Chaos on Deponia vyšla ve stejném roce jako první Deponia a tím je jasné, že se z hlediska grafiky či ovládání moc (či spíše nic) nezměnilo. Příjemná karikovaná a ručně kreslená grafika, pohodové ovládání, humor a pod tím pekelná obtížnost, chaos v příběhu a tentokrát i monumentální rozsah.
Intro nám ve formě 40s noiru/50s sci-fi shrne předchozí děj, v prologu Rufus zdemoluje Docovi laboratoř při hledání kladiva a pak "zachrání" Goal od cesty na Elysium s "bídákem" Cletusem. Když vše dovrší koupením laciných paměťových karet, výsledkem je Goal s třemi osobnostmi, mezi kterými lze přepínat. Je tu namyšlená dáma, naivní teenagerka a prchlivá hulvátka - a všechny tři musí Rufus okouzlit, aby souhlasily s operací.
Toť ve stručnosti děj prologu a první, rozsahem naprosto šílené kapitoly. Rufus se stejně jako v prvním díle dostává do obrovského městečka, tentokrát Floating Black Market, je tu milion úkolů, milion aktivních míst, puzzle, minihry a hodiny utíkají aniž byste se něčemu blížili. Opět mě to připomínalo některé ty 90s monumentální komediální adventury (třeba Simon Sorcerer 2 či Discworld 2) s obrovským rozsahem, kde každý úkol je trošku nelogický a každá postava praštěná či mírně jebnutá. Trpaslík v pianu, šišlající vůdce odboje který se schází u maminky ve sklepě, gondoliér co neumí italsky, starý "pirát" Bozo, šílený vědec Doc atd... a samozřejmě Rufus tomu všemu kraluje. I když už není sobec a stal se z něj v podstatě dobrák, je to ještě větší idiot, magor a chodící katastrofa než v prvním díle... nad většinou hlášek a věcí co dělá Vám bude zůstávat rozum stát.
Hratelnost je hlavně v té první kapitole pekelná - základní cíl tušíte, ale k tomu musíte vyhrát třeba komplikovanou minihru (souboje v aréně), řešit logistiku vysílání po ostrově abyste dali dva lidi dohromady a zbavili se otravného gondoliéra (s brutálním výsledkem :D) či naprosto megalomanský úkol s klubem ptakopysků. Druhá kapitola s ježděním po ostrovech už je oproti tomu čajíček a třetí je v podstatě kratičké finále, ale i tady přichází chuťovky většinou ve formě nějakého puzzle či minihry (klepání, zvířecí teleport). Finále je spíše místo kombinování předmětů o reakcích v nějaký akčních scénách. Takže se mi po dlouhé době nepodařilo nějakou adventuru dohrát na jeden zátah, naopak jsem byl rád když jsem to po první kapitole mohl vyčerpaný vypnout.
Některé věci mě překvapily - třeba že pár lidí zařve stylem kulka do těla, to bych v komediální adventuře nečekal. Je tu nečekané shledání se ztraceným otcem. Nechybí tu jedno kratičké cestování časem a celkem slušné zvraty po první kapitole kdy se dovíte co je Elysium a proč má vlastně Deponia být zničena. A tak to sráží až finále, které je věrné slovu chaos v názvu... tohle je ovšem spíše nevkusný německý maglajz, kde postavy asi 10* v průběhu pár minut změní názor, stranu, k tomu chaos v třech osobnostech a dvou tělech Goal. A nakonec se zase vůbec nic nevyřeší - Goal zůstávající dole, její tři osobnosti, Cletus cestuje nahoru, co bude s Deponií, zda se někdy podíváme na Elysium... nic.
Svět Deponie mě začíná bavit a herně jsou to opravdu hutné, megalomanské záležitosti, ale po druhém nic neřešícím konci mám pocit, že si ze mě autoři dělají prdel, takže namísto původně plánovaných 80% nakonec jen 75%. A doufám že ve třetím díle se dočkám nějakého završení.
Intro nám ve formě 40s noiru/50s sci-fi shrne předchozí děj, v prologu Rufus zdemoluje Docovi laboratoř při hledání kladiva a pak "zachrání" Goal od cesty na Elysium s "bídákem" Cletusem. Když vše dovrší koupením laciných paměťových karet, výsledkem je Goal s třemi osobnostmi, mezi kterými lze přepínat. Je tu namyšlená dáma, naivní teenagerka a prchlivá hulvátka - a všechny tři musí Rufus okouzlit, aby souhlasily s operací.
Toť ve stručnosti děj prologu a první, rozsahem naprosto šílené kapitoly. Rufus se stejně jako v prvním díle dostává do obrovského městečka, tentokrát Floating Black Market, je tu milion úkolů, milion aktivních míst, puzzle, minihry a hodiny utíkají aniž byste se něčemu blížili. Opět mě to připomínalo některé ty 90s monumentální komediální adventury (třeba Simon Sorcerer 2 či Discworld 2) s obrovským rozsahem, kde každý úkol je trošku nelogický a každá postava praštěná či mírně jebnutá. Trpaslík v pianu, šišlající vůdce odboje který se schází u maminky ve sklepě, gondoliér co neumí italsky, starý "pirát" Bozo, šílený vědec Doc atd... a samozřejmě Rufus tomu všemu kraluje. I když už není sobec a stal se z něj v podstatě dobrák, je to ještě větší idiot, magor a chodící katastrofa než v prvním díle... nad většinou hlášek a věcí co dělá Vám bude zůstávat rozum stát.
Hratelnost je hlavně v té první kapitole pekelná - základní cíl tušíte, ale k tomu musíte vyhrát třeba komplikovanou minihru (souboje v aréně), řešit logistiku vysílání po ostrově abyste dali dva lidi dohromady a zbavili se otravného gondoliéra (s brutálním výsledkem :D) či naprosto megalomanský úkol s klubem ptakopysků. Druhá kapitola s ježděním po ostrovech už je oproti tomu čajíček a třetí je v podstatě kratičké finále, ale i tady přichází chuťovky většinou ve formě nějakého puzzle či minihry (klepání, zvířecí teleport). Finále je spíše místo kombinování předmětů o reakcích v nějaký akčních scénách. Takže se mi po dlouhé době nepodařilo nějakou adventuru dohrát na jeden zátah, naopak jsem byl rád když jsem to po první kapitole mohl vyčerpaný vypnout.
Některé věci mě překvapily - třeba že pár lidí zařve stylem kulka do těla, to bych v komediální adventuře nečekal. Je tu nečekané shledání se ztraceným otcem. Nechybí tu jedno kratičké cestování časem a celkem slušné zvraty po první kapitole kdy se dovíte co je Elysium a proč má vlastně Deponia být zničena. A tak to sráží až finále, které je věrné slovu chaos v názvu... tohle je ovšem spíše nevkusný německý maglajz, kde postavy asi 10* v průběhu pár minut změní názor, stranu, k tomu chaos v třech osobnostech a dvou tělech Goal. A nakonec se zase vůbec nic nevyřeší - Goal zůstávající dole, její tři osobnosti, Cletus cestuje nahoru, co bude s Deponií, zda se někdy podíváme na Elysium... nic.
Svět Deponie mě začíná bavit a herně jsou to opravdu hutné, megalomanské záležitosti, ale po druhém nic neřešícím konci mám pocit, že si ze mě autoři dělají prdel, takže namísto původně plánovaných 80% nakonec jen 75%. A doufám že ve třetím díle se dočkám nějakého završení.
Jack Keane 2: The Fire Within