Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Titan Quest

Titan Quest Anniversary Edition

Iron Lore Entertainment •  Demiurge Studios •  Black Forest Games (PC, PS4, XOne, Switch) •  DotEmu (iOS, Android)
26.06.2006
19.05.2016
07.07.2016
20.03.2018
31.07.2018
kompatibilní
76
314 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Akční RPG po vzoru Diabla a Dungeon Siege z prostředí antického Řecka, Egypta a Číny s příběhem o pronásledování zlého ničitele bohů, který se chystá ovládnout svět. Hrdina nabízí možnost postupem času si vybrat až ze dvou povolání (typicky rozdělené na boj zblízka, zdálky a magická povolání). Zkušenosti nabíráte bojem a plněním questů (příběhových i vedlejších). Po krajině se pohybuje opravdu nepřeberné množství rozmanitých nepřátel, ze kterých vypadává ještě větší množství předmětů, kterými se může hrdina vybavit. Ty nejcennější získá ve vyšších obtížnostech, ale především v multiplayeru jak po LAN, tak internetu.

31. Srpna 2016 byla vydána Anniversary Edition, remasterovaná edice hry s obnoveným multiplayerem, podporou moderních rozlišení a mnohými vylepšeními, včetně integrace Titan Quest: Immortal Throne (2007) do původní hry. Tato edice hry byla později doplněna o datadisky Titan Quest: Ragnarök (2017), Titan Quest: Atlantis (2019) a Titan Quest: Eternal Embers (2021).


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
,,Tak studenti, jak se nazývá místo, kde se nachází několik hrobek významných faraónů a vládců Egypta? … Ano, Honzo?“
,,Údolí králů“
,,Správně. Jsem ráda, že aspoň někdo se na hodinu připravil a četl si z učebnice.“
,,To zas né, já jen zrovna včera hrál Titan Quest“
,, …, right. “


Hra, díky které může člověk machrovat na hodinách dějáku. Titan Quest je mou asi úplně nejoblíbenější diablovkou. (Taky jsem jich moc nehrál, tak to mám jednoduchý.) Na rok 2006 se pyšnila opravdu překrásnou barevnou grafikou, vynikající hratelností a nádherným prostředím. Už jen ten fakt, že se odehrává v antické mytologické době je prostě parádní. Člověk tu potkává známé postavy jako Leonidas, Imhotep či Žlutý císař (ano, v některých případech to opravdu časově nesedí, ale whatever), a taktéž i místa jako Knossův labyrint, Babylonské zahrady či samotnou Gízu. Hra má opravdu skvělou atmosféru, kterou obohacuje taktéž naprosto fantastický soundtrack, který dodnes považuji za jeden z nejlepších, jaký jsem kdy slyšel odkaz. Především dokáže úžasně vystihnout ducha daného místa, ve kterém se nacházíte, nebo do kterého vstupujete. Hudba v hoře Wuaso vám jasně dá najevo, že v jejím nitru se ukrývá něco prastarého a nesmírně mocného, hudba v Athénách vám zas představí velkolepost tohoto slavného polis, či Ramsessovo hrobka, kde hudba dává najevo poklidnost, jenž byla něčím zkažena a znesvěcena. Hudba v téhle hře dělá opravdu mnohé. Příběh je velkolepý. Je dost přímočarý, ale to se snad ani tomuhle typu hry nedá vyčítat. Na konci každého aktu vás čeká velkolepý boss, přičemž bitva s tím posledním je pro mě dodnes jeden z těch nejepičtějších boss fightů za celou mou herní kariéru. (I samotní bohové byli strachy zalezlí, srabáci jedni!)
Za opravdu mega plus považuji výběr vaší profese, kterou později můžete následně zkombinovat ještě s jednou. Skilly u každé z profesí jsou opravdu mnohdy nehorázně zábavné používat, je to především díky nim, proč je hra tak skvěle znovu hratelná. Jednu dobu můžete chrlit ohně a plameny, přičemž k tomu vám dopomáhá váš vlastní vyvolaný lich, další dobu můžete zas vrhat otrávené nože, plus k tomu srazit zbylé nepřátele blesky, anebo také vzít do obou rukou dva mega meče a nepřátele rozsekávat po staru, přičemž si můžete vypomoct nějakým tím healovacím kouzlem z profese „příroda“. Samotné souboje jsou zábavné, už právě s různými kombinacemi skillů z vašich profesí. Arzenál zbraní je samozřejmě obrovský, plus nález nějaké té mega unikátní zbraně s “modrým“ jménem vždy potěší oko. (Občas ale můžete vřeštět nasraností, že daná zbraň neodpovídá vašemu typu postavy, či na ní máte nedostatek atributů.)

Ale bacha, hra je nemilosrdná. Na rozdíl od Diabla se zde nedá hra manuálně uložit. A pokaždé, když hru ukončíte, vaše postava se automaticky sama uloží. Takže pokud zjistíte, že jste nanesli určitou vylepšovací relikvii na zbroj, která se ukáže být nakonec horší než ta vaše předešlá, ale díky odtržení relikvie jste si ji zničili, už se tím prostě budete muset nějak smířit, hra vás zpět nevrátí.

Zmiňoval jsem, že hudba je skvělá? Jo? To je fuk, zmiňuju to ještě jednou, je vynikající.
odkaz

Ze záporů musím vyzdvihnout způsob, jakým hráč musí pracovat s hl. postavou. Je toho přehršle. Hráč musí dávat pozor, aby měl dostatek životů, manu, odolnosti na jed, oheň či bodné zbraně, protože jinak na následné zranění jde opravdu hodně rychle dolů, atd. Díky tomu může být v určitých situací hledání nějaké té rovnováhy celkem stresují, ne vždycky se to totiž povede. Dále v některých lokacích přichází celkem stereotyp a nuda, plus ten systém toho ukládání mě vlastně dost sere. (Může mi někdo vysvětlit, k čemu v menu nabídce je ta položka „uložit hru“? Evidentně to nic nedělá, ale stejně jsem se přistihl, že na to furt mačkám tak nějak z principu. Dyť člověk nikdy neví!)

Titan Quest je krásná a zábavná rubačka, které se podařilo najít si místo v mém srdci. Antická atmosféra, perfektní hudba, skvělá hratelnost... co víc si přát? A to jsem ani nevěděl, že následný datadisk mě blahem odpálí až na Pluto.
A trošku jsem doufal, že na konci uvidím toho starýho děvkaře Dia, nebo aspoň mou milovanou Athenu. Oh well, snad v tý dvojce. (Nebude, já vím :( )

Pro: Grafika, hudba, atmosféra, skvěle znovuhratelné, historické lokace

Proti: systém ukládání, někdy nuda, těžko vytvořitelná rovnováha hl. postavy

+40
  • PC 70
Měl jsem poslední dobou nutkání zahrát si nějakou prostoduchou vyvražďovačku. Původně jsem chtěl oprášit Diablo, ale po pročtení několika zdejších komentářů jsem usoudil, že Titan Quest by nemusel být špatnou volbou. Nebyl. Hra pěkně vypadá, mytologické prostředí není moc okoukané. Hratelnost je celkem příjemná, po čase mírně stereotypní (což neberu jako zápor, ale jako obecně známou vlastnost tohoto typu her).

Vývojáři také nepřinesli nic moc originálního. K dobru jim ale musím přičíst, že vzali fungující koncept, nic na něm nezkazili a udělali ho maximálně user - friendly. Mě osobně například nikdy nebavilo pořád dokupovat town portály nebo si hlídat, jestli už nemám rozmlácené brnění :-)

Co však nemůžu nezmínit, je systém skillů, který je podle mě lepší než v Diablu. Maxování 2 skillů co používám a dalších 2 kvůli synergiím mě kdysi pěkně vytáčelo. Tím nechci říct, že by Titan Quest byl kdovíjakým hardcorovým RPG, principy jsou stejné, ale variabilita je o řád výš.
Co mě však potěšilo asi nejvíc - autoři mi dali možnost experimentování. Když chci mít efektivní rozdělení skillů, nejsem nucen kdesi hledat osvědčené buildy nebo sahat po externím editoru, ale všechno si pěkně sám odzkoušet.
Geniální funkci (byť krapet omezenou) na resetování skill bodů mám implementovanou přímo ve hře - a to se mi líbí.
+32 +33 −1
  • PC 90
Titan Quest byl před 4 lety překvapením roku pro mě. Nějakou tu akční RPG hru rádoby Diablovku jsem si prošel, ale snad nic (ano, možná jen Dungeon Siege) se k Diablu nepřibližovalo, jako právě TQ.

Hra, která od prvních momentů nadchne velmi příjemnou a detailní grafikou, zajímavým, dlouhým, dobře lokalizovaným příběhem. Tehda jsem netušil, jak dlouho u PC zkejsnu. Klikací orgie mohly začít.

Začátek hry klasika, výběr postavy (možná až moc zjednodušenej, ale nevadí, je to rubačka). Máte možnost volby mezi mužem a ženou, nic dalšího nenastavujete. Výběr povolání se nekoná (ten se bude konat až s přístupem 2.levelu postavy ve hře ; druhá a zároveň poslední volba povolání se bude konat v 8.levelu postavy).

Většinou volím postavičky se zaměřením na hrubou sílu mečů/seker, v TQ jsem udělal výjimku a rozhodl jsem se specializovat svojí postavu na profesi "snipera", čili luky, lovec, zabiják. Celkem hra nabízí 8 povolání, každé povolání má dost skillů. Osobně se mi dost líbí tento systém, bavilo mě študovat si v tom a říkat si, co by tak mohlo být nejlepší :)

Od prvního vstupu do herního světa Titan Questu mě velmi příjemně překvapí grafická stránka hry, smysl pro detail, to jak svět "žije". Ve hře se nám střídá den s nocí, chyběl mi snad už jen déšť(sníh), nějaká ta bouřka apod. Mimochodem, velmi romantické rubat protivníky při západu(východu) slunce. Interiéry (jeskyně, paláce, pyramidy, sfingy) jsou opět velmi detailně a precizně zpracovány.

Nedočkavě vyrážím kupředu k plnění prvních úkolů, ať už hlavních (dějových), tak i těch vedlejších. Celou dobu jsem se snažil splnit veškeré vedlejší úkoly. Je pravda, že nejsou nijak originální, stále se opakují (většinou se jedná jen o vyčištění dané lokace od nestvůr), ale stále mě nutkala touha plnit je, ať už za honbou extra zkušeností, tak za nedočkavostí, jakej předmět dostanu jako odměnu.

Systém měst, teleportací, checkpointů (studánek) je řešen dobře, zde bych neměl námitky. Taktéž jsem uvítal možnost zateleportovat si do města s neomezeným množstvím teleportů, žádné kupování svitků. Rozestupy mezi jednotlivými městy jsou tak akorát, nikdy se mi nestalo, že bych nervózně pokukoval po mapě a říkal si, kdy už konečně bude další město.

Je to i díky tomu, že boje, co se odehrávaly mezi městy, byly hutné, zábavné. Protivníků bylo místy pomálu, jindy zase nespočet. Druhů protivníků je dost, přičemž se autoři hry snažili vhodně rozmístit jednotlivé druhy podle daných lokací a vydařilo se jim to. Protivníci se ve hře objevují v různých variantách (podobně jako tomu je v Diablu třeba), čili od těch tuctových přes vzácné s tuhým kořínkem až po bossy s velmi tuhým kořínkem. Jediná moje výtka směřuje k absenci krve a krvácení. Ale asi to je záměr hry, či co. Pomyslnou váhu ale dorovnává fakt, že je ve hře alespoň ragdoll fyzika.

Jak jsem zmínil, ve hře se opravdu vyskytují tuny předmětů. Poškozené, klasické, magické, vzácné, setové - zkrátka nic, co by vám bylo cizí v rámci akčních RPG her. Předměty se dají vylepšovat pomocí charmů, což není taky nic revolučního. Na závěr bych jen zmínil, nikdy nepodceňujte sebemenší bedýnku, truhlu, nikdy nevíte, co z nich vypadne. Já sám vím o tom své, náhodou jsem otevřel jednu malou truhlu zhruba v polovině hry a vypadl mi unikátní luk, se kterým jsem prošel celý zbytek hry na obtížnost Normal, do konce jsem nenašel nic lepšího.

Na závěr ještě vzpomenu ozvučení hry. Zvuky drsného boje s protivníky čas od času doprovodí i povedená hudba na pozadí.

Pro: grafika, hudba, dlouhá herní doba, ragdoll, návykovost, tuny předmětů, multiplayer

Proti: chybí krev, pár bugů

+31
  • PC 90
Tenhle komentar pisu s vedomim zisku spousty zapornych bodu od fanatickych priznivcu Diabla, ale co, s chuti do toho.

Proc je Titan Quest tak skvely, aneb proc je o tolik lepsi nez Diablo II?
Ps: obe hry posuzuji vcetne datadisku

1) grafika vs generovane mapy - radeji budu prochazet tu samou perfektne vypiplanou lokaci, nez pokazde jinak zakrouceny, ale porad stejne nudny a stereotypni koridor
2) strom dovednosti aneb 7 charakteru vs. nepreberne mnozstvi kombinaci, druha moznost mnohem vice podporuje znovuhratelnost
3) truhla je fajn, ale jeste lepsi je, kdyz umoznuje i presun predmetu mezi postavami
4) hromada predmetu vs. jeste vetsi hromada predmetu - v TQ bylo proste mnohem vic ruznorodych druhu zbroje i zbrani
5) od pohledu poznate, jak je vase postava vybavena, v D2 mela kazda postava nekolik typu vzhledu ktera odpovilada urcite skupine zbroji, v TQ vypada vase posatava presne podle toho, co ma na sobe
6) raj sberatelu, proste tu mame mnohem vic unikatnich predmetu
7) delsi herni doba jednoho dohrani
8) hrac je usetren neustaleho kupovani svitku "town portal"
9) neomezeny opasek, neni treba jej neustale doplnovat, dokud mate lahvicky v inventaci, tak jako by vsechny byly v opasku
10) jeste me neco napadne :)

Ve vsech ohledech jsem bral v potaz, ze D2 je mnohem starsi, tudiz jsem nezminil 3D grafiku, naznak fyzikalniho modelu atd...
+29 +30 −1
  • PC 85
Po dohrání Dungeon Siege jsem měl chuť na něco podobného, na nějakou pořádnou rubačku u které se odreaguji od strastí života. Zkusil jsem druhý díl, ale nějak mě ty změny oproti prvnímu dílu odradily a tak jsem si sehnal Titan Quest, hru kterou jsem nikdy nehrál. A Titan Quest je parádní diablovka. Je to nejblíže k Diablo 1+2 ze všech podobných her co jsem kdy zkoušel (např. Sacred, Divine Divinity).

Nejdříve k technické stránce - grafika je líbezná, většina mytologických lokací vypadá přesně podle mých představ, některé věci jsou vskutku monumentální (Údolí smrti a pyramidy) jiné překrásné (visuté zahrady) a další děsivé (v podstatě celé podsvětí). Moc jsem se ale nekochal, odzoomoval jsem hned na začátku na maximum, abych měl přehled o bojišti a tak jsem to nechal většinu hry. Nic Vám ale nebrání si zazoomovat na max a prohlídnout si potvory či lokace pěkně zblízka.

A teď ke hře. Nemůžu říct, že vím co všechno hra nabízí, to ani zdaleka ne, protože jsem odehrál jen jednu postavu a to na jednu obtížnost. Je tu devět škol, většinou kouzelnických, každá škola má strom dovedností, který funguje jak v Diablo 2 (abyste mohli aktivovat jednu dovednost, musíte dát aspoň jeden bod do té pod ní). Skill body získáváte při přechodu na vyšší úroveň, moc jich není a ač jsem zabil hordy nepřátel (dle statistik na konci normal difficulty přes 18 tisíc), dostal jsem se jen na 40. level (a našetřil asi 20 milionů zlaťáků). Kromě toho s přechodem na vyšší úroveň rozdělujete body dle typu postavy (síla/obratnost/inteligence).

Já to hrál možná trošku primitivně - válečník, co se specializuje na umění útoku (které jsem si vylepšil na maximum) a obrany (taky na maximum) a pak jsem v podstatě moc nevěděl do čeho ty skill body dávat. Na sebe samozřejmě věšíte tuny předmětů - brnění, helmy, štíty, prstýnky, amulety, zbraně... prostě klasika. Tady jsem se snažil vytvořit živého tanka, kterého jen tak něco nezaskočí. Takže body do síly, předměty hlavně s vysokým obranným číslem a ideálně nějakými resisty k tomu (tady jich je mnohem víc než v Diablu) a zbraně takové, které mají nejen vysoké útočné číslo, ale i rychlý útok a tím i vysoké poškození za sekundu. I s tím vším, obrovskou zásobou lektvarů, mnohokrát obrovským štěstím se mi nakonec podařilo asi desetkrát zařvat.

Jinak Titan Quest jako takový je parádní hra. Tři akty + jeden bonusový v datadisku (hrál jsem Anniversary Ediiton). Každý akt nabízí spoustu obrovitánských map (dohromady asi přes 50 + kolem 30 v datadisku). A každá mapa je po okraj naplněná potvorami všech druhů, tvarů, velikostí včetně různých hrdinských variant, úkolových bossů či bossů celých kapitol. Zabíjení je zábava od začátku do konce, pokud si pěstujete postavu správně, většina bojů je mírně napínavých ale zvládnutelných. Samozřejmě že přijdou okamžiky, kdy na něco evidentně nemáte a pak spamujete tlačítko na léčení, kličkujete, utíkáte a modlíte se :)

I přes zábavnost toho všeho, je to prostě nonstop klikačka a časem to začne být únavné až úmorné. Autoři proti nudě bojují jak můžou. Mění se prostředí, reálie, venkovní prostory doplňují tu menší, tu obrovské hrobky či jeskyně, občas přijde spřátelené město či naopak město na vyčištění od potvor. Ve městech jsou prodavači, kterým nikdy nedojdou lektvary ani peníze (ovšem málokdy něco mají), je tu studánka od které začíná při restartu, nebo úmrtí. Nechybí tu portály, které si postupně otevíráte po celé kapitole, trhla na uskladnění předmětů i pár specialistů. Town portal je snadný (a nemusíte ho kupovat), lahvičky používáte jedním tlačítkem (a nemusíte je složitě překládat do opasku).

A především obrovským plusem je mytologie a celé pozadí. Jako bezejmenný hrdina čelíte v Řecku invazi monster a postupně se propracováváte k původu všeho. Projdete si i starý Egypt a Orient/Čínu a v datadisku se vydáte do řeckého podsvětí. A ač příběh je velice jednoduchý, je parádně podaný. Na každém kroku na Vás někdo chrlí kus mytologie/historie, potkáváte staré známé z různých bájí, zejména v tom Řecku/podsvětí jsem byl naprosto nadšený, protože řeckou mytologii miluji. Funguje to i herně - je tu spousta NPC, na každém kroku nějaký subquest, který většinou splníte tím, když poctivě čistíte mapy včetně všech zákoutí a jeskyní.

Díky tomuhle všemu i přes ten občas úmorný klikfest funguje a táhlo mě dál a dál. Ne všechno se ale povedlo.

Je tu skládání run z částí, které poté můžete použít na vylepšení zbraně. Většinou ty vylepšení ale nejsou nic extra a hlavně spoustu run prostě nenajdete dost dílků na zkompletování. Z run můžete skládat i artefakty, což je už úplně marné - za celou Normal jsem složil dva (a jeden z nich byl i použitelný).

Cooldown léčení nepotěší a je naprosto zbytečný. V bitevní vřavě absolutně nechápu jaký má smysl čekat než se nabije lahvička léčení, kterou stejně v tom inventáři máte.

Největším průserem se mi zdál mizerný loot. Je hezký, že máte tlačítka, kterým si skryjete rozbité, nebo obyčejné věci. Je hezké, že je tu několik kategorií zbraní. Bohužel 99,9% lootu co mi vypadlo bylo k ničemu - buď obyčejný, nebo slabý a hlavně z obrovské části pro jinou postavu. Jako válečník jsem neustále tahal do města truhly plné oblečků pro kouzelníky, staffek a luků. Občas jsem i nějaký kus zbroje našel, to ovšem neplatí pro zbraně. Tam jsem našel ultimátní palici někde v první třetině druhé kapitoly a do konce datadisku ji nedal z ruky, protože prostě nic lepšího nepadlo.

Poslední kosmetická vada - žádné outro! V podstatě po konci standartní hry mě to hodilo do datadisku a po konci datadisku do menu. Po Dungeon Siege tedy druhá hra, která se na to vykašlala, přitom třeba v Diablo 2 byly ty filmečky "za odměnu" luxusní.

Já to chápu, hrát to na vyšší obtížnost znovu, byl by i lepší loot a všechno, ale zkusil jsem to a už mě to prostě podruhé nebavilo. I přes výše zmíněné výtky byl Titan Quest asi nejlepší diablovkou co jsem hrál, jen k Diablo 2 ji ještě něco chybělo.

Pro: Spousta možností a usnadnění, obrovská délka, parádní mytologie a subquesty.

Proti: Na Normal mizerný loot, přes všechny vylepšení se po tisících mrtvých dostavuje stereotyp.

+27