Moment of Silence to je adventura ke které mě váže obrovská nostalgie. Někde před cca 17-18 lety to byla spolu se Secret Files Tunguska první z tehdy nesehnatelných her, které jsem stáhl přes tehdy objevenou pirátskou scénu a jedna z prvních moderních adventur, co jsem hrál. Podobné sci-fi dystopie se mě tehdy moc líbily, takže jsem byl pochopitelně nadšený, ale kupodivu mě to nikdy nelákalo se k ní vracet. Až teď s dohráním Overclocked od stejného studia jsem ji znovu nainstaloval a na rovinu, takhle hra nezestárla v některých ohledech moc pěkně.
Námět je stále výborný - píše se rok 2044, svět vypadá celkem realisticky až na pár novinek typu výtah do vesmírné stanice či automatické taxíky. Lidi žijí normální životy, stejně jako Peter, který v marketingové agentuře ovlivňuje co si mají lidi koupit. Poslední kampaň je trošku jiná, má zacílit na volby ohledně zákazu šifrované komunikace, což se Peterovi příliš nelíbí, ale jinak nemá nejmenší důvod nevěřit systému a všem konspiracím se vysmívá. To se změní, když je v noci bez vysvětlení komandem unesen jeho soused. Peter, který ztratil při bombovém útoku manželku a syna vidí nešťastnou sousedku se synem a rozhodne se jim pomoc. A začíná pátrání plné konspirací, propagandy, cenzury, vymývání mozků, tajných komand a vězení bez jakýchkoliv lidských práv a končící všehoschopnou AI.
Příběh je slušný, nabízí věci které v roce 2004 byly dost vizionářské. Lidi svěřující bez problémů své informace a fotky - za pár let vznikl Facebook, Twitter, Instagram a další. Politika jako marketingová kampaň, volby které jsou dopředu rozhodnuté. Snaha sledovat internetovou komunikaci a cenzurovat ji tu byla a je neustále, stejně jako konspirační teorie které se občas ukážou být pravdivé. Jsou tu samozřejmě věci přitažené za vlasy a věci které jsou řekněme otázkou pohledu na svět. 20 let od vzniku hry tu máme snahu umlčovat nepohodlné názory pod zástěrkou boje proti nenávisti a dezinformacím a na druhé straně skutečné dezinformace sloužící nepřátelským silám a podrývající důvěru ve stávající organizace. Na to všechno nepotřebujeme zlovolnou AI, stačíme si sami.
Horší jsou detaily. Kdo by se pouštěl do pátrání kvůli sousedovi kterého nezná? Cynický Čech by si řekl "hlavně se do ničeho nenamočit" v horším případě "dobře mu tak". Hrdina prakticky za rohem najde IT odboj, za dalším starého pamětníka s obrovským archivem, bez problémů prchá z neproniknutelné vesmírné stanice i z Alcatrazu a to vše během pár chvil, všemocná AI není nijak a ničím chráněná. Jasně je to hra, adventura, ale v rámci té tuhé skryté totality to působí naprosto neuvěřitelně.
A jak to vlastně dopadlo? Zničením AI se zázračně změní celý svět, veškerá cenzura, propaganda atd... zmizí?
3D grafika je na rok vzniku celkem pěkná, naprosto špičkové jsou perfektně udělané FMV sekvence plné akce (zásahy komand, start do vesmíru, mořská plošina, vrtulníky).
Hratelnost je ovšem místy opravdu mizerná a důvod proč tak nízké hodnocení. Moment of Silence je spíše dialogovou adventurou, či spíše brutálně ukecanou. K rozhovorům si můžete uvařit kafe, protože Peter stihne s postavami probrat všechno od A do Z. Dialogy nejsou špatné, ale i na můj vkus i na adventuru je jich moc a tahle grafománie nijak neposunuje děj, spíše ho zdržuje.
Namísto dialogů občas potřebujete něco najít což je problém. Je tu totiž milion prázdných obrazovek ve kterých je většinou 1-2 aktivní místa, které budí dojem že k něčemu budou, ale z drtivé většiny nejsou k ničemu. A to včetně míst, které si můžete zvětšit lupou, ale nic na nich není. A mezi nimi se občas skrývá nějaký předmět, ten se často objeví až po nějaké době (magnet). Jindy v tom množství obrazovek nemůžete něco najít (zasr... bota v nekonečných kanálech!). Občas přijde i pěkná prasárna vedoucí k půlhodinovému zákysu (prášky na nůž nemůžete použít, pouze nůž na prášky). Či naprosto šílené finální puzzle se satelity. Férově musím uznat, že ale většinu času víte zhruba kam jít a co dělat, případně s kým promluvit.
Horší jsou 3 nedomyšlený featury:
1. Přesuny: Znáte ten vtip o babičce do bydlela za devatero horami, devatero řekami, devatero údolími a měla to všude kurevsky daleko? Tak nějak jsem si připadal ve hře. Naběháte desítky kilometrů, protože přesun kamkoliv znamená velice pomalu proběhnout tuny a tuny prázdných lokací... řekl bych, že hratelnost to natahuje zhruba o třetinu a ke konci je to úmorné (kanály).
2. Zobrazování aktivních míst: Pomocí H si zobrazíte východy a delším podržením i aktivní místa. Což absolutně nefunguje! Půlka míst se nezobrazí, občas vám to ukazuje neexistující východy a ve výsledku je to horší, než kdyby to tam vůbec nebylo. Horší je, že bez H se neobejdete, protože pokud neopustíte obrazovku na přesně určeném místě, tak se hrdina zasekne a odmítá hnout.
3. Naprosto dementní, hovadské měnění úhlů kamer! Tady ještě mnohem horší než v Overclocked, to se nedá ani popsat. Myslím že naprosto dokonale to vystihl ve svém komentáři Dan9K, takže odkážu na něj... jen dodám, že díky tomu dokážete zabloudit všude, dokonce i u sebe doma.
Každopádně za zahrání to stojí, určitě kvůli zajímavého i když místy naivnímu příběhu, ale hratelnost mě lezla většinu času dost na nervy a proto to víc než 70% nebude.
Námět je stále výborný - píše se rok 2044, svět vypadá celkem realisticky až na pár novinek typu výtah do vesmírné stanice či automatické taxíky. Lidi žijí normální životy, stejně jako Peter, který v marketingové agentuře ovlivňuje co si mají lidi koupit. Poslední kampaň je trošku jiná, má zacílit na volby ohledně zákazu šifrované komunikace, což se Peterovi příliš nelíbí, ale jinak nemá nejmenší důvod nevěřit systému a všem konspiracím se vysmívá. To se změní, když je v noci bez vysvětlení komandem unesen jeho soused. Peter, který ztratil při bombovém útoku manželku a syna vidí nešťastnou sousedku se synem a rozhodne se jim pomoc. A začíná pátrání plné konspirací, propagandy, cenzury, vymývání mozků, tajných komand a vězení bez jakýchkoliv lidských práv a končící všehoschopnou AI.
Příběh je slušný, nabízí věci které v roce 2004 byly dost vizionářské. Lidi svěřující bez problémů své informace a fotky - za pár let vznikl Facebook, Twitter, Instagram a další. Politika jako marketingová kampaň, volby které jsou dopředu rozhodnuté. Snaha sledovat internetovou komunikaci a cenzurovat ji tu byla a je neustále, stejně jako konspirační teorie které se občas ukážou být pravdivé. Jsou tu samozřejmě věci přitažené za vlasy a věci které jsou řekněme otázkou pohledu na svět. 20 let od vzniku hry tu máme snahu umlčovat nepohodlné názory pod zástěrkou boje proti nenávisti a dezinformacím a na druhé straně skutečné dezinformace sloužící nepřátelským silám a podrývající důvěru ve stávající organizace. Na to všechno nepotřebujeme zlovolnou AI, stačíme si sami.
Horší jsou detaily. Kdo by se pouštěl do pátrání kvůli sousedovi kterého nezná? Cynický Čech by si řekl "hlavně se do ničeho nenamočit" v horším případě "dobře mu tak". Hrdina prakticky za rohem najde IT odboj, za dalším starého pamětníka s obrovským archivem, bez problémů prchá z neproniknutelné vesmírné stanice i z Alcatrazu a to vše během pár chvil, všemocná AI není nijak a ničím chráněná. Jasně je to hra, adventura, ale v rámci té tuhé skryté totality to působí naprosto neuvěřitelně.
A jak to vlastně dopadlo? Zničením AI se zázračně změní celý svět, veškerá cenzura, propaganda atd... zmizí?
3D grafika je na rok vzniku celkem pěkná, naprosto špičkové jsou perfektně udělané FMV sekvence plné akce (zásahy komand, start do vesmíru, mořská plošina, vrtulníky).
Hratelnost je ovšem místy opravdu mizerná a důvod proč tak nízké hodnocení. Moment of Silence je spíše dialogovou adventurou, či spíše brutálně ukecanou. K rozhovorům si můžete uvařit kafe, protože Peter stihne s postavami probrat všechno od A do Z. Dialogy nejsou špatné, ale i na můj vkus i na adventuru je jich moc a tahle grafománie nijak neposunuje děj, spíše ho zdržuje.
Namísto dialogů občas potřebujete něco najít což je problém. Je tu totiž milion prázdných obrazovek ve kterých je většinou 1-2 aktivní místa, které budí dojem že k něčemu budou, ale z drtivé většiny nejsou k ničemu. A to včetně míst, které si můžete zvětšit lupou, ale nic na nich není. A mezi nimi se občas skrývá nějaký předmět, ten se často objeví až po nějaké době (magnet). Jindy v tom množství obrazovek nemůžete něco najít (zasr... bota v nekonečných kanálech!). Občas přijde i pěkná prasárna vedoucí k půlhodinovému zákysu (prášky na nůž nemůžete použít, pouze nůž na prášky). Či naprosto šílené finální puzzle se satelity. Férově musím uznat, že ale většinu času víte zhruba kam jít a co dělat, případně s kým promluvit.
Horší jsou 3 nedomyšlený featury:
1. Přesuny: Znáte ten vtip o babičce do bydlela za devatero horami, devatero řekami, devatero údolími a měla to všude kurevsky daleko? Tak nějak jsem si připadal ve hře. Naběháte desítky kilometrů, protože přesun kamkoliv znamená velice pomalu proběhnout tuny a tuny prázdných lokací... řekl bych, že hratelnost to natahuje zhruba o třetinu a ke konci je to úmorné (kanály).
2. Zobrazování aktivních míst: Pomocí H si zobrazíte východy a delším podržením i aktivní místa. Což absolutně nefunguje! Půlka míst se nezobrazí, občas vám to ukazuje neexistující východy a ve výsledku je to horší, než kdyby to tam vůbec nebylo. Horší je, že bez H se neobejdete, protože pokud neopustíte obrazovku na přesně určeném místě, tak se hrdina zasekne a odmítá hnout.
3. Naprosto dementní, hovadské měnění úhlů kamer! Tady ještě mnohem horší než v Overclocked, to se nedá ani popsat. Myslím že naprosto dokonale to vystihl ve svém komentáři Dan9K, takže odkážu na něj... jen dodám, že díky tomu dokážete zabloudit všude, dokonce i u sebe doma.
Každopádně za zahrání to stojí, určitě kvůli zajímavého i když místy naivnímu příběhu, ale hratelnost mě lezla většinu času dost na nervy a proto to víc než 70% nebude.
Jack Keane 2: The Fire Within