Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
,,Tak studenti, jak se nazývá místo, kde se nachází několik hrobek významných faraónů a vládců Egypta? … Ano, Honzo?“
,,Údolí králů“
,,Správně. Jsem ráda, že aspoň někdo se na hodinu připravil a četl si z učebnice.“
,,To zas né, já jen zrovna včera hrál Titan Quest“
,, …, right. “


Hra, díky které může člověk machrovat na hodinách dějáku. Titan Quest je mou asi úplně nejoblíbenější diablovkou. (Taky jsem jich moc nehrál, tak to mám jednoduchý.) Na rok 2006 se pyšnila opravdu překrásnou barevnou grafikou, vynikající hratelností a nádherným prostředím. Už jen ten fakt, že se odehrává v antické mytologické době je prostě parádní. Člověk tu potkává známé postavy jako Leonidas, Imhotep či Žlutý císař (ano, v některých případech to opravdu časově nesedí, ale whatever), a taktéž i místa jako Knossův labyrint, Babylonské zahrady či samotnou Gízu. Hra má opravdu skvělou atmosféru, kterou obohacuje taktéž naprosto fantastický soundtrack, který dodnes považuji za jeden z nejlepších, jaký jsem kdy slyšel odkaz. Především dokáže úžasně vystihnout ducha daného místa, ve kterém se nacházíte, nebo do kterého vstupujete. Hudba v hoře Wuaso vám jasně dá najevo, že v jejím nitru se ukrývá něco prastarého a nesmírně mocného, hudba v Athénách vám zas představí velkolepost tohoto slavného polis, či Ramsessovo hrobka, kde hudba dává najevo poklidnost, jenž byla něčím zkažena a znesvěcena. Hudba v téhle hře dělá opravdu mnohé. Příběh je velkolepý. Je dost přímočarý, ale to se snad ani tomuhle typu hry nedá vyčítat. Na konci každého aktu vás čeká velkolepý boss, přičemž bitva s tím posledním je pro mě dodnes jeden z těch nejepičtějších boss fightů za celou mou herní kariéru. (I samotní bohové byli strachy zalezlí, srabáci jedni!)
Za opravdu mega plus považuji výběr vaší profese, kterou později můžete následně zkombinovat ještě s jednou. Skilly u každé z profesí jsou opravdu mnohdy nehorázně zábavné používat, je to především díky nim, proč je hra tak skvěle znovu hratelná. Jednu dobu můžete chrlit ohně a plameny, přičemž k tomu vám dopomáhá váš vlastní vyvolaný lich, další dobu můžete zas vrhat otrávené nože, plus k tomu srazit zbylé nepřátele blesky, anebo také vzít do obou rukou dva mega meče a nepřátele rozsekávat po staru, přičemž si můžete vypomoct nějakým tím healovacím kouzlem z profese „příroda“. Samotné souboje jsou zábavné, už právě s různými kombinacemi skillů z vašich profesí. Arzenál zbraní je samozřejmě obrovský, plus nález nějaké té mega unikátní zbraně s “modrým“ jménem vždy potěší oko. (Občas ale můžete vřeštět nasraností, že daná zbraň neodpovídá vašemu typu postavy, či na ní máte nedostatek atributů.)

Ale bacha, hra je nemilosrdná. Na rozdíl od Diabla se zde nedá hra manuálně uložit. A pokaždé, když hru ukončíte, vaše postava se automaticky sama uloží. Takže pokud zjistíte, že jste nanesli určitou vylepšovací relikvii na zbroj, která se ukáže být nakonec horší než ta vaše předešlá, ale díky odtržení relikvie jste si ji zničili, už se tím prostě budete muset nějak smířit, hra vás zpět nevrátí.

Zmiňoval jsem, že hudba je skvělá? Jo? To je fuk, zmiňuju to ještě jednou, je vynikající.
odkaz

Ze záporů musím vyzdvihnout způsob, jakým hráč musí pracovat s hl. postavou. Je toho přehršle. Hráč musí dávat pozor, aby měl dostatek životů, manu, odolnosti na jed, oheň či bodné zbraně, protože jinak na následné zranění jde opravdu hodně rychle dolů, atd. Díky tomu může být v určitých situací hledání nějaké té rovnováhy celkem stresují, ne vždycky se to totiž povede. Dále v některých lokacích přichází celkem stereotyp a nuda, plus ten systém toho ukládání mě vlastně dost sere. (Může mi někdo vysvětlit, k čemu v menu nabídce je ta položka „uložit hru“? Evidentně to nic nedělá, ale stejně jsem se přistihl, že na to furt mačkám tak nějak z principu. Dyť člověk nikdy neví!)

Titan Quest je krásná a zábavná rubačka, které se podařilo najít si místo v mém srdci. Antická atmosféra, perfektní hudba, skvělá hratelnost... co víc si přát? A to jsem ani nevěděl, že následný datadisk mě blahem odpálí až na Pluto.
A trošku jsem doufal, že na konci uvidím toho starýho děvkaře Dia, nebo aspoň mou milovanou Athenu. Oh well, snad v tý dvojce. (Nebude, já vím :( )

Pro: Grafika, hudba, atmosféra, skvěle znovuhratelné, historické lokace

Proti: systém ukládání, někdy nuda, těžko vytvořitelná rovnováha hl. postavy

+40
  • PC 70
Měl jsem poslední dobou nutkání zahrát si nějakou prostoduchou vyvražďovačku. Původně jsem chtěl oprášit Diablo, ale po pročtení několika zdejších komentářů jsem usoudil, že Titan Quest by nemusel být špatnou volbou. Nebyl. Hra pěkně vypadá, mytologické prostředí není moc okoukané. Hratelnost je celkem příjemná, po čase mírně stereotypní (což neberu jako zápor, ale jako obecně známou vlastnost tohoto typu her).

Vývojáři také nepřinesli nic moc originálního. K dobru jim ale musím přičíst, že vzali fungující koncept, nic na něm nezkazili a udělali ho maximálně user - friendly. Mě osobně například nikdy nebavilo pořád dokupovat town portály nebo si hlídat, jestli už nemám rozmlácené brnění :-)

Co však nemůžu nezmínit, je systém skillů, který je podle mě lepší než v Diablu. Maxování 2 skillů co používám a dalších 2 kvůli synergiím mě kdysi pěkně vytáčelo. Tím nechci říct, že by Titan Quest byl kdovíjakým hardcorovým RPG, principy jsou stejné, ale variabilita je o řád výš.
Co mě však potěšilo asi nejvíc - autoři mi dali možnost experimentování. Když chci mít efektivní rozdělení skillů, nejsem nucen kdesi hledat osvědčené buildy nebo sahat po externím editoru, ale všechno si pěkně sám odzkoušet.
Geniální funkci (byť krapet omezenou) na resetování skill bodů mám implementovanou přímo ve hře - a to se mi líbí.
+32 +33 −1
  • PC 90
Titan Quest byl před 4 lety překvapením roku pro mě. Nějakou tu akční RPG hru rádoby Diablovku jsem si prošel, ale snad nic (ano, možná jen Dungeon Siege) se k Diablu nepřibližovalo, jako právě TQ.

Hra, která od prvních momentů nadchne velmi příjemnou a detailní grafikou, zajímavým, dlouhým, dobře lokalizovaným příběhem. Tehda jsem netušil, jak dlouho u PC zkejsnu. Klikací orgie mohly začít.

Začátek hry klasika, výběr postavy (možná až moc zjednodušenej, ale nevadí, je to rubačka). Máte možnost volby mezi mužem a ženou, nic dalšího nenastavujete. Výběr povolání se nekoná (ten se bude konat až s přístupem 2.levelu postavy ve hře ; druhá a zároveň poslední volba povolání se bude konat v 8.levelu postavy).

Většinou volím postavičky se zaměřením na hrubou sílu mečů/seker, v TQ jsem udělal výjimku a rozhodl jsem se specializovat svojí postavu na profesi "snipera", čili luky, lovec, zabiják. Celkem hra nabízí 8 povolání, každé povolání má dost skillů. Osobně se mi dost líbí tento systém, bavilo mě študovat si v tom a říkat si, co by tak mohlo být nejlepší :)

Od prvního vstupu do herního světa Titan Questu mě velmi příjemně překvapí grafická stránka hry, smysl pro detail, to jak svět "žije". Ve hře se nám střídá den s nocí, chyběl mi snad už jen déšť(sníh), nějaká ta bouřka apod. Mimochodem, velmi romantické rubat protivníky při západu(východu) slunce. Interiéry (jeskyně, paláce, pyramidy, sfingy) jsou opět velmi detailně a precizně zpracovány.

Nedočkavě vyrážím kupředu k plnění prvních úkolů, ať už hlavních (dějových), tak i těch vedlejších. Celou dobu jsem se snažil splnit veškeré vedlejší úkoly. Je pravda, že nejsou nijak originální, stále se opakují (většinou se jedná jen o vyčištění dané lokace od nestvůr), ale stále mě nutkala touha plnit je, ať už za honbou extra zkušeností, tak za nedočkavostí, jakej předmět dostanu jako odměnu.

Systém měst, teleportací, checkpointů (studánek) je řešen dobře, zde bych neměl námitky. Taktéž jsem uvítal možnost zateleportovat si do města s neomezeným množstvím teleportů, žádné kupování svitků. Rozestupy mezi jednotlivými městy jsou tak akorát, nikdy se mi nestalo, že bych nervózně pokukoval po mapě a říkal si, kdy už konečně bude další město.

Je to i díky tomu, že boje, co se odehrávaly mezi městy, byly hutné, zábavné. Protivníků bylo místy pomálu, jindy zase nespočet. Druhů protivníků je dost, přičemž se autoři hry snažili vhodně rozmístit jednotlivé druhy podle daných lokací a vydařilo se jim to. Protivníci se ve hře objevují v různých variantách (podobně jako tomu je v Diablu třeba), čili od těch tuctových přes vzácné s tuhým kořínkem až po bossy s velmi tuhým kořínkem. Jediná moje výtka směřuje k absenci krve a krvácení. Ale asi to je záměr hry, či co. Pomyslnou váhu ale dorovnává fakt, že je ve hře alespoň ragdoll fyzika.

Jak jsem zmínil, ve hře se opravdu vyskytují tuny předmětů. Poškozené, klasické, magické, vzácné, setové - zkrátka nic, co by vám bylo cizí v rámci akčních RPG her. Předměty se dají vylepšovat pomocí charmů, což není taky nic revolučního. Na závěr bych jen zmínil, nikdy nepodceňujte sebemenší bedýnku, truhlu, nikdy nevíte, co z nich vypadne. Já sám vím o tom své, náhodou jsem otevřel jednu malou truhlu zhruba v polovině hry a vypadl mi unikátní luk, se kterým jsem prošel celý zbytek hry na obtížnost Normal, do konce jsem nenašel nic lepšího.

Na závěr ještě vzpomenu ozvučení hry. Zvuky drsného boje s protivníky čas od času doprovodí i povedená hudba na pozadí.

Pro: grafika, hudba, dlouhá herní doba, ragdoll, návykovost, tuny předmětů, multiplayer

Proti: chybí krev, pár bugů

+31
  • PC 90
Tenhle komentar pisu s vedomim zisku spousty zapornych bodu od fanatickych priznivcu Diabla, ale co, s chuti do toho.

Proc je Titan Quest tak skvely, aneb proc je o tolik lepsi nez Diablo II?
Ps: obe hry posuzuji vcetne datadisku

1) grafika vs generovane mapy - radeji budu prochazet tu samou perfektne vypiplanou lokaci, nez pokazde jinak zakrouceny, ale porad stejne nudny a stereotypni koridor
2) strom dovednosti aneb 7 charakteru vs. nepreberne mnozstvi kombinaci, druha moznost mnohem vice podporuje znovuhratelnost
3) truhla je fajn, ale jeste lepsi je, kdyz umoznuje i presun predmetu mezi postavami
4) hromada predmetu vs. jeste vetsi hromada predmetu - v TQ bylo proste mnohem vic ruznorodych druhu zbroje i zbrani
5) od pohledu poznate, jak je vase postava vybavena, v D2 mela kazda postava nekolik typu vzhledu ktera odpovilada urcite skupine zbroji, v TQ vypada vase posatava presne podle toho, co ma na sobe
6) raj sberatelu, proste tu mame mnohem vic unikatnich predmetu
7) delsi herni doba jednoho dohrani
8) hrac je usetren neustaleho kupovani svitku "town portal"
9) neomezeny opasek, neni treba jej neustale doplnovat, dokud mate lahvicky v inventaci, tak jako by vsechny byly v opasku
10) jeste me neco napadne :)

Ve vsech ohledech jsem bral v potaz, ze D2 je mnohem starsi, tudiz jsem nezminil 3D grafiku, naznak fyzikalniho modelu atd...
+29 +30 −1
  • PC 85
Po dohrání Dungeon Siege jsem měl chuť na něco podobného, na nějakou pořádnou rubačku u které se odreaguji od strastí života. Zkusil jsem druhý díl, ale nějak mě ty změny oproti prvnímu dílu odradily a tak jsem si sehnal Titan Quest, hru kterou jsem nikdy nehrál. A Titan Quest je parádní diablovka. Je to nejblíže k Diablo 1+2 ze všech podobných her co jsem kdy zkoušel (např. Sacred, Divine Divinity).

Nejdříve k technické stránce - grafika je líbezná, většina mytologických lokací vypadá přesně podle mých představ, některé věci jsou vskutku monumentální (Údolí smrti a pyramidy) jiné překrásné (visuté zahrady) a další děsivé (v podstatě celé podsvětí). Moc jsem se ale nekochal, odzoomoval jsem hned na začátku na maximum, abych měl přehled o bojišti a tak jsem to nechal většinu hry. Nic Vám ale nebrání si zazoomovat na max a prohlídnout si potvory či lokace pěkně zblízka.

A teď ke hře. Nemůžu říct, že vím co všechno hra nabízí, to ani zdaleka ne, protože jsem odehrál jen jednu postavu a to na jednu obtížnost. Je tu devět škol, většinou kouzelnických, každá škola má strom dovedností, který funguje jak v Diablo 2 (abyste mohli aktivovat jednu dovednost, musíte dát aspoň jeden bod do té pod ní). Skill body získáváte při přechodu na vyšší úroveň, moc jich není a ač jsem zabil hordy nepřátel (dle statistik na konci normal difficulty přes 18 tisíc), dostal jsem se jen na 40. level (a našetřil asi 20 milionů zlaťáků). Kromě toho s přechodem na vyšší úroveň rozdělujete body dle typu postavy (síla/obratnost/inteligence).

Já to hrál možná trošku primitivně - válečník, co se specializuje na umění útoku (které jsem si vylepšil na maximum) a obrany (taky na maximum) a pak jsem v podstatě moc nevěděl do čeho ty skill body dávat. Na sebe samozřejmě věšíte tuny předmětů - brnění, helmy, štíty, prstýnky, amulety, zbraně... prostě klasika. Tady jsem se snažil vytvořit živého tanka, kterého jen tak něco nezaskočí. Takže body do síly, předměty hlavně s vysokým obranným číslem a ideálně nějakými resisty k tomu (tady jich je mnohem víc než v Diablu) a zbraně takové, které mají nejen vysoké útočné číslo, ale i rychlý útok a tím i vysoké poškození za sekundu. I s tím vším, obrovskou zásobou lektvarů, mnohokrát obrovským štěstím se mi nakonec podařilo asi desetkrát zařvat.

Jinak Titan Quest jako takový je parádní hra. Tři akty + jeden bonusový v datadisku (hrál jsem Anniversary Ediiton). Každý akt nabízí spoustu obrovitánských map (dohromady asi přes 50 + kolem 30 v datadisku). A každá mapa je po okraj naplněná potvorami všech druhů, tvarů, velikostí včetně různých hrdinských variant, úkolových bossů či bossů celých kapitol. Zabíjení je zábava od začátku do konce, pokud si pěstujete postavu správně, většina bojů je mírně napínavých ale zvládnutelných. Samozřejmě že přijdou okamžiky, kdy na něco evidentně nemáte a pak spamujete tlačítko na léčení, kličkujete, utíkáte a modlíte se :)

I přes zábavnost toho všeho, je to prostě nonstop klikačka a časem to začne být únavné až úmorné. Autoři proti nudě bojují jak můžou. Mění se prostředí, reálie, venkovní prostory doplňují tu menší, tu obrovské hrobky či jeskyně, občas přijde spřátelené město či naopak město na vyčištění od potvor. Ve městech jsou prodavači, kterým nikdy nedojdou lektvary ani peníze (ovšem málokdy něco mají), je tu studánka od které začíná při restartu, nebo úmrtí. Nechybí tu portály, které si postupně otevíráte po celé kapitole, trhla na uskladnění předmětů i pár specialistů. Town portal je snadný (a nemusíte ho kupovat), lahvičky používáte jedním tlačítkem (a nemusíte je složitě překládat do opasku).

A především obrovským plusem je mytologie a celé pozadí. Jako bezejmenný hrdina čelíte v Řecku invazi monster a postupně se propracováváte k původu všeho. Projdete si i starý Egypt a Orient/Čínu a v datadisku se vydáte do řeckého podsvětí. A ač příběh je velice jednoduchý, je parádně podaný. Na každém kroku na Vás někdo chrlí kus mytologie/historie, potkáváte staré známé z různých bájí, zejména v tom Řecku/podsvětí jsem byl naprosto nadšený, protože řeckou mytologii miluji. Funguje to i herně - je tu spousta NPC, na každém kroku nějaký subquest, který většinou splníte tím, když poctivě čistíte mapy včetně všech zákoutí a jeskyní.

Díky tomuhle všemu i přes ten občas úmorný klikfest funguje a táhlo mě dál a dál. Ne všechno se ale povedlo.

Je tu skládání run z částí, které poté můžete použít na vylepšení zbraně. Většinou ty vylepšení ale nejsou nic extra a hlavně spoustu run prostě nenajdete dost dílků na zkompletování. Z run můžete skládat i artefakty, což je už úplně marné - za celou Normal jsem složil dva (a jeden z nich byl i použitelný).

Cooldown léčení nepotěší a je naprosto zbytečný. V bitevní vřavě absolutně nechápu jaký má smysl čekat než se nabije lahvička léčení, kterou stejně v tom inventáři máte.

Největším průserem se mi zdál mizerný loot. Je hezký, že máte tlačítka, kterým si skryjete rozbité, nebo obyčejné věci. Je hezké, že je tu několik kategorií zbraní. Bohužel 99,9% lootu co mi vypadlo bylo k ničemu - buď obyčejný, nebo slabý a hlavně z obrovské části pro jinou postavu. Jako válečník jsem neustále tahal do města truhly plné oblečků pro kouzelníky, staffek a luků. Občas jsem i nějaký kus zbroje našel, to ovšem neplatí pro zbraně. Tam jsem našel ultimátní palici někde v první třetině druhé kapitoly a do konce datadisku ji nedal z ruky, protože prostě nic lepšího nepadlo.

Poslední kosmetická vada - žádné outro! V podstatě po konci standartní hry mě to hodilo do datadisku a po konci datadisku do menu. Po Dungeon Siege tedy druhá hra, která se na to vykašlala, přitom třeba v Diablo 2 byly ty filmečky "za odměnu" luxusní.

Já to chápu, hrát to na vyšší obtížnost znovu, byl by i lepší loot a všechno, ale zkusil jsem to a už mě to prostě podruhé nebavilo. I přes výše zmíněné výtky byl Titan Quest asi nejlepší diablovkou co jsem hrál, jen k Diablo 2 ji ještě něco chybělo.

Pro: Spousta možností a usnadnění, obrovská délka, parádní mytologie a subquesty.

Proti: Na Normal mizerný loot, přes všechny vylepšení se po tisících mrtvých dostavuje stereotyp.

+27
  • PC 80
Kdyby někdo hledal nástupce Diabla II, ještě než vývojáři z Blizzardu vydali třetí díl, byl by jím bez pochyby Titan Quest. Žádná jiná hra mi nepřipomněla ty hromady hodin, strávených u herní legendy, a to jsem si myslel, že blíže než Divine Divinity nic být nemůže.

Ačkoli preferuji nekromancii a kouzlení všeobecně, nezvolil jsem si z osmi mistrovství ani ducha ani žádné jiné, odkázané převážně na kouzla. Jako první se mi velmi zalíbilo vražednictví a ukázalo se, že spolu s přírodou, kterou jsem si zvolil v osmém levelu, se jedná o skvělou kombinaci, jež mi náramně vyhovovala.

Ze všech tří destinací, které jsem během hraní prošel, se mi nejvíce zamlouvala hned ta první - Řecko, a to nejspíše kvůli řecké mytologii a překrásné krajině. Egypt byl sice také pěkný a pohled na pyramidy, sfingu či mé oblíbené ještěrany potěší, ale právě v Gíze u pyramid byly lokace značně nepřehledné a rozvleklé, což mi zkazilo výsledný dojem. Stejným problémem trpěl také orient a Čínská zeď, jako jedno z mála míst, na které jsem se zde těšil, zklamala také, protože se po ní dalo jít jen kousek a to jsem si chtěl vychutnat její délku.

V každém větším městě je vypravěč, který vykládá známé báje a i díky tomuto aspektu jsem se ponořil do hraní, jak jen to bylo možné. Potěšily také vedlejší úkoly, kterých bylo více než hlavních a vyplňovaly prázdná místa. Z nepřátel padá to, co mají viditelně u sebe plus lahvičky a peníze, oproti tomu ze zvířat padají jen části jejich těl, tzv. amulety. Celkově z nepřátel padá hodně věcí, což vede i ke spoustě peněz. Na konci jsem tak neměl tisíce ani statisíce, ale miliony.

Bossové na konci prvních dvou aktů mě hodně zklamali, protože se jmenovali stejně, a když mi v dalším městě po zabití jednoho Telkina všichni říkali, že je třeba zabít dalšího, moc mě to do pokračování nepovzbudilo. Naštěstí byl na konci hry bos úplně jiný a originální (Tyfón), po jehož zabití proběhl zajímavý rozhovor (promluvil ke mně Zeus).

Pro: výběr z osmi mistrovství, Řecko, ještěrani, vypravěči, vedlejší úkoly, spousta předmětů, Tyfón

Proti: některé lokace nepřehledné a rozvleklé, stejní bossové, drobné bugy

+25
  • PC 80
Ačkoliv jsem Titan Quest odehrál a hodnotil už v minulosti, komentář k němu přilípnu teprve až teď, po druhém (možná třetím?) skutečném dohrání. Ale popořádku...

Diablo jsem nehrál (ano, je to možné) a tak jsem mohl těžko porovnávat a vlastně ani nevěděl, do čeho u hry jdu. A proto jsem byl hrou unešen. Překvapila mě nečekaně bohatá grafická stránka, ale také velké množství úkolů, nepřátel a enormní kvanta různorodého šrotu, jež si mohla moje postava na sebe navěšet a k tomu všemu ještě množství dovedností, umění, kouzel a čar a... a... a tak. Už po chvíli bylo jasné, že tady strávím hodně času už jen porovnáváním zbrojí a zbraní, jejich vlastností a tím, co s nimi udělá který složený amulet. Samotné zasazení příběhu do jakéhosi řecko-bájného prostředí dalo autorům možnost vytvořit hodně různorodých nepřátel, úkolů i překvapení. A byl jsem i rád za možnost teleportovat se vždy zpět do některého z měst a zbavit se nasbíraného haraburdí.

Hra mě napoprvé hodně bavila, navztekal jsem se u ní i naradoval a vždy jsem rád nacházel modré a zelené serepetičky, označující něco výjimečného. Ovšem taky zde byla ta skutečnost, že ke konci mi už hra přišla poměrně repetitivní, Sice byla dlouhá a stále bylo co dělat, ale už to začínalo být tzv. na stejné brdo a bezmyšlenkovité vybíjení stvůr začínalo vlastně jen zdržovat na cestě za koncem příběhu. Po dohrání jsem byl spokojen a věděl, že si hru znovu zahraji někdy znovu, ale neměl jsem už sílu ani náladu pokračovat na těžší obtížnosti nebo začínat s novou postavou s jiným zaměřením vlastností. A věděl jsem, že je to škoda, protože hra s tím počítá - při prvním průchodu hrou totiž nemáte šanci vypracovat svoji postavu ve všech (nebo alespoň většině) schopností na maximální úroveň. Zůstáváte tak nějak na půli cesty s kapsami plnými propriet, na které ještě nemáte potřebné schopnosti. Při představě že bych to ale hned teď začínal zase celé odznovu, mě ale přecházela huť k jídlu.

Díky postupem času zvětšující se repetitivnosti, nemožnosti hýbat mapou, abych věděl, kam přesně jdu a ne že narazím na nějakou skálu a musím se vracet (ačkoliv v přehledu mapy to vypadá, že tudy jít mohu), a po smrti nebo nahrání hry se objevující sice hezky u fontánky, která je ale furt pěkně daleko od posledního uložení hry na cestě mezi dvěma lokacemi, tak finální hodnocení padlo na pořád ještě hodně skvělých 80%. Byl jsem spokojený, ale hra mě udolala.

Od té doby jsem si hru vždy nainstaloval asi tak třikrát, ale nikdy ji nedohrál do konce. Prostě už jsem věděl jednak o co tam jde, jak to bude končit a hlavně jsem už věděl, co za nepřátelé budu potkávat a vůbec co mi hra v dalších krocích bude nabízet a jak bude fungovat. Pokaždé jsem si ale uložený postup hrou zazálohoval, hru smazal a rozhodl se, že pokračovat budu zase někdy jindy. No a po pár letech jsem se těmito žabími skoky dopracoval až do dneška. Hru mám tak aktuálně za sebou podruhé (možná i potřetí, kdo si to má pamatovat :). To už mi fakt stačilo a znovu ji rozehrávat nebudu - ačkoliv je mi jasné, že jsem její možnosti nevytěžil asi ani z poloviny. Na hodnocení to nic nemění, hra dokáže stále velmi dobře zabavit - s aktuálními zkušenostmi ale vím, že nejvíce napoprvé. Další případné opakování a znovuhraní hry záleží na tom, jak moc "Diablo-pozitivní" jste hráči :)

Pro: Množství všeho, všude a furt!; propracované a zdánlivě nekonečné stromy schopností, prostředí a grafická stráka vůbec; žrout času

Proti: Hru neohrožující bugy, o kterých jsem ani pro jejich nepodstatnost nepsal; ke konci hry repetitivnost a nuda; časem je různých zbraní, zbrojí a amuletů až takové množství, že neustálé nacházení těch běžných šedých, bílých a žlutých předmětů až obtěžující

+18
  • PC 75
Jedno z tých väčších pozitívnych prekvapení, ktoré som mal možnosť hrať tento rok a pravdepodobne najlepšie minutých 2.50€ v packu spoločne s Immortal Throne, pritom na papieri vypadalo všetko zle: save / spawn system len po checkpointoch, lineárne mapy, žiaden optional content -- moje očakávanie bolo pokukať 3 hodinky peknú izometrickú grafiku a odinštalovať.

O to väčšie bolo moje prekvapenie, keď som prvý deň dohrával po 8 hodinách niekedy o pol štvrtej ráno. Nadšenie síce po dňoch mierne poľavilo, ale bavil som sa počas celých 60 hodín a to najmä kvôli veľmi pestrému dual-class budovaniu postavy (komplexnosťou sa vyrovnávajúc nejednému MMORPG), príjemnému prostrediu stredovekého Grécka, Egypta, Babylonu, a veľmi dobrej hrateľnosti -- všetko mi prišlo intuitívne, rýchle a dobre ovládateľné.
+17
  • PC 80
Jeden z nejlepších klonů Diabla co jsem hrál, oproti Diablu se mi zde líbilo příjemnější ovládání (hlavně u lektvarů, které si hráč již nemusel neustále doplňovat na opasek a také ovládání kouzel/schopností, protože zde bylo kouzel/schopností méně, ale každé se dalo několikrát vylepšit, takže již jste neměli hromady kouzel na seslání (které jste mimochodem kolikrát ani nestihli všechny sesílat, nebo je vůbec nepoužili)). Dále se mi zde líbí zasazení hry do starověku a obsažená mytologie, uspokojující je také délka hry a docela dobrý mi přišel i systém povolání (hráč si může zkombinovat jakékoliv podle chuti). Bohužel po dohrání hry se mi již nechtělo (především kvůli délce) hru zkoušet na vyšší obtížnost, která ovšem nemusí být vůbec špatná, protože obsahuje i několik nových nepřátel. Celkem mi tu chyběly i ty filmečky (které jsou například v Diablu mezi každým aktem), zde je pouze 1x Intro a pak jeden úvod při spuštění hry.

Pro: Výběr povolání, Grafika, Ovládání, Mytologie a prostředí, hudba

Proti: po čase stereotypní

+11 +14 −3
  • PC --
Když se mi poprvé dostal do rukou Titan Quest, tak sem si ho poměrně rychle oblíbil a dohrál ho,ale kdyby mi někdo řekl, že ho budu hrát i po několika letech, tak bych se mu asi vysmál. Nýbrž opak je pravdou. Nemá cenu abych tu omýval dokola co už mnoho lidí přede mnou, a tak bych chtěl vyzvednou hlavní klad této hry a to je kooperativní multiplayer. Po LANu lze hrát až v 6ti lidech, přičemž platí pravidlo: čím víc hráčů - tím větší obtížnost. S přáteli jsme si už užili desítky hodin TQ za různé classy a jen tak to neomrzí ;). PS.: Jestli si hru chcete opravdu užít hrajte jí s datadiskem Titan Quest - Immortal Throne, který přidává 4. část kampaně a Caravan Mastera který Vám umožní měnit předměty mezi Vašemi/kamarádovými charaktery.

Pro: Geniální kooperativní multiplayer, délka kampaně, rozmanitost tříd a jejich schopností

Proti: stereotipnost

+9
  • PC 70
Jedna z mála her, která se kvalitou přiblížila Diablu. Něco ale přecejen chybí, takže u mě to bylo jen na jedno dohrání a odinstalaci. Výborným momentem bylo, když jste vstoupili do místnosti kde nikdo nebyl (říkáte si je to v klídku) ale najednou jste byli překvapeni obrovskými sochami, které zničehonic obživly.
+8 +9 −1
  • PC 65
O tomhle když jsem se dozvěděl, tak jsem se těšil a byl zvědav jestli to bude takové, ne nebylo to takové:) Pěkná grafika mně osobně nestačila k tomu abych se bavil. Hodnotím ač jsem to dohrál zhruba za polovinu hry, pak jsem se už jen několikrát přemlouval abych to dokončil a zkrátka to nešlo, jen při té myšlence opětovného usínání u monitoru jsem to již nikdy hrát nezačal. Přes všechny ty předměty, nepřátele atd. které kromě Diabla z něhož berou koncept barevných zbraní vykrádají hlavně Dungeon Siege, které bylo aspoň zábavné, obě ty hry jsou téměř stejné a hodnocení rozdílné. TQ pro mě bylo příšerně nudné, bez šťávy a šmrncu, bez pořádné akce u které by se mi nechtělo spát, takové nemastné, neslané, nevýrazná hudba a zvuky to jen zhoršili. Jediné co bych asi mohl pochválit je, že z nepřátel padalo hodně předmětů a to i ty nekvalitní, z každého padala zbroj a zkrátka tak nějak vše a ne takové to padání plátových zbrojí z netopýra adpod. pak je to grafika, která je opravdu pěkná. Jinak to pro mě postrádalo tu šťávu a a akci s atmosférou.

Pro: množství předmětů a jejich logické vypadávání, grafika

Proti: nuda, nevýrazná hudba a zvuky, nezáživné, bez pořádné akce a atmosféry.

+8
  • PC 65
Titan Quest je určitě zajímavou hrou, se kterou by se měl seznámit každý fanda Diabla.
Podobně jako dřívější Sacred nebo Divine Divinity, tu nalezneme všechno z Diabla 2, různým způsobem vylepšené.

Prostředí hry je fajn, antická mytologie se mi vždy zamlouvala, proto boj s kyklopy, hydrami a další Herkulovskou sebrankou, byl nádherně atmosférický.

A co je lepší, máte tu spoustu zajímavého vybavení, které bude nápomocné. Všechny ty skilly, kombinace specializací, množství vybavení - ta různorodost je úžasná. Lokace jsou dlouhé, využívání všech schopností a equipmentu přináší zábavu.

TQ je hra vcelku povedená, skalní příznivce klikacích rubaček, nadchnou zajímavé možnosti a originálně rozšířené prvky. Ale v roce 2006 je na další Diablo klon již pozdě. TQ je pro mně příliš rozsáhlá hra, než abych se s ní seznámil více. Má toho příliš mnoho a herní průmysl už pokročil jinam. Je to nefalšovaná "hack and slash" ale ta už není v modě. A stejně jako na mém hardisku i v pamětí se mi při pojmu "izometrická rubačka" vybaví jen série Diablo.

65%

Pro: Možnosti, grafické zpracování.

Proti: Délka. V roce 2006 je na hru tohoto typu, už trochu pozdě.

+4 +10 −6
  • PC 90
Nehrál jsem nikdy žádnou diablovku a tohle mi opravdu sedlo. Bohužel replayabilita je patrně nulová. Pomůže snad jen datadisk

Pro: množství nepřátel

Proti: určitý stereotip jak v úkolech tak v prostředí

+3 +8 −5
  • PC 75
Diablo bylo svého času samozřejmě nejlepší,ale toho ho skoro přeskočilo, neomezený opasek, kde nemusíte doplnovat flašky do opasku, také nemusíte zjištovat, jestli máte rozbité brnění, jestli si ho nemusíte jít opravit, tady ne. Jdete někam daleko od portálu, nemáte town portal, tady jednoduše zmáčknete L a udělá se vám portál, aniž byste si nějaký kupovali. Titan Quest se dá hrát daleko déle než diablo, vetší lokality... Je tady taky spousty nepřátel, skoro v každé lokaci jsou jiné příšerky. Dobré je také označení na mapě, třeba vidíte, že už budete u pportálu... Mě se také líbilo, že si objevíte fontánu a u ní se pak objevíte a nemusíte jít od portálu z města až sem jako v Diablu.

Pro: Grafika, prostředí, více zbraní

Proti: nic

+1 +11 −10