • PC 70
Brány Skeldalu 2 přišly v roce 2002 jako velice netradiční pokračování. Jestliže jednička je čistokrevný dungeon, dvojka je pro změnu klasickou adventurou, doplněnou o prvky RPG a tahovek. Málokteré pokračování úspěšné hry si troufne na podobný žánrový veletoč a pokračování Skeldalu to celkem ustálo se ctí.

Příběh se odehrává deset let po pádu čarodějů ve Skeldalu. Mladý kouzelnický učen si otevře hubu v hospodě proti nekorunovanému vládci Rovelandu a skončí na vězeňském ostrově, odkud nemá být úniku. Což samozřejmě neplatí a postupně se odehrává dobrodružství, ve kterém jde opět o svržení velkého zla. Příběh mě v určitých bodech potěšil - dovíme se co stálo za šíleným plánem mágů ve věži i to jak dopadly určité lokace. Nejlepší atmosféru mají ruiny Skeldalu, plné pastí, levitujících trosek a magie. Nepotěšila mě návaznost na první díl. Tím zlem je totiž Wahargem, jediný přeživším ze Skeldalu, který se stal tyranským generálem s neomezenou mocí. Problém je, že v nabídce jedničky žádný Wahargem nebyl a navíc dle konce se měli všichni vrátit v pořádku. Už úplná kravina je návrat Bezry, jednoho z mágů který ve věži přežil. Sakra to si jako hrdinové nevšimli, že jim jeden mág upláchl. Navíc se právě on spojí s Wahamgerem...  

Technická stránka je v pohodě, adventurní grafika vypadá pěkně, hraje tu příjemná hudba a je tu i slušný dabing. K tomu je tu spousta minianimací, či rozpohybovaných obrázků. Nic z čeho by si člověk sedl na zadek, jako třeba o rok později v Poslu smrti, nicméně žádný průšvih. Tím je ovšem odfláklý konec, kterým je bez jakékoliv slova asi 30 sekundový slide tří obrázků.

Hratelnost mi ze začátku přišla naprosto parádní. Možná proto, že jsem dlouho nehrál adventuru, ale první vězeňský ostrov, kam se dostávají režimu nepohodlní je úžasný. Když se z něj dostanete, čekají Vás bažiny plné napevno připravených soubojů, ve kterých Vám rychle stoupají úrovně a zlepšují se kouzla. Totéž Vás později čeká na první velké mapě, kde potkáte spoustu lokací z jedničky a mezi nimi čistíte monstra, získáváte zkušenosti a za prodávané kůže šelem či zbraně banditů vyděláváte majlant.

Jelikož Engeor je mág, zapomeňte na zbraně. Cvičíte si zhruba 25 kouzel do páté úrovně, získáváte více životů i many a především více útoků za kolo. Zpočátku to je obyčejný fireball, později řetězový blesk, kterým děláte mezi monstry doslova masakry. Navíc jsou tu naprosto parádně zabudovaná kouzla do adventurní části. Ani Discworld, Simon Sorcerer nebo Kyrandia nepracovaly takhle skvěle s tradičními fantasy kouzly. Potřebujete něco zapálit? Máte fireball. Nabít elektřinou? Lighting bolt. Někam se dostat kam nemůžete? Teleport. A použijete jich mnohem víc, hlavně se vyplatí na každé obrazovce zkusit detekci magie.

Adventurní část je víceméně bez výhrad. Pravým tlačítkem chodíte, levým máte kontextové menu (mluvit, použít, kouzlo), kombinace jsou logické, pokud Vás napadne použít kouzlo, tak to většinou půjde. Občasnou prasárnou je tradiční pixel hunting (neviditelný drát, kousek země "udusaná hlína", jednopixelová svíčka). A samozřejmě občas narazíte na situaci, kdy potřebujete kouzlo, které jste netrénovali a tak Vás čeká grind.

Ve finále to jde ale do háje. Adventura ustoupí pseudo RPG, pěkná kreslená grafika se změní na izomerický hnus a procházíte lávky a později kobku, kde na Vás co pět kroků čeká nepřítel. Chodbami se musíte vracet, nepřátelé se Vám respawnují přímo za zády a je to úmorné. Tím spíše, že souboje začnou být otravné. Nepřátelé jsou v chumlu 3-4, firebally nebo blesky je nezdoláte protože Vám dojde mana, či životy. Všechny možnosti jsou zdlouhavé, než přijdete na prasáckou kombinaci - vyvolat soupeři do cesty jedničkového kostlivce, svázat ho s ním kouzlem hlubina a koukat se, jak soupeř rozmázne kostlivce a tím zabije i sebe. Takto primitivně se dá zabít i finální boss. Sbíráte levely a vylepšujete kouzla v době, když už ani jedno nepotřebujete a chcete jít za završením příběhu.

Finále mě nebavilo, stejně jako určité části příběhu, nicméně jinak jsou Brány Skeldalu 2 relativně slušným pokračováním.
+17

Brány Skeldalu

  • PC 80
Už hrozně dlouho jsem se chtěl ke Skeldalu vrátit, protože jsem si ho na poměry českých her 90. let pamatoval jako slušnou záležitost. A ani po letech mě nezklamal. Brány Skeldalu vznikly v roce 1998, tedy v době kdy klasickým dungeonům odzvonilo a grafika i hratelnost již tehdy působila dost retro.

Kupodivu právě grafika (možná i díky Windows převodu) příliš nezestárla. Zatímco různé první 3D pokusy z té doby vypadají po letech ohavně, Skeldal nabízí tradiční ručně kreslenou grafiku. Některé lokace se povedly více (lesy, ledové jeskyně, hory), některé méně (interiéry budov, tmavě fialový Skeldal), totéž platí i monstrech. Potěšily mě kozaté dryády (které jsou jinak doslova na zabití), to by v zahraničí v té době na 100% neprošlo.

Příběh je takový standart. V krajině Rovelandu se pěti odpadlých mágů pokouší vyvolat velké zlo a tak jiný mág vyvolá trojici lidí a ti se vydají zjistit původ zla a zničit ho. Pominu-li dost podivný začátek (únos hrdinů z jejich světů a defacto vymytí mozků), tak je pro podobnou hru v pohodě. Skeldal není úplně liduprázdný, dá se narazit na NPC, které můžete nabrat, je tu městečko plné lidi, kteří s Vámi i pokecají, ale většinou jde jen o obchod. Dialogy se snaží působit starobyle, ale ve výsledku to zní jak z brakovitého románu, a jsou tu i ošklivé intro a outro, které to rámují.

Hratelnost je tradiční. Vytvoříte si trojici postav (já dal dva fightery a mága), narolujete hodnoty síly, pohyblivosti, obratnosti a magie, poberete v chatce pár věcí a vydáte se do lesa. Z toho vede pár odboček, hned za rohem je první a jediné město, kde můžete spát, kecat s lidmi, prodávat loot a šetřit a kousek poblíž jsou jeskyně plné skřetů, kde se dá nahrabat spousta vybavení i pokladů. Brzy naberete další tři postavy a vydáte se do světa, sbírat legendární předměty a odhalit a porazit zlo. Snadno se to ovládá šipkama, je tu výborná automapa, do které se dá zapisovat a také mapa světa, kterou můžete využít pro fast travel.

Pro start ideální, navíc jsem se většinu hry nenudil. Jednotlivé prostředí i dungeony jsou každé jiné - budete procházet les plný střílejících dryád, ledové jeskyně s mrazivou vodou, sopky, věž plnou hádanek atd.. Většina dungeonů je hlavně o bojích, občas nějakém vybavení a puzzle jsou spíše v menšině a i pokud jsem na něco narazil, dalo se vyřešit i bez návodu. Občas do puzzlu použijete i kouzla (např. teleport). Autoři jsou skromní i různých propadlech, tajných tlačítkách a podobných chuťovkách. Zato jsou dungeony plné průchozích stěn a vřele doporučuji kouzlo true seeing neustále zapnuté, protože tajné zdi neskrývají jen poklady, ale i postup dál. Líbil se mi i fakt, že vyčištěné lokace zůstávají prázdné, žádný respawn a grind se nekonají.

Díky bohu se nekonají ani trable s nosností, co se vleze do inventáře (který lze vylepšovat), to unesete. Naopak neskutečně otravný bylo neustálé hladovění a žíznění postav. Jídlo i vodu sice můžete vyčarovat, ale stojí do drahocennou manu. Totálně mě rozsekalo podvodní kolo, kde se najednou u postavy objevila ikona žízně a já jí musel vyčarovat vodu :D :D. Naprosto jsem nepochopil odpočívání, které málokdy funguje do plného uzdravení a spát můžete asi podle toho jak se to tvůrcům líbí.

Alfou a omegou jsou boje. Ty jsou tahové a chvílemi pekelně těžké, popravdě mě zhruba do půlky (a ke konci znovu) příšerně sraly. Bojovníci se zpočátku netrefují, jejich úběry jsou malé, levely jdou nahoru pomalu, výcvik a lepší výbava pekelně drahé. Mágové nemají žádná pořádná kouzla na dálku (vrchol je magic missille) a k pěkným kouskům na blízko se dostanou až hodně za půlkou hry. To jsou pak chuťovky typu ledová krev či vykrvácení, ale problém u některých monster je, že prostě nechcete, aby byli blízko. Boje jsou přitom zajímavě vymyšlené. I když se odehrávají na tahy, než tahový souboj začne můžete získat výhodu když překvapíte soupeře zezadu. A nebo naopak neopatrně vstoupíte do dveří a sesypou se na Vás z boku. Můžete také rozdělovat družinu, což se hodí nejen u puzzlů, ale právě i v bojích. Můžete tak obklíčit prchajícího soupeře, nebo naopak schovat vzadu slabé mágy a dopředu poslat naboostované tanky.

Druhým základem je ekonomika a tady přichází obrovské minus. V dungeonech sice nacházíte zbraně, zbroje, diamanty, peníze, ale z 99% jsou to krámy výhradně na prodej (to 1% je sada Avalonské zbroje). Ta nejlepší výbava je totiž ve městě a je kurevsky ale fakt kurevsky drahá. K tomu si přičtěte nutnost zaplatit další šílené peníze za základní výcvik (do 20 bodů), pokročilý výcvik (do 30 bodů), výcvik zbraní, výcvik magie či mistrovské magie. Levelů je totiž málo, za každých jen 5 bodů. A vy potřebujete i mágy s trochou energie (síla) či více akcemi za kolo (rychlost). Navíc máte 6 postav, na každou potřebujete zbraň, štít, brnění, helmu, boty. Potřebujete manu, protože spát se dá omezeně, čas od času nějakou specialitu (kožešiny do ledové jeskyně). Pokud si chcete pořídit Temný úsvit, nejlepší sekeru ve hře, vypláznete 8 tisíc, což je suma, kterou nevyděláte ani vyčištěním celého dungeonu a prodáním všeho.

Vtipem dne je například že obří diamant prodáte cca za 300-400 zlaťáků. Skřetí poklad za 2 tisíce. A nocleh se všemi a jídlem (tedy plné uzdravení) stojí 220 zlaťáků... Nakonec mě to vedlo k úvahám o sviních zlodějských - máme tu partu cizinců co nám zachraňují zadky, tak proč je neodřít o poslední groš. Je to tak nějak typicky české.

A když se obloukem vrátím k bojům. Nakonec se mi podařilo jakžtakž vycvičit postavy, luxusně je vyzbrojit, bojovníci dostali temné úsvity, na konci měla hlavní postava kompletní avalonskou zbroj i s mečem. A výsledek? Ve finále mě i taky byly některé obludy schopné sundat na jednu ránu... Nemluvě o boji s Tiroky, pokud si to chcete vyspoilovat tak prosím. Tirokové jsou v posledním patře Skeldalu čtyři. Není se kam schovat, při boji zaútočí většinou aspoň dva. Jednou ranou sundají mága, na které se zaměřují prvotně, mají tři útoky za kolo a 500 životů. Úběry mých bojovníků tak kolem 20-30. Pomohla šílená strategie. Dostat se jednomu do zad, s bojovníky na které bylo sesláno zrychlení a oko za oko. Ustoupit s mágy o políčko zpět a posílat léčení. Tirokové si vlastními brutálními zásahy ubíraly, pokud mi bojovníka zabily, ve stejném kole byl vyléčen, takže se to nepočítá. Po tomto brutálu jsem byl rád, že střetnutí s mágy se odbylo jen animací.  

Každopádně na české poměry 90. let jsou Brány Skeldalu povedeým, pěkně nakresleným i vymyšleným dungeonem, který pro mě sráží jen občas frustrující soubojová stránka a opravdu zlodějská ekonomika.
+22

Legend of Grimrock 2

  • PC 80
Druhý Grimrock je po obrovských maratonech s přestávkami pouze na spánek za mnou a jsem z něj totálně vyřízenej. Na to jak se říká, že moderní hry jsou jednoduché, vodí hráče za ručičku a dohraje je každý poslepu, tak Grimrock přichází s tak brutální a často nefér obtížností, že si musím od hraní dát chvíli pauzu.

A přitom je to v jádru skvělá hra. Narozdíl od typické kobkařiny v jedničce se druhý díl odehrává na ostrově, kam se čtveřice dobrodruhů dostává po ztroskotání lodě. Grafika je opravdu neskutečná, ať už nádherné tropické pláže, pralesy, smrduté bažiny, děsivý hřbitov či různé druhy kobek. Je to pastva pro oči, vrcholící epickou podívanou při boji na střeše ve "finále". Stejně tak se povedly různé efekty, ať už střídání noci a dne, kouzlíčka, nebo potvory, ze kterých Vám spadne brada - třeba takový krysí král s monumentálním kanonem, nebo naprosto nechutní pavouci. Naprosto parádní vizuální bombou je poušť, ve které se prochází doslova horda zombíků a mezi nimi dva obrovští golemové.

Příběh je v podstatě stará škola, tzn. neexistuje. Během hry nepotkáte jediné NPC, veškeré náznaky příběhu jsou podávány útržkovitě a až na konci budete trošku moudřejší. Podivné kombinace sci-fi a fantasy odpadly a návaznost na jedničku? Inu v jednom easter eggu vykopete kostku z prvního dílu a na konci vidíte plány Grimrocku.

Hratelnost je formě hubu. Máte tedy několik vzájemně propojených venkovních lokací, pod nimi vždy několik pater dungeonů, samozřejmě se spoustou zkratek a tajných průchodů. V podstatě to funguje tak, že někam přijdete, vybijete to tu (respawn je velice vzácný), vyřešíte něco puzzlů a vydáte se čistit kobky. Cílem je hledat orby moci, každé čtyři můžete v jednom z chrámu proměnit na esenci elementu a s těmi se dostat do finále.

Ovládání, zbraně, nacházení a skládání nové výzbroje, souboje zůstaly stejné. Ve všem ostatním autoři přitrvdili a to na maximum a často dost nefér. Tak třeba puzzly či secrety. Na něco přijdete, na něco vám pomůže nápověda, na něco se podíváte do návodu a něco nepochopíte ani s návodem. Jsou tu naprosto nesmyslné secrety typu skoč z mostu doleva, obejdi ho dokola, skoč z most, obejdi ho doprava, přijdi a odejdi ke dveřím a ty se otevřou... Nápovědy jsou kryptické, často skryté v úplně jiné části hry, ideálně v té, do které teprve míříte. A secrety hledat musíte, protože skrývají ty nejlepší zbraně a hlavně výzbroj, včetně dvou epických sad zbrojí... no a bez pořádné výzbroje si neškrtnete.

Takže jsem většinou prošel všechno sám, zkusil najít co šlo, přijít na to co zvládnu a zbytek jsem zkontroloval podle návodu... chtěl jsem to mít při druhém hraní vše na 100%, což bych sám nedokázal ani za milion let.

Bohužel autoři hážou klacky pod nohy jak můžou. K nalezeným truhličkám nemáte paklíče, ke dveřím s poklady zlaté klíče. Překopaná je magie a než nakreslíte myší několika runové kouzlo, schytáte x zásahů. Ty nejmocnější zbraně mají cooldown až 7 sekund, což v situaci obklíčeni ze všech stran (a těm se nevyhnete) nepotěší.

Nejvíce zabrat dostaly skilly. V jedničce jsem věděl co trénuju (meč, sekyru, brnění). Tady je milion skillů, každý má až pět úrovní a nikdy nevíte co potřebujete. Lehké/těžké zbraně jsou základ, protože bez toho nezvednete žádnou lepší zbraň. S mágem jsem se zaměřil na jednu školu magie a také na vyvolávání, což je sice na hovno, ale nezvednete bez toho žádnou staffku. Se zlodějem pak na střelbu ze zadních řad. Bohužel vlastní skill má i alchymie, potřeba je myslet na brnění a když zapomenete na přesnost, tak máte silné útoky, které trefí každý druhý. Naprosto k ničemu jsou střelné zbraně (pušky), které jsou slabší než luky/kuše a navíc Vám ubývají náboje, narozdíl od šípů. A přestože jsem prošel co se dalo, víc než na 15 úroveň jsem se nedostal, takže bodů k rozdělování moc nebylo.

Přes všechny výtky jsem se bavil, ostrovy i dungeony jsou úžasně vymyšlené, ani jedno místo není prázdné, nudné nebo stejné, pocit ze získávání výzbroje či likvidace předtím těžkých mrch je parádní.

Na prdel to dostává až úplně na konci, kdy jsem byl naprosto znechucenej. Pokud chcete vidět skutečný konec, čeká Vás po zdánlivě finálním boji s dračím jezdcem ještě boj se samotným Island Masterem. To je čaroděj, který Vás zavře do bludiště plného ostnů, bez cesty ven. A zatímco díky původu hry jste poměrně neohrabaní, čaroděj kolem Vás lítá šílenou rychlostí, teleportuje se, bez jakýchkoliv cooldownů střílí kouzla všech škol magie na které prostě NEJDE mít resisty/ochranné kouzla. A ne to není vše - čaroděj vytváří armádu klonů, které umí totéž co on a pokud se mu dostane k tělu, útokem Vás odstrčí a ještě se kryje za silové pole. Po 3 hodinách snažení mi pomohl zázrak - čaroděj za mnou vlítl do místnosti 2*2 čtverečky, kde jsem se schoval, já východ uzavřel připraveným kouzlem silovým polem, druhé jsem pomocí staffky zakouzlil vedle sebe a dostal ho do pasti. A pak jsem naspídovaný elexiry rychlosti a s nasyslenou zásobou regeneračních krystalů bušil co to dalo a světe div se, vyšlo to.

Každopádně boss fight je naprosto přestřelený obtížností takovým způsobem, že bych si troufnul říct, že je to nejtěžší finální boss, jakému jsem kdy čelil. A přestože mě hra pořád velmi bavila, tak celková obtížnost všeho i na easy - hádanek, puzzlů, secretů, některých bojů a především finále je taková, že se zábava místy vytrácí. Proto jen 80%.
+28

Legend of Grimrock

  • PC 80
Dostal jsem chuť si opět projít Grimrock, jednu z těch mála "nových" her co jsem někdy dohrál. Nalákán vzpomínkou na Dungeon Mastera v moderní grafice, který mě bez problému jel, jsem se do toho podruhé po letech pustil. Asi jsem neměl, protože mi hra definitivně upekla prastarou grafárnu a náhrada ještě starší v posledních 2 levelech těžce nestíhala.

Každopádně Legend of Grimrock je naprosto jasná žánrová pocta Dungeon Masteru. Na začátku máte 4 kriminálníky, kteří jsou hozeni do propasti na vrcholu hory a aby se zachránili, musí projít 13 pater kobek. Příběh prakticky neexistuje, v průběhu hry s Vámi pomocí snů komunikuje něco, co Vám chce pomoc utéct a nacházíte poznámky dobrodruha Tooruma, který procházel kobky před Vámi. Přesto se dočkáte i zvratu a zakončení, ke kterému se ještě vrátím.

Hra je z roku 2012, takže grafika je samozřejmě parádní. Stíny, světla, efekty kouzel, různé vymazlené monstra (za mě top mágové a odporní pavouci) a jejich efektní likvidace. Brzy to ale vzhledem k stále stejnému prostředí přestanete vnímat.

Hratelnost je většinu naprosto tradiční a parádní. Máte 4 dobrodruhy - já zvolil dopředu dva bijce, dozadu jednoho mága a zloděje. Toho jsem nakonec nepotřeboval na páčení truhel, jak jsem myslel, ale stal se z něj expert na střelbu. Postavy povyšují, ale protože respawn se z 95% nekoná, zapomeňte na nějaký grind a trénink. Při povyšování si vybíráte do čeho zainvestujete, mě se vyplatilo s každým bojovníkem jednu zbraň (meč a sekyra) a brnění, u zloděje jsem trénoval střelné zbraně a u mága kouzelnictví a ohnivou magii. Zapomeňte na to, že byste si toho trénovali víc, protože nebudete ve finále ovládat nic. Trošku to zamrzí u mága, který má díky tomu přístup pouze k jedné ze čtyř magických škol, ale není to nic, co by neřešily různé výbušné bomby jiné magie.

Celou dobu hraní jsem si připadal jako ve vymazleném Dungeon Masteru. Stejně jako tam probíhá boj klikáním na ikony zbraní, které mají cooldown, magie je pomocí run, ale zjednodušená. Střelci automaticky sbírají šípy, nacházíte recepty na kouzla a tu máte velice jednoduchou alchymii, ve které tvoříte různé potřebné lektvary z bylinek v moždíři. Je tu perfektní automapa, spousta secretů, propasti které Vás většinou zavedou do oddělení části dalšího kola. Čas od času narazíte na léčivý krystal, funguje tu léčba spaním, jídlo, louče.

Jsou tu parádní puzzly, secrety se opravdu vyplatí hledat, protože skrývají nejlepší výbavu. Na 100% funguje hledání nových předmětů, které opravdu přináší podstatné zlepšení, s trochou štěstí se dá poskládat i celá sada brnění (asi 2*). K tomu tu máte 10 železných dveří, většinou otevíraných nějakou fintou, 7 legendárních pokladů a 16 poznámek od Tooruma, jehož osud nakonec zjistíte.

Všechno tohle funguje bezchybně na 100% zhruba 10 kol z 13ti. Pak přijde změna grafická, herní i příběhová a je to sešup. Následující odstavec popisuje proč jen 80%, kdo si nechce zkazit překvapení, neklikat.

11 kolo přeskočíte (později se vrátíte) a v 12-13 kole se ocitáte v jakémsi sci-fi prostředí. Ošklivé plechové kobky se mi nelíbily. Hratelnost jde do háje - místo puzzlů a secretů sbíráte plechové krámy a bojuje s respawnujícími se potvorami. Procházíte mrňavé, propojené patra a nakonec vlastní vinou oživíte bosse, který Vás chce zabít. Tím je jakási ďábelská plechová kostka?!!, která Vás ovšem rozmáčkne a game over. Nejenže je to dementní a ke zbytku hry se to vůbec nehodí, ale i herně je to naprosto zoufalé. Finální souboj marně prcháte před kostkou, ostřelujete ji zdáli (na boj z blízka zapomeňte), vyhýbáte se propastem i po celé mapě naspawnovaným potvorám, které Vás sice už neohrožují, ale stojí v cestě.  

Konec je zoufale antiklimatický hora vybuchne, hrdinové se ven nejspíše nedostanou.

Zkrátka finále je pro mě naprosté zklamání graficky, herně i příběhově s jedním z nejtrapnějších bossů co jsem kdy viděl. Proto jen 80%, jinak je Grimrock naprosto parádní dungeon.
+27

Albion

  • PC 100
Dokonáno jest. Konečně jsem se po těch desítkách, stovkách znovu dohraných a okomentovaných her vrátil k jedné z těch nejlepších, k božskému Albionu. Tahle hra pro mě symbolizovala dětství a mládí. Když jsem ji poprvé, podruhé hrál, byli mi náct, miloval jsem sci-fi a fantasy, byl otevřený a užil jsem si to na 200%. Tahle hra je pro mě osobní, je to takový symbol toho co bylo a nebude a bál jsem se k ní vrátit, bál jsem se že se na ni podívám dnešním cynickým okem a strhám ji, že už to nebude ono. A ona fungovala i po letech, byť ty výhrady bych našel.

V daleké budoucnosti se vesmírná loď Toronto blíží k pusté planetě, aby ji vytěžila. Pilot Tom Driscoll a vládní zástupce Rainer Hofsted se vydají v člunu na povrch, ale havarují a po probuzení se nestačí divit. Ocitají se živoucím, kvetoucím světě mezi kočkoidními Iskai, kteří používají magii, staví své domy z rostlin a netuší co se na ně řítí. A začíná přenádherné dobrodružství, které partu k níž se postupně přidávají další a další postavy provede několika kontinenty a různými společnostmi. Setkáte se s potomky dávných Keltů, temnými kouzelníky, společností která těží kov z živoucí země nebo učenci. Strávíte hodiny debatováním s lidmi o každém aspektu života na Albionu, jednotlivých společnostech i spoustě dalších věcí. Budete vyšetřovat vraždy, odhalovat spiknutí, zastavovat války...a na konci bude ve Vašich rukou osud celé planety. Celý ten svět je naprosto famózně vymyšlený, jen trošičku zamrzí, že o většině věcí Vám všichni lidé řeknou totéž.

Grafika je další z nezapomenutelných věcí. Když jsem hru hrál poprvé, obvykle jsem hlásil, že se jdu toulat zelenými pláněmi Albionu :) Ten svět je prostě neskutečně... zelený a přírodní. Nádherné krajinky, které vidíte z ptačí perspektivy se střídají s živoucími městy Iskaiů či temnými dungeony pro změnu z vlastního pohledu (úžasný Kamulos) a do toho tu máme i pro kontrast prostředí vesmírné lodě :) Po umělecké stránce je to pořád nádherné. Technicky to v některých 3D částech zestárlo, hlavně v počtu detailů a tom, že to 3D ve skutečnosti jako 3D moc nevypadá.

Hratelnost je stále fantastická. Jak se to pozná? Třeba tak, že je někdo jako já blázen a dá si u hry 24 hodin čistého času :) Tak se pozná chytlavá hra. Albion je tradiční RPGčko, kde na začátku máte dvě slaboučké postavy, které skolí první prevít. V městě nakoupíte nějaké zásoby, pár primitivních zbraní, protože ukořistěné laserové pušce brzy dojdou náboje a vydáte se vyčistit sklep :)

Hrdinové mají spoustu statistik v jednoduchých sloupcových grafech, přehledný inventář i postavu na které věšíte šatstvo. I když předměty či zbraně nehlásí co umí, většinu z toho poznáte právě na statistikách, kde uvidíte bonusy, ale i malusy (např. čím těžší zbroj, tím horší bojové schopnosti). Je potřeba jídlo, protože bez něj nemůžete odpočívat a léčit se. Jsou potřeba lahvičky na manu i zdraví, je potřeba si pohlídat nosnost, nebo na sebe navěsíte zbroj, zbraně, vezmete zlaťáky, jídlo a lahvičky... a nehnete se. S tímhle jsem bojoval do konce hry, protože výše vyjmenované věci jsou nutností. Naštěstí ve hře najdete amulety moci, které přidávají 50 k síle a díky tomu se z dvou hrdinů stávají nosiči... ale i tak jsem i na konci měl problémy. Třeba jsem prodal nasyslený loot z jednoho z posledních dungeonů a díky 15 tisícům zlaťáků se nehnul.

Systémově je hra neskutečně propracovaná - šetříte či nacházíte opravdu legendární předměty, které přidávají parádní statistiky. Do toho levelujete kvůli životům a mana pointům. U trenéra si za level body a peníze vylepšujete boj na blízko a na dálku. A kouzelníci musí nejen najít/koupit/naučit kouzlo ve své škole, ale musí na něj mít dostatečnou úroveň a ještě je ideální si ho vypiplat na maximum. Maximální kouzla berou více životů, jsou plošnější a je menší šance, že proti nim budou monstra odolná.

Když jsem u magie, Albion je jedna z mála starých RPG, kde se vyplatí. Zpočátku jsou kouzla k ničemu, lahvičky na manu drahé a máte sebou Drirra, který vše zvládne s mečem. Ke konci jsem poslední dva dungeony na meče prakticky nesáhl. Měl jsem 4 kouzelníky, každý s něčím specifickým. Jako mladý jsem vždy používal zmrzlou lavinu (zmrazí vše na obrazovce na 3 kola) v kombinace s hromobitím (úběry všemu na obrazovce 40 hitpointů). Tentokrát jsem ale zainvestoval čas, lahvičky a trénink do dvou ultimátních kouzel, které ze hry udělaly zívačky. Démoni exodus Vás elegantně zbaví všeho nadpřirozeného; což v jedné lokace kde se obnovuje 16 trojkových démonů znamená možnost vylevelovat postavy na max. úroveň. Hněv bohyně pak pohltí do víru vše na obrazovce. Musím uznat, že s takhle parádní magií jsem se jen tak nesetkal.

Souboje jsou tahové, na čtverečkové mapě, kde si vybíráte s kým, na koho a jak zaútočíte, přeskupujete se, stavíte formace, utíkáte, pomocí rychlosti ovlivňujete kdy začnete či počet útoků. Jedním slovem bez chybičky, navíc ty efekty kouzel jsou opravdu úžasné i dnes.

Samotný průzkum světa pak probíhá zcela netradičně ve dvou odlišných systémech - 2D a 3D. V 3D vidíte ulice větších měst a dungeonu. Mapa je tu fantastická, v městech přidává automatické transportní body, v dungeonech ukazuje něco důležité - spínače, truhličky, pasti. Na tajné čudlíky, průchozí či rozbitné stěny si musíte přijít sami. Vše se ovládá pohodlně šipkami a přestože v Albionu trávíte spoustu času toulkami přírodou spojených s grindovám či ve městech, dungeony stojí za to. Obrovské, několikapatrové, plné soubojů, parádních puzzlů, tajemství a většinou i solidní výbavy.

Ve 2D se pak procházíte přírodou, menšími vesničkami a interiéry domů. Ovládat můžete opět klávesnicí, či myší a pokud bych Albionu něco vytýkal, tak je to právě 2D. Pathfinding je mizerný, kolikrát nechápete kam se můžete dostat a kam ne, co obejít jde a co ne, zasekáváte se o každou blbost. V obrovských a nepřehledných domech lidé pobíhají a nemáte šajn, s kým jste mluvili a s kým ne. A zatímco dungeony jsou plné užitečných věcí, domy jsou doslova zaplevené milionem krámů k ničemu, mezi kterými snadno přehlídnete něco důležitého. Nebo milion skříněk, které nejdou prohlédnout, ale mezi nimi je určité procento, které jde. A největší výtka v 2D zoufale chybí mapa. V domech se ještě nějak zorientujete, ale když vylezete do přírody, nemáte ponětí kam jít a kudy... zkrátka hledej šmudlo.

Megadlouhý komentář je na světě a to jsem nezmínil spoustu věcí. O tom jak mi postavy přirostly k srdci. O úžasné keltské hudbě v některých lokacích. O překvapivém nedostatku vizuálního pozlátka (animací). O inspiraci pro Avatara. Albion je za mnou a dopadlo to dobře. Pohádková grafika, hluboký příběh mísící sci-fi a fantasy a netradiční kombinace 2D/3D RPGčka. Ty chyby v něm už vidím, ale i tak je to stále jedna z mé TOP 10.
+43

Cannon Fodder 2

  • PC 70
No a teď babo raď co napsat. Cannon Fodder je naprosto stejná hra top-down střílečka jako první díl. Nezměnilo se vůbec nic - stejné menu, jména postav, ovládání. Stejné je ovládání, zbraně, úkoly - zabít všechny, odpálit budovy, občas někoho zachránit. Stejné jsou vrtulníky, tanky a vozítka. Dokonce je tu opět 24 misí, které dohromady tvoří 72 kol. Příběh opět není, autoři se neobtěžovali tentokrát ani s intrem (jsou tu pouze titulky) a místo outra je tu naplácnutý obrázek a nápis The End. Tohle není pokračování, ba dokonce ani datadisk, tohle je pouhý mission pack.

Jedinou grafickou novinkou jsou nová prostředí, hrdinové asi cestují časem a tak se podíváme mezi kozom... ehm muslimy, gangstery, do středověku, do UFA a na mimozemskou planetu. Hratelnost se nemění ani o píď, jen mě pobavilo, že místo tanku jsem v mimozemských kolech ovládal řiditelného Daleka (Doctor Who). Graficky je to spíše už podprůměr, zejména mimozemská planeta je odporná.

Je to stejná zábava jako první díl? Víceméně ano, jen autoři přitvrdili s obtížností a to hlavně ze začátku ve středověkých kolech. Nepřátel je víc, jsou agresivnější, rozmístění některých prvků jako střílny či helikoptéry je pekelně nefér. A v misi 24/1 se autoři zbláznili, vypustí dvojici vojáků na prťavý ostrůvek a kolem se ze všech stran stahuje snad 50 alienů. Tohle jsem hrál asi stokrát a byl jsem jsem si na 100% jistý že to nejde vyhrát.

EDIT: Včera jsem zapomenul napsat o posledním kole, něco tak dementního jsem opravdu ještě neviděl. V posledním kole máte proti sobě jediného mimozemšťana hned u Vás, který se ani nebrání. Picnete ho a to je konec.

Za naprostou absenci čehokoliv nového a přestřelenou obtížnost procenta dolů, jinak je to v podstatě stejná zábava jako první díl.
+17

Cannon Fodder

  • PC 80
Při procházení starých odechovek jsem dostal šílenou chuť pustit si po letech tuhle šílenost a docela mě překvapilo, že taková notorická pecka z devadesátek tu nemá jediný koment.

U Cannon Fodderu nemá smysl pitvat příběh, protože tu žádný není. I když mě překvapilo, že GOG verze má něco jako intro. Grafika - inu detailů tu moc není, je to titěrné, rozplizlé a na mapě stěží poznáte co je co. Na druhou stranu, prostředí (džungle, poušť, ledová pustina a podzemí) jsou vykresleny slušně a rovněž výbuchy a krev jsou taky fajn.

U Cannon Fodder jde především o instantní řežbu, do které se dostane naprosto každý. V pohledu shora vidíte skupinu vojáčků, se kterou musíte vyčistit kolo, což znamená pobít všechny vojáky a odpálit budovy, kde se spawnují. Ovládání je myší, pravé tlačítko střílí, levé chodí, obě najednou odpálí raketu či granát. Nic jednoduššího a intuitivnějšího nemůže ani být. Navíc je to ze začátku naprostá pohoda. Nepřátelé padají po desítkách, se svou skupinkou si připadáte jako Rambo a mise rychle ubíhají.

Zdání ale klame a z odechovky se vyklubala dvoudenní řežba, kdy mi i ulítlo pár sprostých slov. Není se čemu divit, protože hra má 24 misí a každá mise může mít 1-6 kol, celkem to dělá 72 kol! Mezi misemi můžete ukládat, ale v misích jste odkázáni na sebe. Když Vám zařve voják, nic se neděje, když zařvou všichni, jedete znovu a to tak dlouho, dokud máte na základně rekruty. Takže jsem se zpočátku snažil projíždět mise bez ztrát, ale brzy to vzdal.

Ono totiž přituhuje a fest. Napřed se objeví voda ve které nemůžete střílet, v mapách začnou být bazukáři, kteří udělají s Vaší skupinkou krátký proces. Vyplatí se (a to platí pro celou hru) rozdělit postavy a chodit s jednou na opatrný průzkum, neboť palebná síla je stejná, ale hůř Vás zasáhnou. A pak už to jede. Obrněné domy či věže, které musíte zničit z vozítka či jiné věže. Auta co z Vás udělají krvavou kaši, nezničitelné tanky a naprosto zkurvené vrtulníky, které pokud jsou ve vzduchu nezasáhnete ničím a ony Vás bombardují granáty či raketami. O to slastnější je pocit obsazení něčeho podobného, ideálně vrtulníku a naprostá masová destrukce :) Náplň misí je vynikající.

Abych jen nechválil, některý věci tak super nejsou. Záchrana rukojmích, které se odmítají hnout, či Vás následovat (naštěstí jsou nesmrtelná). Některé mise jsou šíleně nefér, protože než se stihnete pohnout, tak na Vás něco letí a odstřelí Vás. A ovládání hapruje. Postavičky se zasekávají, chodí husím pochodem a vozítka a v menší míře i paňáci mají jakousi setrvačnost, díky čemuž občas zařvete ne vlastní vinou, ale vinou ovládání. A šílenou poslední misi si autoři mohli odpustit. Objeví se poprvé časový limit 99 sekund, svou skupinu musíte rozdělit na tři, vyčistit tři místa, obsadit spínače a přivolat vrtulník. Tím následně sesbírat ostatní a ještě zničit všechny baráky. Ve stejný moment se objeví nezničitelný nepřátelský vrtulník a prostě se to nedá stihnout. Já to zvládl asi na posté s hollywoodským časem, kdy zbývala jedna vteřina

Každopádně Cannon Fodder byl skvělou zábavou jako kdysi, jen místy poněkud frustrující. A jdu zkusit dvojku, kterou jsem nikdy nedohrál.
+16

Tubular Worlds

  • PC 70
Namlsán celkem snadným pokořením Raptoru jsem si zkusil ještě jednu "raketku", Tubular Worlds, kterou jsem v dětství hrál, ale určitě nedohrál.

Tubular Worlds se mi na první pohled líbila o něco více než Raptor ze stejného roku. Grafika je osobitější, v každém světě jiná a hraje všemi barvami, originálně vypadají i všechny monstra a hlavně bossové, v intru je pár moc hezkých obrázků. Příběh samozřejmě není, ale to jsem ani nečekal, jen pár řádků o boji s nějakým nepřítelem.

Tak jsem to zkusil, říkal jsem si, že to není zas tak těžké, dostal se do třetího kola prvního světa a, kde jsem ztratil třetí život... a game over. Žádné uložení, žádný password po kole, nebo aspoň continue. Jediné jak si prodloužit život je sesbírat 100 kuliček pro jeden život a asi dvakrát jsem ve hře život našel. Ve hře jsou celkem 4 světy a každý má 4 kola. Poslední kolo každého světa je monumentální boss, kterého likvidujete na etapy. Na tři životy se 16 kol zkrátka nedá projít, navíc zde platí tradiční pravidlo - zasáhnou Vás, ztratíte všechny zbraně, což v pozdějších kolech znamená konec, neboť proti drtivé přesile nemáte šanci se základní zbraní přežít ani deset sekund.

Takže přišel na řadu DosBox se save states. Aby to byla aspoň trošku výzva, ukládal jsem vždy pouze na začátku kola. A celkem jsem se bavil. Hra je nejen hezká, ale i dobře vymyšlená, soupeři a překážky se dynamicky střídají, boss fighty jsou naprosto úžasné, zejména obrovská loď plná dílčích součástí na zničení ve třetím světě. Líbil se mi tradiční upgrade zbraní jak to znám z automatovek - tři druhy a každý má asi 5 stupňů, k tomu rakety, rychlost, rotující štíty. A pokud si člověk dává pozor, drží se vzadu, tak se některá kola dají i celkem snadno vyhrát. Jiné pasáže, zejména boss fighty jsem si zopakoval třeba 20*. I s tím ukládáním na začátku kol to bylo celkem náročný a za ten celý boj se mi hra odměnila asi pětisekundovou animací a hláškou, že má zkusit těžší obtížnost! Tak určitě.

Tubular Worlds je pěkná a povedená arkáda, kterou bohužel stejně jako spoustu arkád z první půlky 90. let nelze poctivě dohrát. Jsem si stoprocentně jistý, že i kdybych u toho seděl týdny a trénoval, tak bych se na konec v životě nedostal. A taková hra, byť celkem povedená ode mě víc než 70% nedostane.
+19

Raptor: Call of the Shadows

  • PC 70
Dostal jsem chuť si zahrát nějakou pohodovku na jedno odpoledne a Raptor to splnil beze zbytku. Raptoru a podobným hrám jsme v dětství říkali prostě "raketka" a tomuto žánru se dařilo především na konzolích a automatech. Na PC bych zástupců tohoto arkádového subžánru spočítal na prstech na prsté jedné, dvou rukou (Xenon 1-2, Tyrian, Tubular Worlds, Stargunner a tím moje paměť končí).

Strukturou je to typická Apogee hra, tedy 3 epizody po 9 misích s tím že jako v každé raketce je boss na konci každého kola. Obtížnost je vyvážená, na začátku je to pohodovka, na konci přituhuje a pořádně. Tou dobou jsem už ale měl naškudlené peníze, takže twin lasers a štíty to jistily. Hra neháže žádné klacky pod nohy, takže mezi misemi se dá normálně ukládat, jeden zásah neznamená smrt, protože máte určitou energii. Kromě toho mezi misemi zúročíte nasbírané peníze a můžete si kupovat různé zbraně, doplnění energie, štíty a prodávat co už nepotřebujete.

Jak jsem psal, ze začátku je to pohoda, nepřátel je dost, ale dá se jim snadno vyhnout, nebo je zničit. S lepšími zbraněmi se vyhýbat přestanete a přepadne Vás touha zničit všechno na obrazovce - kromě různých tanků a poletuch se dá protipozemními zbraněmi likvidovat prakticky vše na zemi - budovy, sklady, různé instalace, vše bouchá ve spektakulárních ohňostrojích. Ke konci je to naopak šílený bordel, nepřátelé létají v houfech, střílí do všech stran kulky, rakety nebo i lasery, které jedním zásahem smažou veškerou energii. Takže je lepší držet se pěkně u strany a likvidovat jen co Vás přímo ohrožuje. Ovládat to lze klávesnicí, což je přesnější, ale tužší a nebo myší, kdy je ovládání trošku nepřesné, ale za to rychle uniknete různým houfům střel.

To vše v neurážející ručně kreslené grafice, která je na začátku víceméně stále stejná, ke konci nabídne i nějaké variace prostředí. Příběh tu absentuje, ale po završení epizody se dočkáte kratičké animace a nějakého toho generického textu ve stylu "gratulejeme jsi největší hrdina".

Raptor je zkrátka naprosto klasická "raketka" u které je těžko něco extra vytknout, nebo chválit. Osobně mám mnohem radši automatovou sérii R-Type, ale jak jsem psal, na zabití jednoho odpoledne je to fajn.
+16

Dungeon Master II: The Legend of Skullkeep

  • PC 90
Dungeon Master 2 byly spolu s UFO: Enemy Unknown první dvě hry, které jsme s bráchou měli na prvním počítači a byli jsme absolutně nadšení z úžasné atmosféry, i když jsme hru tenkrát nedotáhli. DM2 vznikl v roce 1995 a se Stonekeepem tvořil poslední dva tradiční dungeony a zároveň také dvě nejlepší hry v ranku RPG/dungeon v tom roce. Po znovu dohrání musím uznat, že Stonekeep je o pár maličkostí lepší.

Stejně jako v jedničce je příběh jen v manuálu. Chybí i jakékoliv intro (jen pohled na Skullkeep), nejsou zde NPC a outro je vtipné a hezky nakreslené, ale nic moc neřeší.

Systém hry se naprosto nezměnil - je tu stejný interface, pohyby, ovládání, magie, styl boje, inventář, nutnost jezení i pití, statistiky, levelování. Opět si vytvoříte partu 4 lidí, se kterými se prosekáte až k hlavnímu záporákovi Dragothovi a zatnete mu tipec. Jen jeden z party je pevně daný, ale naštěstí to není žádné máslo. Jídlo a pití už není problém, vody je všude dost a jídlo se dá "nasekat" do zásob.

Protože základy jsou stejné, není problém se pustit do průzkumu a tady přichází obrovské plus. Než se Vám podaří dostat do pevnosti nějaký čas strávíte venku a atmosféra je fantastická. Grafika sice trochu zestárla (i když ne tolik jako u Stonekeep), ale pořád funguje. Procházíte temnými lesy, kde slunce nikdy nevyjde, zato slejváky a bouřky jsou na denním pořádku. Narážíte na pasoucí se dinosaury, háj plný obrů, bažiny plné lepícího se hnusu, děr a vlků. Občas uhodí blesk (a někdy i do Vás) nebo se z lesů vyloupne krvavá fontána či hororový hřbitov. Atmosféra funguje i v pevnosti, neboť se tvůrci nebáli trošku té techno-fantasy a tak mezi monstry či čaroději narážíte na mechanické oči, parní kotle, turbíny a vše vrcholí přes 4 patra táhnoucím se strojem na portál do jiné dimenze.

Ruku v ruce s touto změnou prostředí jde i hratelnost. Cílem je projít různě propojené lesní planiny, nasbírat 4 části klíče a pak projít relativně malou pevnost Skullkeep. Patra mají sice zlomek velikosti prvního dílu, ale za to jsou po okraj nabitá pastmi, propadly, tajnými chodbami a puzzly (otáčecí zrcadla či geniální chodba s "očičky"). Změnili se i nepřátelé - někteří Vás nechají být pokud necháte být Vy je, jiní útočí jen ve smečce, další uhýbají kouzlům, nebo vlétnou do skupiny. Vrací se i trpasličí zloději, kteří dostali velké bráchy - ultratuzí lesní obři, kteří mají ve zvyku Vám vytrhnout zbraně z rukou. Hra se na první pohled zdá malá a nebýt grindu, asi bych ji dohrál i dříve, ale ani na chvíli se nenudíte.

Naprosto fantastické je obchodování. Máte dvě obchodní čtvrtě, přičemž v jedné jsou nižší ceny než v druhé. Obchodníci prodávají na dvou stolech (výkupní a prodejní) a pokud se Vám podaří střelit nasyslené věci na tom prodejním máte lepší ceny. Jsou hlídání ultratuhými ninjy, které je kumšt zabít i v závěru, při známce problémů zavřou krám, dá se s nimi smlouvat, vykupují jen to co prodávají (žádné prodávání stejků obchodníkům se zbraněmi). Je tu šest druhů platidel (od měďáků až po modré diamanty), apartní peněženka a obchodník Vám klidně smění drobáky za větší. Navíc jim nikdy nedojdou peníze... a ano, luxusní věci jsou nekřesťansky drahé. Zkrátka obchodování je jedno z nejlepších co jsem kdy ve hrách viděl.

A tak jsem se do toho pustil. Vyhlídl jsem si palouček s dinosaury, kteří dávali maso a pomalu ztuha leveloval stejně jako v prvním díle všechny 4 vlastnosti u každé postavy. Dotáhl jsem to na experta, dále už jsem neměl sílu. S nabitými zkušenosti jsem počal genocidu obrů a prodejem seker vydělal majlant, za který nakoupil vysněné tech a poly brnění a vorax sekery. A přišlo první velké mínus. Moji ranaři se skoro 500 životy unesli v průměru kolem 60 kilo, přičemž už od 30-40 kilo začali být přetížení a táhli se jak sopel. S naprosto prázdnými inventáři byli přetížení, což jsem nakonec konstantě řešil obrovskou zásobou nápojů síly, ale je to neskutečně otravné a nesmyslné, člověk si vydělává v krvi a potu na vybavení a pak ho neunese.

Druhou a podstatnou výtkou je závěr. Ano Skullkeep je výborný dungeon, ale od vstupu na Vás začne Dragoth posílat armádu minionů, zubatých koulí střílejících blesky. Moje parta supermanů je většinou smázla na 2-3 rány, ale problém je, že jsou všude, pořád a otravují, vypínají oheň v peci, ubírají životy. Teleportují se portály, které se dají zavřít, ale záhy se znovu otevřou. Místo soustředění se na puzzly, hledání tajných stěn a tlačítek člověk trpí nekonečným respawnem.

Finální boj si pamatuju jako peklo, což se tentokrát nestalo. Měl jsem univerzálně vytrénované postavy s nejlepším brněním, zbraněmi a nápoji síly a sebe vytrénovaného v bitevním valčíku. Tak stačily fireshield a spellshiled a pěkně na férovku zblízka boj. Dragoth padl než stihl přivolat hordy minionů a to je konec pohádky.

Dungeon Master 2 přišel v roce 1995 bez příběhu, NPC a s relativně krátkou hratelností, ale i tak je to až na pár much stále fantastická záležitost.
+21

Mortal Kombat 4

  • PC 60
Mortal Kombat 4 mě nikdy k srdci nepřirostl. Měl jsem doma originálku, na kterou si léta sedal prach a mám krásnou vzpomínku na střední, kdy jsme s kamarádem absolvovali závěrečnou zkoušku a zatímco ostatní čekali, my vyrazili pařit do učebny MK4 :)

Největší výtka hned na začátku patří grafice. Po zapnutí na Vás vybafne odpudivé, tmavé, mizerně sestříhané a rozkostičkované intro, které je jedním z nejhorší inter co jsem kdy viděl. Kromě toho má každá postava má na konci krátký filmeček, který kromě nekvality ohromí příšerným dabingem a absencí titulků, takže jsem si několikrát hledal, co postavy vlastně říkaly.

Samotné hře 3D grafika neprospěla. Všechny postavy vypadají stejně, jsou hranaté a ošklivé a prostředí či efekty jako krev či kouzla jsou laciné až běda. V roce 1998 už 3D šlo udělat hezky (Half Life, Unreal), ale většina her se plácala v těchto ošklivých pokusech od 3D jako ryba na suchu a všichni recenzenti povinně valili bulvy jak je to nádherné. No nic.

Příběh navazuje na třetí díl. Shao Kahn je zničený a na světlo přichází bývalý bůh smrti Shinnok s čarodějem Quan Chim, který ohrožuje všechny říše. Proti nim se staví hromada starých i nových postav. Nechybí Liu Kang, Sub Zero, Sonya a Jax, po pauze ve trojce se vrací Scorpion, Cage, Raiden a Reptile. Všechny nové postavy z trojky zůstaly zapomenuty a objevují se noví bojovníci. A tady je kámen úrazu číslo dvě.

Nové postavy jsou nezapamatovatelné a po znovudohrání chápu proč. Jedna díky grafice vypadají všechny podobně, jednak se kradlo a hodně. Je tu člen Černých draků Jarek (fakt Jarek??) co má pohyby od Kana, Edenijská vyslankyně Tanya je prostě žlutá Kitana/Mileena s jejich pohyby, Kai je další šaolin/bílý lotos, Shinokův generál Reiko vypadá na 15 a připomíná Robina. Fujin je originální bůh větru ale blbě se za něj hraje, ozubený čaroděj Quan Chi se mi líbil (pohyby i vizáž). A Shinnok vypadá barevně jak šašek a kromě proměn ala Shang Tsung neumí vůbec nic. Jsou tu i tajné postavy, ale jsou ztrátou času. Ani jedna nemá vlastní konec ani fatality, Noob Saibot má vykradené útoky, Meat je jen maso kopírující ostatní postavy, Kitanu jsem nerozjel a jediným plusem je možnost si zahrát za brutálního Gora.

Šetřilo se i na zakončeních, takže jsou tu jen dvě fatality pro každou postavy a dvě aréna fatality. Úpřimně, žádná škoda animalit, friendshipů a babalit. Co ovšem škodou je je že spousta fatalit je stejných jako ve 2-3 díle a těch opravdu originálních moc není - za mě Scorpionův "škoprion" a Quan Chiho "nožička" :) Musím se pochlubit, že se mi i přes obtížnost nakonec všechny fatality povedly, i když ty Fujinovy jsem zkoušel asi 20*.

Kupodivu hratelnost není zas tak hrozná. Pod tou grafickou bídou a neoriginalitou je to pořád slušná mlátička. V menu se konečně objevily seznamy pohybů, komba jsou jednodušší, počítač se chová v závislosti na obtížnosti a tu nejnižší se z toho stane procházka růžovým hájem. Přibyl druhý typ přehozu, při kterém soupeři něco zlomíte a přibyly zbraně. Ty jsou parádní od různých palic, mečů, seker, nožů až po bumerang a kuši. Každá má 4 verze útoku a stojí to za to. Bohužel jakmile vytasíte zbraň, soupeř po Vás jde jak slepice po flusu a během pár sekund Vám ji vykopne. Starým postavám většina pohybů zůstala, u těch nových je většinou aspoň jeden útočný a jeden střílecí, které za to stojí a na nižších obtížnostech se to hraje snadno (kromě neporazitelného Gora).

Přesto - dohrál jsem všech 15 postav, vyzkoušel všechny fatality a stačilo. Když si to srovnám s tehdejší 3D konkurencí jako byl třeba Tekken 2/3, u kterých jsem strávil desítky hodin, tak tomu Mortal Kombat 4 nesahá ani po kotníky.
+17

Mortal Kombat 3

  • PC 85
Mortal Kombat do třetice a nejlepší díl. Tohle je můj Mortal Kombat, tohle je hra ve které jsem hrál před dávnými časy dokonce turnaj, tohle je díl ve kterém všechno stále funguje jak si to pamatuju.

Příběh je takový, že Shao Kahn měl turnajů plné zuby, takže prostě otevřel portál na Zemi, ze všech lidí vysál duše a na ty přeživší poslal vyhlazovací čety. Na Zemi se zformovala staro-nová aliance bojovníků, dílčí příběhy začínají mít šťávu (robotická Lin Kuei, Kanova zrada lidstva, tisíce let stará císařovna Sindel).

Grafika je rozmanitá, podíváme se nejen do chrámů a lokací z Jinozemě, ale také na různá místa na Zemi, kde v pozadí vidíme rozsah katastrofy. Bojovníci jsou sexy, krev stříká ve třech odstínech (rudá, zelená a černý olej). Jediná výtka je tak slabší a nezměnitelné rozlišení v GOG verzi a také podivné efekty u animalit.

Ve trojce čeká celkem 14 + 1 tajná postava. Z jedničky se vrací Sonya i Kano, z dvojky zůstal Jax s robotickými pažemi, Sub Zero bez masky, Kung Lao, Shang Tsung a samozřejmě Liu Kang. Sedmička postav je pak zcela nová - robotičtí ninjové Cyrax a Sektor, bývalý kriminálník s maskou Kabal, oživlá císařovna Sindel, ženská představitelka rasy shokanů (Goro a Kintaro) Sheeva, indián Nightwolf a policajt Kurtis Stryker. Jako tajná postava je tu robotický Smoke, který se mihnul ve dvojce ještě v lidské podobě.

Nové postavy mě vesměs bavily - roboti jsou super, Sheeva má ultimátní útok, Kabal super vzhled, háky a útoky a ve své době jsem měl jako fanda akčňáků rád i poldu Strykera. Oželel bych Sindel i Nightwolfa.

Samozřejmě tady přichází největší výtka - zbavení se kultovních postav jako Cage, Scorpion, Kitana, Mileena či Reptile byla naprostá kravina. Tyhle výtky řeší geniální Ultimate Mortal Kombat, neboli Mortal Kombat Trilogy, kde jsou všechny hratelné i skryté postavy, pár postav navíc a ještě k tomu ty původní mají některé nové útoky. Ale MK Trilogy je braná jako samostatná hra, takže výtka zůstává.

Jinak si nemůžu stěžovat. Boje jsou rozmanité, každý soupeř reaguje jinak, žádný tupě nestojí a nepřijímá útoky, ale taky není neomylný. Volba obtížnosti funguje, většina z postav dostala nějaký nový pohyb ale ty staré zůstaly. Objevil se běh (proti PC vesměs nepoužitelný) i komba. V normálním boji s PC kombo předvést šanci moc nedostanete, ale pokud máte postavu, která umí soupeře omráčit, je to mazec. Já si takhle v minulosti oblíbil Cyraxe, který má prakticky nevyhnutelnou síť a následné celkem snadno vyťukatelné kombo ubírá 30% života. Na konci jsou kentaur Motaro, který odráží všechny střílecí útoky, ale dá se uskákat a se správnou taktikou neskutečně snadný Shao Kahn.

A samozřejmě nesmím zapomenout na fatalitky. Vše co bylo ve dvojce zůstává, přibyla možnost Animalit. Ta je podmíněna prohráním jednoho kola, vyťukáním milosti a následně můžete sledovat hrdiny jako různé vraždící zvířátka. Friendshipy jsou stále trapné, Babality stále zbytečné a Fatality - tady se tvůrci utrhli z řetězu. Většina z nich končí hromadou kostí a střev (kterých je nepoměrně více než v normálním lidském těle) a nechybí černý, brutální a někdy až animákovitý humor (nafouknutí hlavy, vymodlený automat). Takový Smoke se odváže natolik, že to odnese celá planeta :)

Takže pokud si chcete zavzpomínat na Mortal Kombat, trojka je nejlepší volba, ideálně ve verzi MK Trilogy, kde nechybí žádná z postav.
+22

Mortal Kombat II

  • PC 75
Mortal Kombat 2 přišel rok po jedničce a přinesl spoustu věcí, které chyběly v první díle. Mám ho spojený především s létem 1997 a jednou Sega hernou uprostřed zapadlého domku v brněnských Bohunicích.

Dvojka začíná příběhově na konci prvního dílu. Shang Tsung prohrál Mortal Kombat, ale císař Shao Kahn mu dal druhou šanci, omladil ho aby vedl jeho skvadru bojovníků proti válečníkům ze Země. Ty nalákal do Jinozemě na další, rozhodující Mortal Kombat.

Z jedničky se vrací Liu Kang, Raiden, Johnny Cage, Scorpion. Je tu i Sub Zero s totožnými pohyby, i když v jeho případě jde o mladšího bratra toho původního vlastním jménem Kuai Liang. Chybí tak pouze unesená Sonya a Kano. Šestým navrátilcem a hratelnou postavou, je výše uvedený Shang Tsung, který využívá všeho co uměl v jedničce jako boss - chrlení fireballů i proměny, dlužno říct že to rozhodně není tak silné.

Na nových postavách si tvůrci dali záležet - máme tu ještěřího ninju a Shang Tsungova zabijáka Reptila, Jinozemskou princeznu a vražedkyni Kitanu s ostrými vějíři, její zubatý klon Mileenu s neméně ostrými sai. Je tu prastarý šaolinský mistr Kung Lao s vrhacím kloboukem (inspirace v Goldfingerovi?), další voják maj. Jackson "Jax" Briggs a moje nejoblíbenější postava v dětství - zubatý tarkatanský mutant Baraka s noži vysunujícími se z paží.

Zlepšila se i grafika, prostředí jsou barevná, různorodá a smrtící (most přes kyselinové jezírko), animace jsou stále stejně kvalitní jako v prvním díle.

A nejvíce novinek je v hratelnosti. Postavám přibyly nové útoky, každá má nyní zhruba 3-4. Upřimně, spousta z nich je opět nepoužitelných, typickým příkladem jsou útoky postavené na držení tlačítka 3-4 sekundy, na což v boji nemáte čas, nebo útoky s mačkáním nahoru, které slouží jako skok, takže jsou prakticky neproveditelné. Hlavně přibyly zakončení - pro pedofily jsou tu Babality, na třech místech je možno provést Pit Fatalitu, každá postava má Friendship, což je více či méně trapná srandička místo očekávané brutality. Pozor, friendship či babalitu lze provést pouze pokud ve vítězném kole nepoužijete žádný box, jen kopy.

A každá postava má dvě fatality, Shang Tsung dokonce tři. Tady se tvůrci vyřádili nejvíce a oproti sucharským kouskům z jedničky už nechybí nic co na sérii miluji - trhání rukou, půlky těla, rozpůlení, sežrání, exploze, spálení. Moje nejoblíbenější byl Liu Kang, který se promění na draka a dá si půlku soupeře jako svačinku.

Největším průserem hry tak stejně jako v první díle je obtížnost. Ta není o skillu, ale o sadismu počítače, který strojově přesně reaguje na každý Váš pohyb, drtivou většinu útoků vykrývá a čte myšlenky. Pokud si nastavíte cheat na freeplay a obtížnost very easy, stane se z turnajového střetnutí s dvanácti oponenty procházka růžovým sadem.

A pak narazíte na Kintara, čtyřrukou bestii, která je prostě neporazitelná. Zkusil jsem všechno a marně - skok+kop skončí krytem a přehozem, střílecí kouzla opětuje vlastními či skokem na hlavu, jakýkoliv útočný pohyb skončí opět přehozem. I když se mi něco povedlo, damage mým útoků byla poloviční, navíc stačí 3-4 skoky na hlavu, kterým se prakticky nedá utéct ani bránit a konec. Nakonec jsem objevil taktiku, která tak jednou za 5-10 kol se štěstím zabrala - spodní firebally s Liu Kangem.

Shao Kahn po něm je už "jen" kurevsky těžký, porazit se dá i když má také svoje (série ramenních útoků v rohu, proti kterým se nedá bránit ani vstát), kupodivu nejvíce zabírají obyčejné podkopy.

Můj původní plán dohrát všech 12 postav díky šílené obtížnosti padl. Dohrál jsem to se třemi postavami (Liu Kang, Jax, Baraka) s ostatními si zkusil zahrát, zkusil "kouzla" i "zakončováky" a stačilo.

Mortal Kombat 2 je stále zábava, ale díky té obtížnosti na konci se rychle mění na frustraci.
+17

Mortal Kombat

  • PC 60
Bojovky nejsou žánrem, který bych příliš komentoval či vůbec znal. V devadesátkách jsem sice proháněl v různých hernách Tekkeny, Street Fightery či Soul Blade, ale protože bojovky byly vždy spíše doména konzolí či předtím arkád, se zánikem heren jsem jako PC hráč ztratil niť.

Mezi všemi byla pro mě vždycky králem série Mortal Kombat. Ať už to bylo ve videoherně, na PC u kamaráda, v různých sega či playstation hernách a samozřejmě později i doma, vždycky jsem se k němu vracel. Na papírcích jsem měl fatality, komba i "kouzla", zapisoval si příběhy postav a skládal si z něj obraz světa, který mě dodnes fascinuje. Milval jsem filmy (ano i ten druhý), po nocích koukal na Nově na seriál, později na youtube shlédnul "story mód" novějších pro mě nedostupných dílů. A není to tak dávno co jsem si užil brutální animovanou řezničinu z tohohle světa a těším se na nový film.

Tak proč jen 60%? Když jsem si tak po sto letech pustil první díl herní série, došlo mi, že moje láska se týkala spíše druhého a především třetího dílu.

Ano díky jedničce to všechno vzniklo a já jsem za ni vděčný jenže.. Příběh je notorický známý - sedmička bojovníků se utkává v turnaji Mortal Kombat o osud Zeměříše, na kterou si dělá zálusk čaroděj z Jinozemě Shang Tsung se čtyřrukou stvůrou Gorem. Představí se ikonické postavy - šaolinský mnich Liu Kang, hollywoodský herec Johnny Cage, vojanda Sonya Blade, kriminálník z organizace Černý drak Kano, nemrtvý ninja Scorpion (alias Hanzo Hasashi) s ikonickým "get over her" hákem, ledový ninja z Lin Kuei Sub-Zero (alias Bi-Han) a bůh blesků a hromů Raiden. A i tady to hapruje - Raiden je vykreslený v outru jako zmetek, Scorpion si sundá masku a má normální tvář!!.

Graficky je to průměr, vyblité nedetailní a nezáživné prostředí, navíc ta digitalizovaná grafika prostě stárne hůř než ručně kreslená. Abych byl fér, animace postav, boj a to všechno kolem je samozřejmě parádní.

Postavy - 7 bojovníků je prostě žalostně málo, navíc každá má jen jeden "střílecí" útok a k tomu jeden-dva další pohyby. Některé jsou k ničemu (Sub-Zerův skluz, Scorpionův teleport, Sonyin let vzduchem, Cagův box do koulí) jiné v žáru bitvy příliš složité na rychlé provedení (Sonyin chyt nohou, Kanův kotoul). Kromě toho má každá postava pouze jedinou fatalitu, což je oproti dalším dílům fakt slabota. Žádná taková originální jako v novějších dílech tu není, jen standartní uražení/utržení hlavy, spálení atd... Vím že to není fér srovnávat hru s pozdějšími díly, ale prostě Mortal Kombat 1 toho příliš nenabízí.

A kulhá i hratelnost. Samozřejmě jsem zkoušel různé kouzlíčka, finty, než jsem zjistil že i na very easy počítač vykryje a nemilosrdně potrestá 95% takových útoků. Obtížnost roste raketově s tím, kolik vyhrajete zápasů, finální mač se Shang Tsungem se stal peklem, na které by 4 kredity rozhodně nestačily (ano použil jsem cheat na neomezeně pokračování). Nakonec jsem objevil, že stačí v určitém rytmu spamovat skok+kop, odstup vzad a pořád dokola a soupeř je většinou bezmocný. Když ne, stačí vykrýt v kleče útoky, a odskákat pryč a znovu. Díky tomu jsem dohrál všech 7 postav a jsem v rozpacích.

Ano Mortal Kombat 1 přinesl start úžasného světa i herní série, přinesl krev, brutalitu a fatality a vytvořil ikonická jména. Ale sám o sobě toho moc nenabízí. Takže 60%.
+15

Dungeon Master

  • PC 100
Už to bude pomalu rok, co jsem dohrál a okomentoval nějakou hru. Zmizela chuť, objevili se jiné věci v životě. Poslední dobou mě ale svrběly ruce a při přemítání nad klasikami, ke kterým bych se vrátil mě v hlavě znělo nejvíce jedno jméno - Dungeon Master.

DM jsem samozřejmě kdysi několikrát dohrál, poprvé tuším když vyšel na příbalovém CDčku od Score. Bylo to parádní dobrodružství před lety a z hratelnosti nezmizelo nic ani dnes i přes pár výtek.

Jedna z nich je absence příběhu a veškeré interaktivity. Intro prakticky neexistuje, ve hře nepotkáte ani živáčka (kromě úvodu) a o co jde se dovíte jen z pár kusých poznámek. Samozřejmě vím o příběhu v manuálu, ale komu by se chtělo louskat 20 stránek v angličtině :) Naopak na dobu vzniku musím pochválit perfektní outro kde je zničena firestaff, vesnice se obnovuje a lidé radují. Dává to člověku pocit, že jeho práce nebyla zbytečná.

Grafika je samozřejmě prastará, veškeré prostředí jsou šedivé kobky. Stydět se ale nemusí - i v dnešní době je vyhlazená, žádné čtevrečkované cosi se mi na monitor nevylilo a všechna monstra i další věci jsou nakresleny parádně.

A hratelnost je prostě dungeon v krystalické formě. Už jen výběr 4 postav z nabídky mi zabral dvě hodiny, než jsem porovnal všechny statistiky. Síla, obratnost, moudrost, mana, životy, výdrž jsou hlavní, následuje spousta podpůrných. Nakonec vyhráli Halk, Hisssa, Tiggy a Boris (2 fighteři a 2 mágové) a šlo se do boje. 13 pater kobek je naplněno tradičními tajnými stěnami, klíči, neviditelnými spínači, teleporty, propadly, plejádou monster, spoustou zbraní, zbroje, magických předmětů, jídla atd...

Hrdinové mají 4 základní schopnosti - Fighter, Ninja, Priest, Mage, které trénujete používáním. Takže poučen z předchozích her jsem se usídlil ve 3. patře, kde se obnovovaly stromečky a začal páchat genocidu. Stromečky dávají šťavnaté melouny, poblíž je voda, dá se tu spát a obnovovat mana a levely utešeně narůstaly... teda až do úrovně expert, která zabrala odhadem 5 hodin se všema postavamama a schopnostma. Dále už jsem na to neměl nervy, kdo to dotáhl až na Archmaster musí být magor. I tak jsem si s tímhle tréninkem v pohodě vystačil prakticky do konce hry.

Přesto to snadné to nebylo. Hrdinové potřebují jíst a pít. Jídlo se vždycky najde, ale voda dochází a nejsou výjimkou patra bez kašen. Hrozí Vám otrava, zranění částí těl většinou po pádu do jámy, když potřebujete spát tak Vás něco přepadne, pokud nemáte nosnost, budete neustále dumat jestli vzít radši to jídlo, nebo výbušné lahvičky. Při přetížení se potáhnete jak hlemýžď. Bez mapy budete bloudit a mapu máte jen tu, co si kreslíte na čtverečkový papír. Na internetu sice mapy jsou, ale ty mě sloužili jen pro zorientování či kontrolu zda jsem něco nezapoměl.

A pak je tu ještě boj a magie. Boj funguje klikáním na jednotlivé útoky zbraní, které mají určitý cooldown, pokud máte prostor funguje i tradiční bitevní valčík. Magii tvoří kombinace run, fungující zároveň jako protipirátská ochrana. Jeho nevýhodou je, že jsem si většinu kouzel nepamatoval a používal především léčení, trvalé světlo a všeřešící fireball. Jinak je ovšem ovládání parádní a i přes hromadu funkcí, statistik a možností naprosto intuitivní.

Monstra jsou takový fantasy standard, žádné mě nijak v hlavě neutkvělo, kromě jednoho. Tím je zlodějský trpajzlík, který ke mě přiběhl, čmajznul mi suprový meč a než jsem se vzpamatoval, byl v trapu. Takže load a pro příště jsem měl připravený fireball, který tyhle zmetky řešil ještě než stihli napáchat škodu.

Kdybych měl něco vytknout tak nutnost grindu - narozdíl třeba od EOB si běžným průchodem nenatrénujete a ve spodních patrech budete umírat. Životně důležité bílé klíče uprostřed ničeho na bílé podlaze nepotěší. Trošku matoucí je layout - prvních 5. pater projdete po sobě, pak se mezi 6-13. patry vracíte a nehrát to už několikrát, moc bych netušil co se po mě chce. Největší průser je neexistující identifikace předmětů. Kdysi jsem to řešil odhadem - plátové brnění bude lepší než kroužkové či pozorováním - která zbraň kolik ubírá. Ale až po letech jsem zjistil k čemu jsou různé náhrdelníky, staffky či králičí pacičky díky jedné fan stránce.

Výtky stranou, stejně jako objektivitu. Dungeon Master vyšel na PC v roce 1992 a je pro mě v tom roce hrou roku. A to původně vyšel už v roce 1987, což z něj dělá praotce žánru, kterému lecos odpustím. Navíc je to i po letech tuhý, ale proklatě zábavný a hratelný kousek, který mě bavil stejně jako poprvé. Takže možná trošku neobjektivních 100%.

Pro: Tradiční dungeon v nejryzejší formě a zakladatel žánru, stále slušná grafika a parádní hratelnost.

Proti: Chyběla mi identifikace předmětů, nutnost grindu.

+30

KKnD: Krush, Kill 'n' Destroy

  • PC 70
KKND bylo pro mě jedním z restů a jednou z mála klasických RTS, které jsem sice znal a sledoval v různých hernách, ale nikdy nedohrál. Rest jsem napravil a musím říct, že jsem v podstatě dostal co jsem čekal. KKND je ve všech ohledech kopírkou Command and Conquer a ve všech ohledech mírně zaostává.

Příběh odpálí hnusně renderované intro o konci světa, po kterém se vyvinou dvě skupiny. První z nich jsou Survivors, což jsou v podstatě obyčejní lidé, druzí jsou pak Evolved, neboli mutanti. Čekal jsem podobně jako v Commandu, že budu sledovat nějaký zajímavý příběh, ale čekal jsem marně. Mezi misemi jsou pokaždé jen "mluvící hlavy" (uřvaný generál, vypatlaný průzkumník vs. odpudivý mutant a béčková šamanka) s nezajímavými bláboly a pár "vtipných" textů, které nestíháte číst pokud posloucháte briefing. Zlatý Kane a zvraty v Commandu... Navíc je jasné kde je dobro a kde zlo, čemuž odpovídají i finální odpudivé filmečky kvetoucí planeta za Survivors vs. zdevastovaný svět za Evolved.

Hratelnost je tradiční. Máte základnu, kasárna, autíčkárnu, elektrárna slouží zároveň jako sklad ropy, kterou těží harvestry, opravárenskou místnost (kteoru jsem za celou hru nepoužil) a něco jako upgradovací budovu. Toť vše. Upgradování je dementní - musíte kliknout na budovu a pak cílovou budovu... čekal bych nějakou funkci v menu, nebo přímo v budově, takhle jsem na to přišel až z návodu, že se dá vůbec upgradovat. Co se týče vylepšování, jedná se o jedinou strategickou volbu ve hře - vylepšovat autíčkárnu pro lepší jednotky, nebo vylepšovat základní budovu pro radar a lepší věže. V posledních fázích hry, kdy se na Vás valí jeden útok za druhým a počítač jako vždy v podobných oldschool strategiích nepokrytě cheatuje je to volba dost zásadní.

Jak jsem zmínil, jsou tu tři druhy věží, vesměs ovšem žádná z nich nijak zvlášť silná. Pěchota je tradiční - střelci, plamenometníci, bazukáři. Vzhledem k plošných útoků věží i vozidel a tomu, že se pěchota dá přejíždět je celkem zbytečné do ni investovat.

A nakonec jsou tu vozítka. Lidé mají různé tanky, například plamenometný na ničení budovy, raketometné proti pěchotě, vrcholem je kulometný tank. Mutanti jsou rozmanitější a tak jsou tu třeba mamuti, kyselinoví pavouci či raketometní krabi. Bohužel ani ty nejdražší jednotky nijak zvlášť silné nejsou, chybí mi tu nějaká ultimátní jednotka, která mění hru... chybí mi tu zkrátka něco jako Mammoth tank.

Mise jsou tradiční - postav základnu, vybuduj nekonečnou armádu a rozdrť nepřítele. To se střídá s misemi s malou skupinou vojáků či obrannými misemi. V těch obranných běží nějaká interní časomíra, kdy musíte vydržet 30 minut, ovšem jak tu časomíru zobrazit na to jsem nepřišel. Ze začátku je to pohoda, ke konci pro mě pekelně těžké (nejsem žádný stratég).

A nakonec si neodpustím ještě jedno srovnání se sérii Command and Conquer. KKND jsou totiž jasnou kopií, takže nabízí i podobnou hratelnost, ale ve spoustě ohledů pokulhává. Ať už v rozmanitosti jednotek, příběhu, grafice, možnostech (třeba volba obtížnosti či rychlosti hry). Pekelně se nepovedl pathfinding, kdy se jednotky zasekávají, jdou za sebou v husím pochodu a pokud na cestě k základně stojí ostrá zatáčka, nepřítel je schopný zlikvidovat obrovskou armádu, protože se zasekává za roh. Jediné co kvituji je nekonečná fronta výroby, kterou si můžete nastavit. Zkrátka KKND je slušná klasická strategie, ale žádný úplný zázrak.
+20

Golden Axe

  • PC 60
Golden Axe je bezesporu jedna z nejznámějších her, co na PC vyšla v roce 1990. Zároveň je to asi jediný známější zástupce žánru beat´m up co na PC vyšel a klasika, kterou měl ve starých dobách opravdu každý. Takže mě je trošku líto tu hru shodit, ale nedá se nic dělat.

Předně, ke Golden Axe jsem se dostal v době, kdy už jsem měl projetých nespočetně jiných automatových mlátiček z videoheren. A vím, že není fér srovnávat hru s novějšími záležitostmi, ale Golden Axe mi přišlo vždycky nejslabší. Na vrcholu mám legendy typu Punisher se spoustou zbraní, Cadillacs and Dinosaurs se spoustou zbraní, dinosaury a auty, Aliens vs. Predator s parádním nápadem propojit dva světy, zombie řezničinu Night Slashers. A nebo ve všech ohledech lepšího nástupce Golden Axe: Revenge of Death Adder.

Někde pod tím jsou zajímavé hry typu Warriors of Fate, Knights of the Round, Denjin Makai, Captain Commando, Hook a King of Dragons.

Naopak první generace mlátiček typu Double Dragon, Final Fight či právě Golden Axe mě vždycky přišla nejslabší. Je tu stále slušná scrolující grafika, pěkná hudba, příjemné fantasy prostředí, tradičních osm kol s nějakými bossy na konci. Samozřejmě jsou tu fajn věci jako výběr ze tří bojovníků (barbar, amazonka, trpaslík), kde trpaslík je díky dosahu své sekery jasnou volbou. Je tu magie, nakopávání trpaslíků pro lahvičky s manou a pár pěkných osedlatelných potvor.

Bohužel postava nic moc nevydrží, nic moc neumí. Základní kombo je na PC nepoužitelné, protože je pomalé a nepřítel se z něj dostane a naopak vrátí úder. Pokud Vás obklíčí, na komba rovnou zapomeňte. Takže řešením je rozběh a útok; u trpaslíka se dá kombinovat s výskokem a útokem. A nebo osedlat nějakou potvoru a snažit se ji udržet do konce kola. Takhle jsem projel prakticky celou hru. Mám pocit, že na emulaci MAME to funguje lépe, ale hodnotím výhradně PC verzi.

Oceňuji kultovnost hry, na hodinku to slušně zabaví, ale žádná nesmrtelná klasika pro mě Golden Axe zkrátka není.
+17

Dyna Blaster

  • PC 80
Dyna Blaster, legendární oddechovka a jedna z her, kterou měl na své 486ce opravdu každý, řekl bych že nechyběla ani ve většině škol a kanceláří. Ostatně Dyna Blaster byla první hra na mém druhém počítači, který jsem si koupil v roce 2000.

Zlý černý rakeťák unese princeznu a hodný bílý rakeťák (aktivisti pozor!) se ji vydá zachránit. A tak prochází bludiště za bludištěm, odpaluje bombama zdi a všelijaké obludy, občas odpálí sám sebe, občas ho sežere potvora, ale stres se nekoná, protože je tu systém kódů, který umožní hrát od místa smrti. Ze začátku je to jednoduché, později potvory přibývají na množství i na stupni otravnosti. Zejména potvory procházející zdi byly chuťovkou. V každém kole skrývá jedna ze zdí exit, který se ale zpřístupní až po vybití všech potvor a další cihlička skrývá bonus. Bonusy s Vámi zůstávají po celou epizodu a sakra se hodí. Větší počet bomb, větší rozsah plamenu, procházení zdmi, procházení bombami, nesmrtelnost a hlavně dálkové odpalování bomb, díky kterým se ze hry stane procházka růžovým sadem.

Pěkná nestárnoucí grafika, na žánr a dobu adekvátní intro a outro, nesmrtelný multiplayer a stoprocentní zábava i po mnoha dohráních a mnoha letech od vydání. Tak proč jen 80%? Inu dostavil se stereotyp. Kola svižně ubíhají, jenže je jich moc. Je tu osm epizod a každá má osm misí, což dělá 64 kol. A prostředí, hratelnost ani nic jiného se celou hru nemění. Mění se akorát typy potvor a čím dál více vytvrdlejší bossové. Jinak je to pořád stejné a ke konci to trošku unaví. V těch pradávných dobách mi to ale vůbec nevadilo, takže těch 80% je adekvátních.
+23

Moonstone: A Hard Days Knight

  • PC 80
Tak jsem si zase jednou něco dohrál po delší době. Moonstone mě kdysi moc bavilo svoji brutalitou a netradiční hratelností. Zvolíte si jednoho ze čtyř rytířů a vydáváte se na mapku, která je poseta lokacemi. Většina z nich jsou hnízda potvor a vyčistit každé jednoho z nich Vám dá zabrat. Mapa je rozdělena na 4 části a v každé z nich se vyskytují různé potvory, společné mají jen jedno - jsou smrtelně nebezpečné, je potřeba obratnost a najít speciální taktiku. Jsou tu trolové, kteří Vám skočí na hlavu a je po Vás, bahenní monstra Vám pohřbí, obři umlátí kyji. Pokud Vám hra dá lehčí soupeře jako sekerníky či oštěpaře, bude jich na obrazovce mraky a budou útočit ze všech stran. Za vyčištění hnízda získáte nějaké peníze, něco zkušeností a nějaké předměty.

Je to v podstatě mlátička, takže se oháníte mečem a to tak že držíte Enter a podle toho který směr vyberete, provádíte různé útoky. Rychlý sek, pomalé bodnutí či úder přes hlavu, vrhání nožů. Na každého platí něco jiného a budete umírat a umírat. Životů není nekonečně, máte sice léčivé lektvary i automatické léčení, ale proti některým nepřátelům je Vám to naprd. A tak pokud nepoužijete nakonec Dos Box s ukládáním pozice, cíl jen tak neuvidíte. Upřimně, nechápu jak jsem to kdysi zvládl dohrát bez ukládání.

Jak jsem říkal, je to mlátička, ale se solidními RPG prvky. Nacházíte kouzla, ochranné prsteny a talismany, vylepšujete si tři vlastnosti, hledáte lepší meče a brnění, kupujete si více energie. Jsou tu dvě města, dvě speciální lokace. Po mapě se navíc potulují i další tři rytíři (ti které jste si nevybrali) a hrozivý drak, který Vás realisticky usmaží jediným fouknutím ohně. Cílem je nasbírat 4 klíče, dostat se do údolí uprostřed a po likvidaci brutálně těžkého bosse získat titulní měsíční kámen.

To vše v příjemné ručně kreslené grafice, se stylovým kresleným intrem a outrem a především parádní brutalitou. Nepřátelé se válí v tratolišti krve a orgánů, pokud zabijete rytíře, můžete mu udělat "fatalitu" (useknutí hlavy).

Zkrátka zábavná jednohubka. která ani v době vzniku určitě nepatřila mezi velké hry, ale v podstatě ji není co vytknout. Kromě na dnešní dobu šílené obtížnosti a omezení počtu životů.
+12

Hopkins FBI

  • PC 50
Zatoužil jsem opět po dohrání nějaké adventurky, kterou jsem nikdy nehrál z 90. let. Moje volba padla na Hopkinse, jelikož podle obrázků je to klasická 2D záležitost, zaujala mě uváděná brutalita. Samozřejmě nešla spustit ani instalace, ale tentokrát pomohl překvapivě Scumm VM, díky kterému šla hra hrát přímo z ISA.

Bohužel ta brutalita je asi jediné zajímavé na celé hře. Hopkins je opravdu stylizovaně krvavá, v pěkných animacích vidíme hned na začátku chuťovky jako ustřelení hlavy brokovnicí, či podříznutí krásné blondýny, nechybí tu i pár polonahých mrtvých žen s různými způsoby zabití a je tu i něco málo živých nahotinek. Grafika samotná je čistý průměr. Co bych ještě pochválil? Hudbu. Hra střídá parádní industrial s s párem oldies funk-rockových songů, které zní jako něco z filmu od Tarantina a které podle titulků jsou od kapely Troggs. Tedy kapely, která v 60. letech nazpívala originál Love is All Around, v 90. letech proslavených Wet Wet Wet a o pár let později Billy Mackem v Lásce nebeské. No konec kulturní odbočky, zpátky ke hře.

Hra nestojí za nic. Už v úvodní obrazovce, kdy se ocitáte v bytě jsem se nebavil. Byt je plný aktivních míst, které můžete prozkoumat různými způsoby (look, search, read, move, push, turn), příkazy měníte pravým tlačítkem. Načež hrdina provede animaci hledání a suchým znuděným hlasem prohlásí, že nic nenašel. Podobně to vypadá ve většině lokací a 99% aktivních míst je k ničemu. Hra se tak příšerně táhne, k čemuž přispívají další chuťovky v ovládání. Inventář v levém horním rohu, když na něj najedete, tak Vám v určitých místech odscroluje obrazovka. Kombinace předmětů - musíte pomocí take vzít předmět, znovu zapnout inventář, najet na druhý předmět, pravým tlačítkem navolit první a použít ho... Poslední dialog zůstává na obrazovce a musíte kliknout mimo, aby zmizel, čímž se hrdina rozejde někam do pryč...

Ve hře většinou netušíte kam právě směřovat a co tam dělat, pokud zkusíte prokecat důležité postavy (jako například Váš šéf), v jedné chvíli si vyspoilujete jméno podezřelého i jeden zásadní zvrat. A kombinace jsou nelogické až běda - hrdina je pozván k přítelkyni na večeři a protože není doma rozstřelí dveře. Hrdina je agent FBI a hlídač chce povolení k prohlídce, aby ho pustil do kina - logická akce např. z Police Quest by byla si pro to povolení zajet. Ne, radši mu dáte úplatek. Ve hře se pohybujete na mapě města, ve které je většina lokací k ničemu, je tu pár otravných střílecích pasáží, další uváděné střílecí pasáže jsou ve Scumm VM vyhozené... díkybohu.

Za nic nestojí ani příběh. Hopkins je agent FBI, který pronásleduje bankovní lupiče, při tom je zabit a dostává se do očistce/nebe, odkud uteče (WTF???!!!), pak pronásleduje sériového vraha a nakonec je to vlastně nějaký šílený vědec se základnou. Záporáka jsem nepochopil, stejně tak chování hrdiny, který ač agent FBI který by měl dodržovat zákony vyhladí celou základnu nervovým plynem. Je tu jedna slušná scéna smrt Samanthy, jinak je scénář je na odpad. Kdyby to byla komediální adventura, tak neřeknu, ale ono se to bere smrtelně vážně.

Zkrátka mizerná hratelnost i příběh a k tomu prima hudba, slušná grafika a pár pěkných erotických a gore scének.
+15

Black Mirror III

  • PC 90
Posel smrti 3 dohrán a jsem spokojen. Vzhledem k tomu, že jde o završení trilogie, nevyhnu se v popisu určitým spoilerům, ale počítám s tím, že kdo si čte komentář ke třetímu dílu, tak předchozí díly dohrál a chystá se na třetí.

Všechno co jsem vytýkal druhému dílu je pryč a trojka funguje přesně tak jak má, jako parádní završení trilogie. Na geniální první díl jí sice chybí pár maličkosti a větší spád, ale jinak nemám výhrad. Grafika zůstala prakticky stejná, opět se v rámci příběhu podíváme do pár staronových lokací z trošku jiného úhlu pohledu. Vrátily se hororové animace, které sice neobsahují žádné podobné drasťárny, jako první díl, ale stylově se ho drží. Kvalitní je opět i dabing, který typově sedí a není přehlušován hudbou. Jediné co mi vadilo, že je hra místy až šíleně tmavá.

Hratelnost tady nemám moc co popisovat. Co fungovalo v dvojce, funguje i tady - mizení nepotřebných aktivních míst a jejich zobrazování mezerníkem. Opět se vyplatí obcházet postavy a zjišťovat co Vám kdo řekne, opět je to zhruba tak půl na půl výslechy a používání předmětů. Objevilo se pár skvělých puzzlů, které potrápily můj mozek, na některé jsem musel bohužel kouknout do návodu, ale třeba skládání kostlivce nebo stínové bludiště je bomba. A v poslední kapitole dostanete kromě hrdiny k ruce i druhou postavu, vyslankyni Vatikánu, což dává hratelnosti nový drajv. Každá z postav totiž komentuje předměty jinak, něco jde udělat s jen s někým, můžou si vyměňovat předměty či mluvit o důležitých stopách. K rukou máte i mapu na přesun mezi lokacemi, která byla paradoxně důvodem mých dvou zákysů. Jednou byla potřeba ke kombinaci, podruhé jsem díky rychlopřesunům zapomněl, že bych se mohl občas projít lesy a zjistit, co je tu nového a díky tomu nemohl najít jednu lokaci.

Jediná věc, která mě nesedla je lov achievmentů. Ono to bylo už ve dvojce, kde jsem to celkově nějak zazdil. Ve trojce ale lovíte prakticky neviditelné havrany či jste odměňováni za nějaké úkony navíc. Odměnou je 24 artworků, nějaké bonusové videa a pár miniher, které stejně po skončení hry znovu hrát nebudete. Podle mě je zbytečné podobné nesmysly cpát zrovna do adventur.

A nakonec příběh. Ten šel ve trojce hodně nahoru a jak jsem psal, nevyhnu se SPOILERům, takže kdo nehrál předchozí díly, nečíst. Hrdinu nacházíme v situaci, když zjišťuje, že je potomek rodu Gordonů jménem Adrian a vzápětí je zatčen agilním inspektorem Spoonerem. Ten byl vykopnut z Londýna a aby si udělal u nadřízených dobré oko, hodil by se mu podezřelý. A tak je Adrian obviněn z několikanásobné vraždy a vypálení zámku Black Mirror.

A Adrian to nemá vůbec lehké. Spooner ho chce zavřít, Viktorie mu nevěří, musí prokázat svůj původ. Navíc půlka lidí v městě se ho bojí nebo ho nenávidí, další na něm chtějí vydělat. A ještě se začíná projevovat kletba rodu - hrůzostrašnými vizemi, změnami nálad a i horšími věcmi. V šesti kapitolách toho tak musí stihnout docela dost a ve finále se postavit Mordredovi. Ze začátku je to sice opět trošku zdlouhavé, ale funguje tu princip postupného objevování lokací a zároveň jejich čištění a kompletace. Změnil se i hlavní hrdina. Z nesympatického hejska se stává muž, který bojuje jak se dá, neztrácí humor, občas se hroutí a jednou se málem zabije. Líbilo se mi, jak se Adrian v určitých chvíli vypořádá s lidma, co ho celý příběh štvou.

Celý závěr je parádně temný a nadpřirozený a já jsem spokojen. Posel smrti 3 je víc než důstojné završení ságy.
+27

Black Mirror II

  • PC 75
Posel smrti 2 není špatná hra. Jen ji musím srovnávat s prvním dílem a tady mi to prostě po všech stranách trošku pokulhává. Tam kde jednička měla všechno geniální, dvojka má všechno jen mírně nadprůměrné.

Grafika je vyhlazenější, lepší ale o nějakých nádherných obrazech jaké byly v prvním díle si můžete nechat jen zdát. Nabízí sice staré známé lokace v nových podobách, ale ty nejsou zdaleka tak působivé. Dabing je slušný, hudba mě chvílemi přišla otravná, protože přeřvávala dialogy a to i přes to, že jsem ji ztlumil. A vadil mě titěrný a slabý font titulků, které občas nešly přečíst. Působivé animace z jedničky jsou bohužel pryč, mezi kapitolami máte jen nejasné snové sekvence, doslova odfláklé je asi pětisekundové outro.

Hratelnost se příliš nezměnila. Kombinace jsou opět vesměs logické, zmizelo otravné čekaní než Vám někdo něco udělá a v drtivé většině objevování se aktivních míst. Hrdina většinou okomentuje proč něco nejde zrovna teď a dá Vám stopu, že to později půjde. Stejně jako v prvním díle nepotřebné aktivní místa mizí a ty co zůstanou víte, že budete v budoucnu potřebovat. Vzhledem k tomu, že hra je z roku 2009, tak pohodové ovládání a moderní featury považuji za samozřejmost, nechybí tu ani označování aktivních míst pomocí mezerníku. Díky bohu za to, protože některé místa jsou opravdu titěrné a vzhledem k tomu, že označení probíhá téměř neviditelnou lupou, občas si zapátráte i s touto vymožeností. Hra je mnohem delší než první díl, obsahuje opravdu spoustu puzzlů, na druhou stranu díky označování i celkem jedoduchá, vyjma asi 2-3 puzzlů jsem nemusel ani koukat do návodu.

A co příběh? Slušný ale s výhradami. Děj se přesouvá do roku 1993, hlavní hrdina je moderní mladík, který poslouchá grunge a na vše má hbitou odpověď. Dalo by se taky říct, že je to arogantní kretén, který neustále shazuje všechno a všechny co komentuje. Navíc je to zapřísáhlý skeptik, který po všem co prožije stále nevěří na kletby, duchy a nadpřirozeno. Něco jak Scullyová v Akta X. Ke konci se pravda trošku usměrní a začne být normální, ale ze začátku mě lezl na nervy.

A vůbec začátek stojí za hovno. Místo staroganlického sídla se s Darrenem ocitnete v malém americkém městečku a první dvě kapitoly se odsud nehnete a řešíte blbosti. Během toho se Darren zamiluje, odhaluje vraždu a tajemného muže co po něm jde, ztrácí matku a hra se pozvolna rozjíždí. Budete odhalovat opět tajemství rodové kletby Gordonů a co s ní má společného Darren i jeho láska Angelina. Vrátíte se na staré známé místa jako Willow Creek, kde po turistickém boomu opět chcípl pes, Ashburry ze kterého je hotel a nakonec i na Black Mirror. Opět se objeví pár krvavých mordů, opět potkáte některé staré postavy a dojde k pár nečekaným zvratům.

Tvůrci chytře počítají s tím, koho bude hráč po dohrání jedničky podezírat a tak překvapí zase trošku jinak. Jenže zatímco v jedničce to zpětně smysl dávalo, ve dvojce to nefunguje. Pokud víte, kdo za vším stojí, chování té postavy je většinu hry naprosto nesmyslné - a nebo je postava mistr světa v přetvářce.

Každopádně dvojka byla velmi slušná hra, z herního hlediska nemám výhrad, ale příběhově mi to přišlo trošku jako nastavovaná kaše a filler. Cliffhanger na konci je opravdu na naštvání, naštěstí třetí díl vznikl relativně brzy poté.
+29

Posel smrti

  • PC 100
Nakonec jsem neodolal a při svém procházení českých adventur jsem si spustil i tu nej s velkým N. Posla smrti jsem dohrál i s pokračováníma několikrát, při posledním dohrání jsem si vypisoval dokonce záznam děje a seznam postav, abych stíhal sledovat kdo všechno a jak zařve. Ovšem prvnímu dohrání se nic nevyrovná. Byl rok 2005, už jsem pár adventur za sebou měl, ale tahle byla výjimečná. Usadila mě na pár dní do židle, vychrlila na mě neskutečnou atmosféru a příběh a naprosto zarazila do země pointou, která se v mým očích dodnes rovná síle třeba filmu Šestý symsl.

A ani xté dohrání na tom nic nemění. Posel smrti je jedna z těch her, kde se naprosto perfektně snoubí skvělá hratelnost, fantastický příběh a nádherná grafika.

Technická stránka je stále působivá i po 17 letech od vydání. Pochmurné anglické panství Black Mirror, kde se snobství střídá s chladem zastaveného času a tíhou pradávné kletby. Vesnička, ve které chcípl pes, ďáblesky působící sanatorium či márnice a k tomu zatuchlé katakomby či hřbitovy. Půlku hry prší, zuří bouře, občas se ozve nějaký ten hudební ruch, který zvedne adrenalin. K perfektní technické stránce patří i fantastické animace, které jsou občas tajemné, občas děsivé a občas brutální až stydne krev (kbelík v márnici). A rovněž dabing s plejádou špičkových herců, kteří už bohužel často nejsou mezi námi. Vizuál a všechno kolem fungují na 100% a křičí ano takhle vypadá staroanglický detektivní horor.

Atmosféra, grafika a všechno pozlátko by bylo k ničemu bez pořádného příběhu, což se ukázalo třeba v NIbiru. Tady se bát nemusíte. Píše se rok 1981 a Samuel Gordon se vrací po 12 letech na panství Black Mirror na pohřeb svého dědečka Williama. Ten vyskočil z okna, před smrtí se z něj stal podivín a místo pokeru v hospodě začal trávit čas v kostele a hrobkách a pátrat po minulosti. Po čem? Po kletbě rodu Gordonů, kterou vyřkl jeden z dvou zakladatelů, zloduch Mordred, když ho jeho spravedlivý bratr Marcus proklál mečem. Po kletbě, která způsobuje v rodu šílenství ne zcela přirozeného původu.

Samuel je víceméně cizincem, před 12 lety při požáru který zavinil ztratil ženu Catherine a rodinu zavrhl. Přesto se setká se s pár postavami a začíná pátrat. Po historii, po tajemstvích z dávné minulosti, po černých kaňkách v současnosti rodiny Gordonových. Po pěti "soul keys", po původu tajemných znaků. A především po pachateli brutálních vražd, které se opakují každou noc a které místní bohorový detektiv v klidu uzavírá jako nehody či sebevraždy (tuhle postavu si mohli autoři odpustit). Autoři se s tím nepárali, mordy jsou opravdu chutné a s nebývalou chutí vraždí přesně ty, které budete podezírat.

A jak se to vlastně hraje? I tady je to (skoro) bez výtek. Stejně jako v pozdějším Nibiru levým tlačítkem zkoumáte a berete, pravé na podrobnější průzkum. Aktivní místa, které nepotřebujete mizí, nepotřebné krámy většinou také, použitelné kombinace se hlásí zasvícením kurzoru, 99% věcí co uděláte je naprosto logických. Ve hře je spousta parádních puzzlů, které jsou tak akorát pro někoho kdo není génius jako já, dá se krásně zařvat většinou vlastní blbostí (a jako bonus uvidíte hezkou animačku).

A samotné styl hry je parádní. Někde postupujete výslechy postav a následnou konfrontací jiných postav. Jinde zase adventuřeníte na malém prostoru, kombinujete, něco zprovozňujete. Na začátku máte jen panství a vesničku, postupem času přibývají další lokace, ale nikdy nejste zahlceni tím kam jít. Naopak postup a veškeré činnosti co provádíte jsou reálné a slouží jasnému cíli, většinou zpřístupnit nějakou katakombu, hrobku či tajný prostor. Se znalostí dalších dílů mě pobavilo, kam se Samuela v jedničce nenapadlo ani podívat MEGASPOILER nečíst!třeba za dveře kde ležela jeho domněle mrtvá žena.

I 100% hra má chybičky, které mé hodnocení neovlivní, ale všiml jsem si jich. První - po někom něco chcete a musíte čekat až to udělá. Takže lítáte jak kreténi tam a zpátky "kdy už to bude". Realistické, ale otravné. A vzhledem k logickým kombinacím a celkem normálnímu počtu předmětů a lokací by hra byla asi moc jednoduchá a tak si tvůrci pomáhají pěknou prasárnou - na obrazovce se objevují aktivní místa, které předtím aktivní nebyly. Být to mezi kapitolami, dejme tomu, ale ke konci je to prakticky nonstop a vedlo to k pár brutální zákysům. Až budete pátrat po hřebíku k zahradnickým nůžkám, pochopíte.

I přes drobné chyby je Posel smrti nejlepší českou adventurou, kde funguje vše podstatné na 100%. Adventura roku 2003.

PS: Pokud víte jak to dopadne, je zábava sledovat náznaky a stopy, které hra dává. Jsou celkem jasné, ale já si jich při prvním hraní nevšiml a zbaštil to i s navijákem.
+31

Ni.Bi.Ru: Posel bohů

  • PC 70
Na úvod podotknu, že přes veškerou snahu jsem originál Posla bohů prostě nespustil, ač mám prastarou šunku s Windows XP, prostě to nešlo. Posel smrti je pro mě nejlepší česká adventura všech dob a možná i jedna z nejlepších vůbec na světě. A Nibiru? Inu jak by řekl náš hradní ožrala, je to taková čučkařina.

Na první pohled to nevypadá vůbec špatně. Grafika je stejně krásně namalovaná jako v Poslu smrti, tentýž styl lokací, jen o dva roky novější a trošku uhlazenější. Vizuální stránka je zkrátka nádherná, plná překrásných sídel (které se ovšem architektonicky hodí do Prahy hodí jako pěst na oko), tajemných štol, postavy vypadají k světy a celkově je to jedna z mála českých adventur, která vypadá stejně dobře jako tehdejší zahraniční konkurence. Už na ten druhý pohled to ale zaskřípe s chybějícími animacemi některých činností, které si zkrátka musíme domyslet. Na rok 2005 docela vizuální faux pa.

Nechme grafiku grafikou a pojďme na hratelnost. Hratelnost vypadá moderně. Levým tlačítkem berete a mluvíte, pravé slouží k podrobnějšímu průzkumu. Pixelhunting se většinou nekoná, je tu tlačítko na zobrazování východů a naprosto parádní věc - pokud si něco prohlédnete a hrdina ví, že to nebudete potřebovat, dané místo přestane být aktivní. Navíc je to v komentáři slušně zdůvodněné. Správná kombinace předmětů zasvítí, kombinace jsou většinou logické a pokud Vás něco napadne, že by to šlo v reálném životě udělat, tak to taky půjde. Je tu pár puzzlů, které už jste většinou v nějaké adventuře viděli, dost brutální kuličkový hlavolam a pro mě nepochopitelná mayská matematika. Občas to ale zaskřípe. Například krysí bomba je jak z Horkého léta, některé kombinace nejdou hned, ale až v určitou dobu. Některé věci opakujete do zblbnutí (dynamit, voda).

Dá se ale říct, že grafika je parádní a hratelnost velmi slušná. Jenže je tu ještě příběh a to už taková pohádka není. Martin Holan je obyčejný mladík, který pomáhá starému profesorovi pátrat po nějakém šíleném objevu. Týká se to Mayů, nacistických experimentů a mimozemské technologii. Hra má pět kapitol, přičemž řešíte většinou banality - první kapitolu strávíte lítáním po úřadech (fakt zábava), sháníte žrádlo a cigára pro bezdomovce, žrádlo pro vojáka, domlouváte hlídači rande a její matce návrat ožralého manžela. Atmosféra je na nule, vlastně jediná pasáž kde to fungovalo jsou nacistické štoly. Jinak je to splácanina všeho možného, která trpí navíc ještě i hrdinou. Martin Holan je postava, která ve mě nevzbudila absolutně žádné emoce (na rozdíl od Matěje Hollana, který vzbuzoval v nás brňácích emocí dost). V jednu chvíli mu někdo zemře a v druhou čile konverzuje a vtipkuje s policistou. Stejně nezajímavý je hlavní záporák.

A tak dojdete na konec; po obligátním nasbírání tří sošek se dostanete do hrobky, po které pátrali dva vědci celý život, jeden záporák věřil že mu přinese světovládu, indiáni věří že její odhalení naplní proroctví a dostat se k ní není vůbec snadné. A pak to přijde Po zasazení všech sošek se objeví ufoun a kulička. Objeví se také záporák, který kuličku sebere a rozpadne se na prach, stejně jako ufoun. Kulička pak poslouží jako těžítko na hrobě.... WTF? K čemu to všechno teda bylo? Pokud by se záporák neobjevil, tak hrdina překoná všechny překážky, aby našel smrt? .

A tak to dopadne jako minule. Nibiru jsem hrál, měl jsem i originálku, ale nic jsem si z ní nepamatoval a za dva dny nebudu vědět o čem to bylo. Je to pěkná adventura, má slušnou hratelnost, leč absolutně nezajímavý příběh.
+23

Ve stínu havrana

  • PC 40
Ve stínu havrana jedna z mála českých adventur, kterou jsem tady nehodnotil a zároveň jedna z mála, kterou jsem nikdy nehrál. Nostalgie se tudiž nedostavila a já ji viděl v plné kráse 40%. Co naplat, bavilo mě to ještě míň než Dreamland ze stejného roku.

Alfou a omegou určitých herních žánrů a adventur především je pro mě příběh. Může být jakýkoliv, nevadí mě žádná žánrová škatulka, pokud je to dobře napsané tak si užiju detektivku, dobrodružný, fantasy, sci-fi i horor. A klidně i nějakou komediální taškařici, pokud to směřuje od něčeho k něčemu. Ve stínu havrana však příběh neexistuje. Středověký mnich Severín je vyhozen z chrámu a tak se poflakuje po jednom městečku, pak po rybářské osadě s piráty a lidožrouty a hledá sám sebe... Je to humorná hra, občas jsem se zasmál, občas se cítil trapně, občas nechápal, tak jako v průměrné české komediální adventuře. Občas někomu pomůžete, občas uškodíte, Severín je takový zdravý střed mezi Mirkem Dušínem z Quest for Glory a zmetkem v Simon the Sorcerer.

Podstatné je, že ale chybí jakákoliv motivace hrát dál. Tak jsem celou dobu čekal na nějakou pointu, která by tomu dala smysl a pozvedla hru. Nevadilo by mi cokoliv, ve své době mě nadchl kritizovaný srdceryvný zvrat ve Whispered World či jsem lapal po dechu při odhalení v Posel smrti. Výsledek? Pár filozofických žvástů od šamana, poté setkání s nějakou bytostí měnící tváře a návrat do městečka za stovky let. WTF. Takže nulový příběh doprovodil nulový konec.

Tohle příběhové vakuum se odráží i na hratelnosti. Ve většině případů netušíte co máte dělat a proč. Máte si omezený počet lokací, ale ty jsou zahlceny milionem krámů, které ovšem z 95% nepoužijete, ani nemůžete sebrat. Na každém rohu se válí kameny a sekery které nepotřebujete, dveře, šuplíky, truhly a skříně které nevypáčíte a já nechápu proč. Stejně tak nechápu proč jsem tahal půlku věcí v inventáři, která k ničemu nebyla, což korunuje možnost sbírat nekonečné množství žab. Trpí tím i kombinace - opět až 90% logických věcí nejde udělat, protože s nimi tvůrci nepočítali. Samozřejmě nechybí pixelhunting, objevování se věcí na již projetých lokacích a hledání neviditelných cest. Takovou lahůdkou je možnost zkombinování něčeho pouze na určitém místě. No a korunu tomu dává naprosto dementní ovládání při dvou střeleckých mezihrách.

Když neexistuje příběh a hratelnost stojí za houby, tak už nepomůže nic. Přestože grafika je typicky česká a celkem hezky nakreslená, přestože Jiří Lábus, který dabuje všechny postavy se snaží, přestože hraje příjemná hudba, přestože jsem se párkrát s chutí zasmál. Prostě pro mě hra o ničem.
+26

Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce

  • PC 70
Jako dítě jsem pochopitelně miloval většinu pohádek, hlavně těch filmových. Bylo mi jedno jestli jsou z 50. let, nebo z počátku 90. let. Ať už ty mravokárné jako Pyšná princezna, zpívané jako Šíleně smutná princezna nebo napínavé jako Jasněnka či Princ a Večernice. Co jsem ale nikdy neměl rád byly pohádky plné přehrávání, pitvoření a papírových kulis, což byla většina televizních pohádek. Znáte to - herec bouchne dveřma a zatřese se papundekl. A nikdy se mi nelíbily ruské filmy a jejich styl vyprávění a hraní. Z toho důvodu mě Mrazík se svým teatrálním přehráváním, ujetými scénami, muži hrajícími ženské role (Baba Jaga) a obráceně (Dědeček Hříbeček) a dospělými chlapy (Ivánek) balícími předpubertální dívky (Nastěnka) nikdy moc nebavil. Samozřejmě jsem ho ale viděl, znám zlidovělé hlášky i písničky. Vím o muzikálu i naprosto ujetém eurodance megamixu od FM Factory z přelomu tisíciletí.

Někde v té době vyšla u hra, kterou jsem tehdy pohrdl, protože bylo přemrazíkováno a kdo by hrál hru pro děti podle pohádky. Mrazíka jsem tedy dohrál až o mnoho let později a překvapivě to nebylo špatné. A není to špatné ani dnes.

Mrazík se drží většiny známých scén z filmu, ale tvůrci přidali mnoho dějových rovin. Hru rámuje vyprávění příběhu babičkou dvěma dětem, je rozděleno na 4 kapitoly, střídají se postavy Ivánky a Nastěnky a v podstatě jsem byl spokojen. Tvůrci se drží pohádkové atmosféry, Ivánek je statečný a namyšlený, Nastěnka je naivní a až neksutečně hodňoučká. Přesto si občas tvůrci neodpustí trošku humoru (živá a mrtvá vodka), popkulturních odkazů (Mičurin) a odkazů na jiné pohádky (Kostěj, mořská panna, pták ohnivák). Kromě známých postav a hlášek je tu i spousta vedlejších postav, lokací a dějových linií. Asi nejlepší byl žebrák, pronásledovaný Bídou (nikdo mou Bídu nevidí).

Grafika je takový český standard. Řekl bych, že konkurenci ze zahraničí se moc rovnat nemůže, ale ono těch adventur v roce 2000 moc nevzniklo, tak pomalu není s čím srovnávat. Grafika je ručně kreslená, pohádkově laděná, ručně kreslené jsou i animace. Tvůrci tu udělaly pouze pár 3D animací pro navození atmosféry (vstup do kostela, vstup do katakomb), které se celkem podařily. Zvuk a hudba jsou OK, dabing slušný, dokonce Ivánka dabuje znovu Josef Zíma, což je docela mazec. Jen škoda, že se neobjevilo více písniček z filmu.

K hratelnosti nemám větších výtek. Je jednoduchá, určená pro mladší hráče, takže tu nejsou žádné velké záludnosti, žádný pixelhunting či hledání schované cesty. Nejsou tu ani žádné složité puzzle, vše se ovládá jedním kurzorem, většinou tušíte co máte dělat. Jednou jsem se zasekl (nevšiml jsem si polena velkého jak kráva). A ve třetí kapitole mi šla hlava z lítání od čerta k ďáblu. Takové to, že po Vás každý něco chce a Vy víte, že potřebujete ten jeden předmět, abyste odstartovali lavinu splněných úkolů, ale ne a ne se k němu dobrat.

Jinak jsem spokojený. Mrazík není žádná velká klasika, ale jako pohádková adventura na pár hodiny zabaví a ničím výrazně neprudí.
+23

DreamLand: Final Solution

  • PC 50
Při procházení českých adventur jsem si chtěl zahrát původně něco jiného, totiž Posla bohů, jenže se mi jej zaboha nedaří rozchodit. A tak padla volba na Dreamland, třícédečkový kolos, který měl ve své době neskutečné ambice. Udělat vážnou, velkolepou a rozlehlou adventuru s hard sci-fi příběhem. Něco co se mělo odlišovat od Poldů, Horkých lét a Dračích historií. Jako to dopadlo? No v podstatě souhlasí s kolegy, co už hodnotili - nic moc.

Příběh se nerozjíždí špatně. Někde v budoucnosti přilétá novinář Jimmy Dix na vesmírnou stanici Dreamland, ráj virutální reality. Každý si zde může zahrát dobrodružné příběhy, které mají být stoprocentně bezpečné. Jenže nejsou, jednomu chlápkovi z toho hráblo a ziskuchtivá Společnost se to pochopitelně snaží ututlat. Jimmy tak prochází stanicí a pátrá, objevuje další a další nebožáky a zároveň se vydává do různých virtuálních světů, objevovat co jednotlivé postavy prožily.

Na papíře to zní skvěle, jenže je to nuda k nepřežití. Vyšetřování jde kupředu hlemýždím tempem, jednotlivé virtuální světy jsou výplně, kde většinou nezjistíte naprosto nic podstatného. Chování představitelů Společnosti je absurdní - napřed tutlání, pak pokusy o vraždu a nakonec obrat o 180 stupňů a snaha hrdinu najmout. Nudné jsou i samotné světy, přestože budete sestavovat Frankensteinovo monstrum, ocitnete se v pirátském světě, v starověkem Egyptě, mafiánském Chicagu či špionážním románu, většina příběhů už tu byla a mnohem lépe. A celková story? Zhruba ve chvíli, kdy se objeví opičí sluhové mě napadlo, kam tvůrci směřují, ale říkal jsem si že ne, že by to bylo laciné. Ale opravdu, tvůrci bezostyšně vybrakovali Planetu opic a navíc tomu všemu dali odfláknutý, nic neřešící konec.

Technická stránka také za moc nestojí. U hry na 3CD bych předpokládal špičkovou grafiku a spoustu animací, ovšem v celé hře jsou tu pouze intro a outro. Ručně kreslená grafika stanice není špatná, sice drobet zastaralá, ale některé sci-fi obrazy jsou působivé. Ovšem renderované grafika virtuálních realit je odporná. Prostředí ještě dejme tomu i když je studené jak psí čumák, ale ty postavy jako by kreslilo malé dítě a navíc jsou příšerně naanimované. A ještě tu hapruje i zvuk, který jak kdyby byl pod vodou. Vše dokonává nezáživný dabing a bugy (mizení postavy, pády do Windows).

No a hratelnost. Už jsem si zvykl u starých adventur na pixelhunting, ale tady dosahuje vrcholu. Několik míst jsem nemohl najít ani s návodem (odřená podlaha v airlocku), Jindy jsou tu aktivní místa mimo obrazovku, jednopixelové předměty či předměty, které prostě nejsou vidět (dynamit v letadle). Kombinace věcí je nelogická, na spoustu věcí musíte přijít zkoušením všeho na všechno. Často se ovšem nebudete stačit divit, co stvoříte v inventáři a některé věci nepochopíte ani zpětně - kupříkladu jak žárovka a plechovka s houbou zruší poplachový počítač. Abych teda jen nekritizoval, některé dialogy jsou slušné, občas Vám dá hra vybrat zda lhát či mluvit pravdu a v jedné situaci postupujete nelineárně - koho pustíte z vězení.

Celkově se mi hra moc nelíbila. Oceňuji snahu vytvořit něco většího a vážnějšího, než v roce 1999 u nás vznikalo, nicméně ve výsledku mě ti Poldové či Horké léta bavili více.
+14

Polda 6

  • PC 85
Polda 6 je určitě jedna z nejnovějších her, kterou jsem dohrál a kterou tady hodnotím. Před nějakou dobou jsem pár modernějších adventur dohrál, ale moc jich nebylo, přesto jsem se koncem roku 2014 snažil šestého Poldu sehnat. Marně, protipirátská ochrana byla dokonalá a koupit to za nějakých 600, nebo kolik to tenkrát stálo se mi nechtělo. Teď je mi to skoro líto, protože šestý díl je opravdu parádní hra a to že vyšel 9 let po pětce v době, kdy české adventury už skoro neexistují je skoro zázrak.

Šestka si z celé série bere to nejlepší - příjemný humor, skvělé herecké obsazení, kořeny v Lupanech z jedničky, trefování se do celebrit z dvojky, ručně kreslenou grafiku a dobrodružný příběh z trojky a něco málo sci-fi ze čtverky a pětky.

Je předvečer udílení Oskarů a seznam vítězů, tradičně jediný co existuje se ztratil. Vypuká panika, televizní detektivové se těsí na pátrání a prezident Obama telefonuje starému známému Pankrácovi. Ten si sestaví laserovou zbraň, bere špionské hodinky a výbušné žvýkačky a vydává se pátrat. Ač jde o hovadský námět plný srandiček, hra k němu přistupuje s přesně tím potřebným stupněm vážnosti, aby to bylo i docela napínavé a finále na předávání Oskarů má naprosto parádní gradaci. Musím říct, že příběh o Dionýsovi a rodině Carriů měl něco do sebe.

Hra je docela dlouhá, v devíti kapitolách si projdete různé vily a bungalovy, zavítáte na policejní stanici a samozřejmě do různých ateliérů. Přičemž když se objevíte na Divokém západě, vypadá to jako Divoký západ a sci-fi studio je v podstatě startrekovská loď s plně funčním vybavením (počítač, teleport).

Nechybí milion fórků mezi které patří i pár pitomých sexuálních narážek, ale také Pankrácův boj s moderní technikou a především střílení si z celebrit a filmového průmyslu (naprosto geniální setření celé Twilight ságy). Mezi překážky patří jak to v české hře bývá tradičně nejrůznější arogantní vrátní, navrdlí vyhazovači, úplatní pikolící a také spousta zvířátek blokujících cestu. Některé řešení jsou tradiční, jiné netradiční a až nechutné (pleťová maska), každopádně až na jednoho havrana Pankrác tentokrát nevraždí, zato hrubá síla jako řešení logických problémů pomáhá dost často :). Trošku mě mrzely zkomolená jména celebrit z nichž občas člověk pomalu nepozná o koho jde, ale chápu že tam nemohli natvrdo fláknout zfetovanou Paris Hilton.

Grafika je klasická, ručně kreslená, karikovaná, samozřejmě vyhlazená na úrovni roku 2014. Nečekejte žádný pixelart, ale bohužel ani žádnou vizuální pecku jakou byly některé konkurenční hry té doby.

Hratelnost je jednoduchá a pohodová, dá se říct až moc moderní. Posouvání se dvojklikem, zobrazení jen použitelných kombinací to je oboje trademark série. Zobrazení aktivních míst na obrazovce je něco co mám v moderních adventurách moc rád, není nic otravnějšího než zásek kvůli pixelhuntingu. Nicméně autoři eliminovali i kombinace předmětů v inventáři, dá se tu spojovat na pouze určených místech. V každé kapitole máte navíc "quest log" co máte udělat (jde vypnout) a pro naprosto blbé Pankrác prakticky nonstop dává nejrůznější nápovědy, jak pokračovat. Díky všemu zmíněnému jsem se ve hře v podstatě nezasekl, ani jednou jsem nemusel koukat do návodu, což je u mě zázrak, takže hra je opravdu jednoduchá. Vadilo mi to? Vůbec, jsem rád, že jsem si užil svižnou hratelnost a rychlý postup kupředu a mohl se bavit příběhem a spoustou hlášek.
+17

Polda 5

  • PC 70
Sobotní herní maratón Poldy je za mnou a nezbývá než si obhájit celkem pozitivní hodnocení hojně kritizovaného pátého dílu. Já si totiž vůbec nemyslím, že pětka je špatná adventura. Návaznost na předchozí díly sice moc nefunguje, vážnost čtvrtého dílu také zmizela, ale přesto jsem se u hry poněkolikáté znovu docela bavil.

Pětka přichází opět s s víceméně ručně kreslenou grafikou. Ponuré renderované lokace jsou fuč a pátý díl přináší dvě graficky velice přitažlivé lokace, jednu průměrnou a jednu dost zoufalou.

Ve stejném duchu se nese i příběhové zasažení hry. Pankrác se totiž po složení zkoušek stává časovým poldou na vesmírné stanici PRČA (haha!), poté co zde doslova vypadne z teleportu co vypadá jako zadek (hahahaha!). Ano pochopili jste, dění na stanici je otřesné, stanici obsluhují dvě sex bomby, velitel se soukromou mučírnou, je tu sexuálně frustrovaný technik, úchylný android, milion příšerných sexuálních narážek za které by se styděli i na základní škole a v jedné kapitole tu proběhnou sexuální orgie. A i hratelnost stojí za starou belu, neustálé bloudíte od jedného k druhému a zjišťujete co Vám řeknou nového, celá stanice Vám v podstatě háže klacky pod nohy.

Pokud tyhle pasáže přetrpíte, dostanete velice solidní zbytek. Pankrác se totiž vydává na mise, ve kterých je narušena zásahy z budoucnosti historie, přičemž vesmírná stanice je mimo čas a prostor aby byla schopna reagovat.

Hned první pasáž mě bavila asi nejvíce - vydáte se do Tróje, což je moje oblíbená báje, postavená snad na historickém základu. Trójané odhalili řeckou fintu s koněm, spálili ho na popel, zdecimovaní Řekové prohráli a z Tróje se stalo impérium, které zdevastovalo Evropu. Pankrác narazí na demoralizované vojskou a musí v podstatě sám zařídit dobytí Tróje. To se neobejde i bez nadpřirozena (fénix, Afrodita), úletů typu šípomet a zkrátka jsem byl nadšen.

Další pasáže už jsou standart - v roce 1915 musí Pankrác zničit plány stíhačky, která změnila první světovou válku a odletět v prototypu. A mírné SPOILERy - ve starém Egyptě nečekaně zemřel faraón a protože to nejde napravit, Pankrác se snaží splnit zkoušky, aby se faraonem stal sám. Vyústění příběhu a celé hry mě poměrně překvapilo a jsme zvědavý jak na to v šestce, kterou jsem nehrál navážou.

Hratelnost v těchto historických misích je tradiční, neobejde se bez šílené kombinace předmětů, velkého množství obrazovek a různých zlomyslností (hned v první misi zlikviduje Pankrác brutálně krysu a poté kočku). Nechybí ani typický humor série. Dá se i zařvat, ale hra Vás vrátí přesně před bod skonu. Naopak jsem si nevšiml žádného lovu na milimetrové předměty, objevujících se aktivních míst ani podobných zákeřností.

Hrálo se mi to fajn, u historických misí jsem se skvěle bavil, koukalo se na to dobře a nebýt neskutečně trapných sexuálních narážek, umocněných úchylným hlasem Soboty, byla by to parádní adventura. Pro mě mnohem lepší zábava, než ve stejném roce vyšlé Žhavé léto 3 1/2.
+20

Polda 4

  • PC 75
Polda 4 představuje v sérii asi největší odklon. Je sympatické, že tvůrci ač díly sekali jak Baťa cvičky (4 díly během 5 let) se pokaždé pokusili přijít s něčím novým.

V případě čtvrtého dílu je to snaha udělat poměrně vážnou adventuru, kde fungují cestování časem, časové paradoxy, alternativní historie a především rusáci a komunismus. Pankrác si užívá luxusní dovolenou s Mucovou, když se ho pokusí někdo zabít a vzápětí ho žádá o pomoc vynálezce Santusov, kterého měl poznat na Sibiři v minulém díle (tam to ovšem nebyl Santusov, ale Sergej). Santusov vynalezl něco, co způsobí že všichni lidi na světě budou mluvit jen rusky a po Pankrácovi žádá, aby použil jeho stroj času, vydal se 10 let do budoucnosti a zjistil jak to dopadne.

Výsledek je děsivý a je to nejlepší pasáž hry. Rusko ovládlo svět, romantická Paříž je plná rusáků, papaláši se jezdí rekreaovat na Havaj. Pálí se zakázaná literatura, esenbáci pronásledují diverzanty, bují protekce, kontroly, údernictví. cenzura i disent. I když se hra nese v lehkém duchu, výsledek je mrazivější než tvůrci zamýšleli. Pankrác se tak vydá na cestu časem, která se vlivem pár "chybek" protáhne, navštíví pravěk, revoluční Paříž 18. století, starý Egypt a dokonce i jednu ujetou alternativní realitu, kde Francie bojuje s Anglií, používají se vzducholodě a parní stroje a nad vším bdí inkvizice... a to vše v roce 1996. Příběh je výborný, bohužel na úkor humoru. Ač řešení problémů či postavičky jsou pořád vtipné a Pankrác je inteligentnější a vychcanější než předtím, plácat se smíchy po kolenou nebudete.

Druhým mínusem je grafika. Kdysi mi to nepřišlo, ale renderovaná grafika je prostě ošklivá, čemuž napomáhá i šeď některých lokací. Havaj či Egypt ujdou, ale zbytek hry graficky za moc nestojí.

Jak dopadla samotná hra? Kombinace předmětů jsou stále stejně šílené jako vždy, naštěstí platí totéž co v předchozích dílech, že použitelné věci se ukážou a ten zbytek ne. Předmětů není moc, lokací je tak akorát, aby se v případě nouze dalo použít všechno na všechno. To co se zdá být logické se většinou dá provést, ale nad tím zbytkem si zavaříte mozek. A zbytečně, protože se vrátili nešvary z prvních dvou dílů - pixelhunting je zejména ze začátku šílený. I přes poctivé prohledávání obrazovek myší jsem občas něco našel vysloveně náhodou. A opět se v několika případech stane, že se některé místa stanou aktivní až časem. Pankrác naštěstí občas okomentuje ty největší špeky a dá hráči nápovědu.

Takže shrnutí. Cestování časem miluju, komunistická nástavba je mrazivě reálná, za to jdou body nahoru. Za špeky v hratelnosti a nevábnou renderovanou grafiku body dolů. Výsledek je tak zhruba nastejno s třetím dílem - nadprůměrná adventura, která sice není dalším Poslem smrti, ale rozhodně se za ni nemusí tvůrci stydět.

PS: Ten konec je na ranu. Pankrác zabrání vynálezům, ze Santusovat se stává houslový virtuoz, který nakonec ale stejně stroj času vymyslí. To si člověk řekne, že snažil úplně zbytečně.
+21

Polda 3

  • PC 75
Polda 3 je pohodová adventura, kterou mám rád. Většina věcí, co jsem vyčítal dvojce je pryč a zbylo jen to příjemné - humor, ulítlý příběh a pestrobarevné lokace.

Pankrác byl odejit od policie a tak se z něj stalo soukromé očko. V typicky českém prostředí pátrá po kuchaři Cecvárkovi, kterého potřebuje jeho exmanželka k převzetí závěti. Nechybí tu nic - militantní důchodci, malej spratek, vietnamský prodavač, pár ožralců i kuchař co neumí vařit. Jenže to je jen začátek - Cecvárek totiž vařil pro slavného hokejistu Jaromíra Jágra, tedy pardon Jégra, který zmizel taky. A Pankrác se stává agentem CIA, začíná spolupracovat s ehm "krásnou" agentkou Mucovou a vydá se odhalit spiknutí, které ho zavede po celém světě. Ač je to humorná adventura a v každém prostředí si tvůrci dělají prdel z místních stereotypů, scénář kupodivu drží docela pohromadě a dá se říct, že jsem se výborně bavil. Nechybí tu jihoamerické ostrovy (s geniálním mluvícím bobrem a kapelou Trio Kretenos), tajná ruská základna, Irák či naopak New York a základna CIA, kde agenti vyslýchají ufouny :) Samotná zápletka vrcholící na zimním stadionu by klidně uspěla v nějakém béčkovém devadesátkovém filmu. Nechybí tu samozřejmě ani trochu sci-fi (zpomalování času, teleportace) a pár známých jmen ale všeho s mírou.

Dabérů je ještě více než v předchozím díle, samotný Pankrác je celkem schopný, občas cynický detektiv, jehož hlášky stojí za to a občas svými monology funguje jako nápověda.

To vše v pohodové grafice, která by rozhodně neudělala ostudu ani v zahraničí. Stále se jedná o klasické 2D, kde je občas vložen nějaký 3D objekt.

A hratelnost? Tvůrci se vykašlali na backtracking, vykašlali se na pixelhunting a díky bohu i na objevující se aktivní místa. Zůstaly tu naprosto zběsilé kombinace a úkoly, ale vzhledem k tomu, že inventář nemáte zaplněn nepotřebnými krámy a v každém místě se pohybujete na víceméně pár lokacích se dá na všechno celkem v pohodě přijít. Samozřejmě funguje i inteligentní spojování předmětů kdy se správná kombinace ohlásí a také dvojklik. Občas pravda musel pomoc návod, protože Vás nenapadne prohledávat všechno (podlaha u psychiatra), ale dá se říct, že si co se týče hratelnosti nemůžu stěžovat - s jednou výjimkou.

Tou výjimkou jsou minihry. Už první čára mi dala zabrat, než jsem našel správnou kombinaci síly a úhlu vrhu. Pak přijde lov na krysy, kde Vám v rychlém přesunu překáží tělo Pankráce a střelnice, kdy potřebujete reflexy hráče 3D her. Všechno jsem zvládl, ale u svlékacího prší, kdy počítač nepokrytě fixluje jsem to vzdal a pomohl si cheatem na přeskočení a totéž u nesmírně otravné arkádové střílečky s ponorkou. Ty minihry mi to dost kazily, jinak je třetí díl solidní pohodovkou. Pěkná grafika, pestré lokace, příjemná hratelnost, spousta humoru svázaná v rámci žánru slušným příběhem. 75%.
+17

Polda 2

  • PC 60
Druhý díl Poldy je za mnou a můžu říct, že mě z celé série bavil vždycky možná nejmíň. Nevím čím to je, možná tím, že na rozdíl od jedničky, trojky či čtverky jsem ho hrál mnohem později, možná zápletkou, možná hratelností. Pokud mě ale nějaká hra strhne, nemám problém u ní prosedět celou noc až do rána. U druhého Poldy jsem ji včera vypnul v půlce poslední kapitoly.

Grafika šla sice trošku nahoru, ale roztomilost jedničky je pryč, naopak celý vizuál je takový temný, depresivní.

Hratelnost, tady mám trošku problém. Ze začátku to vypadá báječně - funguje tu dvojklik na přesun, předměty mají konečně své popisy, zůstalo inteligentní používání věcí, nepotřebné krámy mizí. Nezmizel ale nešvar z jedničky, objevování se aktivních předmětů či nových předmětů na už prozkoumaných místech. Předměty navíc brzo mizet přestanou, takže inventář máte nacpaný k prasknutí kravinama, které nemají žádné logické využití. Opět tu nechybí šílený pixelhunting, k tomu se připojuje opravdu otravný backtracking. Ten se projevuje tak, že v lokaci vyzkoušíte všechno logické, pak všechno na všechno a pak se ve vzteku podíváte do návodu, kde zjistíte, že se musíte vrátit někam na začátek a něco udělat.

Typický příklad je hra v pokeru. Už jen dostat se k samotné hře je šílené, pak se Vám podaří zakrýt kameru, sebrat falešné esa... a stejně prohrajete. Řešení je vrátit se na policejní stanici, promluvit s náčelníkem, který Vám dá falešná esa - protože si Pankrác pamatuje, že umí hrát karty. Hráč to ovšem netuší a bez návodu či procházení lokací stále dokola nemá šanci zjistit.

Podobných nelogických řešení, vyplývajících z pixelhuntingu, backtrackingu, nenalezení skryté cesty či toho, že něco nejde udělat hned, ale až později je většina. Když se k tomu přidají nesmyslné kombinace, hratelnost je spíše otravná.

No a příběh a humor. Ocitáme se v nějakém městečku Marsyas, centru klonování, kde Pankrác řeší požár hotelu a únos jedné celebrity. Protože se tu klonuje, čeká ho absolutní nálož historických osobností v kombinaci s českou pop kulturou 90. let. A je toho prostě moc. Příběh je prostě pobíhání od čerta k ďáblu, kde na Vás hra chrlí další a další klony, aniž by to nějak gradovalo. Neříkám, že jsem se nebavil, některé dialogy jsou naprosto geniální - třeba takový Miloš Zeman se svým monologem je fantastický (před ním by emigrovaly i mouchy).

Jen toho českého bizáru je trošku moc. A to říkám jako člověk, který koncem 90. let žil, sledoval politickou scénu, pop kulturu, koukal na Novu. Jen mi z toho devadesátkového bizáru místo nostalgie šla spíše hlava kolem - posuďte sami. Potkáte Michaela Jacksona, Pamelu Anderson, Laru Croft, Esmeraldu, Claudii Schifferovou, Billa Gatese, Davida Coperfielda. Z historických osobností Boženu Němcovou, Sloního muže, Caesara, Hitlera, Napoleona, Marylin Monroe, Ein, vlastně Zweisteina (s hlasem Václava Klause). A samozřejmě nechybí i tuzemská scéna, takže tu máme Mečiara (neublížil som), Zemana, Vladimíra Železného, Baštu, Rumla či Viktora Koženého. Dojde i na Lunetic.

Přes parádní dabing, doplněný novými dabéry, přes spoustu vtipných situací je více než 50% postav a scén zoufale nevtipná, tlačená na sílu a hlavně bez jakékoliv gradace. Takže jsem se příběhově nudil a hratelnost mě štvala a přes občasné geniální hlášky to více než na 60% nevidím.

PS: Nejgeniálnější je ovšem drink zvaný Zetor (zelená, tonik, rum), který jsme si jednou s partou kamarádů opravdu objednali. Barman na nás koukal jak na debily, ale kupodivu to nechutnalo vůbec špatně. Dokonce jsme udělali upgrade na Zetorr (zelená, tonik, dva rumy) a bylo to ještě lepší :)
+28

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

  • PC 70
Polda 1, začátek nejdelší české série adventur a hra, kterou měl a hrál snad opravdu každý, já měl kdysi dokonce originálku. V jistém smyslu ještě kultovnější hra, než ve stejné době vzniklé Horké léto. Není se čemu divit - parádní dabing, humor, příjemná grafika a vděčný objekt nejrůznějších vtipů - policajt v hlavní roli. Jak to dopadlo dnes?

Grafika samozřejmě nevypadá jako zahraniční hry ve stejné roce, nicméně jednoduchá, pohádkově laděná a mírně karikovaná vizuální stránka rozhodně neurazí ani dnes.

Příběh je zdánlivě jednoduchý. V malém městečku Lupany dojde k únosu hostinského Jana Kostřába a jeho sestry Marie. Na případ je nasazen místní polda Pankrác, který ve třech dnech musí zjistit co se stalo. Protože jde o hru humornou a českou, příběh nijak negraduje a řešíte úsměvné záležitosti, třeba jak se vypořádat s policejní byrokracií, dostat přes otravnou manželku svědka, do sex shopu či zavřené hospody. O to větší šok přinese konec, který je na příběh-nepříběh šokující, brutální a... pohádkový - kdo ještě nehrál, nečíst! Pankrác zjišťuje, že pohádka o Jeníčkovi a Mařence je podle skutečného případu jedné kanibalky a že únos jejich dospělých verzí má na svědomí sestra kanibalky a jeho vlastní babička. Líbilo se, že hra ač je to humorná pitominka ctí pravidla detektivek a tak se pachatelka objeví jako první postava, směřování příběhu naznačí prakticky první věc co najdete - pohádková knížka, indicie je i zmatené vyprávění jednoho stařečka o tom, jak zapomněl své dvě děti v lese.

Humor je prostě typicky český devadesátkový. Pankrác sice není žádný génius, ale ani tupec, spíše takový trošku trošku přestřelený typický policajt stylu "buzerovat a prudit". Šikanuje lidi, rozdává pokuty, flegmaticky pomáhá sebevrahovi se zabít, nechybí ani pár případů "selhání pistole". Vytahuje se na slabší, leze do zadku nadřízeným, zkrátka česká klasika. Některé scény a především dialogy jsou i po letech geniální - debata s prodavačem ve zverimexu, nebo když po zazvonění vystrčí čumák odporná babizna a Pankrác to okomentuje "nazdár kde máš páníčka" :) Velmi tomu pomáhají dabéři, Lábus zvládá s přehledem veškeré báby, Nárožný umí zahrát tuponě i vypravěče a Sobota tady naprosto kraluje. Řekl bych, že po Jáchymovi je tohle jeho druhá nejlepší a jedna z mála snesitelných rolí :). Nechybí ani jeden odkaz (Lara Croft), nějaký ten sex a vůbec atmosféra je fantastická.

O dost slabší je samotná hratelnost. Tvůrci přišli se spoustou aktivních míst ve spoustě lokací, které ovšem Pankrác nijak nekomentuje, což mi přišlo divný. Oceňuji ovládání jedním tlačítkem, oceňuji to, že nemusíte zkoušet všechno na všechno, protože použitelná činnost se Vám ukáže. Zbytek je ovšem na ranu. Něco jsem si pamatoval, s něčím počítal, něco vyřešilo pečlivé prohlížení obrazovek. I tak je tu brutální pixelhunting (štěnice), činnosti které jdou provést až po několikáté (otevírání trezoru). A především prasárna největší - objevování se aktivních míst. Nejen, že se v lokacích zjevují předměty či postavy, co tu předtím nebyly, ale věci co nebyly aktivní najednou aktivní jsou. Doslova ultimátní výdrb je sebrání aspirinu, kdo hrál, ví o čem mluvím.

Hratelnost je zkrátka přehnaně obtížná, neférovým způsobem a proto dávám jen 70%. I proto, že přes parádní konec, dabing a humor je to jen takový rozjezd a trojka či čtverka byly mnohem lepší.
+24

Léto s Oskarem

  • PC 50
Léto s Oskarem, typicky česká nízkorozpočtová adventura, která byla out už v roce vydání, ostatně ve Score tehdy dostala krásných 4/10, což byl důvod proč jsem ji nikdy nehrál.

Co Vás čeká? Primitivní grafika, která je navíc celkem ošklivá; ani ne tak zpracováním, jak spíše scenériemi plnými hnusu. Nulový příběh - puberťák Oskar Sláma propadá a tak ho rodiče vyšlou do Koťehůlek k dědovi a babičce. Půlku hry zabere snaha se do toho vidlákova vůbec dostat, druhou půlku pak pochůzky pro prarodiče (podojit kozu, donést pivo, nafotit nahotinky). Humor je slabý, na druhou stranu hra netrpí politickou korektností a tak potkáme teplouše, transku, černošského studenta, úchylnou babču, nebo bandu cigošů, kteří si ve vlaku dělají táborák. Je tu spousta krásných holek a trošku té erotiky na konci.

Hratelnost je snadná, ovládání funguje dvěmi tlačítky, většina akcí je logických s jasnou nápovědou, zasekl jsem se akorát jednou u jednopixelových baterek v obchodě, dokonce jsem ani nemusel zkoušet zoufalství jménem všechno na všechno. Kromě logiky za to může i to, že 90% aktivních míst je naprosto k ničemu a slouží jen k nepříliš vtipnému popisku. Pokud jste někdy nějakou adventuru dohráli, nebudete mít sebemenší problém, já hru zapnul v 17:30 a v 19:30 bylo hotovo a to jsem se zdržoval zkoušením všech možných variant dialogů.

Každopádně mě na Létu s Oskarem vlastně nic moc neštvalo, jen je to na rok vzniku slabota graficky, příběhem, humorem i tou hratelností a to i na poměry českých adventur.
+13

Žhavé léto 3 ½

  • PC 50
Žhavé léto 3 a 1/2, aneb jak pejsek s kočičkou pekli dort. Zatímco jednička pro mě byla v jisté smyslu kultovní a dvojku jsem taky kdysi hrál, třetí díl, který jsem měl na nějaké Score/Level CD jsem zkusil a smazal. Tentokrát jsem se se rozhodl, že nevyměknu a hru dojedu.

V roce 2005 už záplava českých adventur končila. Konkurenční série Polda měla pátý a na dlouho poslední díl, vzniklo Nibiru a na konci roku vzniklo "třetí Horké léto" To bylo na dlouho dobu z českých luhů a hájů všechno. Tvůrci nějak ztratili autorská práva a tak místo pubertálního lempla Honzy Majera sledujeme osudy jeho dědy Johnnyho za dob probihice v USA. Johnny zdědí krásné kasino, ale to bohužel padne do oka italské mafii, jmenovitě donu Makaronimu. Když se jim Majera nepodaří oddělat, zavřou ho do basy s pomocí zkorumpovaného šerifa. A Johnny musí sesbírat přátelé, najít si děvče a zlikvidovat Makaroniho.

Popravdě příběh je jediné, co mě na hře jakžtakž bavilo. Z příběhu se sice vytratil z 90% humor, Josef Carda přes své angažmá v Tele tele není bavič a už vůbec ne Izer, ale i tak se nese v lehkém, pohodovém duchu.

Zbytek hry stojí za starou belu. Podobně jako spousta zahraničních her se i tady přešlo do 3D, stejně jako u příšerného Leisure Suit Larryho 8 z toho navíc zmizela kromě hlavní postavy a humoru i adventura.

Nějaké sbírání a kombinování předmětů je tu jen aby se neřeklo. To adventuření je v zásadě slušné, pomocí Tab si zobrazíte aktivní místa a kombinace či puzzle jsou logické a lehké.

Po většinu času ovšem bloumáte v poměrně nezajímavém 3D prostředí a postupujete v jedné z mnoha miniher. Tvůrcům se podařilo do hry nacpat naprosto všechno možné - prchání před palbou, stealth misi, 3D i 2D arkádu, skládání bedniček (zdravíme Broken Sword 3), QTE se šipkami, závody vozíčků, kung fu, railshooter se zombíkama či ovládání kuličky. A také pár FPS pasáží a spoustu závodů a honiček ve starých veteránech.

Budete převážet chlast, výbušniny, závodit s traktory, jezdit po okolí, kosit mafiány z auta. Tvůrcům se evidentně zalíbila Mafie a měli neskromné přání, aby to bylo podobné Mafii. Zůstalo jen u přání.

Když pominu, že to všechno nemá hlavu ani patu, zbývá zásadní problém a to je ovládání. Teoreticky funguje pomocí WASD a myši, prakticky je naprosto splašené, při sebemenším pohybu myši se hrdina točí jako čamrda, čemuž pomáhá i šílená kamera. 3D skákačka je pak peklo. Podobně blbě se ovládají některá auta, jiná jedou kupodivu normálně. Stealth část je o nervy, stejně jako neovladatelná kulička. Uprostřed hry je závod, který se v rámci příběhu nedá vyhrát a nikdo Vám to neřekne. Střílecí části mi díky zkušenostem z 3D akcí problémy nedělaly, stejně jako 2D hopsačková pasáž po maratónu plošinovek.

Korunu všemu nasazuje nemožnost ukládání, resp. automatické ukládání v místě, kde se hra rozhodne, že teď by to teda šlo. U adventury fakt divný přístup, ale ona tohle není adventura. To je jen taková česká česká ždímačka prachů s nesmyslným mišmašem žánrů a pár zábavnými pasážemi.
+16