Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Moment of Silence

01.10.2004
75
59 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Píše se rok 2044. Lidstvo toho má už hodně za sebou a ještě víc před sebou. My však naše pohledy přesuneme do futuristického New Yorku na postavičku jménem Peter Wright. Peter se zrovna nastěhoval do obytného komplexu, aby se pokusil vyrovnat se smrtí své rodiny, která zemřela při teroristickém útoku. Jednoho večera, když utápí depresi v alkoholu, uslyší na chodbě nějaký rozruch. Kukátkem zjistí, že pro jeho souseda si přišlo celé SWAT komando, které za sebou nechalo jen spoušť a zdrcenou manželku se synem. Pohled na další rodinou tragédii Petera přiměje k vyhledání ztraceného manžela a odpovědí na čím dál nebezpečnější otázky.

Hráči ve hře procestují mnoho exotických míst, od futuristického New Yorku, přes rekreační orbitální stanici Lunar5, až po plošinu v Bermudském trojúhelníku. Hra je typická point & click adventura - sbírání/používání/kombinování předmětů v inventáři plus logické hádanky.


Poslední diskuzní příspěvek

@Red (14.04.2020 23:54): Tak zrovna Edna je už taky skoro pravěk, je to hra z roku 2011. Já jsem taky spíš na vážnější adventury, ale humorné mi nevadí a rád si je zahraju. Německo bylo vždycky rájem adventur, ale o tvorbu (a ne úplně špatnou) se pokouší i jinde. Spíš jde o to, že nejsou vydavatelé, kteří by do toho chtěli investovat a tak si to týmy musí dělat více-méně na koleně.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Adventura. Žánr o kterém se již mnohokrát říkalo, že je mrtev. Avšak on povstal jako bájný Fénix z popela a každým rokem vychrlí pár bezvadných kousků, protože vždycky se najde řada lidí, které dokáže uchvátit tím, čím drží tenhle žánr prim, a sice příběhem. A to je to, co si na hrách nejvíce cením, protože zatímco u filmu jsem pouhý divák, v PC hře jsem součástí příběhu a prožívám ho na vlastní kůži, byť prostřednictvím někoho jiného. Takže co jiného na adventuře hodnotit než příběh, protože já jsem vždy bral adventury spíše jako interaktivní film.

The Moment of Silence není nejnovější ani nijak nejlepší adventura, ale je to hra, která mne po dlouhé době dokázala chytit svým příběhem a donutila mne napsat takový oslavný úvod. Příběh mi totiž sedl, protože v mnohém připomíná trochu Deus Ex, byť se jedná o dva rozdílné žánry. Hned po spuštění hry se roztočí kolotoč lží, konspirací a postupného objevování pravdy, kterou Vy alias Peter Wright musíte objevit. Lidé se ztrácejí, jsou za nejasných okolností zatýkáni, odvlečeni ze svých domovů, odtrženi od rodin. Ale lidé na ulicích až na malé skupiny hackerů a jim podobných, nic netuší, vždyť svět je přece teď tak dokonalý a všudypřítomný bezpečnostní systém se stará o jejich životy, nic se přece nemůže stát. To si myslel i Peter, do té doby, než se stala tragédie a on osaměl. Možná by se upil k smrti, možná by začal znova, avšak jednu noc se stane svědkem událostí, které mu prakticky změní život. K sousedům totiž vtrhne speciální jednotka a odvleče Grahama Oswalda, otce a manžela. Možná to Peterovi přišlo jako dobrý nápad, ale po rozmluvě se zbývalými Oswaldovými se jim rozhodne pomoci. Jenže telefonát na policii nepomůže a při hledání Grahama Oswalda se Peter zaplete do věcí, které jsou mnohem větší než čekal, byť tomu všemu zpočátku sám nevěří. Kdo za tím vším stojí? Vláda? Mimozemšťané? Někdo, nebo něco jiného? Na to už musíte přijít sami. Já na to přišel a musím říct, že podobným scénářům věřím, lidstvo je natolik zkažené, že se vývoj civilizace může tímto směrem ubírat. Vždyť už teď jsou všude kamery a my nemůžeme vědět kdo nás může sledovat, či odposlouchávat. Někteří z nás svěřují na internetu své nejniternější pocity cizímu avataru, i když netuší kdo se na druhé straně skrývá.

Příběh, jak už jste asi poznali, je největším tahounem hry a kdo má rád scifi s blízké budoucnosti protkané cyberpunkem, nechť neváhá a hru si zahraje. Scifi totiž nejsou jen lasery, roboti a vesmírné lodě, budoucnost je přeci i zítřejší den.

Po technické stránce už na tom hra tak dobře není, což mne donutilo dát nižší hodnocení, než maximální. Tak tedy sepíšu to tak nějak dohromady. Délka hry je víc než dostačující, opravdu mi celkem trvalo, než jsem ji překonal. Od oběda do večeře to rozhodně nestihnete. Ve hře je celkem dost lokací, mezi kterými se můžete většinou dobrovolně pohybovat a to jak taxíkem, letadlem, či vesmírným výtahem, který prostě musíte vidět, je to celkem neuvěřitelné!:) Lokace jsou hezké místy připomínají i fotku, a některá panoramata jsou fantastická, zvlášt ta vesmírná. Ve hře je i taková blbost snad to není spoiler, že můžete pozorovat vesmír a zadáte-li ty správné souřadnice, uvidíte různé pěkné obrázky. Postup hrou je samozřejmě doplňován animacemi, chcete-li filmečky, které jsou dobře udělané, fakt pěkné. Zvlášť některé. U hry hraje někdy i celkem řízná hudba, která sice není zrovna podle mého gusta, ale do hry se hodí.

JENŽE...

Občas jsem měl velký problém a to v podobě pohybu hlavního hrdiny. Kamera totiž přeskakuje na místa u kterých jste poblíž a hodně často se stane, že se překliknete a jdete jinam než by jste chtěli. Někdy je prostě celkem umění donutit Petera jít tam, kam chcete. Při pohledech z dálky jsou zase postavy přiliš titěrné, takže se mi párkrát stalo, že jsem nevěděl, kde jsem. Když jsem psal, že lokace jsou krásně udělané, naschvál jsem nepsal o zbytku, protože s postavami je to o dost horší, graficky jsou škaredé, vypadají jako vystřižené ze starší hry. Řeč je samozřejmě i o postavě hlavní. Další věc je spíše rozporuplná, protože někoho potěší a někoho spíše ne a to jsou logické hádanky, chcete-li puzzly (tohle slovo používám nerad). Ony totiž ve hře jsou, to ano, ale spíše si jich užijete až ve druhé půli. Hra je totiž postavená spíše na dialozích, rozuměj: vyčerpat všecny možné otázky, a na tom, že musíte být na tom správném místě. To zase znamená, že se musíte vrátit do jiné lokace a zase se vrátit zpět, aby se věci udály tak jak mají (byla noc, aby ta a ta postava stála jinde apod.) Logické hádanky jsou zase ke konci příliš zapeklité, takže s nimi nezkušený adventurář, který ze začátku projížděl hrou jak po másle, může mít problém. Nicméně nepostrádají logiku a pokud zapojíte svůj jistě výkonný mozek, řešení se najde.

Na konci hry (který je mimořádně těžký) hru doporučuji ukončit nejdříve špatně (kdo by chtěl vědět jak, napište mi DH poštou, odpovím co a jak), poněvadž by jste se ochudili o parádní video, které já osobně beru jako takový alternativní konec. Nicméně konec to není. Nemusíte se bát, po skončení videa vás hra vrátí zpět na místo, kde to můžete udělat znova, ale tentokráte už správně.

Inu a jak bych celkově shrnul The Moment of Silence? Je to adventura s parádním příběhem a atmosférou, ale po technické stránce průměrná. Někdo také může namítnout, proč by hrdina pomáhal uplně cizím lidem a tolik riskoval, ale to jsou záležitosti mezi nebem a zemí, řekněme že je prostě čestný a ochotný člověk. Parádní hra.

Pro: Příběh, design lokací atd.

Proti: To co píšu v komentu, čili nějaké ty technické věci.

+25
  • PC 70
Opravdu hodně ukecaná adventura, tak to jsem, lidově řečeno, ještě nežral.

Ale byla to zábava! Nesmírně mě potěšilo, že (pokud si to pamatuju správně, už je to delší doba, co jsem to hrál) každý krok ve hře je docela logický, vždycky jsem tak nějak věděl či tušil, co se po mně chce a hrou jsem "projel" jako nůž máslem. Žádné zbytečné tápání, žádná nouzová metoda "zkus použít všechno na všechno".
Dobře, dobře, zase tak moc jednoduché to nebylo, několik menších zákysů a jeden větší na konci se objevilo, ale každopádně v tomto směru je hratelnost parádní.

Dialogy, postavy, hratelnost, to vše je skvělé. Příběh se točí kolem vašeho souseda, kterého jednoho dne (téměř) před vašima očima unese policejní zásahová jednotka a vy se vydáváte zjistit, co se s ním vlastně stalo, proč byl unesen a kým apod. Víc k příběhu asi není potřeba.

Jak už jsem řekl, hrozně moc se mi líbily dialogy. Jsou správně košaté, dobře napsané a vážně docela dlouhé. S téměř jakoukoliv postavou se můžete (musíte) vykecávat dlouhé minuty, přičemž vaše otázky a jejich odpovědi mají hlavu a patu- není to jen prostředek k dosažení delší hrací doby. Ať už jsou to vaši spolupracovníci, techno výrostci posedlí konspiračními teoriemi a UFO, nebo vaše "asistentka" na orbitální stanici (hodně zábavný rozhovor :)). Za to vážně palec nahoru!

Co mi ale docela vadilo, byly "díry" v příběhu. Tedy ne ani tak díry, jako spíš absence vysvětlení, nebo určitá nelogičnost apod. Tak například: Zhruba v půlce hry se musíte vloupat do kanceláře vašeho šéfa a něco z ní získat. Uděláte to (přičemž není možné, aby si toho šéf nevšiml, až se vrátí), hlavní hrdina pronese "Tak za tohle mě stoprocentně vyrazej..." A pak až do konce hry... vůbec nic! Není o tom ani zmínka. Jasné, je to trochu hnidopišská poznámka, ale já byl právě zvědavý, jak se to nakonec vyvine a byl jsem teda trochu zklamaný. Dále: Po přestřelce v parku policii nenapadne pronásledovat hrdinu do kanálu. Nebo při "vysvobození" sousedovy rodiny ze spárů tajných agentů nikoho nenapadne se po nich po těch avizovaných pěti minutách shánět... (a že by je tou dírou ve zdi v pohodě našli). Z Alcatrazu, vězení, odkud se nesmí dostat žádný politický vězeň, může bez větších problémů utéct jak hlavní hrdina, tak zmučený reportér. Zatýkaný starožitník na vás na ulici před policií křičí "Světlo! Světlo!" a policisty to moc nevzrušuje. Hlavní hrdina je hledaný muž číslo jedna a na letišti si ho nikdo nevšimne... Jak říkám, jsou to takové klasické "díry" v příběhu, které má snad každý film a hra, ale zkrátka jsem čekal, že to bude všechno v rámci zápletky pořešeno nějak lépe, zvlášť když se hra nese v odkazu Orwellovy knihy 1984.

A co teprve závěr, kdy teda zničíte superpočítač, který to má všechno na svědomí, načež se chystáte na reportérův pohřeb... a ani se nedozvíte, jestli teda hrdina už není hledaný muž číslo jedna, jestli ho vyhodili z práce, jestli se nějak svět změnil, jestli na to s tím superpočítačem někdo přišel atd. Tohle mi tam fakt chybělo.
A taky finální záporák mi nepřišel nic moc, čekal jsem po tom všem (a hlavně těch kvalitních dialozích!) něco trochu lepšího. Třeba rozhovor s Morpheem v Deus Ex 1 mi přišel mnohem mnohem lepší.

No, navzdory těmhle poněkud hnidopišským poznámkám jsem si hru užil, (za)bavila mě a rozhodně bych ji doporučil. Jen kdyby některé věci byly dotaženy trochu víc do konce...
+23
  • PC 85
Nemeckí autori sa rozhodli bojovať proti technokracii a nadmernému využívaniu internetu pomocou počítačovej hry... Hm, však prečo nie. Dej odohrávajúci sa v roku 2044 je mimoriadne zaujímavý. Dystopická spoločnosť, kde sú všetci ovládaní internetom a závislí na používaní technológií. Kde som to len videl... hm, asi každý deň okolo seba. Povedzme, že tvorcovia hry v roku 2004 boli veľkí vizionári.

Ale čo už, elektrina funguje, zabudnime na ľahký paradox a vydajme sa v hre bojovať za detox od elektronických závislostí. Hlavný hrdina a donedávna aktívny alkoholik si v sebe nesie svoje osobné tajomstvo, ktoré sa dá prekuknúť pomerne rýchlo. Nestriedma konzumácia alkoholu mu neubrala nič z jeho komunikačných schopností, preto cíti neustálu potrebu si s niekým hĺbkovo pokecať. Obrovské množstvo dialógov by mohlo byť kľudne zrezané na polovicu a nikomu by to určite neublížilo. Kvantá textu sú okrem toho len zbytočným balastom a dozvedať sa podrobnosti zo života každého bezdomovca ani nie je celkom na mieste.

Dialógy sú však ešte nič oproti spôsobu pohybu hrdinu. Tam už je naozaj vidno poznamenanie alkoholizmom, inak si to vysvetliť neviem. Takto nešťastne vyriešený pohyb po obrazovke a hlavne prechody medzi obrazovkami, to tu ešte asi nebolo. Pri prechode z chodby do obývačky sa tieto miestnosti asi trikrát prepnú a zase skončíte v tej, odkiaľ ste vychádzali. Na nervy! Horšie ale je, že "vďaka" tomuto nedorobku sa mi podarilo "nenájsť" asi tri dosť podstatné vedľajšie miestnosti, čo bolo zakaždým samozrejme dôvodom extrémneho zákysu. Raz dokonca zostal hrdina zaseknutý bez možnosti akéhokoľvek pohybu (a to priamo uprostred rozsiahleho väzenského dvora!) a už som myslel, že je koniec, keďže hru som priebežne neukladal (ukladá sa totiž pri prechode medzi obrazovkami automaticky sama). Našťastie pár skokov to horko-ťažko rozchodilo.

Posledné negatívum je nutnosť jazdiť po New Yorku budúcnosti prostredníctvom SatCaru, čo zase spoľahlivo predlžuje presuny na maximum a časom to už predstavuje pomerne slušnú skúšku trpezlivosti. Návrat k sebe domov znamená sledovať na displeji, ako výťah stúpa na 23. poschodie... Nuž, treba na to pozrieť aj z lepšej stránky. Ešte vždy mohol bývať aj na 63. poschodí. Ale vážne, toto mohlo byť vyriešené podstatne dynamickejšie.

To boli negatíva, avšak pozitíva jednoznačne prevažujú. Skvelý príbeh, hádanky obtiažnosťou "tak akurát" (to sa naozaj stáva len raritne), vecí v inventári možno mohlo byť trochu menej, ale tentoraz som tam žiadnu nelogickú kombináciu nevidel. Hlavný hrdina je charizmatický a jeho útek z väzenia totálne epický.
+16
  • PC 50
The Moment of Silence je vzhledem ke svému datu vzniku zřejmou a pochopitelnou reakcí na 11. září a především na následné kroky Bushovy administrativy, které znamenaly celkem převrat v ochraně soukromí, vládní kontroly a celkového omezení svobod pod všeomlouvající rouškou vyšší bezpečnosti.

Jako v podstatě všechny dystopie, které se odehrávají v blízké budoucnosti a jež v rámci příběhu odkazují na fiktivní události odehrávající se v budoucnosti ještě bližší, však trpí jistou přehnaností a nedůvěryhodností a při zpětném pohledu i neaktuálností.

Přesto je příběh a svět okolo něho vytvořený jednoznačně největším tahákem i kvalitou, kterou hra nabízí. Je však paradoxní, že přestože hra popisuje něco, čeho se částečně už od 11. září dost obávám, dělá to tak, že výsledkem je něco, co mi prostě nesedí v mnoha směrech a co z toho dělá jednu z těch dystopií, které mě nechávají dost v klidu, což nebývá časté. Přesto je tu dobrých nápadů dost. Co mi nesedí? Umělá inteligence v tak blízké budoucnosti a tak vyspělá, že ovládne svět, aniž by si toho kdokoliv všiml? Naprostá ztráta kolektivní paměti a kritického myšlení, a to i u lidí, co zažili dvacáté století? Jistě, média jsou mocná, vymytí mozků reálné, myšlenka o tom, že, co se nedá nikde přečíst, stane se mýtem, znepokojivá. Kdyby se jednalo o rok 2100, naprosto to přijmu, Ale tady jde o něco, co začalo v podstatě pár let po vydání hry. Představa, že je společnost naprosto totalitní a až na naprosté výjimky si toho nikdo nevšimne, je pro mě v tak blízké budoucnosti v podstatě nepřijatelná a v dystopiích dost netypická (vzpomínám si ještě třeba na základní dystopickou knihu Kallocain, ale ten je od reality tak vzdálen, že jsem to spíše schopen přijmout). Co mi naopak velmi sedlo? Dílčí nápady jako zákaz automobilové dopravy a nahrazení výhradně taxíky, zákaz tištěných a psaných projevů a příkaz výhradně těch elektronických, celková digitalizace ad absurdum nebo idea Lunaru 5 k mírumilovnému přetransformování vzpurných jedinců. Tyhle věci mě potěšily.

Teď ale k tomu horšímu a to je samotná herní realizace. Jak já mám rád point 'n' click adventury, ale tohle bylo čiré utrpení. Nikdy jsem nezažil v tomto žánru nic horšího a rozčaroval mě hned úvod v bytě hlavního hrdiny. Jsou to reálně dva pokoje, ale rozděleny asi na 9 různých částí pod různými úhly, do nichž se velmi obtížně dostává, postava jde často na úplně opačnou stranu, obrazovky se přepínají tuhle z téhle strany, tuhle na druhou stranu. Hráč je naprosto dezorientován a není schopen se dostat tam, kam chce. Není nijak zřejmé, zda další průchod existuje nebo je znemožněn, i přestože trasa dále pokračuje, takže je nutno neustále mačkat tlačítko H pro radu, ale ani to není 100% spolehlivé. Pokud chce hráč otevřít šuplík pod skříní, musí to udělat z obrazovky vzdálenější, pak se přepnout na tu bližší a pokud chce otevřít šuplík druhý, je opět potřeba se vzdálit a kliknout na druhý šuplík. To samé s dveřmi od skříně. A taková je v podstatě celá hra. Někdy je to lepší, někdy je to horší, ale části jako Peterův byt, Peterovo pracoviště, hlavní třída u Peterova baráku, starožitnictví, lokace bazénu na Lunar 5 a především komplex na Aljašce, to jsou naprosté antihighlighty téhle hry a může za to tahle šílenost.

Naopak mě potěšilo občasné rozanimování průchodu z lokace do lokace, které mi připomnělo Atlantis, kde se dělo to stejné. Hned jsem věděl, odkud jdu a kam směřuji. Škoda, že těchto průchodů je v celé hře jen asi deset.

Moc se mi nelíbil zvuk. Zvukových efektů je tu velmi málo, hra je často zvukově hodně strohá a někdy naopak hrozně otravná, takže jsem si neustále hrál s hlasitostí.

Grafika vypadá jako FPS z roku 2002 s tím, že tu chybí volný pohyb, který FPS mají. Okolní prostředí je ještě často fajn, ale postavy včetně té hlavní jsou dost ošklivé.

Rozhovory trpí klasickým neduhem ptaní se na úplně všechno, co je možné, což mi zas až tak nevadí, ale fascinuje mě, že i v momentě, kdy se nějaká postava na něco ptá hlavního hrdiny, tak ten jí odpoví, je nějaká reakce a záhy může odpovědět na tu stejnou otázku úplně opačně, je nějaká reakce a takhle pořád dokola a je to úplně jedno. Všechny možnosti v rozhovorech zůstávají neustále přítomny. Tohle rozhodně nepomáhá uvěřitelnosti fikčního světa. Co je ovšem dobré, jsou samotné dialogy, kterých je možná až zbytečně mnoho, ale jsou napsány dobře a celkem mě zajímaly. Za ten nejpodnětnější považuji rozhovor s majitelem starožitnictví, který je podle mě zcela stěžejní a zásadním bodem celé hry.

Herní prostředí je pochopitelně úplně mrtvé a postavy mají 1 až 2 místa, kde se vyskytují celou hru.

Četl jsem v diskusi chválu na charakter hlavního hrdiny a že konečně někdo, s kým je možnost se nějak ztotožnit. No já s tím měl zrovna celkem problém, protože jsem už dlouho nehrál za někoho s takovou absencí fištrónu. Jednak mu trvá opravdu dlouho, než mu dojde, o co vlastně jde jako celek, ale třeba i po prvních dvou větách jeho nové přítelkyně mi bylo úplně jasné, co je zač, ale hráč se to má dozvědět s velkou pompou až na samotném konci hry? I přestože po přečtení deníku a cestě na Lunar 5 to muselo dojít opravdu už úplně všem? Nebo se pletu? Tohle je taky jediné nějaké odhalení, které v té hře je, jinak je to naprosto bez překvapení, a tohle jediné překvapení fakt vůbec nefunguje.

Hra střídá jednoduché části s bezproblémovým průchodem s těmi, které jsou na palici a jsou to ty 2 rébusy, které souvisí s deníkem a přestože jsem přesně věděl, že mám tu konkrétní část deníku použít, bylo mi to naprosto k ničemu. Asi jsem hloupý, ale to, co jsem provedl na konci hry s těmi parabolami, jsem vlastně doteď moc nepochopil a netuším, jak jsem na to měl přijít, krom pokusu a omylu.

The Moment of Silence je pro mě silně rozpačitá věc, ačkoliv jsem obrovským fanouškem tohoto literárního žánru (mám ho opravdu nejradši ze všech), ale možná právě proto. Hra je udělána tak, že mi bylo silně nepříjemné ji hrát a táhl mě vlastně pouze příběh a vyobrazený svět. Poslední kapkou pak pro mě byl ten nejlacinější poslední záběr, který mohl autory napadnout. Škoda.
+16
  • PC 90
Báječná adventúra, ktorá ma prikovala svojim dejom k počítaču rovnako ako Overclocked. Perfektne sa odkrývajúci byrokratický a vládou prísne kontrolovaný svet vzdialene pripomína časovo neurčitú, industriálnu víziu budúcnosti filmu Brazil od Terryho G.

Všetko podstatné v Moment of Silence sa deje v dialógoch, ktoré su pestré a výborne nadabované. Hudba, grafika na výbornú, čo však uberá percentá je technická stránka hry. To ako sa kamera prestriháva a scrolluje pri pohybe hlavnej postavy je pri najlepšom iritujúce. Fanušík žánru, ktorý nie je príliž vyberavý na technickú stránku hry (čo adventúristi zriedkakedy sú) by si Moment of Silence nemal nechať ujsť.
+13