Napíšu to naprosto otevřeně a natvrdo. Rufus je ten největší idiot jakého jsem kdy ve hrách potkal. A to hodnotím po odehrání trilogie Depo... Počkat, trilogie?
Zpátky do roku 2012, kdy Daedalic vyhlašovali, že Deponia bude trilogie, nech si to všichni zapamatují! A pak vydali čtvrtý díl.
Třetí část německé komické adventury je rozhodně nejobsáhlejší a také nejkomplikovanější. V průběhu děje se hlavní hrdina Rufus naklonuje na tři totožné postavy, mezi nimiž můžete volně přepínat a také si předávat předměty a tady jsem se chytal méně než u článku JXD, zda máme právo hasit hořící sebevrahy (spoiler: nemáme).
Přiznám se bez mučení, že v podstatě celou hru jsem hrál s návodem, což obvykle dělám jen výjimečně, ale tady musíte kombinovat věci, které vůbec nedávají smysl, Goodbye Deponia je šroubována ad absurdum. První dvě Deponie jsem dával všechno na všechno, a nějak to časem prošlo. Tady je ale tolik aktivních míst, tolik možností, co a kde zkusit, že se ztratíte velmi rychle. Kozel v Broken Swordu byl sice horší než bosá chůze po střepech, ale v Deponii je to jako kdybych si do ran od těch střepů ještě sypal dobrovolně sůl.
Dabing, hudba a ozvučení se mi líbilo hodně. Huzzah songy byly opět na jedničku. Všechny Deponie jsou celkem kvalitní adventury, ale jsou těžké jak peklo. Často i své fóry přehání více než já ve svých komentářích, někdy až do trapnosti a to se mi nelíbí (ne, že jsou trapné, ale že je přehání více než já!). Konec byl dobrý, i když jsem nechtěl, aby končil cliffhangerem. Ale je fakt, že filozof Jagger kdysi řekl, "Nedostaneš vždy co chceš.".
Zpátky do roku 2012, kdy Daedalic vyhlašovali, že Deponia bude trilogie, nech si to všichni zapamatují! A pak vydali čtvrtý díl.
Třetí část německé komické adventury je rozhodně nejobsáhlejší a také nejkomplikovanější. V průběhu děje se hlavní hrdina Rufus naklonuje na tři totožné postavy, mezi nimiž můžete volně přepínat a také si předávat předměty a tady jsem se chytal méně než u článku JXD, zda máme právo hasit hořící sebevrahy (spoiler: nemáme).
Přiznám se bez mučení, že v podstatě celou hru jsem hrál s návodem, což obvykle dělám jen výjimečně, ale tady musíte kombinovat věci, které vůbec nedávají smysl, Goodbye Deponia je šroubována ad absurdum. První dvě Deponie jsem dával všechno na všechno, a nějak to časem prošlo. Tady je ale tolik aktivních míst, tolik možností, co a kde zkusit, že se ztratíte velmi rychle. Kozel v Broken Swordu byl sice horší než bosá chůze po střepech, ale v Deponii je to jako kdybych si do ran od těch střepů ještě sypal dobrovolně sůl.
Dabing, hudba a ozvučení se mi líbilo hodně. Huzzah songy byly opět na jedničku. Všechny Deponie jsou celkem kvalitní adventury, ale jsou těžké jak peklo. Často i své fóry přehání více než já ve svých komentářích, někdy až do trapnosti a to se mi nelíbí (ne, že jsou trapné, ale že je přehání více než já!). Konec byl dobrý, i když jsem nechtěl, aby končil cliffhangerem. Ale je fakt, že filozof Jagger kdysi řekl, "Nedostaneš vždy co chceš.".
Pro: Huzzah, adventura, minihry, hudba
Proti: Těžké, trapnost