Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Goodbye Deponia

Deponia 3, Deponia 3: Goodbye Deponia

15.10.2013
30.01.2019
23.12.2019
kompatibilní
82
36 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Zakončení trilogie příběhu Rufuse a Goal, kteří se tak dostávají na konec svého putování, kdy musí zachránit Deponii před zničením. Na hráče opět čeká humorně laděná adventura od německých vývojářů z Daedalic Entertainment, řešení rébusů, humorné dialogy a výprava za záchranou světa v pěti kapitolách.

Rufus míří do Porto Fisco, aby se v přestrojení za Cletuse dostal na poslední loď na Elysium a mohl tam spolu s Goal zastavit hrozící zničení Deponie. Jak už to tak s Rufusem bývá, vše se zkomplikuje a kromě celé planety se do ohrožení opět dostává i samotná Goal. Jestli chce Rufus vše napravit, musí se naklonovat. Hráč od té chvíle ovládá hned tři Rufuse, každého v jiných lokacích a může mezi nimi volně přepínat.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Zatím nejlepší díl Deponie. Celé Rufusovo putování za záchranou Deponie zde nabírá na pořádných obrátkách a samozřejmě je doslova prošpikované geniálními plány. Dokonce trojnásobnými, protože Rufusovi nezbývá nic jiného, než se naklonovat na tři geniální, charismatické a úžasné chlapíky.

Lokace ve třetím díle mi zatím přišly jako nejlepší z celé série. Už začátek v divném hotelu Mentekel byl výborný, ale nejoblíbenější lokací ze trojky jsou pro mě stoky (ty děti si nejde nezamilovat) a město nad nimi. Celá tato pasáž s roztrojeným Rufusem byla výborná.

Na hře jde trochu vidět, že to měl být původně poslední díl, protože nám tvůrci předhazují snad všechny výraznější charaktery z předchozích dílů a celé to vyznívá jako poslední boj za Deponii (což vlastně také koneckonců je). O to víc mě překvapil konec, který je dost otevřený. Příběhu každopádně nemůžu nic vytknout, jedná se opět o krásně ztřeštěnou jízdu. Humor je úplně stejný jako v předchozích dílech, opět jsem se u hry slušně nasmál.

Co se týče obtížnosti, je to peklo. Na některé kombinace snad nemůže přijít nikdo, náhledy do návodu byly častější než u prvních dvou Deponií. Grafika, dabing a hudba opět špička, na to už jsme u Deponie zvyklí.

Suma sumárum, Goodbye Deponia je pro mě zatím nejlepší díl série.
+26
  • PC 75
Napíšu to naprosto otevřeně a natvrdo. Rufus je ten největší idiot jakého jsem kdy ve hrách potkal. A to hodnotím po odehrání trilogie Depo... Počkat, trilogie?

Zpátky do roku 2012, kdy Daedalic vyhlašovali, že Deponia bude trilogie, nech si to všichni zapamatují! A pak vydali čtvrtý díl.

Třetí část německé komické adventury je rozhodně nejobsáhlejší a také nejkomplikovanější. V průběhu děje se hlavní hrdina Rufus naklonuje na tři totožné postavy, mezi nimiž můžete volně přepínat a také si předávat předměty a tady jsem se chytal méně než u článku JXD, zda máme právo hasit hořící sebevrahy (spoiler: nemáme).

Přiznám se bez mučení, že v podstatě celou hru jsem hrál s návodem, což obvykle dělám jen výjimečně, ale tady musíte kombinovat věci, které vůbec nedávají smysl, Goodbye Deponia je šroubována ad absurdum. První dvě Deponie jsem dával všechno na všechno, a nějak to časem prošlo. Tady je ale tolik aktivních míst, tolik možností, co a kde zkusit, že se ztratíte velmi rychle. Kozel v Broken Swordu byl sice horší než bosá chůze po střepech, ale v Deponii je to jako kdybych si do ran od těch střepů ještě sypal dobrovolně sůl.

Dabing, hudba a ozvučení se mi líbilo hodně. Huzzah songy byly opět na jedničku. Všechny Deponie jsou celkem kvalitní adventury, ale jsou těžké jak peklo. Často i své fóry přehání více než já ve svých komentářích, někdy až do trapnosti a to se mi nelíbí (ne, že jsou trapné, ale že je přehání více než já!). Konec byl dobrý, i když jsem nechtěl, aby končil cliffhangerem. Ale je fakt, že filozof Jagger kdysi řekl, "Nedostaneš vždy co chceš.".

Pro: Huzzah, adventura, minihry, hudba

Proti: Těžké, trapnost

+22
  • PC 90
Lepšie zakončenie trilógie o Rufusovej záchrane Deponie som si ani v sne nevedel predstaviť. Po dohraní druhého dielu neubehol ani týžden a už som sa pustil do ďalšieho.

Na začiatku nemohol chýbať ten istý tutoriál ako vždy a teraz ho vysvetlovala Toni. Príbeh uzatvára celú Rufusovu cestu na Elysium a jeho záchranu Deponie. Avšak opäť sa niečo zvrtne a musí zachraňovať nielen seba, ale aj Goal. Rufus v tomto diely bude hrať viacero rolí a popritom sa nešťastnou náhodou naklonuje a hra ponúkne hrateľnosť rovno za troch egocentrických bláznov. Samozrejme bude možné medzi nimi prepínať, ale zároveň každý bude na inom mieste a v inej situácii. Našťastie nakoniec prežije len jeden a hrateľnosť sa vráti späť do starých koľají. V samotnom závere to začne byť napínavé a Rufus spoločne s jeho nepriateľmi Cletusom a Argusom musia zachrániť loď smerujúcu na Elysium. Samotné finále je trocha nejasné a ako keby nedokončené.

Príbeh odpovedá na niektoré nejasnosti z predchádzajúcich dielov, ale ponúka hráčovi ďalšie na zamyslenie. Nechýbali ani puzzle minihry, ktoré boli príjemné a neboli veľmi ťažké. Počas celého priebehu hry sa dali zbierať schované vtakopysčie vajíčka.

Rufus sa zoznámi s novými postavami, ktorým nesmie chýbať humor. Ale nebudú chýbať ani postavy z predchádzajúcich dielov. Objavia sa aj nové lokácie ako napríklad Hotel Menetekel, Mestská štvrť, Kanalizácia alebo aj Organonská loď. Znova musím pochváliť dabing, ktorý je na vysokej úrovni. Grafika je fantastická a opäť lepšia. Nič lepšie ako kreslená 2D grafika nemôže Deponii sedieť lepšie. Soundtrack je obohaťený o niekoľko ďalších, uchu lahodiacich skladieb, ktoré zpríjemňujú atmosféru.

Na túto hru sa v mojom prípade nedá povedať nič iné, než "wow". Od príbehu, cez postavy, až po soundtrack je v tejto hre na vyššej úrovni, než predošlé diely. Dúfam, že sa čo najkôr dostanem k ďalšej Deponii, ktorá by mala zodpovedať na otázky, ktorých odpovede sme sa nedozvedeli.

Pro: Príbeh, lokácie, Rufus, všetky postavy, soundtrack, grafika, dabing, dĺžka hry,....

Proti: Možno ten koniec, ale asi nič iné.

+18
  • PC 85
Po druhém díle Deponie plného chaosu jsem vůbec neváhal a vzhledem k neukončenému příběhu se okamžitě pustil do dílu třetího s názvem Goodbye Deponia. Zdali dojde k samotnému dokončení teď už epického příběhu, v to jsem prakticky doufal, ale zároveň se na něj hodně těšil.

A těšení nepřišlo zkrátka. Zatímco první díl Deponia byl ještě takový decentní, rozkoukávací. Druhý díl Chaos on Deponia pak hodně zašmodrchaný a zapeklitý, tak třetí díl Goodbye Deponia je přesně to, co si představíte pod pojmem finále. Epické, velikášské, prostě podařené na všech frontách. Jinak to ani nelze nazvat.

Pokud začnu u těch klasických chvál, které jsem vlastně nevynechal ani u předchozích dílů, tak prim tu má samozřejmě hudba, která je opět set sakra vydařená. Kromě hudby nicméně i dabing, jehož kvality jsou devízou této trilogie. No a v neposlední řadě náročnost, která je místy za hranicí šílenství. Hlavně proto, že celý ten svět Deponie je tak ulítlej, že pospojit cokoliv tu získává naprosto nový rozměr. I po příběhové stránce by se naši přední mistři brakové literatury - Kulhánek s Kotletou - mohli bez problémů se světem Deponie měřit.

To, co mě ale donutilo dát o pět procentních bodů více oproti předchozím dílům je především prostředí, ve kterém se hra odehrává. Jsou tu místa, která jsou ještě o chlup zábavnější, než v předchozích dílech. Především hotel Menetekel, ale pak i vysloveně vydařené sci-fi finále, které burcuje děj až do totálního extrému.

Zatímco ve druhém dílu jste ale roztrojili osobnost Goal, zde se roztrojíte Vy sám. Pravda, místy jsem se v tom už solidně ztrácel, ale nával vtipu mě nenechal v klidu a tak jsem se i tak výsostně dokázal bavit. Dokonce i minihry tu baviliy o chlup více nežli obvykle. Možná i proto, že alespoň u nich ta náročnost o ten pověstný chlup klesla, což jsem v kontextu se zbytkem hry velice rád ocenil.

Je pravda, že teď už mnoho let po vydání vím, že hra dostala do vínku ještě čtvrtý díl. Původně je ale znát, že toto mělo být finále. Finále, které po dohrání hry nepustíte z mysli. Věřte my. Objeví se tu všechny známé postavy, které máte rádi více či méně. Celé to chytne takový zajímavý přesah, že po těch desítkách hodin hraní se konečně dostáváte do fáze série, kterou rádi nezapomenete a najednou to finále...to finále. No, moc jsem nepřemýšlel nad tím, jestli si mám čtvrtý díl pustit. Být to před osmi lety, asi bych si poplakal, ale takhle se můžu s radostí činit, zběsile klikat na myšku a užívat si tenhle střelený, ale nesmírně poutavý příběh Rufuse - největšího idiota v herní branži, kterého nelze nemít rád.

Pro: Je znát, že se jedná o vyvrcholení celé trilogie. Příběh nabírá neuvěřitelných obrátek, minihry jsou hratelnější, hudba je skvělá (hlavně od barda) a atmosféra neutuchající...

Proti: ...jen ta obtížnost je na absolutní úrovni. Možností je mnoho, svět Deponie je tak absurdní, že se může stát cokoliv, a tak tu logika postrádá logiku a hlavní devizou zůstává to všechno ostatní.

+18
  • PC 75
Třetí díl původní trilogie je za mnou a byl to vskutku vyčerpávající zážitek. Nemůžu si pomoc, ale na téhle hře/sérii je prostě vidět, že ji dělalo německé studio a že platí klasické klišé o Němcích, co neznají míru. Všeho je prostě moc, je to přepálený a překombinovaný takovým způsobem, až je to únavné. Ale popořadě.

Ovládání, herní systém, grafika - nic z toho se nezměnilo, takže to nemá smysl komentovat. Upozorňuji, že tu budou SPOILERY!, protože předpokládám že komentář ke třetímu dílu série si čtou lidi, kteří aspoň nějaký díl předtím hráli či viděli.

Trojka začíná fanouškem rekapitulujícím děj, přičemž Rufus opět řádí. V krátké rozjezdové první kapitole (ze šesti) zlikviduje Bozovu loď, Organonský křižník a přizabije fanouška i Goal. Takže se děj přesouvá do hotýlku což je asi nejzábavnější pasáž. Hotýlek visí na sloupu nadzemní jednokolejky, naprosto nic v něm nefunguje a to co funguje před tím recepční důrazně varuje :), straší tu duch, v prádelně se schází apokalyptický kult a je tu Cletus, jehož podoby s ním Rufus využívá. Doc a Bozo opravují mozek Goal a jak se zbavit Rufuse aby něco nepodělal? Inu pošlou ho hledat vymyšlený předmět :)

Humor funguje i nadále ať už v samotných puzzlech (čištění zubů, diskoparket), jednotlivých scénách (Mario a Donkey Kong v baru :D), lokacích (poničené městečko kde mají naproti sobě ordinaci psycholog a prodavač provazů na šibenice :D). Geniální je rodinka ala sitcom s dotočeným smíchem či řešení problémů. Příklad? Bozo má depresi a tak mu Rufus shání antidepresiva. K tomu ale musí přesvědčit psychiatra že je blázen, takže musí najít tři obrázky z Roarschachova testu, najít k nim "správnou" odpověď a získat léky... výsledek ovšem dopadne úplně jinak :) Mám rád cynický, brutální humor, ale něco bylo přepálené a přes míru i pro mě - (asi) utopené děti, černoška prodaná do otroctví jako opička.

Přepálený je bohužel i příběh. V průběhu hru se ukáže, že nejen Cletus, ale i vůdce Organonů Argus vypadá jako Rufus. Načež na Vás hra ve čtvrté kapitole vychrlí doslova smšť zvratů - kdo stojí za Elysiem, za klonovými vojáky Organony, proč jsou si tři postavy podobné a kupodivu i šokující odhalení tutoriál místnosti. Potud dobré, ale hra v tomhle trendu pokračuje až do konce - Goal se stane miminem, umírá, ožívá, odhaluje svého otce, Rufus se roztrojí, jeho otec se vrací a vede rebely. Cletus a Argus mění strany, názory a cíle několikrát v rámci i jedné scény. Mezi epickým příběhem plným zvratů a překombinovaným gulášem je tenká linie, kterou tvůrci překročili velice razantně.

A nakonec hratelnost. Každá Deponia obsahovala jednu monumentální lokaci, ale většinou hned na začátku a poté příběh svištěl dopředu. Ve třetím díle ovšem tvůrci tu megalomanii schovali do předposlední kapitoly a podle mě notně přestřelili. Tady totiž ovládáte zároveň tři postavy, přičemž každá má kolem desítky lokací, spoustu předmětů, v průběhu kapitoly získají možnost si předměty předávat a dokonce ovlivňovat lokace těch ostatních. Je to obrovské, šílené, plné pastí a zákeřnosti kdy Vám nepomůže ani všechno na všechno, táhne se to hodiny a ve finále už jsem se modlil, ať se z toho dostanu a ať už to skončí. Tady jsem se bez pár nakouknutí do návodu neobešel, stejně tak u některých puzzle u kterých jsem vůbec netušil co se po mě vlastně chce.

Konec? Na naštvání. Elysium uvidíme v poslední (neherní) scéně, Deponia je (asi) zachráněna, ale co se stane s 11 tisíci vojáky, pokusem o převrat, jak zabrání pádu Elysia na planetu hra nedořeší. A Rufus umírá a Elysium nikdy neuvidí.

Každopádně u třetí Deponie jsem strávil snad 16 hodin, což je u adventury masakr, naprosto mě vyčerpala. A i když většina výtek co píšu je ryze subjektivních, víc než na 75% to prostě opět není.
+12